Články

Čtvrteční glosy 17. 7. 2014

Andrej Babiš tvrdí, že v případě miliardových obchodů jeho firem se státem a čerpání dotací taktéž v miliardách nerozumí termínu střet zájmů.

To je pochopitelné. Co takhle "stret zaujmov"?

 

Čtenář glos M. W. mi napsal:

Chápu, co chce pan psycholog Klimeš vyjádřit, ale bonmoty se dají dělat i při zachovávání historických faktů: Rakousko-Uhersko vzniklo roku 1867, státní komunismus 1917 a fašismus existoval od 1922 do 1943.

 

Opsáno z facebooku:

HLEDÁ SE: Prof. PhDr. Jan Keller, CSc.
NAPOSLEDY VIDĚN: konec května
POZNÁVACÍ ZNAMENÍ: chtěl hrát v Evropě 1. ligu

 

Středeční glosy 16. 7. 2014

Od roku 1999 dostávalo dotace 94 ze 153 českých firem Agrofertu. Za poslední roky získal Agrofert veřejné zakázky za 14 miliard korun.

Už víte, proč chce Komplexně Geniální Babiš vybrat co nejvíce daní? Co na to jeho voliči?

 

Zpráva:

Úřady práce přijmou šest set nových pracovníků na kontrolu dávek.

Vox populi na facebooku:

Zrušit dávky, úředníky, ministerstvo.

 

Psycholog Jeroným Klimeš:

Rakousko - Uhersko vydrželo 400 let, komunismus 40, fašismus 10, tak schválně jak dlouho vydrží chaotická EU?

Úterní glosy 15. 7. 2014

Tady se diskuse na aktuální téma ubírá správným směrem:

"Ačkoli pravý důvod, proč slečna Kvitová změnila svůj daňový okrsek neznám, oceňuji toto její vlastenecké a hluboce morální gesto, kterým se rozhodla nepřispívat na další upevňování českého moderního sociálního státu. Nemám ji zejména za zlé, že tak nepodporuje sociální začleňování nezačlenitelných, zaměstnávání lidí, kteří nechtějí pracovat, vzdělávání nevzdělatelných, dávky v nouzi vyplácené lidem, kteří nemají nouzi, neziskovky, které generují zisky, stavbu prázdných nepoužívaných komunikací zvaných cyklostezky a další podobné věci. Naopak, napomohla obnově spravedlivé české země, která, jak jsem říkal, musí nastat dříve, než budeme mít problém udržet moč. Nakonec i soudruhem plk. SNB Humlem navržená sankce spočívající ve ztrátě českého občanství není tak hrozná, protože být občanem země, kde se do veřejných funkcí dostávají lidé jako Huml není žádná pocta, je to ostuda jak hrom a až to bude všechno vyřízené, občanství svobodné české země slečně Kvitové samozřejmě opět nabídneme." (Autor: D - FENS)

Můj dovětek: Jen ten optimismus slov „až to bude všechno vyřízené“ nesdílím. Lidí, kteří si zvykli a zvykají na přerozdělování a rozpočtové plýtvání,  bohužel stále přibývá…

Pondělní glosy 14. 6. 2014

V debatě na facebooku mne zaujala věta jedné slečny nebo paní: Nejde však zdaleka jen o počet transportérů, tanků, děl, ponorek, vrtulníků a válečných vozidel. Jde i o postoj národa k armádě, který je v Polsku diametrálně odlišný, než v antimilitarismem prolezlém Česku.

Dodávám k tomu: Má pravdu. Podívejte se ovšem na polské a české dějiny, na počty obětí, na historické ztráty a zisky (ve všech významech tohoto slova)obou zemí a nezaujatě srovnávejte …

 

Čtenář glos P. J. mi napsal:

 Zase jste do něčeho “šlápnul” a oficiální reakce ve smyslu “republiku si rozvracet nedáme” na sebe nenechala dlouho čekat. Možná i mně přišel trochu drsný pojem “žoldáci”, který jste použil pro naše profesionální vojáky, neboť tento výraz používáme zpravidla pro ty “špatné”, ale v podstatě musím přiznat, že máte pravdu. Mediální estráda a politické divadlo okolo usmrcení našich vojáků v Afghánistánu má nám, prosťáčkům s denními přízemními starostmi, připomínat, jak se naši lodivodi podílí na nápravě světa a sledují ušlechtilé a vyšší cíle, které v konečném důsledku prospívají i nám. Smrt vojáků, signifikantně zcela zbytečná, má pak okázalým zármutkem toto konání politiků posvětit. Signifikantní je rovněž i to, že život neriskují politici, kteří tam ty vojáky poslali. Na druhé straně vojenské řemeslo je takového druhu, že se při něm přichází k úrazu případně i umírá. Za to jsou vojáci placeni a navíc, do zahraničních misí jsou vybíráni přednostně dobrovolníci, takže hoši naprosto dobře vědí, do čeho jdou a peníze jsou při tom jistě též významnou motivací. Smrt ve službě je pro tyto lidi svého druhu pracovní úraz.

