Články

Úterní glosy 27. 3. 2012

Čtenář glos K. Č. mi napsal:

V reakci na Vaši včerejší glosu, mě spíše udivuje to, co jsem se dočetl ohledně neodebrání řidičského průkazu. Panu Janouškovi prý nebyl odebrán řidičský průkaz protože, cituji z článku na serveru Aktuálně.cz:

”… policistům řekl, že řidičský průkaz u sebe nemá. Z toho důvodu mu ho policie nemohla ani odebrat," řekla Aktuálně.cz mluvčí pražské policie Eva Kropáčová.

 "Zákon neumožňuje policii možnost odebrat řidičský průkaz dodatečně," vysvětlila Kropáčová.

Je opravdu možné, že máme takovéhle zákony? Jako člověku, který se živí konzultantskou činností v oboru dopravy se mi tohle snad ani nechce věřit. Takhle bezzubý zákon, to nemůže být nedopatření nebo chyba, to je přece uděláno úmyslně. A s tímhle má mít policie nějakou autoritu?

 

Čtenář glos P. J. mi napsal:

Z infantilní formy “protestu”, který je na mentální úrovni žáka prvního stupně ZŠ, udělala soudkyně Langerová čin hodný lidového hrdiny a z pana Smetany polistopadového “politického vězně”. A nebyli bychom v Česku, aby se hned nezvedly desítky všelijakých iniciativ, oslavujících velkolepost počinu pana Smetany a proklínajících očividnou podjatost, proradnost a zákeřnost soudkyně Langerové a zlotřilost systému vůbec. Bohužel, na obou stranách této “kauzy” je všechno špatně.

Počínaje uraženou ješitností nějaké partaje, která infantilní malůvky na svých letáčcích byla ochotna zažalovat, jako “poškozování cizí věci” (myslím, že větší škoda vznikla už tím, že si partaje za peníze daňových poplatníků nechaly své, často nejapné, letáky vytisknout), přes zoufale pitomé rozhodnutí soudkyně Langerové, která pomalování letáku postavila na stejnou úroveň, jako když sprayer zničí svým “takyuměním” novou fasádu za statisíce, až po ty nesčetné občanské iniciativy, které jsou ochotné výtvarně pojatý výplod naštvané mysli pana Smetany vydávat za úderný protest proti zlořádům vládnoucí kliky, za který je třeba se bez váhání postavit. Když jsem seznal myšlenkovou úroveň a vypovídací hodnotu protestu pana Smetany, mimoděk mne napadlo, že v porovnání s tím by totalitní “Servít je vůl”, tak často vídané na veřejných záchodcích, klidně mohlo zamířit do Památníku národního písemnictví.

Celý tenhle humbuk kolem případu pana Smetany by se dal klidně odbýt mávnutím ruky, kdyby na něm nebyly dvě znepokojující okolnosti. Jednak zbytečně vyhozené peníze za nesmyslný, zbytečný a v dané souvislosti zcela nezasloužený “monstrproces” a dále to, že pomalování nějaké partajní tiskoviny může vyústit v podobné konsekvence, jako bylo “schvalování atentátu”.

 

 

Opsáno z facebookových stránek Vladimíra Kordače:

 

