Články

Čtvrteční glosy 12. 4. 2012

K tomu Martin Weiss v dnešních Lidovkách:

Výše daní se má odvíjet od schopnosti platit. To je logika, na níž se pasák nebo gangster inkasující výpalné shodne s levicí, i když každý to zdůvodňuje jinak a aplikuje s různou mírou razance.

Vláda se rozhodla osladit masám škrty tím, že polechtala jejich pud závisti trestáním úspěšnějších. Zachraňuje tím sebe, ne stát.

 

Bídu české politiky dokonale vystihují slova Stanislava Cejpka, předsedy oblastního sdružení ODS Třebíč: „Mně se to nelíbí a ostatním členům  ODS také ne, když se musí dívat na titulky v novinách, že ODS souhlasí se zvyšováním daní. Většina členů ale zase na druhou stranu chtěla zůstat ve vládě.“

 

Americký ekonom Harold Demsetz:

Za všemi dnešními problémy stojí v prvé řadě růst vládního zasahování do ekonomik, do ekonomických záležitostí. Tyto zásahy jsou motivovány snahou o vytvoření státu blahobytu. Jenže problémem státu blahobytu, jak Evropa nyní hořce zjišťuje, je, že takový blahobytný stát citelně tlumí růst celkové produktivity.

Těm lidem, kterým stát bere peníze, bere i motivaci další peníze vydělávat. A na druhou stranu bere motivaci vydělávat i těm lidem, kterým peníze dává – v rámci přerozdělování, v rámci sociálních programů. Stát blahobytu prostě dusí snahu lidí usilovně pracovat, čímž přiškrcuje hospodářský růst. Se vzrůstající přebujelostí blahobytného státu je stále znatelnější i ono rdoušení člověčí činorodosti. To pochopitelně není všechno, poněvadž současně dochází ke hromadění dluhu, který vzniká při financování všech těch sociálních programů státu blahobytu.

 

Čtenář glos M. S. mi napsal:

Dnes ráno jsem se probudil a s překvapením jsem zjistil, že mi vládne autentická sociální demokracie. A to jsem si nějak nevšiml, že by včera proběhly mimořádné volby do Sněmovny…
Opravdu velmi vážně uvažuji, že u příštích voleb přestanu taktizovat (obavy o vyhozený pravicový hlas) a budu volit Svobodné Petra Macha. Jako člověk, který platí krvavé daně a vidí, do jakých černých sociálních děr se sypou, nemůžu vlastně jinak.

Moje p.s.: Učiním nejen totéž, ale vynasnažím se o tom přesvědčit co nejvíce lidí!

 

Opsáno z facebooku:

a) Souhlasíte se zvýšením daní pro bohaté? b) Dokážete spočítat 15 % z 10, 20, 30 a ze 100 tisíc?

Středeční glosy 11. 4. 2012

Základní problém dnešní české politické scény včera velmi výstižně vyjádřil v televizním rozhovoru odstupující místopředseda Věcí veřejných Jarolím, když pravil,že v jeho straně jsou pochopitelně názorové proudy a proto třeba veřejnost musela čekat na to, až si za zavřenými dveřmi vyříkali církevní restituce.

Ta příšernost, že desetina voličů klidně volí stranu, která nemá „vyříkáno“ a tedy zcela jasno v tak podstatné věci jako jsou církevní restituce a další strany na tom nejsou o nic lépe, je velmi frustrující. A kdyby jen v církevních restitucích, ale ani v daních, financování zdravotnictví, důchodové reformě a ostatních zásadních věcech ne!

 

Tak tomu nerozumím. Když poslanec Věcí veřejných Škárka vloni v dubnu podával na policejní služebně v Horních Počernicích trestní oznámení na Víta Bártu, sloužící policista podle svých vlastních slov „podal hlásnou službu nadřízeným a telefon se netrhnul“.

K tomu vzápětí dodává policejní šéf Lessy: Fakt, že policistovi po přijetí oznámení volali nadřízení, není nic nestandardního. Jakmile policista zadal informace o oznamovateli do systému, dostala se zpráva automaticky „výš“. A vzhledem k tomu, o jak citlivou osobu šlo, dostával policista z malé služebny rady, jak postupovat.

Jednak nerozumím tomu policejnímu dělení občanů rovných si před zákonem na „citlivé“ a ostatní a jednak nerozumím tomu, že policie zaměstnává policistu, který neví, jak postupovat při trestním oznámení a nadřízení mu musejí radit.

