Články

Pollo de oro neboli zlaté kuře

Rozpis pro čtyři osoby:

 

1 kuře (cca 1,2 kg a nejraději krmené kukuřicí)

½ kg nerozvařujících se brambor

čerstvě mletý pepř

2 lžičky sladké papriky

sůl

kukuřičný škrob

špetka šafránu

½ l horkého drůbežího vývaru

kvalitní olej na smažení

4 menší vejce (nebo 8 křepelčích)

bylinka epazote na ozdobu (možno nahradit citronovou mátou nebo citronovým tymiánem)

 

Kuře rozporcujeme na osm dílů, každý z nich osolíme, opepříme a obalíme v paprice a kukuřičném škrobu. Pak na oleji opečeme ze všech stran do zlatova.

Na jiné pánvi osmahneme do zlatova brambory nakrájené na kostičky o straně cca 1,5 cm.

Šafrán vsypeme do horkého vývaru.

Do pekáčku vložíme opečené kousky kuřete a bramborové kostičky, zalijeme vývarem se šafránem a dusíme v troubě 40 - 50 minut při 180 stupních Celsiových.

Vejce uvaříme natvrdo, rozpůlíme a několik minut před servírováním přidáme do pekáčku. 

Servírujeme na nahřáté talíře a ozdobíme čerstvou bylinkou.

 

Doporučené víno: lehčí bílé

Pondělní glosy 6. 8. 2012

Ministr zdravotnictví Heger už pod tlakem zainteresovaných poslanců couvá z nápadu, že by na řízení zdravotních pojišťoven ztratili vliv poslanci. Šéf zdravotního výboru poslanecké sněmovny Boris Šťastný z ODS to považuje za čirý populismus.

„Můžeme si říci, že se sníží odměny pro členy dozorčí a správní rady. Vliv bychom si ponechat měli. Přece reprezentujeme veřejnost“, říká.

Možná by si měl oprášit znalosti ideových základů ODS, připomenout si heslo „Kdo platí, rozhoduje“ a pak navrhnout novelu, která by do správních a dozorčích rad nasměrovala zástupce největších plátců zdravotního pojištění.  Reprezentovali by též veřejnost!

 

Upřímně se proto těším, až bude ČT24 v přímém přenosu přenášet zahájení předvolební kampaně Ladislava Jakla či Jany Bobošíkové, stejně tak, jak učinila v případě Jana Fischera."

 

Za sto let se zhroutí ekosystémy a lidstvo v nynější podobě zanikne, varují nás opět někteří vědci. Překlad tohoto jejich sdělení pak zní: Dejte nám granty a my Vás zachráníme…

 

Opsáno z facebooku:

Ke kandidatuře dr. Franze na prezidenta České republiky: Raději prezidenta modrého tělem, nežli rudého duchem.

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Paulem Curtisem

Divoženka snová

 

Mám jednu divoženku rád,

s mým proutkem umí čarovat

a přímo ďábelsky si hrát.

 

Jen její lektvar ochutnám,

hned poddávám se jejím hrám

a koště pro dva zalétám.

 

Však, bohužel, ten krásný let,

pln slastí, které nezná svět,

snem jenom je – a mizí hned. 

 

 

Školní fotografie

 

Dnes celá škola fotit má se

i s pedagogy v plné kráse,

tak říďa učitelům velí,

že přesvědčit by žáky měli,

ať snímek zakoupí si každý,

neb vzpomínka to bude navždy.

Dí tedy třídní: „Milí žáci,

i ve stáří vám nedá práci

říct: To je Katka, léčí lidi

a tady Michal podnik řídí…“

Tu zdáli dětský hlásek vzlétá:

„A tady třídní, mrtvá léta!“

 

Dopis z Velkých Bílovic

Jednoho červencového víkendu jsem se vypravila do Velkých Bílovic, kde se konal dvoudenní prázdninový kurz studijního programu Sommelier. V ceně kurzu bylo kromě přednášek zahrnuto i ubytování a stravování ve Vinařském domě Petra Skoupila, který má dle prospektů reprezentovat symbiózu restaurace, penzionu a vinařského provozu.

