Články

Páteční glosy 6. 4. 2012

Módní ekonom Tomáš Sedláček zastává názor, že se starými ekonomickými poučkami už nelze vystačit a k ozdravění ekonomiky je zapotřebí vizionářských alternativ.

Nikoliv! (Na jazyk se mi ovšem dere lidovější výraz…)

Stačilo by naopak dodržovat ty nejstarší základní zásady:

1.) Veškeré bohatství vzniká jen a jedině poctivou prací rukou a hlav.

2.) Čím menší a chudší je státní aparát, tím silnější a bohatší jsou občané. Silní a bohatí občané pak tvoří silný stát.

3.) Čím méně deformací trhu, tím lépe pro celek.

.

A tak prý by měla být v rámci úspor zrušena tři ministerstva. Pokud by se postupovalo tak, že se v legislativě i exekutivě odbourá většina jejich zbytných a zbytečných činností a následně zruší příslušné referáty a úřednická místa, pak bych tleskal. Životní zkušenost mi však říká, že se formálně zruší ministerstva, jejich činnost se přenese na stávající, úřednických míst spíše přibyde a budovy pak využije nějaký jiný zbytečný úřad.

 

Výrobci vajec tvrdí, že slepici stačí ke spokojenosti jídlo, pití a teplo. Větší klec nepotřebují.

No, to je tedy objev! Jako by to u většiny lidí nebylo zcela stejné!

 

Bývalý ministr školství Josef Dobeš (VV) je zpátky na ministerstvu jako poradce nynějšího šéfa úřadu, prvního náměstka Ladislava Němce. Uvedl to dnes server iDnes.cz, kterému informaci potvrdil sám Dobeš. Na ministerstvo se vrátil už 2. dubna na třetinový úvazek.

To zcela chápu: je skvělé mít někoho, jehož rady dávají návod, co a jak rozhodně nedělat…

 

Ekonom Pavel Kohout v Reflexu:

Kapsář z pražské tramvaje číslo 22 je ve srovnání se státem kámoš, spokojí se s málem. A aspoň svoji činnost nenazývá „úsporná opatření“.

 

Čtenář glos P. J. mi napsal:

“To sou paradoxy”, říkám si slovy postavy jedné z her Václava Havla, ačkoliv jsem přesvědčen, že sv. Václav II by nebyl nadšen souvislostmi, v nichž ty paradoxy vidím dnes já. Gymnázium J. Nerudy v Praze pořádá akci, na níž pozvaní představitelé předlistopadového disentu spolu se studenty tohoto gymnázia připomínají zásluhy disidentů a přibližují dnešní mladé generaci, co to byl komunistický režim. Až potud celkem bohulibá akce, kdyby, bohužel, nebyla jen jedním z řady podniků, které se podílejí na vytváření nových mýtů a jejichž náplní je šíření historických polopravd. Přizvaní protagonisté, jimiž jsou Jiřina Šiklová, Radim Palouš a Jáchym Topol, budou do dětských dušiček hustit hrdinské legendy o statečných disidentech a zlých komunistech. To by bylo naprosto v pořádku, kdyby ale k tématu přistoupili zcela poctivě a kriticky a otevřeně přiznali, že řada těchto hrdinů, tolik oslavovaných po listopadu 1989, byla před rokem 1968 prominentními členy KSČ, kteří jako modrokošilatí svazáci nadšeně budovali socialismus a šířili ideje toho jediného spravedlivého řádu právě mezi studentstvem, zatímco své spolužáky, pobloudilce nakažené duchem skutečné demokracie, vesele a s klidem posílali do lágrů a do dolů. Za všechny bohatýry disentu s tímto původem jmenujme alespoň Jiřího Dienstbiera st., Pavla Kohouta a Milana Uhde, u nichž by mne vůbec nepřekvapilo, kdyby se jejich podpisy vyskytovaly na peticích požadujících smrt pro Miladu Horákovou. Nicméně tito hoši prohráli v roce 1968 šarvátku s partou kovanějších soudruhů, byli z partaje vykopnuti, a tak jim byla dána šance, aby se z nich posléze stali hrdinové. Takže dnešní studenti uslyší už jen o jejich trudném životě po kotelnách, v nichž ale houževnatě vedli ideologický boj s režimem.

