Články

Středeční glosy 15. 2. 2012

Ekonom Vilém Barák v MF Dnes:

Lidé přijetím úvěru zbytečně rozehrávají ruletu se svou budoucností. Existuje nespočet dvodů, proč si na dluh pořídit iPod, dovolenou, plazmu, auto, dům či byt, moderní vybavení, proč potřebuji to či ono. Nic není omluvou. Lze si pořídit levnější věc, nákup odložit, až si našetřím, nebo si koupi odepřít. Vážně. Nejlepší obranou před vymahači je nedělat dluhy.

 

Zbyněk Petráček o zahraniční politice Číny v Lidovkách:

První generace vůbec neměla zahraniční zkušenost. Druhá a třetí poznala sovětské vykoké školy. Čtvrtá izolaci kulturní revoluce. Až s pátou generací nastupují ti, kteří poznali uvolnění 80. let i studium na amerických elitních univerzitách. Na špici se dostávají vzdělaní finančníci, byznysmeni, ba i právníci. Právě oni chtějí uchovat evropské odbytiště čínského průmyslu a pomoci eurozóně, ale něco za něco: zrušení zbrojního embarga a uznání Číny tržní ekonomikou.

Vidíte v tom ústupek Západu? Tak to ještě nic není. Až za deset let nastoupí generace šestá, již v mládí nasáklá čínským sebevědomím a nacionalizmem, to teprve budeme koukat.

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

A tak jsem si dnes v Českém rozhlase zcela náhodou vyslechl rozhovor s redaktorem Nováčkem (snad jsem to nepopletl) na téma iniciativa „osobností veřejného života“ s výzvou současné vlády „nezůstat mimo evropský proud“ (Rozuměj tím, že nedáme na záchranu francouzských a německých bank těch umolousaných 90 mld.) Nic zajímavého, kdyby redaktor Nováček neoznačil účast např. předsedy českých socialistů Sobotky a libo-li třeba pátera Halíka za jejich soukromou věc, jejich právo, neb jsou to lidé „jako jiní“ a mají právo na svůj osobní názor. Maximálně za součast těch“občanských iniciativ“, „občanské společnosti“, prostě toho, co nás zavilé demokraty bláhově si myslící, že sice pochybné rovné volební právo je přece jen tím nejlepším prostředkem demokratické společnosti, tak velmi dráždí. Kromě toho všeho co již bylo řečeno a co už unavuje je třeba panu Nováčkovi říci:

1. Pan Sobotka je předsedou socialistů jejichž bytostným zájmem je udržet, rozšiřovat a upevňovat EU neboť je to voda v jejich rybníku ve kterém žijí, množí se a tloustnou vzájemně se oždibujíce či v lepším případě čekajíce u hráze až z valníku žbluňknou do vody s halsitým žbluňknutím nějaké ty pamlsky smíchané s hormony na větší přírůstek aby bylo možno na základě těch očipovaných kapříků dokázat, že to je jediný možný ráj na zemi – vlastně pod vodou. A s lidskými právy pana Sobotky to nemá opravdu, ale opravdu mnoho společného…

2. Páter Halík (mnozí čeští zarputilí nevěrci ho prý – neprávem – nazývají páterem Koniášem) je jedním z těch výkonných vojáků Svaté církve římské, mající na starost navrátit české ovečky a především berany do stáda, se svatým a vznešeným cílem obnovy ducha Svaté říše římské (národa německého), byť by jejím embryonální podobou byla třebas EU i s panem Sobotkou a jeho socialisty (křesťanskými?). A s lidskými právy pátera Halíka to opravdu, ale opravdu nemotejme.

Takže tak, pane redaktore Nováčku, to že mlčíme neznamená že nevíme..

 

Pondělní glosy 13. 2. 2012

Čtenář glos V. N. mi napsal:

Následující obecně známé údaje z médií by mohly sloužit jako modelová otázka testu všeobecné inteligence např. při přijímačkách na střední školy:

" Řecko, jehož nezaměstnanost stále roste (nyní 20.9%) a průmyslová výroba klesá (naposledy o 11.3%), žádá EU o další úvěr (až 130 miliard Euro), protože jinak není schopno splatit dluhopisy (14.5 miliard Euro) ze své poslední půjčky od EU (110 miliard Euro)".

