Články

Pondělní glosy 11. 2. 2013

Neuvěřitelná informace ke kauze uprchlého exposlance Wolfa: "Náhrada způsobené škody součástí soudního rozhodnutí není, ministerstvo životního prostředí, ze kterého Wolf dotace vylákal, se totiž nepřihlásilo s nárokem na náhradu škody."

A teď se vsaďte, že konkrétním zaměstnancům ministerstva životního prostředí se za toto hrubé opomenutí nestane vůbec nic!

 

Analytik Patria Finance David Marek napsal v sobotní MF Dnes: Výkon průmyslu je zhruba stejný jako v roce 2006, jinými slovy ztratili jsme sedm let.

K této větě mám dvě zásadní výhrady. Jednak by měl David Marek mluvit za sebe: já osobně nepokládám minulých sedm let pranic za léta ztracená, žil jsem plnohodnotným životem, vytvořil jsem nemalé hodnoty a dal jsem (nejen na daních) tomuto státu více, než jsem od něho dostal.

 Ale to nejpodstatnější: proč by měl být výkon průmyslu na úrovni roku 2006 principiálně něčím špatným? Pokud by se namísto lecjakého šuntu vyráběly kvalitnější výrobky, pokud by se nestavěly předražené zbytečnosti a ohyzdnosti a investovalo by se rozumněji a kvalitněji, prostě pokud by se lépe a s rozumem hospodařilo, pak by dnešní  „stejný“ číselný  výsledek byl přece výsledkem skvělým.

 

Není snad většího paradoxu přerozdělování, než Spolková republika Německo: každý Němec platí na Berlín a další státy bývalé NDR „solidární daň“ ve výši 5,5 %, bohatší spolkové země navíc těmto oblastem doplácejí další horentní sumy v rámci „finančního vyrovnání“.

Berlín tak čerpá z celostátního rozpočtu přes 3 miliardy eur ročně a přitom se potýká s dluhem ve výši přesahující 60 miliard eur. Socialistický starosta Wowereit ovšem populisticky zavedl v Berlíně školky zdarma. A tak bohatším spolkovým zemím a Nemcům konečně došla trpělivost, neboť tvrdá práce na straně jedné a špatné hospodaření a rozhazování na straně druhé nemůže trvat donekonečna. Napadli proto stávající systém u Ústavního soudu.

 

Vynikající termín „odmorálnění“ používají polští historikové, zabývající se problematikou poválečného odsunu Němců: jde o odmazávání a pomíjení příčin a náledků a tedy stavění utrpení agresora a oběti na stejnou úroveň.

 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s A. A. Milnem

Sic vypadá jak dům, však není domem,

má schodiště a velkou místnost k čtení,

však chybí u něj zahrada,

zahrada,

zahrada,

tak dům to přece není.

 

Sic vypadá jak dům, však není domem,

má zahradu a altán k posezení,

však na zahradě není hloh,

není hloh,

není hloh,

tak dům to přece není.

 

Sic vypadá jak dům, však není domem,

má krásný hloh a pod ním místo k snění,

však chybí na něm černý kos,

černý kos,

černý kos,

tak dům to přece není.

 

Sic vypadá jak dům, však není domem,

má kosa, který zpívá při setmění,

však nikoho to netěší,

nikoho

netěší,

tak žádný dům to není.

Páteční glosy 8. 2. 2013

Stát chce, aby lidé více šetřili ve třetím pilíři důchodového systému, tedy v soukromém důchodovém připojištění. Proto zde existuje státní podpora.  Stejný stát také chce, aby lidé více utráceli, neboť bez rozhýbání vnitřní spotřeby hrozí stagnace a recese a tedy méně peněz na důchody. Tak si vyberte!

 

Petr Štěpánek na facebooku:

Erik Tabery, šéfredaktor Respektu, zveřejnil na svém profilu fotografii MUDr. Bartáka se Zemanem a Klausem. Napsal jsem mu do komentářů, že je propagandistické prase a připojil odkaz na jinou fotografii, na které je Barták s Havlem. Takhle totiž lze omočit skoro každého významnějšího politika z naší země, neboť Barták trpěl obsesí fotit se s politickými celebritami.

 

A jeden nekorektní na závěr od čtenáře glos J. T.:  V létě se chystám na dovolené poznávat muslimskou kulturu. Jen ještě nevím, pojedu-li do Francie, Německa nebo Velké Britanie.

