Články

Úterní glosy 27. 12. 2011

Dotlouklo srdce, jež doposud bilo,

na světě vše se dnes zastavilo,

rafije stojí, však zvony dál bijí,

tesknou, ach, tesknou svou melodii,

není, ach, není tu nadále s námi,

nezmohl pranic hlas dalajlámy,

nezmohla pranic nás všech zbožná přání,

podlehl smrti v nerovném klání.

Myšlenky jeho však dál budou s námi,

zůstanou navždy nám zachovány,

pravda a láska, v tom buďme si jistí,

zvítězí nad lží a nenávistí.

 

Z blogu Petra Sedláčka:

Co mne zaujalo? Truchlící. Nemyslím však blízké přátele a rodinu. Od těch se přirozeně očekává truchlení a slzy, tedy pokud nebyl nebožtík naprostým zmetkem, propíjející rodinné jmění a mlátící všechny, kteří mu zrovna přišli pod ruku. Což Václav Havel určitě nebyl, takže truchlení jeho blízkých nebylo ničím patologickým a naopak bylo naprosto přirozeným, lidským.

Myslím však ty tisíce lidí přímo na místě, desetitisíce a možná statisíce po celé naší republice u televizí. Myslím na čtenáře novin, valné či nevalné kvality. Na ty, kteří se pod tíhou přirozeného běhu věcí, což nepochybně Havlova smrt je, hroutí, pobíhají panicky dokola, vykřikujíce, že nebe padá a smrtí Havla pro ně vše skončilo a vlastně na tomto světě již nic nemá smysl. Zvláště zarážející je to u mladých lidí, kteří v začátcích Havlova prezidentování nebyli vůbec na světě, anebo byli velmi malí na to, aby děj, který šel velmi rychle kolem nich, byli schopni pochopit.

Slzy na jejich tvářích mne velmi překvapily. Když se jich novinář-reportér zeptal, proč tak truchlí, tak v naprosté většině odpovídali ve frázích a klišé.

Oprávněně se obávám, že je to výsledkem tragické úrovně našeho školství , výuky našich moderních dějin obecně a emotivní pomýlenosti. Docela živě si dovedu představit, jak ty samé nic neříkající souvětí jim do hlav tloukla nějaká polovzdělaná pančelka. To je totiž jev, nad kterým bychom se měli velmi hluboce zamyslet. A pro všechny normální lidi by měl být velkým varováním, protože důsledky mohou být velmi neblahé. Obrovskou roli v této nepřirozenosti hrála a určitě ještě nějaký čas bude hrát Česká televize, která nebožtíka zbožštila a dala mu téměř nadpozemský rozměr. Dle mého soudu udělala památce exprezidenta medvědí službu a ještě více v otázce Václava Havla tento národ rozdělila.Jak je patrno, stále více lidí nemá vlastní názor a jsou velmi snadno ovlivnitelní médii, jako je ČT, od které ve své naivitě jaksi samozřejmě očekávají pravdomluvnost a objektivitu. Krutá pravda je však opakem.

Dovedete si představit, po zkušenosti s týdnem povinného truchlení a mediálním děsem, přímou volbu prezidenta s takto „nezávislou“ televizí? Já se toho upřímně hrozím. Tito lidé, z médií, jsou na tento důležitý post schopni dosadit kohokoliv, kdo bude vyhovovat jim a jejich kamarádům, protože lehce zmanipulovatelných panikářů v tomto národě naleznou více než dost.

 

Přítel  Z. Š. mi napsal:

Pan J.B napsal ke korupci jednoduché řešení: zrušme úředníka. To ale popsal až druhý krok. Prvním by mělo být – zrušme nadbytečné a přebujelé přerozdělování. Kolik jen se přes ministerstva rozdělí veřejných peněz !  Kolik různých grantů, dotací, podpůrných investic atd. A to mnohdy člověk přímo žasne, když se na ty tituly jen podívá. Pokud omezíme tyto toky na nezbytné minimum, nebude mít český homo politikus ani homo byrokratus co přerozdělovat a uvidí všichni, jak rychle korupce zmizí. Pracovní síly, které se dnes pasou na přerozdělovaných penězích lze poté zrušit, nebo jim přidělit práci záslužnější (ne všichni jsou jen tupí poštáci, nosící peníze státu z kasy nějakému tomu příjemci). Zmizela by dále obrovská masa nevládních, občanských, či tzv. prospěšných organizací, jenž jsou příjemci státních peněz v součtu ve stamilionech.  Všude tam jsou neskutečně rozbujelé toky prostředků a „bordel nepopsatelný“. Zde máme jedinečnou „vatu“ pro úspory. Nechme občanům jejich peníze, oni se postarají sami, pokud uznají, že takovou občanskou organizaci potřebují. Jedním z jevů provázejícím kolapsy vyspělých společností je i bujení úřednictva a vynakládání veřejných peněz na zbytné projekty toto bujení ospravedlňující.

