Články

Dopis z Purbachu

Zdejší trvalé osídlení započalo již v 6. století před naším letopočtem, neboť zde probíhala Jantarová stezka, vedoucí z Říma k Baltu. A kde sídlili Římané a byly k tomu vhodné podmínky, pěstovalo se pochopitelně víno, takže není divu, že zde vinařská tradice trvá již přes dva tisíce let. Což je samozřejmě jeden z důležitých důvodů, proč toto půvabné městečko navštívit.

A nebojte se přiznat, že pocházíte z Česka, byť zdejší hrad v roce 1273 dobyl a vyplenil český král Přemysl Otakar II., neboť je to už dávno a vinaři či milovníci vína jsou lidé přátelští a odpouštějící.

V letech 1529 a 1532 bylo městečko obléhán Turky, kteroužto dobu připomínají nejen festovní hradby, ale též proslulý kamenný Purbažský Turek, trčící z komína domu číslo 9 ve Školní ulici. To bylo totiž tak: v roce 1532 utekli obyvatelé před nájezdníky do lesů blízkých Litavských hor, takže ti nalezli městečko zcela prázdné. Když pobrali, co se dalo, zase odcválali, jen jeden z vojáků si přihnul ve sklepě výše zmíněného domu více vína a usnul tam. V noci, ještě opilý, uviděl úplněk zářící dolů komínem, a v domnění, že jde o východ ze sklepa, vlezl do zužujícího se komína, ovšem ven se mu podařilo prostrčit jen hlavu. To už se však již vraceli sedláci a vinaři zase domů a Turka pochopitelně chytili. Byl pokřtěn, naučil se německy a sloužil pak na onom statku. A když zemřel, sedlák na památku této události posadil na komín kamenného trčícího Turka.

Také v 17. století ještě městečko obléhali Turci, za napoleonských válek zde pak přebývali půl roku francouzští vojáci, zda ze strategických důvodů nebo kvůli skvělému místnímu moku můžete jen hádat.

V letech 1648 – 1700 zde sídlil slavný rod Esterházyů, neboť jejich sídelní město Eisenstadt se stalo městem královským.

Mezi léty 1873 – 1900 zde pak byly vybudovány krásné vinné sklepy, tvořící nejen typickou uličku, ale dokonce i celé náměstí.

Až po 1. světové válce pak Purbach spolu s Burgenlandskem připadl nově vzniklé Rakouské republice, neboť původně byl součástí Uherska, byť zde žilo převážně německé obyvatelstvo, a to spolu s Maďary a Srby. Maďarský název městečka zní Feketeváros neboli Černé město.

Ale dost historie, pojďme k současnosti.

Vedle památek zde můžete navštívit spoustu restaurací a vinných sklípků, stejně jako moderní vinotéku na náměstí s vinnými sklípky.

Hlavně však neopomeňte navštívit zdejší restauraci „Gut Purbach“ v prastarém viničném statku, v níž vaří skvělý šéfkuchař Max Stiegl (Slovinec, původním jménem Zejlko Raskovič), který se stal ve dvaceti letech nejmladším nositelem michelinské hvězdy vůbec. A na jeho skvělých kulinářských kreacích je to znát!

Také nabízená vína patří k tomu nejlepšímu, co zdejší kraj může nabídnout, a to včetně dokonalého sektu z pinot noir a dalších skvělých vín, které produkuje majitel statku dr. Bichler, vynikající vinař ze záliby.

Jídelní lístek nabízí pak skvělou krmi připravenou z těch nejlepších místních produktů, ať už jde o ryby z blízkého Neziderského jezera, zvěřinu ze stejně blízkých Litavských hor, všemožnou čerstvou zeleninu či tradiční panonské dezerty.

Ochutnali jsme a pochutnali si na herinku á la Bismarck s telecím jazykem, na hovězím ze starých krav s jablky a červenou řepou, take na famózních zaječích srdcích s fazolkami, jehněčím s místní zeleninou, stejně jako na makových knedlících s mandlovou zmrzlinou i  na nocích s brusinkami a karamelovou zmrzlinou.