Středeční glosy 6. února 2013

„Geniální“ titulek na tiscali.cz: „V Brně se při srážce autobusu zranilo 19 lidí, z toho polovina těžce!“

 

Čeština je obohacena o nové zvukomalebné slovo: vlezdobruselismus…

 

Opsáno z facebooku: Prosím novináře, aby vždy, když píší o zákonech a jejich důsledcích, na konci článků uveřejňovali tabulku, kdo z poslanců jak hlasoval…

Úterní glosy 5. 2. 2013

„Neprošli ohněm volby“ je skvělý termín, zvláště v době výročí Stalingradu. Předpokládám tedy, že pány Drymla a Palase, kteří se vyvezli do senátu na momentální oblibě ČSSD a pak přeběhli  k Zemanově SPOZu, čeká prezidentská ohnivá palba, nutící je ke složení mandátu…

Ale jak znám Miloše Zlatoústého, čeká nás nudná přednáška o rozdílu senátních a poslaneckých obvodů, kdežto na morálku přeběhlíků, respektive její absolutní nedostatek, vůbec nedojde. 

 

A tak nám starý komunista Baroso společně s novým prezidentem Zemanem vztyčí na Hradě vlajku Evropské unie. Pokud by si ovšem přečetli článek 52 závěrečného aktu Lisabonské smlouvy, tak by lehce zjistili, že žádnou takovou vlajku neuznáváme…

 

Loňský prodej aut v Evropě byl loni nejnižší za posledních 17 let a odhad zní, že letos opět poklesne (v Německu kupříkladu o 3%), v Italii se v lednu prodalo o 19% aut méně než loňského ledna a také další evropské státy hlásí stejný trend.

A teď: kde je Merklová a spol. s vyhlášením dalšího „šrotovného“? Kde jsou plamenná slova jeho tehdejších zastánců ? Jak to, že media nekritizují tehdejší věrozvěsty „šrotovného“ a nevyzdvihují jeho oprávněné kritiky?

 

Také jste si všimli, jak se v době prezidentské kampaně i po ní zcela slehla zem po velkém reformátorovi české společnosti Andreji Babišovi?

Vlastně ne tak úplně: likviduje krajské redakce novin 5+2. Zřejmě konečně přišel na to, že by ke svým milionům musel ještě leccos, co se nedá koupit, přidat, aby mohl pomýšlet alespoň na skrovný politický úspěch…

 

Dokonalou ukázkou kýče je dopis, který nedávno zaslala Lidovkám paní Olga Krupauerová, a který začíná:

Má sedmiletá dcera se v sobotu večer po zjištění, že naším novým prezidentem bude Miloš Zeman, usedavě rozplakala: „Mami, jak může být lhář naším prezidentem?“ Moje ujišťování, že vyhrál v demokratických volbách, a tudíž se s tím teď musíme na pět let smířit, ji nijak neuchlácholilo. Vrhla se k oknům a začala zatahovat všechny závěsy s výkřikem: „Už nikdy nechci vidět ten Zemanův svět!“

 

A jeden nekorektní z USA:

Vystoupil jsem z auta na značně zaplněném parkovišti obchodního domu a  uviděl řidiče, zoufale se snažícího najít volné místo. Ukázal jsem mu na volné místo pro invalidy. Stáhl okénko a pravil: Ale já nejsem invalida! Odpověděl jsem mu: Ne? Ale vždyť máte na nárazníku nálepku „Volil jsem Obamu“, tak musíte mít něco s hlavou!

Petra plesová...

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Charlotte Mary Mewovou

Jen příliv dneska na jiný břeh buší:

zde řekli jme si, na cestičce zdejší,

že všechno to, co milencům tak rozechvívá duši,

je moře trvalejší.

 

Houf stejných rybek, pláž je stále hezká,

též stejný měsíc svítí stále na ni,

jsem pro něj totéž, co on pro mne dneska,

jen vítr, který svírám v prázdné dlani.

 

 

Páteční glosy 1. 2. 2013

Analytik firmy Colosseum Boris Tomčiak v Lidovkách v článku „Prezidentské volby a investoři“:

Proč se lidé nedokážou nadchnout pro celoživotní studium? Proč nenosí odznaky „Volím si práci a rozvíjení vlastních schopností“? Proč nechtějí vzít zodpovědnost za svůj osud do vlastních rukou? Protože přijímání myšlenek a podnětů z okolí je snadnější než vytváření vlastních.

