Články

Dopis z Paltu

Jak název řeky napovídá, kdysi dávno tady žili Slované, z Blatnice udělali Fladnitz až následní Germáni. Také název Palt má slovanský původ: palta znamenala ve staroslovanštině mokřinu na břehu řeky nebo jezera.  Ovšem ještě před Slovany zde žili Římané, kteří také vybudovali cestu údolím a brod přes říčku, aby se jim lépe cestovalo do blízkého limes na břehu Dunaje jménem Favianis, dnes Mautern. Hlouběji do historie osídlení této nádherné krajiny se raději pouštět nebudu…

Palt sám o sobě, ač je o něm poprvé zmínka již v roce 1120 v kodexu kláštěra Götweig, žádné velké pamětihodnosti nenabízí, ovšem hlavní důvod, proč sem zavítat je jiný: mezi výše zmíněnými žulovými kopci se totiž nachází spraš, což je vynikající podloží pro vinnou révu. Však také vinic a vinařů je zde požehnaně, nejznámější jsou pak viničné statky Edlinger, Sonnleitner a Malat.

U Sonnleitnerů se můžete ubytovat v historické budově z roku 1799 (nebo v moderních přístavbách), u Malatů pak v architektonicky zajímavých budovách z roku 2011, z nichž je fantastický výhled nejen na vinice, ale hlavně na klášter Göttweig na kopci v pozadí. Ubytování u soukromníků je zde ovšem povícero a také hlady zde určitě neumřete, pokud by se Vám nechtělo vesničku opouštět.

To by ovšem byla nesmírná škoda, neboť okolí nabízí neuvěřitelná potěšení pro tělo i ducha. Pominu-li nezbytnou návštěvu kláštera Göttweig se stejně nezbytnou ochutnávkou či nákupem skvělých kláštěrních vín, již vedlejší středisková vesnice Furth, pojmenovaná podle cesty k brodu, je zážitkem: namátkou jmenuji kostel svatého Wolfganga z 15. století , barokně přestavěný slavným stavitelem Lukasem von Hildebrandtem, autorem barokní přestavby kláštera Göttweig,  rozkošnou barokní faru či spíše zámeček (původně, jak jinak, viničný statek) nebo Avaturm,  dříve obydlí první německy píšící básnířky Avy, matky opata Hartmana, která zde žila a působila na přelomu 11. a 12. století, později obydlí klášterních hrobníků.

Můžete též zajet do vesničky Klein Wien (s Wien, tedy s Vídní, pojmenovanou podle římského castra Vindobonum, nemá nic společného, jsouc pojmenována podle starohornoněmeckého slova winnen, tedy weihen, tedy světit), kde najdete nejen impozantní kostel svatého Blasia s freskou Krista a dvanácti apoštolů, ale naproti němu, hned u lokální železniční tratě, též restauraci Schickh s vynikající kuchyní. Však je majitelka sestra slavné Ilse Bacher z Mautern, která se může pyšnit dvěma michelinskými hvězdičkami. Také důvod k návštěvě blízkého Mautern, co říkáte? A to pomíjím tamnější římské vykopávky a římské muzeum, stejně jako slavnou cukrárnu Kren s hvězdými trubičkami nebo Nikolaihof se skvostnou restaurací a neméně skvostnými víny.

Když se ovšem ubytujete v pokoji č. 10 u Malatů, s prosklenými stěnami s výhledem na Götweig a rodinné vinice, nemusíte za vynikajícími víny nikam putovat. Veltlíny z vinic Göttweiger Berg, Höhlgraben, Gottschelle či Dreigärten, rýzlinky z vinic Steinbühel a Silberbühel nebo muškát z vinice Landwid si můžete objednat přímo u paní domu, stejně jako sekty Malat Brut nebo Malat Rosé (Malatovi vyrábějí sekty od roku 1976, jako první v Rakousku) či některý ze „šnapsů“ dozrávajících v dřevěných sudech. Ba i pro podivíny, kteří by snad v Rakousku nepili víno, nabízejí Malatovi hroznové šťávy z zweigeltu, veltlínu a hlavně žlutého muškátu.