Zároveň je ale třeba připomenout, že dnes a denně umírá řada horníků, lesních dělníků, policistů, hasičů, záchranářů, profesionálních řidičů atd. a nikdo okolo jejich smrti takhle neblázní. Nedá se totiž politicky využít, protože tito lidé zemřeli tak nějak obyčejně a nezajímavě, aniž by bránili ty naše “hodnoty”, kterými se politici neustále ohánějí, aby zakryli myšlenkovou vyprázdněnost a bezobsažnost pronášených proklamací, které jsou čím dál více poplatné permanentně probíhajícímu předvolebnímu boji. Je až trapné, že politikům, a vlastně ani lidem samotným, nevadí estébácký ministr a šéf politické strany, ale vadí jim každý, kdo si dovolí okázale netruchlit a kdo se ptá po smyslu vysílání vojáků do zahraničí. A že těch otázek by bylo a je. Jak víme, že ty naše “hodnoty” jsou i hodnotami těch, které tam údajně chráníme? Ohlasy z druhé strany nám zatím jen sdělují, že západní hodnoty znamenají jen rozvrat tradičních místních hodnot, nástup drog, alkoholu, prostituce, kriminality, rozvratu rodin a dalších “výdobytků” svobodné společnosti. Je to samozřejmě hrubé zjednodušení problému, ale zkušenost tady je a nelze ji ignorovat. Jsme jako obvykle svědky prosazování nějaké politické linie, aniž by zde byla snaha o pochopení místních poměrů a podstaty existujících problémů a příčin, které je vyvolaly. Opět funguje ta nadřazená přezíravost západní civilizace nad těmi východními zaostalci, která je tu už od křižáckých válek, kdy se západní ochránci božího hrobu vyznamenávali hlavně krutostí, hrabivostí a nesnášenlivostí. Kde obecně bereme tu “drzost”, že chceme někomu radit, nota bene v úplně odlišné kulturně-historické oblasti, jak a co má dělat a jak má žít, když si nejsme schopni udělat pořádek ani ve svém kulturním okruhu? Copak naše západní civilizace je vzorem nějaké dokonalosti? Jistě krásná idea volnosti rovnosti a svobody všech lidí v občanské společnosti dává bohužel i značný prostor pro korupci, podvody, organizovaný zločin, anarchii, lidskou vykořeněnost a frustraci. Jak známo, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, a proto sebeušlechtilejší důvody přítomnosti cizích vojáků kdekoli na světě nemohou přinést kýžený pozitivní výsledek, pokud se místní lidé sami nerozhodnou, že chtějí žít jinak a případně sami nepožádají o cizí pomoc. Jakákoliv snaha přinést “dobro” zvenčí se zákonitě míjí účinkem a jen vyvolává odpor těch, kteří se tak cítí ohroženi. A za těchto okolností nám také zákonitě bude přibývat hrdinů.

 

 

Čtenář glos I. K. mi napsal:

Pokud budeme ochotni a schopni svobodně a upřímně diskutovat, existuje naděje, že nemusí být zase tak špatně. Chtěl bych Vám především poděkovat za to, že jste otevřel tolik potřebnou diskusi nad otázkou smyslu angažmá vojáků z naší země v rámci sil tzv. západního světa v Afganistánu. Již  samotný fakt, že ani po tolika letech bojů nelze dojít k jednoznačným odpovědím, stojí rozhodně za zamyšlení.

