Články

Pórek s vejci

Rozpis pro dvě osoby

 

Zelenější konce ze 2  pórků (nebo jeden celý, ale pak přijdete o tu krásnou zelenou barvu)

1 lžíce másla

1/8 l smetany

sůl

zelený pepř

3 vejce

 

Pórek nakrájíme na kolečka, která lehce osmahneme z obou stran na másle (pozor na připálení, pak by zhořkla!), přilejeme smetanu a pod poklicí pomalu dusíme do vydušení smetany.

Vejce uvaříme na tvrdo, nakrájíme na čtvrtky, lehce osmahneme na stejné pánvi s pórkem, osolíme, opepříme a hned servírujeme.

Příloha: bílý chléb

Doporučené víno: hodně vychlazené veltlínské zelené

Páteční glosy 10. 2. 2012

Typicky český rozhovor ministra dopravy Pavla Dobeše s Lidovkami:

Otázka: Bude ministerstvo prověřovat i dříve uzavřené smlouvy, například na mýtný systém?

Odpověď: To už jsme učinili. Smlouva jako taková podle mého názoru není výhodná pro stát, ale je výhodná pro poskytovatele. Nicméně v tuto chvíli je její vypovězení v podstatě nemožné a my nemáme žádné indicie, že by se tam dělo něco, co by mohlo směřovat k trestně právní odpovědnosti.

Otázka: Nejde o trestní odpovědnost, ale o efektivitu. Náklady na provoz mýtného v Rakousku byly v roce 2007 7,9 procenta. V Česku byly podle firmy Kapsch, která mýtné provozuje, loni 21 procent. Nemůžeme požadovat vyšší efektivitu?

Odpověď: Co se týče ceny ze strany provozovatele, tam je to velmi složité, skoro nemožné. My můžeme jít druhou cestou, kterou i jdeme, a to je navyšování sazeb mýtného. To zvyšuje celkový výběr mýta.

Summa summarum: Někdo v minulosti podepsal zločinnou jednostranně výhodnou smlouvu s firmou Kapsch, která se nedá ani změnit, ani vypovědět, takže chybějící peníze se vytahují z našich kapes.

Pane ministře, mohli bychom, poníženě prosíme, vědět, kdo to byl? Kdo všechno se na tom podílel? Co ti lidé dělají dnes? Proč je nejde obvinit z mizerné správy svěřeného majetku?

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

při pohledu na "elity", které se uchází o post prezidenta, se mi, mírně řečeno, poněkud bouří žaludek. Hlavními favority je trio Schwarzenberg, Fisher a Okamura. První z nich by se konce svého prvního volebního období ani nemusel dožít, případně by ho rovnou prospal, což by nebylo na škodu, neboť nezvládá ani pořádně artikulovat a české zájmy nehájí ani jako ministr zahraničí. Druhý z nich proslul tím, že jako premiér úřednické vlády nic nedělal (a vlastně ani nemohl), nic neříkal, pouze vypadá sympaticky a hezky se usmívá - takový starší Staník Gross, čistý, bez názoru, známý a přitom relativně neokoukaný. Třetí vzadu je populista par excellence, který nabízí řešení, přijatelná pro všechny - tedy ani pravicová, ani levicová, od všeho trochu. Kdyby se měla realizovat, veřejnost by vystřízlivěla velmi rychle. Nutno dodat - Okamura je známý, říká lidem, co chtějí slyšet a jako jediný kandidát již dnes programově objíždí celou republiku, jeho šance tedy nejsou malé.
Kdo zbývá další? ODS má hned dva kandidáty - senátora Přemysla Sobotku a poslankyni Miroslavu Němcovou. Jako obvykle vyhraje uvnitř ODS ten horší z obou kandidátů, tedy Sobotka, který pak v přímé volbě nebude mít u voličů šanci a je to vidět už dnes. Ne, že bych si dělal iluze, že by mohla vyhrát Němcová, ale lepšího kandidáta, resp. kandidátku současná ODS nevygenerovala. Ale díky bohu aspoň za to, další kandidáti jsou ještě méně stravitelní.
ČSSD nabízí Švejnara, Špidlu nebo Rychetského (který však kandidaturu odmítá). Dalším socialistickým kandidátem je rovněž Miloš Zeman (nutno dodat, ani to by, vzhledem k současným kandidátům, nebyl špatný prezident - jednooký král mezi slepými). Vyloženě do počtu a pro pobavení veřejnosti se objevují i další kandidáti, například eurokomunista Vladimír Remek nebo naprosto nepředvídatelná Jana Bobošíková.
Příštím prezidentem bude s největší pravděpodobností jeden z výše uvedených kandidátů, pokud se ovšem nerozhodne kandidovat třeba Karel Gott nebo Jaromír Jágr. Skutečný státník, který by měl pádný důvod stát se prezidentem, mezi nimi není ani jeden.
P.S.: již delší dobu pozoruji, kdo všechno má v České republice volební právo a mám stále větší dojem, že pro záchranu demokracie (nejen u nás, ale v celé Evropě) je na čase začít zavádět volební cenzus. Ideálně podle výše IQ, reálně alespoň podle odvedených daní. Jinak nás nečeká demokracie, ale demokratura. Přímá volba prezidenta a prezidenti, kteří takto budou generováni - další pádný argument pro odstranění rovného volebního práva.

