Články

Středeční glosy 21. 12. 2011

Pondělní glosy 19. 12. 2011

Jiří Paroubek je skutečně geniální! Vždyť vymyslel dokonalou kombinaci knihy a pračky!

 

Zlatá slova europoslance za ODS Jana Zahradila:

‎"Proevropská" argumentace posledních 10 dnů : Jsme slabí a bezmocní. Sami v globálním světě nic nezmůžeme. Jsme ekonomickou provincií Německa. Musíme se přilepit na tvrdé jádro EU, jinak nás spolkne Rus, ocitneme se v "izolaci", na "periferii" a bez "vlivu". A když nezaplatíme, EU se nám pomstí…právě TOTO uvažování, a nic jiného, JE provinční, zakomplexované čecháčkovství. Ponížená servilita. Malost.

 

Německo by mělo ukázat svoje vůdčí schopnosti, opakuje po svém polském kolegovi ministr zahraničí Schwarzenberg.

Určitě, s vůdčími záležitostmi nemá nikdo na světě větší zkušenosti…

 

Předseda správní rady Nadačního fondu proti korupci (NFPK) Karel Janeček při svém podnikání využívá výhod daňových rájů. Investiční fondy, s jejichž prostředky v minulosti či současnosti obchodoval, sídlí na ostrově Mauricius.

Zřejmě má strach, aby mu je v Česku někdo nevytunelova, chudáček…

 

Drobný komentář (opsaný z Váchalova „Krvavého románu“) k „putinovské“ placce na klopě ministra zahraničí a kandidáta na českého prezidenta Karla Schwarzenberga: Kdo příliš alkoholu pije, spálí si v mozku ganglie…

 

Paroubek: „Finanční  převod mezi mým účtem v bance a mým zmocněncem pověřeným mou plnou mocí mne v Řecku zastupovat proběhl bezhotovostně.“

Paroubková: „Za prvé jsem při transakci vůbec nebyla, přes řecké velvyslanectví jsem nechala vystavit plnou moc svému příteli, který za mě koupi vyřizoval. Za druhé jak já, tak i on jsme peníze posílali přes banku."

Dvě plné moci, dva převody ze dvou účtů?

 

Alexander Tomský zakončil svůj text  „Euro - zbraň hromadného ničení“ netradičním úhlem pohledu:A zatím bude podivná moc a magie eura dál podkopávat hospodářství nás všech a co horšího – ničit a korumpovat myšlení. Neb každé zlo je povahy duševní.

 

Čtenářka glos O. P.  mi napsala:

Nevím jak ostatní, ale já jsem při objednání kosmetiky z Honkongu nepodváděla. Uvedla jsem cenu, za niž jsem to v Honkongu koupila. Problém byl v tom, že cena shodné kosmetiky je v ČR vyšší a bylo mi tak vyměřeno clo z ceny předmětného zboží platné v ČR.

 

Opsáno z facebooku:

Při přípravě krbu na večer jsem narazil na Hospodářské noviny z 15.března 2010 s titulkem na první straně: „Paroubkův svět: sliby za 47 miliard" a s dovětkem „Paroubek spoléhá na to, že plány ČSSD pomůže zaplatit růst." Kdyby myslel růst svých honorářů za knihy, měl bych jej za geniálního vizionáře, myslel však růst HDP…

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Christinou Rossetti

Konečně spí

 

Konečně spí, zbavená obav a vrásek,

konečně spí, starosti usnuly s ní,

chladná a bílá, bez přátel dlí a lásek,

konečně spí.

 

Srdce už ví, zemdlené srdce už ví,

úzkost a žal, v srdci že způsobí zásek,

konečně spí,  bezesným spánkem už spí.

 

Tak tvrdě spí. Tu zvonivý ptáků hlásek

neprobudí, o bouři přetěžko zví.

Kde kvete mák, rudý mák a zlatý klásek,

konečně spí.