Mám stejně jako Vy, nepříjemný pocit z umělého mediálního humbuku, který u nás propukl po tragické smrti našich vojáků na afgánské misi. Každá smrt mladého člověka je tragedií. Ty ovšem k životu patří a patřit nadále budou. Smrt při plnění profesních úkolů má jinou příchuť nutností společenského ocenění  jako výrazu úcty společnosti k sobě samotné. Smrt profesionálního vojáka na misi není o nic více důstojná, než smrt hasiče, záchranáře či policisty při plnění profesních povinností u nás nebo například novináře nebo lékaře na humanitární misi kdekoli po světě. Skutečně zodpovědná volba těchto profesí musí s možností vlastní smrti počítat.

Ten, kdo takto zvolil, zvolil svobodně s tímto vědomím. Nechápu proto a je mi líto, že pouze smrt vojáků na afgánské misi je mediálně tolik oceňována, zatímco smrt našich občanů při plnění jiných profesních povinností, ať u nás nebo v zahraničí, je neprávem přecházena okázalým mediálním nezájmem. Jakoby ty "jiné" smrti byly méně významné a pro zdraví společnosti méně potřebné. Společnost nemá potřebu se s nimi vyrovnávat houkáním sirén a vyzváněním zvonů. Proto si kladu otázku, nakolik si sami sebe, naší společnosti a její historické cesty vůbec vážíme, zdali ji vůbec jsme schopni bránit a zdali si pak "přežití" zasloužíme.

 

 

Čtenář glos V. Z. mi napsal:

K vámi vysloveným otázkám: jsem přesvědčen, že mise v Afghánistánu má vícero důvodů, jedná se o  směsici cílů, zájmů a přesvědčení. Rozbuškou byl sice útok teroristů z 11.9.2001, ale myslím, že to byla skutečně jen rozbuška či, natvrdo řečeno - záminka. Důvody podle mého názoru jsou:
 - iracionální snaha o vývoz "našich hodnot". Vývoz do země, kde obávám se není o ně (přinejmenším  
nyní) velký zájem, násilím se stejně nedají prosadit a pokud přece někde na chvíli ano, pak se stejně dlouho neudrží.
- snaha např. Spojených států o udržení či posílení vlivu v dané oblasti. To lze pochopit, ale zvolený postup morální rozhodně není a kladu si otázku proč se na tom má podílet AČR, neb pochybuju o nějakém skutečném přínosu pro českého daňového poplatníka.
- tlak ze strany výrobců zbraní. Nemám nic proti tomu, že chce někdo vydělat peníze, ale tenhle způsob (válka, daňová zátěž atd.) je odsouzeníhodný. 
- pocit, že teď už nelze couvnout a uznat chybu, protože to bychom se přece zesměšnili
- hra na vojáčky. Některým lidem se možná po válce stýská a tak si hledají nepřítele, důvod se vždy nějaký najde.
- někteří možná skutečně mají pocit, že tímhle způsobem lze svět učinit bezpečnějším. Já si to nemyslím

Našly by se možná i další důvody, některé na hranici i za hranicí konspiračních teorii a do toho se pouštět nechci, ale možná se mýlím a přehlížím něco podstatného, co by za pozornost stálo.   
Závěrem dodám, že nejsem příznivcem Talibánu ani islámu obecně. Afgháncům nic zlého nepřeju, naopak bych jim moc přál svobodu, kterou dnes nemají a my o ní také postupně přicházíme. Také nejsem antiamericky zaměřen, o vystoupení ČR z NATO neusiluji, mrzí mne jeho zneužívání stejně tak jako úpadek celé západní civilizace.

 

 

Stará zpráva:

Bývalý vítěz z Wimbledonu Boris Becker byl v říjnu 2002 odsouzen k dvouletému vězení s podmíněným odkladem na tři roky, k pokutě 500 000 euro a k uhrazení veškerých nákladů soudního řízení. Bývalý vítěz z Wimbledonu přiznal vinu, že se vyhnul placení daní ve výši asi 1,7 milionů euro tím, že tvrdil, že bydlí v daňovém ráji v Monte Carlo, přestože trvale pobýval v Mnichově.

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Albertem Pikem

Jana

 

Sic není krásná, z jejích očí září

však duše, která obyčejná není,

v ní vlídnost moudře s humorem se sváří,

až připomíná elfa po setmění,

jenž na palouku tančí s něhou  v tváři.

Je přátelská a nehovoří stroze,

zbla závisti a předsudků v ní není,

má stálost letní modře na obloze,

vždy září jako hvězda nejjasnější,

svým žárem přitom muže nespaluje,

já, kdykoliv byl mimo kraje zdejší,

si vědom byl, že neustále tu je,

vždy připravena přátelskými skutky

hned rozehnat mé bolesti a smutky.  

