Články

Pondělní glosy 23. 3. 2020

Usnesení Evropského parlamentu vyzývá Evropskou komisi, aby vyhlásila 27. květen „Evropským dnem optimismu“. 

Skvělá zpráva! Zřejmě chtějí k 27. květnu konečně EU rozpustit.

 

Nutně si přečtěte následující text z HN!

Necháme v zájmu ochrany života umřít celou českou ekonomiku?
Bývalí šéfové ČNB Zdeněk Tůma a Mojmír Hampl

Nový virus přinesl přímé ohrožení životů a společnost se pochopitelně a správně snaží toto riziko snížit. Vlády celé řady zemí včetně české se pustily do razantních opatření. Máme však dojem, že se často soustřeďují výlučně na zdravotnickou stránku věci a neberou dostatečně v potaz společensko-ekonomické důsledky přijímaných drakonických opatření. Neměli bychom přitom zapomínat, že cílem léčby není eliminace nemoci za každou, třeba i prohibitivní cenu, ale že kvalita života by měla být po zásahu lepší než před ním. Jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost platí, že léčba by neměla být horší než choroba sama. Už v tomto okamžiku je zřejmé, že ekonomické dopady budou gigantické.

Zatím nelze poskytnout dostatečně věrohodnou prognózu, koneckonců ještě ani nevíme, jak dlouho budou přijatá opatření v platnosti. Narušený je nicméně chod celé ekonomiky i trhů, některá odvětví se zastavila úplně, což je zcela bezprecedentní. Předběžné odhady hovořící o dopadu na hrubý domácí produkt kolem pěti procent, tedy přes 250 mld. korun, mohou být nakonec i podhodnocené. Číslo samotné nám asi tolik neřekne, takže si připomeňme, že jde o částku blížící se rozpočtu zdravotních pojišťoven za celý rok. Je skutečně rozumné investovat téměř roční rozpočet celého zdravotnictví do boje s jedinou nemocí? A riskovat, že mohutné hospodářské dopady ohrozí prostředky vydávané na zdravotní péči všech zbylých obyvatel v budoucnu?

Uveďme si ještě jedno srovnání. Jak uvádí Institut pro zdravotní ekonomiku, jiným virovým onemocněním, chřipkou, je každý rok postiženo u nás několik set tisíc lidí a jejím následkům podlehne i přes 3 000 osob. Při epidemii chřipky se často také přistupuje k omezením typu zákaz vstupu do nemocnice či uzavření školy, nikoli však k takovým celostátním omezením, která by zásadním způsobem poškozovala ekonomiku. Nejsme sice zdravotní experti, nicméně vláda ve svých vyjádřeních nijak nevysvětlila, proč jsou v případě koronaviru opatření tak drastická, a neustále se navíc zpřísňující. Lze pochopitelně namítnout, že hovoříme o riziku ztráty mnoha životů a že cena života se nedá vyčíslit. To jako lidé chceme všichni přirozeně slyšet. Ale dovedeno do důsledku by to pak znamenalo, že musíme zamezit všem hned zítra, v nouzovém stavu a pod dohledem policie, řídit auto, pít alkohol, kouřit, dělat extrémní sporty, nezdravě jíst a tisíc jiných věcí. Kvůli tomu všemu lidé umírají. Ani zdravotnictví se tedy nevyhne určitým ekonomickým omezením.

Každá společnost je schopna vydat na boj s nemocemi jen určitou část toho, co vytvoří. V našem případě to je ročně zhruba 7,5 procenta hrubého domácího produktu. V kontextu českého zdravotnictví je cena jednoho roku plnohodnotného života vyčíslena na 1,2 mil. korun. A jak to vypadá s náklady na boj s koronavirem?

Vezmeme-li předběžně odhadovanou ztrátu hrubého domácího produktu kolem 250 mld. korun a počet pravděpodobných úmrtí v důsledku koronaviru při méně drastických opatřeních, dostaneme se k částce nejméně desítek, možná však až stovek milionů korun na snížení o každé jedno úmrtí. Je to do očí bijící nepoměr a opět tedy vlastně riziko, že tyto prostředky nebudou k dispozici na léčbu jiných nemocných.

