Články

Garnely v kokosovém mléce

Suroviny:

8 předvařených garnel (cca 200 g)

100 ml kokosového mléka

dvě menší šalotky

100 g bambusových výhonků

kokosový olej

chilli

bílý pepř

sůl

limetková šťáva

Garnely vyloupeme, opláchneme ve studené vodě a osušíme kuchyňskou utěrkou. V míse smícháme kokosové mléko, chilli, bílý pepř a sůl, do této směsi garnely ponoříme a necháme je nejméně dvě hodiny marinovat.

Šalotku nasekáme na jemno, bambusové výhonky pokrájíme na tenké nudličky a společně lehce osmahneme na kokosovém oleji. Přidáme ochucené kokosové mléko slité z krevet a asi 5 minut vše společně dusíme. Vložíme garnely a ještě další 2 minuty prohřejme. (Dejte si však pozor na příliš dlouhouu tepelnou úpravu předvařených krevet, poměrně rychle „zgumovatí“.

Příloha: skvěle se hodí rýže ochucená kari nebo rýžové nudle.


Doporučené víno: podávejte nejlépe s víny ovocitějšího a plnějšího charakteru, kupříkladu chardonnay, které zrálo pár měsíců na barikových sudech, ovšem zajímavou alternativou je též tělnatější Roter Veltliner z rakouského Weinviertlu.

 

Páteční glosy 22. 8. 2014

Podle politiků ČSSD vydali pacienti na regulačních poplatcích za dobu jejich existence 30 miliard korun. S tímto „taháním peněz z kapes pacientů“, jak prohlásil premiér Sobotka, vláda skončila.

S tím, že nemocnicím, ambulantním lékařům a lékárníkům budou zrušené poplatky kompenzovány.

Lid obecný, radujíc í se ze zrušení poplatků, se pochopitelně neptá, zda má vláda na kompenzaci jiné peníze než ty, které vytáhne z kapes občanů, kteří jsou či dříve nebo později též budou pacienty.

 

Zpráva:

Přestože na východě Ukrajiny pokračuje ozbrojený konflikt s proruskými separatisty, ukrajinské továrny stále vyrábějí vojenskou techniku, například lodní a letecké motory či tankové díly, pro ruskou armádu, napsal ve čtvrtek polský list Gazeta Wyborcza na svém webu.

Dodávky zbraní by sice Ukrajina ráda přerušila, ale nemá šanci, neboť by byly bez práce desetitisíce lidí.

Dodávám:

Hlavně, když naše vláda tak halasně obhajuje sankce!

 

Zpráva:

Třicet pět tisíc dolarů (asi 700 tisíc korun) ukradli malajsijská bankovní úřednice a její manžel z účtů čtyř pasažérů pohřešovaného letadla Malaysia Airlines.

Dodávám:

 A vzpomínáte si ještě na ty zprávy z našich medií, kterak proruští separatisté ukradli obětem kreditky a vybírají z nich peníze?

 

Opsáno z facebooku:

Tak tohle mě zaujalo!
"V roce 1968 pracoval Bohumil Dobrovolský jako skladník v mléčném baru v Praze na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice… Popadl jsem aparát, minoltu SR-7 se základním objektivem, a vyrazil jsem,“ vzpomíná Dobrovolský."

To si v socialistickém Československu mohl skladník z mléčného baru dovolit kameru za 1887$ ?

 

Čtvrteční glosy 21. 8. 2014

Když pročítám některé předvolební materiály kandidátů do komunálních voleb za ODS,  coby autor názvu Občanská demokratická strana mám chuť je zažalovat za zneužití  názvu, neboť rozhodně nemůže jít o členy a kandidáty stejné strany.

 

Čtenář glos M. S. mi napsal:

Zaujala mě Vaše reakce na názor Vašeho čtenáře o zákazu kouření. Pamatuji jednu Vaši trefnou poznámku ve smyslu, že státní zákaz kouření v restauracích by měl následovat až poté, kdy stát nařídí povinné návštěvy hospod.

