Články

Úterní glosy 3. 1. 2012

Čtenář glos V. S. mi poslal návrh novoročního prezidentského projevu, který si mi velmi zamlouvá:

Reaguji na váš návrh napsat novoroční projev (ač nepatřím mezi kritiky projevu pana prezidenta Klause).

Nicméně svůj projev bych viděl v osnově:

1) oslovení (rozhodně bych nepoužíval spoluobčané, jen občané – dámy a pánové, také nepoužíváme spoluzaměstnanci, spolumanažeři, spolučlenové)

2) přání do nového roku

3) připomenutí, že nelze kapitalisticky žít a socialisticky pracovat (ještě prarodiče věděli, že bez práce nejsou koláče)

4) připomenutí, že doba feudální skončila a hodný kníže pán, který by naše hody eventuelně ve slabé chvíli uhradil, není

5) závěr

Tož tak!

 

Čtenář glos D. K. poslal též novoroční projev napsaný přímo pro pana prezidenta, a to s podotknutím, že jej má rád a v 90 %  s ním souhlasí:

Vážení spoluobčané!
Rok se s rokem sešel a já jsem si dal závazek, že Vám letos řeknu vše přesně tak, jak to vnímám a jak to ve skutečnosti je, bez zbytečného státnického a diplomatického mlžení a eufemismů.
V právě skončeném roce se stalo dost zásadních věcí, například ta nepříjemnost s perem. Samozřejmě by mi ho na požádání dali, mrzí mne ovšem, že jsem se nechal tak hloupě nachytat a nevšiml si, že nás natáčejí. Za to se vám všem omlouvám a slibuji, že budu příště opatrnější. Na druhou stranu jsem rád, že mne nikdo nevyfotil s žádnou blondýnkou. Jak vidíte, i prezident se dokáže v lecčems poučit.
V prosinci zemřel můj předchůdce v úřadu prezidenta Václav Havel. Tato smutná událost poznamenala závěr loňského roku, kdy za mnou přijelo mnoho významných státníků a osobností z celého světa, abychom se společně mohli s ním rozloučit při obřadu, důstojně a velmi dobře zorganizovaném Kanceláří Prezidenta republiky.
Celý rok docházelo na má slova, předpokládám že jste si toho také všimli. Nebudu a nechci to tady všechno vyjmenovávat, to by tento projev musel být mnohem delší než normálně. Já ale nechci dělat nic, co by se vymykalo normálním, standardním zvyklostem prezidenta republiky. To po mně opravdu, ale opravdu nemůže nikdo chtít. Proto se omezím jen na to nejdůležitější.
Jedna z věcí, kde na moje slova došlo obzvlášť silně, je krize eurozóny. Jak jsem už několikrát uvedl, eurozóna není a nikdy nebude optimální měnovou zónou. Dál to do hloubky vysvětlovat nebudu, protože by tomu většina z vás stejně neporozuměla. Stačí, když si zapamatujete, že je dobře, že máme pořád vlastní platidlo a že na tom mám svůj významný podíl. Kdybychom měli Euro, byli bychom na tom mnohem hůř.
V souvislosti s tím musím pochválit naši vládu, že i díky mé radě projevila státnickou zodpovědnost a neposlala do Bruselu ani MMF bianko šek na daších já nevím kolik desítek miliard korun. To bychom je mohli rovnou vyhodit a možná by to bylo lepší.
My v České republice jsme na tom zatím relativně dobře, nezaměstnanost i státní dluh je u nás menší než je průměr EU, hospodářství zatím alespoň neklesá a banky máme zdravé. K jejich sanaci došlo během vlády Miloše Zemana a tady ho musím pochválit, protože i mne ten starý bastard už několikrát pochválil. Miloš Zeman je důkazem, že i levicoví politici, přestože se pletou prakticky ve všem, jsou v České republice o něco rozumnější, než je běžné v ostatních typických zemích Evropy. Tedy až na Paroubka, ale to není žádný levicový politik.
Nás všechny asi zajímá, jak budeme v příštím roce žít, jak se nám bude dařit. Je nepochybné že jak komu. Kdo bude mít štěstí, nebo bude velmi pracovitý, z nějakého důvodu nepostradatelný nebo ve výborném vztahu se svým šéfem, tak tomu se nepochybně bude dařit dobře. Vám ostatním, kterým se třeba bude dařit o něco hůře, může zlepšit náladu vědomí toho, že žijete ve standardní, demokratické zemi s tržním hospodářstvím, kde všechny hlavní společesnké bitvy už byly vybojovány a teď už se jenom jemně dolaďují parametry. Každopádně by zde mohlo být ještě mnohem, mnohem hůře. Je třeba vědět, že každý, ať se nachází kdekoliv na společenském žebříčku, si může polepšit, když si vyhrne rukávy a vrhne se do práce se zvýšenou pílí a úsilím. Rozhlédněte se kolem sebe a třeba zjistíte, že vaši sousedé potřebují nějakou službu nebo výrobek a objevíte díru na trhu.
Letos se v médiích i jinde nadělalo mnoho povyku kolem korupce. Zdálo by se, že jedna aféra střídá druhou, ale jsem přesvědčen, že jde jen o mediální, virtuální realitu. Jsem přesvědčen, že i korupce je u nás ve srovnání s vyspělým demokratickým světem naprosto standardní a jenom sdělovací prostředky ji nafukují do přehnaných proporcí.
Vážení spoluobčané, mám velkou radost, jak si v minulém roce naběhli na vidle všelijací environmentalisté a globalwarmisté. Vždy jsem věděl, že tohle zelené náboženství je luxusem bohatých zemí, ovšem když jim dojdou peníze, tak se naštěstí ukazuje, že budou muset takovéto v uvozovkách luxusní koníčky hodit přes palubu. I pod vlivem afér jako byla Climategate, která přišla jako na zavolanou.
Přeji si, aby se v novém roce dostali více ke slovu odvážní politici, kteří se nebojí foukat proti větru. Tedy například lidé jako Ladislav Bátora, Vít Bárta nebo Vladimír Vladimirovič.
Vážení spoluobčané, děkuji vám za pozornost a přeji vám do nového roku mnoho úspěchů, zdraví a spokojenosti