 

V roce 2001 se k církvím a náboženským společnostem hlásilo 3,2 miliónu lidí, o jejich duše se staralo 3480 farářů, kněží, kazatelů a biskupů. Stát  - tedy daňoví popltaníci včetně ateistů – poslal církvím na pokrytí jejich mezd 731 miliónů korun.

Podle sčítání lidu z roku 2011 se k církvím a náboženským společnostem přihlásilo jen 1,46 miliónu věřících, tedy už méně než polovina. Stát – tedy opět daňoví poplatníci - ovšem musel na platy 4869 duchovních poslat již 1,4 miliardy korun.

 

Analytik Petr Čermák v Lidovkách:

Svým optimismem zaujal v posledních dnech italský premiér Mario Monti, který věří, že krize eurozóny je již téměř u konce. Opravdu se situace v Evropě tak radikálně zlepšila? Nutno přiznat, že zlepšila. Především díky ECB, která poskytla bankám pomocnou ruku ve formě tříletých úvěrů v objemu bilionu eur. Zároveň porušila svá pravidla a nakupuje státní dluhopisy problematických zemí…

Dluhy států se nesnižují. Rozpočtové deficity jsou realitou všedního dne. Portugalsko se vydává po stopě Řecka.Španělsko není schopné plnit své sliby a snižovat deficity státního rozpočtu…

Ukazuje se, že ECB svým bezprecedentním zásahem sice dočasně „zachránila“ situaci, nicméně zároveň vyvolala nebezpečnou iluzi dlouhodobé stability. Výše uvedené problémy však naznačují, že se nacházíme spíše pouze v oku hurikánu jménem evropská dluhová krize.

 

Ekonom Petr Kostka na idnes.cz:

Evropu nyní ochromují systémové krize dvou dominantních poválečných politických projektů. A to jednak sociálně demokratického intervencionismu, jehož důsledkem jsou deformované trhy, iluzorní hodnoty aktiv a zadlužený sociální stát, jednak projekt Evropské unie, oportunisticky nedodržující svá vlastní pravidla a stahovaný měnovým konstruktem eurozóny, který je od svého vzniku zatížen strukturální vadou. Tak heterogenní prostředí, jakým starý kontinent je, nemůže být svázáno jednotnou měnou.

 

Čtenář glos V. M. mi napsal:

Poslouchal jsem Radka Johna ,který na tiskové konferenci po jednání K9 obhajoval t.zv "daňovou amnestii". Má ji dokonce přesně spočítanou. Díky případnému vyhlášení amnestie pro nepoctivé podnikatele  ,má prý přitéct do rozpočtu 10 miliard Kč.Ten člověk asi opravdu věří, že někdo kdo t.zv. odklonil (jeho slova) peníze do daňových rájů, na hraně zákona nebo již za jeho hranou, se dobrovolně přihlásí a nechá si jednou provždy vypálit cejch podvodníka a zloděje. Pokud to je na hraně zákona, tak nemá vůbec žádný důvod to udělat. Snad jen tehdy, když bude duševně nemocný. A pokud je opravdu daňovým podvodníkem, tak tím spíš to neudělá. Všichni ti případní kajícníci dobře ví ,že jejich jména bude znát každý občan této země, že budou plnit stránky novin a televizní a rozhlasová vysílání. A pokud okamžitě po udělení amnestie neskončí s podnikáním, tak mají každý měsíc na krku kontrolu finančního úřadu. Prostě další blbost a zbožné přání z dílny VV.

 

Opsáno z facebooku:

Nebylo by lepší mít zase za hlavní město Vídeň?

Úterní glosy 10. 4. 2012

Rozhodně si najděte na www.veciverejne.cz dopis předsedy Radka Johna: lepší popis paralelního vesmíru nenajdete ani na stránkách těch nejlepších autorů sci - fi.

 

A také doporučuji nakouknout na článek Václava Vlka st. na Neviditelném psu/Lidovkách "Víc než tisíc ekologistů"…

Ze sobotního sloupku biologa Jan Zrzavého v Lidovkách:

Pravou podstatu mizerného času, v němž žijeme, nejlépe osvětlí pokusy s opicemi. V Yerkesově centru pro výzkum primátů naučili malpy vyměňovat kamínky za plátky okurek. Opice dostala kamínek, a když ho na požádání vydala, byla odměněna. Opice dostala víc, než měla předtím, a byla tudíž šťastná. Pak vedle postavili ještě jednu klec, aby na sebe opice dobře viděly, a hráli pořád stejnou hru, jen v nové kleci odměňovali opice bobulemi hroznového vína, což je mnohem lepší, než okurka.

