Články

Nedělní chvilka poezie, tentokrát fotografická...

Čtvrteční glosy 18. 4. 2019

Opravy katedrály by mohl zkomplikovat nedostatek kvalifikovaných řemeslníků - tesařů, pokrývačů nebo kameníků. „Kvůli rekonstrukci je potřeba, abychom od září získali do učení 100 kameníků, 150 tesařů a 200 pokrývačů,“ řekl Jean-Claude Bellanger, představitel francouzského sdružení řemeslníků a výrobců, které zajišťuje výchovu učňů.

Co je to za nesmysl? Jako by nebylo dost rekreologů, politologů a absolventů různých gender  studies… vždyť vysokoškolské diplomy a vzdělání jsou přece zárukou pokroku a rozvoje!

 

„Požár Notre Dame nám všem připomíná nebezpečí klimatických změn.“

Alexandria Ocasio-Cortezová je americká politička a aktivistka. V roce 2018 byla za Demokratickou stranu zvolena do Sněmovny reprezentantů. Je členkou strany Demokratických socialistů Ameriky a během kampaně byla podporována progresivními jedinci a organizacemi.

 

„Kde jste byli, když hořely středověké křesťanské chrámy v Kosovu?“ ptají se oprávněně mnozí Srbové.

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

Od včerejšího večera je to pocit dčja vu, to tu již bylo, to přece známe, jen jméno chybí.

Herostrates, jméno paliče Artemidina chrámu, mocnými Efesu odsouzený za tento ohavný čin k zapomenutí. A přece jej známe. Jak se to opakuje, jiný chrám ještě doutná a mocní již rozhodli, že se palič bude jmenovat Nešťastný Náhoda. Ale stejně se jeho pravé jméno dozvíme…

Víme kdo to je, jen to jméno zatím není vysloveno, snad jen, že Náhoda je blbec. 

Jak zoufale se snažil dnes soudruh Jakub Železný vyplnit dvouhodinovou relaci moudry architektů, památkářů, třeba o tom, že vápenec ze kterého je chrám Notre-Dame postaven, zahřátý na vysokou teplotu se změní na sádru. A pak stačí pár slov starého docenta stavaře, že ten výbuch plamenů mu hlava nebere, a milý úsměv kardinála Duky, a lidé si jen potvrdí to, o čem si na sociálních sítích píší od včerejšího večera. Jen skutečné jméno Nešťastného Náhody zatím neznají. Zatím. Ale na liště dole přesto už teď běží zpráva, že po dobu velikonoční se v ulicích měst objeví vojenské hlídky se samopaly. Neboť je známo, že Náhoda je blbec.

 

Mohamedáni, nepokrytě se radující ze zkázy katedrály Notre Dame jsou o. k., plni nenávisti jsou ti, kteří jejich fotografie zveřejňují a šíří…

 

 

 

 

Středeční glosy 17. 4. 2019

Nad touto větou bychom se měli setsakramentsky zamyslet:

Ve Francii již neexistují tak velké stromy, které by mohly nahradit staré bukové trámy, jež shořely v Notre Dame. (Bernard de Feydeau, viceprezident francouzské Fondation du Patrimoine.)

 

Tohle je též podivuhodná zpráva, a to ověřená:

V 18.20 slyšela bezpečnostní stráž v Notre Dame poprvé požární alarm a evakuovala katedrálu, ačkoliv nezaznamenala žádné známky ohně.

Požární alarm se podruhé rozezvučel v 18.43, a tehdy si už strážci ohně všimli.

 

Co myslíte, ukáží nám media reakce muslimů v pařížských muslimských čtvrtích?