 A o svobodě: od doby, co jsem poprvé slyšel slogan, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, o jeho obsahu čas od času přemýšlím a stále jsem jej po těch letech nepochopil. Takové pojetí přece vůbec nevylučuje útlak. Bude-li mít někdo svojí svobody přehršel, bude mít jiný pro svou svobodu prostor poněkud omezený a pak jistě dojde ke střetu, protože proč by se ten druhý měl smířit s málem? Třeba J. J. Rousseau chápal svobodu tak, že neznamená, že si můžeš dělat co chceš, ale že nemusíš dělat, co nechceš - a to je myslím ten rozdíl, který Václav Klaus dokonale vystihl.  Sám jsem nekuřák - a jsem proti zákazu.  Pokud by se to ale opravdu zvrhlo a zákaz se podařilo prosadit, navrhoval bych postiženým hostinským, aby si přejmenovali restauraci na veřejnou kuřárnu. Předpokládám, že zákaz zakazující v kuřárně jíst a pít snad zatím neexistuje. 

 

Zpráva:

Od 1. ledna příštího roku se začne platit daň z přidané hodnoty z parcel pro výstavbu rodinných domů, dojde tak k výraznému zdražení těchto pozemků. Stále není jasné, zda se z těchto pozemků bude platit základní či snížená sazba DPH. Návrh novely je v současné době v připomínkovém řízení.

Dodávám:

Jakou přidanou hodnotu  náhle ty pozemky získaly?

 

Ekonom Josef Šíma o stávající situaci v Evropě:

„Nic zásadního se nezměnilo. Problémy, které v Evropě byly před několika lety, přetrvávají. Jakkoliv mohou být vykazovaná čísla například růstu HDP pozitivní nebo částečně optimistická, velkou roli hrají uměle vytvářené a dodávané vládní výdaje. Některá čísla sice mohou vyvolávat dojem zdánlivé navracející se prosperity, ale trvalý růst nemůže stát na uměle vytvářených vládních výdajích a navazujících státních zakázkách.“

Ekonom Miroslav Ševčík:

„To, že stát bude ve větší míře investovat, povede k větší míře zadlužení. Správný recept je vytvořit dlouhodobé příznivé podnikatelské klima tak, aby investovali soukromí investoři a aby se jim investice vyplatily. Proinvestovat se ze státních peněz znamená dál se zadlužovat.“!

A ekomom Josef Šíma o „kurzarbeitu“:

„Kurzarbeit je stále jen jiné slovo pro státní dotace některým podnikům. Obecně si myslím, že snad nikdo nevěří, že státní dotace pomáhá nějakému zvyšování produktivity. Dotace zahalená v hávu kurzarbeitu nemůže systematicky přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti. Samozřejmě může pomoci některým podnikům, ale je to na úkor zbytku veřejnosti a daňových poplatníků. Je to pouhé přerozdělování peněz daňových poplatníků některým vybraným podnikům, které budou nějakým způsobem vygenerovány podle vznikajících pravidel kurzarbeitu. Myslím si, že i obhájci tohoto systému připouštějí, že jde jen o záležitost pro krizové události, nikoli pro normální ekonomický vývoj. Já bych měl ale pochybnosti i o smyslu jeho užitečnosti v krizových situacích.“

 

Ze zprávy Michala Poláka na tiscali.cz, doprovázené fotografií  s popiskem „Ruské tanky, zdroj: Getty Images“:

Do východoukrajinského Luhansku v noci na středu vjela kolona 150 těžkých bojových vozidel doprovázená víc než tisícovkou ozbrojenců. Oznámily to ukrajinské zpravodajské zdroje s odvoláním na očité svědky. Informaci později potvrdil mluvčí ukrajinské protipovstalecké operace.

Kolona prý pronikla z Ruska na ukrajinské území už před třemi dny. Součástí konvoje jsou tahače s raketovými systémy Grad. Vojáků, které Vorončenko označil za příslušníky ruské armády, je kolem 1200.

Nepotvrzené informace o přesunech kolony se v minulých dnech objevily na Twitteru. Spatřena byla údajně v obci Mykolajivka na východ od Luhanska směrem k ruským hranicím, a rovněž u obce Ščasťa na sever od města. Nyní se údajně konvoj nachází na jedné z ulic východně od centra Luhanska.

Dodávám:

Kdyby neumírali lidé, byla by to neuvěřitelná fraška: tohle má být zpráva k uvěření v době, kdy špionážní družice jsou schopny přečíst noviny v rukou člověka na zemi…tři dny bloudící kolonu tahačů s raketami ovšem nevidí. Nebo je snad k uvěření, že USA takové snímky tři dny mají a mlčí?

