Články

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Jackem Prelutzkym

Snil jsem v noci o slepicích

 

Snil jsem v noci o slepicích,

byly všude kolkolem,

na břiše mi postávaly,

na pupíku, na holém,

klovaly mi do polštáře,

skákaly si vesele,

načechrávaly si peří,

běhaly kol postele.

 

Na stole i židlích stály,

na lustru se houpaly,

ve všech koutech hnízdily si,

na uši mi stoupaly,

ložnice jich byla plná,

volný nebyl kousíček,

ráno v posteli jsem našel

ovšem spoustu vajíček.

Středeční glosy 12. 11. 2014

České dráhy měly za posledních osm let devět ředitelů. Poslední byl odvolán s tím, že je zapotřebí stabilizovat podnik…

 

Velmi by mne zajímala obdobná data u nás, ta následná jsou z Německa:

Tělesné zdravotní problémy: příjemci sociálních dávek 42%, pracující 17%

Psychické problémy: příjemci sociálních dávek 8%, pracující 3%

Pobyt v nemocnici v posledních 20 měsících: příjemci sociálních dávek 20%, pracující 9%

Kuřáci: příjemci sociálních dávek 66%, pracující 32 %

Žádný sport či tělesné aktivity: příjemci sociálních dávek 42%, pracující 25%

 

A na závěr tradičně skvělý Taleb:

Lékař vám například v zájmu “otužování“ doporučí cvičit, ale vzápětí vám na triviální infekci předepíše antibiotika - abyste „náhodou vážně neonemocněli“.

 

 

Úterní glosy 11. 11. 2014

Zpráva:

Vláda připravuje od roku 2016 zavedení tzv. zálohového výživného. Stát by matkám nebo otcům, kteří se starají o děti a druhý rodič jim neplatí soudem stanovené částky, posílal alimenty na účet. Dlužné částky by pak stát vymáhal po neplatičích. Náklady se odhadují na téměř miliardu korun ročně.

Dodávám:

A daňoví poplatníci to vše opět nedobrovolně zaplatí, nikoli „stát“…

 

Přítel Z. Š. mi napsal:

Norma, určující, že dluhy neplatičů alimentů uhradíme pod souhrnným názvem „stát“ my všichni, je na stole. Jak se obávám, bude tento návrh levicové ministryně, schválen levicovou vládou, přijat levicovou většinou Sněmovny, poté levicovým Senátem a podepsán levicovým presidentem a začne tak platit. Budiž, některým nešťastným matkám a dětem jistě pomůže, zanechá však i velmi negativní stopu. Je to jen další krůček do pekel. Předně proto, že onen „stát“ a jeho pilíř – moc justiční tím dává jasně najevo, že není schopen s nešvary, jako je i neplacení výživného, účinně a včas pohnout a tak se uchyluje ku stále častějšímu triku – nechá to zaplatit všechny občany. Druhým faktem je, že tak významně přispívá k neodpovědnosti rodičů tam, kde je jejich role nezastupitelná. Proč bychom si nenadělali děti a pak od jejich výchovy i zajištění utekli, když tady je všemocný a pečovatelský stát, který se postará? Víme přece, že když si nedokáže sjednat pořádek při přímém vymáhání alimentů, bude stejně neúspěšný při jejich vymáhání i poté co je sám za hříšníky zaplatil! Je to tak jeden další z řady činů, vedoucích k dalšímu přiblížení se k všudypřítomnému státu, k občanské individuální nezodpovědnosti či lehkomyslnosti, státem v lidech záměrně pěstované a vychovávané, k rozkladu rodiny státními zásahy a tím k oslabování soudržnosti lidské společnosti, která se sama od sebe zhroutí při krachu státu (či celé civilizace), protože základní vazby mezi lidmi již dále nebude zajišťovat občan, jeho rodina, či okruh stejně smýšlejících a chovajících se lidí, ale protože jdou právě oklikou „přes stát“. Tuto hrozbu již dnes vnímám jako zásadní, nemluvě o bonusu pro vládnoucí garnitury, že takto svázaným, ochočeným a na státu závislým občanům se lehčeji vládne.