Volím sice lehčí tón a hovořím samozřejmě s nadsázkou, ale děsí mne ony paradoxy, o nichž mluvím na začátku, a sice to, že lidé, kteří jsou vzorem boje proti totalitě a komunistickému bezpráví, svým podáním a pojetím nedávné historie podporují v mladých lidech onen levicově-intelektuální mišmaš operující vzletnými pojmy jako spravedlnost, slušnost, právo, důstojnost – samá krásná a ušlechtilá slova, bohužel bez konkrétních souvislostí, a tudíž frázovitá a prázdná. Poslouchal jsem mnohokrát názory Jiřiny Šiklové, nic proti této dámě, ale ona žije v úplně jiném světě, ve světě představ, pocitů a ideálů, které by navíc měl zařídit a uvést v život někdo jiný. A pokud ten někdo (vláda, parlament, politici vůbec) nenaplňuje požadovaný ideál, pak si bojovníci proti totalitě připadají zrazeni a ubohý lid nemůže plně využít dosaženého vítězství. Rétorika bojovnice s komunismem, paradoxně souznějící s kritikou, jakou vedou i komunisté.

A našel jsem pro sebe překvapivou souvislost s tím, proč tolika představitelům disentu leží v žaludku osoba Václava Klause. Pro většinu z nich je to zloduch, praotec českého mafiánství a strůjce rozvratu a rozkradení českého “mléka a strdí”. Je to o to překvapivější, že Václav Klaus nikdy nebyl samovládcem, avšak o jeho případných “spoluvinících” se vůbec nemluví. Vychází mi pouze jediný důvod pro toto “klausoborectví”, a sice to, že V. Klaus, ač nedisident, se po listopadu 1989 projevil jako jeden z velmi mála těch, kteří byli schopni provádět praktickou nekomunistickou politiku, který měl dostatečné ekonomické vzdělání na to, aby byl schopen dát dohromady nějakou vizi. Praví disidenti, kteří v ekonomické oblasti zpravidla ustrnuli na úrovni utopického socialismu, se ukázali většinou pro praktickou politiku jako nepoužitelní. Ale protože “oni udělali revoluci” a svrhli totalitu, tak najednou těžce nesli, že by vládnout měl nějaký Klaus, a tudíž logické a očekávatelné problémy a potíže provázející přechod k normálnímu ekonomickému a společenskému životu vydávají za podvratné dílo Klausovo.

A proto pravím ke všem mladým, a začal jsem s tím u svých dětí, poslouchejte starší a chtějte vědět co nejvíc o všem, co bylo. Ale nepřejímejte nekriticky vše, co se vám dává k věření, čtěte, ptejte se, hledejte, konfrontujte a hlavně, snažte se vždy používat vlastní rozum. Nevozte se na módních vlnách a nepapouškujte nějaký názor jenom proto, že je většinový a obecně propagovaný, čili tzv. “in”. Zkuste to a uvidíte. Tedy pokud vám nebude vadit, že tak to lidem doporučuje Václav Klaus.

 

Čtvrteční glosy 5. 4. 2012

Nejhůře je na tom ovšem Kalousek: bude muset dále vládnout s Věcmi veřejnými, kterým v minulých dnech buď nemohl přijít na jméno nebo je naopak častoval jmény nelichotivými…ale stejně na tom bude kupříkladu Karolina Peakeová, která se bude muset tvářit, že jí se ty invektivy netýkaly. Předpokládám, že oběma to půjde bravurně…

 

Čtenář glos K. D. mi napsal:

Nejen rekreologů máme velmi mnoho, oni si na sebe alespoň vydělají, neb poskytují většinou nedotované služby a kasírují zákazníky. Ale máme přemíru absolventů VŠ oborů tzv. společenských věd, kteří jsou většinou přívažkem ke většině ekonomických činností a jen polykají státní peníze.