 

Tuhle jsem šel ověřit do místního Czech Pointu svůj podpis na jednom dokumentu. Na průhledných skleněných dveřích (vevnitř viditelně žádný klient nebyl) svítil velký nápis VSTUPTE, i vstoupil jsem, předložil občanský průkaz, podepsal dokument, úředník cosi naklepal do počítače a po chvíli mi podal papír formátu A5 s razítkem – účet na 30 Kč. S tím jsem šel přes chodbu k pokladně, chvíli vyčkal, až vyjde paní, která tam byla přede mnou, pak vešel, pokladní ode mne převzala papír, naťukala z něho do stroje údaje, vytiskla další A5 s potvrzením o zaplacení a razítkem, já jí dal 30 Kč a vrátil se do kanceláře Czech Pointu, kde jsem po předložení potvrzení o zaplacení převzal své papíry s nalepeným ověřením. Podivuhodný to systém! A účinný prostředek proti nezaměstnanosti…

 

Čeština je jazyk vtipný:

Také jsem se chtěla připojit se dvěma syny ke kojení v bance, ale jeden je s kamionem v Italii a druhého nepustila manželka.

Úterní glosy 16. 4. 2019

Saturnin se vrací – humoristický román

Tři muži v automobilu – humoristický cestopis, pokračování slavné knihy Jeroma Klapky Jeroma Tři muži ve člunu

Ona, oni a já aneb vychovatelem snadno a rychle- humoristický román

Samomluvy Miroslava Macka- rozjímání o životě + ukázky z překladové a vlastní literární tvorby

3 X na horké stopě – lehké parodie literárních detektivů a detektivních žánrů, Sama Spadea z americké drsné školy, Chestertonova pátera Browna a faktografického inspektora Frenche

Labužníkem na plný úvazek – kuchařka nejen k vaření, ale též ke čtení

 

Všechny knihy lze zakoupit v knihkupectvích nebo e - shopech, knihu Samomluvy Miroslava Macka si též můžete objednat až do domu (a to za konečných  249 .-  Kč včetně balného a poštovného, na mailové adrese m.vitovcova@volny.cz, čímž zároveň vypomůžete firmě, která zaměstnává osoby se změněnou pracovní schopností).

Pondělní glosy 15.4. 2019

Protikorupční Babišova vláda chce snížit výdaje na boj s korupcí. Což je vzhledem k Faltýnkovi více než logické. To ať raději ty peníze utratí hejtmanka Jermanová za externí služby.

 

Děti v jedné ze základních škol ve španělské Barceloně si už nepřečtou klasické pohádky, jako jsou Šípková Růženka nebo Červená Karkulka. Školská komise došla k závěru, že příběhy jsou příliš sexistické. Obě postavičky v tom ale nejsou samy, z tamní školní knihovny zmizela téměř třetina pohádek.

O vyřazení knih rozhodla školská komise pro rovnost pohlaví. Došla totiž k závěru, že asi dvě stovky pohádkových příběhů v nabídce tamní knihovny je „sexistických“ a přispívá k šíření stereotypů o mužské a ženské roli, informovala španělská média.

Z oddělení knihovny pro děti do šesti let v barcelonské škole Taber zmizelo po hodnocení školské komise asi 30 procent knížek. Jako kritérium při hodnocení sloužilo mimo jiné, kolik postav v příběhu je mužských a kolik ženských, jaké role v pohádce zastávají a kolik je v ději násilí.

Tolik zpráva. Vyplývá z ní též, že členové tamní školské komise pro rovnost pohlaví jsou pěkně velká pohlaví.

 

Další, přímo ukázkové pohlaví je občanský aktivista a “ básník“ Tomasz Peszynski:

“NATO, děkujeme ti za to, že mír máme.

že je pořád šance, že to dáme.

 NATO, děkujeme ti za to, že nás neokupuje Putin.

že naše země není hromada sutin."

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Robertem Holdstockem

Devadesát devět roků mít,

jenom skvělá vína chtěl bych pít,

jehněčí k nim jenom pojídat,

poté si pár plátků šunky dát,

biftek velký jako Anglie,

co se dobrým pivem zapije.

Zeleninu zdravé prý je jíst,

dobrá tedy: z hlávky jeden list.

Poté bych se dívkám věnoval,

víc než jednu na večírek vzal,

spíše dvacet z těch, co znají vděk,

(neprozradím raději jejich věk).

Kuplet potom zazpíval bych smělý,

dívkám, co již osmdesát měly,

rande bych si domluvil pak s kráskou,

v devadesáti co plane láskou,

na stůl poté vyskočil bych křepce,

bez kalhot, až připomněl bych hřebce

nebo Baccha, jenž se stejně choval,

se svou dívkou když si zatancoval,

(neřešil též, když se víno pilo,

osmdesát sedm že jí bylo).