Začátek kurzu byl naplánován na sobotní desátou hodinu dopoledne. Přijela jsem včas a zaparkovala na prostorném hlídaném parkovišti. Bohužel nebylo možné se ihned ubytovat, pokoje prý stačí uklidit až k večeru, což vzhledem k celkem dlouhé cestě většiny účastníků nebylo zrovna příjemné, neboť nebyla možnost se trochu upravit či opláchnout. Posloužit tedy musela toaleta, kde jsem narazila na nejkřivěji namontovaný vypínač, jaký jsem kdy kde viděla. Maličkost s vysokou vypovídací schopností! V konferenční místnosti začala po desáté hodině první část programu, a to „Základy sommeliérství, vína a vinařství ČR“. Výklad odborně vedl lektor Vinařského institutu Ivo Dvořák.

Po třech hodinách poutavé přednášky byla pauza na oběd. Při vstupu do restaurace mě zarazila absence ubrusů a hlavně nenáviděný puch přepáleného oleje, který většinou naznačuje, že je v kuchyni něco hodně špatně. Nechtěla jsem však být dopředu přílišný pesimista, hlad přece jen umí své. V okamžiku, kdy však přede mnou přistála frankfurtská polévka, jsem ovšem pochopila, že pesimismus byl zcela na místě. Polévka totiž byla pytlíkové chuti a v ní avizované párečky viděly maso z velké dálky. Následoval hlavní chod, vepřo - knedlo - zelo, „ideálně“ zvolené jídlo k teplému letnímu dni. Kupované houskové knedlíky topící se ve šťávě z bílého zelí a trocha vyschlého bůčku mě také nijak nenadchly. Protože jsem byla koneckonců v největší vinařské obci u nás, rozhodla jsem si zpříjemnit náladu skleničkou bílého vína. Požádala jsem tedy servírku o vyjmenování rozlévaných vín, načež se mi dostalo odpovědi „Já nevím…“. Mladá slečna se tedy obrátila na svou matku s pokřikem „Mamííí, jaká máme rozlévaná vína?“a dostala odpověď „Já nevím, asi všechna.“ U rodinného podniku ve vinařské oblasti celkem šokující chování obsluhy. Vybraný rýnský rýzlink byl naštěstí dokonale vychlazený a příjemný.

Po obědě pokračoval program degustací typických odrůd vín České republiky, první část kurzu byla ukončena kolem šesté hodiny a zároveň byly konečně nachystány pokoje. Ubytování odpovídalo nově zařízenému penzionu, připomínku mám jen ke koupelně, kde byl nedostatek odkládacích ploch, což při plné obsazenosti pokoje pěti hosty (a zvláště ženského pohlaví) může být velice nepříjemné.

Dalším gastronomickým zážitkem měla být plánovaná degustační večeře. Alespoň u té se na stole objevily ubrusy, bohužel stále s absencí plátěných ubrousků, ale jinak bylo aranžmá stolu v pořádku. Dle vytištěného menu jsme začali předkrmem, tedy avizovanou kachní roládou plněnou jemnou masovou fáší a husími jatýrky, zdobenou přelivem z vinné brusinkové omáčky, doprovázeným Chardonnay 2011 pozdní sběr. Poněkud suchá kachní roláda z nevykostěného masa (!) s gumovou kůží tedy moje očekávání naprosto nesplnila. Přeliv nenesl žádné chuťové stopy brusinek, spíše se domnívám, že byl tvořen hlavně kupovaným jahodovým džemem. Rozpečenou bagetku podávanou k předkrmu naštěstí nikdo nezkazil. Jako hlavní chod byla avizována vepřová panenka ve slaninovém kabátku plněná sušenými švestkami se silnou masovou šťávou a šťouchanými brambory a k ní Svatovavřinecké 2008 pozdní sběr. Těšila jsem se na svou oblíbenou vepřovou panenku, ovšem kabátek ze slaniny nevalné kvality, který byl k panence přilepen jakýmsi unifikovaným kořením (paprika, dobromysl a hlavně hodně glutamátu), velmi kazil výsledný dojem z jinak obstojného masa. Zato „silná masová šťáva“ byla tedy opravdu síla, zejména pro milovníky umělé chuti omáček z kostky či prášku. Brambory byly chuti průměrné a jako vrchol gastronomie si kuchař zřejmě představuje dvě neuvařené (!!!) špagety na ozdobu. Následoval vinný dortík z Cabernet Sauvignonu se šlehačkou, mátou a čokoládovými hoblinami a Tramín červený 2011 pozdní sběr. Dortík chuťově nebyl špatný, i když bych ocenila větší vyváženost sladkosti s kyselostí. Vše ale zkazila nejlevnější šlehačka ze spreje, která si vysloužila moji okamžitou poznámku k manažerovi podniku. Ten na ní reagoval naprosto odzbrojující větou „Já si taky myslím, že by tam měla být pravá šlehačka, ale v kuchyni si myslí něco jiného.“ Na degustační večeři mohu pochválit jen vhodně vybraná vína k menu, která se dobře snoubila se všemi pokrmy, ale tento aspekt večeře má být ve vinařských oblastech samozřejmostí.