 

Páteční glosy 16. 12. 2011

V záplavě  „důležitějších“ zpráv zcela zaniklo pondělní prohlášení Estonska, že příspěvek Mezinárodnímu měnovému fondu prostě platit nebude. A basta!

 

Studie Světové banky tvrdí, že český daňový systém patří k nejsložitějším a nejkomplikovanějším na světě. Jako bychom to nevěděli!

 

Jeden zajímavý údaj: německá Bundesbanka měla v říjnu tohoto roku aktiva ve výši 773 miliard eur, z toho 496 miliard tvořily směnky centrálních bank zemí eurozóny, které si je prostřednictvím ECB od Němců půjčily na záchranu svých bank a dluhopisů.

 

Už dávno neplatí, že co psáno, to je dáno. Kupříkladu v jedné notářem sepsané a okolkované smlouvě stojí černé na bílém  „kupující Petra Paroubková, uvedená a vystupující v této smlouvě, uhradila prodávajícím celou výši částky v hotovosti, která byla přepočítána a uhrazena mimo moji kancelář a před sepsáním této smlouvy…“, ve skutečnosti je však všechno jinak: peníze putovaly natřikrát z bankovního účtu prostředníkovi a ten vystavil majitelům (je jich více) jeden bankovní šek. Vsjo jásno!

Čtvrteční glosy 15. 12. 2011

Nestačím kroutit hlavou nad argumentem, že peníze MMF půjčit musíme, neboť jinak „nebudeme na palubě“ a EU nás za to v toku času potrestá. Pokud by skutečně hrozily ze strany EU nějaké sankce či schválnosti a buzerace, pak by přece byl nejvyšší čas z takového spolku ihned odejít.

 

Pavel Kohout v Lidovkách o půjčce MMF:

Jaké parametry by měla t půjčka mítm jaké úroky, jakou dobu splatnosti? Na jaký účel by měly být ty peníze použity? Co to znamená, ta záchrana eurozóny? To nikdo neví, nikdo z Bruselu to nevysvětlil. Bude se půjčovat bankám? Státům?

 

František Bouc tamtéž:

O nás bez nás je rozhodováno již nyní. „Dohoda“ eurolídrů je v podstatě bílým papírem (jehož obsah doplní duo Merkelová – Sarkozy). Můžeme si ale za 90 miliard koupit místo u stolu, kde bude „dohoda“ oznámena.

 

Petr Hampl na Finmag:

Nápady na fiskální federalizaci Evropy i navržená koncepce nové smlouvy vycházejí ze stejné logiky: Situace je zachráněna, pokud správné úřady vytvářejí správné dokumenty. Realita už se těmto dokumentům přizpůsobí. Důsledkem této iluze (či „opojení mocí“) a kroků, které z ní vycházejí, nebude úleva, ale naopak dramatické zhoršení situace.

Nic jiného než další dokumenty v zásadě nenabízí ani aktuálně schvalovaná varianta, podle níž by všechny státy eurozóny (a možná i všichni členové EU) museli povinně hospodařit s vyrovnanými rozpočty. Prakticky by to znamenalo povinnost vytvořit potřebný dokument a ukázat jej v Berlíně nebo Bruselu. A jestli budou skutečné daňové výnosy menší a skutečné státní výdaje vyšší než předpoklad, tak co? Přestaneme v září vyplácet důchody? Zavřeme v říjnu školy? Zavřeme v listopadu věznice a popravíme vězně? Samozřejmě, že ne! Schodek bude prostě jiný než plánovaný. Státu bude uložena pokuta a zařadí platbu pokuty do rozpočtu na příští rok. Samozřejmě opět papírově vyrovnaného nebo dokonce přebytkového. Skutečným výsledkem bude nekoordinované, nekontrolované a rychle rostoucí utrácení.