(Komentář jedné ze čtenářek tohoto textu: Šmejdi dnes už neprodávají jen hrnce pochybných kvalit, ale rovněž byznys se "zaručenými informacemi" je poměrně lukrativní.)

(Komentář jednoho ze čtenářů tohoto textu: Dokud budou na světě lidé kteří takovým blbostem ochotně věří, budou je naše media ochotně šířit.)

 

V dnešních mediích jsou tři druhy zpráv. Pravdivé, pravděpodobné a nepravdivé. Pravdivé je datum a pravděpodobná předpověď počasí.

 

 

Středeční glosy 20. 8. 2014

Čtenář glos M. B. mi napsal:

Vážený pane M.,

v poslední glose jste zveřejnil starší výrok pana Klause, který považuje zákaz
kouření na veřejných místech za útok na elementární svobodu jedince. Rozumím
tomu tak, ze tento názor sdílíte, neboť jste jej nijak nekomentoval.
Pokud bych tedy v restauraci, kde, dejme tomu, zrovna obědváte s panem
Klausem, začal rozprašovat naprosto zdravotně nezávadnou a snadno smytelnou
červenou barvu (substituce za cigaretový dým), jakou šanci bych asi měl s 
argumentem svobody jedince?
Neměl by platit výrok o konci svobody jednoho člověka tam, kde začíná svoboda
druhého? Nejde pokud vím, o zákaz kouření jako takového - teprve tady bych
obavy pana Klause považoval za oprávněné.

 

I odpověděl jsem mu:

Vážený pane B.,

díky za mail a vyjádřený názor, tady je ten můj. Domnívám se, že by mělo být jen na majiteli restaurace, pivnice, baru či jiného obdobného zařízení, zda udělá svůj podnik kuřácký, nekuřácký či s oddělenými prostorami pro kuřáky a nekuřáky. (Optimální by byla dohoda provozovatelů na nějakém označení podniků, ale není nezbytná, neboť každý se může personálu pochopitelně zeptat). Hosté se pak svobodně rozhodnou, do kterého z nich chtějí jít a číšníci a jiní zaměstnanci se též svobodně rozhodnou, v jakém z těch podniků chtějí či nechtějí pracovat.

Abych použil Vaši paralelu: kdybych si měl vybrat mezi podnikem, kde mne neobarví či obarví (přičemž jsem předem  před vstupem informován o jaký z podniků jde, vybral bych si ten, kde mne neobarví. Stejně tak, jako bych si vybral nekuřáckou restauraci. (Byť mně vůně doutníku od vedlejšího stolu po večeři pranic nevadí).

Je pochopitelné, že co se týká obecních, krajských či resortních úřadů a obdobných veřejných prostor, u nichž občan nemá možnost jít ke „kuřácké“ či „nekuřácké“ konkurenci, je zákaz kouření namístě. (Ale proti tomu jistě nic nenamítal ani VK). Na druhé straně si dovedu představit „kuřácké“ kino , kam dobrovolně namísto kina nekuřáckého chodí kuřáci – multiplexy by toto řešení dozajista umožňovaly.

 

Při sledování zpráv z Fergusonu v Missouri si říkám, co by se asi dělo, kdyby v nějakém bílém americkém městě zastřelil černý policista neozbrojeného bělocha…

 

Úterní glosy 19. 8. 2014

Představa, že máte k dispozici spoustu trosek letadla a po týdny nejste schopni určit, čím bylo sestřeleno, je docela absurdní, že ano?

Zdá se, že se čeká na okamžik, kdy vše upadne téměř v zapomenutí a pak se vydá nějaká mnohoslovná, zamlžená a rozpatlaná zpráva, ze které v žádném případě nebude možné dovodit, kdo letadlo sestřelil, aby tak nadále propagandistické mašinerie mohly dovytvořit „veřejné mínění“. Veškeré poznatky, které by se snad nehodily do oficiální verze, budou  prohlášeny za konspirační teorie a důsledek putinovské propagandy.

Vsaďte se!

 

Zpráva:

Pokrok prý podle šéfa německé diplomacie Franka-Waltera Steinmeiera přinesly rozhovory ministrů zahraničí Německa, Francie, Ukrajiny a Ruska. Podobný názor zastává i ruská strana. Jednání se konalo v noci na pondělí v Berlíně. Ministři diskutovali pět hodin. Ukrajinci jsou ale skeptičtí.

