Články

Středeční glosy 30. 1. 2013

Policie vyšetřuje obří zakázku pro čtveřici advokátních kanceláří, které několik let za téměř půl miliardy korun radily ministerstvu dopravy. Soutěží z doby ministrování Aleše Řebíčka se už zabývá i Útvar odhalování korupce a finanční kriminality. Kanceláře si měly účtovat tisíce za banální práce, které zvládne sekretářka.

Tolik zpráva. A už vás vidím, kterak vás ihned napadne, že to jsou přece peníze, které se pak z těch právních kanceláří vracely komplikovanými a obtížně dohledatelnými cestami zpět do rukou Řebíčka a spol., samozřejmě s odloupnutým podílem pro ty právníky.

Ale co když je všechno jinak a ty peníze šly pak na charitu? A že charita takto bují z mnoha jiných a jiných ministrestev a státních zakázek?

 

Jiří Paroubek - jaké překvapení - zůstává Jiřím Paroubkem: Koktavý a polosenilní ministr zahraničí prý volby vyhrát nemohl. Doufám jen, že stále ukřivděně agresivní hulvát Paroubek nevyhraje už nikdy nic…osobně k tomu vždy přiložím ruku k dílu.

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

"Vždyť by stačilo zdvojnásobit platy učitelů a jsem přesvědčen, že by si mohly školy učitele vybírat ze zástupu zájemců o toto zaměstnání."

Proč jenom zdvojnásobit. Kdyby se platy ztrojnásobily, byla by kvalita vyšší. Při čtyřnásobném ještě vyšší, atd. Nalákat čmeláky na med není problém.

Vzpomeňme ve středověku: učitelé museli vyžít z toho, co jim přiznala obec a přinesly děti od rodičů. K tomu brali ještě kondice a zpěv nebo varhany na kůru. A přesto si jistý kardinál, později papež, posteskl, že v českém království zná kdejaká selka Bibli lépe než preláti v jeho okolí. Takže v tom to asi nebude (podobně, jako že za nízkou porodnost může stát, že málo přispívá na děti. V tom případě by bylo vhodné studovat sociální systémy Indie, Egypta, Mexika a podobných států, kolik že dávají rodinám s dětmi, že mají tak vysokou porodnost.)

Na školství je jen vidět všeobecný rozvrat tradičních hodnot a morálky. Výchova dětí začíná v rodině, tj. nejen způsobně zdravit a umět u stolu držet vidličku a nůž, ale i, a především, úcta ke vzdělání a k jeho šíření, tj. k učitelům. Ještě já jsem zažil ve škole rákosku a zároveň Pavlíka Morozova, jehož udavačství nám bylo dáváno za vzor chování k rodině a společnosti. Protože jsem měl rodiče vychovávané v časech, kdy takový rozvrat hodnot ještě nebyl, raději jsem obdržel nějakou ránu od učitele nebo učitelky, než poznámku. Ani mě nenapadlo si doma stěžovat - následovalo vždy domácí vyšetřování a jelikož trest ze školy byl většinou spravedlivý, následoval i přídavek ke školnímu trestu - mnohdy dvoj- i vícenásobný. Tak byl člověk vychováván k tomu, že po "zločinu" následuje trest a žalobnictví je ohavnost. Tak byl člověk vychováván k samostatnosti a zodpovědnosti k sobě i jiným. A ruku v ruce s tím jde i vzdělání. Ne, že by nám rodiče nepomáhali, ale bylo od útlého dětství jasné, že oni jsou povinni mě živit a šatit a já že jsem jim povinen se učit - nikoliv šprtat, ale rozumět. A tak zárověň člověk poznával, že bez práce nejsou koláče a obtíže se musí překonávat. Bez psychologů a jiných pofoukávačů bolístek.

