Články

Pondělní glosy 10. 10. 2011

Jiří Paroubek:  Vracím se tam, odkud jsem přišel.

Dodávám: Spíš by měl jít tam, odkud vyšel.

 

Z rozhovoru Lidovek s generálním ředitelem OKD Klausem- Dieterem Beckem:

Pocházíte z Německa, které má v plánu ukončit těžbu černého uhlí do roku 2018. Jeho cena nebyla konkurenceschopná a stát musel těžaře dotovat. Jak je možné, že v Česku lze těžit uhlí se ziskem?

To je zajímavá otázka. V současné době funguje v Německu pět posledních dolů, které těží podobné množství uhlí jako OKD. Uvedu takový příklad. Centrála OKD zaměstnává méně než 400 lidí, a to včetně obchodního útvaru. Německá těžební společnost má v centrále 2500 zaměstnanců. Systém sociálního zabezpečení prakticky znemožňuje jejich propuštění. Německý horník má nárok na tři měsíce dovolené v roce. Horníci v OKD mají šest týdnů dovolené.

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

Onehdy jsem Vám psal jak díky bolševickým zákonům platícím 22 let po převratu jsem se nemohl zbavit zaměstnance alkoholika a fluktuanta, podporovaného v jeho darebáctví obvodní lékařkou, jinak, než zrušením pracovního místa a odstupným 65 tis. Kč. Pět dnů jsem se radoval, že od prvního října mohu chodit do firmy aniž by mi hrozilo, že uvidím poťouchlá prasečí očka vyjadřující výsměch mě, tomu přihlouplému kapitalistovi majícímu jen jediné právo – pracovat na podobný ksindl nejméně 10 hodin denně, sedm dnů v týdnu, celý rok… Ouvej, ve schránce jsme našli jeho neschopenku přesahující do října a tak tento proletář je i nadále mým zaměstnancem byť placený již sociálkou, tedy opět z mých daní. Žádost o prošetření možného zneužívání dávek v nemoci poslaná mým advokátem na sociálku je už měsíc bez jakékoliv odezvy. Ale běda, kdybych 15. každého měsíce neodvedl PSSZ, to by měli exekutoři hody..

 

Čtenář glos J. H. mi napsal:

Komentář Bohuslava Sobotky k novému ministru zemědělství:
"Petr Bendl zemědělství vůbec nerozumí".
Celkem úsměvné od bývalého právního eléva bez praxe dosazeného za ministra financí, který financím nerozuměl, nerozumí a se svým světovým názorem ani rozumět nebude.

 

Čtenář glos J. M. mi napsal:

V novinách proběhla zpráva o založení cikánské strany s názvem ADAJ, romsky Jsme tady. Objevují se návrhy na založení strany na podobném rasovém principu, která by se mohla jmenovat A NEDÁME!

 

Geniální titulek aktualne.centrum.cz: Sarah Palinová konečně řekla NE, Obamovi se nepostaví.

 

Opsáno z facebooku:

Po objevu radioaktivního zářiče na hřišti v Praze oznámila Angela Merkelová, že v důsledku událostí v Česku uzavře všechna hřiště v Německu a bude hledat alternativní zdroje dětské zábavy.

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Billym Collinsem

Útěcha

 

Jak příjemné je netrávit čas léta v Italii,

městy se nevláčet a neslézat tam stráně.

Je lepší přece toulat se, kde známe každý plácek,

kde chápeme řeč billboardů a plakátů a značek

a všechna gesta milých kolemjdoucích.

 

Sic nejsou tady opatství a drolící se fresky,

dóm také ne a posloupnost všech králů

též netřeba tu znát, stejně jak vlhké kobky v podzemí.

Tu není nával kolem sarkofágů

či lůžka Bonaparta, svatých ostatků.

 

Je lepší přece sdílet poklid okoukané čtvrti

než zavalen být pilíři a sloupy bazilik.

Proč nořit hlavu do plánků a pomačkaných map?

Proč krmit lačnou kameru, tu jednookou stvůru,

co v mžiku zhltne s chutí každou krásu?

 

Proč v kavárně se stydět mám, že neznám slovo led,

to zajdu raději do naší, kde odedávna vím,

že servírce se mile říká Dot. A noviny si vezmu

beze strachu, že ani slova nepřečtu si v nich,

vždyť  známé jsou mi všechny idiomy a vejce s šunkou už jsou na cestě.