Přijatá drakonická opatření budou mít drakonické následky. Nepůjde jen o zmíněnou ztrátu v podobě hrubého domácího produktu, ale o významný zásah do ekonomiky mnoha domácností v podobě významného výpadku příjmu a nárůstu nezaměstnanosti a neschopnosti splácet závazky. Epidemie koronaviru bude dávno pryč, ale z tohoto ekonomického harakiri se budeme vzpamatovávat ještě hodně dlouho. A nemluvíme teď jen o Česku, ale o celém vyspělém světě, který reaguje na paniku budící slovo "koronavirus" obdobně. Limitům zdravotního systému jsme se rozhodli obětovat celou ekonomiku.

Máme značné pochyby o tom, že rizika koronaviru jsou opravdu tak velká, aby vládu opravňovala k tak významným zásahům a vynaložení takových finančních prostředků bez diskuse a časového omezení. Chápeme, že o úplně první vlně opatření se nedala vést v daném čase rozumná debata a vláda vzala prostě rozhodování na sebe. Koneckonců lidé od vlády očekávají, že zajistí bezpečí a ochranu životů. Ale jistě ne úplně za každou cenu.

Je proto nezbytně nutné zahájit debatu o tom, kdy, za jakých okolností a kvantitativních podmínek se uvedené restrikce uvolní. Pokud jsme ve válce, což je jistě politicky nadnesený termín, musíme mít všichni jasno, v jakém okamžiku ji budeme považovat za vyhranou. K jakému cíli vlastně směřujeme.

Až nebudou žádní noví nakažení? Nebo až se tempo nákazy zbrzdí? Až bude vyléčených více než nově nakažených? Až bude nalezena protilátka? To mohou být dramaticky různé okamžiky a jímá nás hrůza, že neexistence odpovědi na tuto otázku může vést k tomu, že někdo někde zvolí dle své úvahy to nejpřísnější kritérium a v tomto režimu restrikcí budeme klidně další léta. V zájmu ochrany života ekonomika mezitím zemře.

 

Češi jsou smějící se bestie:

Greta se z nedostatku pozornosti pokusila o sebevraždu. Byla na poslední chvíli nalezena v utěsněné garáži s nastartovaným elektromobilem.

Rapidně stoupl počet sebevražd mezi rodiči. V Opavě kdosi nacpal do Babyboxu osmiletá dvojčata. Bohužel si pamatují, kde bydlí.

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Mirábái

Co říci, tajný příteli?

Mou lásku

k Tobě z minulého žití

hned nezavrhni.

Jsem uchvácena

krásou Tvého těla.

Když slyším na tvém dvoře

zpívat dívky,

hned na dlažbu

mi z očí slzy kanou,

má duše i mé tělo zajaté jsou,

jdu ve tvých stopách,

kamkoliv kdy kráčíš.

Jsem Mira, z žití do žití, jež vchází,

Tvá věčná panna.

 

Páteční glosy 20. 3. 2020

Zvláštní! Zdá se, že zásilku roušek a testovacích sad z Číny nebudou někteří spoluobčané vítat na letišti mávajícími tibetskými vlajkami.

 

Miloš Zeman opět nezklamal:

Nic starého nezapomněl, nic nového se nenaučil…

 

Narazil jsem v tisku na zprávu o tom, jak totální úbytek čínských turistů decimuje turistický ruch. Do Německa jich totiž přicestovalo v roce 2018 2,85 milionu, do Japonska 16 milionů, atd. atd.

Na té zprávě je ovšem nejzajímavější jedna věc, které by si měli povšimnout hlavně vyvěšovači tibetských vlajek: jak to, že Číňané „nehlasují nohama“ a houfně neemigrují do rájů svobody a prosperity ze své nesvobodné, totalitní, nedemokratické země?

 

Čtenář glos J. V. mi napsal:

Velmi mne překvapuje, že jsem za celou dobu koronavirové kampaně nezaslechl žádnou zmínku o Civilní Obraně. Vždy jsem si myslel, že právě pro tyto případy ji máme a bylo mi divné, že v době teroristických útoků a značně omezené armádě (početně) o ní není slyšet. Existují vůbec nějaké sklady ochranných pomůcek pro případy biologického napadení (současný stav)? To budeme masky, atombordely a testy taky nakupovat v Číně až po napadení biologickou zbraní? Na vojně jsem byl chemický instruktor, a tak nějaké povědomí o těchto prostředcích mám.