Staré babky honit budu čile,

k vydechnutí pokud bude chvíle,

s policajty mohu držet krok,

doufám, že budu žít ještě rok,

smíchem nebo klením vrásčit líc,

Ve stovce?

To budu řádit víc!

Páteční glosy 12. 4. 2019

Nový ministr Karel Havlíček v rozhovoru v Právu:

„Každý musí vědět, že ministerstvo je tady pro něj. Je to ministerstvo pro podnikatele, pro živnostníky, pro velké hráče.“

A já bloud se doposud domníval, že podnikání by se nejlépe dařilo, kdyby se toto ministerstvo zrušilo a podnikatelé měli konečně od státních příkazů, zákazů a buzerací pokoj.

 

Spousta lidí je fascinována prvním pohledem do „černé díry“. Jako by jim nestačil pohled na státní rozpočet!

 

Izraelský premiér Netanjahu si připsal další volební vítězství. V izraelském parlamentu bude mít pravice většinu. Bylo hezké poslouchat ještě včera večer v rozhlasu a číst v našich masmédiích spokojené pobrukování, že "Netanjahu podle všeho prohrál!".

 

Češi jsou smějící se bestie:

Jaká je sazba za zavraždění novináře v mentální sebeobraně?

 

Určitě nakoukněte!

https://www.youtube.com/watch?v=HqQVUcslHvo

Čtvrteční glosy 11. 4. 2019

Strakonická textilní firma Moira, která vyrábí funkční prádlo, vyvíjí kalhotky s pásem cudnosti pro zákazníky z Německa. Měly by být z pevných vláken, aby nešly snadno probodnout nožem. Žádají ho lidé, kteří se bojí o bezpečí svých dětí. Kalhotky s „pásem cudnosti” budou mít senzor. Když se vlákno naruší, senzor se rozhouká.

„Pás musí být ze superpevných vláken, aby se nedal propíchnout nožem. Máme požadavky z Německa, kde přepadávají dívky při běhu. Nechtějí to ty holky, chtějí to tatínkové," řekl zakladatel firmy Mario Vlček.

Takhle se musí na teroristy!

Martin Gust na facebooku:

Britská vláda vykopla konzervativního filosofa Rogera Scrutona z pozice ideového poradce pro plánování bytové výstavby za to, že v novinovém rozhovoru kriitzoval Sorose a že si dovolil říci, že "islamofobie je výmysl Muslimského bratrstva, který má zamezit kritice islámu."

Vlastně měl kliku, za pár let už se za to bude kamenovat.

Kdyby měla Univerzita Karlova nějaké koule, mohla by ho oplátkou za jeho podporu normalizačních disidentů pozvat k hostování.

 Jenže v době, kdy sem Scruton pašoval zakázané knihy pro bytové semináře, trávil dnešní obránce liberální demokracie rektor Zima večery na schůzích KSČ.

 

Martin Odehnal, předseda Asociace speciálních pedagogů:

Inkluze znamená „začlenění dětí“, přičemž zásadní je pohled samotného dítěte, zda jej spolužáci „berou“ a jak se mezi nimi cítí – ne co si o tom veřejně myslí nějaký ministr. Společné vzdělávání „po česku“ je ale jejich pouhé sesypání na pomyslnou jednu hromadu. O to, co si o tom myslí právě ty děti, pro jejichž dobro se to celé údajně spouštělo, a jak se jim ve školách skutečně vede, se nikdo z autorů tohohle šíleného systému ani v nejmenším nezajímal a nezajímá!

Úterní glosy 9. 4. 2019

Jen zírám na věty z článku v sobotním Právu:

Stát při privatizaci OKD a hornických bytů selhal a dostatečně neochránil zájmy nájemníků. V případě, že se ukáže, že při koupi celého OKD a v jejím rámci i 44 tisíc hornických bytů získal v roce 2004 Zdeněk Bakala nedovolenou veřejnou podporu v podobě levného nákupu této společnosti, měli by být nájemníci, kteří před lety požádali o odkup bytů odškodněni. Celková částka by se vyšplhala na několik set milionů.