Po večeři následovala prohlídka modernizovaného vinařství v těsné blízkosti penzionu. Vinařství Petr Skoupil vyrábí vína z široké škály odrůd a v nabídce mají zastoupeny všechny kategorie od vín kabinetních až po vína ledová.  Degustace probíhala přímo v provozu, mezi nerezovými tanky byl v hale připraven stůl s lavicemi, prostřen byl ubrus z umělé hmoty a na něm talířky s nakrájeným eidamem a uzeným sýrem a opět chyběly jakékoliv ubrousky, zrovna tak jako pečivo či servírovací talířky. Z ochutnávky deseti vzorků mě nejvíc zaujal Donrfelder 2009 pozdní sběr, příjemné středně plné víno. Po degustaci jsem vzhledem k celodennímu náročnému programu místo volné zábavy zvolila spánek a bez ohledu na vrzající postel jsem usnula téměř ihned.

Kapitola sama pro sebe byla snídaně, místo džusu cosi jako vitacit z prášku, nejlevnější pytlíkový čaj a gumová volská oka. Obstojnou kvalitu mělo pouze rozpečené pečivo, ovšem nikoli domácí, ale stejné jako dostanete ve všech restauracích s bufetovou snídaní.

V neděli přenáška začínala opět v deset hodin, tentokrát na téma „Réva vinná a víno u nás i ve světě“. Výklad sommeliera Ivo Dvořáka byl opět profesionální a zajímavý. Kolem poledne jsem se s ostatními účastníky přesunula do restaurace na oběd, po sérii gastronomických zážitků předešlého dne jsem si vybojovala šopský salát, ostatní poobědvali zeleninovou polévku a smaženou vepřovou kapsu s nivou a bramborami. Smažená vepřová kapsa zřejmě byla fritovaná, protože přepálený olej jsem z šatů větrala ještě týden. Po obědě kurz pokračoval a končil kolem čtvrté hodiny prohlídkou vinice i vinařského provozu. 

Na závěr musím dodat, že mne celý pobyt neúnavně pronásledovala otázka: „Proč to kupříkladu v Rakousku jde a u nás ne, proč?“  Proč v rakouských penzionech zvládnou mít uklizené pokoje už v deset hodin, když čekají předem na čas objednanou skupinu hostů? Proč Vás v Rakousku v každém penzionu vítá majitel nebo někdo z rodiny, který neustále dohlíží na personál a celkový provoz? Proč v rakouských restauracích nikdy nedostanete kupovaný houskový knedlík a vyschlé maso a nikde necítíte přepálený tuk? Proč bývá k snídani šťáva z hroznů, meruněk, pomerančů, grepů, domácí džemy a další lahůdky? Těmito otázkami bych mohla pokračovat snad do nekonečna, dvacet kilometrů vzdálenosti a takový rozdíl v kvalitě služeb, jak je to možné?

Jsem přesvědčena, že podstatou problému je lidský faktor, a to jak na straně provozovatelů, tak na straně zákazníků. Provozovatelé neumějí poskytovat kvalitní služby a nemají ctižádost se to naučit a neustále zdokonalovat sebe i personál. Zákazníci pak často ani netuší, jak mají dokonalé služby vypadat a za své peníze odpovídající kvalitu nepožadují. Tento začarovaný kruh je navíc často podporován dotacemi z Evropské unie, jejichž zásluhou mnohý podnik roste rychleji než jeho majitel a personál. Jako ekonom vidím jedinou smysluplnou dotaci v podobě vzdělávání personálu i majitelů, nejraději tvrdou praxí v cizině, aby viděli, že to jde jinak a lépe.

