Články

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Edwardem Learem

Sova a kotě namoutě v slotě

po moři plují mil stovky,

vezou si tousty a medu spousty

v kornoutu z tisícovky.

Sova si brouká, na hvězdy kouká,

na banjo písničku hraje:

Krásné jsi kotě, namoutě kotě,

krásné jsi jak anděl z ráje,

krásné jsi,

krásné jsi

krásné jsi jak anděl z ráje.

 

Koťátko jásá, tohle je krása,

kterak ta sovička pěje,

svatbu chci, dámo, dlouho jsem samo,

prstýnek ale kde je?

Pluli však dále, skoro rok málem,

k zemi, kde hrušky strom loupá,

v tom divném lese prase se nese,

na nose kruh se mu houpá,

na nose,

na nose,

na nose kruh se mu houpá.

 

Nechci mít dloužek, koupím ten kroužek!

Kroužek? Tak dobrá, dí prase.

Sezdal je záhy hned vedle dráhy

Turek, co dlel tam v tom čase.

Pojedli kdoule, tváře jak boule,

společnou měli lžičku,

pospolu dále na bílé skále

tančili při měsíčku,

tančili,

tančili,

tančili při měsíčku.

 

Dopis z Györu

Ten název jsme převzali z němčiny (Raab), která jej ovšem zase převzala z keltského názvu Arrabona, neboť už Keltové měli na půvabném ostrohu nad soutokem Malého Dunaje a Rábu svoje osídlení. Sídlil tu ovšem postupně kdekdo: Langobardi, Slované, Avaři, Maďaři i Turci a tak se tu každou chvíli bojovalo. Italští stavitelé Ferrabosco a Gaballio zde dokonce postavili významnou pevnost, která měla být předsunutou ochranou Vídně a o kterou se pak sváděly oboustranně úspěšné i neúspěšné boje. Po definitivní porážce Turků se město utěšeně rozvíjelo, a to zvláště potom, co získalo od císařovny Marie Terezie statut svobodného královského města.

Při dnešní návštěvě určitě zažijete spoustu „smíšených pocitů“: renesanční urbanistický koncept města je sice stále ještě patrný, ovšem tvrdé stavební zásahy minulého režimu leckde volají o pomstu. Nakonec, známe to i od nás. Ohromí nás spousta krásných barokních staveb, zrovna tak ovšem neutěšený stav některých z nich. Překvapí nás spousta soch a sousoší, ovšem záhy si všimnete, že čím mladší umělecké výtvory to jsou, tím méně jde o umění, které by nehraničilo se zločinem. (Opět si můžete bručet: Jako u nás! Jako u nás!). Dozajista Vás potěší spousta levných maďarských potravin výborné kvality - zvláště doporučuji tradiční salámy a klobásy, husy a kachničky, ale i maso, sádlo a škvarky z vepřů Mangalica (kříženců slavných bagounů s polodivokými prasaty) a samozřejmě papriku čerstvou i mletou a spoustu další zeleniny a ovoce, o všelikých pálenkách a vínech ani nemluvě, zrovna tak jako o skvělých zákuscích z impozantního výběru cukráren Patio nebo Matias - ovšem nepočítejte s tím, že byste si v místních obchodech s textilem vybrali cokoliv na sebe, pokud ovšem nemáte svérázný místní vkus.

Když se ubytujete v našem oblíbeném hotýlku Schweizerhof, hned na kraji rozsáhlé pěší zóny, potěší Vás jeho pitoresknost (nachází se ve třech domech z 15. století) a zajímavá vstupní hala, ovšem na druhý pohled je již vidět, že je nejvyšší čas opět do něj něco investovat. Což Vás ovšem napadá na každém druhém rohu. Třeba hned u městského termálního koupaliště s jodovou vodou kousek od výše zmíněného hotýlku: pěkný areál, báječné cachtání vevnitř i venku (zvláště v zimě!), ve všední dny velmi volno, ovšem také zde je na druhý pohled vidět nedostatek peněz na důkladnou údržbu (na čistotě se to naštěstí pranic neprojevuje).

