Články

Středeční glosy 6. února 2013

„Geniální“ titulek na tiscali.cz: „V Brně se při srážce autobusu zranilo 19 lidí, z toho polovina těžce!“

 

Čeština je obohacena o nové zvukomalebné slovo: vlezdobruselismus…

 

Opsáno z facebooku: Prosím novináře, aby vždy, když píší o zákonech a jejich důsledcích, na konci článků uveřejňovali tabulku, kdo z poslanců jak hlasoval…

Úterní glosy 5. 2. 2013

„Neprošli ohněm volby“ je skvělý termín, zvláště v době výročí Stalingradu. Předpokládám tedy, že pány Drymla a Palase, kteří se vyvezli do senátu na momentální oblibě ČSSD a pak přeběhli  k Zemanově SPOZu, čeká prezidentská ohnivá palba, nutící je ke složení mandátu…

Ale jak znám Miloše Zlatoústého, čeká nás nudná přednáška o rozdílu senátních a poslaneckých obvodů, kdežto na morálku přeběhlíků, respektive její absolutní nedostatek, vůbec nedojde. 

 

A tak nám starý komunista Baroso společně s novým prezidentem Zemanem vztyčí na Hradě vlajku Evropské unie. Pokud by si ovšem přečetli článek 52 závěrečného aktu Lisabonské smlouvy, tak by lehce zjistili, že žádnou takovou vlajku neuznáváme…

 

Loňský prodej aut v Evropě byl loni nejnižší za posledních 17 let a odhad zní, že letos opět poklesne (v Německu kupříkladu o 3%), v Italii se v lednu prodalo o 19% aut méně než loňského ledna a také další evropské státy hlásí stejný trend.

A teď: kde je Merklová a spol. s vyhlášením dalšího „šrotovného“? Kde jsou plamenná slova jeho tehdejších zastánců ? Jak to, že media nekritizují tehdejší věrozvěsty „šrotovného“ a nevyzdvihují jeho oprávněné kritiky?

 

Také jste si všimli, jak se v době prezidentské kampaně i po ní zcela slehla zem po velkém reformátorovi české společnosti Andreji Babišovi?

Vlastně ne tak úplně: likviduje krajské redakce novin 5+2. Zřejmě konečně přišel na to, že by ke svým milionům musel ještě leccos, co se nedá koupit, přidat, aby mohl pomýšlet alespoň na skrovný politický úspěch…

 

Dokonalou ukázkou kýče je dopis, který nedávno zaslala Lidovkám paní Olga Krupauerová, a který začíná:

Má sedmiletá dcera se v sobotu večer po zjištění, že naším novým prezidentem bude Miloš Zeman, usedavě rozplakala: „Mami, jak může být lhář naším prezidentem?“ Moje ujišťování, že vyhrál v demokratických volbách, a tudíž se s tím teď musíme na pět let smířit, ji nijak neuchlácholilo. Vrhla se k oknům a začala zatahovat všechny závěsy s výkřikem: „Už nikdy nechci vidět ten Zemanův svět!“

 

A jeden nekorektní z USA:

Vystoupil jsem z auta na značně zaplněném parkovišti obchodního domu a  uviděl řidiče, zoufale se snažícího najít volné místo. Ukázal jsem mu na volné místo pro invalidy. Stáhl okénko a pravil: Ale já nejsem invalida! Odpověděl jsem mu: Ne? Ale vždyť máte na nárazníku nálepku „Volil jsem Obamu“, tak musíte mít něco s hlavou!

Petra plesová...

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Charlotte Mary Mewovou

Jen příliv dneska na jiný břeh buší:

zde řekli jme si, na cestičce zdejší,

že všechno to, co milencům tak rozechvívá duši,

je moře trvalejší.

 

Houf stejných rybek, pláž je stále hezká,

též stejný měsíc svítí stále na ni,

jsem pro něj totéž, co on pro mne dneska,

jen vítr, který svírám v prázdné dlani.