Ze současné situace jsem byla rozladěná a bylo mně i líto, že nemohu podpořit místní podnikatele pozitivní recenzí. Dokud se však nezmění jejich přístup a nezvýší kvalita poskytovaných služeb, budu nadále své peníze s mnohem větším potěšením utrácet o těch zmíněných dvacet kilometrů jižněji.

Páteční glosy 3. 8. 2012

Přes osm set milionů korun z evropských fondů chce ministerstvo práce a sociálních věcí získat na projekt „Zajištění pilotního provozu prostředí centralizované datové infrastruktury pro provoz agendových aplikací, pilotní provoz aplikací na podporu zaměstnanosti a zaškolení uživatelů pro jejich efektivní využívání.“

Tak tomu říkám efektivní utrácení peněz daňových poplatníků!

 

Čtenář glos L. K. mi napsal:

Včera jste zmiňoval, že jste se nikde nedočetl o podpoře prvorepublikových divadel a shodou okolností včera v pořadu ČT 24 Před půlnocí diskutoval redaktor Petr Fischer s režisérem Divadla Komedie (tedy společnosti Pražské komorní divadlo, s.r.o.) Davidem Jařabem o fenoménu tohoto divadla, které ukončilo k poslednímu červenci svoji činnost. Pan Jařab neváhal dštít síru na hrozný magistrát a jeho úřednictvo, kdy hovořil o tom, že boj s touto hydrou celé divadlo zocelil, hydra jim házela klacky pod nohy a oni, chudáci, nemohli tvořit to, co cítí. To i vedlo k ukončení jejich provozu. Redaktor Fischer jen přikyvoval a soucítil s rozervaným umělcem.
Neváhal jsem a podíval jsem se na veřejně přístupné strány Magistrátu HMP, kde v grantovém portále (
http://granty.praha.eu/GrantyPublicInfo/FindByZadatel.aspx ) je uvedeno, že Pražské komorní divadlo, s.r.o.(sic!) dostalo v letech 2006 - 2012 celkem Kč 84.296.000,–--. Jsou to ale chudáci, ti naši umělci, kteří musí bojovat s takovou zlou hydrou, že? A nejsmutnější je ta tom to, že redaktor veřejnoprávní televize si nedovede obstarat taková základní fakta a argumenty a otlouci to "umělecké obci" o ústa.

Čtvrteční glosy 2. 8. 2012

Když vloni vláda rozpočtové zodpovědnosti zvýšila DPH, namlouvala si, že vybere na této dani více o 15,5 %, tedy do tohoto dne celkem přes 140 miliard korun. Lafferova křivka však platí, i kdyby Kalousek založil další klon lidovců, a tak se doposud vybralo miliard 122. Jaké si z toho vláda vzala poučení? Opět zvyšuje DPH…

 

Úřad vlády je poslední institucí, která navzdory rozhodnutí soudů odmítá zveřejnit, kolik berou tamní námi placení zaměstnanci. Čeká prý na to, „jak dopadnou řízení, která se této problematiky týkají“. Osobně se domnívám, že důvod je jiný: veřejnost by se začala velmi intenzivně zajímat, za co vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády Jana Nagyová skutečně bere tolik peněz.

 

Ze včerejšího článku historika Vojtěcha Kyncla v Lidovkách (nejen) o cikánském táboru v Letech:

V srpnu 1942 existovaly na území protektorátu desítky podobných táborů a věznic - sběrných, pracovních, internačních, zajateckých, koncentračních, dokonce i vyhlazovacích. Ve středních Čechách těch velkých bylo dvacet pět, v jižních Čechách asi dvacet (včetně Letů), v západních Čechách přes sedmdesát, a takto bychom mohli pokračovat. … Bylo přirozeným vývojem zdevastované země, že se tábory měnily v průmyslové a zemědělské podniky i sociální ústavy, protože byly obvykle budovány v úzkých vazbách na potřeby společnosti. … Z hlediska historického a v porovnání s ostatními historickými místy utrpení lidí v době nacistické vyhlazovací války nemá snaha o mimořádný zásah na území bývalého cikánského tábota v Letech opodstatnění. „Investice“ tří set milionů korun do zbourání velkovýkrmny vepřů, které požadují domácí i zahraniční aktivisté pro lidská práva, nestojí na historických argumentech a není cestou k pochopení bolavé minulosti. Ad absurdum se můžeme v budoucnosti dočkat situace, že každá z desítek nacismem postižených skupin bude vyžadovat finanční podporu do své minulosti, aby ve čtvrté poválečné generaci obhájily své současné sociální potřeby.