Ideální rodina z pohledu TV reklam:
Ideální rodina žije v novém domku, s velkou zahradou a bazénem, vše zatížené výhodnou hypotékou.
V garáži mají rodinný vůz pořízený na leasing, stejně jako mají na splátky vybavenou celou domácnost. Tak že jsou zadlužený jako prase a netuší, z čeho to budou splácet.
Členové rodiny jsou čtyři, otec, matka a dvě děti. Mají doma psa, pravděpodobně labradora.
Mladší je kluk, kterému stále padají kalhoty a nechce do nich pásek, starší dcera, která stále řeší pupínky, které odstraní jedinečným přípravkem a ty černé tečky z nosu nějakou samolepkou. Otec pracuje jako ředitel firmy a v pracovní době chodí na tenis. Ještěže má schopnou sekretářku, která mu ochotně podává tenisáky.
Matka je žena v domácnosti, ale od rána má strašně moc práce. Musí vstávat strašně brzy, aby byla při servírování snídaně, skládající se ze sušenek a pomerančového džusu, upravená, namalovaná a svěží.
Po snídani musí doprovodit děti do školy, nesmí však zapomenout vzít sebou do kabelky láhev Perwolu, aby mohla lidem v autobuse ukázat, v čem si pere svetr.
Pak jde nakupovat a samozřejmě platí kreditní kartou. Po návratu z nákupu uvaří oběd ze sáčku, do polévky nesmí zapomenout přidat vejce. Občas ji u vaření asistuje šéfkuchař firmy, která jídla v pytlících dodává.
Odpoledne má relativně volno, které tráví s přítelkyněmi na procházce se psem a řeší to, že bance musí platit peníze, za to, že si tam peníze dává, nebo je u bazénu na zahradě a mezi její největší přání patří - na rozdíl od kamarádek, které se chtějí vdát nebo rozvést – láhev minerálky. Láhev s pracím práškem, má pochopitelně stále u sebe, kdyby někdo nevěřil, že ty šaty vážně nejsou nové.
Odpoledne se ze školy vracejí děti. Jsou špinavé od čokolády a syn je zamilovaný do paní učitelky s vědomím, že se musí ještě moc a moc učit. Pak děti dovádějí s kamarády na zahradě, většinou si hrají na indiány nebo s míčem. V každém případě přijdou domu špinavý jak prasata a maminka je za to s úsměvem pohladí a bez keců jim hadry vypere, aby byly na zítřejší zápas bělejší než bílé. K svačině jim pak nabídne mléko a cereální sušenky, což parchanty nechává ledově klidnými.
Dostane je až jejich babička, která vytáhne z lednice nějakou tu pochoutku s tučňákem.
Otec mezi tím, při návratu z práce, způsobí dopravní nehodu, ale protože má skvělé pojištění, tak od poškozeného řidiče po držce nedostane.
Po návratu domů se otec zabývá natíráním plotu tou nejlepší barvou, do čehož mu neustále mudruje tchýně (babička), kterou celkem vkusně uzemní. Ale ve své podstatě už se těší,až už bude natírat plot znova,protože tchýně už tu nebude.
Manželka mezi tím při sekání trávy novou sekačkou, kterou mají díky kolu štěstí „zadarmo“ ,dovádí na zahradě s rodinným psem a nemůže si vynachválit, v jaké je skvělé kondici a jak krásné hovno dělá na čerstvě posekaný trávník, díky granulím, kterými ho krmí.
Dcera už asi hodinu u počítače a při zapnuté plazmové televizi, telefonuje s kámoškama, protože s telefonním tarifem, který mají, se to určitě vyplatí.
Je čas večeře. Objednávají si přes rozvoz pizzu, která je ta jediná pravá italská.
Po večeři manželka vezme totálně špinavý ubrus, na kterém jsou zbytky jídla a mapy od vína - mimochodem jediného pravého portského - postříká skvrny zázračným prostředkem a šoupne jej do pračky. Do praní samozřejmě nepřidává žádný doporučený prostředek, takže pračka brzo odejde. Ale konečně si zase může pozvat toho pěkného opraváře.
Když už je v té koupelně, tak na doporučení jedné paní doktorky přetře dalším zázračným prostředkem obklady, umyvadlo a vanu. Pohledem na špinavý hadřík to vypadá, že už tam neuklízela minimálně pět let.
Manžel mezitím s kamarády na pivu řeší, že ten výčepní je nějaký divný a mezitím polyká pilulky proti zvětšení prostaty.
Děti šly spát pod peřinami, jejichž povlečení je tak heboučké, protože je pral sám králík Azurit. A budou se jim zdát určitě jen ty nejkrásnější sny!
Manželka si napustí vanu, přidá do ní úchvatnou pěnu, díky které se po vykoupání bude cítit tak skvěle, jako by celý den nebyla v jednom kole, ale dělala úplný hovno.
Pak si vodrbe veškeré ochlupení na celém těle a namaže se několika krémy, čímž odstraní celulitidu, bude mít ploché břicho a vyrostou jí kozy aspoň o dvě čísla. Přitom bude mít taky bronzovou barvu.
Manžel se vrací z hospody, ale protože má opět své dny, jde ještě se sousedem vyžrat flašku něčeho výjimečně hořkého a výjimečně dobrého. Pak do sebe hodí modrou pilulku a přitulí se k manželce. Před tím si samozřejmě vloží do huby plátek žvýkačky pro svěží dech, protože alkohol moc vábný dech nevytvoří.
No, nesmí na ženu dýchat moc rychle a moc zblízka, aby mu při sexu díky jeho ledově svěžímu dechu nezmrzla.
Z toho všeho vyplývá, že v ideální rodině se manžel fláká v práci a po večerech chlastá, manželka řeší s kamarádkami kraviny, parchanti jsou rozmazlení a pořád špinaví a neumí kulturně stolovat. Doma mají všude špínu, zadlužený jsou až do roku 2300 ale navenek se tváří, že jsou všichni strašně šťastní, veselí a spokojení.
Krásný den!