Uvědomme si, že tento varovný signál úpadku již tady máme!

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s nursery rhymes

Líná Máry

 

Líná Máry, vstaneš záhy,

vstaneš záhy, vstaneš záhy?

Líná Máry, vstaneš záhy

takhle časně z rána? Ne, má máti, nechce se mi,

nechce se mi, nechce se mi.

Ne, má máti, nechce se mi

takhle časně z rána.

 

Líná Máry, vstaneš záhy,

vstaneš záhy, vstaneš záhy?

Líná Máry, vstaneš záhy

takhle časně z rána? Copak bude na snídani,

na snídani, na snídani?

Copak bude na snídani

takhle časně z rána?

 

Jako vždycky, chléb a mléko,

chléb a mléko, chléb a mléko

jako vždycky chléb a mléko

takhle časně z rána. Pak, má máti, nechce se mi,

nechce se mi, nechce se mi.

Pak, má máti, nechce se mi

takhle časně z rána.

 

Mladík je tu s krásnou tváří,

s krásnou tváří, s krásnou tváří,

mladík je tu s krásnou tváří

takhle časně z rána. Pak, má máti, už chce se mi,

už chce se mi, už chce se mi.

Pak, má máti, už chce se mi

takhle časně z rána.

Páteční glosy 23. 12. 2011

O každodenních drobných radostech

 

„Svět nikdy nezajde na  nedostatek divů, pouze na nedostatek údivu“, napsal slavný  anglický spisovatel Gilbert  Keith Chesterton v titulní črtě své útlé knížečky „Ohromné maličkosti“ a dodal k tomu: „Všechno záleží na psychologickém přístupu.“

Velmi silně s ním souhlasím, neboť i mé životní heslo vždy znělo a zní obdobně: „Všechno je stav mysli.“ Proto se velmi pozastavuji nad lidmi nespokojenými, zapšklými, neveselými, žlučovitými, zahořklými a vesměs též závistivými, lidmi bez životního optimismu a elánu. Neboť stačí tak málo, maličko, aby vše bylo jinak. Stačí totiž chestertonovsky přeladit svoji mysl a začít si, jak říkávám, užívat každodenních drobných radostí. A věřte, že ty pranic neodvisí od množství peněz ve vaší kapse nebo na bankovních účtech, ba ani od toho, kdo momentálně sedí na Hradě, ve Strakově akademii, ve Valdštejnském paláci či v ministerských křeslech. Také pranic neodvisí od výše hrubého domácího produktu, kursu koruny nebo výše státního dluhu. Ty každodenní drobné radosti jsou totiž vším výše jmenovaným zcela, úplně a beze zbytku neovlivnitelné.

 Neboť jde o radost z krásného východu slunce, z prvních jarních poupat, z májového deště či křupajícího sněhu pod nohama, také z dobře vykonané práce, z požitku četby krásné básně nebo z poslechu milé hudby, zrovna tak jako z pohledu na půvabné děvče nebo mládence, ba i z pohledu na pěkně naaranžované a voňavé jídlo na stole, hlavně však z úsměvu na tvářích vašich blízkých.

Chce to jen mít oči a uši otevřené, hlavně však mít  pro tyto každodenní drobné radosti široce otevřené srdce. Přicházejí pak samy, nevolány, a dokáží nás vždy vlídně pohladit, potěšit, rozveselit. Nebojí se ani hluku velkých umělých vášní a velkých  umělých slov, snažících se nás stejně uměle přesvědčovat o nezbytnosti „boje za šťastné zítřky“, neboť jejich prostý a nefalšovaný náboj  radosti  je k mání vždy a všude, jsme-li mu dostatečně otevřeni.