Dodávám:

Jak by na jejich názoru záleželo! Rozhodnou, jako vždy, velmoci.

Radiožurnál se ovšem opět vyznamenal: jeho komentátor včera po 14. hodině pravil, že ruská delegace je optimističtější, než skeptická ukrajinská. O postoji diplomacie německé pak neřekl jedno jediné slovo.

 

Václav Klaus v rozhovoru pro Rádio Beat dne 31. 12. 2004:

Redaktor: "Irsko se stalo první zemí na světě, které zakázalo kouření na všech veřejných místech."
Václav Klaus: "Já, zapřisáhlý a agresivní nekuřák, musím říci, že tento jev považuji za blížící se konec civilizace. Jestli si někdo takto osobuje dirigovat chování jednotlivců, to už jsme opravdu u konce.
Toho se strašně bojím. A ono se to šíří dál. Já jsem pevně přesvědčen, že to dříve či později v éře politické korektnosti doputuje i k nám sem do České republiky. A v tu chvíli já snad, jako nekuřák, začnu držet hladovku ve prospěch kuřáků nebo budu chodit a vyzývat lidi, aby šli na barikády, aby o tuhle věc bojovali, protože tady nejde o kouření, ale o elementární prvky lidské svobody."

Nechápu, jak může Adam Michnik, historik a člověk, který se půl století pohybuje kolem evropské politiky, říci takový nesmysl, jaký pronesl v rozhovoru pro časopis Týden: „Rusko obsadilo Krym, což kromě psychologického efektu neznamená nic. Prostě nic, protože stejně Krym byl ruskojazyčný.“

 

Potřeby společnosti jsou důležitější než potřeby jednotlivce. (Adolf Hitler)

Musíme přestat uvažovat o jedincích a začít přemýšlet o tom, co je nejlepší pro společnost. (Hillary Clintonová)

 

 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Bodil Bechovou

Proč divím se, že cítím se tak šťastná?

Pár ptáčků jak by létal

v klícce ňader -

a rozkoš zvedá se a klesá opět

s každým výdechem -

ty něžné záchvěvy mě téměř bolí,

mé nohy touží zemi opustit

a paže vzlétnout rovnou k nebesům.

Však nejsem také

obyčejná žena -

či naopak jsem

velmi obyčejná -

což nesedím teď právě

v tramvaji

a neshlížím se v okně

s lístkem v ruce?

Možná spousta stejných žen

se právě

shlíží v okně

tak neskonale šťastných jako já.

  

Sedíme snad všechny

s ptáčky

v klícce našich ňader

a s klínem plným

růží žárem rudých?