 

Ekonom Pavel Kohout v Lidovkách:

Zadlužení eurozóny dosáhne v roce 2012 hodnoty 90,4 procenta HDP. V roce 2000 to bylo 69,2 procenta HDP. Členské země eurozóny divergují: Německo roste, okrajové ekonomiky se propadají. Prohlubuje se obchodní schodek Francie s Německem. Ve Španělsku je zhruba milion neprodaných bytů, ale mladí lidé bydlí u rodičů, neboť nezaměstnanost mládeže přesáhla 50 procent. Portugalsko je nesolventní, výnosy dluhopisů se pohybují v dvojciferných hodnotách. Řecko je po „záchraně“ zadluženo o 30 miliard eur více než před ní. Itálie během posledních deseti let zaznamenala nulový hospodářský růst a konec stability. V rámci záchranných fondů se žongluje se stovkami miliard, ale nikdo svéprávný nebere „euroval“ vážně. Fakta vidí každý, kdo si úmyslně nezakrývá oči.

Moje poznámka: A co vy? Ještě stále si namlouváte, že to může dopadnout jinak, než rozdělením eurozóny, což ovšem mělo nastat už dávno? Tedy, pominu-li, že eurozóna v této podobě neměla nikdy vzniknout…

 

Opsáno z facebooku: Ať budou volby kdykoliv, pravice v nich nemůže prohrát. Žádná tady totiž není.

Středeční glosy 4. 4. 2012

Mezitím Miroslav Kalousek, povahou stále lidovec, vypouští věty o předčasných volbách a už se vidí na jedné lodi s ČSSD. Škoda jen, že jeho zásadový postoj k (řečeno jeho slovy) „něčemu tak odpornému, jako jsou Věci veřejné“, vypukl až po téměř dvou letech. Také premiér Nečas má najednou velmi „zásadové“ postoje, kdyby se ovšem nechoval během doby vládnutí často měkkýšovitě, dnešní problémy by neměl.

 

Zajímavé bude také sledovat postoje ČSSD, které v případě předčasných voleb hrozí značná odpovědnost bez toho, že by jakkoliv mohla ovlivnit mezinárodní ekonomické vlivy a jejich dopady na Českou republiku.

 

Přítel O. V. mi napsal:

Velmi se bavím "fundovanými" komentáři, která naše média věnují návštěvě kancléřky Merkelové u nás. Jsou vvesměs stupidní, neobjektivní a na hony od skutečnosti, jak je u našich médií dobrým zvykem. Jediným správným vodítkem pro středně inteligentního tvora by podle mě měl být rozsáhlý rozhovor, který tato patrně nemocnější dáma světa poskytla sobotním LN. Například její naprosto logická reakce na poněkud hloupou otázků jinak velmi kvalitní dvojice redaktorů, jestli nám Němci budou mluvit do Temelína, zněla, že Německo sousedí i s Francií, jejíž energetické zdroje tvoří z cca 80% právě jaderné elektrárny. Čili na zápdě od svých hranic mají Němci daleko větší potenciální zdroj atomové katastrofy než u nás. To, že se oni rozhodli tak, jak se rozhodli, je jejich věc, stejně jako je naší věcí to, jak se rozhodneme my, překládám do češtiny pro méně chápavé. Stejně razantně kancléřka odmítá schwarzenbergovsko palatovský evergreen o tom, že naše nepřistoupení k paktu u fiskální unii vede k nějaké izolaci našeho státu v rámci Evropy. Navíc dodává, že se s předsedou vlády ČR velmi shoduje v principech rozpočtové discipliny. Určitě více než s předsedy vlád Řecka, Španělska, Itálie, atd., dodávám já. Z toho spíše plyne, že by nás Němci v tomto projektu rádi viděli jako přirozenou podporu těchto určitě správných názorů. Pokud vezmeme v úvahu někdejší prohlášení velmi vlivné skupiny německých průmyslníků, která u nás pochopitelně zapadla, a to, že eurozóna by měla smysl pouze tehdy, pokud by byla tvořena zeměmi s podobnou společensko ekonomickou kulturou a historií, kde jako možného člena takovéto unie jmenují Českou republiku na jednom z prvních míst a naopak o Řecku a Portugalsku se zmiňují velmi "nekorektně", může být, že je všechno úplně jinak, než píší média a tvrdí analytici, ostatně jako obvykle. Jenom mě mrzí, že jakýsi sentiment, který vůči nám jistá část Němců chová už zdaleka není pravda. Bohužel už nejsme zemí Laurinů, Klementů, Kolbenů a Daňků, natož pak zemí zaslíbenou z níž by v současnosti pocházel někdo takový jako legendární severočeský rodák ing. Porsche. Zato rekreologů máme hodně, paní kancléřko! A to je podle mě to, nad čím bychom se měli vážně zamyslet.