Jen jedna věc „smíšené pocity“ nevyvolává, ale vždy jen pocity libé, a to bistro a restaurace „La Maréda“.

Sídlí v budově z roku 1617 se zajímavou historií: už od roku 1703 tam byl německý vojenský obchod s vínem, pak oblíbená vojenská kantina, dále rybářská hospoda vedená populárním „strýčkem Öczim“ a od roku 2004 rodinná restaurace specializující se na maďarskou kuchyni a maďarská vína.

V jedné místnosti můžete obdivovat umělecké lustry zlatníka a sochaře Jozsefa Madarassyho, ve druhé textilní obrazy Marianny Nagy a jinde zas vitráže Lászlo Heftera, ale rozhodně se příliš nerozptylujte a šetřete si smysly na skvostné jídlo a pití.

Vřele doporučuji vyzkoušet pečená husí játra s brusinkami v tokajském vínu a s čerstvým nasládlým toustem (sklenka několikaputňového tokajského k nim je nezbytností) nebo dušená kachní prsíčka na medu, s praženými vlašskými ořechy a bavorským modrým sýrem.

Po vychutnání předkrmu se pak chvíli rozhodujte, zda-li si dáte ještě polévku (nabízí se dýňová, cibulová, hovězí či fazolová) nebo rovnou něco z ryb či spíše masitého. Tady doporučuji nechat se zlákat sumcem na ráczský způsob, se slaninou a kysanou smetanou a doprovodit jej směsí vlašského a rýnského rýzlinku z vinařství Szeremley nebo rýnským z pannonhalmského opatství. Ovšem i rolka ze pstruha s karotkovým krémem se zázvorem je fantastická.

Nebo můžete směle pokračovat klasickým pörköltem, jehněčím „Navarin“, kachnou na několik způsobů či pečeným vepřovým kolenem. Osobně mne nadchla kachní prsa pečená do růžova s pomerančovým jamem a dýňovým pyré: v kombinaci s vynikající směskou cabernetu a shirazu z vinařství Konyári nemají chybu.

Nevím, jestli si ještě troufnete na dezert, neboť zde Vám v žádném případě nenaloží maličké degustační porce, jejichž hlavní součástí jsou nejedlé ozdobné serepetičky, ale porce pořádné! Pokud ovšem neodoláte, pak doporučuji „Duet z jedlých kaštanů“ s višňovým želé a hořkým pomerančovým likérem, ovšem i kakaový koláček se švestkami v rumu a karamelem je obtížné pominout.

Ještě na jednu nepominutelnou výhodu této restaurace musím upozornit: vína zde rozhodně nepředražují a vzhledem k současnému kurzu forintu zde skvěle povečeříte za čtvrtinu pražské ceny.

Doufám tedy, že jsem Vás už dostatečně nalákal, a tak záhy nashledanou!

Samozřejmě v Györu!

 

Váš

Miroslav Macek   

Páteční glosy 27. 1. 2012

Čtenář glos P. B. mi napsal:

Tak před pěti minutami jsem slyšel z tiskové konference pana Nečase opravdu, ale opravdu velkou pravdu. Volně cituji: „Stádo Evropské Unie se skláda ze zdravých a nemocných kusů….. atd…“. Přesný, řekl bych jasnozřivý pohled. My prý patříme mezi ty zdravé kusy. Pak už jen zbývá zjistit, zda jde o krávy, bejky či voly….“. Pan Nečas to nespecifikoval.