 

 

Páteční glosy 11. 7. 2014

Děkuji všem, kteří mne upozornili na definici „žoldáka“ dle článku 47 Ženevské konvence z roku 1949. Ano, znám ji a také si uvědomuji. proč zrovna v té době vznikla…na smyslu a obsahu mé glosy to proto nic nemění.

 

Mně neznámý Daniel Potocký mi na facebooku zaslal následující zprávu:

Jako hrdý občan České republiky nežádám lidský trus zvaný macek, aby nešířil své ubožácké názory, já v souvislosti s úmrtím našich čtyř vojáků křičím, držte hubu, vy prasecké ubožácké mackovské nic!

 

Čtenář glos A. H. mi napsal:

Tak zase jednou tu máme vichřici české malosti. Ale k věci. Před každou smrtí člověka má stát člověk živý v pokoře a s úctou. Tolik subjektivně. Ale ať mi, do prdele, někdo z těch filantropů logicky vysvětlí proč posíláme hájit "naše" chlapce, vojáky či žoldáky (dle vkusu) stavět hráz militantnímu islámu kdesi v horách na konci světa a hájit tak "naši" svobodu a demokracii, když na druhé straně do Evropy denně proudí zadními vrátky islámští migranti, z nichž se dříve nebo později stanou svatí bojovníci za Alláha. Kdysi se tomu říkalo "pátá kolona". Zatím nám (Čechům), ovšem nelétají do povětří tržnice, či vlaky….zatím.

 

Čtenář glos M. J. mi m.j. napsal:

10.7. jste v glose vyzval čtenáře k objasnění, koho v Afghánistánu bráníme. Jsem sice absolutní laik jako Vy, přesto mi nedá, abych nereagoval (a chvíli byl podobně jako Vy chytrý jak rádio), zejména poté, co jste spolu s Vyvadilem, Machem a levičáckou sebrankou pejorativně označil profesionální vojáky termínem žoldáci.

Tedy nemyslím, že "někoho bráníme". Dle mého soudu (přesvědčením bych to nenazýval) má naše angažmá několik dobrých důvodů, v prvé řadě snahu společně zabránit přeměně Afghánistánu na ryze teroristickou základu, která bude představovat mezinárodní hrozbu. Z pohledu člověka, starajícího se převážně o vlastní prospěch, nějaké ty žabomyší spory a nadávání směrem k Bruselu, mohou starosti o problémy aktuálně vzdálené v čase či prostoru vyvolat leda posměch, ale lidé jsou různí a škála idealistů i cyniků naštěstí bohatá.
Nepodceňuji ani i spojeneckou loajalitu v rámci NATO (jak populární slovo, v Česku, že?), když už neplníme rozpočtové závazky v tomto směru. Nepomíjel bych ani možnost nasazení jednotek v reálném boji, neboť bojové zkušenosti jsou, jak Vám selský rozum jistě napovídá, nenahraditelné. Praxe přispívá ke zlepšování kvality armády.
 

Čtenář glos J. M. mi napsal:

Čtyři čeští vojáci v Afganistánu zahynuli při výkonu práce ve svém zaměstnání. Jde tedy o pracovníkem nezaviněný smrtelný pracovní úraz. Stát jim udělí státní vyznamenání a jejich rodinám dá odškodnění (z peněz daňových poplatníků), ve výši, kterou by si jiný zaměstnavatel těžko mohl dovolit. V čem je faktický rozdíl mezi smrtí oněch vojáků a smrtí při výkonu práce pracovníka, kterou si sám nezavinil, třeba kopáče zavaleného zeminou ve výkopu, nebo smrtí lékaře, který zahyne při dopravní nehodě sanitky jedoucí k pacientovi???

 

Čtenář glos A. B. mi napsal:

Děkuji Vám za vyjádření názoru k zabití vojáku v Afganistánu. Každá násilná smrt je tragédií, ale mediální kolotoč a přiživování se politiků - je už příliš.
Nabízí se srovnání: Není to tak dávno, co byla zdrogovaným řidičem zabita mladá policistka, 36 let - matka dvou dětí.
Sirény nehoukaly, nikdo ji nepovýšil, vnitro rodině žádné miliony neposlalo, lidé vybrali pomoc mezi sebou.
O rozdílu v platech nemluvě.