 

 

Páteční glosy 1. 2. 2013

Analytik firmy Colosseum Boris Tomčiak v Lidovkách v článku „Prezidentské volby a investoři“:

Proč se lidé nedokážou nadchnout pro celoživotní studium? Proč nenosí odznaky „Volím si práci a rozvíjení vlastních schopností“? Proč nechtějí vzít zodpovědnost za svůj osud do vlastních rukou? Protože přijímání myšlenek a podnětů z okolí je snadnější než vytváření vlastních.

 

Čtenář glos T. C. mi napsal k tzv. solidární dani:

Kdyby se autoři tohoto výmyslu postavili k poplatníkům čelem a přiznali, že se jedná o prostou progresivní daň, nebylo by třeba sáhnout na mzdové programy, protože s progresivní daní již počítat umí. Ale protože se daň oficálně nezvyšuje, museli zasednout programátoři a tento výmysl do programů zapracovat. A tisíce uživatelů museli systém zvlášť testovat, aby si byli jisti, že dopracované řešení funguje. Přitom nikdo z plátců se necítí být solidární, ba přímo jsou toho názoru, že povinná solidarita je naprostý nesmysl.

Navíc, aby to nebylo jednoduché, tak v naší mezinárodní firmě mají zahraniční vrcholoví manažeři sjednanou čistou mzdu (a vím, že nejsme jediní), takže mzdový systém obsahuje modul, který k této čisté vypočítá odpovídající hrubou mzdu. A samozřejmě i tento modul umí daň progresivní, ale ne solidární. Takže další oprava a testování.

No, a dnes se vláda rozhodla, že superhrubou mzdu zruší už příští rok, takže máme o zábavu postaráno. Dobře jsem učinil, že jsem zanechal práce v bance a stal se "ajťákem" na mzdový systém!

Když se nad novou daní trochu zamyslím, musím dospět k názoru, že označovat daň pro vysokopříjmové poplatníky za solidární je úplný nesmysl. Osobně říkám, že každá vyměřená daň nakonec doputuje k někomu, kdo se proti ní nedokáže bránit. A vůbec to nemusí být ten, komu byla vyměřena.

Pokud má někdo u nás příjem přes 100 000 korun měsíčně, má s velkou pravděpodobností pro firmu zásadní přínos.A taktéž by měl stejný přínos pro řadu jiných firem. A to mu dává do ruky velký nástroj k vyjednávání s majitelem o dorovnání ztráty způsobené touto daní (byť třeba prostřednictvím ředitele a podobně), ba dokonce klidně přímo k vydírání. A pokud k tomuto dorovnání dojde, je potřeba přenést toto břemeno na ty, kdo se mohou bránit nejmíň, což jsou snadno nahraditelní lidé, kteří mají i nejnižší příjmy.

Samozřejmě, že majitel asi nepředstoupí před firmu s tím, že musel přidat Frantovi (za jehož nápady všichni trhají firmě ruce, zato bez něj se neprodá nic), takže všem ostatním ubere. Ale třeba až se budou rozdávat prémie, nebude nikdo z nich vědět, že by bývaly byly tučnější, kdyby nebylo třeba složit se Frantovi na solidární daň.

Takže nakonec tu daň zaplatí ti, kteří maji na základě své kvalifikace a schopností příjmy nejmenší.

 

 

Opsáno z facebooku:

Jsem celebrita. Já a Iveta Bartošová máme stejného zubaře. Já věděla, že ze mě něco nakonec bude.

 

Čtvrteční glosy 31. 1. 2013

Lotyšský parlament dnes přijme poslední zákony nutné pro vstup do eurozóny a euromadšení nezná mezí. Ovšem jen v parlamentu. Se vstupem do eurozóny podle posledního průzkumu totiž souhlasí jen 8% Lotyšů.