Jak vidíte, užívat si proslulou rakouskou Gastlichkeit je zde velice, převelice jednoduché, ať už se z Paltu vydáte na kteroukoliv stranu. A vsadím se s vámi o láhev toho nejlepšího pinotu Reserve od Malatů, že se sem budete nesmírně rádi vracet.

 

Na shledanou v Paltu se těší

 

 Váš 

Miroslav Macek

Středeční glosy 19. 11. 2014

Během posledních dvou let nastoupily do Babišova obchodního, politického a ministerského konglomerátu dva tucty vysokých policejních důstojníků, pracovníků komunistické kontrarozvědky a agentů a spolupracovníků Státní bezpečnosti. Pražské kavárně je to, kupodivu, zcela jedno. Řeší Zemana.

17. listopadu, v den, kdy demonstranti pokřikovali na prezidenta Zemana (jedním z hlavních důvodů bylo i "lezení do zadku Číně", jak to nazývají), se dohodli australský ministerský předseda Abbott a čínský prezident Si Ťin - Pching na vytvoření zóny volného obchodu mezhi oběma zeměmi. Předpokládám, že hěhem podpisu pokáral ministerský předseda čínského prezidenta, že se v Číně neoddržují lidská práva a žádal samostatnost Tibetu. Předpokládám též, že demonstrace u pražské australské ambasády bude následovat…

Čínský "svátek nezadaných" zpropagovala během let čínská internetová firma Alibaba natolik, že letos jen za tento jediný sváteční den utržila 205 miliard korun. Na tuto sumu musí největší česká firma Škoda Auto vydělávat déle než devět měsíců. To jen, abychom si nenalhávali, že jsme důležitý pupek světa…

Matin Dusil na Facebooku:

Celej den si čtu jak Miloš Zeman  řekl na konferenci ,,25 let svobodného podnikání":

„Jdeme po stoupající cestě, na které jsou některé zbytečné kameny. Tu Viktor Kožený…… tu Zdeněk Bakala…“

No, a pak kouknu na Události ČT24 a tam prezident říká:

„Jdeme po stoupající cestě, na které jsou některé zbytečné kameny. Tu Viktor Kožený…… tu mnozí další“

Tak se teda ptám cenzora ČT24….Kampak nám zmizel Zdenda Bakalů?…A nebo co teda vlastně řekl prezident? Má pan Bakala tak dlouhé prstíčky, že dokáže cenzurovat i projev prezidenta v hlavní zpravodajské relaci ČT?

Šimon Kalousek na facebooku: Víte, co by mi přišlo jako největší prdel? Kdyby Zeman pod tlakem všech těch "červenokaretníků" odstoupil, proběhly by nové prezidentské volby a on by v nich znovu vyhrál…myslím, že to by byl definitivní konec nepolitické politiky. A dodává: Jasně, že příštím prezidentem bude Babiš…a intelektuálové se budou zpětně pšívat "že kvůli tomu jsem na Zemana vejce neházel"…já říkám:ale házel!

Úterní glosy 18. 11. 2014

Staří lidé umírali,

děti se rodily,

hodní lidé pracovali

a ochlasti pili.

 

Kdo měl málo, tomu braly

velké pijavice:

moudrých lidí bylo málo,

ale hloupých více.

 

Kdo byl taškář za Peruna,

taškařil zas dále:

a kdo byl poctivá duše,

dřen byl neustále.

 

Neboť svět je pořád stejný,

lidé ho nezmění,

plivni si stokrát do moře,

ono se nezpění.


Masakr, z francouzského massacre = vraždění, krveprolití (František Trávníček: Slovník jazyka českého)

To jen coby připomínka, že než začne o něco spor, měly by se definovat pojmy… 

 

Na internetu jsem objevil zajímavý novotvar: „fanatizace“ společnosti. Skupina lidí za významné spolupráce medií vytvoří „jediný správný názor“ a fanaticky jej obhajuje proti „kverulantům a bláznům“, kteří mají názor jiný.

 

Statistika k zamyšlení:

V Česku se vyplácí 445.000 invalidních důchodů, invalidní důchod tedy pobírá 4,238 % obyvatel.

