Články

Páteční glosy 2. 5. 2014

Domenico Dolce a Stefan Gabbana mají jít na rok a půl do vězení, neboť před lety prodali svůj slavný podnik lucemburské firmě, kterou též vlastnili, a vyhnuli se tak italským vysokým daním.
Jak je to vlastně s tím volným pohybem lidí, idejí a kapitálu uvnitř EU?


Čtenář glos P. S. mi napsal:
"Vláda dá 600 miliónů pro horníky a Paskov bude těžit ještě tři roky".
Je tam 1800 horníků, 3 roky, tj. přes 9 tisíc korun měsíčně na jednoho vydržovaného chlapa, co dělá zbytečnou práci, za kterou ho jeho zaměstnavatel nechce platit. Proč proboha ti lidé nejdou okamžitě na pracovní úřad a za ušetřené půl miliardy našich korun nejsou třeba přeškoleni na něco užitečného? Vždyť se ten problém akorát odsune o tři roky a pak ti horníci zase natáhnou ruku ke státu… A jak k tomuto přijde téměř půl milionu nezaměstnaných, které v jejich bývalých firmách stát tři roky nevydržoval? Vždyť je to zralé na žalobu jak nezaměstnaných tak i všech neBakalových firem proti státu. A vlastně i zaměstnaní by měli stát žalovat za to bezuzdné utrácení našich daní…
Dodávám:
Vidím ještě jeden problém navíc: ti schopní žádné dotované přeškolení nepotřebují a těm neschopným pranic nepomůže.

Úterní glosy 29. 4. 2014

Karel Kříž v článku ke zvýšení minimální mzdy:
Jsem zvědav…zda přijde chvíle, kdy demokratická volební většina porozumí faktu, že dobro nikdy nemůže přijít rozhodnutím či populistickým nařízením z ústředních výborů, nemůže být přerozděleno po okradení produktivní části společnosti či být druhotnou surovinou při výrobě dotací a grantů. Kolikeré zvýšení daní, utažení opasků, přitažení smyčky kolem krku, nasazení náhubků a zkrácení řetězů občanských svobod spolu s nesmyslným blábolením erárem krmených dobroserů budeme ještě asi muset vydržet?

Pondělní glosy 28. 4. 2014

Výjimečně velmi výstižný Jiří Paroubek:
"Putin má své oligarchy plně pod kontrolou, kdežto oligarchové na Ukrajině mají plně pod kontrolou politiky. A to je ten rozdíl mezi jednou a druhou zemí. Sami si musíte odpovědět na otázku, jak to bude u nás."


Vzpomínáte ještě na ten pokřik pseudohumanistů, když si Švýcaři v referendu odhlasovali regulaci přistěhovalectví?
Nikde jsme se však nedočetli, co si vlastně odhlasovali. A to bylo toto. O přistěhovalcích mají rozhodovat švýcarské orgány dle následujících kriterií: zájem konkrétního zaměstnavatele, schopnost integrace a dostatečný existenční základ.
Jinak řečeno, kdo přitáhne bez franku v kapse, nemá domluvené zaměstnání, nic pořádného neumí a nemíní se v toku času stát Švýcarem, musí počítat s tím, že na něj bude pohlíženo jako na osobu, která chce žít na útraty švýcarských daňových poplatníků a povolení k pobytu nedostane.
Jasné, logické a správné, že ano?

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Charlesem Grangerem Blandenem

Fialka je příliš cudná,
růže pranic zase,
meduňky se zeptám, zdali
smím ji držet v pase.


Vítr nakloní ji ke mně,
také já k ní spěji,
obejmu a políbím ji
zcela nejněžněji.


Kosa, když nás setne oba,
spolu zalehneme,
usmívám se na meduňku,
oba to přec chceme.