Pondělní glosy 10. 11. 2014

Zpráva:

Jiří Paroubek se hodlá naplno věnovat rodině a podnikání. V současné době se zabývá ekonomickým poradenstvím a připravuje další dva až tři projekty. Chce se ponořit do publicistiky a přednášet pro studenty na nejmenované vysoké škole.

Dodávám:

Do čeho byl ponořen dosud, že o něm nebylo ani vidu ani slechu, nepočítám-li několik vynoření u příležitosti všelikých voleb, které jej vždy zase spláchly zpět?

 

Novinářka Tereza Spencerová:

"Osobně si myslím, že Pussy Riot je spíš Kundí vzpoura, ve smyslu pouličních nepokojů, ale ono je to vcelku jedno. Baví mě na tom, že dokud se to vyslovuje anglicky, tak jsou všichni náramně spokojení a demokraticky bohabojní, protože když ta slova vyslovují, tak jako by nemluvili sprostě, ale jakmile se to přeloží, nastává problém. Tedy problém až neuvěřitelný, který vypovídá o českém maloměšťáctví víc, než bychom asi rádi věděli. A argumenty typu „kníže říká hovno nonšalantně“, zatímco Zeman říká „kunda“ vulgárně, to už je naprosto špičkové. Jako bychom se tu už úplně zbláznili."

 

Ladislav Větvička v parodickém novoročním prezidentském projevu několikrát uhodil hřebík na hlavičku. Jeden příklad za všechny:

Všichni jsme si totiž na multikulturně socialistický, bruselský systém plný grantů a dotací zvykli a přijali ho za nezměnitelný fakt a tím ho vlastně udržovali. Jinými slovy: všichni jsme - byť pochopitelně každý v jiné míře - za chod totalitní bruselsko-socialistické mašinérie odpovědni, nikdo nejsme jen její obětí, ale všichni jsme zároveň jejími spolutvůrci.

 

Karel Kříž:

Barack Hussein Obama se stal symbolem této politické třídy „dobroserů“, neboť on první dokázal s nesmyslným utopistickým programem multikulturního socialismu zvítězit v historické baště svobody a volného trhu (tedy pravého opaku) a dodal tak munici levičácké kavárně k tlachání o jejich svaté pravdě, před kterou se sklání i „kapitalistické“ USA.

 Už tehdy však někteří, včetně mne, upozorňovali, že Obama je sice dokonalý marketingový produkt a jistě byl vybrán pro svoji roli precizními profesionály, ale celkový jeho přínos Spojeným státům i celosvětové politické scéně bude spíše záporný. Je to jako se všemi reklamními produkty, které prodávají šmejdové na předváděcích akcích. Předražené šunty s nulovou užitnou hodnotou. Obama se stal jedním z nich.

 

Sociolog Petr Hampl s poněkud netradičním pohledem:

Je to vlastně kuriózní situace. Miloš Zeman, který ve skutečnosti patří k nejvzdělanějším obyvatelům naší země, hraje roli „burana", tedy obyčejného příslušníka nižší třídy. Přizpůsobil tomu své oblékání, svůj slovník, vystupování, jídelníček atd. Karel Schwarzenberg, který nedokázal vystudovat vysokou školu a patrně v životě nepřečetl jedinou složitější knihu, hraje roli příslušníka intelektuální elity.

Nicméně oba jsou ve svých rolích akceptováni. Docenti a profesoři akceptují knížete, jako by byl jedním z nich (i když jeho mentální schopnosti by nejspíš nestačily ani na bakalářské studium a jeho  kulturní úroveň lze ilustrovat nejlépe na tom, že se na společenských akcích ukazuje s low level striptérkou a chlapi z fabrik akceptují stejným způsobem Zemana (i když byl celý život profesionálním humanitním vědcem a ve fabrice v životě nepracoval).

Ale k jádru věci. Vulgární výrazy můžeme přirovnat třeba k roztrhané rolnické vestě. Když kníže přijde ve vznešeném obleku a k němu si navlékne roztrhanou rolnickou vestu, všichni mu tleskají. Kníže tím ukázal, že se sklání k rolníkům a zároveň je stále jasné, že je vznešenějším a urozenějším
člověkem. Roztrhaná vesta nezačala znamenat příslušnost k nižší třídě, proto je akceptována.