Myslím, že právě nadcházející čas s dlouhými zimními večery je vynikající příležitostí začít si užívat všech „každodenních drobných radostí“, které nám život v přehršlích nabízí a pilně se učit mít pro ně neustále otevřené oči, uši i srdce.

Přeju Vám, abyste si jich nejen ve dnech nastávajících užívali plnými doušky…

 

Miroslav Macek  

      

Čtvrteční glosy 22. 12. 2011

Čtenář glos J. B. mi napsal:

Celá naše protikorupční vláda, různá občanská sdružení a já ani nevím kdo ještě všechno, hledají účinnou zbraň, jak zamezit tomu, aby úředník, který rozhoduje o veřejných financích, nepodlehl korupčním návnadám. Vymýšlí se zákony, legalizují se agenti provokatéři, zvyšují se tresty (možná za korupci bude obnoven i trest smrti) a další rádoby řešení. Nevím, co pořád hledají za složitosti, vždyť je to tak jednoduché – zrušme úředníka.

 

Návod na vánoční cukroví pro ženu na mateřské dovolené:

Pusť troubu.
Ukliď z linky umatlané skleničky, lego a papírky od bonbónů.
Připrav mísu a suroviny.Vylouskej ořechy, odměř mouku a cukr.
Vyndej z mouky puzzle.
Odežeň děti a umyj z nich mouku.
Vezmi vejce.
Podej manželovi pivo.
Vrať se, odežeň děti, vezmi hadr a utři rozbitá vejce. Vezmi jiná vejce a vyklepni je do mísy. Zvedni telefon.
Odežeň děti, zameť střepy z mísy, vytři podlahu.
Vezmi jinou mísu. Zadělej nové těsto.
Najdi rum. Odejmi rum manželovi.
Odežeň děti a umyj z nich rozpatlané kousky těsta.
Plech vytři tukem.
Podej manželovi tlačenku.
Vrať se, sundej z plechu ořechové skořápky.
Podej manželovi noviny.
Vrať se, odežeň kočku dojídající zbytky těsta. Zavolej veterináři.
Vezmi prášek.
Umyj podlahu, stůl, židle, nádobí, ledničku, sporák, zdi, děti a kočku.
Vypni troubu, jdi do cukrárny a přines cukroví.

 

Opsáno z facebooku: Televize by prý měly skladbu programů přizpůsobit státnímu smutku. No, já nevím. Proč něco upravovat? Program většiny stanic je dostatečně tragický!"

Středeční glosy 21. 12. 2011

Pondělní glosy 19. 12. 2011

Jiří Paroubek je skutečně geniální! Vždyť vymyslel dokonalou kombinaci knihy a pračky!

 

Zlatá slova europoslance za ODS Jana Zahradila:

‎"Proevropská" argumentace posledních 10 dnů : Jsme slabí a bezmocní. Sami v globálním světě nic nezmůžeme. Jsme ekonomickou provincií Německa. Musíme se přilepit na tvrdé jádro EU, jinak nás spolkne Rus, ocitneme se v "izolaci", na "periferii" a bez "vlivu". A když nezaplatíme, EU se nám pomstí…právě TOTO uvažování, a nic jiného, JE provinční, zakomplexované čecháčkovství. Ponížená servilita. Malost.

 

Německo by mělo ukázat svoje vůdčí schopnosti, opakuje po svém polském kolegovi ministr zahraničí Schwarzenberg.

Určitě, s vůdčími záležitostmi nemá nikdo na světě větší zkušenosti…

 

Předseda správní rady Nadačního fondu proti korupci (NFPK) Karel Janeček při svém podnikání využívá výhod daňových rájů. Investiční fondy, s jejichž prostředky v minulosti či současnosti obchodoval, sídlí na ostrově Mauricius.

Zřejmě má strach, aby mu je v Česku někdo nevytunelova, chudáček…

 

Drobný komentář (opsaný z Váchalova „Krvavého románu“) k „putinovské“ placce na klopě ministra zahraničí a kandidáta na českého prezidenta Karla Schwarzenberga: Kdo příliš alkoholu pije, spálí si v mozku ganglie…

 

Paroubek: „Finanční  převod mezi mým účtem v bance a mým zmocněncem pověřeným mou plnou mocí mne v Řecku zastupovat proběhl bezhotovostně.“

Paroubková: „Za prvé jsem při transakci vůbec nebyla, přes řecké velvyslanectví jsem nechala vystavit plnou moc svému příteli, který za mě koupi vyřizoval. Za druhé jak já, tak i on jsme peníze posílali přes banku."