1. Kdyby jste tyto peníze měli, půjčili by jste je Řecku?

2. Myslíte, že EU (z peněz daňových poplatníků) opět půjčí Řecku?

3. Myslíte, že se jedná o půjčku?

 

Čtenář glos J. M. mne upozornil na skvělý text ze Stopařova průvodce galaxií Douglase Adamse:

Největší problém, nebo spíš jeden z největších problémů – je jich totiž víc – zkrátka jeden z mnoha největších problémů, pokud jde o vládnutí, je, koho se na to podaří sehnat. Přesně řečeno komu se podaří donutit lidi, aby si to od něho nechali líbit.

Abychom to shrnuli: je známo, že lidé, kteří nejvíc chtějí vládnout, se na to ipso facto nejmíň hodí. Abychom shrnuli předchozí shrnutí: tomu, kdo si dokáže zařídit, aby se stal prezidentem, by se v žádném případě nemělo dovolit, aby se jím stal. Abychom shrnuli shrnutí předchozího shrnutí: s lidma je to holt těžký.

A proto to vypadá, jak to vypadá: je řada galaktických prezidentů, kteří tak vychutnávají dobré bydlo a zábavu vyplývající z toho, že jsou u moci, že si většinou ani nevšimnou, že u moci nejsou.

A někde v jejich stínu… kdo?

Kdo asi může vládnout, když nikdo, kdo by vládnout chtěl, to dělat nesmí.

 

Opsáno z facebooku pod debatou o výši dávek: Zčeho se dá zaplatit nájem a inkaso 4800, když ti dají jen 2200?

(Poznamenal jedinec, bohužel taktéž s volebním právem…)

 

Prosím všechny, hlavně však redaktory Parlamentních listů: Když už přetiskujete něco z mých stránek, pečlivě rozlišujte, co je mým textem a co jsou reakce čtenářů!

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Ednou St. Vincent Millayovou

Proč které rty jsem kdysi líbávala,

jsem zapomněla, také počet paží

kol mého těla; dneska déšť se snaží

mne přimět, abych odpověď mu dala,

tak bubnuje mi na sklo neustále

a mému srdci zapomenout nedá,

že vedle mne se nikdo nepozvedá,

kdo o půlnoci stal by se mým králem.

 

Jak nesčítají stromy osamělé,

když léto mizí, každý ptačí hlásek,

ač předem vědí o podzimním zlomu,

já taktéž neznám počet všech svých lásek,

jen dobře vím, že bývalo to skvělé,

byť okamžik, však dávno už je tomu.

Pórek s vejci

Rozpis pro dvě osoby

 

Zelenější konce ze 2  pórků (nebo jeden celý, ale pak přijdete o tu krásnou zelenou barvu)

1 lžíce másla

1/8 l smetany

sůl

zelený pepř

3 vejce

 

Pórek nakrájíme na kolečka, která lehce osmahneme z obou stran na másle (pozor na připálení, pak by zhořkla!), přilejeme smetanu a pod poklicí pomalu dusíme do vydušení smetany.

Vejce uvaříme na tvrdo, nakrájíme na čtvrtky, lehce osmahneme na stejné pánvi s pórkem, osolíme, opepříme a hned servírujeme.

Příloha: bílý chléb

Doporučené víno: hodně vychlazené veltlínské zelené

Páteční glosy 10. 2. 2012

Typicky český rozhovor ministra dopravy Pavla Dobeše s Lidovkami:

Otázka: Bude ministerstvo prověřovat i dříve uzavřené smlouvy, například na mýtný systém?

Odpověď: To už jsme učinili. Smlouva jako taková podle mého názoru není výhodná pro stát, ale je výhodná pro poskytovatele. Nicméně v tuto chvíli je její vypovězení v podstatě nemožné a my nemáme žádné indicie, že by se tam dělo něco, co by mohlo směřovat k trestně právní odpovědnosti.

Otázka: Nejde o trestní odpovědnost, ale o efektivitu. Náklady na provoz mýtného v Rakousku byly v roce 2007 7,9 procenta. V Česku byly podle firmy Kapsch, která mýtné provozuje, loni 21 procent. Nemůžeme požadovat vyšší efektivitu?

Odpověď: Co se týče ceny ze strany provozovatele, tam je to velmi složité, skoro nemožné. My můžeme jít druhou cestou, kterou i jdeme, a to je navyšování sazeb mýtného. To zvyšuje celkový výběr mýta.