Kdyby ale na stejnou slavnost přišel v té stejné roztrhané vestě prostý rolník, bude vyveden ven. Protože rolnická vesta na těle rolníka ukazuje příslušnost k nižší třídě. A přítomnost chudiny na slavnosti je nepřijatelná.

Stejný princip platí u vulgarit v ústech Zemana a Schwarzenberga. Lidé, kteří se cítí být aristokraty, zuří, protože to vypadá, že chudina si dovolila překročit třídní bariéru.

 

Dodávám k tomu: V jednom se ovšem Petr Hampl mýlí. Miloš Zeman roli burana nehraje. On buran skutečně je, ač vzdělaný (byť velmi jednostranně) . To se totiž vzájemně vůbec nevylučuje.

 

A na závěr opět tradičně skvělý Nassim Taleb:

Zeptejte se náhodného amerického občana, zda by měla být cena aut, novin či vína určována specializovaným polovládním úřadem, který by se těšil značné autonomii (a do jehož činnosti by nijak nezasahoval Kongres). Nejspíše vybuchne vzteky, neboť něco takového odporuje základním americkým hodnotám, a vynadá vám do komunistů a sovětských přisluhovačů, že vás něco takového vůbec napadlo. Pak se ho zeptejte, zda by měl úřad takového typu kontrolovat obchodování s měnami, především kurs dolaru vůči euru či mongolskému tugriku. Dočkáte se téže reakce: nejsme přece ve Francii. Nato nenápadně poukažte na to, že existuje jisté zboží či cena, totiž úroková míra, která je přesně tímto způsobem kontrolována americkým Federálním rezervním systémem (s tradičně skvělými výsledky). Když libertariánský kandidát na prezidenta Ron Paul navrhoval Fed zrušit nebo aspoň omezit jeho pravomoci, označili ho za šílence. Kdyby byl ovšem navrhl vytvořit podobný úřad k určování ostatních cen, dopadl by stejně. 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Judithou Viorstovou

Je po líbánkách

 

Je po líbánkách,

kráčel do práce

a pískal si z La Bohéme pár taktů,

ten hnědý kufřík z teletiny v ruce,

to, že jej vlastní, zcela nechápu,

den započal,  jak jinak,

tuctem kliků, pak ledovkou

 řádnou snídaní.

 

(Co vůbec  ještě máme společného?)

 

Je po líbánkách,

stírám podlahu

v té dacronové hrůze od Sakse

a přemýšlím, proč netancuji ve tmě,

proč neodmítám prince

či neslyším dav jásat nad mou rolí

Ach, Bože, krásná je a nadaná!

 

(Můj problém je, že nepotkávám prince.)

 

 

Je po líbánkách

 na večeři při svíčkách bychom snad neviděli

a celou dobu

bych si vyčítala, proč nechávám ho užívat svůj hřeben

a mokrý župan věšet do skříně,

když dávno toužím mu to zakázat.

A celou dobu

by mi říkal jistě, jak zbožňuje mé kuře s bramborami,

ač dávno touží

odmítnout je jíst.

 

(Prý zvykáme si jeden na druhého.)

Nezapomeňte nakouknout!

www.ladiesandwine.cz 

Páteční glosy 7. 11. 2014

Nassim Taleb opět skvěle:

Navzdory obecnému přesvědčení nevyžadují komplexní systémy složitou regulaci a důmyslné řízení. K duhu jim jde maximální jednoduchost. Každá komplikace totiž vede k řetězové reakci s mnoha nečekanými následky. Přijde-li intervence, zásluhou neprůhlednosti s sebou přinese nepředvídané důsledky, po kterých obvykle následuje omluva následovaná další intervencí ve snaze tyto druhotné důsledky napravit. Výsledkem je pak explozívní série větvících se „nepředvídaných“ reakcí, jež se postupně stále zhoršují.

V moderním světě se ovšem jednoduchost prosazuje obtížně, neboť odporuje myšlení jisté sorty lidí, kteří upřednostňují komplikovaná řešení, aby ospravedlnili existenci své profese.