Byli jsme vychováváni pohádkami, které nebyly "akční", ale dítě mělo čas si informace v hlavě utřídit, uvědomit si co je dobro a co zlo i to, že v nich obvykle dobro vítězí a zlo je potrestáno. Dnes už nese ovoce klipová výchova. Dítěti sledováním akčních klipů v televizi je vědomí rozsekáno na jednotlivé obrazy a je vychováváno k tomu, že není důležitý obsah sdělení, ale to, jak je to podáno, aby se něco dělo bez hodnocení toho, co je dobré a co špatné. Dospělý člověk takto vychovaný pak neuvažuje racionálně ale emocionálně, podle okamžitých pocitů, což je mylně nazýváno pragmatizmem. Tato "nesnesitelná lehkost bytí" se stala normou. Proto byla zrušena maturita z matematiky, jejímž základem nejsou jen vzorečky - těch, co je třeba znát nazpaměť je mnohem menší množství než je třeba znát dat třeba v dějepisu, botanice, zoologii, právech nebo anatomii; ale logika. Její pomocí se odvodí další výroky. Logika je základem nejen vědních disciplin, ale měla by být aplikována i v každodenním racionálním rozhodování. To je ovšem nepřítelem nakupování věcí, které nepotřebujeme nebo jsme vůbec nechtěli. Nejde jen o zboží, ale i myšlenky a idee. Věda a racionální myšlení jsou veřejně zaháněny do kouta na úkor šarlatánství, proutkaření, astrologie a podobných pavěd. Proto pak sklízí úspěchy např. multikulti, homosexualizmus, politická korektnost, ekoterorizmus a podobné exkrementy inženýrů lidských duší. Hromadné prostředky na vymývání mozků pak jenom na různých katastrofách v přímém přenosu, katastrofických scénářích a vizích jen testují, nakolik je stádo vyplašeno, aby bylo připraveno nasměrovat ho tam, kam potřebují vlastníci těchto medií. Konec racionálně myslící a jednající křesťansko-židovské civilizace zdá se být neodvratný a brzký. Pořádek tu nastolí až islám. Doufám, že v tu dobu už mě boty tlačit nebudou.

 

Čtenář glos M. S. mi napsal k témuž:

Problém západního školství spočívá v jeho naprosté kontrole ze strany státu. Stát ovládá, nařizuje a reguluje to, co, kdy a jak se na školách musí vyučovat. Řídí jak dlouhé mají být vyučovací hodiny, kdy mají být přestávky, co mají žáci jíst v jídelnách i to kolik učitelé vydělávají. A to bez ohledu na to, kdo školu zřídil. Jestli to byl stát, kraj, obec či podnikatel. Volání po tom, že by stát měl řídit školství jinak, je jen obdobou přestavby v 80tých letech. Socializmus zachováme, ale budeme to dělat lépe. Dáme více peněz učitelům, nařídíme učit se 2 jazyky, nařídíme výuku finanční gramotnosti…

Nepotřebuje lepší řízení školství. Potřebujeme školství odstátnit.

Potřebujeme stovky a tisíce podnikatelů, kteří budou rodičům nabízet různé typy škol, různé druhy vzdělávání bez kontroly ze strany státu. Dejme školství prostor pro inovace, aby nejkvalitnější lidé nejen byli zaplaceni, ale aby mohli uplatnit svůj intelekt. Učili to co považují za důležité tím nejlepším způsobem, který vymyslí. Nejlepší školy, budou mít hodně platících studentů a budou si moci dovolit ty nejlepší kantory. Ty budou hlavním zdrojem inovací, které jsou ve školství tak potřeba.

Funguje to v průmyslu, v obchodu i ve všech svobodnějších sférách ekonomiky. Ty obory, které jsou pro život nejdůležitější(školství, lékařství a vědu) jsme bohužel ponechali v rukou státu a ministerských tabulek. A pořád se divíme, proč to nefunguje. Proč není akademie věd výkonná jako Škoda-auto? Proč se k nám v nemocnicích nechovají tak přátelsky, jako v cestovní kanceláři, když si kupujeme zájezd? A proč vzdělání našich dětí není tak kvalitní, jako jídlo v Café Imperial?

Vzpomeňte si na státní automobilku, státní cestovku a státní restauraci. Opravdu by jejich problémy vyřešilo zvýšení platů?