Čtvrteční glosy 9. 2. 2012

Dávno zbankrotované Řecko bude opět slavně „zachráněno“, Pomalu by stálo zato otevřít si sázkovou kancelář a přijímat sázky, jak dlouho potrvá, než bude zapotřebí dalšího záchranného summitu.

Vítězství politiky nad trhem je totiž vždy vítězstvím Pyrrhovým a velmi, velmi dočasným.

 

Skvělý titulek: Francie loni snížila schodek rozpočtu o třetinu.

Realita: V roce 2010 vláda vyčlenila 32 miliard eur na budoucí investice a jednorázové platby regionálním vládám k pokrytí dopadu daňové reformy, takže vznikl mimořádně vysoký deficit. Ten pak v roce 2011 snížila o třetinu, přesto činil 90,8 miliard eur, což je hrubě přes pět procent HDP. Celkový státní dluh se pak v příštím roce vyšplhá na téměř 90 procent HDP.

 

Až dnes nebo v příštích dnech budete procházet nákupním střediskem nebo ulicemi, všímejte si lidí kolem sebe: všichni to totiž budou potenciální voliči nového prezidenta…

 

Čtenář J. B. mi napsal:

Včera se na internetu objevil článek "Studenti práv v Plzni podali ústavní stížnost, chtějí akreditaci", viz
http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/studenti-prav-v-plzni-podali-ustavni-stiznost-chteji-akreditaci/751121 
Je to typická ukázka, koho jak taková právnická fakulta vytváří. Místo toho, aby se budoucí právníci obrátili proti tomu, kdo problém způsobil (kdo podváděl) a kdo jim tedy způsobil potíže, obrací se proti tomu, kdo musí udělat logickou věc, která už měla nastat dávno.
Pokud by celý právní systém v západním světe nebyl pošahaný, nemohlo by je ani napadnout uvažovat jinak. Ale oni zatím obrací pozornost proti důsledkům, nikoliv příčinám…
Smutné je, že tihle studenti asi vyhrají, protože politici se leknou, soudci to nebudou platit ze svého a stát, ten má přece z daňových poplatníků peněz dost - přinejhorším vymyslí nějakou novou daň.

Úterní glosy 7. 2. 2012

David Tramba napsal v dnešních Lidovkách: …ani snížení ruských dodávek plynu nepředstavuje větší problém.

Jenže: Rusko dodává do Evropy veškerý nakontrahovaný plyn, jen neakceptovalo požadavky na navýšení dodávek s tím, že plyn přednostně užije doma. A Putin k tomu dodal: Kdyby se nekladly plynovodu Nordstream do cesty politické překážky, mohlo do Evropy proudit dnes více plynu další větví z nových nalezišť.