Konečně dostává výraz „zastupitelská demokracie“ správný význam, neboť je zřemé, čí zájmy lotyšští poslanci zastupují…

 

Čtenář glos M. U. mi napsal:

Včera jsem při cestě autem z práce domů poslouchal Radiožurnál a zaujalo mě vyjadření ministra spravedlnosti Pavla Blažka k aféře, kdy soudy rozhodly v rámci amnestie o propuštění i těch osob, na které se amnestie nevztahovala: "Špatná rozhodnutí soudu se v běžném životě dějí a mohou se stát i v případě amnestie. Není na tom nic zvláštního". Z takové věty z úst ministra zodpovědného za "spravedlnost" mě i přes vyhřívanou sedačku zamrazilo v zádech při pomyšlení, že rozhodnutí soudů často zásadně ovlivňuje lidské osudy.

P.S. Zkusili jste někdo někdy odevzdat špatné daňové přiznání s argumentem, že takové věci se běžně v životě dějí a není na tom nic zvláštního?

 

Opsáno z FB:

Strop amerického zadlužení bude nakonec po dohodě demokratů a republikánů zvýšen, aby se předešlo dluhové krizi.

Konečně jsme dostali zaručený návod, jak se vypořádat s haváriemi pod vlivem alkoholu. Zvyšme jeho hladinu v krvi.

 

Středeční glosy 30. 1. 2013

Policie vyšetřuje obří zakázku pro čtveřici advokátních kanceláří, které několik let za téměř půl miliardy korun radily ministerstvu dopravy. Soutěží z doby ministrování Aleše Řebíčka se už zabývá i Útvar odhalování korupce a finanční kriminality. Kanceláře si měly účtovat tisíce za banální práce, které zvládne sekretářka.

Tolik zpráva. A už vás vidím, kterak vás ihned napadne, že to jsou přece peníze, které se pak z těch právních kanceláří vracely komplikovanými a obtížně dohledatelnými cestami zpět do rukou Řebíčka a spol., samozřejmě s odloupnutým podílem pro ty právníky.

Ale co když je všechno jinak a ty peníze šly pak na charitu? A že charita takto bují z mnoha jiných a jiných ministrestev a státních zakázek?

 

Jiří Paroubek - jaké překvapení - zůstává Jiřím Paroubkem: Koktavý a polosenilní ministr zahraničí prý volby vyhrát nemohl. Doufám jen, že stále ukřivděně agresivní hulvát Paroubek nevyhraje už nikdy nic…osobně k tomu vždy přiložím ruku k dílu.

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

"Vždyť by stačilo zdvojnásobit platy učitelů a jsem přesvědčen, že by si mohly školy učitele vybírat ze zástupu zájemců o toto zaměstnání."

Proč jenom zdvojnásobit. Kdyby se platy ztrojnásobily, byla by kvalita vyšší. Při čtyřnásobném ještě vyšší, atd. Nalákat čmeláky na med není problém.

Vzpomeňme ve středověku: učitelé museli vyžít z toho, co jim přiznala obec a přinesly děti od rodičů. K tomu brali ještě kondice a zpěv nebo varhany na kůru. A přesto si jistý kardinál, později papež, posteskl, že v českém království zná kdejaká selka Bibli lépe než preláti v jeho okolí. Takže v tom to asi nebude (podobně, jako že za nízkou porodnost může stát, že málo přispívá na děti. V tom případě by bylo vhodné studovat sociální systémy Indie, Egypta, Mexika a podobných států, kolik že dávají rodinám s dětmi, že mají tak vysokou porodnost.)