V Rakousku se vyplácí 238.000 invalidních důchodů, invalidní důchod tedy pobírá 2, 975 % obyvatel.

 

Zpráva:

Video s malým syrským hrdinou, které tento týden přinesla světová média, se natáčelo v květnu na Maltě. Role dvou dětí, které unikaly odstřelovačům, sehráli místní malí herci. Norský režisér chtěl podle svých slov poukázat na utrpení dětí ve válečných konfliktech.

Dodávám:

A také vydělat nějaké prachy…

 

Jedna z členek Pussy Riot v rozhovoru:

My ovšem víme, že v Česku je báječná kultura politického projevu, jakou míval Václav Havel. Jeho texty a jeho pevnost na nás měly velký vliv. Když jsme byly ve vězení, četly jsme si ty texty. Chtělo se mi na ty texty reagovat v době, kdy jsem byla ve vězeňském táboře.

Dodávám: Fešácký kriminál s velkou knihovnou nebo zostřený trest? Svatá prostoto!

 

Tomáš Haas:

Odmítáte otevřít oči. Protože Putin. Je to tragická chyba. Píše se rok 2014, ne 1968. Dnešní Rusko není Sovětský svaz a ani jím být nechce. Rusko nepotřebuje zabírat cizí území, potřebuje rozvíjet vlastní miliony čtverečných kilometrů území bohatého na přírodní zdroje. Tam povede příští Ruská expanze, ne na vyplundrovanou a zadluženou Ukrajinu. Chcete válčit čtyřicet let starou válku s nepřítelem, který již dvacet pět let neexistuje.

 

Opsáno z facebooku:

Babiš: 17. listopad nám přinesl možnost cestovat.
ČT: Kde jste byl 17. listopadu?
Babiš: V zahraničí.

 

Pondělní glosy 17. 11. 2014

Prof. MUDr. Cyril Höschl odpověděl na otázku časopisu Medical tribune „Co byste řekli sami sobě v listopadu 1989“:

Sám sobě bych vzkázal, že nadměrná očekávání se nesplní, že mnoho z toho, co jsme jednoznačně přičítali na vrub životu v komunismu, tkví hlouběji v našich povahách, s kořeny sahajícími dále do minulosti, a že kdyby žádná sametová revoluce nebyla, vypadal by po pětadvaceti letech pomalu vyhnívající perestrojkový socialismus zhruba stejně, jako vypadá dnes: ve významných funkcích by byli vesměs komunisté nejen z Prognostického ústavu, ale i z fakult a univerzit, František Čuba by byl senátorem, hlavní deníky by poskytly rozhovor Miloušovi Jakešovi v důchodu, mladí a schopní svazáci by měli šanci cestovat a drát se do manažerských funkcí, významná část veřejnosti by v obavách z NATO vděčně přijímala přátelství se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak a pomerančů z Kuby by bylo dost i jindy než na Vánoce. Média by byla svobodnější, než jsou dnes v Číně, a tu a tam nějaký děkan lékařské fakulty by mohl být nestraníkem nebo lidovcem. Pouze letiště v Ruzyni  by se asi jmenovalo postaru, ale kdoví. Vzkázal bych si, že tedy není třeba příliš si honit triko a je lépe šetřit si zdraví a energii pro rodinu, přátele, kulturu a případně se odstěhovat někam za oceán. Ještě štěstí, že jsem tohle všechno nevěděl, mohl jsem aspoň v nadšení prožít nejkrásnější období svého života. A čtvrt století už stojí za to! 

 

Někdejší studentský vůdce Martin Mejstřík:

Doufám, že se dočkám soudu, který odsoudí Václava Klause a Miloše Zemana za to, jak naši vlast téměř 25 let řídili a do jakého stavu ji dovedli.