Čtvrteční glosy 14. 8. 2014

Začalo to již loni na jaře, kdy Rusko vyzývalo k jednáním a nalezení  řešení problému ukrajinského dluhu. EU taková jednání odmítla. Chyba. Bez Ruska se ukrajinský problém řešit nedá.
EU namísto toho chtěla využít krize a začala s nátlakem na Ukrajinu, aby podepsala asociační dohodu.
Další chyba. Vzpomeňme si, jak dlouho trvalo a jaké podmínky jsme museli splnit my, abychom takovou dohodu a eventuálně členství v Unii dostali.
Přitom české hospodářství a stav české demokracie byl v porovnání s Ukrajinou neporovnatelný. Ukrajina by za rovných podmínek nikdy neměla šanci se členem EU stát. Další chyba.
Nakonec po dlouhém nátlaku nabídla EU Ukrajině asociační dohodu, která by rozervala její celní Unii s Ruskem, což by znamenalo pro Ukrajinu těžkou ztrátu, protože její hospodářství bylo přirozeně orientováno na Rusko a její exporty do Ruska byly hlavním příjmem ukrajinského rozpočtu.
Asociační dohoda by otevřela ukrajinský trh Evropským produktům a výrobkům, ale nedovolila by ukrajinský export do Evropy.
Také návrh půjčky k vyřešení dluhového problému, 180 milionů dolarů, byl výsměch. Ukrajina potřebovala více než dvacet miliard. Přitom na stole byl návrh Ruska, které by Ukrajině přibližně takovou částku půjčilo a zaručilo jí pokračování dodávek plynu za velmi zvýhodněnou sazbu. Plynu, za který Ukrajina už miliardy dlužila. Další chyba.
Prezident Janukovyč dohodu nepodepsal. Není pravda, že jednání s EU přerušil, odmítl pouze stávající text nabídky. Nepřijal ovšem ani ruskou nabídku a navrhl v jednáních pokračovat.
EU prohlásila jednání za ukončená. Další chyba
Místo jednání začala EU podporovat protesty, v tuto dobu ještě demokratické na Majdanu. Protestů mezitím využila k nástupu rezidua ukrajinského nacismu z druhé světové války a Majdan ovládla.
Západ legitimizoval neonacisty - ministři, senátoři, poslanci evropských zemí a USA se předbíhali ve vyjádřeních podpory demonstracím v té době už volajících po svržení vlády a prezidenta. Kdykoliv jindy a jinde by to bylo považováno za nejhrubější vměšování do vnitřních záležitostí suverénního státu. Další, a ve svých důsledcích strašlivá chyba. Západ vypustil z lahve džina ukrajinského nacismu a zcela tak zvrátil další vývoj Ukrajiny.
Prezident Janukovyč přijal požadavky opozice a podepsal dohodu se zástupci opozice. Svědky a garanty té dohody byli ministři zahraničí Francie, Německa a Polska.
Dohodu ovšem nacisty již zcela ovládaný dav na Majdanu odmítl a parlament se okamžitě podvolil.
Západ k tomu mlčel a pokračoval v podpoře demonstrantů. Další chyba.
Západ posvětil neústavní svržení prezidenta a neústavní jednání ukrajinského parlamentu, včetně retroaktivních změn ústavy a zákonů které je měly legitimizovat. Chyba.
Z parlamentu byli nacionalisty doslova fyzicky vyhnáni poslanci z východní Ukrajiny. Západ to posvětil.
Další chyba.
Parlament pod tlakem nacisty ovládaného davu na Ukrajině sestavil novou vládu. Pro původní opozici se v ní nenalezlo místo. Nenalezlo se místo ani pro zástupce téměř poloviny ukrajinské populace na Východní Ukrajině. Ruská populace Ukrajiny zůstala bez reprezentace v parlamentu a vládě.
Chyba.

Zato se nalezlo místo pro zástupce nacionalistických a neonacistických stran. Strana "Svoboda", původně nazývaná "Národně socialistická strana", která v posledních volbách získala asi deset procent hlasů, ovládla v nové vládě silová ministerstva, armádu a policii.
Západ to přijal aniž vyjádřil sebemenší znepokojení. Chyba.
Jeden z prvních zákonů nové vlády byl zákon, který měl odebrat ruštině, kterou mluví velká část ukrajinské populace a celá východní a jižní Ukrajina, statut úředního jazyka.
Po protestech prozatímní prezident zákon nepodepsal. Zákon tím ovšem nebyl zrušen, je stále na stole, jen jeho platnost byla odložena. Západ mlčí. Chyba.
Vláda zakazuje činnost ozbrojených skupin. Přitom dovoluje vznik dobrovolnických "Národních gard", založených neonacisty. Vláda je organizuje, vyzbrojuje a začleňuje je do struktury ozbrojených sil. V Národních gardách následně nalézají asyl ukrajinští neonacisté a Banderovci a soukromé ozbrojené "dobrovolnické" útvary oligarchů - to vše s vědomím a pod ochranou vlády. Západ mlčí. Chyba. Strašná chyba.
Kyjevští ministři a poslanci pokračují v prohlášeních o potřebě ""derusifikace Ukrajiny". A v této souvislosti mluví i o "nutnosti přehodnotit smlouvy s Ruskem o pronájmu krymských základen černomořské flotily". O smlouvách, které byly nedávno prodlouženy na dalších více než čtyřicet let. Po dvacet let se Rusko o základny, které jsou pro ně nejen historicky, ale strategicky významné, nemuselo obávat. Nyní je jejich budoucnost zpochybněna z nejvyšších ukrajinských mís.t

 Obyvatelé Krymu nejsou ukrajinskými občany dlouho, v téměř každé rodině je pamětník toho, kdy bývalý sovětský diktátor, aniž se jich ptal, daroval jejich Krym svému vazalskému ukrajinskému diktátoru i s nimi, stejně, jako bývaly v Rusku prodávány celé vesnice i s nevolníky. Spolu s "derusifikací", absencí reprezentace v parlamentu a ve vládě, je to dalším podnětem pro růst nálad pro jejich "návrat do Ruska"
Západ těm plamenným projevům ukrajinských nacionalistů v kyjevské vládě a parlamentu naslouchá "s porozuměním". Ani stopy po nějakém znepokojení. Další chyba. A jejím výsledkem a výsledkem několika dalších chyb je ztráta Krymu.