Na školství je jen vidět všeobecný rozvrat tradičních hodnot a morálky. Výchova dětí začíná v rodině, tj. nejen způsobně zdravit a umět u stolu držet vidličku a nůž, ale i, a především, úcta ke vzdělání a k jeho šíření, tj. k učitelům. Ještě já jsem zažil ve škole rákosku a zároveň Pavlíka Morozova, jehož udavačství nám bylo dáváno za vzor chování k rodině a společnosti. Protože jsem měl rodiče vychovávané v časech, kdy takový rozvrat hodnot ještě nebyl, raději jsem obdržel nějakou ránu od učitele nebo učitelky, než poznámku. Ani mě nenapadlo si doma stěžovat - následovalo vždy domácí vyšetřování a jelikož trest ze školy byl většinou spravedlivý, následoval i přídavek ke školnímu trestu - mnohdy dvoj- i vícenásobný. Tak byl člověk vychováván k tomu, že po "zločinu" následuje trest a žalobnictví je ohavnost. Tak byl člověk vychováván k samostatnosti a zodpovědnosti k sobě i jiným. A ruku v ruce s tím jde i vzdělání. Ne, že by nám rodiče nepomáhali, ale bylo od útlého dětství jasné, že oni jsou povinni mě živit a šatit a já že jsem jim povinen se učit - nikoliv šprtat, ale rozumět. A tak zárověň člověk poznával, že bez práce nejsou koláče a obtíže se musí překonávat. Bez psychologů a jiných pofoukávačů bolístek.

Byli jsme vychováváni pohádkami, které nebyly "akční", ale dítě mělo čas si informace v hlavě utřídit, uvědomit si co je dobro a co zlo i to, že v nich obvykle dobro vítězí a zlo je potrestáno. Dnes už nese ovoce klipová výchova. Dítěti sledováním akčních klipů v televizi je vědomí rozsekáno na jednotlivé obrazy a je vychováváno k tomu, že není důležitý obsah sdělení, ale to, jak je to podáno, aby se něco dělo bez hodnocení toho, co je dobré a co špatné. Dospělý člověk takto vychovaný pak neuvažuje racionálně ale emocionálně, podle okamžitých pocitů, což je mylně nazýváno pragmatizmem. Tato "nesnesitelná lehkost bytí" se stala normou. Proto byla zrušena maturita z matematiky, jejímž základem nejsou jen vzorečky - těch, co je třeba znát nazpaměť je mnohem menší množství než je třeba znát dat třeba v dějepisu, botanice, zoologii, právech nebo anatomii; ale logika. Její pomocí se odvodí další výroky. Logika je základem nejen vědních disciplin, ale měla by být aplikována i v každodenním racionálním rozhodování. To je ovšem nepřítelem nakupování věcí, které nepotřebujeme nebo jsme vůbec nechtěli. Nejde jen o zboží, ale i myšlenky a idee. Věda a racionální myšlení jsou veřejně zaháněny do kouta na úkor šarlatánství, proutkaření, astrologie a podobných pavěd. Proto pak sklízí úspěchy např. multikulti, homosexualizmus, politická korektnost, ekoterorizmus a podobné exkrementy inženýrů lidských duší. Hromadné prostředky na vymývání mozků pak jenom na různých katastrofách v přímém přenosu, katastrofických scénářích a vizích jen testují, nakolik je stádo vyplašeno, aby bylo připraveno nasměrovat ho tam, kam potřebují vlastníci těchto medií. Konec racionálně myslící a jednající křesťansko-židovské civilizace zdá se být neodvratný a brzký. Pořádek tu nastolí až islám. Doufám, že v tu dobu už mě boty tlačit nebudou.

 

Čtenář glos M. S. mi napsal k témuž:

Problém západního školství spočívá v jeho naprosté kontrole ze strany státu. Stát ovládá, nařizuje a reguluje to, co, kdy a jak se na školách musí vyučovat. Řídí jak dlouhé mají být vyučovací hodiny, kdy mají být přestávky, co mají žáci jíst v jídelnách i to kolik učitelé vydělávají. A to bez ohledu na to, kdo školu zřídil. Jestli to byl stát, kraj, obec či podnikatel. Volání po tom, že by stát měl řídit školství jinak, je jen obdobou přestavby v 80tých letech. Socializmus zachováme, ale budeme to dělat lépe. Dáme více peněz učitelům, nařídíme učit se 2 jazyky, nařídíme výuku finanční gramotnosti…

Nepotřebuje lepší řízení školství. Potřebujeme školství odstátnit.