Páteční glosy 25. 4. 2014

Už dlouho přemýšlím nad jednou skvělou možností, kterou nám nabízí dnešní  vyspělá počítačová technika: totiž rozdělit Českou republiku  virtuálně na dva samostatné státy.
Do jednoho z nich by se přihlásili ti, kteří chtějí mít stávající či ještě vyšší „jistoty“, tedy silný stát, který se o vše stará, vše hlídá a kontroluje, který vybírá vysoké daně a silně je přerozděluje a v němž je každému k dispozici „bezplatné“ zdravotnictví  a další veřejné služby, v němž existuje plejáda sociálních a jiných dávek, ba i právo na práci (jak se nesprávně říká právu na zaměstnání).
Do druhého by se pak přihlásili ti, kteří touží po pravém opaku:  po státu, který efektivně koná jen to nejnutnější, co je nezbytné či výhodné dělat společně (a že toho zrovna moc není) a který proto ponechává většinu vydělaných peněz těm, kteří si je prací svých rukou a hlav vydělali.
Pochopitelně bych se s radostí přihlásil do toho státu druhého: vláda a parlament by v něm byly úměrné velikosti státu, tedy malé (a to u vědomí  toho, že dvousethlavý parlament nepřijímá dvakrát lepší zákony než stočlenný či čtyřikrát lepší než padesátičlenný, spíše naopak). Také většina současných úřadů a institucí by v tomto státě mohla být pochopitelně zrušena. Zdravotně bych se komerčně pojistil jen proti vážným a nákladným nemocem a stavům a nikoliv proti kdejakým prkotinám, na stáří bych investoval své úspory zcela jinak, než mi budou nabízet různé fondy, a to s důrazem na vzdělání a výchovu svých potomků. Na silnicích bych pak platil mýto úměrné investicím do silniční infrastruktury a počtu najetých kilometrů a se svými stejně smýšlejícími  spoluobčany bych si platil soukromou obecní policii, která by rozhodně  tolik nepapírovala a také neměla nesmyslné „výslužné“, ale zato by přímo na místě efektivně chránila naše životy a náš majetek. Armádu bych pak  vůbec nevydržoval, maje dostatek historických zkušeností. Ba i bez dnešní zahraniční politiky bych se obešel a spíše navazoval přátelské vztahy se sousedy i lidmi  vzdálenějšími individuálně, což ostatně už dávno úspěšně činím.  Vstupenky do kin, do divadel a do muzeí bych si samozřejmě platil v plné, nedotované  výši, ovšem logicky jen do těch, které bych navštívil: nedobrovolně podporovat formou daní kulturní záliby jiných bych pochopitelně odmítal, neboť bych totéž nepožadoval od nich. Také svoje sportovní a jiné vyžití bych si samozřejmě platil sám a nechtěl kupříkladu po neplavcích, aby mi připláceli na mé návštěvy dotovaného krytého bazénu, když já jim zase neplatím jejich výtah dotovanými lyžařskými vleky.
Pokračovat by se takto dalo hodně dlouho…
Bohužel se obávám, že k tomuto jednoduchému řešení nikdy nedojde: ta první skupina, toužící po svých „jistotách“, totiž velmi dobře ví, kdo jim je v nedobrovolné míře platí. A rozhodně nás ze stávajícího nevolnictví nepustí.

Čtvrteční glosy 24. 4. 2014

Začátkem letošního roku náměstkyně amerického ministra zahraničí pro evropské záležitosti Victoria Nulandová s hrdostí prohlásila, že od pádu Sovětského svazu USA investovaly na podporu demokracie na Ukrajině pět miliard dolarů.
V úterním rozhovoru pro CNN k tomu řekla: „Ty peníze byly utraceny na podporu aspirací Ukrajinců, aby měli silnou, demokratickou vládu, která zastupuje jejich zájmy.“
Platí však jen třetina jejího tvrzení, a to „tyto peníze byly utraceny“.


Na facebooku konečně někdo objevil smysluplnou vládní agendu pro Jiřího Dienstbiera mladšího: zajistit adopci zvířátek pro zoofily.

Úterní glosy 22. 4. 2014

V rizikovém zúžení dálnice D1 se porušuje nejvyšší povolená osmdesátikilometrová rychlost i proto, že policie tam nemůže často a účinně měřit. Zástupce vedoucího středočeské dopravní policie Josef Budil v rozhovoru pro iDNES.cz přiznal, že dálniční oddělení mají málo lidí, a v zúženém úseku navíc změřené řidiče policie nemůže bezpečně zastavit.
Tak tomu říkám zpráva! Co takhle ji doplnit o informaci, zda na tom neměřeném úseku dochází k většímu počtu havárií, než na zúžených úsecích měřených? Moje osobní zkušenost s měřením rychlosti totiž doposud naplňuje lidové policejní heslo "Buzerovat a kasírovat".


I drobné a okrajové zprávy mají často vysokou vypovídací hodnotu o dnešním světě:
Při vernisáži výstavy Bohuslava Reynka ve Valdštejnské jízdárně bubnovali najatí bubeníci s takovou vervou, že se labutě v sousedním jezírku senátních zahrad vyplašily, vzlétly a nabouraly do tramvajových drátů. Jedna dopadla na most a paní ze záchranné stanice jí dává šanci, druhá byla mrtvá. Záludnosti postmoderního velkoměsta. A tichý Reynek, aby se v hrobě obracel.