 

Z blogu Markéty Šichtařové:

S eurem můžeme souhlasit či nesouhlasit. Někdo si může myslet, že ho máme držet za každou cenu, jiný si může přát jeho pád. Ale nakonec to je v zásadě úplně jedno. Hádáme se zbytečně. Bez Němců není eura. A bez podpory německé veřejnosti zase nebude německých politiků, kteří by o euro stáli. Až přijdou – po vzoru Pravých Finů – třeba Praví Němci, bude s eurem vymalováno.

 

A ekonom Pavel Kohout na závěr:

Nyní sílí tendence silný stát ještě více posílit, navršit ještě jednu úroveň státní správy (federální vládu v Bruselu), zavést evropské daně a evropské dluhopisy. Čili ranní kocovinu vyřešit ještě jednou lahví vodky.

 

 

Pondělní glosy 2. 1. 2011

Ministr školství Josef Dobeš se stal vyhláškovým králem. Ve vyhlášce jeho ministerstva č. 453/2011 totiž stojí: obědem se „rozumí polévka nebo předkrm, hlavní chod, nápoj a případně doplněk - salát, dezert, ovoce“. Co je to polévka nebo nápoj ovšem vyhláška kupodivu neřeší…

 

Letos prý padne rozhodnutí, zda přežije euro. Obávám se ovšem, že vzhledem k politickému kapitálu, který byl do eura za léta jeho existence vložen, potrvají snahy o jeho záchranu ještě o něco déle a teprve pak nastane „velký třesk“. A můžeme se vsadit, že ti stejní politici budou chtít být u toho, aby nám radili, jak z té šlamastyky ven.

 

Průměrný výnos českých akciových fondů byl loni  -17.23 % a dluhopisovách pak -1.21%. Spořte si do fondů na stáří, spořte!

 

Opsáno z facebooku: Arabské jaro…v létě se budeme pěkně divit!

 

Čtenář glos Z. B. mi zaslal výstižné novoroční heslo: Méně prezentace – více práce!