Čtvrteční glosy 6. 11. 2014

 Jako vždy skvělý Nassim  Nicholas Taleb o „sovětsko - harvardských“ intelektuálních kruzích: Jak jsme navíc zjistili během krize z roku 2008, v důsledku rostoucí komplexity moderních institucí a současné politiky lze tyto situace, kdy jeden riskuje, ale nebezpečí krachu za něj nesou jiní, snadno skrýt. Zatímco v minulosti se vážnosti a postavení těšili pouze ti, kdo brali riziko na sebe a nesli rovněž negativní následky svých činů, a za hrdiny byli považováni ti, kdo se takto obětovali pro ostatní, v dnešní době nastal pravý opak. Jsme svědky vzestupu nové třídy jakýchsi hrdinů naruby: byrokratů, bankéřů a všemožných individuí ukazujících se v Davosu a chlubících se svými kontakty a akademiků, kteří nenesou skutečnou zodpovědnost a negativní důsledky svých názorů sami nikdy nepocítí. Dokážou přelstít systém, náklady však platí občané.  

Ondřej Fér: Nelíbí se vám, jak Miloš Zeman vykonává úřad, do kterého byl zvolen? Realistická cesta ke změně je jediná. Věnovat zájem věcem veřejným i jindy než ve dnech, kdy prezident řekne „hovno“.        

 

 

Středeční glosy 5. 11. 2014

Návrh zákona o zákazu prodeje o svátcích je odůvodněn tím, že „sociální dopady budou příznivé, neboť lidé budou mít více volného času, aby se mohli věnovat své rodině a koníčkům, na což klade Evropská unie zvýšený důraz.“

Přitom ovšem platí zjištění, že  „zájem o práci o svátcích je velký, i na vánoční svátky. Nabídka pracovat o svátcích ze strany zaměstnanců je vyšší, než je řetězec schopen zaměstnat.“

Nelze se divit, finanční stimul funguje jak má.

Závěr: zákonodárci Vám přikazují, abyste dělali to, co si přejí oni a ne vy. Tento přístup k legislativě je bohužel čím dál tím častější.

 

Pavel Šafr na facebooku:

Včera se mě několik lidí ptalo, co to je ta pražská kavárna, se kterou vede válku náš bujarý prezident a kterou si berou pořad do huby i zdejší přátelé Vladimíra Putina. Kde že jako ta kavárna je a kdo tam teda chodí. Pokusil jsem se najít odpověď: Pražská (stejně jako brněnská, plzeňská, pardubická či ostravská) kavárna představuje ve zkratce všechny občany České republiky, kteří vykazují snahu po kritickém myšlení, čímž silně narušují stabilitu společnosti podle čínského vzoru. Jestliže se jezdí Miloš Zeman učit do Číny, jak zakroutit krkem každému, kdo kriticky myslí, navazuje tím na odkaz Klementa Gottwalda, který se totéž jezdil učit do Sovětského svazu. Jediný problém české kavárny je ten, že do ní nechodí celý národ. Že totiž celý národ nepoužívá v dostatečné míře kritické myšlení a volí si kryptokomunistické debily. Od včerejška chodím ostentativně a demonstrativně do pražských kaváren. Potkal jsem hned spoustu lidí. Šel jsem do Cafe Orient u Černé Matky Boží. Potkal jsem tam Tomáše Klvaňu a tři další známé. Pojďte taky chodit do kaváren. Je to civilizovaný způsob trávení času a je tam s kým a o čem mluvit. Ať si Zeman políbí…. šos.

Reakce Jana Zahradila:

Já mám poněkud jinou definici, méně vznešenou - je to terminus technicus pro poměrně úzkou vrstvu zejména pražských umělců a intelektuálů, kteří jsou nekritickými obdivovateli Václava Havla a Karla Schwarzenberga, líbí se jim tzv. nepolitická politika, příliš nerozumí ekonomice ani mezinárodním vztahům, jsou emocionální až hysteričtí a rádi sami sebe poněkud povrchně po vzoru hollywoodských hvězd dojímají symboly jako je Tibet.

Pondělní glosy 3. 11. 2014

S mnoha názory na Václava Havla, se kterými přišel v posledním rozhovoru Václav Klaus (vzhledem k osobním zkušenostem s prvně jmenovaným) souhlasím.