 

A po snídani netřeba mi hledat,

kdo vyfotí mne spolu s kamarádem,

též účet mne tu pranic nepřekvapí

či jídlo nebo rozbřesk v divném čase.

Tak naskočte si do vašeho auta

 

jak kdyby to byl nablýskaný Rolls

a s houkačkou, co rodnou řečí zpívá

se dejte cestou, která nepovede do Bologny ba ani do Říma.

 

 

Krásy říjnové zahrady...

Mimořádná chvilka poezie - tentokrát s Tomasem Tranströmem, čerstvým nositelem Nobelovy ceny

Tak nejdřív je to šok,

co po něm zbývá bledý, chvějící se ocas komety.

Jsme přímo v něm. A TV obraz skáče,

až usadí se v chladných kapkách v telefonních drátech.

 

Pak na lyžích lze plužit svahem v chladném zimním slunci

skrz křoviny jen se zbytečky listí,

co jeví se jak telefonní seznam odrbaný,

v němž jména dávno pohltila zima.

 

Je přívětivé slyšet tlukot srdce,

však občas je stín reálnější, než-li vlastní tělo

a samuraji nebudí tu hrůzu,

když odložili zbroj s černými draky.

Čtvrteční glosy 6. 10. 2011

Vůdce Paroubek založí novou politickou stranu, Národní socialisty. Jak příznačný název!

 

Čtenář glos V. H. mi napsal:

Mám sice mizernou paměť ale matně si vzpomínám, že před léty, při přechodu na platbu eurem bylo Německo, kritizováno za to, že své, z oběhu stažené marky jako jediná země neskartovalo, ale uložilo do depozitu. Takže pokud je to pravda, tak ani ty rotačky nemusí roztáčet. Klidně se může stát, že se jednoho rána dozvíme, že se v Německu zase platí markami.

Konec konců klidně si mohou vzít příklad z našeho prvního prvorepublikového ministra financí, ten něco podobného udělal taky, prostě do rána nechal zavřít hranice a okolkovat všechnu hotovost a co nemělo kolek platilo akorát v bývalém Rakousku Uhersku. To dodávám jenom proto, až lidi budou na Německo spílat aby si vzpomněli, jaká byla cesta k prosperitě mladého Českého státu.

No spíš si vsadím na to, že to 99% populace neví, to je zase ukázka mizerného školního systému, který učí spoustu blbostí ale o podstatných věcech nemluví. Ale jak by mohl, vždyť to neví ani 99% kantorů. Ale to už jsme zase u jiného tématu.

Kdyby naše evropská reprezentace byla tou skutečnou elitou, za kterou se vydává, dávno by musela přijít na to, že ani sjednocení USA nebylo bezbolestné. Vždyť občanská válka severu proti jihu byla spíše o ekonomickém sjednocení,než o ideálech svobody. To jsme zase u toho školství a historie, která se místo podstatou zabývá spíše přáními autorů, která se stávají otcem myšlenky.

 

Přítel  Z. Š. mi napsal:

K odchodu Německa z eurozóny: je to druhá strana téže mince a podle mne sice riskantnější, neb může dojít k divokému rozpadu doprovázenému chaosem a půtkami mezi národy. Je to však řešení logičtější, ekonomicky a kulturně přiměřenější a jistě pro budoucnost národů Evropy i správnější. Z mnoha pramenů – naposledy z projevu pana Tricheta (nutno urychleně přikročit k silnější integraci EU a zavést evropské ministerstvo financí – volně přepisuji) je jasné, že socialističtí blouznivci se nevzdali svého plánu na vládu nad Evropou a pokračování jejich vskutku nesnesitelně lehkého bytí a myšlenky o superstrátu poskládaného z etnicky, kulturně i ekonomicky naprosto různorodých kamínků. Tvrdší, rychlejší a bezohlednější integrace EU v superstát je tudíž tou první stranou mince a můžeme očekávat, že by tím nevolené, tedy i nikomu se nezodpovídající struktury nových evropských elit upevnily svoji pozici. V takovém státě by již opravdu houby záleželo, co si myslíme, co chceme a jak konáme (záleží snad na tom ještě nyní?). Nezbývalo by nám, než platit. Takže jsem opravdu zvědav, zda padne německý orel, nebo bruselská hlava. Při pohledu na naše europoslance, kteří ve skutečnosti ani žáden vliv mít nemohou (tudíž se ani nestarají) mne děsí, že jsme v rukách Cohn – Benditů ale hlavně různých Barrosů či komisařek Roedingových, nebo Kroesových, protože evropský parlament je jen loutkové divadélko navozující zdání demokracie a rozhodování členských států. Experiment špiček evropské integrace zvaný EU jde proti civilizačnímu vývoji, je to umělina toho nejvyššího řádu a nemá tudíž šanci na dlouhodobé přežití. Jeho udržení je otázkou nezměrných nákladů, za což platíme - nejdříve ztrátou konkurenceschopnosti, poté obrovským snížením životní úrovně a ztrátou pozice v civilizačním procesu. Pořád si říkám – proč někdo z představitelů bývalých komunistických států neřve hlasitě (čest výjimkám), že pokus vnutit Evropě tuto cestu a centrálně ji řídit je cestou do pekla, kterou jsme na vlastní kůži přežili? Odpověď je nasnadě. Nezbavili jsme se natolik bolševického způsobu myšlení, aby nás instinkty varovaly a nutily k drsnější akci. A i kdyby, elity EU, které se cítí intelektuálně na nejvyšší úrovni nás, křupany z východu ani nechtějí poslouchat. Co tedy zbývá? Je poněkud pozdě se k lumpárně přidat, již je obsazeno, takže nezbývá než z ní vycouvat.

 

Čtenář glos M. Z. mi k problému s projektem IZIP napsal:

Ale víc by se měli divit, ba děsit toho, že projekt nejde zrušit,protože vlastníkem je zahraniční subjekt a hrozila by arbitráž. Jen v obecné rovině to totiž znamená, že domácího vlastníka se stát bát nemusí, neboť ať mu provede cokoliv, může se tento obrátit jen na soud tuzemský a zde se patrně stát nemá čeho obávat. Toto pojetí "spravedlnosti" je poněkud znepokojující.

 

Opsáno z facebooku:

Nebe je místo s britskými policisty, italskými nadřízenými, německými konstruktéry a francouzskými milenci, a to vše je řízeno Švýcary.

Peklo je místo s německými policisty, britskými nadřízenými, francouzskými kostruktéry a švýcarskými milenci, a to vše je řízeno Italy.

 

Viniční statek, restaurace a hotel Nigl v Senftenbergu

Parkoviště je prostorné, zrovna tak jako dvůr, prodejna vína, destilátů a jiných domácích lahůdek či pár hostinských pokojů a apartmánů. Restaurace je otevřena od čtvrtka do neděle a rozhodně stojí za to ji navštívit. Nečekejte sice žádný luxusní prostor, neboť původní hospodářské místnosti jsou sníženy dávnými podhledy a vybavení je na úrovni venkovské hospody. Zato talíře, misky a další servírovací porcelán, stejně jako nápojové sklo a příbory, už svědčí o vybraném přístupu k dobrému jídlu a pití. A posledně jmenované, tedy jídlo a pití, je zde na úrovni zcela špičkové.

Jídla se připravují jen a jedině z nejkvalitnějších čerstvých místních surovin a co se týká vín, patří Martin Nigl bezesporu do nejlepší desítky rakouských vinařů  – a že je zde pořádná konkurence!

Pokud budete na statku za teplého počasí, rozhodně doporučuji usadit se k první skleničce před večeří ve dvoře: výhled na hradní zříceninu a vinice pod ní je impozantní a tak si v přívětivém rozpoložení můžete v klidu zalistovat jak jídelním, tak vinným lístkem.  

My tak učinili s tímto výsledkem: Petra si objednala marinovanou svíčkovou s nakládanými houbami, domácí hořčicí a směsí salátů, následovanou grilovaným candátem s artyčoky, špenátem a rýzlinkovou omáčkou a na závěr makovo – kakaový piškot se ztuženou makovou pěnou, hruškami williamskami nakládanými v zweigeltu a s zweigeltovou zmrzlinou. Já neodolal parfaitu z drůbežích jater v krustě z bylinek a s bramborovou brioškou, taktéž candátu a pak kozímu sýru na lístkovém těstě s marinovanými hrozny, horčicí s medem a horským tymiánem.