Opice, která dostala okurku, teď vidí, že jiná dostává za stejný kamínek víno., opice s kamínkem už není šťastná., hněvá se. Opice je tak rozhořčená, že často odmítá pokračovat ve hře. Všimněte si, prosím, že opici s okurkou nikdo nic nevzal, pořád je na tom líp, než byla, když se pustila do kšeftu s kamínky, je na tom stejně dobře jak byla před chvílí, když byla spokojená se svou okurkou. Jenže mezitím pojala myšlenku, že má nárok na hroznové víno….

Pocit, že se nám křivdí, je jeden z nejmocnějších motorů našeho chování….Náš iracionální pocit rozhořčení je vyvoláván aktivititou starých částí mozku, které v emocionálně vypjatých chvílích přebírají kontrolu nad naším chováním, nikoliv aktivitou center, kde sídlí lidská racionalita. Pocit, že máme nárok na víc, než čeho se nám dostává, je starobylý, temně zvířecí, nelidský, opičí….Víra, že nezodpovědní levičáci svádějí bohabojný lid k závisti a nenávisti, je bohužel bludná: levičáci se jen vezou na vlně vzedmuté našimi opičími mozky. Malér vězí hlouběji.

Problém opicím nastal až ve chvíli, kdy se dozvěděly, že okurka není vrchol všeho blaha., vzniklá frustrace je bohužel nevratná. Budeme-li subjektivní štěstí považovat za hodnotu, měli bychom přiznat, že ho nejlépe dosáhneme pečlivým zakrytím všech klecí. Informovanost o nespravedlnosti světa opici nepřináší žádné blaho., občas pro samou rozhněvanost přijde i o tu okurku. Ani realizace vznešeného ideálu „hroznové víno pro každou opici!“ nezajistí trvalou opičí spokojenost, neboť kdo ví, jaký šílený nárok začnou v budoucnu považovat za nezadatelný…

V principu vlastně není žádný důvod dávat opicím byť i pouhou okurku: stejně budou vřeštět a kverulovat….

Čtenáři již jistě nahlédli, že Yerkesovo centrum pro výzkum primátů může dlouhodobě fungovat jen proto, že o jeho provozu opice nehlasují. Ti bystřejší z nás teď mohou zkusit zformulovat obecné poučení vlastními slovy.

 

Ludwig von Mises:

„Až příště někdo začne mluvit o tvorbě pracovních míst, přestaňte poslouchat. Pracovní místa se objevují, pokud podnikatelé mohou svobodně tvořit hodnoty. Cílit přímo na tvorbu pracovních míst je recept na plýtvání a chudobu. Nechte lidi svobodně užívat svůj talent, tvořit hodnotu pro ostatní a pracovní místa budou následovat."

 

Opsáno z facebooku:

Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého, Enter.

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Robertem Gravesem

V temnotě k milému milá

šepotem pronáší

se spánkem na rtech svých:

Země se probudila,

po zimě květy přináší,

ač padá sníh,

doposud padá sníh.

Dušený řapíkatý celer

Rozpis pro dvě osoby:

 

1 řapíkatý celer

½ l telecího (hovězího) vývaru

1 lžíce másla

sůl, pepř

2 lžíce oleje z dýňových semen (upřednostňuji tmavý)

hrstička dýňových semen

 

Jednotlivé řapíky celeru opláchneme, rozpůlíme a hlavně zbavíme silnějších vláken. Část zelených lístků ponecháme na ozdobu. Řapíky vložíme na pánev, zalijeme vývarem a rozpuštěným máslem, osolíme, opepříme, přikryjeme poklicí a cca 30 minut dusíme. Dýňová semena lehce opražíme na pánvi bez oleje. Pak zredukujeme vývar cca na 1 dcl. Celer naaranžujeme na předehřáté talíře, do vývaru důkladně vmícháme a metličkou zašleháme olej, přelejeme vzniklou omáčkou celer, posypeme jej semínky a ozdobíme mladými lístky.