Summa summarum: Někdo v minulosti podepsal zločinnou jednostranně výhodnou smlouvu s firmou Kapsch, která se nedá ani změnit, ani vypovědět, takže chybějící peníze se vytahují z našich kapes.

Pane ministře, mohli bychom, poníženě prosíme, vědět, kdo to byl? Kdo všechno se na tom podílel? Co ti lidé dělají dnes? Proč je nejde obvinit z mizerné správy svěřeného majetku?

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

při pohledu na "elity", které se uchází o post prezidenta, se mi, mírně řečeno, poněkud bouří žaludek. Hlavními favority je trio Schwarzenberg, Fisher a Okamura. První z nich by se konce svého prvního volebního období ani nemusel dožít, případně by ho rovnou prospal, což by nebylo na škodu, neboť nezvládá ani pořádně artikulovat a české zájmy nehájí ani jako ministr zahraničí. Druhý z nich proslul tím, že jako premiér úřednické vlády nic nedělal (a vlastně ani nemohl), nic neříkal, pouze vypadá sympaticky a hezky se usmívá - takový starší Staník Gross, čistý, bez názoru, známý a přitom relativně neokoukaný. Třetí vzadu je populista par excellence, který nabízí řešení, přijatelná pro všechny - tedy ani pravicová, ani levicová, od všeho trochu. Kdyby se měla realizovat, veřejnost by vystřízlivěla velmi rychle. Nutno dodat - Okamura je známý, říká lidem, co chtějí slyšet a jako jediný kandidát již dnes programově objíždí celou republiku, jeho šance tedy nejsou malé.
Kdo zbývá další? ODS má hned dva kandidáty - senátora Přemysla Sobotku a poslankyni Miroslavu Němcovou. Jako obvykle vyhraje uvnitř ODS ten horší z obou kandidátů, tedy Sobotka, který pak v přímé volbě nebude mít u voličů šanci a je to vidět už dnes. Ne, že bych si dělal iluze, že by mohla vyhrát Němcová, ale lepšího kandidáta, resp. kandidátku současná ODS nevygenerovala. Ale díky bohu aspoň za to, další kandidáti jsou ještě méně stravitelní.
ČSSD nabízí Švejnara, Špidlu nebo Rychetského (který však kandidaturu odmítá). Dalším socialistickým kandidátem je rovněž Miloš Zeman (nutno dodat, ani to by, vzhledem k současným kandidátům, nebyl špatný prezident - jednooký král mezi slepými). Vyloženě do počtu a pro pobavení veřejnosti se objevují i další kandidáti, například eurokomunista Vladimír Remek nebo naprosto nepředvídatelná Jana Bobošíková.
Příštím prezidentem bude s největší pravděpodobností jeden z výše uvedených kandidátů, pokud se ovšem nerozhodne kandidovat třeba Karel Gott nebo Jaromír Jágr. Skutečný státník, který by měl pádný důvod stát se prezidentem, mezi nimi není ani jeden.
P.S.: již delší dobu pozoruji, kdo všechno má v České republice volební právo a mám stále větší dojem, že pro záchranu demokracie (nejen u nás, ale v celé Evropě) je na čase začít zavádět volební cenzus. Ideálně podle výše IQ, reálně alespoň podle odvedených daní. Jinak nás nečeká demokracie, ale demokratura. Přímá volba prezidenta a prezidenti, kteří takto budou generováni - další pádný argument pro odstranění rovného volebního práva.

Čtvrteční glosy 9. 2. 2012

Dávno zbankrotované Řecko bude opět slavně „zachráněno“, Pomalu by stálo zato otevřít si sázkovou kancelář a přijímat sázky, jak dlouho potrvá, než bude zapotřebí dalšího záchranného summitu.

Vítězství politiky nad trhem je totiž vždy vítězstvím Pyrrhovým a velmi, velmi dočasným.

 

Skvělý titulek: Francie loni snížila schodek rozpočtu o třetinu.

Realita: V roce 2010 vláda vyčlenila 32 miliard eur na budoucí investice a jednorázové platby regionálním vládám k pokrytí dopadu daňové reformy, takže vznikl mimořádně vysoký deficit. Ten pak v roce 2011 snížila o třetinu, přesto činil 90,8 miliard eur, což je hrubě přes pět procent HDP. Celkový státní dluh se pak v příštím roce vyšplhá na téměř 90 procent HDP.