 

Opsáno z facebooku:

V březnu roku 2013 se Václav Klaus stane spolupracovníkem významného americkému think tanku Cato Institute. S titulem „Distinguished Senior Fellows“ (tuto pozici v minulosti zastávali např. Friedrich Hayek či James Buchanan). Povšimněte si, milí jeho kritici, že to je ve Washingtonu v USA, nikoli v Moskvě v Rusku…

 

Všem, a zvláště voličům Karla Schwarzenberga, vřele doporučuji přečíst si článek ekonoma Pavla Kohouta „Pět věcí, které Karel pokazil“ na www.novaustava.cz 

 

 

 

Úterní glosy 29. 1. 2012

V bydlišti Miloše Zemana na Vysočině nějací demokraté posprejovali plotovou zeď domu, vedle něhož bydlí, což majitele této restituované a opravené nemovitosti pochopitelně zrovna nepotěšilo, neboť mu ji stát vrátil v podobě ruiny a hodně se na ní nadřel. Kupodivu jsem nezaznamenal, že by kavalíry na straně protikandidáta napadlo uhradit mu z dobrovolné sbírky náklady na opravu…

 

Publicista Miloš Čermák uhodil hřebík na hlavičku:

Zeman a Schwarzenberg nerozdělili společnost uměle, ale volba mezi nimi ukázala, jak je hluboce a silně rozdělena doopravdy.

 

Čtenář glos K. P. mi napsal:

Jsem pravicový volič. Přesto jsem se již dlouho před volbami rozhodl, že budu volit za prezidenta socialistu Zemana. Ne proto, že s ním souhlasím. Ale vím, co od něj čekat. V dobrém i špatném. Není totiž marketingovým produktem á la Kníže, kdy špatné se o něm nedozvíme a o tom dobrém nevíte, jestli to je vlastně pravda.

Ale co jsem si teď s jistým odstupem uvědomil je, s jakou lehkostí Zeman všechny ostatní doslova převálcoval. Že je sice asi nejméně významný z velké trojice Havel, Klaus, Zeman, ale na současné "hvězdy" to naprosto stačí. A jak proklínaná 90. léta byla plná politiků s názorem vlastním a promyšleným, ne tím, na který ony současné volební a jiné štáby zapomněly nebo naopak nezapomněly připravit. A jak by bylo dobré, kdyby se vrátila a vystavila těm současným zrcadlo. A že to bude možná jedna z pozitivních věcí, pro kterou bylo jeho zvolení prezidentem velmi žádoucí.

A uvědomil jsem si ještě jednu věc. Jak je současná Česká republika (a vlastně i Evropa) připravená na diktátora. Stačí totiž relativně sečtělý populista s poměrně konzistentním názorem (a to libovolným), s empatií vůči davu a trochou pohotovosti v médiích a současnou politickou garnituru doslova vymaže v jedněch či dvou volbách. Smutný to pohled…

 

Přítel  Z.Š.  připomenul:

„Počet 13.000 dobíjecích stanic navrhla ve čtvrtek pro Česko Evropská komise jako minimální kvótu; iniciativa je součástí širší strategie na podporu čistých paliv.“

Ministerstvo průmyslu a obchodu na to reagovalo tak, že by si představovalo ten počet tak nějak nižší. Tedy nikoliv, že je to pitomost tohle přikazovat.

Komise se asi vůbec nekoukala na to, zda v ČR vůbec existuje trh s elektromobily a chce jej tímto asi nějak „nastartovat“, či vnutit. Tak to ostatně dělá skoro se vším.

Můj dovětek: Bude velmi zajímavé sledovat, zda tomu media budou věnovat více pozornosti, než zakopávání či potácení Miloše Zemana…

 

 

Čtenář glos L. K. mi napsal:

K citaci názoru čtenáře M.W. a dalších:

Plně souhlasím a dodávám, že jsem o důvodech omezenosti (nejen) našeho národa mnohokrát přemýšlel a diskutoval s přáteli. Tato potřeba nechat se řídit a nemít žádnou zodpovědnost je dle mého nástrojem organismu - parazitu zvaného stát. Díky tomu pak může snáze páchat zločiny již mnohokrát popsané. Za hlavní cestu k tomuto stavu považuji nastavenou úroveň školství. Odměny za práci učitele na všech úrovních jsou tak mizerné, že není možné chtít všeobecně vysokou kvalitu vzdělánosti národa, která povede mimo jiné k větší samostatnosti a ochotě vzít na sebe zodpovědnost. Těch pár mohykánů, kteří svou kvalitou několikanásobně převyšují výši odměn a přesto zůstávají v řadách učitelů, situaci pochopitelně nezachrání. Byť si zaslouží velké uznání.