Potřebujeme stovky a tisíce podnikatelů, kteří budou rodičům nabízet různé typy škol, různé druhy vzdělávání bez kontroly ze strany státu. Dejme školství prostor pro inovace, aby nejkvalitnější lidé nejen byli zaplaceni, ale aby mohli uplatnit svůj intelekt. Učili to co považují za důležité tím nejlepším způsobem, který vymyslí. Nejlepší školy, budou mít hodně platících studentů a budou si moci dovolit ty nejlepší kantory. Ty budou hlavním zdrojem inovací, které jsou ve školství tak potřeba.

Funguje to v průmyslu, v obchodu i ve všech svobodnějších sférách ekonomiky. Ty obory, které jsou pro život nejdůležitější(školství, lékařství a vědu) jsme bohužel ponechali v rukou státu a ministerských tabulek. A pořád se divíme, proč to nefunguje. Proč není akademie věd výkonná jako Škoda-auto? Proč se k nám v nemocnicích nechovají tak přátelsky, jako v cestovní kanceláři, když si kupujeme zájezd? A proč vzdělání našich dětí není tak kvalitní, jako jídlo v Café Imperial?

Vzpomeňte si na státní automobilku, státní cestovku a státní restauraci. Opravdu by jejich problémy vyřešilo zvýšení platů?

 

Opsáno z facebooku:

V březnu roku 2013 se Václav Klaus stane spolupracovníkem významného americkému think tanku Cato Institute. S titulem „Distinguished Senior Fellows“ (tuto pozici v minulosti zastávali např. Friedrich Hayek či James Buchanan). Povšimněte si, milí jeho kritici, že to je ve Washingtonu v USA, nikoli v Moskvě v Rusku…

 

Všem, a zvláště voličům Karla Schwarzenberga, vřele doporučuji přečíst si článek ekonoma Pavla Kohouta „Pět věcí, které Karel pokazil“ na www.novaustava.cz 

 

 

 

Úterní glosy 29. 1. 2012

V bydlišti Miloše Zemana na Vysočině nějací demokraté posprejovali plotovou zeď domu, vedle něhož bydlí, což majitele této restituované a opravené nemovitosti pochopitelně zrovna nepotěšilo, neboť mu ji stát vrátil v podobě ruiny a hodně se na ní nadřel. Kupodivu jsem nezaznamenal, že by kavalíry na straně protikandidáta napadlo uhradit mu z dobrovolné sbírky náklady na opravu…

 

Publicista Miloš Čermák uhodil hřebík na hlavičku:

Zeman a Schwarzenberg nerozdělili společnost uměle, ale volba mezi nimi ukázala, jak je hluboce a silně rozdělena doopravdy.

 

Čtenář glos K. P. mi napsal:

Jsem pravicový volič. Přesto jsem se již dlouho před volbami rozhodl, že budu volit za prezidenta socialistu Zemana. Ne proto, že s ním souhlasím. Ale vím, co od něj čekat. V dobrém i špatném. Není totiž marketingovým produktem á la Kníže, kdy špatné se o něm nedozvíme a o tom dobrém nevíte, jestli to je vlastně pravda.

Ale co jsem si teď s jistým odstupem uvědomil je, s jakou lehkostí Zeman všechny ostatní doslova převálcoval. Že je sice asi nejméně významný z velké trojice Havel, Klaus, Zeman, ale na současné "hvězdy" to naprosto stačí. A jak proklínaná 90. léta byla plná politiků s názorem vlastním a promyšleným, ne tím, na který ony současné volební a jiné štáby zapomněly nebo naopak nezapomněly připravit. A jak by bylo dobré, kdyby se vrátila a vystavila těm současným zrcadlo. A že to bude možná jedna z pozitivních věcí, pro kterou bylo jeho zvolení prezidentem velmi žádoucí.