 

Až dnes nebo v příštích dnech budete procházet nákupním střediskem nebo ulicemi, všímejte si lidí kolem sebe: všichni to totiž budou potenciální voliči nového prezidenta…

 

Čtenář J. B. mi napsal:

Včera se na internetu objevil článek "Studenti práv v Plzni podali ústavní stížnost, chtějí akreditaci", viz
http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/studenti-prav-v-plzni-podali-ustavni-stiznost-chteji-akreditaci/751121 
Je to typická ukázka, koho jak taková právnická fakulta vytváří. Místo toho, aby se budoucí právníci obrátili proti tomu, kdo problém způsobil (kdo podváděl) a kdo jim tedy způsobil potíže, obrací se proti tomu, kdo musí udělat logickou věc, která už měla nastat dávno.
Pokud by celý právní systém v západním světe nebyl pošahaný, nemohlo by je ani napadnout uvažovat jinak. Ale oni zatím obrací pozornost proti důsledkům, nikoliv příčinám…
Smutné je, že tihle studenti asi vyhrají, protože politici se leknou, soudci to nebudou platit ze svého a stát, ten má přece z daňových poplatníků peněz dost - přinejhorším vymyslí nějakou novou daň.

Úterní glosy 7. 2. 2012

David Tramba napsal v dnešních Lidovkách: …ani snížení ruských dodávek plynu nepředstavuje větší problém.

Jenže: Rusko dodává do Evropy veškerý nakontrahovaný plyn, jen neakceptovalo požadavky na navýšení dodávek s tím, že plyn přednostně užije doma. A Putin k tomu dodal: Kdyby se nekladly plynovodu Nordstream do cesty politické překážky, mohlo do Evropy proudit dnes více plynu další větví z nových nalezišť.

Píšu to jen kvůli tomu, že mne popuzují tendenční nepravdy v mediích, i když riskuji, že budu vydáván za rusofila…

 

Havlův film Odcházení byl nominován na dvanáct Českých lvů. Jen v kategorii dokumentárních filmů ne. Přitom právě tohoto Českého lva by měl dostat, neboť výše zmíněných dvanáct nominací jasně dokumentuje jednu velmi charakteristickou vlastnost nemalé části české humanitní inteligence…

Pondělní glosy 6. 2. 2012

Opsáno z idnes:

Cena za korporativismus je vidět všude kolem nás: dysfunkční korporace, které přežívají navzdory své hrubé neschopnosti sloužit zákazníkům, zkornatělé ekonomiky typické pomalým růstem výstupu, nouzí o poutavou práci a skrovnými příležitostmi pro mladé lidi, vlády krachující kvůli svým snahám tyto problémy tišit a sílící koncentrace majetku v rukou těch, kdo jsou dostatečně úzce napojeni na správnou stranu korporativistické dohody.

Přesun moci od majitelů a novátorů ke státním úředníkům je protikladem kapitalismu. Přesto mají apologeti tohoto systému a poživatelé jeho výhod troufalost dávat všechny tyto nezdary za vinu "bezohlednému kapitalismu" a "nedostatečné regulaci", které podle jejich názoru vyžadují silnější dozor a regulaci, což ovšem ve skutečnosti znamená více korporativismu a systematické státní protekce.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/nazor-soucasna-podoba-korporativniho-kapitalismu-je-stezi-udrzitelna-1m9-/kavarna.aspx?c=A120202_150119_kavarna_chu 

 

Čtenář glos Z. T. mi napsal:


Sice opožděně, ale přesto si dovolím reagovat na čtenáře glos J.B o rozdávání ovoce ve školách. Má ve všem pochopitelně pravdu, ale trochu nesouhlasím s jeho post scriptum: „Pokud by někdo chtěl vědět, kde většina ovoce skončí, klidně a rád odpovím - děti z nepřizpůsobivých rodin vezmou ovoce domů a budou s ním krmit své rodinné příslušníky, kteří sociální dávky, určené mimo jiné na výživu dětí, propili nebo prohráli v automatech, a ty rozežrané děti, tak ti to ovoce vyhodí a půjdou si smlsnout nějaké chipsy…“

Jsem možná hodně naivní, ale myslím si, že by se našlo dost dětí z finančně dobře situovaných rodin, které by toto ovoce snědly, popřípadě vzaly domů anebo dokonce darovaly někomu potřebnějšímu. Myslím si, že jsou z domova zvyklé na to, že nic není zadarmo. A právě naopak, plno ostatních dětí by si klidně uspořádalo bitvu s pomeranči. Taky jsou zvyklé z domova na to, že to co je "zadarmo" je vlastně pořád a není třeba si toho vážit…..