 

Čtenář glos J. B. mi napsal:

Vláda podle Nečase kývla na to, aby Česko ve školním roce 2012/2013 na program Ovoce do škol vyčlenilo z rozpočtu 20 milionů korun, přičemž Evropská unie přidá dalších 53 milionů korun.
Tak nevím, je to legrace nebo není? Pokud ano, povedl se vládě celkem obstojný vtip. Pokud ne, tak nám už asi opravdu není pomoci. Tak se ptám všech daňových poplatníků, co ještě sneseme? Jakou hovadinu ještě magoři (opravdu nemám jiné slovo než magoři) v EU budou muset vymyslet, abychom už konečně práskli do stolu a řekli dost, už toho opravdu bylo dost. Nevím jak ostatní, ale já jsem na Letenské pláni cinkal v 89 klíči, protože jsem chtěl konec socialismu a chtěl jsem návrat do Evropy. Kdybych v té době věděl, že Evropa trpí stejnou chorobou, socialismem, vykašlal bych se na všechny možné demonstrace.
Já jsem byl takový vůl, že jsem všem třem dětem chystal do školy svačiny a nikdy jsem jim neopomněl přidat zeleninu nebo ovoce. Své vnučce už ji chystat nebudu, sám velký bratr to udělá za mě.
P.S. Pokud by někdo chtěl vědět, kde většina ovoce skončí, klidně a rád odpovím - děti z nepřizpůsobivých rodin vezmou ovoce domů a budou s ním krmit své rodinné příslušníky, kteří sociální dávky, určené mimo jiné na výživu dětí, propili nebo prohráli v automatech, a ty rozežrané děti, tak ti to ovoce vyhodí a půjdou si smlsnout nějaké chipsy.

 

Čtenář glos p. H. mi napsal:

Ministr financí Kalousek by považoval za nemravné a nemorální neposkytnout rozhazovačným státům eurozóny půjčku (většině z nás je jasné, že nevratnou), když jsme za posledních 8 let načerpali z EU 175 mld. Kč netto. Ročně jsme tedy čerpali v průměru necelých 22 mld. Kč. Pokud se nemýlím, tak to byl tentýž politik, jenž v rámci nedávné diskuse o dopadu krize tvrdil, že podobnou částku musí každý příčetný ministr financí umět operativně "uspořit" nad rámec schválených škrtů. Okamžitě mě tedy napadá, že jsme do EU vlastně vstupovat ani nemuseli, protože pouze stačilo mít ve vládě "příčetného" ministra financí. Bohužel jsme takové štěstí neměli, jelikož naši státní kasu v tomto období po většinu času spravoval dříve zmíněný pán.
Považuji za nemravné a nemorální, když se nám o morálce snaží kázat takoví lidé.

 

Úterní glosy 24. 1. 2012

Jak se vyjádřil čtenář glos T. V., „naše německá socialistická media“ toho o ohromné demonstraci v Budapešti na podporu tamní vlády a proti EU moc nepřinesla…

 

Zajímavý střet na nedávné ideové konferenci ODS v Hradci Králové:

Prezident Hospodářské komory Petr Kužel v reakci na vystoupení Jana Skopečka, kritizujícího podmínky podnikání: „Já vás žádám, abyste už nikdy nepoužíval nesmyslá data státní správy. Jsou lživá, nepravdivá a poškozují nás v zahraničí. Prostě to není pravda, založit firmu trvá jen čtyřicet minut!“

Jiří Bláha, vedoucí živonostenského úřadu z Hradce Králové: „Prosím vás, pane Kuželo, o jakém úkonu to tady mluvíte? Při registraci musíte nejdříve za notářem sepsat základní listinu, poté do banky složit peníze.Pak má pět dní na vyjádření živnostenský úřad a pět dní má i soud na zápis do živnostenského rejstříku. To je deset dnů, ovšem v nereálném případě, kdy jde všechno hladce.“

Na této drobné přestřelce mne zaujala jedna věc: prezident Hospodářské komory této republiky je přesvědčen, že státní správa podává lživé a nepravdivé informace.  Je-li tomu tak, co s tím z titulu své funkce udělal? U koho si stěžoval? Jaké poslance či ministry kontaktoval? Koho obvinil?

 

Z korespondence architekta Josefa Gočára:

Vzpomínám - li na svoje dětství – pak musím přiznati – že se o mne  nikdo nestaral, co dělám, natož, aby pozoroval moji duši – rodičové neměli toho času a snad ani zájmu: tak jsem vyrostl zcela o své újmě. Myslím si, že jest to kolikráte lepší, než ty nejlepší metody.

