Články

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Alfredem Noyesem

Když otecko zahučel do rybníka

 

Nálada žádná. Den jako zlý sen.

Strašlivá nuda, v níž mlčet šlo jen.

Málem už končil ten nevlídný den,

ve kterém čas vůbec neutíká,

pak

otecko zahučel do rybníka.

 

V mžiku se každému zjasnila líc,

Timothy chechtal se čím dál tím víc,

„Podej mi kameru! Tak rychle! Dělej!

Na břeh už drápe se, od bahna celej!“

 

Zahradník vypukl v huronský smích,

přitom se popadal za velký břich,

kačeny spustily to svoje „kvák“

jakoby vztekem řval stařičký drak.

„To byl den,“ každičký dodnes říká,

„když

otecko zahučel do rybníka!“

Zelňačka dle starého rodinného receptu

Rozpis pro 4 osoby:

 

16 dkg jemně kysaného zelí

2 menší, žlutomasé, nerozvařující se brambory

8 dcl vody

1 vrchovatá lžíce hladké mouky

2 dcl kysané smetany

2 žloutky

hrudka másla

½ lžičky kmínu

sůl, pepř

1 lžička sladké papriky

½ lžičky pálivé papriky

10 dkg uherské paprikové klobásy (Csabai kolbász či podobnou)

 

Zelí, pokud je skutečně jemně kysané a nepříliš kyselé, neproplachujeme, jen nasekáme nožem na drobnější kousky. Brambory oloupeme a nakrájíme na drobné kostičky (cca  ½  x ½ cm). Klobásu nakrájíme na kolečka, která osmahneme na másle, vyndáme z tuku a odložíme na další použití. Do tuku vsypeme sladkou papriku a mouku, které za stálého míchání též mírně osmahneme. Zelí, brambory a kmín povaříme cca 15 - 20 minut na mírném ohni v hrnci s přiléhavou poklicí, aby se polévka příliš nevyvařila, psplíme, opepříme, vlijeme tuk s osmahnutou moukou a paprikou a na závěr důkladně vmícháme žloutky a následně kysanou smetanu. Dle chuti  ještě dosolíme a dopepříme, krátce povaříme a servírujeme s osmahlými kolečky klobásy (v horké polévce se okamžitě prohřejí) a pálivou paprikou, kterou polévku dle chuti posypeme.

Ideální příloha: tmavý chléb

Čtvrteční glosy 13. 10. 2011

Manipulace novinářů prostřednictvím komentářů, který se vydávají za zprávy, je čím dál tím častější. Tady je exemplární příklad, „zpráva“ z včerejšího  idnes: "Neschopnost skupiny slovenských liberálních politiků, sdružených ve straně Svoboda a solidarita (SaS), nahlédnout širší souvislosti evropské i domácí politiky způsobí, že se hlavním hráčem slovenské politiky opět stane bývalý premiér a předseda dosud opoziční strany Směr - sociální demokracie Robert Fico."

 

K návrhu zákona, který má zabránit bulváru publikování fotografií „celebrit“ bez jejich souhlasu, a to pod hrozbou vysokých pokut, mám ambivalentní postoj. Na jedné straně z vlastní zkušenosti vím, jak nepříjemný je pocit, že na vás někdo číhá za křovím a fotí bez vašeho vědomí  v co „nejprodejnějších“ momentech, na druhé straně ovšem také z vlastní zkušenosti vím, kterak slastný pocit to je, když bulvár kupříkladu otiskne moje fotografie z maškarního plesu, které si bez mého vědomí a gratis stáhne z mých webových stránek a opatří je titulky o sexuálních orgiích a představuji si ty blbce, kteří za takové nesmysly utrácejí peníze a slastně slintají či prskají vzteky…

Středeční glosy 12. 10. 2011

Dá se ovšem očekávat, že eurohujeři se nyní vrhnou na Richarda Sulíka a  budou se snažit politicky jej zničit za každou cenu.  

 

Podle britského deníku Daily Telegraph nejnovější nařízení EU zakázalo dětem do osmi let nafukovat obyčejné balonky bez dohledu dospělých osob. Bez jejich přítomnosti nesmí ani foukat do frkaček, ty jsou nově vedeny jako nebezpečné hračky pro děti mladší čtrnácti let. Nejhroznější na této zprávě je, že už u sbevětší pitomosti si nemůžeme být jisti, zda je to drsný vtípek nebo eurounijní realita.Osobně bych hlavně zakázal dětem nafukovat prezervativy, neboť při jejich poškození se pak rodí ještě víc takových cvoků, jací nám vládnou v EU.