Středeční glosy 1. 8. 2012

Děsivou větu pronesl mluvčí Hradu Radim Ochvat, když se vyjádřil ke konečně odtajněným platům a odměnám hradních úředníků: „Sumy na odměny odpovídají schválené kapitole rozpočtu.“

Měl jsem totiž doposud za to, že odměny by měly odpovídat skvěle vykonané práci navíc, jinak měly skončit zpátky ve ztrátovém státním rozpočtu.

 

Ale nezáviďte hradním úředníkům jejich vysoké platy a raději si je vydělejte v soukromé sféře: současný ministr spravedlnosti Blažek kupříkladu kdysi zastupoval stát ve sporu s firmou Diag Human a tehdejší ministr zdravotnictví Fišer jej požádal o vypracování nového posudku. I zadal jeho vypracování firmě svého kamaráda, která si za něj řekla o sumu třicetkrát vyšší, než stál posudek původní, o pět a čtvrt milionu korun, které také dostala…

 

Marně v dobové literatuře hledám, kolik magistrátních dotací (tedy peněz z kapes daňových poplatníků) dostávalo Divadlo Vlasty Buriana, Divadlo Oldřicha Nového, Osvobozené divadlo, Červená sedma…

Úterní glosy 31. 7. 2012

Čtenář glos I. P. mi napsal:

Za problémy letounů CASA vrátí Španělé bitevník L-159, přijede kamiónem. !!!
jestli si dobře vzpomínám, velevýznamným argumentem pro nákup tehdy byla část úhrady právě těmito neprodejnými bitevníky.
V RÁMCI ÚSPOR NAVRHUJI PLATIT NAŠE POLITIKY, ZEJMÉNA PAK KALOUSKA, TĚMITO BITEVNÍKY!
Je neuvěřitelné, za jak olbřímí blbce nás naši politruci mají…

 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Thomasem Campionem

Sic transit…

 

Zas nastává den, dílek mého žití,

už červánky si bere ku pomoci,

tak nezbývá, než kupředu s ním jíti,

vždyť nevrátí se do minulé noci,

vpřed pádí čas, vždy vpřed a plný síly:

dny přináší - a bere z těch, co zbyly.

 

Však noci, plné jalového spánku,

v němž duše jenom prázdné temno vídá,

až život sám, jak měl by na kahánku,

ty naštěstí den záhy zase střídá,

čas z dlouhých nocí takto dělá chvíli:

dny přináší - a bere z těch, co zbyly.

Páteční glosy 27. 7. 2012

Načerno měli ve svém volnu pracovat zahraniční dělníci, kteří dostali legální povolení pro zaměstnání v továrnách v Česku.

Na dělníky narazili před dvěma roky při kontrole pracovníci úřadu práce v Jeseníku v jedné z místních restaurací. Cizinci, kteří bydleli na nedaleké ubytovně, pomáhali majiteli restaurace uklízet po zimě venkovní prostory. Údajně za to nedostávali žádné peníze, majitel jim za práci slíbil jenom pivo a jídlo.

Podle pracovníků úřadu práce i ministerstva práce a sociálních věcí šlo jednoznačně o skrytý pracovní poměr. Stát tak tvrdí, že majitel restaurace zaměstnával lidi načerno.

Majitel restaurace dostal pokutu ve výši 80 tisíc korun, cizincům české úřady za trest odejmuly povolení k práci.

Tolik zpráva, případ v těchto dnech řeší soud. Není nejvyšší čas, abychom povolení k práci odejmuli většině českých úředníků? Na druhou stranu chápu, že danit a danit a danit je třeba, neboť kde by se jinak braly miliardy na všechny ty zbytečnépandury, předražené dálnice, předražené veřejné zakázky všeho druhu a desátky zainteresovaným…




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články