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Lesbií Harfordovou


Vědomosti


Vím o květinách mnohé,
Pat zase o lodích.
Člun, parník nebo jachtu
má často na rtech svých.
Ten šalupu a škuner
si nikdy nesplete,
proč nerozpozná tedy,
co zrovna vykvete?
Když rozzáří nám narcis
náš prostý malý byt,
vždy vyptává se znovu,
co může to jen být.

Páteční glosy 18. 4. 2014

Nejlepší předvolební agitací jsou předchozí výsledky, jak dokazuje opětovné velmi většinové zvolení Viktora Orbána v Maďarsku: jeho předchozí vláda udělala daňovou reformu – zavedla rovnou daň 16% (u malých firem činí jen 10%), zavedla veřejné práce pro ty, kteří chtěli od státu peníze, začínajícím podnikatelům umožnila získat grant do začátku a daňově oholila zahraniční monopoly, vyvážející enormní zisky do zahraničí. Míra nezaměstnanosti klesla během jednoho ruku z 12% na 8,5% a HDP je na vzestupu.


K pražskému protonovému centru něco z historie pro připomenutí:
V roce 2005 nucený správce VZP  Antonín  Pečenka, dosazený ministrem Rathem, podepsal s centrem smlouvu o smlouvě budoucí, že VZP bude dostatečně platit, aby se soukromým investorům investice 4,2 miliardy Kč vyplatila - VZP měla po dobu 15 let hradit centru léčbu 1650 pacientů ročně za cenu 26.000 Kč za jedno ozáření, což by při počtu 22 – 25 potřebných ozáření  u pacienta dělalo cca 16 miliard. Krabici s vínem za to Pečenka nedostal,  v centru prostě několik let působil.  V roce 2012 pak založil firmu Proton centrum Praha s.r.o. o které se spekuluje, že by mohla centrum převzít.
Teď se rozhoduje, kdo nakonec ten balík peněz získá…


Karolina Stonjeková zcela logicky:
Definice říká, že parlament je zákonodárný sbor. Pokud tedy EU nařídila přejmenovat pomazánkové máslo, protože to není máslo, a rum proto, že to není třtinový rum, pak by měla přejmenovat i Evropský parlament. De facto to totiž žádný parlament není, jelikož jeho členové nemají zákonodárnou iniciativu, která dělá parlament parlamentem!!! Používat výraz "Evropský parlament" je tudíž stejně matoucí, jako používat výraz "pomazánkové máslo".

Čtvrteční glosy 17. 4. 2014

Policie zasahovala ve firmě Agrotec, která patří do Babišova Agrofertu, a které do začátku dubna šéfoval předseda poslanců jeho hnutí ANO Jaroslav Faltýnek. Dva zaměstnanci firmy byli obviněni ve spojitosti s dodávkami pro Českou poštu.
Zdá se, že jde v malém o ukázku činnosti celého ANOfertu: za hlasitým křikem o boji s korupcí dojit všemi způsoby erár, aby výsledky podniku stály za to a šéfové si zasloužili patřičné odměny.

 
Čtenář glos P. S. mi napsal:
Docela mne zaujal poslední mediální šum okolo tolik diskutovaného protonového centra, tuším že v Praze.
 Nejprve v Hydeparku se bývalý ministr MUDr. Leoš Heger pozastavoval nad touto investicí s tím, že reálná potřeba – počet pacientů s odpovídající diagnózou  a stavem onemocnění – je v ČR na úrovni nejvýše stovek (zmiňoval snad 150 až 200) pacientů za rok.
 Poté v minulých dnech v pořadu ohledně proplácení této péče ze strany VZP zaznělo, že VZP již bude tyto zákroky nadále proplácet (dříve nechtěla) a to výhradně na základě vhodnosti léčby dle odborného lékařského posudku a to v počtu cca 1.500 – 2.000 pacientů za rok.
 Z toho jsem si nebyl schopen udělat rozumný závěr a tak mne napadají v zásadě 3 možnosti:
1.    blb je p. Heger
2.    blb je VZP (nevím jméno toho, kdo výše uvedené prezentoval)
3.    blb jsem já, neb věc nesprávně chápu
 Vzhledem k tomu, že ve věci se jistě lépe orientujete nežli já – nelékař, tak by mne zajímal váš názor.
Můj názor: medicínsky tomu natolik nerozumím, nemedicínsky je to jasné: investoři konečně našli ty správné lidi a páky k prosazení svých zájmů.  A ne, abyste si hned myslel, že snad někomu něco slíbili nebo dali, to u nás přec nebývá zvykem.




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články