 

Zlatá slova redaktora Milana Vodičky v MF Dnes:

Afgánské selhání má stejný kořen jako krize ekonomiky a sebevědomí  Západu. Rozhodují ignorantští manažeři bez vize a strategie, pro něž není nejdůležitější výkon, ale prezentace. Vytvářet dojem, že auto jede a zrychluje, je pro jejich kariéru významnější  než fakt, že nadskakuje na místě. Nepotřebují nic vědět, jen ovládat power – point.

Úterní glosy 11. 10. 2011

Opět se na nás řítí ze všech stran informace o vysokých platech a řádných i mimořádných odměnách státních úředníků, tedy našich přemnožených zaměstnanců. Obhajoba z úst jejich nadřízených nebo jich samých je na jedno brdo: Ale jejich práce ušetřila státu miliony…

Jako by řádné, tedy co nejefektivnější hospodaření nebylo samozřejmou součástí jejich práce!

 

Nejdůležitější zprávy dnes hledejte v dolních malých sloupečcích uprostřed tisku. Mám na mysli takové, jaká je kupříkladu ta následující: Čínská těžební společnost hanlong Mining koupila za 1,65 miliardy australských dolarů firmu Sundance Resources, která vlastní projekt na těžbu železné rudy na území Konga a Kamerunu. Do rozvoje tamního dolu a výstavby železniční tratě hodlají Číňané investovat 4 miliardy dolarů a stát se  s počáteční těžbou 35 milionů tun železné rudy ročně jedním z největších těžařů této suroviny na světě.

 

Opsáno z facebooku, z diskuse pod fotografií ranních červánků:

Ta rudá, co se na nás valí z východu, se mi nelíbí, ale přesto přeju hezký den.

Nejhorší je, že se na nás rudá valí i ze západu…

 

Pondělní glosy 10. 10. 2011

Jiří Paroubek:  Vracím se tam, odkud jsem přišel.

Dodávám: Spíš by měl jít tam, odkud vyšel.

 

Z rozhovoru Lidovek s generálním ředitelem OKD Klausem- Dieterem Beckem:

Pocházíte z Německa, které má v plánu ukončit těžbu černého uhlí do roku 2018. Jeho cena nebyla konkurenceschopná a stát musel těžaře dotovat. Jak je možné, že v Česku lze těžit uhlí se ziskem?

To je zajímavá otázka. V současné době funguje v Německu pět posledních dolů, které těží podobné množství uhlí jako OKD. Uvedu takový příklad. Centrála OKD zaměstnává méně než 400 lidí, a to včetně obchodního útvaru. Německá těžební společnost má v centrále 2500 zaměstnanců. Systém sociálního zabezpečení prakticky znemožňuje jejich propuštění. Německý horník má nárok na tři měsíce dovolené v roce. Horníci v OKD mají šest týdnů dovolené.

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

Onehdy jsem Vám psal jak díky bolševickým zákonům platícím 22 let po převratu jsem se nemohl zbavit zaměstnance alkoholika a fluktuanta, podporovaného v jeho darebáctví obvodní lékařkou, jinak, než zrušením pracovního místa a odstupným 65 tis. Kč. Pět dnů jsem se radoval, že od prvního října mohu chodit do firmy aniž by mi hrozilo, že uvidím poťouchlá prasečí očka vyjadřující výsměch mě, tomu přihlouplému kapitalistovi majícímu jen jediné právo – pracovat na podobný ksindl nejméně 10 hodin denně, sedm dnů v týdnu, celý rok… Ouvej, ve schránce jsme našli jeho neschopenku přesahující do října a tak tento proletář je i nadále mým zaměstnancem byť placený již sociálkou, tedy opět z mých daní. Žádost o prošetření možného zneužívání dávek v nemoci poslaná mým advokátem na sociálku je už měsíc bez jakékoliv odezvy. Ale běda, kdybych 15. každého měsíce neodvedl PSSZ, to by měli exekutoři hody..