 

 

 

Pondělní glosy 26. 3. 2012

Dnešní titulek Lidovek „Kalousek chce zrušit úřady za 12 miliard“ je poněkud ba přímo značně zavádějící, neboť již podtitulek upřesňuje: Úřad pro ochranu osobních údajů by mělo řídit vnitro.

Takto se byrokracie osekávat nedá, výsledkem této metody je vždy vyšší počet úředníků pod jinými střechami. Jedinou efektivní metodou je osekávat nesmyslné vyhlášky, nařízení, zákony a další státní buzerace a teprve následně úředníky, kteří je měli na starost a hlavně, kteří je vymýšleli.

 

Rozhovor sobotních Lidovek se senátorem a primátorem Teplic Jaroslavem Kuberou by měl být zpracován do závazných pokynů a rozdán všem radním a starostům tohoto státu. Rozhodně si jej přečtěte a pak si položte otázku, proč něco takového nejde i ve vašem městě!

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Vitou Sackville - Westovou

Měsíční svit

 

V té chvíli starý, sešlý hrad

je krásný jako nikdy snad

i zarostlý a zpustlý val

se opět pevnou hradbou stal

a křivá chýše, jaký div,

se pyšně staví na odiv.

Když barvy rozhodly se spát,

duch tvarů hned si počal hrát

a krásné stavby v tento čas,

jež rozsety jsou kolem nás,

když na ně dopadá ta zář

hned brutálnější mají tvář.

A z oblaků se náhle stal

pás stříbra nad vrcholky skal,

čerň se stříbrem ovládly noc,

i nad skalisky mají moc,

jež jako věže v silných zdech

tu před vlnami brání břeh,

i temnou slují proudí svit,

kde Merlin má svůj skalní byt.

 

 

Páteční glosy 23. 3. 2012

Už jen málokdo si vzpomene, že na počátku podnikatelské kariéry Romana Janouška stál zločin, a to zločin největší: státní dotace na protidrogovou politiku, z nichž vyinkasovala jeho firma  v letech 1993 - 1996 kolem půl miliardy (!) korun.  Za ministra školství Pilipa…

 

Naskýtá se ještě jedna skvělá možnost, jak uhradit ty čtyři miliony korun, které bude stát přejmenování pražského letiště na Letiště Václava Havla - Praha, aniž by se na tom museli ze svých daní  podílet ti, kteří s tím nesouhlasí. Včera totiž mincovna začala razit pamětní medaile s Václavem Havlem a jeho paní Dagmar chce výtěžek dát na dobročinné účely. Proč z nich raději nezaplatit ty letištní náklady? Zaplatili by je tak ti, kteří by koupí medaile na přejmenování letiště chtěli dobrovolně přispět. Což by bylo mnohem férovější, co říkáte, paní Havlová?

 

Skvělý politolog Petr Robejšek v Reflexu na téma „hlavní proud evropské integrace“:

Chceme-li již hovořit o Evropě nautickým slovníkem, tak by byl asi přesnější následujcící popis: Na místě evropské mateřské lodi a vzpurné české posádky křižuje flotila, v níž najdete jak napůl potopené dřevěné šalupy, tak i kontejnerové lodi páté generace. Některé z lodí drží kurs, jiné nelogicky kličkují a mnohé plují poloviční rychlostí.

Na špici je německo - francouzský katamaran, nouzově, a přesto natrvalo sletovaný společnou nedůvěrou vůči mocenským ambicím toho druhého. Kancléřka a prezident sice denně přepisují námořní mapu, ale pozorný Marťan by si mohl všimnout, že konvoj směřuje k bermudskému trojúhelníku.

Na všech lodích přibývá reptajících pasažérů, kteří mají dojem, že je vezou do končin, jež oni vůbec navštívit nechtějí. Na nizozemské a finské lodi se již ke kormidlu prodírají důstojníci, kteří mají proti kursu zásadní výhrady.