Doporučená příloha: bílé pečivo

Doporučené víno: lehké bílé  

Páteční glosy 6. 4. 2012

Módní ekonom Tomáš Sedláček zastává názor, že se starými ekonomickými poučkami už nelze vystačit a k ozdravění ekonomiky je zapotřebí vizionářských alternativ.

Nikoliv! (Na jazyk se mi ovšem dere lidovější výraz…)

Stačilo by naopak dodržovat ty nejstarší základní zásady:

1.) Veškeré bohatství vzniká jen a jedině poctivou prací rukou a hlav.

2.) Čím menší a chudší je státní aparát, tím silnější a bohatší jsou občané. Silní a bohatí občané pak tvoří silný stát.

3.) Čím méně deformací trhu, tím lépe pro celek.

.

A tak prý by měla být v rámci úspor zrušena tři ministerstva. Pokud by se postupovalo tak, že se v legislativě i exekutivě odbourá většina jejich zbytných a zbytečných činností a následně zruší příslušné referáty a úřednická místa, pak bych tleskal. Životní zkušenost mi však říká, že se formálně zruší ministerstva, jejich činnost se přenese na stávající, úřednických míst spíše přibyde a budovy pak využije nějaký jiný zbytečný úřad.

 

Výrobci vajec tvrdí, že slepici stačí ke spokojenosti jídlo, pití a teplo. Větší klec nepotřebují.

No, to je tedy objev! Jako by to u většiny lidí nebylo zcela stejné!

 

Bývalý ministr školství Josef Dobeš (VV) je zpátky na ministerstvu jako poradce nynějšího šéfa úřadu, prvního náměstka Ladislava Němce. Uvedl to dnes server iDnes.cz, kterému informaci potvrdil sám Dobeš. Na ministerstvo se vrátil už 2. dubna na třetinový úvazek.

To zcela chápu: je skvělé mít někoho, jehož rady dávají návod, co a jak rozhodně nedělat…

 

Ekonom Pavel Kohout v Reflexu:

Kapsář z pražské tramvaje číslo 22 je ve srovnání se státem kámoš, spokojí se s málem. A aspoň svoji činnost nenazývá „úsporná opatření“.

 

Čtenář glos P. J. mi napsal:

“To sou paradoxy”, říkám si slovy postavy jedné z her Václava Havla, ačkoliv jsem přesvědčen, že sv. Václav II by nebyl nadšen souvislostmi, v nichž ty paradoxy vidím dnes já. Gymnázium J. Nerudy v Praze pořádá akci, na níž pozvaní představitelé předlistopadového disentu spolu se studenty tohoto gymnázia připomínají zásluhy disidentů a přibližují dnešní mladé generaci, co to byl komunistický režim. Až potud celkem bohulibá akce, kdyby, bohužel, nebyla jen jedním z řady podniků, které se podílejí na vytváření nových mýtů a jejichž náplní je šíření historických polopravd. Přizvaní protagonisté, jimiž jsou Jiřina Šiklová, Radim Palouš a Jáchym Topol, budou do dětských dušiček hustit hrdinské legendy o statečných disidentech a zlých komunistech. To by bylo naprosto v pořádku, kdyby ale k tématu přistoupili zcela poctivě a kriticky a otevřeně přiznali, že řada těchto hrdinů, tolik oslavovaných po listopadu 1989, byla před rokem 1968 prominentními členy KSČ, kteří jako modrokošilatí svazáci nadšeně budovali socialismus a šířili ideje toho jediného spravedlivého řádu právě mezi studentstvem, zatímco své spolužáky, pobloudilce nakažené duchem skutečné demokracie, vesele a s klidem posílali do lágrů a do dolů. Za všechny bohatýry disentu s tímto původem jmenujme alespoň Jiřího Dienstbiera st., Pavla Kohouta a Milana Uhde, u nichž by mne vůbec nepřekvapilo, kdyby se jejich podpisy vyskytovaly na peticích požadujících smrt pro Miladu Horákovou. Nicméně tito hoši prohráli v roce 1968 šarvátku s partou kovanějších soudruhů, byli z partaje vykopnuti, a tak jim byla dána šance, aby se z nich posléze stali hrdinové. Takže dnešní studenti uslyší už jen o jejich trudném životě po kotelnách, v nichž ale houževnatě vedli ideologický boj s režimem.