 

Úterní glosy 3. 4. 2012

Nebo to dělejte jako Věci veřejné: podle výroční zprávy o hospodaření dostaly  v roce 2011 celkem 11,7 milionu korun rozepsaných do 15 darů od firem ze stejné pražské adresy. Už slyším ty ušlechtilé kecy Karoliny Peake, až to bude vysvětlovat…

 

Čtenář glos J. P. mi napsal:

Ještě ke korupci. To je jev zákonitě se objevující na hranici mezi státním a soukromým územím. Zmenšit se dá jen zmenšením této hranice - zmenšením území, kam stát strká prsty. My na to ale, bohužel, jdeme hloupě - zmenšujeme území soukromé.
Nesmíme zapomínat, že jsou dva druhy korupce. Ten první je obranný, při kterém se snažím bránit co nejekonomičtěji své soukromí, na které mi stát podniká nájezdy. Musím se rozhodnout, zda to výpalné dát nebo ne. A ten druhý je útočný, který se používá proti spoluobčanům. Jen ten druhý typ korupce je neospravedlnitelný.

 

Čtenář glos M. P. mi napsal:

Včera jsem poslouchal v autě Český rozhlas 1 a zaslechl jsem tuto informaci: Zpravodaj ČRO ve Španělsku povídal cosi o obrovských protestech španělských pracujících kvůli nějakému jejich novému Zákoníku práce, pomocí kterého chce vláda(španělská) snížit nezaměstnanost. A to, co tamním pracujícím tak vadí, mědoslova zatlačilo do sedačky. Španělské odbory protestují proti tomu, že jim po propuštění ze zaměstnání nebude zaměstnavatel vyplácet odstupné ve výši 40(slovy čtyřiceti!!!) měsíčních platů, ale bude těch platů jenom 30!! Prý kvůli tomu hrozí sociální nepokoje. Tuto zprávu nedokážu ani okomentovat, hlava mi to nebere.

 

Pokud se vám moje poznámka o zrušení BIS zdála nadsazená, přidávám větu z rozhovoru Týdne s premiérem Nečasem: „Ale já jsem za dobu, co jsem byl vicepremiérem, od BIS dostal celkem pět zpráv, z čehož jedna se týkala situace v Sazce a čtyři nelegálního zaměstnávání cizinců, nic víc.“.

Tak to je kupa informací. To já za svého vicepremiérování nedostal od tehdejší federální BISky ani jednu zprávu…

 

Ronald Reagan v roce 1974:

Když podnik nebo jednotlivec utratí víc, než vydělá, zbankrotuje. Když to udělá vláda, pošle vám učet.

Pondělní glosy 2. 4. 2012

Od 1. dubna také platí novela zákona o zadávání veřejných zakázek, která má omezit korupci při jejich vypisování a zadávání. Obávám se, že jedinou cestou k tomuto cíli není další legislativa přinášející další nárůst byrokracie, ale silné osekání těch 600 milard korun ročně, které se takto utrácejí.