 

Čtenář glos T. C. mi napsal k tzv. solidární dani:

Kdyby se autoři tohoto výmyslu postavili k poplatníkům čelem a přiznali, že se jedná o prostou progresivní daň, nebylo by třeba sáhnout na mzdové programy, protože s progresivní daní již počítat umí. Ale protože se daň oficálně nezvyšuje, museli zasednout programátoři a tento výmysl do programů zapracovat. A tisíce uživatelů museli systém zvlášť testovat, aby si byli jisti, že dopracované řešení funguje. Přitom nikdo z plátců se necítí být solidární, ba přímo jsou toho názoru, že povinná solidarita je naprostý nesmysl.

Navíc, aby to nebylo jednoduché, tak v naší mezinárodní firmě mají zahraniční vrcholoví manažeři sjednanou čistou mzdu (a vím, že nejsme jediní), takže mzdový systém obsahuje modul, který k této čisté vypočítá odpovídající hrubou mzdu. A samozřejmě i tento modul umí daň progresivní, ale ne solidární. Takže další oprava a testování.

No, a dnes se vláda rozhodla, že superhrubou mzdu zruší už příští rok, takže máme o zábavu postaráno. Dobře jsem učinil, že jsem zanechal práce v bance a stal se "ajťákem" na mzdový systém!

Když se nad novou daní trochu zamyslím, musím dospět k názoru, že označovat daň pro vysokopříjmové poplatníky za solidární je úplný nesmysl. Osobně říkám, že každá vyměřená daň nakonec doputuje k někomu, kdo se proti ní nedokáže bránit. A vůbec to nemusí být ten, komu byla vyměřena.

Pokud má někdo u nás příjem přes 100 000 korun měsíčně, má s velkou pravděpodobností pro firmu zásadní přínos.A taktéž by měl stejný přínos pro řadu jiných firem. A to mu dává do ruky velký nástroj k vyjednávání s majitelem o dorovnání ztráty způsobené touto daní (byť třeba prostřednictvím ředitele a podobně), ba dokonce klidně přímo k vydírání. A pokud k tomuto dorovnání dojde, je potřeba přenést toto břemeno na ty, kdo se mohou bránit nejmíň, což jsou snadno nahraditelní lidé, kteří mají i nejnižší příjmy.

Samozřejmě, že majitel asi nepředstoupí před firmu s tím, že musel přidat Frantovi (za jehož nápady všichni trhají firmě ruce, zato bez něj se neprodá nic), takže všem ostatním ubere. Ale třeba až se budou rozdávat prémie, nebude nikdo z nich vědět, že by bývaly byly tučnější, kdyby nebylo třeba složit se Frantovi na solidární daň.

Takže nakonec tu daň zaplatí ti, kteří maji na základě své kvalifikace a schopností příjmy nejmenší.

 

 

Opsáno z facebooku:

Jsem celebrita. Já a Iveta Bartošová máme stejného zubaře. Já věděla, že ze mě něco nakonec bude.

 

Čtvrteční glosy 31. 1. 2013

Lotyšský parlament dnes přijme poslední zákony nutné pro vstup do eurozóny a euromadšení nezná mezí. Ovšem jen v parlamentu. Se vstupem do eurozóny podle posledního průzkumu totiž souhlasí jen 8% Lotyšů.

Konečně dostává výraz „zastupitelská demokracie“ správný význam, neboť je zřemé, čí zájmy lotyšští poslanci zastupují…

 

Čtenář glos M. U. mi napsal:

Včera jsem při cestě autem z práce domů poslouchal Radiožurnál a zaujalo mě vyjadření ministra spravedlnosti Pavla Blažka k aféře, kdy soudy rozhodly v rámci amnestie o propuštění i těch osob, na které se amnestie nevztahovala: "Špatná rozhodnutí soudu se v běžném životě dějí a mohou se stát i v případě amnestie. Není na tom nic zvláštního". Z takové věty z úst ministra zodpovědného za "spravedlnost" mě i přes vyhřívanou sedačku zamrazilo v zádech při pomyšlení, že rozhodnutí soudů často zásadně ovlivňuje lidské osudy.

P.S. Zkusili jste někdo někdy odevzdat špatné daňové přiznání s argumentem, že takové věci se běžně v životě dějí a není na tom nic zvláštního?

 

Opsáno z FB:

Strop amerického zadlužení bude nakonec po dohodě demokratů a republikánů zvýšen, aby se předešlo dluhové krizi.