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

Vlastník je podle § 123 občanského zákoníku v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.
Důležité je pochopitelně "v mezích zákona", jinými slovy, vlastnické právo není neomezené (což ostatně plyne už z čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod: "Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.").
Konečně § 127 odst. 3 občanského zákoníku stanoví, že: "Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit."
Pokud by to nestačilo, je v záloze ještě § 128 odst. 1 občanského zákoníku, neboť se lze domnívat, že oprava městské nemovitosti představuje naléhavý veřejný zájem.
Čili jediným kreténem v Pardubicích je v tomto případě pan podnikatel, který si postavil vilu bez stavebního povolení (laicky řečeno jde o "černou stavbu") a stavební úřad (na rozdíl od mnoha jiných) se rozhodl nechat tuto černou stavbu odstranit.
Mimochodem, obstrukce ze strany pana podnikatele ohledně využívání jeho pozemku stavbaři pro opravy nemovitosti v majetku města Pardubice skončí nejspíše tak, že město se obrátí na soud, který následně rozhodne v neprospěch pana podnikatele, možná ještě před samotným verdiktem vydá předběžné opatření (viz § 74 až § 77a občanského soudního řádu), takže se oprava nemovitosti ani příliš neprotáhne. Pan podnikatel si touto odvetou leda definitivně zajistil odstranění své vily, srdečně gratuluji.

 

Čtenář glos P. P. mi napsal:

Jako rodilý Pardubák si dovoluji reagovat na Vaši připomínku stran individua podepisujícího nevýhodné smlouvy o rekonstrukci Machoňovy pasáže. Je to prostě ostuda. Je v tom namočen Městský rozvojový fond Pardubice (mrfp.cz), kde samozřejmě sedí ve vedení a představenstvu čelní městští a regionální politici.
Už se dělal audit přidělování zakázek MRFP s velmi zajímavými výsledky, které se tady u nás prezentovaly v Pardubickém deníku a politici se k nim buď odmítali vyjadřovat, nebo přímo popírali výsledky auditu či snižovali kvalitu provedení auditu samotného. Tématem se ale zaobírala i Česká televize (viz link)
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/153307-audit-pardubicke-verejne-zakazky-neprobihaly-podle-pravidel/?mobileRedirect=off
Cituji: "Jednou z podezřelých zakázek je oprava Machoňovy pasáže v Pardubicích. Rekonstrukční práce přišly na téměř 118 milionů korun. Audit však odhalil, že při veřejné soutěži bylo porušeno několik pravidel. Smlouva s dodavatelem Metrostav byla podepsána s předsedou představenstva MRFP, panem Milanem Tichým (ODS - moje pozn.), v poslední den funkčního období, píše se mimo jiné v auditu této zakázky."
No pan Tichý v MRFP prostě uměl. Více v následujících odkazech (pokud máte čas a chuť na trochu pardubického bahna…)
http://zpravy.idnes.cz/fond-koupil-od-hokejistu-predrazene-televize-pak-klubu-umazal-dluh-1fu-/domaci.aspx?c=A111122_1688528_pardubice-zpravy_mav
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/39283-pardubice-neodvolaly-cleny-sveho-fondu-kvuli-sporne-ceste-do-usa/
Tedy nic nového pod sluncem, naši místní politici nejsou v republikovém měřítku výjimkou. Není divu, že ODS v Pardubicích dopadla tak, jak dopadla. I já jsem bývalým voličem, ale poslední troje volby (jak město, tak kraj a parlament) jsem jí prostě hlas dát nemohl.

Čtvrteční glosy 22. 3. 2012

A tak nám rezignoval ministr školství Dobeš z ABL. Prý jako chlapák, protože odmítl požadavek vyděrače Kalouska, který po něm požadoval dvě a půl miliardy úspor takže by musel sáhnout na platy učitelů, kteří mu jaksi přirostli k srdci, jak se vyjádřil, a tak raději rezignoval.

Kdyby byl ovšem chlapák premiér, nebyl by ministrem už dávno a dávno…

 

Jak  jsem předpokládal, se zbouráním domu postaveného bez stavebního povolení v Pardubicích místním podnikatelem, to nebude tak jednoduché. Město totiž spravuje předválečnou pasáž (kterou předtím nechalo málem spadnout) a stavební firma tak činí s užitím pozemku právě tohoto podnikatele. A ten si to nyní náhle rozmyslel  a tak stavebníci mají problém.