 

Existuje jediné spolehlivé řešení, jak vyřešit kauzu odposlechů BIS: tuto přebujelou službu zrušit a namísto ní znovu vybudovat jinou, velikostí odpovídající velikosti Česka.

 

„Kvůli pár rozbitým oknům policie brutálně napadla naši demonstraci“, prohlásila organizace M31, sdružující různé levicové skupiny, která uspořádala ve Frankfurtu nad Mohanem demonstraci proti kapitalismu.

Jaksi jsme už zapomněli jaké národnosti byli Marx a Engels a na bavorskou republiku rad, nemluvě o Ernstu Thälmannovi nebo Stasi…na druhé straně by se měla nejen připomínat, ale také praktikovat stará zahradnická zkušenost: plevel je třeba vytrhávat zavčas, než přeroste…

 

Na prvního apríla se objevilo v mediích mnoho vtípků, podobných tomu z anglického The Sun: vzhledem k energetické náročnosti a sociální solidaritě se zavádí daň z chlazeného šampaňského, konzumovaného na veřejných místech. Průšvih je v tom, že tyto vtípky se pranic neliší od všelijakých již existujících daní, od těch, co přijdou, ani nemluvě.

 

Analytik Štěpán Pírko v dnešních Lidovkách: Je pozoruhodné, s jakým klidem nyní evropští politici oznamují konec dluhové krize. Ve skutečnosti se vůbec nic nezměnilo, naopak se situace dále zhoršuje.

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Christopherem Marlowem

Úsilí lásky či zloby je nanic,

osud vždy sebere největší krajíc.

Jsou-li dva lidé už pospolu dlouho,

jeden je vítěz a druhý mře touhou,

sebevíc jeví-li úpřímnou snahu

jako dva zlaťáky stejnou mít váhu.

Soukolí žití se poslepu točí,

dlouho co patří nám, nevidí oči.

Rozvážným lidem se láska vždy ztratí,

na první pohled - ta jediná platí!

Páteční glosy 30. 3. 2012

Odposlechy Věcí veřejných se dělí v očích jejich vedení na dvě základní skupiny: na jedněch poslankyně Kočí lže jako když tiskne, na druhých pak mluví ryzí pravdu…

 

Rozhodně si přečtěte rozhovor Barbory Tachecí s iniciátorem Holešovské výzvy Jaroslavem Popelkou ve včerejší MF Dnes.  Nejvíce mne z toho chorobopisu dostaly následující odpovědi:

MFDnes: Kromě politiků chcete vyměnit i státní zástupce, soudce, vedení policie, manažery státních podniků - kdo bude rozhodovat, kteří půjdou?

Popelka: Bude se muset vzít v potaz mínění těch lidí, kteří na těch soudech pracují, mínění těch obyčejných policistů, kteří vědí, jak se jejich šéf chová…

MFDnes: Konečně se mu budou moci pomstít za to, že loni nedostali dovolenou na přelomu července a srpna, jak chtěli?

Popelka: Ne ne ne ne. U těch lidí myslím, že nebude problém provést audit jejich působení. Cesta se najde. Nezávislá komise to pak vyhodnotí.

MFDnes: Kdo bude v té komisi?

Popelka: To jsou detaily, které není třeba teď řešit. Když je dobrá vůle, cesta se najde.

Ale rozhodně stojí za to přečíst si ten rozhovor celý. Příšernější návod k lůzovládě se hned tak nevidí. Takže ne, abyste se po čase divili a tvrdili, že jste nebyli varováni!

 

Čtenář glos J. J. lehce ironicky poznamenal:

Nechápu ten rozruch kolem nehody Romana Janouška. Vždyť policie jednala naprosto správně podle hesla „Pomáhat a chránit“.