 

Čtenář glos M. Z. mi napsal:

Navrhuji, aby Paroubkovým byly uděleny Nobelova cena za literaturu, protože umí tak hezky psát, Nobelova cena za ekonomii, protože umí ty hezké knihy tak hezky prodávat i přes odpor čtenářů a Nobelova cena míru, protože zatímco bankovní lupič krade se zbraní v ruce a ohrožuje nevinné, oni ukradli 5 mega zcela mírovou cestou.

 

Středeční glosy 14. 12. 2011

Jakub Železný při televizní besedě o nové ministryni školství: „Učitelství má asi blíž ke kultuře než zubařina.“ To mne vskutku rozesmálo: znám totiž spoustu a spoustu velmi kulturních a vzdělaných zubařů a spoustu velmi nekulturních a nevzdělaných učitelů. Jenže ty paušalizace jsou tak pohodlné a módní, byť jsou sebehloupější…

Ale možná se mýlím a za kulturnost se v tomto státu má příslušnost k pražským levicovým (pseudo)intelektuálům… 

 

Citát z textu Daniela Kaisera ve včerejších Lidovkách, který si v příštích dnech stále připomínejte: Veřejnost si tedy dnes může vybírat mezi táborem, na jehož slova došlo, a táborem, který dnes sice varuje před izolací, stejně tak ale strašil před deseti lety, že bez eura už Británie nikdy nezažije blahobyt. V naší domácí diskusi, jestli se připojit k tvrdému jádru, nebo vytrvat po vzoru Britů mimo, budeme teď slýchat, že Británie není vzor, nýbrž jakási exotická výjimka. Mělo by se k těm exotům vždy dodávat: „…kteří měli pravdu.“ A k tvrdému jádru: „…které se až dosud fatálně mýlilo.“

 

Čtenář glos Z. B. k půjčce MMF vyjádřil i můj názor:

Já bych uspořádal sbírku - každý kdo chce zachraňovat EU ať dá ze svého.

 

Čtenář glos V. L. mi napsal:

K záchraně Řecka a obecně ke krizi mám poněkud odlišný názor. Inspirovala mě k němu zpráva asi měsíc stará, totiž že v Athénách je ke zdanění přihlášeno asi 350 privátních bazénů, zatímco podle satelitních snímků je jich tam asi 16 tisíc. Nejde samozřejmě o bazény, ale o celkovou atmosféru nezodpovědnosti na všech úrovních, vysokými politiky počínaje, přes bankéře, podnikatele až posledního zaměstnance a bezdomovce. A pokud se tato atmosféra, obecně zastřešená pojmem morálka, nezmění, tak jsou všechny snahy o řešení krize zbytečné.

Dodávám: měla by se ovšem hlavně změnit morálka „států“, které svoji neschopnost a neodpovědnost řeší zdaněním bazénů a kdečeho dalšího…

 

Úterní glosy 13. 12. 2011

Jiří Havel z ČSSD včera v Radiožurnálu: Já se nestačím divit, co o té věci čtu a slyším. Prostě Česká národní banka převede peníze z jednoho účtu na druhý.

 

Europoslanec za ODS Hynek Fajmon na svém blogu:

Největším zázrakem posledních dní je to, že se dvojici Merkozy podařilo přesvědčit média o tom, že na summitu EU zachraňují eurozónu. Je politováníhodné, že toto zcela zjevně nepravdivé tvrzení téměř všechna média přejala a ty, kteří nechtějí "moudré" Merkozyho návrhy přijmout označují za ty, kdo brání "záchraně eurozóny". Tak to ale vůbec není.

To hlavní, co se v posledních dnech a týdnech odehrává, je spor mezi Francií a Německem o to, zda se povolí ECB neomezeně tisknout peníze a "zachránit" tak před bankrotem celé jižní křídlo eurozóny na účet těch, kteří hospodaří odpovědněji. V čele tábora, který chce protiprávně (v rozporu s Lisabonskou smlouvou) umožnit ECB neomezeně tisknout peníze, je Sarkozy a dělá to v zájmu francouzských bank, které se bez záchrany jižního křídla potopí.