Mám proto dotaz na Pardubičáky, kteří o tom něco vědí: který kretén stvořil a podepsal smlouvu, která něco takového umožňuje?

 

A tak vláda rozhodla, že budeme mít v Praze Letiště Václava Havla. Proč ne. Bude to stát jen pár milionů a Dagmar Havlová je strašně šťastná, jak se vyjádřila v televizi. Škoda jen, že nesáhla do portmonky a nezaplatila to přejmenování z nadsazené ceny za část Lucerny, kterou Havlovi zaplatil estébácký konfident Junek… 

 

Opsáno z internetu k případné kandidatuře Jana Švejnara na funkci prezidenta ČR:

On pan Švejnar nesložil při přijetí občanství Spojených států následující přísahu?

"Místopřísežně prohlašuji, že absolutně a úplně odvolávám a zříkám se jakékoliv služební věrnosti a oddanosti jakémukoliv cizímu panovníkovi, předákovi, suverennímu státu  jehož jsem byl občanem, že budu podporovat /Pozn.: Pro výraz „to support“ neexistuje v tomto kontextu adekvátní český protějšek/ a bránit ústavu a zákony Spojených států amerických proti všem nepřátelům cizím i domácím, že si budu udržovat víru a oddanost k obojímu, že pozvednu zbraň ve prospěch Spojených států když je tak požadováno zákonem, že budu vykonávat nebojovou /civilní/ službu v ozbrojených silách Spojených států je-li tak požadováno zákonem, že budu vykonávat práci národní důležitosti pod civilním vedením je-li tak požadováno zákonem a že činím tento závazek svobodně bez jakýchkoliv vnitřních výhrad a bez úmyslu se mu vyhýbat, k čemuž mi dopomáhej Bůh.“

Jak tedy chce po svém případném zvolení slibovat následující?

"Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".
(Ústava České republiky; Hlava třetí, Článek 59; odstavec (2))

 

Středeční glosy 21. 3. 2012

Včera se mi při hřímání ve sněmovně velmi líbil šéf sociálních demokratů Sobotka. Prohlásil totiž, že opozice má kontrolovat plnění vládních slibů.

A pak vůbec nevyčetl vládě, že chce zvyšovat daně bohatším, ač to vůbec neměla ve vládním prohlášení…

 

Už dlouho jsem neslyšel něco tak „falešného a prázdného“ jako Jana Švejnara, vyčkávajícího kandidáta na prezidenta republiky, v pořadu Radiožurnálu.

Jen a jen „ušlechtilé kecy“ bez jakéhokoliv konkretního obsahu: ve školství je třeba udělat reformu a dávat peníze tam, kde to bude nejefektivnější, rozpočet je třeba stabilizovat a pak provést funkční analýzu, kde šetřit a budoucí prezident musí mít vizi a strategii.

O své případné vizi a strategii pochopitelně neřekl ani jedno konkrétní slovo.

 

Rozvíjí se debata o nákupu nových belgických kulometů pro českou armádu za čtvrt miliardy korun a kupodivu se nevede hlavně o tom, zda je vůbec nakoupit  a proti komu je budeme potřebovat, ale o tom, že budou tradičně dvojnásobně dražší než za kolik je nakupují jinde.

Nemohu se zbavit dojmu, že jediným rozumným řešením by bylo armáda z gruntu zrušit a vystavět maličkou novou, která by byla nedílnou součástí integrovaného záchranného systému. Poprvé v historii by tak na něco byla.

 

Čtenář glos P. J. doplnil svůj včerejší mail následujícím brilantním textem:

K mé včerejší poznámce ještě doplňuji, že můj příspěvek do fóra k Holešovské výzvě nakonec zveřejněn nebyl, nejspíš byl příliš heretický a pro administrátory fóra intelektuálně (či intelektově?) nezvládnutelný a nestravitelný.

Čtením řady příspěvků z tohoto fóra ve mně neustále narůstalo zděšení, kolik pohrobků totality se zde najednou znovu vynořilo, a to i mezi mladou generací, která reálný socialismus nezažila. Ale zároveň jsem se i poučil a doplnil si vzdělání. Dozvěděl jsem se např., že před listopadem 1989 zde byly prosperující průmysl a neméně prosperující zemědělství, které byly následně za přispění zločinných vlád (jedním z největších zločinců je jakýsi Klaus) rozvráceny a rozkradeny. Ze zoufalství jednotlivých výkřiků jsem nabyl dojmu, že nejvíc ony kritiky naštval fakt, že si taky nenakradli.