K tomu v diskusi Helena Malotová:

Jestli mě něco neudivuje, tak to je Mejstříkův výkřik. Je to pořád jeden a tentýž druh lidí, jen se mu podařilo narodit se o pár desítek let později. Ale pořád se tu rodí noví fanatičtí svazáci, nové soudružky, noví udavači, jen mají trochu jiné převleky. Proto si musíme znova a znova uvědomovat, s kým máme tu čest. Jsou to pořád stejní lidé. Jen doba se změnila. zatím jim tak úplně nepřeje. Bacha.

K tomu v diskusi Leo Švančara:

Pročpak statečný svazáček Mejstřík, který by dnes nechal zavírat lidi za to, že prý nedostatečně kritizují Moskvu, přijal před Listopadem funkci místopředsedy celoškolského výboru SSM pro ideově výchovnou práci? Tedy nejvyššího ideologa na celé AMU, kde tehdy studoval ve čtvrtém ročníku? Tohle bych namísto jeho úvah, kdo podle něho patří do kriminálu, docela rád od něho slyšel!

 

Zpráva:

Bývalý šéf civilní rozvědky Karel Randák dostal od Ministerstva spravedlnosti odškodnění 60.000 Kč za škodu způsobenou nezákonným trestním stíháním v případu Jany Nečasové. Podle původních obvinění měl Randák spáchat trestný čin, když zveřejnil údaje o platu Nečasové včetně údajů o statisícových odměnách. Bývalý šéf civilní rozvědky požaduje, aby 60.000 zaplatil policista, který se na vyšetřování přímo podílel. Ministerstvo to odmítlo.

Dodávám. Jak typické! Konkrétní osoby ve státní správě něco způsobí, ale zaplatíme to z daní všichni! Ufff!

 

Tomio Okamura před časem pronesl následující slova: "Mýtus o romském koncentráku je podle dostupných informací lež. Byl tu pracovní tábor pro osoby, které se vyhýbaly řádné práci, včetně Čechů a Němců z protektorátu. Internováni nebyli na základě etnika, ale cikánského způsobu života, to znamená, že pracující Romové tu nebyli."

Blázniví aktivisté na něj podali trestní oznámení, policie je nyní odložila s tím, že se ničím neprovinil.

Dodávám: Svoboda slova buď platí pro každého a na jakékoliv téma, nebo neplatí vůbec. Je nejvyšší čas, aby si to všichni zatraceně uvědomili.

 

Zpráva:

Restauratér nemůže zakázat vstup do svého podniku rodičům s malými dětmi jen proto, že by mohli rušit ostatní. A to ani v případě, že se od něj kvůli hluku hosté odvracejí. Případ podnikatele, který chce kvůli sporu s obchodní inspekcí skončit, se podle soudkyně Dagmar Nygrínové příliš dramatizuje. Právě ona předsedala soudnímu senátu, který v případu rozhodoval.

Dodávám:

Opětovné vítězství  přiblblé ideologie nad zdravým rozumem.

 

Radim Kunz v internetové diskusi:

Ekonomové odmítají si uvědomit podstatnou věc, že makroekonomika je jen součtem mikroekonomik, že HDP je jen součtem aktivit jednotlivých firem. A že když vláda ničí jednotlivé firmy svými nesmyslnými regulacemi, tak do toho svého svatého HDP nemá co sečíst a nějaká makroekonomická kouzla nepomůžou. Můžou virtuálně nafouknout HDP státními výdaji na dluh, ale v reálné ekonomice se to neprojeví. Zvyšování HDP státními výdaji, to je operace čistě matematická, ne ekonomická.

 

Ruský prezident Putin byl na schůzce G 20 téměř ignorován. S kancléřkou Merkelovou jednal pouze 6 hodin…

 

A již tradičně skvělý Nassim Taleb na závěr:

Latinské úsloví nás učí, že důmysl se rodí z hladu (artificia docuit fames). Tato myšlenka je v klasické literatuře všudypřítomná. Podle Ovidia probouzejí génia nesnáze (in genium mala saepe movent), což lze do brooklynštiny přeložit následovně: „Když vám život nadělí kyselé hrozny, udělejte si z nich limonádu.“

Zdrojem inovací je tedy nadměrná energie vynaložená v reakci na dílčí neúspěch.