Merkelová toto řešení odmítala s poukazem na svou vlastní německou historickou zkušenost s hyperinflací, která umožnila Hitlerovi zničit demokracii a uvrhnout celý svět do nejhorší světové války. V poslední době ale její odpor slábne, protože v rámci eurozóny je v menšině. Za jejím názorem stojí pouze Rakousko, Nizozemsko, Finsko, Lucembursko a váhavě Slovensko. Všichni ostatní členové eurozóny stojí za Francií. Merkelová je také pod tlakem své domácí opozice tvořené zelenými a sociálními demokraty, kteří zcela v rozporu s německými zájmy protlačují eurodluhopisy.

 

 

Ladislav Jakl: „Mediální skotačení kolem dalajlámy je kýčem století. Fascinuje naše média otevřený marxismus, představa státu jako jednoho velkého kláštera nebo marketingově rafinovaný byznys s rádobyduchovními frázemi, jaké umí každá kartářka?“

Dovoluji si nesouhlasit. Sice to umí každá kartářka, ale těch je moc, kdežto dalajláma je jen jeden a proto se z něj tak snadno dělá mediální kýč. Velmi mi připomíná bývalého předsedu Světové rady míru Romeše Čandru: ten také létal po světě, vždy vystoupil z letadla a s rukama nad hlavou opakoval „Mějte se rádi! Mějte se rádi!“  Ten byl ovšem financován Moskvou, kdežto tento marxista zřejmě odjinud…

 

A jeden nekorektní nakonec: V roce 2036 byla do vesmíru vypuštěna první cikánská posádka. A to bylo také naposled, kdy byl vidět Velký a Malý vůz…

 

Pondělní glosy 12. 12. 2011

Karel Schwarzenberg a Bohuslav Sobotka prohlašují, že bychom Mezinárodnímu měnovému fondu měli půjčit peníze. Tak ať půjčují, ať půjčují, ale ze svého…

 

Myslím, že oficiální krach Řecka (a dalších stát z jižní Evropy) se ještě na chvíli odloží: evropské banky se totiž zatím zbavily jejich dluhopisů jen za 65 miliard eur, zatímco jim jich zbývá ještě za 513 miliard. Většinu těch prodaných dluhopisů nakoupila Evropská centrální banka, takže je v konečném zúčtování zaplatí daňoví poplatníci. Takže můžeme očekávat další tvrdý tlak na ECB, aby nakupovala a nakupovala…

 

Je to záhada: 100% dospělých nevěří tomu, že dárky nosí Ježíšek, ale 30% volí sociální demokracii…

 

Opsáno z facebooku k situaci v Českých aeroliniích:

Jak jsem se dozvěděl od kamaráda z letiště, jde o to prodat vše ziskové"přátelským"firmám nejen za „ofiko prašule“ , ale hlavně za provizi do kapsy a až nebude nic plusového,tak prodat zbytek pod cenou bývalým manažerům. Například Tvrdíkovi a spol. Ti to prodají se ziskem ruskému Aeroflotu, který neuspěl v původním konkurzu " za pár" oficiálně a neoficiálně za nezdaněné stamiliony…

 

Na skladě stále ještě je pár kousků mé knihy "Anglická poezie v překladech Miroslava Macka." Pokud chcete sobě či svým blízkým udělat radost, lze ji objednat dobírkou na adrese m.vitovcova@volny.cz
Předem děkuji za zájem!

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Oscarem Wildem

Stínohra

 

Šedivé moře je slepé,

vzduchem zní neladný svist,

měsíc jak povadlý list

 v poryvech větru se třepe.

 

Černý stín míhá se tváří

bělavých písečných dun,

námořník chystá si člun,

ve tváři úsměv mu září.

 

Ptáků křik nese se k moři,

ženců se ozývá hlas,

na plátně zšeřelých krás

nádhernou stínohru tvoří.