Dvě plné moci, dva převody ze dvou účtů?

 

Alexander Tomský zakončil svůj text  „Euro - zbraň hromadného ničení“ netradičním úhlem pohledu:A zatím bude podivná moc a magie eura dál podkopávat hospodářství nás všech a co horšího – ničit a korumpovat myšlení. Neb každé zlo je povahy duševní.

 

Čtenářka glos O. P.  mi napsala:

Nevím jak ostatní, ale já jsem při objednání kosmetiky z Honkongu nepodváděla. Uvedla jsem cenu, za niž jsem to v Honkongu koupila. Problém byl v tom, že cena shodné kosmetiky je v ČR vyšší a bylo mi tak vyměřeno clo z ceny předmětného zboží platné v ČR.

 

Opsáno z facebooku:

Při přípravě krbu na večer jsem narazil na Hospodářské noviny z 15.března 2010 s titulkem na první straně: „Paroubkův svět: sliby za 47 miliard" a s dovětkem „Paroubek spoléhá na to, že plány ČSSD pomůže zaplatit růst." Kdyby myslel růst svých honorářů za knihy, měl bych jej za geniálního vizionáře, myslel však růst HDP…

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Christinou Rossetti

Konečně spí

 

Konečně spí, zbavená obav a vrásek,

konečně spí, starosti usnuly s ní,

chladná a bílá, bez přátel dlí a lásek,

konečně spí.

 

Srdce už ví, zemdlené srdce už ví,

úzkost a žal, v srdci že způsobí zásek,

konečně spí,  bezesným spánkem už spí.

 

Tak tvrdě spí. Tu zvonivý ptáků hlásek

neprobudí, o bouři přetěžko zví.

Kde kvete mák, rudý mák a zlatý klásek,

konečně spí.

 

Páteční glosy 16. 12. 2011

V záplavě  „důležitějších“ zpráv zcela zaniklo pondělní prohlášení Estonska, že příspěvek Mezinárodnímu měnovému fondu prostě platit nebude. A basta!

 

Studie Světové banky tvrdí, že český daňový systém patří k nejsložitějším a nejkomplikovanějším na světě. Jako bychom to nevěděli!

 

Jeden zajímavý údaj: německá Bundesbanka měla v říjnu tohoto roku aktiva ve výši 773 miliard eur, z toho 496 miliard tvořily směnky centrálních bank zemí eurozóny, které si je prostřednictvím ECB od Němců půjčily na záchranu svých bank a dluhopisů.

 

Už dávno neplatí, že co psáno, to je dáno. Kupříkladu v jedné notářem sepsané a okolkované smlouvě stojí černé na bílém  „kupující Petra Paroubková, uvedená a vystupující v této smlouvě, uhradila prodávajícím celou výši částky v hotovosti, která byla přepočítána a uhrazena mimo moji kancelář a před sepsáním této smlouvy…“, ve skutečnosti je však všechno jinak: peníze putovaly natřikrát z bankovního účtu prostředníkovi a ten vystavil majitelům (je jich více) jeden bankovní šek. Vsjo jásno!

Čtvrteční glosy 15. 12. 2011

Nestačím kroutit hlavou nad argumentem, že peníze MMF půjčit musíme, neboť jinak „nebudeme na palubě“ a EU nás za to v toku času potrestá. Pokud by skutečně hrozily ze strany EU nějaké sankce či schválnosti a buzerace, pak by přece byl nejvyšší čas z takového spolku ihned odejít.

 

Pavel Kohout v Lidovkách o půjčce MMF:

Jaké parametry by měla t půjčka mítm jaké úroky, jakou dobu splatnosti? Na jaký účel by měly být ty peníze použity? Co to znamená, ta záchrana eurozóny? To nikdo neví, nikdo z Bruselu to nevysvětlil. Bude se půjčovat bankám? Státům?

 

František Bouc tamtéž:

O nás bez nás je rozhodováno již nyní. „Dohoda“ eurolídrů je v podstatě bílým papírem (jehož obsah doplní duo Merkelová – Sarkozy). Můžeme si ale za 90 miliard koupit místo u stolu, kde bude „dohoda“ oznámena.