Páteční glosy 30. 12. 2011

Zlatá slova etnografa Mnislava Zeleného Atapany:

Proč mám hasit, jak ministr Schwarzenberg svým typickým slangem připodobňuje, oheň v sousedním domě, když je to dům užvaněných neschopných byrokratů budující další říši pro svoji slávu? Nebylo by vhodnější nechat dům vyhořet, zbourat a oddělit se od této zhouby? Proč mám tuto Unii podporovat, když navíc není schopna sebe ani nás bránit před náporem muslimského světa, když všem je přece jasné, že už dochází k plíživé okupaci? Očekával jsem organizaci, která by fungovala lépe, než nenáviděná RVHP. Bohužel shledávám, že úředník, byrokrat, politik na centrálních vysokých postech Bruselu je tak daleko od běžných lidí, jako byli i ti bolševici Kremlu. A zvlášť od těch „druhořadých lidí na východ od Labe“.

 

Velmi vypovídající věta gymnastky Věry Čáslavské ze vzpomínek na Václava Havla: Seděla jsem proti němu a měla pocit, že se asi zbláznil…po pár zdvořilostních větách mi nabídl pozici pražské primátorky.

 

Přeju všem čtenářům glos v nadcházejícím roce spoustu každodenních drobných radostí  a kopec zdraví k tomu. Nashledanou!

 

 

Středeční glosy 28. 12. 2011

Rozvíjí se vášnivá debata o tom, zda má policie prošetřovat kondolenci komunisty Filipa do Severní Koreje a zda by za to neměl být potrestán. Kondolovali ovšem i bývalí američtí prezidenti Carter a Clinton, zrovna tak jako oficiální představitelé Indie, Japonska či Jižní Koreje a dalších států.

Takže v samotném aktu kondolence problém zřejmě nespočívá. Tedy v obsahu? Ten je stupidní. Ovšem mělo-li by se trestat v tomto státě za stupiditu, to by najednou byly poloprázdné ulice!

p.s. To by ovšem takový Sarkozy a mnozí další museli být za bývalé objímání Kaddáfího a dalších diktátorů zavření, až by zčernali! Jenže holt: Quod licet Iovi, non licet bovi…

 

Vůbec první velký kontrakt na průzkum nalezišť ropy a její těžbu získala v Afganistánu……..Čína.

Úterní glosy 27. 12. 2011

Dotlouklo srdce, jež doposud bilo,

na světě vše se dnes zastavilo,

rafije stojí, však zvony dál bijí,

tesknou, ach, tesknou svou melodii,

není, ach, není tu nadále s námi,

nezmohl pranic hlas dalajlámy,

nezmohla pranic nás všech zbožná přání,

podlehl smrti v nerovném klání.

Myšlenky jeho však dál budou s námi,

zůstanou navždy nám zachovány,

pravda a láska, v tom buďme si jistí,

zvítězí nad lží a nenávistí.

 

Z blogu Petra Sedláčka:

Co mne zaujalo? Truchlící. Nemyslím však blízké přátele a rodinu. Od těch se přirozeně očekává truchlení a slzy, tedy pokud nebyl nebožtík naprostým zmetkem, propíjející rodinné jmění a mlátící všechny, kteří mu zrovna přišli pod ruku. Což Václav Havel určitě nebyl, takže truchlení jeho blízkých nebylo ničím patologickým a naopak bylo naprosto přirozeným, lidským.

Myslím však ty tisíce lidí přímo na místě, desetitisíce a možná statisíce po celé naší republice u televizí. Myslím na čtenáře novin, valné či nevalné kvality. Na ty, kteří se pod tíhou přirozeného běhu věcí, což nepochybně Havlova smrt je, hroutí, pobíhají panicky dokola, vykřikujíce, že nebe padá a smrtí Havla pro ně vše skončilo a vlastně na tomto světě již nic nemá smysl. Zvláště zarážející je to u mladých lidí, kteří v začátcích Havlova prezidentování nebyli vůbec na světě, anebo byli velmi malí na to, aby děj, který šel velmi rychle kolem nich, byli schopni pochopit.

Slzy na jejich tvářích mne velmi překvapily. Když se jich novinář-reportér zeptal, proč tak truchlí, tak v naprosté většině odpovídali ve frázích a klišé.