Vždyť by stačilo zdvojnásobit platy učitelů a jsem přesvědčen, že by si mohly školy učitele vybírat ze zástupu zájemců o toto zaměstnání. A ne brát každého, kdo (obrazně) zaklepe na dveře ředitelny. Takto žáky a studenty vychovávají učitelé, kteří mají problém vůbec zvládnout učenou látku samotnou, natož pak svěřencům otevřít oči. O rodičích, kteří jsou v tomto ohledu obecně taky žalostní, ani nemluvě. Stačí se podívat na statistiky nejsledovanějších TV pořadů, nejprodávanějších tiskovin atd.

Při rychlém prostudování výdajů státního rozpočtu, viz. http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/TABULKY_c_-_1-9_Navrhy_prijmu_a_vydaju_Rozpocet_2013-2015_.pdf  vidím, že výdaje na platy učitelů (mimochodem slabá polovina rozpočtu MŠMT) jsou řádově stejné jako úroky státního dluhu nebo 1/10 výdajů ministerstva práce a sociálních věcí. Nevěřím, že by se v rozpočtu nenašlo pár desítek miliard na zvýšení těchto platů.

Dle mého klíčem k úspěchu je nalákat do školství kvalitní učitele, bez pořádné nabídky to ale nepůjde. A pak čekat minimálně deset, spíš ale dvacet let, než se kvalita myšlení národa pohne víc nahoru od úrovně žumpa.

Jenomže nabídku tvoří stát …. A jsme zase na začátku.

 

Pondělní glosy 28. 1. 2013

Mimochodem, je velice zvláštní, že Zdeněk Bakala, který léta žil v USA a jistě umí dobře anglicky, nezná slovo „overkilling“…nebo, že by je jen zapomněl vysvětlit svým novinářům?

 

Paměť gymnastky Věry Čáslavské má tu podivuhodnou vlastnost (v Česku velice rozšířenou), že začíná rokem 1968. Podle jejího posledního emotivního vyjádření byl Alexander Dubček, kterému darovala jednu ze svých olympijských medailí, přece představitelem „pražského jara“.

Zajisté.

Ovšem také byl na počátku padesátých let, za doby nejhoršího komunistického teroru, krajským tajemníkem KSČ. A takovou funkci tehdy nemohla vykonávat malá svině.

 

Petruška Šustrová napsala v pátečních Lidovkách, že se česká společnost dosud nevypořádala s „vyhnáním sudetských Němců“. Nevím jak ona, ale já jsem se s poválečným odsunem a vyhnáním Němců zcela vypořádal a dokonce jsem již před drahnou dobou publikoval vlastní omluvu:

„Omlouvám se všem dosud žijícím odsunutým a vyhnaným Němcům za to, co jim učinili naši rodiče, prarodiče a praprarodiče za to, co oni učinili našim rodičům, prarodičům a praprarodičům.“

Dodneška jsem se od žádného z nich nedočkal odpovědi…

 

Čtenář glos T. J. mi napsal:

Vyrazil jsem v rámci doktorského studia na půlroční stáž do renomovaného belgického výzkumného institutu. A jakkoli jsem z členské země EU, nepobírám tu mzdu ani neplatí sociální pojištění, musím se nahlásit k pobytu delšímu tří měsíců. V notném seznamu dokumentů nakonec pečlivá úřednice odhalila, že mi jedno potvrzení chybí. Budu muset ještě dodat potvrzení o stipendiu, aby nehrozilo, že bych tu mohl žádat o sociální dávky. Potvrzení ze školy, které jsem si pro ten účel nechal velmi překvapenou paní před odjezdem udělat (zatím bylo potřeba jenom kdysi někam do Íránu) ale nestačí, jelikož je tam napsáno "scholarship will be granted" a ne "has been granted". Nakonec tam půjdu tedy ještě čtyřikrát: 1. dodat potvrzení o financování 2. podepsat, že souhlasím s tím, že v mi Bruseli přidělí residenční kartu 3. převzít residenční kartu za 14 Eur a aktivovat ji na jejich terminálu 4. a pak ji ještě taky budu muset vrátit. Než se tak stane, kartu budu muset mít pořád u sebe, občanka totiž nestačí. Taky v nejbližších dnech přijde na přepadovku místní policista, aby ověřil, že opravdu bydlím tam, kde jsem se nahlásil. Schengen je prostě zona volného pohybu osob a já po dnešku
naprosto přesně vím, jak se skloňuje Brusel.