Konečně jsme dostali zaručený návod, jak se vypořádat s haváriemi pod vlivem alkoholu. Zvyšme jeho hladinu v krvi.

 

Středeční glosy 30. 1. 2013

Policie vyšetřuje obří zakázku pro čtveřici advokátních kanceláří, které několik let za téměř půl miliardy korun radily ministerstvu dopravy. Soutěží z doby ministrování Aleše Řebíčka se už zabývá i Útvar odhalování korupce a finanční kriminality. Kanceláře si měly účtovat tisíce za banální práce, které zvládne sekretářka.

Tolik zpráva. A už vás vidím, kterak vás ihned napadne, že to jsou přece peníze, které se pak z těch právních kanceláří vracely komplikovanými a obtížně dohledatelnými cestami zpět do rukou Řebíčka a spol., samozřejmě s odloupnutým podílem pro ty právníky.

Ale co když je všechno jinak a ty peníze šly pak na charitu? A že charita takto bují z mnoha jiných a jiných ministrestev a státních zakázek?

 

Jiří Paroubek - jaké překvapení - zůstává Jiřím Paroubkem: Koktavý a polosenilní ministr zahraničí prý volby vyhrát nemohl. Doufám jen, že stále ukřivděně agresivní hulvát Paroubek nevyhraje už nikdy nic…osobně k tomu vždy přiložím ruku k dílu.

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

"Vždyť by stačilo zdvojnásobit platy učitelů a jsem přesvědčen, že by si mohly školy učitele vybírat ze zástupu zájemců o toto zaměstnání."

Proč jenom zdvojnásobit. Kdyby se platy ztrojnásobily, byla by kvalita vyšší. Při čtyřnásobném ještě vyšší, atd. Nalákat čmeláky na med není problém.

Vzpomeňme ve středověku: učitelé museli vyžít z toho, co jim přiznala obec a přinesly děti od rodičů. K tomu brali ještě kondice a zpěv nebo varhany na kůru. A přesto si jistý kardinál, později papež, posteskl, že v českém království zná kdejaká selka Bibli lépe než preláti v jeho okolí. Takže v tom to asi nebude (podobně, jako že za nízkou porodnost může stát, že málo přispívá na děti. V tom případě by bylo vhodné studovat sociální systémy Indie, Egypta, Mexika a podobných států, kolik že dávají rodinám s dětmi, že mají tak vysokou porodnost.)

Na školství je jen vidět všeobecný rozvrat tradičních hodnot a morálky. Výchova dětí začíná v rodině, tj. nejen způsobně zdravit a umět u stolu držet vidličku a nůž, ale i, a především, úcta ke vzdělání a k jeho šíření, tj. k učitelům. Ještě já jsem zažil ve škole rákosku a zároveň Pavlíka Morozova, jehož udavačství nám bylo dáváno za vzor chování k rodině a společnosti. Protože jsem měl rodiče vychovávané v časech, kdy takový rozvrat hodnot ještě nebyl, raději jsem obdržel nějakou ránu od učitele nebo učitelky, než poznámku. Ani mě nenapadlo si doma stěžovat - následovalo vždy domácí vyšetřování a jelikož trest ze školy byl většinou spravedlivý, následoval i přídavek ke školnímu trestu - mnohdy dvoj- i vícenásobný. Tak byl člověk vychováván k tomu, že po "zločinu" následuje trest a žalobnictví je ohavnost. Tak byl člověk vychováván k samostatnosti a zodpovědnosti k sobě i jiným. A ruku v ruce s tím jde i vzdělání. Ne, že by nám rodiče nepomáhali, ale bylo od útlého dětství jasné, že oni jsou povinni mě živit a šatit a já že jsem jim povinen se učit - nikoliv šprtat, ale rozumět. A tak zárověň člověk poznával, že bez práce nejsou koláče a obtíže se musí překonávat. Bez psychologů a jiných pofoukávačů bolístek.