Dopis ze Strassu

Jednak to není přes půl světa za sedmero horami a sedmero řekami, ale docela blízko. Navíc tam cestujete přívětivou krajinou a během cesty  se kdekoliv můžete dobře najíst a napít, zrovna tak jako si vyhlédnout nějakou přírodní zajímavost či památku k důkladnějšímu průzkumu.

Je to sice obec malá (zhruba 1500 obyvatel), ovšem úhledná a hlavně zde žijí přívětiví a pohostinní lidé.

Kousek kousíček je to odtud jednak do Langenlois, starého vinařského střediska Kamptalu, jednak je za kopcem Kremže se svými nákupními a výstavními možnostmi (vřele doporučuji pro rozptýlení Muzeum karikatur) a do malebného Wachau kol Dunaje je to také kousek.

Ubytování se zde nabízí spousta, ať už v hotelu Strasser Hof hned na náměstí  vedle kostela či ve vile Allram se čtyřmi skvělými apartmány pojmenovanými po vinných odrůdách nebo v dalších hotýlcích a viničných statcích.

Jak je v Rakousku obvyklé, skvěle se tu najíte a vždy se můžete spolehnout, že na jídelním lístku budou  krmě z čerstvých místních produktů a vždy rozmanité dle sezóny.

Jak je v Rakousku dále obvyklé, dobře se tu napijete, neboť zde mají vína buď velmi dobrá nebo skvělá, jiná žádná. Pro podivné abstinenty je k dispozici spousta ovocných šťáv a střiků, zrovna tak jako studniční vody, pro milovníky tvrdého alkoholu ohromný výběr pálenek, jen pivaři budou mít trochu omezenější výběr.

Dokonce i milovníci cyklistiky, joggingu a dlouhých vycházek a výletů zde nepřijdou zkrátka, neboť značených cest a cyklistických tras je zde také více než dost.

Milovníci historie jistě ocení místní kostel z první půle sedmnáctého století s loretou s původními sgrafity, kamenný pranýř a spoustu výstavných statků, ovšem hrady a zámky v nedalekém okolí jistě budou lákat víc. Jména Falkenberg, Rosenburg (se slavnou růžovou zahradou), Haindorf či Grafenegg (s bohatým hudebním programem po celý rok) mluví sama za sebe. Také nedaleké muzeum ametystů v Maissau stojí za shlédnutí.

A na závěr to nejdůležitější: víno, víno, víno! Můžete je zde nakupovat přímo od vinařů a při té příležitosti si prohlédnout vinné sklepy (ten u Petera Dolleho je ohromný, třistaletý), obdivovat jak staré velké sudy, tak moderní technologie a hlavně ochutnávat a nakupovat. Jména jako Allram, Peter Dolle, Maglock - Nagel, Eisenbock či Waldschütz jsou známá nejen ve Strassu, ale v celém Rakousku a právem se řadí k vynikající řadě předních rakouských vinařů. Ochutnat zde můžete nejen veltlíny a rýzlinky, ale také bílé burgundské či neuburgské, z červených pak hlavně vynikající  Zweigelt (příbuzní tohoto pěstitele zde stále žijí), ale i svatovavřinecké, pinot noir a všeliká cuvée. Mnozí vinaři také vyrábějí postaru ručně sekt a zvláště ten z veltlínu je přívětivě voňavý a milý. Také můžete navštívit místní  vinotéku a nechat si poradit od jejího zkušeného majitele, hovořícího stejně plynně anglicky jako německy.

Rozhodně tedy přijeďte vozem s co největším kufrem, neboť by byl hřích pár krabic (a párem v tomto případě zdaleka nemyslím dvě) nenaložit. Byť se vsadím, že to rozhodně nebude naposledy, co se sem vypravíte.

 

Na shledanou ve Strassu se těší

 

Váš

 

Miroslav Macek 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články