O tom, že zde před rokem 1989 bylo prosperující hospodářství, může mluvit jenom úplný trouba nebo demagog. Naivní český idealista a romantik (žijící pod silným vlivem zbožnění Václava Havla a spol.) si bude stále myslet, že totalitu zničily myšlenky disidentů a jejich neutuchající protirežimní ofenzívy. Nic proti disidentům, i když i mezi nimi byla “šlechta” a plebs, o němž toho mnoho nevíme, ale který by si zřejmě zasloužil mnohem více pozornosti i uznání, než oficiální bojovníci s režimem, kteří se zhusta rekrutovali z “odkopnutých” přisluhovačů tohoto režimu. Jako prakticky uvažující člověk ale vím, že pád totality byl především ekonomickou porážkou komunismu, politická změna byla již pouhým doprovodným jevem.

Ve škole jsme se učili, že otrokářský společenský systém zanikl, protože se přežil a byl především ekonomicky neudržitelný. Otroky bylo stále těžší a nákladnější získat, otroka bylo nutno živit, jeho motivace k práci byla nulová a k práci byl nucen nákladným systémem dozorců. Jinými slovy, jeden produktivní otrok živil stádo neproduktivních darmožroutů.

Když se podíváme na socialistické “prosperující” hospodářství, vysledujeme překvapivě shodné rysy s oním dávno překonaným hospodářstvím. Máme zde vládnoucí vrstvu, bandu s patentem na rozum, která o všem rozhoduje a nepřipouští debaty. A je zde armáda demotivovaných “pracujících”, kteří jsou povětšinou jen povinně zaměstnáni, protože jinak by jim hrozilo stíhání pro trestný čin příživnictví. Tito pracující, kteří jsou sice v oficiálních projevech vždy vynášeni na piedestal, jsou v praktickém životě postaveni na úroveň otroctva, protože nemají a nesmějí mít vlastní (jiný) názor a jejich případná iniciativa může mít jen “povolený a schválený” rozsah (viz trestné činy nedovoleného podnikání). Tato socialistická nesmyslná přezaměstnanost a umělá zaměstnanost musela být dlouhodobě též neufinancovatelná. A nad vším, bdělé oko StB. O tom kdo, jak a kolik v rámci společného a společenského vlastnictví kradl, se tradují legendy. Tak čemu se dnes divíme, že “ti nahoře” kradou. Oni totiž kradou, a vždy kradli, i “ti dole”. Jde jenom o míru a ochotu si to přiznat.

A ještě k tomu “prosperujícímu” hospodářství za socialismu. Ono bylo celé jedna velká loupež, byly ukradeny velké průmyslové podniky i malé živnosti, byla ukradena zemědělská půda a násilím zkolektivizována. Kolik životů a lidských tragédií si toto “prosperující” hospodářství vyžádalo nějak těm internetovým nostalgikům uniká. A když se vyčerpaly nakradené zdroje, které nahospodařily generace skutečných hospodářů, pak poslední ránu možné prosperitě zasadila RVHP. Průmysl i zemědělství produkovaly bez ohledu na náklady a potřeby odbytu, vždy pod euforickou a nabubřelou představou, že politickým rozhodnutím přemůžeme přírodní, a tedy i ekonomické, zákony. Že to jednou musí padnout na hubu, bylo víc než jisté. Bohužel to trvalo příliš dlouho. (Nepřipomíná vám to taky tak trochu Bruselskou E(U)konomickou školu?).

A teď to tu máme znovu, Holešovská výzva, líbivá a chytlavá hesla, která vyjadřují spravedlivé rozhořčení mas “obyčejných lidí”. Problém je, že pod populistickým nátěrem vykukují staré a oprýskané transparenty Gottwaldových šiků.

 

Čtenář glos B. O. mi napsal zajímavý názor:

Holešovská výzva jeví se mi úsměvnou mimo jiné i pro upřímný postesk organizátorů: „V tomto krátkém časovém období spontánního vzniku nebylo reálné hned formulovat body našeho programu pro následné období.“ Takže program dohromady dát, to jim moc nejde.