Píšu to jen kvůli tomu, že mne popuzují tendenční nepravdy v mediích, i když riskuji, že budu vydáván za rusofila…

 

Havlův film Odcházení byl nominován na dvanáct Českých lvů. Jen v kategorii dokumentárních filmů ne. Přitom právě tohoto Českého lva by měl dostat, neboť výše zmíněných dvanáct nominací jasně dokumentuje jednu velmi charakteristickou vlastnost nemalé části české humanitní inteligence…

Pondělní glosy 6. 2. 2012

Opsáno z idnes:

Cena za korporativismus je vidět všude kolem nás: dysfunkční korporace, které přežívají navzdory své hrubé neschopnosti sloužit zákazníkům, zkornatělé ekonomiky typické pomalým růstem výstupu, nouzí o poutavou práci a skrovnými příležitostmi pro mladé lidi, vlády krachující kvůli svým snahám tyto problémy tišit a sílící koncentrace majetku v rukou těch, kdo jsou dostatečně úzce napojeni na správnou stranu korporativistické dohody.

Přesun moci od majitelů a novátorů ke státním úředníkům je protikladem kapitalismu. Přesto mají apologeti tohoto systému a poživatelé jeho výhod troufalost dávat všechny tyto nezdary za vinu "bezohlednému kapitalismu" a "nedostatečné regulaci", které podle jejich názoru vyžadují silnější dozor a regulaci, což ovšem ve skutečnosti znamená více korporativismu a systematické státní protekce.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/nazor-soucasna-podoba-korporativniho-kapitalismu-je-stezi-udrzitelna-1m9-/kavarna.aspx?c=A120202_150119_kavarna_chu 

 

Čtenář glos Z. T. mi napsal:


Sice opožděně, ale přesto si dovolím reagovat na čtenáře glos J.B o rozdávání ovoce ve školách. Má ve všem pochopitelně pravdu, ale trochu nesouhlasím s jeho post scriptum: „Pokud by někdo chtěl vědět, kde většina ovoce skončí, klidně a rád odpovím - děti z nepřizpůsobivých rodin vezmou ovoce domů a budou s ním krmit své rodinné příslušníky, kteří sociální dávky, určené mimo jiné na výživu dětí, propili nebo prohráli v automatech, a ty rozežrané děti, tak ti to ovoce vyhodí a půjdou si smlsnout nějaké chipsy…“

Jsem možná hodně naivní, ale myslím si, že by se našlo dost dětí z finančně dobře situovaných rodin, které by toto ovoce snědly, popřípadě vzaly domů anebo dokonce darovaly někomu potřebnějšímu. Myslím si, že jsou z domova zvyklé na to, že nic není zadarmo. A právě naopak, plno ostatních dětí by si klidně uspořádalo bitvu s pomeranči. Taky jsou zvyklé z domova na to, že to co je "zadarmo" je vlastně pořád a není třeba si toho vážit…..

 

Paní E. J. B., Češka žijící a pedagogicky pracující v USA, napsala následující slova, která mi mluví z duše:

Dnes jsem vyzvedávala mé děti ve škole a zastavil mě jeden kantor s tím, že má dotaz, podle jaké metody děti vychovávám, protože jsou jaksi jiné. Prý unikátně zdvořilé, ale zároveň asertivní, nebojí se prohry a umějí vyhrávat. Řekla jsem mu, že jsem instinktivní rodič, nechodím na přednášky o pozitivním rodičovství, ne…čtu odbornou literaturu, nikdy jsem nekupovala módní vzdělávací hračky, děti chválím i trestám (občas padne i nějaký ten láskyplný pohlavek), mají zodpovědnosti a programově jim nezvedám sebevědomí (you are the best) a stokrát denně jim neopakuju jak jsou jedinečné a jak je miluju. Matematiku je učím hrou (kostky, karty, logik) a ráda je nechávám prohrát, aby si zvykly na život. Zároveň je nutím k drilu násobilky a gramatiky. Chyby neignoruju, ale opravuju, city neanalyzuju, ale vnímám je, nejsem členem žádného klubu pozitivních matek a místo návštěv hloupých kreativních dílniček či drahých nudných teoretických přednášek, děti učím péct cukroví, používat jehlu a nit nebo psát na počítači (či perem) vlastní pohádky. Rodičovství není věda a z populární rodičovské literatury a rodičovských teorií mám kopřivku. Jsem odchovancem profesora Zdeňka Matějčka, se kterým jsem kdysi živě korespondovala a který byl normální, na rozdíl od dnešních pseudoodborníků na rodičovství.