Oprávněně se obávám, že je to výsledkem tragické úrovně našeho školství , výuky našich moderních dějin obecně a emotivní pomýlenosti. Docela živě si dovedu představit, jak ty samé nic neříkající souvětí jim do hlav tloukla nějaká polovzdělaná pančelka. To je totiž jev, nad kterým bychom se měli velmi hluboce zamyslet. A pro všechny normální lidi by měl být velkým varováním, protože důsledky mohou být velmi neblahé. Obrovskou roli v této nepřirozenosti hrála a určitě ještě nějaký čas bude hrát Česká televize, která nebožtíka zbožštila a dala mu téměř nadpozemský rozměr. Dle mého soudu udělala památce exprezidenta medvědí službu a ještě více v otázce Václava Havla tento národ rozdělila.Jak je patrno, stále více lidí nemá vlastní názor a jsou velmi snadno ovlivnitelní médii, jako je ČT, od které ve své naivitě jaksi samozřejmě očekávají pravdomluvnost a objektivitu. Krutá pravda je však opakem.

Dovedete si představit, po zkušenosti s týdnem povinného truchlení a mediálním děsem, přímou volbu prezidenta s takto „nezávislou“ televizí? Já se toho upřímně hrozím. Tito lidé, z médií, jsou na tento důležitý post schopni dosadit kohokoliv, kdo bude vyhovovat jim a jejich kamarádům, protože lehce zmanipulovatelných panikářů v tomto národě naleznou více než dost.

 

Přítel  Z. Š. mi napsal:

Pan J.B napsal ke korupci jednoduché řešení: zrušme úředníka. To ale popsal až druhý krok. Prvním by mělo být – zrušme nadbytečné a přebujelé přerozdělování. Kolik jen se přes ministerstva rozdělí veřejných peněz !  Kolik různých grantů, dotací, podpůrných investic atd. A to mnohdy člověk přímo žasne, když se na ty tituly jen podívá. Pokud omezíme tyto toky na nezbytné minimum, nebude mít český homo politikus ani homo byrokratus co přerozdělovat a uvidí všichni, jak rychle korupce zmizí. Pracovní síly, které se dnes pasou na přerozdělovaných penězích lze poté zrušit, nebo jim přidělit práci záslužnější (ne všichni jsou jen tupí poštáci, nosící peníze státu z kasy nějakému tomu příjemci). Zmizela by dále obrovská masa nevládních, občanských, či tzv. prospěšných organizací, jenž jsou příjemci státních peněz v součtu ve stamilionech.  Všude tam jsou neskutečně rozbujelé toky prostředků a „bordel nepopsatelný“. Zde máme jedinečnou „vatu“ pro úspory. Nechme občanům jejich peníze, oni se postarají sami, pokud uznají, že takovou občanskou organizaci potřebují. Jedním z jevů provázejícím kolapsy vyspělých společností je i bujení úřednictva a vynakládání veřejných peněz na zbytné projekty toto bujení ospravedlňující.

Uvědomme si, že tento varovný signál úpadku již tady máme!

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s nursery rhymes

Líná Máry

 

Líná Máry, vstaneš záhy,

vstaneš záhy, vstaneš záhy?

Líná Máry, vstaneš záhy

takhle časně z rána? Ne, má máti, nechce se mi,

nechce se mi, nechce se mi.

Ne, má máti, nechce se mi

takhle časně z rána.

 

Líná Máry, vstaneš záhy,

vstaneš záhy, vstaneš záhy?

Líná Máry, vstaneš záhy

takhle časně z rána? Copak bude na snídani,

na snídani, na snídani?

Copak bude na snídani

takhle časně z rána?

 

Jako vždycky, chléb a mléko,

chléb a mléko, chléb a mléko

jako vždycky chléb a mléko

takhle časně z rána. Pak, má máti, nechce se mi,

nechce se mi, nechce se mi.

Pak, má máti, nechce se mi

takhle časně z rána.

 

Mladík je tu s krásnou tváří,

s krásnou tváří, s krásnou tváří,

mladík je tu s krásnou tváří

takhle časně z rána. Pak, má máti, už chce se mi,

už chce se mi, už chce se mi.