Neboť, neselhal stát, ale konkrétní, dohledatelní lidé. A za ty bychom dnes měli z našich kapes platit odškodné?

 

V Anglii a Walesu rekordně přibývá útoků nožem. Loni tam vrazi ubodali 285 lidí. Největší podíl na tom má Londýn. Podle tamní policie je hlavní příčinou obchod s drogami a spory gangů. V posledních dvou letech Scotland Yard řešil čtyřicet případů útoků nožem denně. V průměru každé čtyři dny je v Londýně někdo ubodán, a to převážně mimo turistické centrum.BBC zmiňuje několik důvodů, jimiž experti vysvětlují tento nárůst. Patří mezi ně škrty v policejním rozpočtu a pokles počtu policistů o sedminu za osm let, nárůst násilí mezi gangy a drogovými dealery a prudký pokles policejních prohlídek. 

Dodávám: o etnickém původu vrahů s noži ani slovo, pochopitelně…

 

Rudolf Mládek na facebooku:

Dvojí kvalita potravin zůstává. Nový návrh EK v podstatě dvojí kvalitu legalizuje. Machrující Jourová k tomu dodává, že ale musí výrobce napsat, proč tomu tak je.

Na vysvětlení si spotřebitel opravdu pochutná. Zůstáváme kolonií…

 

Nedělní chvilka prózy - tentokrát s Petrou Mackovou Hrochovou

Hipster Viktor

 

Na psím životě ve velkoměstě je fajn, že ho můžete celý prožít v kavárnách a barech. Jsem správný zástupce svého plemene a zrovna moc netoužím po náročných výšlapech do lesa nebo po životě na statku, kde bych se o životní prostor musel dělit se slepicemi a kozami. Po pravdě řečeno mi takový život nahání hrůzu, proto jsem hned při první návštěvě kavárny věděl, že to bude něco pro mě. Sladká vůně dortů, po ránu slaninka s vejci a pohodlí plyšových křesel, decentní hudba a sem tam nějaké jídlo navíc. Stačilo se vždy bezelstně podívat na dámu u vedlejšího stolu a už mi u čenichu přistál kousek koláče. S radostí jsem vždy svou paničku doprovázel na ranní kávu, odpolední čaj nebo večerní drink, prostě kdykoli jsem zaslechl slovo káva nebo kavárna, už jsem stál nadšeně u vchodových dveří od bytu.

Jenže život není procházka růžovým sadem, takže i k nám dorazil ten přihlouplý trend podniků, ve kterých si připadáte jako na staveništi, k sezení jsou v lepším případě k dispozici židle, které mají svou slávu dávno za sebou, v horším se sedí na krabicích od banánů nebo na dřevěných paletách. Mám sice štěstí, že mi s sebou panička nosí měkkou deku, ale co její pozadí? To vše by ještě nebylo tak hrozné, opravdovou tragédií je, že avokádový toast chutná jako zelená břečka a z tofu mentálně zvracím, kdykoli si na ně vzpomenu. Naštěstí jsem byl ušetřen ochutnávky sojového latté, ale vzhledem k tomu, že tofu má prý co dočinění se sójou, raději si to nechci ani představovat. Na druhou stranu je pro lásku potřeba nějaké té oběti, takže když si panička vymyslela, že teď musíme chodit do tohoto typu kavárny, souhlasil jsem, protože jsem jí chtěl udělat radost.

