Články

Středeční glosy 23. 7. 2014

„Proruští separatisté“ včera předali černé skříňky z havarovaného boeingu malajským úřadům. Předevčírem je předali do Kyjeva. Předpředevčírem do Moskvy.

Netušil jsem, že letadla dnes mají tolik černých skříněk…

Z tisku:

Podle nových zjištění českých badatelů bylo v Sovětském svazu perzekvováno od roku 1917 do 50. let minulého století na 25 tisíc československých občanů. Většina z nich prošla koncentračními tábory Gulagu. Zhruba polovina lidí represe nepřežila. Další důvod, proč Rusko ztratilo morální právo na "legitimní zájmy" v našem regionu.

Dodávám:

Z tohoto úhlu pohledu by ovšem Německo nemělo jakékoliv morální právo na „legitimní zájmy“ u nás.

Kdykoliv se vám bude zdát, že u nás máloco pořádně funguje, všechno je jaksi kách a ne a ne se to zlepšit, projděte si diskuse na sociálních sítích. Nutně dojdete k závěru, že je přímo neuvěřitelné, jak dobře vše funguje a nehroutí se, když sice žádný učený z nebe nespadl, ale blbce jako by shazovali. A když si uvědomíte, že je tomu tak téměř všude ve světě…

Opsáno z facebooku:

Česká republika vybrala člověka, který bude hájit zájmy nadnárodní byrokracie proti českému lidu. Logicky by to měl být nejhloupější a nejneschopnější člověk, jakého jsme dokázali najít.

 

 

Úterní glosy 22. 7. 2014

Pondělní glosy 21. 7. 2014

Ukrajinský premiér Porošenko:

Máme družicové snímky rakety, která sestřelila Boeing.

Moje poznámka:

Ač nemají družice…

 

Podle čísel z ministerstev tato vláda za první tři měsíce vládnutí  už vyhodila 537 úředníků a 714 nabrala.

 

Hlavní poradce předsedy vlády Vladimír Špidla je žhavým kandidátem na klíčovou funkci generálního ředitele státní služby, která vznikne přijetím nového služebního zákona, prosakuje z ČSSD. Špidlu sociální demokracie “vyměnila” za post eurokomisařky, který připadne Věře Jourové z ANO.

Dodávám:

Konečně pozitivní zpráva!  Špidla vždy  tvrdil, že „zdroje jsou“, takže tu přebujelou byrokracii nebudeme muset platit ze svých daní…

 

Zpráva: Martin Bursík bude kandidovat za TOP09 do senátu.

Komentář z facebooku: TOP 09 chce oslovit i duševně chorou část elektorátu.

 

Tomáš Haas:

Politiky dnes nehodnotíme podle toho co dokázali, ale podle toho, jak "umí čerpat". Stát se mění na gigantickou čerpací stanici. Co budeme dělat, až dojdou peníze a zadlužená EU ztratí i poslední zbytek kreditu?

 

Markéta Šichtařová:

Je normální – a žádoucí – když „normální krize“ je spojena s vlnou bankrotů problémových podniků, bank, či v některých extrémnějších případech dokonce i zemí. Odstraní se tím staré články, které ekonomiky zatěžovaly, které už nestíhaly vývoj. Je to podobné, jako když evoluce odstraňuje dinosaury a ponechává přežívat jen ty, kdo se umí lépe zadaptovat. Kolik významných podniků bank, podniků, zemí od roku 2008 ale zkrachovalo? Americký akciový index S&P 500 přesáhnul hranici 2000 bodů a za méně než tři roky vzrostl o 75 %. Daří se snad ekonomice o 75 % lépe než před třemi lety…? Už od roku 2009 – tedy posledních šest let – dochází k historicky naprosto bezprecedentnímu rozejití se takzvané reálné ekonomiky (toho, jak se lidem či firmám skutečně daří) a finančních trhů (tedy cen akcií, dluhopisů, nebo úrokových sazeb). A nůžky se rok co rok rozevírají stále víc. Mohou za to centrální banky, vlády i mezinárodní instituce. A my všichni, protože si volíme stále stejně natvrdlé zástupce.

 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Alexandrem Bromem

Zmalované dámě 

 

Pryč s triky, klamy, podvody,

buď nejčestnější z dam

a všechny dary přírody

co nosíš, ukaž nám.

Sic mladí mohou ocenit

šat, účes, matnou líc,

my znalci máme větší cit

a chceme vidět víc.

 

Jak poznat v tváři veselé,

co září zpoza krás,

když všechny jste jak andělé

a muži slepí zas?