Pak, má máti, už chce se mi

takhle časně z rána.

Páteční glosy 23. 12. 2011

O každodenních drobných radostech

 

„Svět nikdy nezajde na  nedostatek divů, pouze na nedostatek údivu“, napsal slavný  anglický spisovatel Gilbert  Keith Chesterton v titulní črtě své útlé knížečky „Ohromné maličkosti“ a dodal k tomu: „Všechno záleží na psychologickém přístupu.“

Velmi silně s ním souhlasím, neboť i mé životní heslo vždy znělo a zní obdobně: „Všechno je stav mysli.“ Proto se velmi pozastavuji nad lidmi nespokojenými, zapšklými, neveselými, žlučovitými, zahořklými a vesměs též závistivými, lidmi bez životního optimismu a elánu. Neboť stačí tak málo, maličko, aby vše bylo jinak. Stačí totiž chestertonovsky přeladit svoji mysl a začít si, jak říkávám, užívat každodenních drobných radostí. A věřte, že ty pranic neodvisí od množství peněz ve vaší kapse nebo na bankovních účtech, ba ani od toho, kdo momentálně sedí na Hradě, ve Strakově akademii, ve Valdštejnském paláci či v ministerských křeslech. Také pranic neodvisí od výše hrubého domácího produktu, kursu koruny nebo výše státního dluhu. Ty každodenní drobné radosti jsou totiž vším výše jmenovaným zcela, úplně a beze zbytku neovlivnitelné.

 Neboť jde o radost z krásného východu slunce, z prvních jarních poupat, z májového deště či křupajícího sněhu pod nohama, také z dobře vykonané práce, z požitku četby krásné básně nebo z poslechu milé hudby, zrovna tak jako z pohledu na půvabné děvče nebo mládence, ba i z pohledu na pěkně naaranžované a voňavé jídlo na stole, hlavně však z úsměvu na tvářích vašich blízkých.

Chce to jen mít oči a uši otevřené, hlavně však mít  pro tyto každodenní drobné radosti široce otevřené srdce. Přicházejí pak samy, nevolány, a dokáží nás vždy vlídně pohladit, potěšit, rozveselit. Nebojí se ani hluku velkých umělých vášní a velkých  umělých slov, snažících se nás stejně uměle přesvědčovat o nezbytnosti „boje za šťastné zítřky“, neboť jejich prostý a nefalšovaný náboj  radosti  je k mání vždy a všude, jsme-li mu dostatečně otevřeni.

Myslím, že právě nadcházející čas s dlouhými zimními večery je vynikající příležitostí začít si užívat všech „každodenních drobných radostí“, které nám život v přehršlích nabízí a pilně se učit mít pro ně neustále otevřené oči, uši i srdce.

Přeju Vám, abyste si jich nejen ve dnech nastávajících užívali plnými doušky…

 

Miroslav Macek  

      

Čtvrteční glosy 22. 12. 2011

Čtenář glos J. B. mi napsal:

Celá naše protikorupční vláda, různá občanská sdružení a já ani nevím kdo ještě všechno, hledají účinnou zbraň, jak zamezit tomu, aby úředník, který rozhoduje o veřejných financích, nepodlehl korupčním návnadám. Vymýšlí se zákony, legalizují se agenti provokatéři, zvyšují se tresty (možná za korupci bude obnoven i trest smrti) a další rádoby řešení. Nevím, co pořád hledají za složitosti, vždyť je to tak jednoduché – zrušme úředníka.