Mohl bych pokračovat do nekonečna nebo do dneška. Jedna bota za druhu.

Celá Ukrajinská krize je řetězem chyb Západu. Bylo jich tolik, že se lze ptát, zda to opravdu byly jen chyby.

Mohl bych psát ještě o dalších chybách, například té, že Majdan byl protestem proti korupci a oligarchii. Ukrajinští oligarchové si Ukrajinu rozdělili a vládli jí prostřednictvím zkorumpovaných vlád od chvíle, kdy se Ukrajina odtrhla od rozpadajícího se Sovětského svazu. Změnilo se něco? Ne. Jen oligarchové nyní přímo vládnou v oblastech a jeden z nich se stal prezidentem. Vládnou nyní přímo a oproti minulosti si nyní vydržují i své soukromé armády.

Jsou nějaké nevyřešené otázky?
Jsou. Například samotný Majdan, střelba a desítky mrtvých a zraněných.
Ukázalo se, že to bylo trochu jinak, než tvrdila kyjevská vláda.

Ta nakonec slíbila, že věc "důkladně" vyšetří.
Už je tomu téměř půl roku a nejsme ani krůček blíže k vyšetření.

Ale ti, kdo na Majdanu vedli ozbrojence nacistických skupin a na které se obrátila pozornost západního tisku, jako Dmytro Jaroš, předseda neonacistické strany Pravý sektor, který by měl být logicky subjektem vyšetřování, stejně jako velitelé policejního útvaru Berkutu, vyšetřování nebyli  nejsou.  Stal se organizátorem "Národních gard".

Pamatujete se, jak kyjevská vláda slibovala, že vyšetří vraždy v Domě odborů? Desítky upálených a postřílených obětí?
Poslední verze, kterou jsme slyšeli  v květnu byla, že to byla srážka fotbalových fanoušků. A od té doby nic. Žádný výsledek, žádné vyšetřování. Klid.

O posledním případu, sestřeleném Malajsijském letadle, ani nemluvím.

Nemluvím, protože se nedá mluvit v krátkých větách o bombardování ukrajinských měst vlastní vládou, o válce, kterou proti svým vlastním občanům vede Kyjev s brutalitou od jugoslávských konfliktů nevídanou.

Vadí mi to. Vadí mi, že naše vláda krok za krokem, chybu za chybou, sleduje politiku Bruselu, o jehož neomylnosti nesmí být pochyb.

Ještě víc mi ale vadí nevysvětlitelný postoj mé strany, ODS, její otrocký souhlas, její absence sebemenší výhrady k jediné z chyb, které jsem zde popsal.
Její bezvýhradný souhlas s postupem kyjevské vlády, absence sebemenšího znepokojení nad vlivem ukrajinských nacistů na jimi podporovanou vládu.
Její mlčení k osudu milionů Evropanů, našich blízkých sousedů, jejichž jediným proviněním je, že jejich mateřskou řečí je ruština.
Její mlčení k válce, která stála již přes dva tisíce lidských životů.
Mlčení k nasazování bojových jednotek neonacistických stran kyjevskou vládou.
A mám hrůzu z pomyšlení, že mlčení bývá výrazem tichého souhlasu.

 

Středeční glosy 13. 8. 2014

Přítel O. V. napsal:

Mám, ostatně jako obvykle, opět pár poměrně logických ale přesto (nebo právě proto?) nezodpovězených otázek. Uvalili jsme na Rusko jakési sankce. No, dejme tomu. Neví, prosím, někdo něco o nějaké hloubkové, strategicky zaměřené, (nejen) ekonomicky orientované , vládou samozřejmě detailně probrané analýze, která co nejpřesněji popisuje efektivitu těchto sankcí s tím, že bere v úvahu předpokládané ztráty sankcionovaného a jeho stav po uvalení těchto sankcí? Myslím tím prosté: Změní se situace sankcionovaného natolik, že bude nucen přistoupit na podmínky sankcionujícího, které, mimochodem, také přesně neznám? Za druhé, jak se dotknou tyto sankce sankcionujícího - ekonomicky i společensky? Není tento sekundární efekt natolik znepokojivý, že je třeba sankční procesy vážit velmi pečlivě a načasovat je tak, aby se minimalizovaly škody v zemích sankcionujícího prostoru? Nemá náhodou sankcionovaný k dispozici takové prostředky, že nejen, že se se sankcemi lehce vyrovná, ale navíc může sankcionujícímu uštědřit těžké ztráty, které mohou vést až ke společenským nepokojům (třeba omezením dodávek životně důležitých surovin)? Atakdále. Nic takového jsem v této podobě neviděl - vyjma sebevědomých až pitomých vyjádření politiků a zmatených navzájem si protiřečících prohlášení různých, samozřejmě "nezávislých" ekonomů. Ptám se jako občan a daňový poplatník, jehož jménem se toto děje, neb si myslím, že mám nárok na to, něco takového požadovat. Nebo snad ne?

 

Evoluce sdělení  State Departmentu zahraničí USA:
USA vědí, kdo sestřelil malajsijský Boeing.
USA nevědí, kdo sestřelil malajsijský Boeing.
USA nechtějí vědět, kdo sestřelil malajsijský Boeing.

 

Opsáno z facebooku:

Víte, jaký je rozdíl mezi bývalou sovětskou a dnešní americkou propagandou?

Té sovětské většina lidí nevěřila…

 

Taktéž z facebooku:

Vše směřuje k odhalení, že prezidenta Kennedyho v roce 1963 zastřelil prakem pionýr Voloďa Putin.

Úterní glosy 12. 8. 2014

Zpráva:

Ministerstvo zemědělství, Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF) a Vinařský fond vydaly za šest let 1,5 miliardy korun na kampaně podporující potraviny a víno. Přínos kampaní se přitom nezjišťoval. Peníze tak například šly na indické masáže pro novináře, kteří nakonec o značce Klasa nic nenapsali.

Dodávám:

Je potřeba pořádně skřípnout živnostníky a ty peníze z nich vytáhnout.

 

O Marku Půčkovi, který - pravděpodobně zfetovaný - svým BMW zabil dívku, napsal ředitel redakce časopisu Týden Daniel Köppl, že „je ve spoustě věcí typickým produktem své doby.“

Obávám se, že tento přístup je největším zločinem naší doby (táhne se ovšem již od doby po 1. světové válce, kdy došlo ke všeobecnému zrelativizování hodnot): To společnost má kolektivní vinu! Individuum je přece „dítětem svého věku“ ! Spolu se zločincem by měla sedět na lavici obžalovaných celá společnost!

Je to mizerný přístup a plodí dnešní totální nezodpovědnost na všech úrovních: rodiče nemohou za výchovu svých dětí, konkrétní úředníci nemohou za chyby svého úřadu, atd., atd.

  

Čtenář glos S. K. mi poslal starý bonmot Franze Werfela: „Demokracie je, když obchodníci dělají špatnou politiku a politici dobré obchody."

 A dodal k němu: Pokrok se ovšem nedá zastavit, takže v případě Andreje Babiše máme dva v jednom.

 

 

Opsáno z facebooku:

Přátelé, pomozme profesoru dějin umění a architektury na FA ČVUT Pavlu Kalinovi sestavit seznam vědeckých prací profesora sociologie Tomáše Halíka.
Zatím jsem mu poradil následující:
Možná by Ti ho, Pavle mohl dodat nějaký vydavatel esoterického čtiva pro hospodyně do vlaku…možná Maitrea buddhistického uhlobarona Koláčka. Jo, a ještě mě napadá Knihovna Václava či vydavatel HN a Respektu, Economia a.s… Knihovna VH by mohla mít nějaký ten obecně mudrlantsko sebestředně blábolivý spisek a Economia zase osobnostně rozvojovou spisbu pro sluníčkově zářící a hořící, mladé progresivní manažery nadnárodních společností a studenty politologie směřující do veřejné správy. Kam taky jinam?!