A uvědomil jsem si ještě jednu věc. Jak je současná Česká republika (a vlastně i Evropa) připravená na diktátora. Stačí totiž relativně sečtělý populista s poměrně konzistentním názorem (a to libovolným), s empatií vůči davu a trochou pohotovosti v médiích a současnou politickou garnituru doslova vymaže v jedněch či dvou volbách. Smutný to pohled…

 

Přítel  Z.Š.  připomenul:

„Počet 13.000 dobíjecích stanic navrhla ve čtvrtek pro Česko Evropská komise jako minimální kvótu; iniciativa je součástí širší strategie na podporu čistých paliv.“

Ministerstvo průmyslu a obchodu na to reagovalo tak, že by si představovalo ten počet tak nějak nižší. Tedy nikoliv, že je to pitomost tohle přikazovat.

Komise se asi vůbec nekoukala na to, zda v ČR vůbec existuje trh s elektromobily a chce jej tímto asi nějak „nastartovat“, či vnutit. Tak to ostatně dělá skoro se vším.

Můj dovětek: Bude velmi zajímavé sledovat, zda tomu media budou věnovat více pozornosti, než zakopávání či potácení Miloše Zemana…

 

 

Čtenář glos L. K. mi napsal:

K citaci názoru čtenáře M.W. a dalších:

Plně souhlasím a dodávám, že jsem o důvodech omezenosti (nejen) našeho národa mnohokrát přemýšlel a diskutoval s přáteli. Tato potřeba nechat se řídit a nemít žádnou zodpovědnost je dle mého nástrojem organismu - parazitu zvaného stát. Díky tomu pak může snáze páchat zločiny již mnohokrát popsané. Za hlavní cestu k tomuto stavu považuji nastavenou úroveň školství. Odměny za práci učitele na všech úrovních jsou tak mizerné, že není možné chtít všeobecně vysokou kvalitu vzdělánosti národa, která povede mimo jiné k větší samostatnosti a ochotě vzít na sebe zodpovědnost. Těch pár mohykánů, kteří svou kvalitou několikanásobně převyšují výši odměn a přesto zůstávají v řadách učitelů, situaci pochopitelně nezachrání. Byť si zaslouží velké uznání.

Vždyť by stačilo zdvojnásobit platy učitelů a jsem přesvědčen, že by si mohly školy učitele vybírat ze zástupu zájemců o toto zaměstnání. A ne brát každého, kdo (obrazně) zaklepe na dveře ředitelny. Takto žáky a studenty vychovávají učitelé, kteří mají problém vůbec zvládnout učenou látku samotnou, natož pak svěřencům otevřít oči. O rodičích, kteří jsou v tomto ohledu obecně taky žalostní, ani nemluvě. Stačí se podívat na statistiky nejsledovanějších TV pořadů, nejprodávanějších tiskovin atd.

Při rychlém prostudování výdajů státního rozpočtu, viz. http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/TABULKY_c_-_1-9_Navrhy_prijmu_a_vydaju_Rozpocet_2013-2015_.pdf  vidím, že výdaje na platy učitelů (mimochodem slabá polovina rozpočtu MŠMT) jsou řádově stejné jako úroky státního dluhu nebo 1/10 výdajů ministerstva práce a sociálních věcí. Nevěřím, že by se v rozpočtu nenašlo pár desítek miliard na zvýšení těchto platů.

Dle mého klíčem k úspěchu je nalákat do školství kvalitní učitele, bez pořádné nabídky to ale nepůjde. A pak čekat minimálně deset, spíš ale dvacet let, než se kvalita myšlení národa pohne víc nahoru od úrovně žumpa.

Jenomže nabídku tvoří stát …. A jsme zase na začátku.