Zcela souhlasím a k tomu doporučuji Vaší pozornosti výbornou knihu Josef Gočár – Otakar Novotný, kterou vydal S. V. U. Mánes.    

 

Pondělní glosy 23. 1. 2012

Slova premiéra Nečase o tom, že bez usnadnění podnikání a osekání byrokracie nebudou přibývat pracovní místa a nevzroste properita, jsou zcela pravdivá. Ovšem na tu největší zátěž všech podnikatelů, velmi socialistický zákoník práce, a na nejzhůvěřilejší jeho paragrafy, si vláda netroufne. Výsledek dopadne podle toho…

 

Bohumil Doležal v Lidovkách: Radikalismus EU spočívá v přehánění dobrých myšlenek, z nichž se v tomto procesu mohou nakonec snadno stát myšlenky pitomé, případně zrůdné.

 

A tak můj minulý článek v Lidovkách o „Holešovské výzvě“ byl článkem posledním: dostal jsem totiž ve středu z redakce zprávu, že se bude měnit struktura komentářů a tak už nemám nic posílat. V pátek kupodivu článek na stejném místě vyšel …někoho jiného. Bude tedy více času na glosy…

 

Opsáno z facebooku:

Vznikla skupina „Lubrikant pro Janu Nagyovou, aby tolik nedřela.“

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Johnem Wilmotem

Epitaf, který věnoval králi Karlu II.

 

Zde panovník spí v záři svíc,

kdo věřil mu, tak ten si dal!

Sic hloupého neříkal nic,

nic moudrého však nedělal.

 

Na to mu Karel II. blahosklonně odpověděl:

To je pravda, slova byla moje vlastní, ale činy mých ministrů…

 

 

A teď ta slíbená necudná, ovšem nadmíru vtipná a ironická báseň (mimochodem, na začátku zmíněná paní Barbara Palmer, Duchess of Cleveland, milenka krále zvaná „Nekorunovaná královna“,  i na konci zmínění pánové, Henry Jermyn, Earl of St. Alban a John Churchill, Duke of Marlborough, byli jeho dobří  přátelé):

 

Duchess of Cleveland dí poradci krále:

V poslední době bych šoustala stále,

poraďte diskrétně, co s tím mým přáním,

kundu mám žhavou, však pověst si chráním.

 

V Sodomě ve sklepě centrum je slastí,

portýři u krbu karty tam mastí,

zavedou jistě Vás na správná místa

se spoustou čuráků, věc je to jistá!

 

Vyrazím tedy tam hned jak se zšeří,

dejte mi ovšem klíč od zadních dveří.

Raději si domluvím s portýry termín,

než by mne šoustali Churchill a Jermyn.

 

Páteční glosy 20. 1. 2012

Mimochodem, nedávno Evropská centrální banka nasypala v režimu tříletých půjček na trh půl bilionu eur, aby banky měly co půjčovat podnikatelům a  rozproudila se tak ekonomika. Banky si záhy v podstatě stejnou sumu uložily u Evropské centrální banky, neboť v budoucí rozproudění ekonomiky v Evropě nevěří, ba právě naopak očekávají další krizi.

 

Agrární analytik Petr Havel k nákupu levných a nekvalitních potravin: Přílišným šetřením na potravinách spotřebitel vlastně neušetří. Pouze přelije finanční prostředky z potravinářského do farmaceutického průmyslu.

Pěkný bonmot, ovšem neplatný: za mizerné potraviny každý platí hned, hotově a ze svého, kdežto za případná ošetření a léky způsobená špatným životním stylem, se platí později, bezhotovostně a většinou s velkým přispěním bohatších a na zdraví dbajících spoluobčanů.

 

Postřeh z Reflexu: Kdyby volný trh náhodou vtrhl do Bruselu, skončil by hned na první vrátnici. Tam by se totiž zjistilo, že jeho průkaz totožnosti neodpovídá posledním předpisům.