 

Opsáno třikrát z facebooku:

Hele demokrati, už je odvoleno, tak se vyspěte z kocoviny, přestaňte okolo sebe plivat a začněte dělat něco užitečnějšího, ne?

Prosím chytřejši lidi než jsem já o radu. Když byl v úřadu Václav Klaus, neustále jsem slýchal něco o neškodném kladeči věnců, bez jakýchkoliv pravomocí.
Jaké speciální síly má nový prezident, že od stejných lidí ted poslouchám ty nejčernější prognózy, kam že dovede naši zem? To nějak blbě položí věnec nebo jak?

Facebook není celý svět.

 

 

 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Josephem Addisonem

Naděje

 

Náš život, sivě bledý v smutném čase,

vždy rozzářit se štěstím může zase,

vždyť také potok, bahnem zakalený,

déšť záhy zbaví nánosu a pěny

a vyčistí jej zcela v toku času.

Když navrátí mu jeho třpytnou krásu,

zas shlíží se v něm z břehu každé kvítí

a odraz nebe září v něm a svítí.

Krajina mého srdce

Páteční glosy 25. 1. 2013

Vladimír Franz: "Je před námi druhé kolo prezidentské volby, ve kterém mám jako občan na výběr mezi prasečí a ptačí chřipkou.“

Dodávám: v době chřipkové epidemie je nejlépe nikam nechodit, jinak jste spoluodpovědní za její šíření…

 

Přišla spousta reakcí čtenářů glos s poznámkou, že u nás přece existuje strana, která má v programu osekání přebujelé státní správy a přerozdělování, a to Strana svobodných občanů.

Často ovšem s dodatkem obdobného rázu, jaký připojil čtenář glos M. W.:

Bohužel se tato strana nesetkává s přílišným zájmem voličů. Voliči zřejmě změnu nechtějí.
V posledních parlamentních volbách získali 38 894 hlasů voličů.
Lidé v naší zemi jsou příliš spjati s myšlenkou nutnosti hierarchického řízení lidského jednání. Mají potřebu co možná největšího počtu norem a pravidel, zřejmě ze strachu z vlastního selhání. Chtějí mít návod na život, jak a co mají dělat. To se ale neobejde bez stále rostoucí státní
agendy. Tím ovšem roste i potřeba veřejných zakázek. Začarovaný kruh.
Věnuji se občasným diskusím na interentu a zjistil jsem, že většina lidí považuje myšlenku zaštíhlení státní agendy za natolik absurdní nápad, že nositele této ideje považují za blázna. Lidí si ani v nejdivočejší fantasii nedokážou představit, že by například stavba silnic probíhala zcela mimo státní aparát. A to nemluvím o panické hrůze, když se začne mluvit o zrušení ministerstva zdravotnictví. Taková myšlenka narazí na neprostupnou bariéru myšlenkových konstruktů vytvořených státní
propagandou od mateřské školy až po VŠ. Pro většinu lidí zrušení ministerstva zdravotnictví nebo akademie věd se rovná návratu lékařstvía vědy do středověku, okamžitě jim naskočí představa přikládání pijavic.
Tím je veškerá další debata znemožněna.  Nejsem si jist, zda je možné tyto bariéry v lidech rozbít. Soutěžit se státní mašinerií je těžké.  

Úterní glosy 22. 1. 2013

Znamená to, že veškerý deklarovaný boj vlády, radnic a úřadů s korupcí je v podstatě marný. Je to jen takové omašlené nic. Zvyšuje se totiž objem veřejně rozdělovaných peněz a je jedno, zda jsou to dotace z Brusele, nebo zakázky měst a obcí, či peníze z resortních rozpočtů. Jsou to peníze od daňových poplatníků a to je hlavní. O tyto lákavé peníze se odehrává ten boj.