 

Pondělní glosy 28. 1. 2013

Mimochodem, je velice zvláštní, že Zdeněk Bakala, který léta žil v USA a jistě umí dobře anglicky, nezná slovo „overkilling“…nebo, že by je jen zapomněl vysvětlit svým novinářům?

 

Paměť gymnastky Věry Čáslavské má tu podivuhodnou vlastnost (v Česku velice rozšířenou), že začíná rokem 1968. Podle jejího posledního emotivního vyjádření byl Alexander Dubček, kterému darovala jednu ze svých olympijských medailí, přece představitelem „pražského jara“.

Zajisté.

Ovšem také byl na počátku padesátých let, za doby nejhoršího komunistického teroru, krajským tajemníkem KSČ. A takovou funkci tehdy nemohla vykonávat malá svině.

 

Petruška Šustrová napsala v pátečních Lidovkách, že se česká společnost dosud nevypořádala s „vyhnáním sudetských Němců“. Nevím jak ona, ale já jsem se s poválečným odsunem a vyhnáním Němců zcela vypořádal a dokonce jsem již před drahnou dobou publikoval vlastní omluvu:

„Omlouvám se všem dosud žijícím odsunutým a vyhnaným Němcům za to, co jim učinili naši rodiče, prarodiče a praprarodiče za to, co oni učinili našim rodičům, prarodičům a praprarodičům.“

Dodneška jsem se od žádného z nich nedočkal odpovědi…

 

Čtenář glos T. J. mi napsal:

Vyrazil jsem v rámci doktorského studia na půlroční stáž do renomovaného belgického výzkumného institutu. A jakkoli jsem z členské země EU, nepobírám tu mzdu ani neplatí sociální pojištění, musím se nahlásit k pobytu delšímu tří měsíců. V notném seznamu dokumentů nakonec pečlivá úřednice odhalila, že mi jedno potvrzení chybí. Budu muset ještě dodat potvrzení o stipendiu, aby nehrozilo, že bych tu mohl žádat o sociální dávky. Potvrzení ze školy, které jsem si pro ten účel nechal velmi překvapenou paní před odjezdem udělat (zatím bylo potřeba jenom kdysi někam do Íránu) ale nestačí, jelikož je tam napsáno "scholarship will be granted" a ne "has been granted". Nakonec tam půjdu tedy ještě čtyřikrát: 1. dodat potvrzení o financování 2. podepsat, že souhlasím s tím, že v mi Bruseli přidělí residenční kartu 3. převzít residenční kartu za 14 Eur a aktivovat ji na jejich terminálu 4. a pak ji ještě taky budu muset vrátit. Než se tak stane, kartu budu muset mít pořád u sebe, občanka totiž nestačí. Taky v nejbližších dnech přijde na přepadovku místní policista, aby ověřil, že opravdu bydlím tam, kde jsem se nahlásil. Schengen je prostě zona volného pohybu osob a já po dnešku
naprosto přesně vím, jak se skloňuje Brusel.

 

Opsáno třikrát z facebooku:

Hele demokrati, už je odvoleno, tak se vyspěte z kocoviny, přestaňte okolo sebe plivat a začněte dělat něco užitečnějšího, ne?

Prosím chytřejši lidi než jsem já o radu. Když byl v úřadu Václav Klaus, neustále jsem slýchal něco o neškodném kladeči věnců, bez jakýchkoliv pravomocí.
Jaké speciální síly má nový prezident, že od stejných lidí ted poslouchám ty nejčernější prognózy, kam že dovede naši zem? To nějak blbě položí věnec nebo jak?

Facebook není celý svět.

 

 

 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Josephem Addisonem

Naděje

 

Náš život, sivě bledý v smutném čase,

vždy rozzářit se štěstím může zase,

vždyť také potok, bahnem zakalený,

déšť záhy zbaví nánosu a pěny

a vyčistí jej zcela v toku času.

Když navrátí mu jeho třpytnou krásu,

zas shlíží se v něm z břehu každé kvítí

a odraz nebe září v něm a svítí.




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články