Vinný lístek vám pak nabídne buď předem vybraná doprovodná vína k jednotlivým chodům či vlastní výběr dle vaší momentální chuti.

A pokud byste snad poseděli déle, než jste měli v úmyslu (což se vám může lehce stát), statek též nabízí krásné apartmány ve staré konírně a pochopitelně skvělou snídani.

 

Takže, jak jinak, než na shledanou v Purbachu!

 

Váš

Miroslav Macek

 

Pondělní glosy 4. 2. 2019

Jana Zwyrtek Hamplová:

Zákon o zadávání veřejných zakázek nám toho zkrátka bere mnoho - zdravý rozum, svobodu rozhodování, kvalitu dodávek a iluze. Ničí dobré firmy a nutí nás preferovat "partiové zboží".

 Dejme proto jasná pravidla, kterými bude veřejný sektor vázán při odůvodnění výběru, ale nenuťme ho, aby si vybíral levné a nekvalitní, a často i lživé nabídky. Nejlevnější zakázky mohou být totiž nakonec ty nejdražší.

Mohl by o tom vyprávět stát, kraje, města i obce. Tak nebrečme nad vlnami na asfaltu, ale už s tím, sakra (omlouvám se), něco konečně udělejme. Přece nám ta neuvěřitelně formalistická pravidla nebude určovat pár procent gaunerů, kvůli kterým, přiznejme si to, zákon o zadávání veřejných zakázek vznikl. Stát musí na ty lumpy najít jinou metodu než tu, že podle nich bude pohodlně předem posuzovat všechny, a sváže je tak, že za chvíli nebude možnost zadat skoro nic bez průšvihu.

Zkrátka zákon o zadávání veřejných zakázek se těžce neosvědčil. Nebo, chcete-li, těžce zklamal. Nefunguje. Jistě, krásně se podle něj udává. Ale jezděte pak po těch dálnicích, zadaných podle něj.

 

Hana Lipovská:

Jednoznačný příklad genderové diskriminace: "Senátoři budou vybírat adeptky na zástupkyni ombudsmanky ze tří uchazeček."

Pánové by se měli začít bouřit a domáhat svých práv. Tuším, že podobné případy diskriminace řeší kancelář ombudsmanky.

 

Typický populista! Říká, co si lidé myslí a ne to, co si podle něj mají myslet.

Středeční glosy 30. 1. 2019

To nám ti Američané nemají dělat, domlouvat se s Talibánem! Kde se teď bude bojovat za Prahu? Ve Venezuele?

 

Václav Jamek o snahách „zjednodušit“ češtinu:

"Je to přesně naopak, než co se tu většinově hlásá: je potřeba se konečně smířit s tím, že rozdíl mezi spisovnou a obecnou či hovorovou češtinou není možné odstranit, a nějak s tím žít. Když se chce někdo vyjadřovat veřejně, musí se holt snažit víc než ten, kdo mluví a třeba i píše jen pro svou rodinu a známé. Když chce někdo něčemu dobře rozumět, musí se také snažit: intelekt pečené holuby nezná. To, co se tu požaduje, je zničení veškerého stylu ve prospěch obecného zhulvátštění řeči (protože nikdo kupodivu nepožaduje, aby se změny děly v opačném směru, neboli aby se odstraňovaly hovorové formy a trvalo se na užívání těch spisovných). Někdo si zřejmě mylně představuje, že hrubost je přirozenější než jemné rozlišování. Nemluvě o tom, že neexistuje jenom jedna hovorová čeština ani důvod, proč by se za normu měl vzít dost svébytný středočeský hovorový úzus spíše než třeba ten moravský.