 

Čtenář glos J. B. mi napsal:

Přemýšlel jsem v intencích cui bono, tedy v čí prospěch byl únik odposlechů a napadlo mě ještě jedno vysvětlení - v současnosti se ve Sněmovně projednává zákon o bankách, v němž se v rámci boje proti terorismu umožňuje prolamovat bankovní tajemství, Pavel Bém načte pozměňovací návrh, ve kterém se tato možnost tajným službám výrazným způsobem ztěžuje (http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&T=536),  a v zápětí jsou venku právě jeho odposlechy, pořízené právě tajnou službou. Přiznávám se, že mi z toho běhá velký mráz po zádech.

 

Čtenář glos J. R. mi napsal:

Je s podivem jak rychle zapadla informace o kontrole NKÚ ve státním podniku Lesy České republiky:
http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-55081920-statni-lesy-rozdavaly-desitky-milionu-na-akce-spojovane-s-cssd . Podle ní protekly do ČSSD stovky milionů a je ticho po pěšině!

 

Opsáno z facebooku:

Z natažené ruky, lenosti, hlouposti a křiku v ulicích s transparenty se stala síla, zatímco práce na vlastním, která nezná pojem pracovní doba a po ostatních nic nechce, z osobní odpovědnosti za život svůj a své rodiny a poskytnutí jiným příležitosti makat, se staly slabostí.

 

Jeden čerstvý nekorektní:

Havel nebude mít klid ani po smrti.
Zavřou ho vždycky, když napadne sníh nebo bude mlha.

Krajina mého srdce - další dechberoucí západ slunce nad Klárinkou...

Středeční glosy 28. 3. 2012

Čtenář glos L. P. mi napsal svůj názor, velmi se shodující s mým:

I kdyby byl pan Janoušek hodně šedý až černý, je jen produktem přebujelého a přeregulovaného státu, kde houfy úředníků rozhodují o mých penězích, o tom, kterou nohou mám ráno ve svém bytě vstávat a kteří se mne snaží chránit téměř ode všeho, i když jim o to nestojím. Nebude-li Janoušek, přijdou jiní. A ti, co dnes nejvíce křičí, by se v pozici p. Janouška chovali stejně a již se těší, jak ho nahradí.

 

V USA investovala vláda z peněz daňových poplatníků (respektive z dluhu, který v budoucnu zaplatí) 38 miliard dolarů na projekty obnovitelné energie, neboť předpokládala, že tak vznikne 65 tisíc pracovních míst. Po dvou letech a utracené polovině částky jich vzniklo 3545…

Nikdo, bohužel, už nespočítá, kolik nových pracovních míst a kolik zajímavých výrobků a služeb by vzniklo, kdyby ty miliardy zůstaly lidem a ti je utratili dle své vůle.

 

 

Úterní glosy 27. 3. 2012

Čtenář glos K. Č. mi napsal:

V reakci na Vaši včerejší glosu, mě spíše udivuje to, co jsem se dočetl ohledně neodebrání řidičského průkazu. Panu Janouškovi prý nebyl odebrán řidičský průkaz protože, cituji z článku na serveru Aktuálně.cz:

”… policistům řekl, že řidičský průkaz u sebe nemá. Z toho důvodu mu ho policie nemohla ani odebrat," řekla Aktuálně.cz mluvčí pražské policie Eva Kropáčová.

 "Zákon neumožňuje policii možnost odebrat řidičský průkaz dodatečně," vysvětlila Kropáčová.

Je opravdu možné, že máme takovéhle zákony? Jako člověku, který se živí konzultantskou činností v oboru dopravy se mi tohle snad ani nechce věřit. Takhle bezzubý zákon, to nemůže být nedopatření nebo chyba, to je přece uděláno úmyslně. A s tímhle má mít policie nějakou autoritu?

 

Čtenář glos P. J. mi napsal:

Z infantilní formy “protestu”, který je na mentální úrovni žáka prvního stupně ZŠ, udělala soudkyně Langerová čin hodný lidového hrdiny a z pana Smetany polistopadového “politického vězně”. A nebyli bychom v Česku, aby se hned nezvedly desítky všelijakých iniciativ, oslavujících velkolepost počinu pana Smetany a proklínajících očividnou podjatost, proradnost a zákeřnost soudkyně Langerové a zlotřilost systému vůbec. Bohužel, na obou stranách této “kauzy” je všechno špatně.