Absolutně však nechápu, proč cítí Václav Klaus po tak dlouhé době, co Václav Havel zmizel z politické a veřejné scény, potřebu se proti němu tak vehementně vymezovat.

Tvůrce a milovníky legendy o svatém Havlovi nepřesvědčí jakýmkoliv věcným argumentem, část ostatních ví své, hlavně však velké většině lidí mohou být oba,  jak Havel, tak Klaus, ukradení …

Na druhé straně je pozoruhodné (jak pěkně vystihl Petr Paulczynski), že dle milovníků havlovské legendy po Klausovi už ani pes neštěkne, jakmile však něco pronese, štěká jich a vyje hned celá smečka…

 

Nový americký velvyslanec Andrewe Shapiro chce prostřednictvím podpory nevládních organizací pomoci Česku v boji proti korupci. Což se dá číst i tak, že prostřednictvím placených nátlakových skupin bude hájit zájmy amerických firem na českém trhu (zvláště při dostavbě Temelína) netradičními prostředky.

 

Pražské skoroprimátorce Krnáčové by měl někdo ze spolustraníků vysvětlit, že její zvolení kolegové jsou zastupitelé a nikoliv poslanci a tvoří zastupitelstvo a nikoliv zastupitelství, aby nevypadala jako úplná trouba…

 

Dosluhující nejvyšší představitel EU Barroso hrdě oznámil, že zásluhou nezměrného úsilí EU se Rusko a Ukrajina dohodly na dodávkách plynu.

Původně Rusko požadovalo od Ukrajiny uhrazení starého dluhu, respektování tržní ceny plynu a za budoucí dodávky platby předem. Po nezměrném úsilí EU tedy nakonec Ukrajina, které na to za cenu vlastních dluhů půjčí mimo jiné též EU, zaplatí starý dluh, bude respektovat tržní cenu plynu a za budoucí dodávky plynu bude platit předem.

 

 

Opsáno z facebooku:

Divím se, že se propaganda nepoučila po prezidentské kampani ! Ta byla tak jednoznačně fanaticky zaměřená proti Zemanovi a na podporu KS, že se v konečném důsledku lidem zprotivila.
Evidentně tuto chybu propaganda opakuje. Vypadá to, že zahořklost a zapšklost zejména pražských "intelektuálních" voličů KS, je tak velká, že způsobila jejich totální selhání jakékoliv soudnosti a tím absenci jakékoliv reflexe.

 

Čtenář glos J. P. mi napsal:

Textem

"MUDr. Kateřina Baziková publikovala v posledním čísle Medical Tribune článek s titulkem „Dětské otázky o zdravotnictví“, končící větou „A kde jsou tedy ty prachy?“ Přitom si v článku zcela přesně odpovídá sama: „…lití drahých cytostatik do terminálně nemocného, jemuž nejenže nepomohou, ale podstatně zhorší kvalitu jeho zbývajících dnů či hodin. Nebo drahé operativní výkony s implantací drahého materiálu lidem, jimž to kvalitu života v žádném případě nezlepší. Opakovaná drahá vyšetření, která nepřinesou nic nového.“
Dodávám: Prachy tedy prošustrovávají samotní lékaři, kterým v tom systém zdravotnictví nejen nebrání, ale často je k tomu přímo vybízí. A navíc mají za zády vyčurané právníky pacientů…"
 
jste mně připomněl knihu MUDr. Nonny Auské, Český lékař v Americe, v níž uvádí, jak pracně si tam zvykala "vydělávat" peníze ordinováním opakovaných návštěv a vyšetření a všelijakými jinými manipulacemi k vytažení peněz od pojišťoven.
Když byla ještě v "zácviku" v nemocnici, překvapilo ji, že každý zemřelý byl resuscitován. Když se ptala, proč ta zbytečnost, vysvětlovali jí američtí kolegové: "Předně, nemocnice se brání žalobám pozůstalých, že pro záchranu života neudělali vše, co bylo možné. Za druhé - mladí lékaři se učí resuscitovat, a za třetí, to nejdůležitější, nic nemohou pokazit a pojišťovna to zaplatí!"
 
 

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články