Na druhé straně ale v onom „krátkém časovém období“ prokazují reálnou schopnost jasně formulovat, co který z artefaktů jejich hnutí bude stát, kde a jak ho pořídit – a hlavně zaplatit: „Je možno si objednat kovové odznaky s nápisem „Stydím se za vládu a prezidenta a chci jejich demisi“. Cena je 20 Kč za kus. Cena visaček z tvrdého papíru se stejným nápisem je 5 Kč za kus.

 Jestli právě tohle není celý ten program.

 

Opsáno z facebooku:

Vládo a koaliční poslanci !
Začněte už sakra dělat kroky, které nebudou nasírat vaše tradiční voliče. Vyhažte polovinu úředníků, zrušte 80% naprosto zbytečných institucí a neziskovek. Zrušte nesmyslné dávky a příplatky, které se mnohdy zdvojují. Zlikvidujte maximum restriktivních zákonů a nařízení, kterými nás zaplevelili socani. Potom se k vám začnou tradiční voliči vracet, možná že i důvěra a třeba přijdete na to, že v rozpočtu zůstane ještě dost peněz.

 

 

Úterní glosy 20. 3. 2012

Čtenář glos P. J. mi napsal:

Dnes jsem se dostal k pořadu Hyde park (zřejmě ze 16.3.2012), kde byl přítomen protagonista, nyní hodně zmiňované, Holešovské výzvy občan Slávek Popelka.

Vydržím hodně, ale tuto truchlohru jsem nedokoukal. Takového zoufalce jsem už dlouho nespatřil, avšak toto seznámení mne pohnulo k tomu, abych se na onu Holešovskou (podle mnohých nadšených sympatizantů též “Holešovickou” výzvu – co je do pár písmenek, hlavně, že protestujeme) výzvu zaměřil blíže a věru jsem nebyl zklamán. Dokonce mi to nedalo a přidal jsem svůj komentář do jakéhosi fóra, kde se to hemžilo podporujícími výkřiky. Můj komentář, který silně vybočoval ze zavedených znění, jsem opustil ve stadiu, že “čeká na schválení”, takže pro jistotu je tam zřejmě nějaká ta cenzurka, abych neboural procento příznivých ohlasů a podpor.

Vzhledem k tomu, že většina komentářů zněla jako bolševické agitky, tak jsem si dovolil tam napsat, že teď už stačí jen založit Lidové milice a vyjít do ulic. ROH již máme, soudruh Zavadil se chápe iniciativy, aby nepřišel o zásluhy. Rovněž jsem se zmínil, že dokážu pochopit naštvanost, neb i mně se řada věcí nelíbí, ale že lidská nepoučitelnost, zabedněnost a blbost jsou neodpustitelné a trestuhodné. Mnozí se tam vyjadřovali o nutnosti rozvíjení vzdělanosti, ale jejich gramatický projev a cit pro dějinné souvislosti a uvědomění si, kam takové “lidové vzpoury” vedou, protože většinou končí revolučními tribunály a likvidací všech, kdo nemají ten “jediný a správný názor”, svědčí o pravém opaku.

Bolševik v nás stále žije a daří se mu docela dobře. Svoboda projevu umožňuje hlasité vyjádření i takových názorů, za něž by mělo následovat pár facek. Problém je, že sbírky různých nespokojenců kritizují, stále někoho vyzývají k odchodu a pořád nás neopomínají upozorňovat na to, jak je zde všechno špatně. Ale ze všeho toho hulákání vůbec nevyplývá, kdo má ony “nezbytné a oprávněně požadované” změny provést, stále je tu ten zavedený odosobněný způsob vyjadřování “mělo by se, je třeba, aby, musí se atd.”. Velice oblíbené je i zaštiťování se tzv. “obyčejnými lidmi”. Zřejmě patřím mezi lidi neobyčejné, protože mně tito křiklouni z duše nemluví. Neuznávám tyto výzvy a považuji je za vrcholně nebezpečné, protože jejich primitivizmus, a primitivizmus jejich nositelů, je báječnou příležitostí k tomu, aby se do vedení takových iniciativ postavili lidé, kteří nemají zábrany a manipulaci s davem využívají jen pro svůj vlastní prospěch. Následky jsou vždy tragické.