Tvé tváři jistě prospěje

mít přirozenou zář,

vždyť často krémy, oleje,

jsou dražší, nežli tvář.

 

Vše dává ti přec příroda,

jež nenávidí klam,

to umělé, co nedodá,

já také za zlé mám.

Je krásný původní přec stav,

tak přírodní měj líc,

vší umělosti hned se zbav,

tak chci tě - nebo nic.

Upozornění nejen pro milovníky vína!

www.ladiesandwine.cz 

Čtvrteční glosy 17. 7. 2014

Andrej Babiš tvrdí, že v případě miliardových obchodů jeho firem se státem a čerpání dotací taktéž v miliardách nerozumí termínu střet zájmů.

To je pochopitelné. Co takhle "stret zaujmov"?

 

Čtenář glos M. W. mi napsal:

Chápu, co chce pan psycholog Klimeš vyjádřit, ale bonmoty se dají dělat i při zachovávání historických faktů: Rakousko-Uhersko vzniklo roku 1867, státní komunismus 1917 a fašismus existoval od 1922 do 1943.

 

Opsáno z facebooku:

HLEDÁ SE: Prof. PhDr. Jan Keller, CSc.
NAPOSLEDY VIDĚN: konec května
POZNÁVACÍ ZNAMENÍ: chtěl hrát v Evropě 1. ligu

 

Středeční glosy 16. 7. 2014

Od roku 1999 dostávalo dotace 94 ze 153 českých firem Agrofertu. Za poslední roky získal Agrofert veřejné zakázky za 14 miliard korun.

Už víte, proč chce Komplexně Geniální Babiš vybrat co nejvíce daní? Co na to jeho voliči?

 

Zpráva:

Úřady práce přijmou šest set nových pracovníků na kontrolu dávek.

Vox populi na facebooku:

Zrušit dávky, úředníky, ministerstvo.

 

Psycholog Jeroným Klimeš:

Rakousko - Uhersko vydrželo 400 let, komunismus 40, fašismus 10, tak schválně jak dlouho vydrží chaotická EU?

Úterní glosy 15. 7. 2014

Tady se diskuse na aktuální téma ubírá správným směrem:

"Ačkoli pravý důvod, proč slečna Kvitová změnila svůj daňový okrsek neznám, oceňuji toto její vlastenecké a hluboce morální gesto, kterým se rozhodla nepřispívat na další upevňování českého moderního sociálního státu. Nemám ji zejména za zlé, že tak nepodporuje sociální začleňování nezačlenitelných, zaměstnávání lidí, kteří nechtějí pracovat, vzdělávání nevzdělatelných, dávky v nouzi vyplácené lidem, kteří nemají nouzi, neziskovky, které generují zisky, stavbu prázdných nepoužívaných komunikací zvaných cyklostezky a další podobné věci. Naopak, napomohla obnově spravedlivé české země, která, jak jsem říkal, musí nastat dříve, než budeme mít problém udržet moč. Nakonec i soudruhem plk. SNB Humlem navržená sankce spočívající ve ztrátě českého občanství není tak hrozná, protože být občanem země, kde se do veřejných funkcí dostávají lidé jako Huml není žádná pocta, je to ostuda jak hrom a až to bude všechno vyřízené, občanství svobodné české země slečně Kvitové samozřejmě opět nabídneme." (Autor: D - FENS)

Můj dovětek: Jen ten optimismus slov „až to bude všechno vyřízené“ nesdílím. Lidí, kteří si zvykli a zvykají na přerozdělování a rozpočtové plýtvání,  bohužel stále přibývá…

Pondělní glosy 14. 6. 2014

V debatě na facebooku mne zaujala věta jedné slečny nebo paní: Nejde však zdaleka jen o počet transportérů, tanků, děl, ponorek, vrtulníků a válečných vozidel. Jde i o postoj národa k armádě, který je v Polsku diametrálně odlišný, než v antimilitarismem prolezlém Česku.