 Mně osobně se tohle všechno jeví jako vzpoura lidí neochotných se učit něčemu, co naprosto chybně považují za zbytečné. Jazyk je ve skutečnosti ten nejméně zbytečný základ celého lidského bytí, dupat po něm se nevyplácí."

 

Reakce pražského primátora Hřiba na kritiku dotace ze strany zastupitelky Alexandry Udženiji:

Město prý podporuje neziskovku, ve které dostává ředitel plat 79 tis. Kč měsíčně a učitel arabštiny 40 tis. Kč měsíčně. Podpora integrace jednoho cizince prý město stojí 13,5 tis. Kč.

 Teď si pojďme říct, jak je to doopravdy:

Integrační centrum Praha je ve skutečnosti městská společnost, kterou musí mít každý kraj. Ostatně sama paní Udženija v roce 2012 hlasovala pro její vznik! Co se týče platů, jsou uvedeny v superhrubé mzdě. Ředitel organizace tak dostane na výplatní pásce v čistém 42 tis. Kč. Učitel arabštiny pak není žádným učitelem, ale interkulturním pracovníkem, který pomáhá s integrací cizinců v Česku a stará se o prevenci negativních jevů spojených s integrací. Interkulturních pracovníků je více. Celkem mají na starost 380 cizinců. Náklady na tento projekt jsou 2 mil. Kč. To znamená cca 5000 Kč na cizince, nikoliv 13,5 tis. Kč. Nehledě na to, že činnost interkulturních pracovníků ani nejde takto kvantifikovat a má širší dopad na celé komunity cizinců.

Neděje se tedy nic mimořádného, výše dotace je každý rok obdobná. Paní Udženija to ale možná neví, protože pokaždé při minulých hlasováních chyběla.

Město prý podporuje neziskovku, ve které dostává ředitel plat 79 tis. Kč měsíčně a učitel arabštiny 40 tis. Kč měsíčně. Podpora integrace jednoho cizince prý město stojí 13,5 tis. Kč.

Teď si pojďme říct, jak je to doopravdy:

Integrační centrum Praha je ve skutečnosti městská společnost, kterou musí mít každý kraj. Ostatně sama paní Udženija v roce 2012 hlasovala pro její vznik! Co se týče platů, jsou uvedeny v superhrubé mzdě. Ředitel organizace tak dostane na výplatní pásce v čistém 42 tis. Kč. Učitel arabštiny pak není žádným učitelem, ale interkulturním pracovníkem, který pomáhá s integrací cizinců v Česku a stará se o prevenci negativních jevů spojených s integrací. Interkulturních pracovníků je více. Celkem mají na starost 380 cizinců. Náklady na tento projekt jsou 2 mil. Kč. To znamená cca 5000 Kč na cizince, nikoliv 13,5 tis. Kč. Nehledě na to, že činnost interkulturních pracovníků ani nejde takto kvantifikovat a má širší dopad na celé komunity cizinců.

 

Úterní glosy 29. 1. 2019

Opět jsem četl dlouhý rozhovor se sestrou Ctirada a Josefa Mašínových. Škoda jen, že zároveň nevyšel rozhovor se Stanislavem Rošickým, synem účetního Josefa Rošického, kterého Josef Mašín (spolu s Václavem Švejdou) zavraždili při přepadení vozu Kovolisu Hedvikov, vezoucího mzdy pro zaměstnance. Byla by to velmi žádoucí a poučná konfrontace…

 

Alena Vitásková, exšéfka Energetického regulačního úřadu:

“Soudce Baxa by se měl vyjádřit ke své fotovoltaické elektrárně. Jak k ní přišel, kolik pobírá na dotacích. Kdo mu ji dodal, za kolik a jak soudce vůbec k takové informaci o solárních elektrárnách přišel. Jak dopadlo šetření, když jeho elektrárna spadla do těch podezřelých, které švindlují s výrobou?”

 

Pavel Telička zvažuje, že založí novou stranu. Ve všech stávajících už byl.