 

Petr Paulczyñski na facebooku:

Všimli jste si, že koronavir napadá jen muže a ženy a těch ostatních 49 pohlaví si vůbec nevšímá?

 

 

Čtvrteční glosy 19. 3. 2020

Dvě zprávy ze stejného dne:

Olomoucký hejtman Okleštěk:

SKVĚLÁ ZPRÁVA: Za posledních 24 hodin nebyl ani jeden z testovaných vzorků v Olomouckém kraji pozitivní. V našem regionu tak zůstává 38 potvrzených nakažených koronavirem, z toho 31 evidujeme v uzavřené oblasti.

Novinky.cz:

V Litovli, která je od pondělí uzavřená kvůli hrozbě šíření nového typu koronaviru, neprobíhají odběry vzorků od lidí, u nichž je podezření, že jsou také nakaženi. Podle starosty zdravotníci nestíhají. Obcím také chybí ochranné pomůcky. Obyvatelé mezi sebou komunikují na sociálních sítích, nabádají se k nošení roušek a sdílejí i návody na jejich šití.

P. S. Včera v podvečer už testovací sady dorazily a v Litovli hned přibylo 12 nakažených. Není holt nad chlubnou hejtmanskou logiku…

 

Čtenář glos J. N. k mé včerejší první glose

Jakkoliv plně souzním s Vaším přáním, mám obavu, že zůstane jen nenaplněným snem, a to také proto, že ta většinová část společnosti se zatím dokáže pouze shodnout na tom, co nechce. Vašimi slovy by to bylo možné vyjádřit tak, že shoda je jen na tom, že nechceme žít na zanedbaném a zapleveleném smetišti – chybí však elementární shoda na tom, jak smetiště vyčistit, co je a co není plevek a které rostliny a v jakém pořadí zasadit, aby se ze smetiště stala kvetoucí zahrada. Nemluvě o tom, že na obzoru není zahradník, který by byl přirozeným a respektovaným vůdcem, který má vizi proč a kam chceme jít, jaké hodnoty upřednostnit a jakou volit cestu. Svépomocným nadšením se dá v krizové situaci zachránit selhání státu (resp. vlády), ale nelze touto formou přeměnit smetiště v kvetoucí zahradu.

Přesto děkuji za špetku optimismu, kterého není nikdy dost. Přeji pěkné dny a radost ze života, kterou nám nepokazí ani rouška na ústech. Horší bude, až nám vláda nařídí tu hubu zavřít.

 

Češi jsou smějící se bestie:

Nemůžeme věřit všemu, co říká vláda: tvrdili, že při nákupu potravin stačí mít jen roušku a rukavice, takže jsem takto vybaven vyrazil na nákup. A okamžitě na mě zavolali policajty. Všichni ostatní totiž měli na sobě i kalhoty, košile, svetry, kabáty…

 

 

Středeční glosy 18. 3. 2020

Když selže stát, Češi si pomohou. Takže po výrobě roušek hurá na stavbu dálnic!

 

Zdá se, že platí heslo „Kdo nešije roušky, není Čech“, ovšem různé ty „celebrity“, které se nechávají fotografovat u šicích strojů, by si měly uvědomit, že dobročinnost má být „němá“ a nezneužívat situaci k sebeprezentaci.

 

Čeština je jazyk vtipný:

Babiš = generátor náhodných česko – slovenských slov.

 

Úterní glosy 17. 3. 2020

Určitě si přečtěte:

https://miroslavkrizek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=747266

 

Dokonalá poplašná zpráva šířená ministryní Maláčovou:

„Chystáme řadu opatření, která mají stabilizovat ekonomiku.“

Pondělní glosy 16. 3. 2020

Albánský premiér Edi Rama:

 "Myjte si ruce, neodcházejte z domova za zábavou, otevřete okna, co to jen jde, a chraňte se před médii!"