 

Čtenář glos J. H. mi napsal:

Komentář Bohuslava Sobotky k novému ministru zemědělství:
"Petr Bendl zemědělství vůbec nerozumí".
Celkem úsměvné od bývalého právního eléva bez praxe dosazeného za ministra financí, který financím nerozuměl, nerozumí a se svým světovým názorem ani rozumět nebude.

 

Čtenář glos J. M. mi napsal:

V novinách proběhla zpráva o založení cikánské strany s názvem ADAJ, romsky Jsme tady. Objevují se návrhy na založení strany na podobném rasovém principu, která by se mohla jmenovat A NEDÁME!

 

Geniální titulek aktualne.centrum.cz: Sarah Palinová konečně řekla NE, Obamovi se nepostaví.

 

Opsáno z facebooku:

Po objevu radioaktivního zářiče na hřišti v Praze oznámila Angela Merkelová, že v důsledku událostí v Česku uzavře všechna hřiště v Německu a bude hledat alternativní zdroje dětské zábavy.

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Billym Collinsem

Útěcha

 

Jak příjemné je netrávit čas léta v Italii,

městy se nevláčet a neslézat tam stráně.

Je lepší přece toulat se, kde známe každý plácek,

kde chápeme řeč billboardů a plakátů a značek

a všechna gesta milých kolemjdoucích.

 

Sic nejsou tady opatství a drolící se fresky,

dóm také ne a posloupnost všech králů

též netřeba tu znát, stejně jak vlhké kobky v podzemí.

Tu není nával kolem sarkofágů

či lůžka Bonaparta, svatých ostatků.

 

Je lepší přece sdílet poklid okoukané čtvrti

než zavalen být pilíři a sloupy bazilik.

Proč nořit hlavu do plánků a pomačkaných map?

Proč krmit lačnou kameru, tu jednookou stvůru,

co v mžiku zhltne s chutí každou krásu?

 

Proč v kavárně se stydět mám, že neznám slovo led,

to zajdu raději do naší, kde odedávna vím,

že servírce se mile říká Dot. A noviny si vezmu

beze strachu, že ani slova nepřečtu si v nich,

vždyť  známé jsou mi všechny idiomy a vejce s šunkou už jsou na cestě.

 

A po snídani netřeba mi hledat,

kdo vyfotí mne spolu s kamarádem,

též účet mne tu pranic nepřekvapí

či jídlo nebo rozbřesk v divném čase.

Tak naskočte si do vašeho auta

 

jak kdyby to byl nablýskaný Rolls

a s houkačkou, co rodnou řečí zpívá

se dejte cestou, která nepovede do Bologny ba ani do Říma.

 

 

Krásy říjnové zahrady...

Mimořádná chvilka poezie - tentokrát s Tomasem Tranströmem, čerstvým nositelem Nobelovy ceny

Tak nejdřív je to šok,

co po něm zbývá bledý, chvějící se ocas komety.

Jsme přímo v něm. A TV obraz skáče,

až usadí se v chladných kapkách v telefonních drátech.

 

Pak na lyžích lze plužit svahem v chladném zimním slunci

skrz křoviny jen se zbytečky listí,

co jeví se jak telefonní seznam odrbaný,

v němž jména dávno pohltila zima.

 

Je přívětivé slyšet tlukot srdce,

však občas je stín reálnější, než-li vlastní tělo

a samuraji nebudí tu hrůzu,

když odložili zbroj s černými draky.

Čtvrteční glosy 6. 10. 2011

Vůdce Paroubek založí novou politickou stranu, Národní socialisty. Jak příznačný název!

 

Čtenář glos V. H. mi napsal:

Mám sice mizernou paměť ale matně si vzpomínám, že před léty, při přechodu na platbu eurem bylo Německo, kritizováno za to, že své, z oběhu stažené marky jako jediná země neskartovalo, ale uložilo do depozitu. Takže pokud je to pravda, tak ani ty rotačky nemusí roztáčet. Klidně se může stát, že se jednoho rána dozvíme, že se v Německu zase platí markami.

Konec konců klidně si mohou vzít příklad z našeho prvního prvorepublikového ministra financí, ten něco podobného udělal taky, prostě do rána nechal zavřít hranice a okolkovat všechnu hotovost a co nemělo kolek platilo akorát v bývalém Rakousku Uhersku. To dodávám jenom proto, až lidi budou na Německo spílat aby si vzpomněli, jaká byla cesta k prosperitě mladého Českého státu.