 

Čtenářka glos Z. H. mi napsala:

Naše země není schopná ubránit se vnějšímu útoku sama. Proto jsme v NATO – abychom měli spojence, kteří nás budou v případě útoku bránit, nebo ještě lépe, aby si kdokoli útok na nás předem rozmyslel. Naši vojáci jsou v Afghánistánu jako součást NATO a svou prací na takovéto misi tedy plní za český stát jeho závazky plynoucí z našeho členství v NATO. Je tedy podle mého názoru mimo jakoukoli pochybnost, že čeští vojáci plněním českých závazků v NATO brání nás, české občany.

A vojáci jsou mimochodem jediní, kdo tyto závazky plní, protože na rozdíl od vojáků nejsou české vlády ochotny/schopny svým povinnostem dostát a následkem toho je armáda podfinancovaná a naše možnosti být užiteční NATO (jak jsem pochopila z nedávných vyjádření vedoucích představitelů armády) jsou tak dosti žalostné. Je ostuda, jak se české vlády k vojákům (armádě celkově) chovají a jak se pak politici mediálně „přiživují“ na jejich smrti. Je ale snad ještě větší ostuda, že kterýkoli Čech zpochybňuje hrdinství těch, kteří jsou ochotni toto riskantní povolání vykonávat a položit vlastní život za svobodu nás všech - bez ohledu na to, zda si my takovou oběť zasloužíme.

 

 

 

Čtvrteční glosy 10. 7. 2014

Hned moje první  včerejší glosa o „našich padlých“, jak ji pojmenoval jeden novinář (ač byla mnohem obecnější), pěkně rozvířila bahno české (vlastně pardon, pražské) žurnalistiky, léty pěkně doleželé. A jak už v Česku bývá zvykem, pokud nemáte na cokoliv ten „jedině správný názor“, , následuje nikoliv debata a argumentace ad rem, tedy k věci, ale ad personam, tedy k osobě nositele „nesprávného“ názoru.  Jak typické, jak čecháčkovské!

 

Může mi někdo  neemotivně a s hlubokým vnitřním přesvědčením říct, koho či co v Afganistánu bráníme?  Režim exprezidenta Karzáího a jeho výsledky? Režim jednoho z kandidátů, Abdulláha Abdulláha, který se prohlásil novým prezidentem a pravděpodobný následný vývoj?  Režim protikandidáta Ašrafa Ghaního, který se cítí být též prezidentem a pravděpodobný následný vývoj? Bráníme části Afganistánu a jejich obyvatele před jinými Afgánci? Které před kterými? Jedny kmenové náčelníky před druhými? Nové Talibánce před starými Talibánci nebo ty staré před budoucími? Bráníme výsledky americké zahraniční politiky na Středním východě za posledních dvacet let? Napište mi, rád Vaše přesvědčení zveřejním.

 

Čtenář glos J. P. mi napsal:
Petra Procházková, známá novinářka, kdysi napsala, co jí řekli v Afganistánu - nejlépe se jim prý vedlo za Nadžibuláha.

 

Čtenář glos M. T. mi mimo jiné k témuž napsal:

Odpovědí na Vaši otázku, zda Afgánci jsou šťastnější než před dvanácti lety, bych odpověděl: "Ano, jsem přesvědčen, že i tam existují lidé, kteří se chtějí zbavit strachu o svůj život. Zbavit se strachu únosu a "zmagoření" svých dětí do podoby teroristického vola."

Odpověď na druhou otázku: "Bohužel to nelze posoudit, protože si nedokážu představit jaké by to bylo, pokud by v Afganistánu nebyl žádný voják. Spíše mě uklidňuje, že se teroristům stavíme na odpor, protože se obávám, že by to jinak bylo horší a horší."

 

Čtenář glos Š. V. mi napsal:

To co píšete ve Vaší glose ze dne 9.7. 2014 je nehoráznost. Nehodlám s Vámi polemizovat o Vašich zkreslených názorech, nestojíte mi za to a určitě znáte rčení o tom, že nejhorší srážka je s blbcem. Nechápu jen, jak můžete tak bezohledně, arogantně a hlavně nesmyslně, bez znalosti věci se k tomuto vyjadřovat. Styďte se.