 

Přítel O. V. napsal:

Aplikace přísloví "sejde z očí, sejde z mysli" v mezinárodně bezpečnostních (i jiných) otázkách je především hlubokou nemravností! Takže zřejmě musíme cíleně zapomenout na to, že nad Ukrajinou bylo neodpustitelným a zločinným způsobem sestřeleno civilní letadlo s 298 naprosto nevinnými a v konfliktu nijak neangažovanými lidmi na palubě, z nichž nepřežil ani jediný. Já nevím, jak kdo, ale já zapomenout nehodlám, protože těch svinstev vykonaných v rámci těch či oněch národně bezpečnostních zájmů bylo už nesnesitelné množství. Přeci mezinárodní společenství má dostatek síly na to, aby z této pozice zastavilo všechny boje v okolí pádu letadla a umožnilo tím dokončení práce mezinárodní komisi. A co Holanďané? Vždyť na palubě byla většina jejich občanů! Neregistruji ze strany jejich vlády nějaký razantní tlak na to, aby událost byla nejen do konce vyšetřena, ale také, aby byli její aktéři postaveni před soud pro válečný zločin. Kde jsou Američané s nějakými "nezvratnými" důkazy? Atd., atd. Ticho po pěšině. Vlastně se nic nestalo… Ale stalo, vážení, sakramentsky stalo! Nesmíme se nechat doblbnout těmito propagandistickými svinstvy! Ne-li, přičtěme si k "dobru" všechny další, možná i horší, zrůdnosti, které budou následovat. Cožpak nutně musíme být tím tupohlavým stádem ??

 

 

 

 

 

 

 

Pondělní glosy11. 8. 2014

V Praze 8 stojí o přízeň voličů filmový režisér Filip Renč, který je trojkou kandidátky uskupení Nezávislé fórum.

 „Politiku jako takovou dělat nechci,“ říká. „Chci spíš vědět, co se na radnici děje, co se tam připravuje, jestli jsou to správné věci. Chci vědět, kdo o nás rozhoduje. Jsem patriot Prahy 8, proč bych se nemohl pokusit být i zastupitel?“

Dodávám: Sancta simplicissima!

 

Ministr zahraničí Zaorálek v ČT:

Ze západní Evropy přijíždějí do chalífátu stovky mladých lidí, kteří se tam vycvičí v boji a pak se vrátí zpět. A to je velmi nebezpečné.

Dodávám: Proč bychom je měli pouštět zpět? Proč bychom vůbec měli trpět mohamedány v Evropě?

 

Zpráva:

Hodinky z ušlechtilé oceli, brož a keramickou psí misku z České republiky zařadil americký list The Washington Post (WP) mezi pět nejúspěšnějších dárků, které obdržel americký prezident Barack Obama po nástupu do Bílého domu v lednu 2009.

Dodávám:

Doporučuji udělat z dárků výstavu, to mne vrátí do dětských let za báťušky Stalina…

Mimochodem, doufám, že to dárci zakoupili ze svých platů, já nemám sebemenší důvod Obamovi cokoliv dávat!

 

Sociolog Petr Hampl:

,,Mezi českými intelektuály dlouhodobě funguje to, čemu se říká group-think. Tak se označuje jev, kdy v nějaké skupině vznikne atmosféra bránící kritickému myšlení. Všichni členové jsou nuceni papouškovat stanovisko skupiny, jinak jsou okamžitě označeni za zrádce. Hecují se, kdo bude radikálnější a kdo emotivnější. Skupina, která něčemu takovému propadne, pak není schopna realisticky posuzovat alternativy a myšlenkově rychle degeneruje. Přesně to se stalo českým intelektuálů a Martin Bursík je ukázkovým příkladem. Parta lidí se hecuje, kdo nejrychleji vyvolá válku s Ruskem a tahle bojechtivost se stává definičním znakem příslušnosti ke skupině. "

"Obávám se, že USA ani EU nejsou schopny sledovat žádné cíle. Jediným cílem je navýšení rozpočtu toho či onoho oddělení uvnitř byrokratického aparátu. Tímto způsobem jsou generována zcela nesmyslná rozhodnutí a tlupy intelektuálů pak závodí v tom, kdo takové rozhodnutí přijme servilněji a bude obhajovat vášnivěji. Kdybychom celý tenhle systém nahradili jedním šimpanzem, který by náhodně vytahoval papírky, nebyl by výsledek horší."

"Nevím toho o Orbánově konceptu společnosti tolik, abych se mohl vyjadřovat. Ale když se podívám, jakou hysterii vyvolává mezi kavárenskými povaleči, mám tendenci si myslet, že jeho koncepce musí být velmi rozumná."

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články