 

Petr Hampl na Finmag:

Nápady na fiskální federalizaci Evropy i navržená koncepce nové smlouvy vycházejí ze stejné logiky: Situace je zachráněna, pokud správné úřady vytvářejí správné dokumenty. Realita už se těmto dokumentům přizpůsobí. Důsledkem této iluze (či „opojení mocí“) a kroků, které z ní vycházejí, nebude úleva, ale naopak dramatické zhoršení situace.

Nic jiného než další dokumenty v zásadě nenabízí ani aktuálně schvalovaná varianta, podle níž by všechny státy eurozóny (a možná i všichni členové EU) museli povinně hospodařit s vyrovnanými rozpočty. Prakticky by to znamenalo povinnost vytvořit potřebný dokument a ukázat jej v Berlíně nebo Bruselu. A jestli budou skutečné daňové výnosy menší a skutečné státní výdaje vyšší než předpoklad, tak co? Přestaneme v září vyplácet důchody? Zavřeme v říjnu školy? Zavřeme v listopadu věznice a popravíme vězně? Samozřejmě, že ne! Schodek bude prostě jiný než plánovaný. Státu bude uložena pokuta a zařadí platbu pokuty do rozpočtu na příští rok. Samozřejmě opět papírově vyrovnaného nebo dokonce přebytkového. Skutečným výsledkem bude nekoordinované, nekontrolované a rychle rostoucí utrácení.

 

Čtenář glos M. Z. mi napsal:

Navrhuji, aby Paroubkovým byly uděleny Nobelova cena za literaturu, protože umí tak hezky psát, Nobelova cena za ekonomii, protože umí ty hezké knihy tak hezky prodávat i přes odpor čtenářů a Nobelova cena míru, protože zatímco bankovní lupič krade se zbraní v ruce a ohrožuje nevinné, oni ukradli 5 mega zcela mírovou cestou.

 

Středeční glosy 14. 12. 2011

Jakub Železný při televizní besedě o nové ministryni školství: „Učitelství má asi blíž ke kultuře než zubařina.“ To mne vskutku rozesmálo: znám totiž spoustu a spoustu velmi kulturních a vzdělaných zubařů a spoustu velmi nekulturních a nevzdělaných učitelů. Jenže ty paušalizace jsou tak pohodlné a módní, byť jsou sebehloupější…

Ale možná se mýlím a za kulturnost se v tomto státu má příslušnost k pražským levicovým (pseudo)intelektuálům… 

 

Citát z textu Daniela Kaisera ve včerejších Lidovkách, který si v příštích dnech stále připomínejte: Veřejnost si tedy dnes může vybírat mezi táborem, na jehož slova došlo, a táborem, který dnes sice varuje před izolací, stejně tak ale strašil před deseti lety, že bez eura už Británie nikdy nezažije blahobyt. V naší domácí diskusi, jestli se připojit k tvrdému jádru, nebo vytrvat po vzoru Britů mimo, budeme teď slýchat, že Británie není vzor, nýbrž jakási exotická výjimka. Mělo by se k těm exotům vždy dodávat: „…kteří měli pravdu.“ A k tvrdému jádru: „…které se až dosud fatálně mýlilo.“

 

Čtenář glos Z. B. k půjčce MMF vyjádřil i můj názor:

Já bych uspořádal sbírku - každý kdo chce zachraňovat EU ať dá ze svého.

 

Čtenář glos V. L. mi napsal:

K záchraně Řecka a obecně ke krizi mám poněkud odlišný názor. Inspirovala mě k němu zpráva asi měsíc stará, totiž že v Athénách je ke zdanění přihlášeno asi 350 privátních bazénů, zatímco podle satelitních snímků je jich tam asi 16 tisíc. Nejde samozřejmě o bazény, ale o celkovou atmosféru nezodpovědnosti na všech úrovních, vysokými politiky počínaje, přes bankéře, podnikatele až posledního zaměstnance a bezdomovce. A pokud se tato atmosféra, obecně zastřešená pojmem morálka, nezmění, tak jsou všechny snahy o řešení krize zbytečné.

Dodávám: měla by se ovšem hlavně změnit morálka „států“, které svoji neschopnost a neodpovědnost řeší zdaněním bazénů a kdečeho dalšího…

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články