 

Čeština je jazyk vtipný:

Vysokoškolské studium není pro každého a snižováním nároků národ geniů nevytvoříme, stejně tak jako nevytvoříme národ boháčů natisknutím dvojnásobku peněz.

Pondělní glosy 28. 1. 2019

Miroslav Kalousek: "Facebook je soukromá společnost a stát jí nemá co mluvit do toho, jaká si nastaví pravidla."

Zcela souhlasím! Jen by to měl jít vysvětlit třeba hostinským…

 

Podle eurosoudružky Jourové se dnes v EU bojí Židé o život. Bohužel nedodala, kdo je ohrožuje.

 

O změnách klimatu si soukromými tryskovými letadly přiletělo do Davosu pokecat 1500 příslušníků environmentální elity.

 

Francouzský prezident Emanuel Macron ostře odsoudil brutální policejní zásahy proti demonstrujícím… ve Venezuele.

 

Jan Schneider:

Co v osnovách doopravdy chybí.

Jistě by páteř historické osnovy tvořilo vyučování o tvrdých ekonomických a zahraničněpolitických faktech, například o tom, kdo investoval do německého průmyslu tolik, že během necelých deseti let povstal z ruin poválečné krize a vyzbrojil nacistickou smrtící mašinérii. To by totiž vyvolávalo velmi zajímavé otázky.

Učilo by se třeba také o tom, kdo všechno měl s Německem mírové a další smlouvy, a to ještě daleko před smlouvou Molotov-Ribbentrop, jedinou, o níž je zřejmě povoleno učit. Učilo by se zejména o polsko-německém paktu (Pi³sudski-Hitler) z roku 1934, o němž se ostýchají psát i údajně renomovaní historici. To by též vybudilo mnoho dotazů.

Učilo by se i o tom, že zrovna 15. března 1939, v den, kdy nacistické Německo napadlo zbytek Československa, prodlévala v Düsseldorfu delegace britského průmyslového svazu, která tam dojednávala uzavření smlouvy s německým velkoprůmyslem. I nad tím by mnozí užasli a ptali by se.

A učilo by se rovněž o tom, jakou úlohu měla basilejská Banka pro mezinárodní vyrovnávací platby, shodou okolností zvaná též „BIS“ (Bank for International Settlements), společné dítko osmi centrálních bank (Spojených států, Velké Británie, Francie, Belgie, Švýcarska, Německa, Itálie a Japonska), přes niž šly investorům dividendy z německého průmyslu – včetně zbrojního – v průběhu celé druhé světové války, a která se podílela na krádeži československého zlatého pokladu v březnu 1939. To už by asi zavládlo všeobecné divení a otázky by nebraly konce.

 

Alexandra Udženija:

Rada hlavního města Prahy chce po zastupitelích, aby odsouhlasili dotaci neziskovce Integrační centrum Praha. Za víc jak 5 miliónů korun. Na co, se ptáte?

- ředitel organizace 79 tisíc měsíčně

- finanční manažer 67 tisíc měsíčně

- učitel arabštiny 40 tisíc měsíčně

- koordinátor projektu 47 tisíc měsíčně

- účetnictví a audit 56 tisíc měsíčně (co bude dělat finanční manažer?)

Celkem tedy 13,5 tisíc na cizince? Buď někdo spadl z višně a má nás za blbce, nebo chce Rada uplácet prominenty ze strany Zelených, kteří celý materiál shodou okolností připravili. Jak by řekl Paroubek: “Dámy a pánové, kdo z vás to má?”

 

Komunisté navrhli zákon proti prznění češtiny. A my si doposud mysleli, že Babiše zavřou za Čapí hnízdo nebo dluhopisy!