Volím sice lehčí tón a hovořím samozřejmě s nadsázkou, ale děsí mne ony paradoxy, o nichž mluvím na začátku, a sice to, že lidé, kteří jsou vzorem boje proti totalitě a komunistickému bezpráví, svým podáním a pojetím nedávné historie podporují v mladých lidech onen levicově-intelektuální mišmaš operující vzletnými pojmy jako spravedlnost, slušnost, právo, důstojnost – samá krásná a ušlechtilá slova, bohužel bez konkrétních souvislostí, a tudíž frázovitá a prázdná. Poslouchal jsem mnohokrát názory Jiřiny Šiklové, nic proti této dámě, ale ona žije v úplně jiném světě, ve světě představ, pocitů a ideálů, které by navíc měl zařídit a uvést v život někdo jiný. A pokud ten někdo (vláda, parlament, politici vůbec) nenaplňuje požadovaný ideál, pak si bojovníci proti totalitě připadají zrazeni a ubohý lid nemůže plně využít dosaženého vítězství. Rétorika bojovnice s komunismem, paradoxně souznějící s kritikou, jakou vedou i komunisté.

A našel jsem pro sebe překvapivou souvislost s tím, proč tolika představitelům disentu leží v žaludku osoba Václava Klause. Pro většinu z nich je to zloduch, praotec českého mafiánství a strůjce rozvratu a rozkradení českého “mléka a strdí”. Je to o to překvapivější, že Václav Klaus nikdy nebyl samovládcem, avšak o jeho případných “spoluvinících” se vůbec nemluví. Vychází mi pouze jediný důvod pro toto “klausoborectví”, a sice to, že V. Klaus, ač nedisident, se po listopadu 1989 projevil jako jeden z velmi mála těch, kteří byli schopni provádět praktickou nekomunistickou politiku, který měl dostatečné ekonomické vzdělání na to, aby byl schopen dát dohromady nějakou vizi. Praví disidenti, kteří v ekonomické oblasti zpravidla ustrnuli na úrovni utopického socialismu, se ukázali většinou pro praktickou politiku jako nepoužitelní. Ale protože “oni udělali revoluci” a svrhli totalitu, tak najednou těžce nesli, že by vládnout měl nějaký Klaus, a tudíž logické a očekávatelné problémy a potíže provázející přechod k normálnímu ekonomickému a společenskému životu vydávají za podvratné dílo Klausovo.

A proto pravím ke všem mladým, a začal jsem s tím u svých dětí, poslouchejte starší a chtějte vědět co nejvíc o všem, co bylo. Ale nepřejímejte nekriticky vše, co se vám dává k věření, čtěte, ptejte se, hledejte, konfrontujte a hlavně, snažte se vždy používat vlastní rozum. Nevozte se na módních vlnách a nepapouškujte nějaký názor jenom proto, že je většinový a obecně propagovaný, čili tzv. “in”. Zkuste to a uvidíte. Tedy pokud vám nebude vadit, že tak to lidem doporučuje Václav Klaus.

 

Čtvrteční glosy 5. 4. 2012

Nejhůře je na tom ovšem Kalousek: bude muset dále vládnout s Věcmi veřejnými, kterým v minulých dnech buď nemohl přijít na jméno nebo je naopak častoval jmény nelichotivými…ale stejně na tom bude kupříkladu Karolina Peakeová, která se bude muset tvářit, že jí se ty invektivy netýkaly. Předpokládám, že oběma to půjde bravurně…

 

Čtenář glos K. D. mi napsal:

Nejen rekreologů máme velmi mnoho, oni si na sebe alespoň vydělají, neb poskytují většinou nedotované služby a kasírují zákazníky. Ale máme přemíru absolventů VŠ oborů tzv. společenských věd, kteří jsou většinou přívažkem ke většině ekonomických činností a jen polykají státní peníze.

 

Ekonom Pavel Kohout v Lidovkách:

Zadlužení eurozóny dosáhne v roce 2012 hodnoty 90,4 procenta HDP. V roce 2000 to bylo 69,2 procenta HDP. Členské země eurozóny divergují: Německo roste, okrajové ekonomiky se propadají. Prohlubuje se obchodní schodek Francie s Německem. Ve Španělsku je zhruba milion neprodaných bytů, ale mladí lidé bydlí u rodičů, neboť nezaměstnanost mládeže přesáhla 50 procent. Portugalsko je nesolventní, výnosy dluhopisů se pohybují v dvojciferných hodnotách. Řecko je po „záchraně“ zadluženo o 30 miliard eur více než před ní. Itálie během posledních deseti let zaznamenala nulový hospodářský růst a konec stability. V rámci záchranných fondů se žongluje se stovkami miliard, ale nikdo svéprávný nebere „euroval“ vážně. Fakta vidí každý, kdo si úmyslně nezakrývá oči.