Byli jsme vychováváni pohádkami, které nebyly "akční", ale dítě mělo čas si informace v hlavě utřídit, uvědomit si co je dobro a co zlo i to, že v nich obvykle dobro vítězí a zlo je potrestáno. Dnes už nese ovoce klipová výchova. Dítěti sledováním akčních klipů v televizi je vědomí rozsekáno na jednotlivé obrazy a je vychováváno k tomu, že není důležitý obsah sdělení, ale to, jak je to podáno, aby se něco dělo bez hodnocení toho, co je dobré a co špatné. Dospělý člověk takto vychovaný pak neuvažuje racionálně ale emocionálně, podle okamžitých pocitů, což je mylně nazýváno pragmatizmem. Tato "nesnesitelná lehkost bytí" se stala normou. Proto byla zrušena maturita z matematiky, jejímž základem nejsou jen vzorečky - těch, co je třeba znát nazpaměť je mnohem menší množství než je třeba znát dat třeba v dějepisu, botanice, zoologii, právech nebo anatomii; ale logika. Její pomocí se odvodí další výroky. Logika je základem nejen vědních disciplin, ale měla by být aplikována i v každodenním racionálním rozhodování. To je ovšem nepřítelem nakupování věcí, které nepotřebujeme nebo jsme vůbec nechtěli. Nejde jen o zboží, ale i myšlenky a idee. Věda a racionální myšlení jsou veřejně zaháněny do kouta na úkor šarlatánství, proutkaření, astrologie a podobných pavěd. Proto pak sklízí úspěchy např. multikulti, homosexualizmus, politická korektnost, ekoterorizmus a podobné exkrementy inženýrů lidských duší. Hromadné prostředky na vymývání mozků pak jenom na různých katastrofách v přímém přenosu, katastrofických scénářích a vizích jen testují, nakolik je stádo vyplašeno, aby bylo připraveno nasměrovat ho tam, kam potřebují vlastníci těchto medií. Konec racionálně myslící a jednající křesťansko-židovské civilizace zdá se být neodvratný a brzký. Pořádek tu nastolí až islám. Doufám, že v tu dobu už mě boty tlačit nebudou.

 

Čtenář glos M. S. mi napsal k témuž:

Problém západního školství spočívá v jeho naprosté kontrole ze strany státu. Stát ovládá, nařizuje a reguluje to, co, kdy a jak se na školách musí vyučovat. Řídí jak dlouhé mají být vyučovací hodiny, kdy mají být přestávky, co mají žáci jíst v jídelnách i to kolik učitelé vydělávají. A to bez ohledu na to, kdo školu zřídil. Jestli to byl stát, kraj, obec či podnikatel. Volání po tom, že by stát měl řídit školství jinak, je jen obdobou přestavby v 80tých letech. Socializmus zachováme, ale budeme to dělat lépe. Dáme více peněz učitelům, nařídíme učit se 2 jazyky, nařídíme výuku finanční gramotnosti…

Nepotřebuje lepší řízení školství. Potřebujeme školství odstátnit.

Potřebujeme stovky a tisíce podnikatelů, kteří budou rodičům nabízet různé typy škol, různé druhy vzdělávání bez kontroly ze strany státu. Dejme školství prostor pro inovace, aby nejkvalitnější lidé nejen byli zaplaceni, ale aby mohli uplatnit svůj intelekt. Učili to co považují za důležité tím nejlepším způsobem, který vymyslí. Nejlepší školy, budou mít hodně platících studentů a budou si moci dovolit ty nejlepší kantory. Ty budou hlavním zdrojem inovací, které jsou ve školství tak potřeba.

Funguje to v průmyslu, v obchodu i ve všech svobodnějších sférách ekonomiky. Ty obory, které jsou pro život nejdůležitější(školství, lékařství a vědu) jsme bohužel ponechali v rukou státu a ministerských tabulek. A pořád se divíme, proč to nefunguje. Proč není akademie věd výkonná jako Škoda-auto? Proč se k nám v nemocnicích nechovají tak přátelsky, jako v cestovní kanceláři, když si kupujeme zájezd? A proč vzdělání našich dětí není tak kvalitní, jako jídlo v Café Imperial?

Vzpomeňte si na státní automobilku, státní cestovku a státní restauraci. Opravdu by jejich problémy vyřešilo zvýšení platů?

 

Opsáno z facebooku:

V březnu roku 2013 se Václav Klaus stane spolupracovníkem významného americkému think tanku Cato Institute. S titulem „Distinguished Senior Fellows“ (tuto pozici v minulosti zastávali např. Friedrich Hayek či James Buchanan). Povšimněte si, milí jeho kritici, že to je ve Washingtonu v USA, nikoli v Moskvě v Rusku…

 

Všem, a zvláště voličům Karla Schwarzenberga, vřele doporučuji přečíst si článek ekonoma Pavla Kohouta „Pět věcí, které Karel pokazil“ na www.novaustava.cz 

 

 

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články