Nedělní chvilka s audioknihou

https://audioteka.com/cz/audiobook/ona-oni-a-ja?fbclid=IwAR2YeaADx5T0XrEtVrftxn-yoLwGc_8tgSiQMTtxwNgl90jAg20C026dgVw

Sobotní glosa 26. 1. 2019

 

„Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle“ – humoristický román plný bláznivých historek

 

„3 x na horké stopě“ – tři lehce parodické detektivní povídky napsané různými styly (á la americká drsná škola, Chestertonův páter Brown a faktografický inspektor French)

 

„Samomluvy Miroslava Macka“ – netradiční vzpomínky s ukázkami překladové a vlastní tvorby

 

„Labužníkem na plný úvazek“ – kuchařka ke čtení i k vaření, kterou jsem napsal se svojí Petrou

 

Páteční glosy 25. 1. 2019

OSVČ stonají 16x méně než zaměstnanci. Za odměnu teď budou více přispívat na nemocenskou zaměstnanců.

 

Šíří se zvěsti, že francouzská vláda se opět přesune do Vichy. Ale vážně (opsáno z twitteru): Spojování Francie s Německem je vždy neklamným důkazem, že je “něco shnilého” v Evropě. Jednou to fakticky udělal Napoleon, podruhé zase Hitler. A vždy pak následoval pokus o obsazení Ruska a vždy se stejným výsledkem. Jednou to mělo za následek epidemii syfilidy, podruhé komunismu.

 

Populace Afriky vzrostla za posledních 35 let z 550 milionů na 1,3 miliardy. Škoda, že z politiky odchází Merkelová, ta by to v budoucnu určitě zvládla.

 

Čtvrteční glosa 24. 1. 2019

„Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle“ – humoristický román plný bláznivých historek

 

„3 x na horké stopě“ – tři lehce parodické detektivní povídky napsané různými styly (á la americká drsná škola, Chestertonův páter Brown a faktografický inspektor French)

 

„Samomluvy Miroslava Macka“ – netradiční vzpomínky s ukázkami překladové a vlastní tvorby

 

„Labužníkem na plný úvazek“ – kuchařka ke čtení i k vaření, kterou jsem napsal se svojí Petrou

 

Středeční glosy 23. 1. 2019

Množí se nářky nad nevýkonností státního aparátu. Náprava je zdánlivě jednoduchá, jak ví každá majitelka nevěstince: jsou-li zákazníci nespokojeni, nešoupe se postelemi, ale vyhází se kurvy. Problém je ten, že ty státní vyhodit nelze, neboť jsou zvoleny. A osvícená diktatura v nedohlednu…

 

Petr Paulczyñski:

Otázky Václava Moravce, týden Nory Fridrichové, privatizovaná sportovní redakce, začerněné dodavatelské smlouvy od "umění" po dřevo na kulisy, veřejná kontrola žádná, příjmy z kapes veřejnosti téměř 7 mld Kč. Do kdy ještě bude tento Klondajk fungovat pro pár vyvolených?

 

Andrej Babiš, Hospodářské noviny 3. 4. 2009

"V principu jsem proti dotacím. …Jenže jednou jsou zavedeny, tak přece není nic divného na tom, že je berou i naše podniky. Já přece ničeho nezneužívám.
A podívejte se, jaké investiční pobídky dostaly u nás třeba zahraniční automobilky. Ty, které se teď potácejí v krizi a stahují ekonomiku dolů."
(HN, 3. 4. 2009)

A pak se stanete ministerským předsedou a schválíte investiční pobídky zahraniční automobilce, která se bude brzy potácet v krizi

"V principu jsem proti dotacím…jenže jednou jsou zavedeny, tak přece není nic divného na tom, že je berou i naše podniky. Já přece ničeho nezneužívám.

 A podívejte se, jaké investiční pobídky dostaly u nás třeba zahraniční automobilky. Ty, které se teď potácejí v krizi a stahují ekonomiku dolů."

K tomu Hana Lipovská:

A pak se stanete ministerským předsedou a schválíte investiční pobídky zahraniční automobilce, která se bude brzy potácet v krizi a…OK, uvidíme!




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články