No spíš si vsadím na to, že to 99% populace neví, to je zase ukázka mizerného školního systému, který učí spoustu blbostí ale o podstatných věcech nemluví. Ale jak by mohl, vždyť to neví ani 99% kantorů. Ale to už jsme zase u jiného tématu.

Kdyby naše evropská reprezentace byla tou skutečnou elitou, za kterou se vydává, dávno by musela přijít na to, že ani sjednocení USA nebylo bezbolestné. Vždyť občanská válka severu proti jihu byla spíše o ekonomickém sjednocení,než o ideálech svobody. To jsme zase u toho školství a historie, která se místo podstatou zabývá spíše přáními autorů, která se stávají otcem myšlenky.

 

Přítel  Z. Š. mi napsal:

K odchodu Německa z eurozóny: je to druhá strana téže mince a podle mne sice riskantnější, neb může dojít k divokému rozpadu doprovázenému chaosem a půtkami mezi národy. Je to však řešení logičtější, ekonomicky a kulturně přiměřenější a jistě pro budoucnost národů Evropy i správnější. Z mnoha pramenů – naposledy z projevu pana Tricheta (nutno urychleně přikročit k silnější integraci EU a zavést evropské ministerstvo financí – volně přepisuji) je jasné, že socialističtí blouznivci se nevzdali svého plánu na vládu nad Evropou a pokračování jejich vskutku nesnesitelně lehkého bytí a myšlenky o superstrátu poskládaného z etnicky, kulturně i ekonomicky naprosto různorodých kamínků. Tvrdší, rychlejší a bezohlednější integrace EU v superstát je tudíž tou první stranou mince a můžeme očekávat, že by tím nevolené, tedy i nikomu se nezodpovídající struktury nových evropských elit upevnily svoji pozici. V takovém státě by již opravdu houby záleželo, co si myslíme, co chceme a jak konáme (záleží snad na tom ještě nyní?). Nezbývalo by nám, než platit. Takže jsem opravdu zvědav, zda padne německý orel, nebo bruselská hlava. Při pohledu na naše europoslance, kteří ve skutečnosti ani žáden vliv mít nemohou (tudíž se ani nestarají) mne děsí, že jsme v rukách Cohn – Benditů ale hlavně různých Barrosů či komisařek Roedingových, nebo Kroesových, protože evropský parlament je jen loutkové divadélko navozující zdání demokracie a rozhodování členských států. Experiment špiček evropské integrace zvaný EU jde proti civilizačnímu vývoji, je to umělina toho nejvyššího řádu a nemá tudíž šanci na dlouhodobé přežití. Jeho udržení je otázkou nezměrných nákladů, za což platíme - nejdříve ztrátou konkurenceschopnosti, poté obrovským snížením životní úrovně a ztrátou pozice v civilizačním procesu. Pořád si říkám – proč někdo z představitelů bývalých komunistických států neřve hlasitě (čest výjimkám), že pokus vnutit Evropě tuto cestu a centrálně ji řídit je cestou do pekla, kterou jsme na vlastní kůži přežili? Odpověď je nasnadě. Nezbavili jsme se natolik bolševického způsobu myšlení, aby nás instinkty varovaly a nutily k drsnější akci. A i kdyby, elity EU, které se cítí intelektuálně na nejvyšší úrovni nás, křupany z východu ani nechtějí poslouchat. Co tedy zbývá? Je poněkud pozdě se k lumpárně přidat, již je obsazeno, takže nezbývá než z ní vycouvat.

 

Čtenář glos M. Z. mi k problému s projektem IZIP napsal:

Ale víc by se měli divit, ba děsit toho, že projekt nejde zrušit,protože vlastníkem je zahraniční subjekt a hrozila by arbitráž. Jen v obecné rovině to totiž znamená, že domácího vlastníka se stát bát nemusí, neboť ať mu provede cokoliv, může se tento obrátit jen na soud tuzemský a zde se patrně stát nemá čeho obávat. Toto pojetí "spravedlnosti" je poněkud znepokojující.

 

Opsáno z facebooku:

Nebe je místo s britskými policisty, italskými nadřízenými, německými konstruktéry a francouzskými milenci, a to vše je řízeno Švýcary.

Peklo je místo s německými policisty, britskými nadřízenými, francouzskými kostruktéry a švýcarskými milenci, a to vše je řízeno Italy.

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články