Moje poznámka: A co vy? Ještě stále si namlouváte, že to může dopadnout jinak, než rozdělením eurozóny, což ovšem mělo nastat už dávno? Tedy, pominu-li, že eurozóna v této podobě neměla nikdy vzniknout…

 

Opsáno z facebooku: Ať budou volby kdykoliv, pravice v nich nemůže prohrát. Žádná tady totiž není.

Středeční glosy 4. 4. 2012

Mezitím Miroslav Kalousek, povahou stále lidovec, vypouští věty o předčasných volbách a už se vidí na jedné lodi s ČSSD. Škoda jen, že jeho zásadový postoj k (řečeno jeho slovy) „něčemu tak odpornému, jako jsou Věci veřejné“, vypukl až po téměř dvou letech. Také premiér Nečas má najednou velmi „zásadové“ postoje, kdyby se ovšem nechoval během doby vládnutí často měkkýšovitě, dnešní problémy by neměl.

 

Zajímavé bude také sledovat postoje ČSSD, které v případě předčasných voleb hrozí značná odpovědnost bez toho, že by jakkoliv mohla ovlivnit mezinárodní ekonomické vlivy a jejich dopady na Českou republiku.

 

Přítel O. V. mi napsal:

Velmi se bavím "fundovanými" komentáři, která naše média věnují návštěvě kancléřky Merkelové u nás. Jsou vvesměs stupidní, neobjektivní a na hony od skutečnosti, jak je u našich médií dobrým zvykem. Jediným správným vodítkem pro středně inteligentního tvora by podle mě měl být rozsáhlý rozhovor, který tato patrně nemocnější dáma světa poskytla sobotním LN. Například její naprosto logická reakce na poněkud hloupou otázků jinak velmi kvalitní dvojice redaktorů, jestli nám Němci budou mluvit do Temelína, zněla, že Německo sousedí i s Francií, jejíž energetické zdroje tvoří z cca 80% právě jaderné elektrárny. Čili na zápdě od svých hranic mají Němci daleko větší potenciální zdroj atomové katastrofy než u nás. To, že se oni rozhodli tak, jak se rozhodli, je jejich věc, stejně jako je naší věcí to, jak se rozhodneme my, překládám do češtiny pro méně chápavé. Stejně razantně kancléřka odmítá schwarzenbergovsko palatovský evergreen o tom, že naše nepřistoupení k paktu u fiskální unii vede k nějaké izolaci našeho státu v rámci Evropy. Navíc dodává, že se s předsedou vlády ČR velmi shoduje v principech rozpočtové discipliny. Určitě více než s předsedy vlád Řecka, Španělska, Itálie, atd., dodávám já. Z toho spíše plyne, že by nás Němci v tomto projektu rádi viděli jako přirozenou podporu těchto určitě správných názorů. Pokud vezmeme v úvahu někdejší prohlášení velmi vlivné skupiny německých průmyslníků, která u nás pochopitelně zapadla, a to, že eurozóna by měla smysl pouze tehdy, pokud by byla tvořena zeměmi s podobnou společensko ekonomickou kulturou a historií, kde jako možného člena takovéto unie jmenují Českou republiku na jednom z prvních míst a naopak o Řecku a Portugalsku se zmiňují velmi "nekorektně", může být, že je všechno úplně jinak, než píší média a tvrdí analytici, ostatně jako obvykle. Jenom mě mrzí, že jakýsi sentiment, který vůči nám jistá část Němců chová už zdaleka není pravda. Bohužel už nejsme zemí Laurinů, Klementů, Kolbenů a Daňků, natož pak zemí zaslíbenou z níž by v současnosti pocházel někdo takový jako legendární severočeský rodák ing. Porsche. Zato rekreologů máme hodně, paní kancléřko! A to je podle mě to, nad čím bychom se měli vážně zamyslet.