Dodávám k tomu: Má pravdu. Podívejte se ovšem na polské a české dějiny, na počty obětí, na historické ztráty a zisky (ve všech významech tohoto slova)obou zemí a nezaujatě srovnávejte …

 

Čtenář glos P. J. mi napsal:

 Zase jste do něčeho “šlápnul” a oficiální reakce ve smyslu “republiku si rozvracet nedáme” na sebe nenechala dlouho čekat. Možná i mně přišel trochu drsný pojem “žoldáci”, který jste použil pro naše profesionální vojáky, neboť tento výraz používáme zpravidla pro ty “špatné”, ale v podstatě musím přiznat, že máte pravdu. Mediální estráda a politické divadlo okolo usmrcení našich vojáků v Afghánistánu má nám, prosťáčkům s denními přízemními starostmi, připomínat, jak se naši lodivodi podílí na nápravě světa a sledují ušlechtilé a vyšší cíle, které v konečném důsledku prospívají i nám. Smrt vojáků, signifikantně zcela zbytečná, má pak okázalým zármutkem toto konání politiků posvětit. Signifikantní je rovněž i to, že život neriskují politici, kteří tam ty vojáky poslali. Na druhé straně vojenské řemeslo je takového druhu, že se při něm přichází k úrazu případně i umírá. Za to jsou vojáci placeni a navíc, do zahraničních misí jsou vybíráni přednostně dobrovolníci, takže hoši naprosto dobře vědí, do čeho jdou a peníze jsou při tom jistě též významnou motivací. Smrt ve službě je pro tyto lidi svého druhu pracovní úraz.

Zároveň je ale třeba připomenout, že dnes a denně umírá řada horníků, lesních dělníků, policistů, hasičů, záchranářů, profesionálních řidičů atd. a nikdo okolo jejich smrti takhle neblázní. Nedá se totiž politicky využít, protože tito lidé zemřeli tak nějak obyčejně a nezajímavě, aniž by bránili ty naše “hodnoty”, kterými se politici neustále ohánějí, aby zakryli myšlenkovou vyprázdněnost a bezobsažnost pronášených proklamací, které jsou čím dál více poplatné permanentně probíhajícímu předvolebnímu boji. Je až trapné, že politikům, a vlastně ani lidem samotným, nevadí estébácký ministr a šéf politické strany, ale vadí jim každý, kdo si dovolí okázale netruchlit a kdo se ptá po smyslu vysílání vojáků do zahraničí. A že těch otázek by bylo a je. Jak víme, že ty naše “hodnoty” jsou i hodnotami těch, které tam údajně chráníme? Ohlasy z druhé strany nám zatím jen sdělují, že západní hodnoty znamenají jen rozvrat tradičních místních hodnot, nástup drog, alkoholu, prostituce, kriminality, rozvratu rodin a dalších “výdobytků” svobodné společnosti. Je to samozřejmě hrubé zjednodušení problému, ale zkušenost tady je a nelze ji ignorovat. Jsme jako obvykle svědky prosazování nějaké politické linie, aniž by zde byla snaha o pochopení místních poměrů a podstaty existujících problémů a příčin, které je vyvolaly. Opět funguje ta nadřazená přezíravost západní civilizace nad těmi východními zaostalci, která je tu už od křižáckých válek, kdy se západní ochránci božího hrobu vyznamenávali hlavně krutostí, hrabivostí a nesnášenlivostí. Kde obecně bereme tu “drzost”, že chceme někomu radit, nota bene v úplně odlišné kulturně-historické oblasti, jak a co má dělat a jak má žít, když si nejsme schopni udělat pořádek ani ve svém kulturním okruhu? Copak naše západní civilizace je vzorem nějaké dokonalosti? Jistě krásná idea volnosti rovnosti a svobody všech lidí v občanské společnosti dává bohužel i značný prostor pro korupci, podvody, organizovaný zločin, anarchii, lidskou vykořeněnost a frustraci. Jak známo, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, a proto sebeušlechtilejší důvody přítomnosti cizích vojáků kdekoli na světě nemohou přinést kýžený pozitivní výsledek, pokud se místní lidé sami nerozhodnou, že chtějí žít jinak a případně sami nepožádají o cizí pomoc. Jakákoliv snaha přinést “dobro” zvenčí se zákonitě míjí účinkem a jen vyvolává odpor těch, kteří se tak cítí ohroženi. A za těchto okolností nám také zákonitě bude přibývat hrdinů.

 

 

Čtenář glos I. K. mi napsal:

Pokud budeme ochotni a schopni svobodně a upřímně diskutovat, existuje naděje, že nemusí být zase tak špatně. Chtěl bych Vám především poděkovat za to, že jste otevřel tolik potřebnou diskusi nad otázkou smyslu angažmá vojáků z naší země v rámci sil tzv. západního světa v Afganistánu. Již  samotný fakt, že ani po tolika letech bojů nelze dojít k jednoznačným odpovědím, stojí rozhodně za zamyšlení.