 

Nádherný doklad českého smyslu pro humor: Havlův film Odcházení dostal dvanáct nominací na cenu Český lev…

 

Netřeba strašit poplatky ve zdravotnictví. Tady je návod k použití:

Nemáte-li peníze na doktora, běžte na letiště. Absolvujete zdarma rentgen, vyšetření prsou a v případě, že se zmíníte o Al-Kájdě, získáte jako bonus koloskopii…

 

 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Gertrudou Steinovou

Alici B. Toklasové

 

Opravdu myslíš že bych chtěla ano chtěla

celou tě cele milovat

opravdu myslíš že bych mohla ano mohla

celou tě cele milovat

opravdu myslíš že bych měla ano měla

celou tě cele milovat ano měla

a mohla ano chtěla

opravdu myslíš že tě miluji

celou a cele ano miluji tě

a žehnám ti má lásko

Perlička na víně s rajčaty

Rozpis pro čtyři osoby:

 

1 perlička (cca 1,2 kg)

50 g cibule

2 stroužky česneku

600 g rajčat

350 g červených paprik

2 lžíce olivového oleje

sůl, čerstvě utlučený černý pepř

¼ l suchého bílého vína

snítka tymiánu

4 lístky bazalky

2 bobkové listy

1 malá chilli paprička

citronová kůra

100 g černých oliv

 

Perličku vně i uvnitř opláchneme, osušíme a rozporcujeme na kusy. Rajčata blanžírujeme, oloupeme, rozkrájíme na kousky a odstraníme semeníky se semeny (lze použít kupovaná konzervovaná krájená rajčata). Papriky prudce opečeme v troubě při 220 stupních Celsia až zpuchýřkovatí. Pak je na chvíli dáme do plastového sáčku, aby se „zapotily“. Jdou pak snadnooloupat. Oloupané je rozkrájíme na kousky a opět zbavíme semeníků a semen.

Na oleji kusy perličky opečeme do zlatova. Osolíme, opepříme, přidáme prolisovaný česnek a cibuli nakrájenou na kolečka. Zalijeme  bílým vínem, přidáme tymián, bazalku, bobkové listy, citronovou kůru a chilli papričku. Nakonec vmícháme kousky rajčat a papriky.

Dusíme pod poklicí v troubě při 150 stupních Celsia zhruba jednu hodinu. Pak přidáme celé olivy a ještě chvíli podusíme.

Příloha: tradičně „pan blanco“, tedy plátky bílého chleba do křupava opečené na olivovém oleji.

Čtvrteční glosy 2. 2. 2012

Premiéra Nečase zarazil průběh posledního summitu EU, neboť předsedové vlád dostali do rukou konečný text smlouvy o fiskální unii (připravený Merkozym, pochopitelně) a bylo jim řečeno, ať se okamžitě rozhodnou, zda jej přijmou. Bez času na rozmyšlenou, na analýzu textu, na projednání s experty či s vládou nebo parlamentem…

Velice se divím, co jej na tom zarazilo: takto přece funguje jakýkoliv protektorát. Včetně domácí páté kolony…

 

Čtenář glos J. K. mi napsal:

K vaší poznámce o databázi DNA bych měl jedno možné rozšíření. Pakliže policie, státní zástupci nebo soudy prosazují preventivní sběr DNA u všech odsouzených, měla by tato databáze obsahovat též
vzorky DNA každého policisty, státního zástupce nebo soudce.
Nejenže bude na zmíněné působit preventivně, ale též značně usnadní vyšetřování případné trestné činnosti, které je již z podstaty věci obtížnější u těchto osob protože znají vyšetřovací postupy.
Zároveň to bude záruka jak zabezpečení těchto dat tak i jejich řádného využití. Pokud je důkaz pomocí DNA průkazný, nemusí se policista nebo soudce bát justičního omylu.
A naopak odpor by značil pochybnosti o kvalitě dokazování pomocí DNA.
Tento princip by bylo možné dále rozšířit. Pokud policejní ředitel prosazuje uvolnění pravidel pro odposlechy se slovy že "slušný člověk se nemá čeho bát", pak ať jsou jeho telefonáty zcela veřejné
včetně GPS trasy, kterou denně urazí.
Ale to by znamenalo mít stejný metr pro pány jako pro kmány. Takže to neprojde…

 

Přítel O. V. mi napsal:

Moji brněnští kamarádi v dávné minulosti říkávali ."Kémo, když něco fachčí, tak do teho nevrté!". Zlaté pravidlo, o němž asi pan Drábek a s ním i celá jeho strana nic netuší, takže se jal, místo toho, aby provedl integraci leta existujících databází obecních úřadů, vypsat nové "výběrové řízení", jehož výsledkem je naprosto nefunkční systém, kolabující úředníci a vřískající (vyjímečně právem) odbory. Najde-li se pak někdo z čackých neúplatných novinářů, kdo by se zajímal o to, proč se vítězem tohoto zajisté naprosto transparentního řízení stala samozřejmě věhlasná a transparentní firma Fujitsu (jako ostatně IBM na ministerstvu zdravotnictví) a hlavně kolik finančních prostředků přistálo na účtech jediné solidní politické strany TOP09. "That´s the question".

 

Od čtenáře glos J. K. jsem se s radostí nechal poučit:

Ve včerejších glosách v krátkém odstavci věnovaném kancléřce Merkelové uvádíte:

„Němci obdivují svoji kancléřku Merkelovou za to, jak se jí daří prosazovat své názory a požadavky v rámci EU. Der Spiegel dokonce její poslední výsledek na právě skončeném summitu komentoval titulkem "Všechno jasné, paní komisařko!"
Takže bychom měli být velmi na pozoru! Od komisařky k Führerin není zas tak daleko…“

Bohužel jste, dle mého názoru, v tomto případě zřejmě nepochopil pointu. Ironický titulek v magazínu der Spiegel je parafrází refrénu světoznámého hitu již zesnulého rakouského zpěváka jménem Falco, který dobýval evropské diskotéky počátkem osmdesátých let. Zpívá se v něm o partě narkomanů, kteří se oddávají své neřesti a jeden z nich říká jinému, volně přeloženo: „neotáčej se, komisař jde okolo, podívá se na tebe a ty víš proč…“ a v refrénu pak pokračuje: „Alles klar Herr Kommissar?“

Přirovnáním kancléřky k policejnímu (nikoli EU) komisaři ve zpravodajském článku vyjadřuje Spiegel všechno, jen ne obdiv. Je možné spekulovat i nad tím, proč Němci, kteří si tak potrpí na genderové stereotypy, nenapsali se správnou německou genderovou koncovkou Frau Kommissarin, nýbrž Frau Kommissar. Možná jen proto, aby ta parafráze byla více pochopitelná a rým zůstal zachován….

Pokud jde o samotný Spiegel, těžko byste v něm hledal slova velebící současné německé nebo evropské politiky či politiku. Troufám si tvrdit, že úroveň jejich novinářské investigace patří k naprosté světové špičce a taková je i jejich mezinárodní prestiž.

 

Středeční glosy 1. 2. 2012

Vláda plánuje od příštího roku opět hlouběji hrábnout do našich kapes a navíc vytvořit další vysoce korupční prostor. Plánuje totiž štítkování starších domů a bytů k prodeji a pronájmu zvláštními štítky s vyznačením jejich energetické náročnosti. Mají je vydávat speciální inspektoři ministerstva průmyslu a obchodu a mají stát od tisíců po desetitisíce, dle náročnosti posouzení.

Dvakrát fuj!

 

Němci obdivují svoji kancléřku Merkelovou za to, jak se jí daří prosazovat své názory a požadavky v rámci EU. Der Spiegel dokonce její poslední výsledek na právě skončeném summitu komentoval titulkem „Všechno jasné, paní komsařko!“

Takže bychom měli být velmi na pozoru! Od komisařky k Führerin není zas tak daleko…  

 

Z blogu Rudolfa Polaneckého na idnes:

Nechápu snahu některých politiků o to, abychom byli neustále v hlavním proudu. Jde o znak stádovitosti a bezmezné poslušnosti vůči bruselské vrchnosti. Sama EU si na toto zvykla tak, že jinou odpověď než ano neuznává. Od doby, kdy náš stát podal přihlášku se situace radikálně změnila.

Místo spolupracujících suverénních států zde máme klusající spolek podle francouzskoněmecké píšťalky, přičemž není povoleno vybočit z řady a natož promluvit. Proč má náš státní rozpočet schvalovat nikým nevolený bruselský byrokrat? Jak může od svého stolu vědět, co ta která země, region, kraj nebo dokonce obec potřebuje?

