Články

Pondělní glosy 5. 5. 2014

Na idnes se objevil článek o nemovitostech prezidentova poradce Martina Nejedlého. V záplavě otázek po původu peněz na jejich zaplacení či splácení mě ovšem nejvíce zaujala věta o jeho firmách: navzdory zákonné povinnosti nezveřejňují účetní uzávěrky.
Zdá se, že porušovat zákon jde u nás celá léta zcela beztrestně…


Václav Klaus má, samozřejmě, pravdu. (Totéž v podstatě platilo a platí o vzniku Československa v roce 1918):
Ukrajina nemá tradici státnosti a za dvě desetiletí nedokázala vytvořit stát, který by bylo její obyvatelstvo ochotno akceptovat. Nevznikla v důsledku úsilí svých obyvatel o sebeurčení a suverenitu, ale jen rozpuštěním SSSR shora a osamostatněním umělých svazových republik. Do jednoho celku byly uměle spojeny oblasti východu a jihu (které byly po tři staletí součástí ruského státu) s poválečnými stalinskými anexemi polské Haliče a Podkarpatské Rusi.


Platí i pro registrované partnerství, že jeden partner přebírá odpovědnost za staré dluhy druhého partnera, tak, jak je to v manželství?


Opsáno z facebooku:
Většina dnešních mladých „nezávislých“ historiků a politologů je skutečně nezávislá: na historii a politice.

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Ellisem Parkerem Butlerem

Kupid, značně unaven,
zakončil svůj rušný den
v růžích, kde snil krásný sen.
Včela v blízké zeleni,
střežila mu jeho zbroj,
jež je žáru lásky zdroj,
přitom jako na hoboj
bzučela mu do snění.

Nevšimla si přitom však,
překrásné, že Anny zrak,
padl na Kupidův vak,
na nějž měla pozor dát.
Rozlétla se sice hned,
neboť uviděla květ,
Annin sladký, rudý ret,
který chtěla ochutnat.

Anna sehnula se však,
rychle sebrala ten vak,
luk i šípy; rychle pak
utíkala domů zpět.
Pryč je nudná minulost,
šípů lásky má teď dost,
z očí jen tak pro radost
neváhá je vypouštět.

Zahrada 3. máje po ránu...

Páteční glosy 2. 5. 2014

Domenico Dolce a Stefan Gabbana mají jít na rok a půl do vězení, neboť před lety prodali svůj slavný podnik lucemburské firmě, kterou též vlastnili, a vyhnuli se tak italským vysokým daním.
Jak je to vlastně s tím volným pohybem lidí, idejí a kapitálu uvnitř EU?


Čtenář glos P. S. mi napsal:
"Vláda dá 600 miliónů pro horníky a Paskov bude těžit ještě tři roky".
Je tam 1800 horníků, 3 roky, tj. přes 9 tisíc korun měsíčně na jednoho vydržovaného chlapa, co dělá zbytečnou práci, za kterou ho jeho zaměstnavatel nechce platit. Proč proboha ti lidé nejdou okamžitě na pracovní úřad a za ušetřené půl miliardy našich korun nejsou třeba přeškoleni na něco užitečného? Vždyť se ten problém akorát odsune o tři roky a pak ti horníci zase natáhnou ruku ke státu… A jak k tomuto přijde téměř půl milionu nezaměstnaných, které v jejich bývalých firmách stát tři roky nevydržoval? Vždyť je to zralé na žalobu jak nezaměstnaných tak i všech neBakalových firem proti státu. A vlastně i zaměstnaní by měli stát žalovat za to bezuzdné utrácení našich daní…
Dodávám:
Vidím ještě jeden problém navíc: ti schopní žádné dotované přeškolení nepotřebují a těm neschopným pranic nepomůže.

Úterní glosy 29. 4. 2014

Karel Kříž v článku ke zvýšení minimální mzdy:
Jsem zvědav…zda přijde chvíle, kdy demokratická volební většina porozumí faktu, že dobro nikdy nemůže přijít rozhodnutím či populistickým nařízením z ústředních výborů, nemůže být přerozděleno po okradení produktivní části společnosti či být druhotnou surovinou při výrobě dotací a grantů. Kolikeré zvýšení daní, utažení opasků, přitažení smyčky kolem krku, nasazení náhubků a zkrácení řetězů občanských svobod spolu s nesmyslným blábolením erárem krmených dobroserů budeme ještě asi muset vydržet?

Pondělní glosy 28. 4. 2014

Výjimečně velmi výstižný Jiří Paroubek:
"Putin má své oligarchy plně pod kontrolou, kdežto oligarchové na Ukrajině mají plně pod kontrolou politiky. A to je ten rozdíl mezi jednou a druhou zemí. Sami si musíte odpovědět na otázku, jak to bude u nás."


Vzpomínáte ještě na ten pokřik pseudohumanistů, když si Švýcaři v referendu odhlasovali regulaci přistěhovalectví?
Nikde jsme se však nedočetli, co si vlastně odhlasovali. A to bylo toto. O přistěhovalcích mají rozhodovat švýcarské orgány dle následujících kriterií: zájem konkrétního zaměstnavatele, schopnost integrace a dostatečný existenční základ.
Jinak řečeno, kdo přitáhne bez franku v kapse, nemá domluvené zaměstnání, nic pořádného neumí a nemíní se v toku času stát Švýcarem, musí počítat s tím, že na něj bude pohlíženo jako na osobu, která chce žít na útraty švýcarských daňových poplatníků a povolení k pobytu nedostane.
Jasné, logické a správné, že ano?

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Charlesem Grangerem Blandenem

Fialka je příliš cudná,
růže pranic zase,
meduňky se zeptám, zdali
smím ji držet v pase.