Naši předkové nám tu zanechali daleko hlubší poselství, než se na první pohled zdá. V mnoha směrech totiž odporuje současným představám o vynalézání a pokroku, které nás vedou k závěru, že inovací dosáhneme prostřednictvím byrokratických dotací a plánování, případně tím, že naženeme studenty na ekonomické fakulty k velectěným profesorům podnikání a vynalézání (kteří nikdy nic nevynalezli), nebo najmeme konzultanta (rovněž s nulovým počtem vlastních inovací). Jde o hluboký omyl: povšimněte si, jak neúměrně vysokým podílem přispěli k technologickým průlomům technici a podnikatelé bez jakéhokoliv vzdělání, ať už za časů průmyslové revoluce nebo dnes v éře Silicon Valley.  

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Jackem Prelutzkym

Snil jsem v noci o slepicích

 

Snil jsem v noci o slepicích,

byly všude kolkolem,

na břiše mi postávaly,

na pupíku, na holém,

klovaly mi do polštáře,

skákaly si vesele,

načechrávaly si peří,

běhaly kol postele.

 

Na stole i židlích stály,

na lustru se houpaly,

ve všech koutech hnízdily si,

na uši mi stoupaly,

ložnice jich byla plná,

volný nebyl kousíček,

ráno v posteli jsem našel

ovšem spoustu vajíček.

Středeční glosy 12. 11. 2014

České dráhy měly za posledních osm let devět ředitelů. Poslední byl odvolán s tím, že je zapotřebí stabilizovat podnik…

 

Velmi by mne zajímala obdobná data u nás, ta následná jsou z Německa:

Tělesné zdravotní problémy: příjemci sociálních dávek 42%, pracující 17%

Psychické problémy: příjemci sociálních dávek 8%, pracující 3%

Pobyt v nemocnici v posledních 20 měsících: příjemci sociálních dávek 20%, pracující 9%

Kuřáci: příjemci sociálních dávek 66%, pracující 32 %

Žádný sport či tělesné aktivity: příjemci sociálních dávek 42%, pracující 25%

 

A na závěr tradičně skvělý Taleb:

Lékař vám například v zájmu “otužování“ doporučí cvičit, ale vzápětí vám na triviální infekci předepíše antibiotika - abyste „náhodou vážně neonemocněli“.

 

 

Úterní glosy 11. 11. 2014

Zpráva:

Vláda připravuje od roku 2016 zavedení tzv. zálohového výživného. Stát by matkám nebo otcům, kteří se starají o děti a druhý rodič jim neplatí soudem stanovené částky, posílal alimenty na účet. Dlužné částky by pak stát vymáhal po neplatičích. Náklady se odhadují na téměř miliardu korun ročně.

Dodávám:

A daňoví poplatníci to vše opět nedobrovolně zaplatí, nikoli „stát“…

 

Přítel Z. Š. mi napsal:

Norma, určující, že dluhy neplatičů alimentů uhradíme pod souhrnným názvem „stát“ my všichni, je na stole. Jak se obávám, bude tento návrh levicové ministryně, schválen levicovou vládou, přijat levicovou většinou Sněmovny, poté levicovým Senátem a podepsán levicovým presidentem a začne tak platit. Budiž, některým nešťastným matkám a dětem jistě pomůže, zanechá však i velmi negativní stopu. Je to jen další krůček do pekel. Předně proto, že onen „stát“ a jeho pilíř – moc justiční tím dává jasně najevo, že není schopen s nešvary, jako je i neplacení výživného, účinně a včas pohnout a tak se uchyluje ku stále častějšímu triku – nechá to zaplatit všechny občany. Druhým faktem je, že tak významně přispívá k neodpovědnosti rodičů tam, kde je jejich role nezastupitelná. Proč bychom si nenadělali děti a pak od jejich výchovy i zajištění utekli, když tady je všemocný a pečovatelský stát, který se postará? Víme přece, že když si nedokáže sjednat pořádek při přímém vymáhání alimentů, bude stejně neúspěšný při jejich vymáhání i poté co je sám za hříšníky zaplatil! Je to tak jeden další z řady činů, vedoucích k dalšímu přiblížení se k všudypřítomnému státu, k občanské individuální nezodpovědnosti či lehkomyslnosti, státem v lidech záměrně pěstované a vychovávané, k rozkladu rodiny státními zásahy a tím k oslabování soudržnosti lidské společnosti, která se sama od sebe zhroutí při krachu státu (či celé civilizace), protože základní vazby mezi lidmi již dále nebude zajišťovat občan, jeho rodina, či okruh stejně smýšlejících a chovajících se lidí, ale protože jdou právě oklikou „přes stát“. Tuto hrozbu již dnes vnímám jako zásadní, nemluvě o bonusu pro vládnoucí garnitury, že takto svázaným, ochočeným a na státu závislým občanům se lehčeji vládne.