Proto případným nespokojencům se stávajícím stavem přiznávám jen jedinou legitimní formu odporu a protestu: jděte do politiky, sestavte program a získejte pro něj lidi, kteří vás zvolí. Pak můžete začít měnit věci třeba k lepšímu. Ale plané výkřiky, výzvy, prázdná slova bez alternativních řešení, to je jen cesta k diktaturám všeho druhu či v lepším případě k trapnému vystoupení v TV.

 

Zlatá slova politologa Stanislava Balíka: Za morální zdevastovanost národa, již Holešovská výzva přičítá vládnoucímu režimu, nemůže politika. Může za ni špatná výchova - a především doma, potom teprve ve škole či jinde.

 

Pondělní glosy 19. 3. 2012

Vila, kterou postavil  Miloš Holeček v Pardubicích, se má zbourat. Postavil ji bez povolení, a to v pardubickém parku. Příliš spoléhal na to, že místní politikové splní to, co mu zřejmě slíbili, totiž změnu územního plánu a legalizaci stavby za desítky milionů.

Proti rozhodnutí „zbourat“ už prý není odvolání. Uvidíme. Zbourat by se však ten dům měl, a to z estetických důvodů…

 

Čtenář glos J. B. mi napsal:

Pod tlakem „lidu“ nebo na „přání“ lidu ČT24 pozvala v pátek do HydeParku jakéhosi pana Popelku. Pokud jste se díval, pak není třeba komentáře, pokud ne, tak si toho pána pusťte ze záznamu, tak nějak by mohl vypadat nultý díl seriálu Francouzská revoluce, kterou nedávno opakovali v TV. Ty další jistě znáte …., Robspierre, vláda teroru, revoluční tribunály, pařížští měšťané stěžující si na Radnici, že krev od gilotiny tak páchne, že jim kazí obchody ….., přeloženo do současnosti – dlažební kostky, vymlácené obchody, stávky… Ne, ne, pane doktore, to není nemožné, jen je to zatím pravděpodobné tak 50 na 50.

Dodávám: je to jako s každou infekcí. Pokud se nevymýtí  hned v počátku, hrozí opravdu sepse… Snažím se, seč mi síly stačí, všechny varovat a poukazovat na historické zkušenosti. Pokud to nepomůže, pak nezbývá, než se aktivně bránit (až do těch hrdel a statků)…

 

Opsáno z facebooku:

V Prachaticích vypsali veřejnou soutěž na „výtvarnou výzdobu výklenkových kapliček a božích muk na Svatopetrské cestě v Prachaticích“. To by samo o sobě nebylo nic tak zvláštního, kdyby radní neodhlasovali až třetího v pořadí (což u nás není nic neobvyklého), ovšem součástí tohoto vybraného návrhu byla podobizna Václava Havla naroubovaná na tělo Svatého Václava.

Prý to není nejapný vtip, ale fakt. Nevíte někdo něco o tom?

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Williamem Allinghamem

Předjaří

 

Už pro ten dnešní prosluněný den

rád naživu jsem, vnímám jeho krásu

jak byl by to ten nejvlídnější sen;

pár mladých lístků chvěje se v tom času,

modř nebe nelze vnímat bez úžasu,

též meze, stráně, kopec nejeden,

jak ze safírů; míli vedle jen

pak moře barvy stříbřitého vlasu.

 

Tu v člunu vlhké sítě rozplétám

a krávy vodím z jejich pastvy zpět,

též předu přízi doma na zádveří,

pak na perutích vzlétám, když se zšeří

a naslouchám, jak drobný poeta,

té krásné písni. Umět ji tak pět!

 

Páteční glosy 16. 3. 2012

Brusel pozastavil Česku čerpání dotací a v dubnu k nám přijede německá kancléřka Merkelová. Jak to spolu souvisí? Velmi: jde o společný tlak, abychom „nezlobili“, drželi hubu a krok a promptně se připojili k „fiskálnímu paktu“. I stane se…

 

Šéf mise Mezinárodního měnového fondu v Řecku Poul Thomsen, že pokud Řecko nepřijme včas doporučená opatření, mohla by se spustit „neudržitelná dluhová dynamika“. 

Přeloženo do lidštiny: nastal by další bankrot…Přitom i velkému naivkovi musí být jasné, že nastane, byť se mu zase bude říkat zcela jinak.

 

Opsáno z facebooku:

Frustrace z české politiky? Nu, a čemu se divíte, když zde rozhoduje český volič?




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články