 

Úterní glosy 3. 4. 2012

Nebo to dělejte jako Věci veřejné: podle výroční zprávy o hospodaření dostaly  v roce 2011 celkem 11,7 milionu korun rozepsaných do 15 darů od firem ze stejné pražské adresy. Už slyším ty ušlechtilé kecy Karoliny Peake, až to bude vysvětlovat…

 

Čtenář glos J. P. mi napsal:

Ještě ke korupci. To je jev zákonitě se objevující na hranici mezi státním a soukromým územím. Zmenšit se dá jen zmenšením této hranice - zmenšením území, kam stát strká prsty. My na to ale, bohužel, jdeme hloupě - zmenšujeme území soukromé.
Nesmíme zapomínat, že jsou dva druhy korupce. Ten první je obranný, při kterém se snažím bránit co nejekonomičtěji své soukromí, na které mi stát podniká nájezdy. Musím se rozhodnout, zda to výpalné dát nebo ne. A ten druhý je útočný, který se používá proti spoluobčanům. Jen ten druhý typ korupce je neospravedlnitelný.

 

Čtenář glos M. P. mi napsal:

Včera jsem poslouchal v autě Český rozhlas 1 a zaslechl jsem tuto informaci: Zpravodaj ČRO ve Španělsku povídal cosi o obrovských protestech španělských pracujících kvůli nějakému jejich novému Zákoníku práce, pomocí kterého chce vláda(španělská) snížit nezaměstnanost. A to, co tamním pracujícím tak vadí, mědoslova zatlačilo do sedačky. Španělské odbory protestují proti tomu, že jim po propuštění ze zaměstnání nebude zaměstnavatel vyplácet odstupné ve výši 40(slovy čtyřiceti!!!) měsíčních platů, ale bude těch platů jenom 30!! Prý kvůli tomu hrozí sociální nepokoje. Tuto zprávu nedokážu ani okomentovat, hlava mi to nebere.

 

Pokud se vám moje poznámka o zrušení BIS zdála nadsazená, přidávám větu z rozhovoru Týdne s premiérem Nečasem: „Ale já jsem za dobu, co jsem byl vicepremiérem, od BIS dostal celkem pět zpráv, z čehož jedna se týkala situace v Sazce a čtyři nelegálního zaměstnávání cizinců, nic víc.“.

Tak to je kupa informací. To já za svého vicepremiérování nedostal od tehdejší federální BISky ani jednu zprávu…

 

Ronald Reagan v roce 1974:

Když podnik nebo jednotlivec utratí víc, než vydělá, zbankrotuje. Když to udělá vláda, pošle vám učet.

Pondělní glosy 2. 4. 2012

Od 1. dubna také platí novela zákona o zadávání veřejných zakázek, která má omezit korupci při jejich vypisování a zadávání. Obávám se, že jedinou cestou k tomuto cíli není další legislativa přinášející další nárůst byrokracie, ale silné osekání těch 600 milard korun ročně, které se takto utrácejí.

 

Existuje jediné spolehlivé řešení, jak vyřešit kauzu odposlechů BIS: tuto přebujelou službu zrušit a namísto ní znovu vybudovat jinou, velikostí odpovídající velikosti Česka.

 

„Kvůli pár rozbitým oknům policie brutálně napadla naši demonstraci“, prohlásila organizace M31, sdružující různé levicové skupiny, která uspořádala ve Frankfurtu nad Mohanem demonstraci proti kapitalismu.

Jaksi jsme už zapomněli jaké národnosti byli Marx a Engels a na bavorskou republiku rad, nemluvě o Ernstu Thälmannovi nebo Stasi…na druhé straně by se měla nejen připomínat, ale také praktikovat stará zahradnická zkušenost: plevel je třeba vytrhávat zavčas, než přeroste…

 

Na prvního apríla se objevilo v mediích mnoho vtípků, podobných tomu z anglického The Sun: vzhledem k energetické náročnosti a sociální solidaritě se zavádí daň z chlazeného šampaňského, konzumovaného na veřejných místech. Průšvih je v tom, že tyto vtípky se pranic neliší od všelijakých již existujících daní, od těch, co přijdou, ani nemluvě.

 

Analytik Štěpán Pírko v dnešních Lidovkách: Je pozoruhodné, s jakým klidem nyní evropští politici oznamují konec dluhové krize. Ve skutečnosti se vůbec nic nezměnilo, naopak se situace dále zhoršuje.

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články