 

Návod na vánoční cukroví pro ženu na mateřské dovolené:

Pusť troubu.
Ukliď z linky umatlané skleničky, lego a papírky od bonbónů.
Připrav mísu a suroviny.Vylouskej ořechy, odměř mouku a cukr.
Vyndej z mouky puzzle.
Odežeň děti a umyj z nich mouku.
Vezmi vejce.
Podej manželovi pivo.
Vrať se, odežeň děti, vezmi hadr a utři rozbitá vejce. Vezmi jiná vejce a vyklepni je do mísy. Zvedni telefon.
Odežeň děti, zameť střepy z mísy, vytři podlahu.
Vezmi jinou mísu. Zadělej nové těsto.
Najdi rum. Odejmi rum manželovi.
Odežeň děti a umyj z nich rozpatlané kousky těsta.
Plech vytři tukem.
Podej manželovi tlačenku.
Vrať se, sundej z plechu ořechové skořápky.
Podej manželovi noviny.
Vrať se, odežeň kočku dojídající zbytky těsta. Zavolej veterináři.
Vezmi prášek.
Umyj podlahu, stůl, židle, nádobí, ledničku, sporák, zdi, děti a kočku.
Vypni troubu, jdi do cukrárny a přines cukroví.

 

Opsáno z facebooku: Televize by prý měly skladbu programů přizpůsobit státnímu smutku. No, já nevím. Proč něco upravovat? Program většiny stanic je dostatečně tragický!"

Středeční glosy 21. 12. 2011

Pondělní glosy 19. 12. 2011

Jiří Paroubek je skutečně geniální! Vždyť vymyslel dokonalou kombinaci knihy a pračky!

 

Zlatá slova europoslance za ODS Jana Zahradila:

‎"Proevropská" argumentace posledních 10 dnů : Jsme slabí a bezmocní. Sami v globálním světě nic nezmůžeme. Jsme ekonomickou provincií Německa. Musíme se přilepit na tvrdé jádro EU, jinak nás spolkne Rus, ocitneme se v "izolaci", na "periferii" a bez "vlivu". A když nezaplatíme, EU se nám pomstí…právě TOTO uvažování, a nic jiného, JE provinční, zakomplexované čecháčkovství. Ponížená servilita. Malost.

 

Německo by mělo ukázat svoje vůdčí schopnosti, opakuje po svém polském kolegovi ministr zahraničí Schwarzenberg.

Určitě, s vůdčími záležitostmi nemá nikdo na světě větší zkušenosti…

 

Předseda správní rady Nadačního fondu proti korupci (NFPK) Karel Janeček při svém podnikání využívá výhod daňových rájů. Investiční fondy, s jejichž prostředky v minulosti či současnosti obchodoval, sídlí na ostrově Mauricius.

Zřejmě má strach, aby mu je v Česku někdo nevytunelova, chudáček…

 

Drobný komentář (opsaný z Váchalova „Krvavého románu“) k „putinovské“ placce na klopě ministra zahraničí a kandidáta na českého prezidenta Karla Schwarzenberga: Kdo příliš alkoholu pije, spálí si v mozku ganglie…

 

Paroubek: „Finanční  převod mezi mým účtem v bance a mým zmocněncem pověřeným mou plnou mocí mne v Řecku zastupovat proběhl bezhotovostně.“

Paroubková: „Za prvé jsem při transakci vůbec nebyla, přes řecké velvyslanectví jsem nechala vystavit plnou moc svému příteli, který za mě koupi vyřizoval. Za druhé jak já, tak i on jsme peníze posílali přes banku."

Dvě plné moci, dva převody ze dvou účtů?

 

Alexander Tomský zakončil svůj text  „Euro - zbraň hromadného ničení“ netradičním úhlem pohledu:A zatím bude podivná moc a magie eura dál podkopávat hospodářství nás všech a co horšího – ničit a korumpovat myšlení. Neb každé zlo je povahy duševní.

 

Čtenářka glos O. P.  mi napsala:

Nevím jak ostatní, ale já jsem při objednání kosmetiky z Honkongu nepodváděla. Uvedla jsem cenu, za niž jsem to v Honkongu koupila. Problém byl v tom, že cena shodné kosmetiky je v ČR vyšší a bylo mi tak vyměřeno clo z ceny předmětného zboží platné v ČR.

 

Opsáno z facebooku:

Při přípravě krbu na večer jsem narazil na Hospodářské noviny z 15.března 2010 s titulkem na první straně: „Paroubkův svět: sliby za 47 miliard" a s dovětkem „Paroubek spoléhá na to, že plány ČSSD pomůže zaplatit růst." Kdyby myslel růst svých honorářů za knihy, měl bych jej za geniálního vizionáře, myslel však růst HDP…




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články