Jak je vidno na první pohled, spousta z těch lahůdek je vyráběna přímo v domě a některé si samozřejmě můžete při odjezdu zakoupit, kupříkladu několik druhů domácí hořčice (vždyť jsme v Senftenbergu nedaleko Kremže!), paštiky, ovocné a vinné šťávy, octy či zavařeniny.

Jídlo bylo skvělé, ba o grilovaném candátu mohu směle prohlásit, že byl nejlepší nebo alespoň jedním z nejlepších, jaké jsem kdy měl na talíři: skvostný zážitek, umocněný navíc vynikajícím rýzlinkem Privat 2010 z vinice Senftenberger Pellingen. Také teplá bramborová brioška k parfaitu byla z říše snů…

Ovšem, i kdyby Vás přepadla chuť na maso červené, třeba na zvěřinu (blízký kopec s další zříceninou hradu se jistě ne náhodou jmenuje Rehberg), najdete ve vinném lístku spoustu zajímavých místních červených vín,včetně vynikajícího Niglova cuvée Point ze zweigeltu, svatovavřineckého a merlotu.

A pokud byste ještě chtěli nějaký ten „schlaftrunk“ na závěr, destilátů zde mají také požehnaně. Ale nepřehánějte to, abyste mohli po bohaté snídani záhy vyrazit do okolí ochutnat a nakoupit u dalších skvělých vinařů vynikající vína za přívětivé ceny…     

Středeční glosy 5. 10. 2011

Všichni se diví, že miliardový projekt IZIP europoslanců Cabrnocha a Ouzkého  a dalších) nejde zrušit, neboť jeho část se najednou ocitla v rukou nastrčeného švýcarského „správce majetku“ a Česku by tak hrozila mezinárodní arbitráž. Nechápu proč se diví, vždyť přece od prvopočátku šlo o „ušlechtilý tunel“, právně dozajista připravený natolik skvěle, že zavřít nebude koho …

 

Další důkaz postupné decimace střední třídy: na DPH vybral stát meziročně více o 2 procenta, na spotřebních daních více o 6,7 procenta, daně z příjmu právnických osob však klesly o 6, 3 procenta, zato z příjmu fyzických osob stouply o 2,8 procenta…

 

Rychle roste cena cukru. Důvod? Neúroda v Brazilii, vyšší spotřeba v Číně a hlavněnesmyslná nařízení Svazu evropských socialistických republik o pěstebních kvótách. Dnes by se zase lány cukrovky a naplno jedoucí cukrovary hodily, co? Zato pěstujeme dotovanou řepku a biomasu…  

 

Už dlouho jsem neměl na jazyku tak hořkou pachuť, jako při čtení slov studentské tajemnice Vysoké školy ekonomické v Praze Saviny Finardi o zrušení plánované debaty o nebezpečí  islamizace České republiky vedením školy: „Společnost ještě není na takovou diskusi připravena.“

Být studentem VŠE, jednak bych protestoval a jednak bych se za svoji alma mater velice styděl…

 

Ludvík Vaculík v Lidovkách: „Komunismus odsouzen, a kde jsou pachatelé? Byli to obyčejní lidé, jako my. Ona je neudělala ta strana, oni takoví už byli, ona si je jenom našla, přitáhla. A oni si našli ji, aby mohli svobodně projevit zlo, které v nich bylo už z jejich rodin. Byli to lidé chtiví moci, suroví, sprostí, škodolibí a závistiví. Proto vyháněli pořádné a úspěšné lidi z domovů a statků, z práce, ze škol. Lidé psychicky vadní, méněcenní. A k nim se připočítávali „idealisté“, neuctiví k obyčejným lidem…“

 

Přítel O. V. mi napsal:

V lavině zpráv o ataku "domácností" na české vládní dluhopisy a podobných zajímavostí nějak zanikla podle mě veledůležitá zprávička o tom, že jistí, a ne zrovna nevýznamní, američtí ekonomové předpokládají, že téměř určitě z eurozóny vystoupí nějaká země. Nebude to však podle nich Řecko, ale Německo (!!). Dokonce se prý Německo může vrátit k marce (což by korespondovalo s názorem významně nadpoloviční částí německých občanů), v nadsázce řečeno prý Němci už "rozjíždějí rotačky" s novými tisky těchto bankovek. Hloupost a fantasmagorie? Ale, kdeže! Byl by to vysoce racionální krok nejen z hlediska Německa. Mohl by znamenat i krok k evropské integraci poněkud jiného typu, než současný hroutící se mastodont EU a eurozóny. Integrace určitého stupně a to na bázi států, jejichž ekonomika je jakžtakž měřitelná a postavená především na reálné lidské práci, by nemusela být zrovna špatným směrem. Pro nás by mohlo být štěstím to, že jsme geograficky položeni v místě, které by spíše odpovídalo další spolkové zemi a navíc, s mírným optimismem lze předpokládat, že jsme pracovat ještě úplně nezapomněli. Jedná se o oprášení myšlenky ekonomicky silného tzv. "severního" pásu. Kdo by tam patřil, ať si každý odvodí sám. Jen malá historická nápověda. Z historie je znám někdejší silný ekonomický trojúhelník Bavorsko, Sasko a Země koruny české. Slyšel snad někdo o silném ekonomickém trojuhelníku Portugalsko, Španělsko, Řecko?

 

 

Úterní glosy 4. 10. 2011

Je neuvěřitelné, jakou nabubřelou malost projevil divadelník Břetislav Rychlík ve včerejším Týdnu, když ve zdravici exprezidentovi Václavu Havlovi napsal: „A myslím, že symbolické bylo i to, že Ti během naší návštěvy zazvonil v kapse županu mobil a volala Ti Madeleine Albrightová. Za to, jaké mají Tvoje názory ve světě politické spojence,Ti budeme jednou vděčni. Mám totiž dojem, že až bude v politickém důchodu Tvůj nástupce, zazvoní mu v kapse županu mobil maximálně od Bátory nebo od Bobošíkové.“

 

Doposud jsem netušil, jakým strašným rizikem moje generace procházela, když nás matky rodily doma…

 

Ve včerejších Hospodářských novinách vyšel obsáhlý rozhovor s nositelem Nobelovy ceny za ekonomii Josephem Stiglitzem se spoustou často protichůdných rad, co by se v dnešní ekonomické situaci mělo dělat. To redaktorka Julie Hrstková byla ve svém sloupku stručnější a jednoznačnější a troufám si tvrdit, že její návod by na rozdíl od hraběcích rad otitulovaných expertů fungoval : „To, co chybí dnešnímu světu, je reálný kapitalismus, kdy jsou za špatná rozhodnutí potrestáni akcionáři, ne daňoví poplatníci. Stát má jen vytvářet právní rámec a tlačit na jeho dodržování, ne zachraňovat nezachranitelné či napravovat nerovnosti.“  

 

Opsáno z facebooku:

Znovu se vyostřují diskuse o volbě prezidenta. Čeká nás nejspíš lítý boj o bezesporu klíčový prvek demokracie, tedy, jestli budou hlavu státu volit zkorumpovaní zákonodárci, nebo zblblý dav.

 

Pondělní glosy 3. 10. 2011

Úplně mne „dostal“ Michael Kocáb: Romové nechodí do škol, protože mají strach tam chodit a nemají kde trávit volný čas, proto jej tráví v hernách…

 

Zrovna tak Kristýna Kočí, která tvrdí, že za publikací jejích starších fotek „nahoře bez“ je snaha ji zdiskreditovat. Jako by to dávno nezvládla sama, a to i  „nahoře s“…

 

Britský ministerský předseda David Cameron: „Většina lidí si nepřeje odejít z Evropské unie, ale chce ji zreformovat.“ Jinak řečeno: většina lidí současnou EU nechce. Protože však žijeme v rozvinuté demokracii, je jim to houby platné. Vždyť ani cameron nemá odvahu udělat v Británii na téma vrácení částí pravomocí zpět z Bruselu do Londýna referendum.  

 

Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat. (Benjamin Franklin)

Nedělní chvilka poezie - tentokrát opět o víně

Je jako pohádkový rek,

jenž zlatým leskem zbroje září,

však v jeho ušlechtilé tváři

je mír a klid a nikdy vztek.

 

Sic roste tady celý věk,

však nepodlomilo jej stáří,

je jako pohádkový rek,

jenž zlatým leskem zbroje září.

 

Je na splín nejvhodnější lék,

svou silou každý výpad zmaří

 a aniž vyžaduje vděk,

vždy porazit jej se mu daří.

 

Je jako pohádkový rek…  




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články