Vítr nakloní ji ke mně,
také já k ní spěji,
obejmu a políbím ji
zcela nejněžněji.


Kosa, když nás setne oba,
spolu zalehneme,
usmívám se na meduňku,
oba to přec chceme.

Páteční glosy 25. 4. 2014

Už dlouho přemýšlím nad jednou skvělou možností, kterou nám nabízí dnešní  vyspělá počítačová technika: totiž rozdělit Českou republiku  virtuálně na dva samostatné státy.
Do jednoho z nich by se přihlásili ti, kteří chtějí mít stávající či ještě vyšší „jistoty“, tedy silný stát, který se o vše stará, vše hlídá a kontroluje, který vybírá vysoké daně a silně je přerozděluje a v němž je každému k dispozici „bezplatné“ zdravotnictví  a další veřejné služby, v němž existuje plejáda sociálních a jiných dávek, ba i právo na práci (jak se nesprávně říká právu na zaměstnání).
Do druhého by se pak přihlásili ti, kteří touží po pravém opaku:  po státu, který efektivně koná jen to nejnutnější, co je nezbytné či výhodné dělat společně (a že toho zrovna moc není) a který proto ponechává většinu vydělaných peněz těm, kteří si je prací svých rukou a hlav vydělali.
Pochopitelně bych se s radostí přihlásil do toho státu druhého: vláda a parlament by v něm byly úměrné velikosti státu, tedy malé (a to u vědomí  toho, že dvousethlavý parlament nepřijímá dvakrát lepší zákony než stočlenný či čtyřikrát lepší než padesátičlenný, spíše naopak). Také většina současných úřadů a institucí by v tomto státě mohla být pochopitelně zrušena. Zdravotně bych se komerčně pojistil jen proti vážným a nákladným nemocem a stavům a nikoliv proti kdejakým prkotinám, na stáří bych investoval své úspory zcela jinak, než mi budou nabízet různé fondy, a to s důrazem na vzdělání a výchovu svých potomků. Na silnicích bych pak platil mýto úměrné investicím do silniční infrastruktury a počtu najetých kilometrů a se svými stejně smýšlejícími  spoluobčany bych si platil soukromou obecní policii, která by rozhodně  tolik nepapírovala a také neměla nesmyslné „výslužné“, ale zato by přímo na místě efektivně chránila naše životy a náš majetek. Armádu bych pak  vůbec nevydržoval, maje dostatek historických zkušeností. Ba i bez dnešní zahraniční politiky bych se obešel a spíše navazoval přátelské vztahy se sousedy i lidmi  vzdálenějšími individuálně, což ostatně už dávno úspěšně činím.  Vstupenky do kin, do divadel a do muzeí bych si samozřejmě platil v plné, nedotované  výši, ovšem logicky jen do těch, které bych navštívil: nedobrovolně podporovat formou daní kulturní záliby jiných bych pochopitelně odmítal, neboť bych totéž nepožadoval od nich. Také svoje sportovní a jiné vyžití bych si samozřejmě platil sám a nechtěl kupříkladu po neplavcích, aby mi připláceli na mé návštěvy dotovaného krytého bazénu, když já jim zase neplatím jejich výtah dotovanými lyžařskými vleky.
Pokračovat by se takto dalo hodně dlouho…
Bohužel se obávám, že k tomuto jednoduchému řešení nikdy nedojde: ta první skupina, toužící po svých „jistotách“, totiž velmi dobře ví, kdo jim je v nedobrovolné míře platí. A rozhodně nás ze stávajícího nevolnictví nepustí.

Čtvrteční glosy 24. 4. 2014

Začátkem letošního roku náměstkyně amerického ministra zahraničí pro evropské záležitosti Victoria Nulandová s hrdostí prohlásila, že od pádu Sovětského svazu USA investovaly na podporu demokracie na Ukrajině pět miliard dolarů.
V úterním rozhovoru pro CNN k tomu řekla: „Ty peníze byly utraceny na podporu aspirací Ukrajinců, aby měli silnou, demokratickou vládu, která zastupuje jejich zájmy.“
Platí však jen třetina jejího tvrzení, a to „tyto peníze byly utraceny“.


Na facebooku konečně někdo objevil smysluplnou vládní agendu pro Jiřího Dienstbiera mladšího: zajistit adopci zvířátek pro zoofily.

Úterní glosy 22. 4. 2014

V rizikovém zúžení dálnice D1 se porušuje nejvyšší povolená osmdesátikilometrová rychlost i proto, že policie tam nemůže často a účinně měřit. Zástupce vedoucího středočeské dopravní policie Josef Budil v rozhovoru pro iDNES.cz přiznal, že dálniční oddělení mají málo lidí, a v zúženém úseku navíc změřené řidiče policie nemůže bezpečně zastavit.
Tak tomu říkám zpráva! Co takhle ji doplnit o informaci, zda na tom neměřeném úseku dochází k většímu počtu havárií, než na zúžených úsecích měřených? Moje osobní zkušenost s měřením rychlosti totiž doposud naplňuje lidové policejní heslo "Buzerovat a kasírovat".


I drobné a okrajové zprávy mají často vysokou vypovídací hodnotu o dnešním světě:
Při vernisáži výstavy Bohuslava Reynka ve Valdštejnské jízdárně bubnovali najatí bubeníci s takovou vervou, že se labutě v sousedním jezírku senátních zahrad vyplašily, vzlétly a nabouraly do tramvajových drátů. Jedna dopadla na most a paní ze záchranné stanice jí dává šanci, druhá byla mrtvá. Záludnosti postmoderního velkoměsta. A tichý Reynek, aby se v hrobě obracel.




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články