Za naši první návštěvu tohoto prudce moderního a designového místa (rozumějte čtyři nahrubo omítnuté stěny, pár chatrných židlí a lavice, které asi ukradli ve školní tělocvičně) může paniččina kamarádka, která ji na ono místo vylákala slovy „sem chodí všichni, tam prostě musíme jít“. Ehm, k veterináři taky chodí všichni a rozhodně tam nemusím a hlavně nechci chodit! Doma probíhaly asi dvouhodinové přípravy s cílem vypadat co nejvíc ležérně a nedbale, sice nechápu, proč to trvá tak dlouho, je to ale hotová věda. Vybrat si oblečení zabralo snad hodinu, jedny kalhoty byly moc upnuté, druhé zase málo, třetí měly divnou barvu a při čtvrtých už jsem to vzdal a usnul s pocitem, že je fajn mít jen jednu srst a nemuset se pořád převlékat. Když jsem se později probudil, panička zrovna řešila účes, snažila se ze svých chlupů na hlavě (lidi jim prý říkají vlasy) vytvořit jakýsi uzel. Zkoušela to snad desetkrát, přitom ten první výtvor už stejně neměla šanci překonat, ale i tak ji to slušelo a pěkná kostkovaná košile dokonce ladila s mým obojkem. V chodbě mě ještě zastavila, podrbala a s piškotem v ruce prohlásila: „Hodný Evženek, teď si nechá dát šáteček a půjdeme!“ Šáteček? Tak to zase prrr, to jsme si nedomluvili! Jsem sice dobrák, ale proboha, co si o mě pomyslí vlčák Ron od naproti a ta pudlí kráska Bella z vedlejšího bloku, jestli mě uvidí s tou červenomodrou příšerností se vzorkem chromých buldočků kolem krku?! Nikam nejdu! Dobře, tak ještě dva piškoty, a pokud potkám jakéhokoli psa, tak budu dělat, že neexistuju. Poslední kontrola v zrcadle, panička vytáhla ještě dva tři prameny z rozcuchu na hlavě, já se při zhlédnutí svého odrazu pomodlil, abych se stal na chvíli neviditelným - a vyrážíme.

Po příchodu do kavárny jsem ihned zaznamenal převahu osob mužského pohlaví, které si byly neuvěřitelně podobné, ale po jejich bližším čichovém prozkoumání mi bylo jasné, že nejde o příbuzné. Všichni do jednoho byli podivně zarostlí v tváři, přičemž někteří připomínali špatně natrimovaného foxteriéra a pár z nich v obličeji vypadalo jako středně chlupatý angrešt. Až na několik výjimek měli kostkované košile (aha, tak proto si panička tak vybírala oblečení, možná tady za ten dress code rozdávají něco zdarma) vyhrnuté nad lokty, ležérně vystrčené jedním cípem z obnošených kalhot a všichni bez výjimek se tvářili stylem „právě jsem přišel z lovu bobrů“. Což je minimálně ve velkoměstě zajímavá póza, možná na to lákají lidské fenky, které byly v kavárně samozřejmě také. Strašně se podobaly mé paničce, pár z nich pak mělo brýle podivného tvaru, které jim dodávaly vzezření o dekádu starších knihovnic. V prostoru probíhala nenucená konverzace a u baru jsem zaslechl slova jako „flat white“ nebo „aeropres“, skoro mi přišlo, že hovoří o technických parametrech přistání na Měsíci, ale jednalo se „jen“ o přípravu kávy. Tady si prostě „preso“ nedáte, natož abyste si ho chtěli osladit, to by obsluha asi omdlela, pokřižovala se a kávovar by musela nechat znovu vysvětit.

Rozhodl jsem se blíže prozkoumat mé oblíbené zařízení ve všech kavárnách, lákavě svítící vitrínu. Dočetl jsem se, že pár zákusků je bezlepkových, pár bezlaktózových a všechny chlebíčky nesly označení „vegan“. Hm, co to asi znamená? Vydal jsem se tedy zpátky k paničce, která si jeden z nich právě objednala. Vyvalil jsem prosebně oči a předstíral, že pokud kousek nedostanu, tak určitě do pěti vteřin umřu hlady. Eh, polkl jsem tu věc, a pak už jen hořce litoval, že jsem fakt neumřel. Kde je slaninka, kde je salám, kde je sýr a máslo? Jen slušné vychování mi zabránilo sousto ihned vyzvracet na svůj nový šáteček. Mám tu s ním mimochodem obrovský úspěch, všichni se na mě mile dívají a snaží se mě nalákat ke svým stolům, aby mě mohli podrbat. Škoda, že mají tak nechutná lákadla na talířích, ale oceňuji, že jsou to milí lidé a vlastně každý máme nějakou tu úchylku, že ano, tak proč by někdo nemohl být „vegan“?




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články