Pondělní glosy 10. 11. 2014

Zpráva:

Jiří Paroubek se hodlá naplno věnovat rodině a podnikání. V současné době se zabývá ekonomickým poradenstvím a připravuje další dva až tři projekty. Chce se ponořit do publicistiky a přednášet pro studenty na nejmenované vysoké škole.

Dodávám:

Do čeho byl ponořen dosud, že o něm nebylo ani vidu ani slechu, nepočítám-li několik vynoření u příležitosti všelikých voleb, které jej vždy zase spláchly zpět?

 

Novinářka Tereza Spencerová:

"Osobně si myslím, že Pussy Riot je spíš Kundí vzpoura, ve smyslu pouličních nepokojů, ale ono je to vcelku jedno. Baví mě na tom, že dokud se to vyslovuje anglicky, tak jsou všichni náramně spokojení a demokraticky bohabojní, protože když ta slova vyslovují, tak jako by nemluvili sprostě, ale jakmile se to přeloží, nastává problém. Tedy problém až neuvěřitelný, který vypovídá o českém maloměšťáctví víc, než bychom asi rádi věděli. A argumenty typu „kníže říká hovno nonšalantně“, zatímco Zeman říká „kunda“ vulgárně, to už je naprosto špičkové. Jako bychom se tu už úplně zbláznili."

 

Ladislav Větvička v parodickém novoročním prezidentském projevu několikrát uhodil hřebík na hlavičku. Jeden příklad za všechny:

Všichni jsme si totiž na multikulturně socialistický, bruselský systém plný grantů a dotací zvykli a přijali ho za nezměnitelný fakt a tím ho vlastně udržovali. Jinými slovy: všichni jsme - byť pochopitelně každý v jiné míře - za chod totalitní bruselsko-socialistické mašinérie odpovědni, nikdo nejsme jen její obětí, ale všichni jsme zároveň jejími spolutvůrci.

 

Karel Kříž:

Barack Hussein Obama se stal symbolem této politické třídy „dobroserů“, neboť on první dokázal s nesmyslným utopistickým programem multikulturního socialismu zvítězit v historické baště svobody a volného trhu (tedy pravého opaku) a dodal tak munici levičácké kavárně k tlachání o jejich svaté pravdě, před kterou se sklání i „kapitalistické“ USA.

 Už tehdy však někteří, včetně mne, upozorňovali, že Obama je sice dokonalý marketingový produkt a jistě byl vybrán pro svoji roli precizními profesionály, ale celkový jeho přínos Spojeným státům i celosvětové politické scéně bude spíše záporný. Je to jako se všemi reklamními produkty, které prodávají šmejdové na předváděcích akcích. Předražené šunty s nulovou užitnou hodnotou. Obama se stal jedním z nich.

 

Sociolog Petr Hampl s poněkud netradičním pohledem:

Je to vlastně kuriózní situace. Miloš Zeman, který ve skutečnosti patří k nejvzdělanějším obyvatelům naší země, hraje roli „burana", tedy obyčejného příslušníka nižší třídy. Přizpůsobil tomu své oblékání, svůj slovník, vystupování, jídelníček atd. Karel Schwarzenberg, který nedokázal vystudovat vysokou školu a patrně v životě nepřečetl jedinou složitější knihu, hraje roli příslušníka intelektuální elity.