Počínaje uraženou ješitností nějaké partaje, která infantilní malůvky na svých letáčcích byla ochotna zažalovat, jako “poškozování cizí věci” (myslím, že větší škoda vznikla už tím, že si partaje za peníze daňových poplatníků nechaly své, často nejapné, letáky vytisknout), přes zoufale pitomé rozhodnutí soudkyně Langerové, která pomalování letáku postavila na stejnou úroveň, jako když sprayer zničí svým “takyuměním” novou fasádu za statisíce, až po ty nesčetné občanské iniciativy, které jsou ochotné výtvarně pojatý výplod naštvané mysli pana Smetany vydávat za úderný protest proti zlořádům vládnoucí kliky, za který je třeba se bez váhání postavit. Když jsem seznal myšlenkovou úroveň a vypovídací hodnotu protestu pana Smetany, mimoděk mne napadlo, že v porovnání s tím by totalitní “Servít je vůl”, tak často vídané na veřejných záchodcích, klidně mohlo zamířit do Památníku národního písemnictví.

Celý tenhle humbuk kolem případu pana Smetany by se dal klidně odbýt mávnutím ruky, kdyby na něm nebyly dvě znepokojující okolnosti. Jednak zbytečně vyhozené peníze za nesmyslný, zbytečný a v dané souvislosti zcela nezasloužený “monstrproces” a dále to, že pomalování nějaké partajní tiskoviny může vyústit v podobné konsekvence, jako bylo “schvalování atentátu”.

 

 

Opsáno z facebookových stránek Vladimíra Kordače:

 