Někdy mám pocit, že kdyby se Merkelová se Sarkozym usnesli, že si půjdou skočit z letadla bez padáku, ostatní členské státy se přetrhnou, aby mohly skočit s nimi. Samotná myšlenka na "uzákoněný" vyrovnaný rozpočet není špatná a mělo by to být prioritou každé vlády. Ale způsob jakým je poslušnost vyžadována a ještě více způsob provedení je nepřijatelný.

 

Čtenář glos P. R. mi napsal:

Plně souhlasím s Vaším názorem na financování vysokých škol. Má to však, podle mého názoru, háček. Finanční podpora univerzity by měla být úzce provázána s její pedagogickou a vědeckou úrovní. MŠMT však umožnilo v posledních dvaceti letech vznik mnoha vysokých škol velice různé odborné úrovně. Potom je financí zdánlivě málo. Je to podobný problém jako ve zdravotnictví. Místo řešení kvality škol, rozhazují se peníze daňových poplatníků.

 

Čtenář glos J. M.:

Pořád silněji cítím v ČR, EU i globálně jakýsi ošklivý pach. Pokaždé, když zavane, nenapadne mě nic jiného, než slovo NORMALIZACE.“…

 

Úterní glosy 31. 1. 2011

To je dobré: v autě ministra dopravy objeví autoservis odposlouchávací zařízení…a nic se neděje! Nikdo nezavolá okamžitě policii a specialisty, nikdo nevyslechne ani řidiče (bývalého pracovníka Bártovy ABL) ani kohokoliv jiného a ministr se též tváří jako by se nic nestalo a jen blekotá. Z toho mně ovšem vyplývá jedno jediné: všichni velmi dobře od počátku vědí, kdo tam to zařízení nainstaloval a mají tedy strach cokoliv říci nebo učinit, neboť též dobře vědí, co vše může mít dotyčný adresát odposlechů v rukou….Je to nA BLití…     

 

Policie odebírá vzorky DNA dokonce i neplatičům výživného a tak nastává boj o rozsah této činnosti. Jak bývá v Česku zvykem, vyleje se s vaničkou i dítě. Naznačuje to již titulek včerejších Lidovek „Berte DNA vrahům, ne neplatičům“. Většina vražd jde totiž „domácích“, jakákoliv recidiva u nich nehrozí a vzorek DNA je tedy kriminalisticky bezcenný, pokud někdo nechce zkoumat případné dědičné dispozice k vraždě, což je ovšem kriminalisticky také na nic.

Z logiky věci by se tedy vzorky DNA měly odebírat u  těch pachatelů trestných činů, u kterých jde o recidivu nebo u trestných činů, u nichž je recidiva velmi častá. Pak by to byl skvělý pomocník  boje proti lumpům.

 

Španělská vláda rozhodla, že již nebude dotovat žádné elektrárny z obnovitelných zdrojů. Odůvodnila to logicky tím, že je to příliš nákladné a prohlubuje to schodek státního rozpočtu a dále, že to zvyšuje ceny elektřiny, což je v současné ekonomické situaci Evropy holé šílenství. Příklad hodný okamžitého následování!

 

Prezident Václav Klaus o akademické obci:

Nemohou bojovat proti školnému a současně chtít maximální akademickou svobodu a plné rozhodování o vysokých školách. Pokud vysoké školy touží po naprosté nezávislosti na státu, pak by samozřejmě musely chtít i nezávislost na penězích daňových poplatníků, to je elementární aritmetika.

Obávám se ovšem, že se zcela logickým a správným heslem „Kdo platí, rozhoduje“, narazí u každého bolševika mysli, byť sebevíce ověnčeného akademickými tituly.

 

Několik čtenářů glos mi napsalo, že výše naší půčky Mezinárodnímu měnovému fondu byla zřejmě odvozena z výše polského příspěvku, přepočítaného na náš počet obyvatel. Škoda, že jsme si nevzali příklad odjinud, třeba z Estonska…

 

Opsáno z facebooku:

Kajínek dostane nového spoluvězně a ptá se ho: "Za co jsi tady?"
"Ále, stáhnul jsem si o vás film."




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články