Předpokládáme-li správně, že lidé se dlouhodobě příliš nemění, znamená to, že se v každé chvíli, vždy a všude najde jistá množina lidí, kteří berou veřejné prostředky jako příležitost si odloupnout něco pro sebe. Jedinášance, jak jim to zamezit, jak potřít jejich kreativitu při vymýšlení způsobů „jak na to“ je, ty peníze jim prostě nedat. Tedy přeloženo do češtiny –vynaložit veškeré úsilí na minimalizaci přerozdělování, minimalizaci prostoru pro korupci.

Protože však je dnes většina lidí, kteří se cpou do politiky, motivována vidinou příležitosti podílet se na oněch penězovodech, je to asi marné volání. Ti jakoukoliv účinnou aktivitu v tomto směru nevyvinou. Je potom marné vymýšlet, zda je budeme volit přímo, či nepřímo, vždy bude existovat mnoho voličů, kteří se nechají oblbnout, kteří jsou líní se informovat a tudíž ty kandidáty nejsou schopni prokouknout, či poznat blíže.

Najde se vůbec kdy strana, která si dá do programu jako stěžejní bod minimalizaci přerozdělování veřejných peněz a s tím spojené drastické snížení daní a utrácivosti státu? Najde se pak významná množina voličů, kteří toto pochopí, využijí takovou příležitost a dají této straně šanci?

 

 

Pondělní glosy 21. 1. 2013

Zpráva, že tvůrci seriálu Zdivočelá země se rozešli ve zlém s jeho hlavním protagonistou Martinem Dejdarem, neboť se veřejně přihlásil k tomu, že volí Zemana, ve mně ihned vybudila dávná slova V +W: „My už nejsme lidi, my jsme jenom partaje…“

Zcela tragikomické pak je, že jedním z těch tvůrců je režisér Hynek Bočan, který za normalizace točil všeliké sračky typu „Parta hic“ a seriál platí ČT z koncesionářských poplatků, samozřejmě i těch diváků, kteří budou volit Zemana…

Proboha, lidi, vzpamatujte se!

 

Marie Benešová uspěla s dovoláním v kauze Justiční mafie. Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí, podle kterého se měla omluvit za svůj výrok. Případ se znovu projedná. Původní rozhodnutí nebylo právně v pořádku.

Tolik suchá zpráva. Kladu si ovšem otázku, co by se stalo kupříkladu se soustružníkem, jehož výrobky by nebyly v pořádku, a co se stane nepořádným soudcům…

 

O poslancích se neustále tvrdí, že nevykonávají dobře svoji práci. Nesmysl, kupříkladu čerpání náhrad vykonávají velmi kvalitně, stoprocentně…

http://nwoo.org/nahrady.htm 

 

Čtenář glos K. V. mi napsal:

Omlouvat se dnes za Benešovy dekrety je jako chtít dnes po Karlu Schwarzenbergovi omluvu za jeho předky a jejich nedodržování dnešního zákoníku práce.

 

Opsáno z facebooku:

Tak mne napadá, že by stálo za to zjistit jaké procento příznivců Karla Schwarzenberga má notebook, tablet či telefon vyrobený společností Apple. To kvůli zjevné ochotě podlehnout vytvořenému hype bez ohledu na kvalitu nabízeného produktu.

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Amy Lowellovou

Když, drahý můj, dlíš v dálavě,

čas vleče se tak loudavě,

den zdá se rokem ploužícím,

noc stejnou dobou při svíci.

Ach, Slunce s Lunou v tento čas,

kéž vyslyšely by můj hlas:

 

Ty, Slunce, rozběhni se jen,

ať rychle mine každý den,

a tebe, Luno, prosím zas,

hned rozprostři svůj zářný vlas

a všechny hvězdy zářící

snes někam k čínské vesnici.

Ach, Slunce s Lunou, prosím vás,

ať ve dne v noci pádí čas.

 

Až přijde vytoužený den,

pak vyplňte mi dnešní sen:

Ty, Slunce, pozastav svůj krok,

ať ráno trvá nejmíň rok,

ty, Luno, nechej svoji zář

snad století nám laskat tvář.