 

Čtenář glos J. R. mi napsal:

Jsem rád, že alespoň někdo ze známých lidí se kriticky ozval k právě vypuknuvší vlně "hrdinské" hysterie. Zdá se mi, že ta je o to hlasitější, oč více si naše věrchuška není jista tím "správným" postojem občanů k dlouholetému angažmá AČR tisíce kilometrů od našich hranic - které přitom jedině a pouze má česká armáda dle ústavy ČR bránit, čehož ovšem po dlouhodobé demontáži lidské i materiálové ani není schopna…

 

Čtenář glos J. K. mi napsal:

Plně souhlasím s Vaším míněním ve středečních glosách 9.7.2014. Copak to asi bylo za bojovou akci, při níž naši vojáci rozdávali psací potřeby afghánským dětem? Viz dnešní komentář Ivana Hoffmanna v Denících. Neohrozili tak naši vojáci vlastně ony děti, kterých prý zahynulo jedenáct a o nichž se vůbec nemluví? Trapného politického přiživování jsem dnes viděl na všech televizích víc než dost.

 

Laďa Větvička šlonsky a skvostně:

Lidi si mysli, po všeckych tych valečnych filmach a seryjalach, že ve valce je vždycky jedna hodna strana, a pak tam su ty zle svině. A že ty hodni na te spravne dycky vyhraju, i když to chvilu trva. "Pravda vitězi, ale da to fušku", řikaval mlady Masaryk, než ho bolševičti agenti vyhodili anebo nechali  spadnut z okna.

Jenže tak to neni. Každy člověk z princypu chce mět pravdu. A tak aji každy vojak, ať už bojuje na jakekoliv straně, si mysli, že on je na te spravne straně. A až po valce, jak už je všecko jasne, se rozhodne o tym, kdo je ten hrdina, a kdo byl ta zla sviňa.

Každy vojak, ať už bojuje za lebensraum, boha, vudca, rasu, režim, stranu, naboženstvi, nebo za cokoliv jineho, si mysli, že hystoricka pravda je na te jeho straně. A jeho protivnici si mysli to same. Nejhorši ze všeho ale nakonec nesu ti protivnici, ale ty odporne zrudy zvane polityci, keři su schopni jeden den hlasat jakysik nazor, a druhy den hlasat cosik uplně opačneho. Ty odporne žvasty o hrdinstvi, to može vymyslet enem polityk. Bo žaden vojak nechce byt hrdina. Vojak chce enem jedno. Přežit.

Každy vojak, ať už bojuje za lebensraum, boha, vudca, rasu, režim, stranu, naboženstvi, nebo za cokoliv jineho, si mysli, že hystoricka pravda je na te jeho straně. A jeho protivnici si mysli to same. Nejhorši ze všeho ale nakonec nesu ti protivnici, ale ty odporne zrudy zvane polityci, keři su schopni jeden den hlasat jakysik nazor, a druhy den hlasat cosik uplně opačneho. Ty odporne žvasty o hrdinstvi, to može vymyslet enem polityk. Bo žaden vojak nechce byt hrdina. Vojak chce enem jedno. Přežit.

 

Senátor Jiří Oberpfalzer:

Obrátil jsem se na ministra průmyslu a obchodu ve věci připravované novely horního zákona (zák. č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství), která podle mne bude mít negativní dopad na obce a města i na celou ekonomiku, a především na české domácnosti, včetně záporných důsledků pro státní rozpočet. Podle navrhované novely by mělo dojít k výraznému zvýšení poplatků z území zabraného pro dobývání nerostů a poplatků z tržeb. Poplatek u všech nerostů se zdvojnásobuje, u hnědého uhlí dokonce roste na desetinásobek. To se promítne negativně v několika věcech. Jednak dojde k růstu již tak vysokých cen uhlí pro centrální vytápění. Zadruhé to bude mít dopad na individuální situaci lidí s domácími kotli, kteří se budou ohlížet po levnějším, ale méně kvalitním topení, což bude mít negativní ekologické dopady v obcích, kde převažují domácí kotle. Nezanedbatelné jsou sekundární ekonomické efekty, jako je zatížení sektoru hornictví dávkou, která snižuje jeho konkurenceschopnost. Kromě toho to bude také znamenat mj. zvýšení rozpočtových výdajů v sociální sféře, vezmeme-li v úvahu, že podle dostupných informací si podporu nákladů na bydlení může nárokovat až 500 tisíc domácností v ČR. Z výše uvedených důvodů, a především proto, aby nedocházelo k dalšímu cenovému zatížení a zvýšení výdajů pro domácnosti, jsem požádal ministra Mládka o patřičnou úpravu návrhu novely při uvážení všech možných rizik a negativních dopadů na život v České republice.