Nicméně oba jsou ve svých rolích akceptováni. Docenti a profesoři akceptují knížete, jako by byl jedním z nich (i když jeho mentální schopnosti by nejspíš nestačily ani na bakalářské studium a jeho  kulturní úroveň lze ilustrovat nejlépe na tom, že se na společenských akcích ukazuje s low level striptérkou a chlapi z fabrik akceptují stejným způsobem Zemana (i když byl celý život profesionálním humanitním vědcem a ve fabrice v životě nepracoval).

Ale k jádru věci. Vulgární výrazy můžeme přirovnat třeba k roztrhané rolnické vestě. Když kníže přijde ve vznešeném obleku a k němu si navlékne roztrhanou rolnickou vestu, všichni mu tleskají. Kníže tím ukázal, že se sklání k rolníkům a zároveň je stále jasné, že je vznešenějším a urozenějším
člověkem. Roztrhaná vesta nezačala znamenat příslušnost k nižší třídě, proto je akceptována.

Kdyby ale na stejnou slavnost přišel v té stejné roztrhané vestě prostý rolník, bude vyveden ven. Protože rolnická vesta na těle rolníka ukazuje příslušnost k nižší třídě. A přítomnost chudiny na slavnosti je nepřijatelná.

Stejný princip platí u vulgarit v ústech Zemana a Schwarzenberga. Lidé, kteří se cítí být aristokraty, zuří, protože to vypadá, že chudina si dovolila překročit třídní bariéru.

 

Dodávám k tomu: V jednom se ovšem Petr Hampl mýlí. Miloš Zeman roli burana nehraje. On buran skutečně je, ač vzdělaný (byť velmi jednostranně) . To se totiž vzájemně vůbec nevylučuje.

 

A na závěr opět tradičně skvělý Nassim Taleb:

Zeptejte se náhodného amerického občana, zda by měla být cena aut, novin či vína určována specializovaným polovládním úřadem, který by se těšil značné autonomii (a do jehož činnosti by nijak nezasahoval Kongres). Nejspíše vybuchne vzteky, neboť něco takového odporuje základním americkým hodnotám, a vynadá vám do komunistů a sovětských přisluhovačů, že vás něco takového vůbec napadlo. Pak se ho zeptejte, zda by měl úřad takového typu kontrolovat obchodování s měnami, především kurs dolaru vůči euru či mongolskému tugriku. Dočkáte se téže reakce: nejsme přece ve Francii. Nato nenápadně poukažte na to, že existuje jisté zboží či cena, totiž úroková míra, která je přesně tímto způsobem kontrolována americkým Federálním rezervním systémem (s tradičně skvělými výsledky). Když libertariánský kandidát na prezidenta Ron Paul navrhoval Fed zrušit nebo aspoň omezit jeho pravomoci, označili ho za šílence. Kdyby byl ovšem navrhl vytvořit podobný úřad k určování ostatních cen, dopadl by stejně. 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Judithou Viorstovou

Je po líbánkách

 

Je po líbánkách,

kráčel do práce

a pískal si z La Bohéme pár taktů,

ten hnědý kufřík z teletiny v ruce,

to, že jej vlastní, zcela nechápu,

den započal,  jak jinak,

tuctem kliků, pak ledovkou

 řádnou snídaní.

 

(Co vůbec  ještě máme společného?)

 

Je po líbánkách,

stírám podlahu

v té dacronové hrůze od Sakse

a přemýšlím, proč netancuji ve tmě,

proč neodmítám prince

či neslyším dav jásat nad mou rolí

Ach, Bože, krásná je a nadaná!

 

(Můj problém je, že nepotkávám prince.)

 

 

Je po líbánkách

 na večeři při svíčkách bychom snad neviděli

a celou dobu

bych si vyčítala, proč nechávám ho užívat svůj hřeben

a mokrý župan věšet do skříně,

když dávno toužím mu to zakázat.

A celou dobu

by mi říkal jistě, jak zbožňuje mé kuře s bramborami,

ač dávno touží

odmítnout je jíst.

 

(Prý zvykáme si jeden na druhého.)

Nezapomeňte nakouknout!

www.ladiesandwine.cz 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články