  

Páteční glosy 18. 1. 2013

Premiér Nečas žije odloučeně od své ženy, ale jiná ženská v tom prý není. Což není v žádném případě pozitivní informace. Buď lže anebo žije již delší dobu v celibátu, což je nebezpečné, neboť již dávno je známo, že největší průšvihy v politice měly a mají základ v sexuální sféře dotyčných…

 

Zajímavá úvaha ekonoma Václava Rambouska ve včerejších Lidovkách:

Zeman jako prezident…ještě více rozštěpí levici, a udělá pro to nepochybně všechno, co bude v jeho silách. Vzniká tedy paradoxní situace - z hlediska parlamentních voleb, pro další vývoj země daleko podstatnějších než ty prezidentské, by pro voliče středopravé a pravicové bylo výhodnější, aby se prezidentem stal Miloš Zeman. Vysál by hlasy ČSSD a souhrnně by mohl připravit o vítězství celou levici. Zatímco pro ČSSD jako dlouhodobého favorita parlamentních voleb by naopak bylo lepší, kdyby se prezidentem stal Karel Schwarzenberg.

 

Čtenář glos P. K. mi napsal:

Měl bych jednu připomínku k pár větám o úřednících od mého iniciálového jmenovce P.K. v glose ze 17.01.2013.

Neustále mne fascinuje, jak jsme bez hlubší znalosti věcí schopni zevšeobecňovat a zaujímat zjednodušená stanoviska.

Učitelky = hejno nervózních čarodějnic na prahu menopauzy.

Policisté = jinde nezaměstnatelní lemplové a prudiči, zevlující v autě na výpadovce z města.

Podnikatelé = zbohatlíci, kteří si buď nakradli v divokých devadesátých letech, nebo jsou napojení na mafiánsko-politické kruhy.

Ouřadové = líné levičácké bílé límečky, řvoucí jak jsou nepostradatelní.

V životě jsem potkal mnoho skvělých pedagogů a jsem za to velmi rád. Mám i mezi policisty dost přátel a známých, kterých si z lidského i odborného hlediska nesmírně vážím. Znám také spoustu podnikatelů, kteří začali od píky a zbohatli díky vlastní invenci a nesmírně tvrdé práci.

Poměrné zastoupení těch prvních, těch druhých a těch mezi nimi je jen odrazem stavu naší společnosti.

A mnoha podobami této společnosti se denně na úřadech potkává řada vzdělaných a pracovitých "levičáckých bílých límečků".

Také se zfetovanou šestadvacetiletou cikánskou matkou devíti dětí. Také se zasloužilým spořádaným občanem, který pohlavně zneužívá pětiletou vnučku. Také s paní inženýrkou a panem inženýrem, kteří psychickým týráním doženou své jediné dítě k pokusu o sebevraždu. Také s nesmiřitelnými sousedy, kteří svůj dvacetiletý spor o společný okap doženou přes stavební úřady a soudy až k ombudsmanovi.

Znám také "levičácké bílé límečky" na úřadech, kde neexistuje "úřední den" a občanům jsou k dispozici každodenně. Znám také "levičácké bílé límečky", kteří starému pánovi ten formulář na ohlášení stavby kůlny vyplní. A už se ani nepokouší mu vysvětlit, že stavební zákon byl od roku 2006 již desetkrát novelizovaný.

Znám také "levičácké bílé límečky", kteří si ke kravatě a obleku nazují holiny, vezmou přilbu a jedou na stavbu. Na stavbu mateřské školy, kde výběrové řízení podle kritérií za šest let již devatenáctkrát novelizovaného zákona o veřejných zakázkách vyhrála firma z druhého konce republiky. S nejnižší cenovou nabídkou a s právníkem specialistou na tento zákon. Zákon který svým bobtnáním a složitostí zapomíná na to původní a podstatné. Že kvalitně odvedenou práci je možné dostat jen za odpovídající peníze.

A tak ty "líné levičácké bílé límečky" raději pologramotné dělníky různých mimoevropských národností denně kontrolují.

Píši také. Nezevšeobecňuji a nezjednodušuji.

 

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články