 

Paní E. J. B., Češka žijící a pedagogicky pracující v USA, napsala následující slova, která mi mluví z duše:

Dnes jsem vyzvedávala mé děti ve škole a zastavil mě jeden kantor s tím, že má dotaz, podle jaké metody děti vychovávám, protože jsou jaksi jiné. Prý unikátně zdvořilé, ale zároveň asertivní, nebojí se prohry a umějí vyhrávat. Řekla jsem mu, že jsem instinktivní rodič, nechodím na přednášky o pozitivním rodičovství, ne…čtu odbornou literaturu, nikdy jsem nekupovala módní vzdělávací hračky, děti chválím i trestám (občas padne i nějaký ten láskyplný pohlavek), mají zodpovědnosti a programově jim nezvedám sebevědomí (you are the best) a stokrát denně jim neopakuju jak jsou jedinečné a jak je miluju. Matematiku je učím hrou (kostky, karty, logik) a ráda je nechávám prohrát, aby si zvykly na život. Zároveň je nutím k drilu násobilky a gramatiky. Chyby neignoruju, ale opravuju, city neanalyzuju, ale vnímám je, nejsem členem žádného klubu pozitivních matek a místo návštěv hloupých kreativních dílniček či drahých nudných teoretických přednášek, děti učím péct cukroví, používat jehlu a nit nebo psát na počítači (či perem) vlastní pohádky. Rodičovství není věda a z populární rodičovské literatury a rodičovských teorií mám kopřivku. Jsem odchovancem profesora Zdeňka Matějčka, se kterým jsem kdysi živě korespondovala a který byl normální, na rozdíl od dnešních pseudoodborníků na rodičovství.

 

Nádherný doklad českého smyslu pro humor: Havlův film Odcházení dostal dvanáct nominací na cenu Český lev…

 

Netřeba strašit poplatky ve zdravotnictví. Tady je návod k použití:

Nemáte-li peníze na doktora, běžte na letiště. Absolvujete zdarma rentgen, vyšetření prsou a v případě, že se zmíníte o Al-Kájdě, získáte jako bonus koloskopii…

 

 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Gertrudou Steinovou

Alici B. Toklasové

 

Opravdu myslíš že bych chtěla ano chtěla

celou tě cele milovat

opravdu myslíš že bych mohla ano mohla

celou tě cele milovat

opravdu myslíš že bych měla ano měla

celou tě cele milovat ano měla

a mohla ano chtěla

opravdu myslíš že tě miluji

celou a cele ano miluji tě

a žehnám ti má lásko

Perlička na víně s rajčaty

Rozpis pro čtyři osoby:

 

1 perlička (cca 1,2 kg)

50 g cibule

2 stroužky česneku

600 g rajčat

350 g červených paprik

2 lžíce olivového oleje

sůl, čerstvě utlučený černý pepř

¼ l suchého bílého vína

snítka tymiánu

4 lístky bazalky

2 bobkové listy

1 malá chilli paprička

citronová kůra

100 g černých oliv

 

Perličku vně i uvnitř opláchneme, osušíme a rozporcujeme na kusy. Rajčata blanžírujeme, oloupeme, rozkrájíme na kousky a odstraníme semeníky se semeny (lze použít kupovaná konzervovaná krájená rajčata). Papriky prudce opečeme v troubě při 220 stupních Celsia až zpuchýřkovatí. Pak je na chvíli dáme do plastového sáčku, aby se „zapotily“. Jdou pak snadnooloupat. Oloupané je rozkrájíme na kousky a opět zbavíme semeníků a semen.

Na oleji kusy perličky opečeme do zlatova. Osolíme, opepříme, přidáme prolisovaný česnek a cibuli nakrájenou na kolečka. Zalijeme  bílým vínem, přidáme tymián, bazalku, bobkové listy, citronovou kůru a chilli papričku. Nakonec vmícháme kousky rajčat a papriky.

Dusíme pod poklicí v troubě při 150 stupních Celsia zhruba jednu hodinu. Pak přidáme celé olivy a ještě chvíli podusíme.

Příloha: tradičně „pan blanco“, tedy plátky bílého chleba do křupava opečené na olivovém oleji.




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články