 

Čtenář glos Z. T. mi napsal:

Dnes ráno jsem v rádiu zaslechl, že (základní) škola má vést své žáky k sociálnímu myšlení, k ekologickému myšlení atd. To je sice krásné, ale kdy mají vést učitelé (vím, že ti za to ve velké většině nemohou) své žáky k myšlení?

 

Opsáno z facebooku:

Policie odložila vyšetřování podvodů s vysokoškolskými diplomy.
„Nebyl zjištěn žádný spáchaný zločin,“ konstatoval velitel okrsku plk. JUDr. PhDr. Jan Novák, PhD MBA.

Středeční glosy 18. 1. 2012

Ústavní soud přiznal třímilionové odškodnění muži, který se 21 let soudil o dům. Celkově stát platí za podobné průtahy desítky milionů korun ročně.

Tak zní zpráva. Jedno ovšem nechápu: proč ty miliony platí stát (tedy my všichni z našich kapes) a ne ti, kteří ty průtahy způsobili. Cožpak je to v soudnictví tak těžké dohledat? Pokud se toto nezmění, průtahů neubyde…

 

Analytik ČSOB Petr Dufek:

To, že návrat k zodpovědnému hospodaření bude v některých zemích provázet recese spojená s vysokou nezaměstnaností, je vlastně pouze daní za předchozí lehkomyslné dluhy.

Je to přesně tak. Staří Hanáci na to dokonce  měli přísloví: Po hodech bévá sračka.

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

Včera jsem se poprvé zabýval mým daňovým přiznáním za loňský rok. Absolutně, ale absolutně mi unikla skutečnost, že pan Kalousek, jinak první místopředseda prý „pravicové“ strany TOP09, z titulu své funkce zavedl bolševickou vyhlášku, která stanoví, že důchodce který pracuje a u něhož součet důchodu a hrubého příjmu přesáhne částku 840 tisíc za rok, zdaní celý důchod. Tedy to, co jsem velmi, ale velmi poctivě, danil 45 let, odváděl a platil a platil. No, nezabije mě to, ale je mi z toho, z nich, na zvracení.

 

Úterní glosy 17. 1. 2012

Jak typicky české! Včera začala týdenní vládní vysvětlovací kampaň ke změnám v sociálním systému, které platí od Nového roku. Ještě, že to nenechali až na dobu letních dovolených…

 

Bohumil Doležal v dnešních Lidovkách o nátlakové politice Bruselu:

Jde o bratrskou pomoc s lidskou tváří: nespočívá v poslání tanků, nýbrž v neposlání peněz.

 

Čtenářka glos M. V. mi napsala:

Taky jsem měla to potěšení v pátek v autě poslouchat informace o tom, jak VZP bude mít v letošním roce ztrátu 3 mld. Kč a všichni debatující to brali jako hotovou věc. K tomu dvě poznámky:
a) jako ekonom mi není jasné, jak někdo 13. ledna ohlásí, že 31. prosince bude mít ztrátu 3 mld. Kč. Vždyť má celý rok na to, něco s tím udělat,
b) a pak jsem jela kolem billboardu, kde nám VZP přeje vše nejlepší do roku 2012 !!!!! - v ten moment jsem to brala jako velmi provokativní záležitost.

Pondělní glosy 16. 1. 2011

Americký kongres zařadil pizzu mezi zeleninu. To není vtip, ale důsledek lobingu: tím se pizza zařadila mezi „zdravá“ jídla a může se tak pokračovat v jejím konzumování (po ohřátí v mikrovlnce) na amerických školách…

Raději nekomentuji…

 

Čtenář glos D. S. mi napsal:

Osmdesát tisíc lidí podepsalo petici za pojmenování ruzyňského letiště jménem Václava Havla. Státní firma Letiště Praha vyčíslilo náklady přejmenování na patnáct milionů korun.
To máme 187,50 Kč na osobu. To by ale opravdu mohl každý z těch příznivců zaplatit!