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Emily Dickinsonovou

Naděje

 

Naděje ptáče je malé

sídlící v srdci mém,

beze slov zpívá a nikdy

neskončí v zpěvu svém.

 

Ve větru dokáže zpívat,

nižádný bouřný mrak,

nesvede odvát to ptáče

pějící sladce tak.

 

Byť by byl oceán širý,

mrazivý kraj můj cíl,

ani v té nejhorší chvíli

nežádá ze mne díl.

Páteční glosy 13. 3. 2020

Konečně zpráva, která dává smysl:

„Světová banka poprvé představila a vydala tzv. „pandemické dluhopisy” v celkové hodnotě 422 milionů dolarů. Cílem této emise je zajistit okamžité finanční prostředky zemím zasaženým pandemiemi vážných infekčních nemocí. Investoři tak mají reálnou možnost zachránit svět a přijít si na tučné zisky.“

 

Pokud se podíváte na počty Číňanů na severu Itálie zaměstnaných legálně v oděvním průmyslu a připočtete k nim odhadovaný počet zaměstnaných nelegálně, přičemž spousta z nich se vrátila z Číny z oslav tamního Nového roku, bude vám tamní koronavirová situace jasná.

 

Češi jsou smějící se bestie:

Na víkend jedu do Benátek na romantický výlet: kanály, gondoly, intubace…

Čtvrteční glosy 12. 3. 2020

Není nejvyšší čas uzavřít finanční úřady?

 

Koronavirus je virus velmi kultivovaný: nenavštěvuje nákupní střediska, ale jen divadla, kina, kluby a podobná kulturní zařízení.

 

Čtenář glos V. M. mi napsal:

Reaguju na Vaši dnešní zmínku o Divadle Na Jezerce a měsíčních nákladech 2 000 000 Kč uvedených jeho principálem. Podotýkám, že některé názory Jana Hrušínského, které publikuje, mi jsou proti srsti, a tedy nemám žádnou motivaci jej bránit. Výjimkou je jeho nedávný text o tom, že musí zavést EET pokladnu i do divadelní šatny, aby se předseda vlády dověděl o každé desetikoruně zinkasované za uložení kabátu.

Zapochyboval jste, že to divadlo má takovou návštěvnost.

To mě pohnulo k tomu, že jsem se podíval, jakou má divadlo kapacitu (celkem 229 míst).

Pak jsem se podíval na ceny vstupenek – průměr jsem odhadl na 500 Kč.

Počítám-li 200 diváků na představení (byl jsem tam dvakrát a vždy bylo plno) po 500 Kč, je to 100 000 Kč (vč. DPH) tržby na představení. Náklady 2 000 000 Kč (asi taky vč. DPH?) tedy pokryje 20 představení za měsíc (pokud zmíněné 2 000 000 jsou náklady bez DPH, bylo by to 25 představení). Hrají-li vícekrát a sehnal-li Jan Hrušínský ještě nějakého sponzora, jedná se o ziskový podnik.

 

Petr Robejšek:

Řecko prodlouží ploty na hranicích s Tureckem o dalších 36 kilometrů, aby zabránilo vstupu migrantů. Brusel s tím souhlasí a Evropská komise dává s okamžitou platností k dispozici 700 milionů euro k zajištění řecké části evropské hranice. 350 milionů bylo ihned vyplaceno a druhá půlka je k dispozici. Von der Leynová už pro tuto bohulibou činnost našla vhodný pojem, "migrační management".

Vymýšlení formulací, které zamlžují skutečnost, ovládá EU dokonale. Vzpomínám si na další takovou intelektuální erupci. Když Viktor Orbán začal v roce 2015 stavět ploty na maďarské hranici, tak byl z Bruselu, ale v závěsu samozřejmě i experty od nás poučen o tom, že "ploty nic nevyřeší". To zní moc dobře, ale dnes by asi bylo na místě omluvit se Orbánovi, protože bruselské centrum dobra a moudra viditelně došlo k závěru, že ploty přece jenom hodně vyřeší.

 

Češi jsou smějící se bestie:

Nápis na toaletě

Děcka, umývejte si pořádně ruce, jinak chytíte koronavirus. Na ten sice neumřete, ale na infekčním oddělení není wi – fi a to nepřežijete!




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články