Ideální rodina z pohledu TV reklam:
Ideální rodina žije v novém domku, s velkou zahradou a bazénem, vše zatížené výhodnou hypotékou.
V garáži mají rodinný vůz pořízený na leasing, stejně jako mají na splátky vybavenou celou domácnost. Tak že jsou zadlužený jako prase a netuší, z čeho to budou splácet.
Členové rodiny jsou čtyři, otec, matka a dvě děti. Mají doma psa, pravděpodobně labradora.
Mladší je kluk, kterému stále padají kalhoty a nechce do nich pásek, starší dcera, která stále řeší pupínky, které odstraní jedinečným přípravkem a ty černé tečky z nosu nějakou samolepkou. Otec pracuje jako ředitel firmy a v pracovní době chodí na tenis. Ještěže má schopnou sekretářku, která mu ochotně podává tenisáky.
Matka je žena v domácnosti, ale od rána má strašně moc práce. Musí vstávat strašně brzy, aby byla při servírování snídaně, skládající se ze sušenek a pomerančového džusu, upravená, namalovaná a svěží.
Po snídani musí doprovodit děti do školy, nesmí však zapomenout vzít sebou do kabelky láhev Perwolu, aby mohla lidem v autobuse ukázat, v čem si pere svetr.
Pak jde nakupovat a samozřejmě platí kreditní kartou. Po návratu z nákupu uvaří oběd ze sáčku, do polévky nesmí zapomenout přidat vejce. Občas ji u vaření asistuje šéfkuchař firmy, která jídla v pytlících dodává.
Odpoledne má relativně volno, které tráví s přítelkyněmi na procházce se psem a řeší to, že bance musí platit peníze, za to, že si tam peníze dává, nebo je u bazénu na zahradě a mezi její největší přání patří - na rozdíl od kamarádek, které se chtějí vdát nebo rozvést – láhev minerálky. Láhev s pracím práškem, má pochopitelně stále u sebe, kdyby někdo nevěřil, že ty šaty vážně nejsou nové.
Odpoledne se ze školy vracejí děti. Jsou špinavé od čokolády a syn je zamilovaný do paní učitelky s vědomím, že se musí ještě moc a moc učit. Pak děti dovádějí s kamarády na zahradě, většinou si hrají na indiány nebo s míčem. V každém případě přijdou domu špinavý jak prasata a maminka je za to s úsměvem pohladí a bez keců jim hadry vypere, aby byly na zítřejší zápas bělejší než bílé. K svačině jim pak nabídne mléko a cereální sušenky, což parchanty nechává ledově klidnými.
Dostane je až jejich babička, která vytáhne z lednice nějakou tu pochoutku s tučňákem.
Otec mezi tím, při návratu z práce, způsobí dopravní nehodu, ale protože má skvělé pojištění, tak od poškozeného řidiče po držce nedostane.
Po návratu domů se otec zabývá natíráním plotu tou nejlepší barvou, do čehož mu neustále mudruje tchýně (babička), kterou celkem vkusně uzemní. Ale ve své podstatě už se těší,až už bude natírat plot znova,protože tchýně už tu nebude.
Manželka mezi tím při sekání trávy novou sekačkou, kterou mají díky kolu štěstí „zadarmo“ ,dovádí na zahradě s rodinným psem a nemůže si vynachválit, v jaké je skvělé kondici a jak krásné hovno dělá na čerstvě posekaný trávník, díky granulím, kterými ho krmí.
Dcera už asi hodinu u počítače a při zapnuté plazmové televizi, telefonuje s kámoškama, protože s telefonním tarifem, který mají, se to určitě vyplatí.
Je čas večeře. Objednávají si přes rozvoz pizzu, která je ta jediná pravá italská.
Po večeři manželka vezme totálně špinavý ubrus, na kterém jsou zbytky jídla a mapy od vína - mimochodem jediného pravého portského - postříká skvrny zázračným prostředkem a šoupne jej do pračky. Do praní samozřejmě nepřidává žádný doporučený prostředek, takže pračka brzo odejde. Ale konečně si zase může pozvat toho pěkného opraváře.
Když už je v té koupelně, tak na doporučení jedné paní doktorky přetře dalším zázračným prostředkem obklady, umyvadlo a vanu. Pohledem na špinavý hadřík to vypadá, že už tam neuklízela minimálně pět let.
Manžel mezitím s kamarády na pivu řeší, že ten výčepní je nějaký divný a mezitím polyká pilulky proti zvětšení prostaty.
Děti šly spát pod peřinami, jejichž povlečení je tak heboučké, protože je pral sám králík Azurit. A budou se jim zdát určitě jen ty nejkrásnější sny!
Manželka si napustí vanu, přidá do ní úchvatnou pěnu, díky které se po vykoupání bude cítit tak skvěle, jako by celý den nebyla v jednom kole, ale dělala úplný hovno.
Pak si vodrbe veškeré ochlupení na celém těle a namaže se několika krémy, čímž odstraní celulitidu, bude mít ploché břicho a vyrostou jí kozy aspoň o dvě čísla. Přitom bude mít taky bronzovou barvu.
Manžel se vrací z hospody, ale protože má opět své dny, jde ještě se sousedem vyžrat flašku něčeho výjimečně hořkého a výjimečně dobrého. Pak do sebe hodí modrou pilulku a přitulí se k manželce. Před tím si samozřejmě vloží do huby plátek žvýkačky pro svěží dech, protože alkohol moc vábný dech nevytvoří.
No, nesmí na ženu dýchat moc rychle a moc zblízka, aby mu při sexu díky jeho ledově svěžímu dechu nezmrzla.
Z toho všeho vyplývá, že v ideální rodině se manžel fláká v práci a po večerech chlastá, manželka řeší s kamarádkami kraviny, parchanti jsou rozmazlení a pořád špinaví a neumí kulturně stolovat. Doma mají všude špínu, zadlužený jsou až do roku 2300 ale navenek se tváří, že jsou všichni strašně šťastní, veselí a spokojení.
Krásný den!

 

 

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články