Mám stejně jako Vy, nepříjemný pocit z umělého mediálního humbuku, který u nás propukl po tragické smrti našich vojáků na afgánské misi. Každá smrt mladého člověka je tragedií. Ty ovšem k životu patří a patřit nadále budou. Smrt při plnění profesních úkolů má jinou příchuť nutností společenského ocenění  jako výrazu úcty společnosti k sobě samotné. Smrt profesionálního vojáka na misi není o nic více důstojná, než smrt hasiče, záchranáře či policisty při plnění profesních povinností u nás nebo například novináře nebo lékaře na humanitární misi kdekoli po světě. Skutečně zodpovědná volba těchto profesí musí s možností vlastní smrti počítat.

Ten, kdo takto zvolil, zvolil svobodně s tímto vědomím. Nechápu proto a je mi líto, že pouze smrt vojáků na afgánské misi je mediálně tolik oceňována, zatímco smrt našich občanů při plnění jiných profesních povinností, ať u nás nebo v zahraničí, je neprávem přecházena okázalým mediálním nezájmem. Jakoby ty "jiné" smrti byly méně významné a pro zdraví společnosti méně potřebné. Společnost nemá potřebu se s nimi vyrovnávat houkáním sirén a vyzváněním zvonů. Proto si kladu otázku, nakolik si sami sebe, naší společnosti a její historické cesty vůbec vážíme, zdali ji vůbec jsme schopni bránit a zdali si pak "přežití" zasloužíme.

 

 

Čtenář glos V. Z. mi napsal:

K vámi vysloveným otázkám: jsem přesvědčen, že mise v Afghánistánu má vícero důvodů, jedná se o  směsici cílů, zájmů a přesvědčení. Rozbuškou byl sice útok teroristů z 11.9.2001, ale myslím, že to byla skutečně jen rozbuška či, natvrdo řečeno - záminka. Důvody podle mého názoru jsou:
 - iracionální snaha o vývoz "našich hodnot". Vývoz do země, kde obávám se není o ně (přinejmenším  
nyní) velký zájem, násilím se stejně nedají prosadit a pokud přece někde na chvíli ano, pak se stejně dlouho neudrží.
- snaha např. Spojených států o udržení či posílení vlivu v dané oblasti. To lze pochopit, ale zvolený postup morální rozhodně není a kladu si otázku proč se na tom má podílet AČR, neb pochybuju o nějakém skutečném přínosu pro českého daňového poplatníka.
- tlak ze strany výrobců zbraní. Nemám nic proti tomu, že chce někdo vydělat peníze, ale tenhle způsob (válka, daňová zátěž atd.) je odsouzeníhodný. 
- pocit, že teď už nelze couvnout a uznat chybu, protože to bychom se přece zesměšnili
- hra na vojáčky. Některým lidem se možná po válce stýská a tak si hledají nepřítele, důvod se vždy nějaký najde.
- někteří možná skutečně mají pocit, že tímhle způsobem lze svět učinit bezpečnějším. Já si to nemyslím

Našly by se možná i další důvody, některé na hranici i za hranicí konspiračních teorii a do toho se pouštět nechci, ale možná se mýlím a přehlížím něco podstatného, co by za pozornost stálo.   
Závěrem dodám, že nejsem příznivcem Talibánu ani islámu obecně. Afgháncům nic zlého nepřeju, naopak bych jim moc přál svobodu, kterou dnes nemají a my o ní také postupně přicházíme. Také nejsem antiamericky zaměřen, o vystoupení ČR z NATO neusiluji, mrzí mne jeho zneužívání stejně tak jako úpadek celé západní civilizace.

 

 

Stará zpráva:

Bývalý vítěz z Wimbledonu Boris Becker byl v říjnu 2002 odsouzen k dvouletému vězení s podmíněným odkladem na tři roky, k pokutě 500 000 euro a k uhrazení veškerých nákladů soudního řízení. Bývalý vítěz z Wimbledonu přiznal vinu, že se vyhnul placení daní ve výši asi 1,7 milionů euro tím, že tvrdil, že bydlí v daňovém ráji v Monte Carlo, přestože trvale pobýval v Mnichově.

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Albertem Pikem

Jana

 

Sic není krásná, z jejích očí září

však duše, která obyčejná není,

v ní vlídnost moudře s humorem se sváří,

až připomíná elfa po setmění,

jenž na palouku tančí s něhou  v tváři.

Je přátelská a nehovoří stroze,

zbla závisti a předsudků v ní není,

má stálost letní modře na obloze,

vždy září jako hvězda nejjasnější,

svým žárem přitom muže nespaluje,

já, kdykoliv byl mimo kraje zdejší,

si vědom byl, že neustále tu je,

vždy připravena přátelskými skutky

hned rozehnat mé bolesti a smutky.  

 

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články