 

V debatě Lidovek nad inscenací Shakespearova Krále Leara v Národním divadle v režii Jana Nebeského pravil redaktor Divadelních novin Vladimír Hulec: „Vždyť Lear, to je jen jiná strana téže mince, na jejímž rubu je třeba Michael Jackson, Madonna, Prince nebo Rihanna.“

Tihle penězokazi…

 

Opsáno z facebooku: Aktivista = člověk ekonomicky závislý na existenci problému, kterému se věnuje.

 

Několik čtenářů glos vzneslo dotaz proč nekomentuji Holešovskou výzvu a zda to není tím, že se mi „nehodí do krámu“. Holešovské výzvě jsem však věnoval celý článek, který byl publikován v pátek 6. ledna v Lidovkách. Pro ty, kteří jej nečetli jej přetiskuji tedy zde:

Velmi mne zaujala iniciativa „Holešovská výzva“ z počátku prosince loňského roku, která plánuje  28. ledna roku letošního, tedy zanedlouho, uspořádat společnou konferenci občanských iniciativ a odborů. Jejím konečným, veřejně deklarovaným cílem je způsobit pád vlády a změnu osoby prezidenta a také výměnu některých soudců, státních zástupců či manažerů podniků. Dokonce má vybránu i svoji hymnu, písničku „Demokracie“ od Karla Kryla. Ba i husitský chorál „Ktož jsú Boží bojovníci“ zvažuje. Podepsán pod ní není nikdo. Potud by se mohlo zdát, že jde buď o nepříliš vydařenou recesi nebo nějaký nepříliš kvalitně připravený pokus o zviditelnění pár akcentovaných osobností.

Problém je ovšem v tom, že v případě prohlubování ekonomické a společenské krize v Evropě a tedy i u nás (a tady velmi apeluji na naše historické zkušenosti, nakolik jsme schopni ovlivňovat politické a sociální děje sami a nakolik jsme v proudu dění velmocenského), se jako houby po dešti budou vynořovat jedinci a iniciativy v naději, že jejich hlasité a vesměs demagogické výkřiky padnou na úrodnou půdu (opět apeluji na historickou zkušenost).

Obávám se, že v takové situaci by mohly zapůsobit i následné věty z Holešovské výzvy: „Pokud u nás ještě střední vrstva vůbec žije, při bližším zhodnocení bychom zjistili, že je tomu tak možná pouze setrvačností z doby před rokem 1989. Tehdy si pořídili své domy, byty nebo je zdědili po rodičích. Mladí lidé nezakládají rodiny, tak jako dříve, protože nemají jistotu zaměstnání a nemají na založení rodiny ani peníze. Přestože nám ústava stále zaručuje vzdělání a zdravotní péči zdarma, už zdaleka to není pravda.“

Pak by si totiž jen velmi málo frustrovaných a demagogií trvale bombardovaných lidí dalo tu práci a podívalo se na čísla Českého statistického úřadu, která praví: od roku 1990 do roku 2010 se (s pochopitelnými objektivními ročními výkyvy) u nás dokončilo 246. 364 bytů v rodinných domech a 370. 893 bytů v domech ostatních, tedy celkem 617. 357 bytů (nemluvě o jejich velikosti, kvalitě a vybavenosti oproti panelákovým bytům let minulých), že jen za rok 2010 vyjelo na dovolenou více než 10 milionů občanů, z toho 6.64 milionu automobilem, z toho 4.32 milionu do ciziny a z nich 1.53 milionu letecky.

 Také by si nic nepřečetli o skutečných důvodech, proč mladí lidé nezakládají rodiny, ale žijí v jiném vztahovém uspořádání a jistě by si také neprostudovali  zdravotní systémy, možnosti jejich financování, statistiku vybavenosti našeho zdravotnictví v porovnání se světem a jeho výsledky, neřku-li aby pochopili, že žádné zdravotnické služby nejsou, nikdy nebyly a nikdy nebudou „zdarma“.

Zato hrozí velké nebezpečí, že uvěří obdobným demagogickým žvástům, které šíří ve svém provolání Holešovská výzva.

Je nejvyšší čas se jí a jím podobným nekompromisně postavit.   

 

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články