 

 

Středeční glosy 9. 7. 2014

V internetové diskusi kdosi připomněl slova Thomase Jeffersona: Strom svobody nepřežije, nebude-li čas od času zaléván krví patriotů.

Nelze než souhlasit, avšak je též nutno položit si otázku: Je rozumné a opravdu nutné zalévat palmu a přitom nechat chřadnout lípu?

 

  Ekonom Pavel Páral:

"Státní firmy jsou majetkem všech občanů a nikoli těch osmnácti procent voličů ANO a už vůbec nejsou a nesmí být součástí Agrofertu. Babiš při obsazování dozorčích rad rozhodujících o tom, kdo bude nakonec ve výkonném managementu, vězí hluboko v konfliktu zájmů. Jeho firmy jsou buď přímo obchodními partnery, nebo mají na podnikání státních firem své vlastní zájmy."

Úterní glosy 8. 7. 2014

Tak této zprávě nerozumím: premiér Sobotka chce zkontrolovat všechna ministerstva. Na každém se zdrží cca hodinu…

 

Řecká vláda dostane z kapes eurounijních daňových poplatníků další miliardu eur, neboť prý splnila všechny podmínky půjčky. Doufám, že budeme opět ujištěni, že je to naposledy…

 

Čtenář glos M. S. mi napsal:

 Co říkáte tomuto?  MF Dnes, 3. 7. 2014: "Šípek v Číně staví superměsto" … Součástí zmíněného  projektu za téměř pět miliard korun jsou tři třicetipatrové věžáky… "Být u takhle rozsáhlého a široce pojatého projektu, který je vlastně celou novou čtvrtí jakéhosi superměsta, je sen snad každého architekta," říká pětašedesátiletý Šípek (ano - Bořek! pozn. M. S.) … "Je to dobře placená práce. Dostávám měsíční gáži, a nikoliv procenta z ceny celé stavby, jak bývá obvyklé,"…

 Chci po Vás tip, zda Šípek pozve na slavnostní otevření díla i Michaela Kocába a zda tam společně vyvěsí vlajku Tibetu. 

Můj tip: Myslím, že tu práci vzal architekt Šípek jen a jedině proto, aby nakonec u příležitosti otevření stavby mohl pozvat dalajlámu…

 

Pondělní glosy 7. 7. 2014

Český Kocourkov nabývá den ode dne na síle: Jana Nagyová - Nečasová dostala u soudu roční podmínku za organizování trestné činnosti, tu ale podle soudu zřejmě nikdo nespáchal, neboť žádný další trest nepadl…

 

Přítel Ota Vychodil na facebooku:

Mám ve Spojených státech amerických , tedy zemi, která dnes trpí snad nejneschopnější administrativou (po česku vládou), kterou kdy měla, řadu přátel. Protože USA znám z osobní zkušenosti dost dobře, jak mi zmínění přátelé často žertem říkají, lépe než většina rodilých Američanů, vždy se musím zásadně ohradit, když někdo ztotožňuje USA s pitomými kroky Obamovy administrativy. Buďte si, prosím, jisti, že farmář v mém oblíbeném Wyomingu, Utahu, či Montaně většinou ani neví, kdo v tom bílém baráku v D.C. vlastně sedí. Jednu věc mají tito moji přátelé společnou. Jsou přesvědčenými republikány. Často tady píšu velmi ostře na adresu amerických katastrof, jichž jsme poslední dobou svědky, jimž Obamovci omylem říkají zahraniční politika. Bývám často napadán, že jsem zradil svůj mnohaletý pozitivní vztah k USA. Opak je pravdou, jen si myslím, že si USA opravdu tak nemožné vedení nezaslouží. Jak je vidět, mám názory totožné s názory prestižních republikánů. Kdepak, USA jen tak nezaniknou! I když se určitě Washington, Jay, Madison, Jefferson, Adams, Reagan a další určitě otáčejí v hrobech…

 

Výborný postřeh na facebooku:

Když se nevycvičeným a nepřipraveným ukrajinským gardám podařilo vyhnat ruské speciální jednotky ze Slavjanska, nemusí se funkcionáři NATO plašit, že ruská armáda je překvapivě dobře a moderně vyzbrojená a pohyblivá. Natož posílat vojáky do Pobaltí a Polska. Leda snad kvůli ukrajinské armádě.




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články