Články

Pondělní glosy 13. 6. 2011

Navrhuji historicky nepopiratelnou, definitivní omluvu sudetským Němcům:

Omlouváme se za to, co udělali naši rodiče a prarodiče vašim rodičům a prarodičům v reakci na to, co udělali vaši rodiče a prarodiče našim rodičům a prarodičům.

 

Čtenář glos J. B. mi napsal:

Tak jsem si bláhově myslel, že odbory slouží k obhajobě práv těch skvělých zaměstnanců proti těm škaredým zaměstnavatelům. A ejhle, mýlil jsem se, odbory jsou už ani nevím kolikátou komorou Parlamentu, která např. v současnosti, způsobem sobě vlastním, řeší penzijní a zdravotnickou reformu. Prostě jim kurňa my jediní poctivě pracující ukážeme, zastavíme dopravu a zablokujeme ulice. A co zbývá mně, člověku, který už má těch odborářských nefachčenků a tlučhubů až po krk? Nezbývá mi nic a navíc ještě musím vypnout veřejnoprávní rozhlas, protože prostor, jaký tam odboráři dostávají je až neuvěřitelný a já už to nemůžu poslouchat. A co teprve to pomyšlení, k čemu je můj hlas vhozený do volební urny. Ten je úplně k ničemu, stejně o všem pak rozhoduje mnou nevolený odborář, nebo socialistický, mnou rovněž nevolený, ústavní soudce. Emigrace? Kdeže, vždyť všude kolem, v celé Evropě, je stejný socialismus. Jsme prostě nepoučitelní.

 

Publicista Josef Bouška na ihned.cz o tom, jak zablokoval odborového předáka:

Slunce vyšlo nad obzor a odborový předák Jaroslav Zavadil kráčí po schodech před svým domem. Vyráží, tak jako každé ráno, každý všední den, i ve svátek, bojovat za obyčejného člověka.

Do rozjásaného májového dne však náhle vstupuje problém v podobě automobilu parkujícího před odborářovými vraty - ještě k tomu napříč, tak těsně, že i anorektická kočka by měla problém proklouznout ven. V autě sedím já.

"Pane, nestojíte šťastně," praví Zavadil skrze zdobené mřížoví své brány. "Potřebuji odjet."

"Já vím. Proto jsem zde."

"Aha, vy jste vděčný dělník a chcete mě odvézt do práce. To je od vás hezké, ale jednak mám lepší auto než vy a taky bych večer neměl čím jet zpátky."

"Nechci vás odvézt. Vlastně chci, abyste nikam nejel."

"Prosím? Nerozuměl jsem."

"Nenechám vás vyjet ani vyjít. Zůstanete doma."

Odborářův obličej mírně změnil barvu, ale jeho majitel zůstává vzhledem k situaci ještě poměrně klidný.

"Vy jste se zbláznil!"

"Nikoliv, pane Zavadile. Blokuji váš dům kvůli vysokým daním."

Prošedivělý boss pracujícího lidu mě chvíli tiše pozoruje mezerou v bráně. "Vždyť to říkám, zešílel," bručí spíš pro sebe než ke mně.

"Mýlíte se," odpovídám. "Vláda mi chce zvýšit pojištění, aniž by zároveň snížila daň z příjmu. Moje celková daňová zátěž se tím zvyšuje a mně se to nelíbí. Už teď platím víc, než je zdrávo."

"Ale za to já přece nemůžu," volá Zavadil.

"Nemůžete. Jen vyjadřuji svoji nespokojenost veřejným protestem. Mrzí mě, že to postihlo zrovna vás."

"Jaký postihlo!" křičí odborář. "Nic mě nepostihlo, ty mi stojíš před fungl novou bránou s elektrickým otevíráním, který jsem si chtěl vyzkoušet. Nevím, o co se snažíš, chlapče, ale koukej zmizet. Já nemám s tvejma daněma nic společnýho."

"Smůla. Rozhodl jsem se upozornit na závažný problém a nic mi v tom nezabrání."

"Zavolám na tebe policajty!"

"Ti mi nic neudělají," ubezpečuji teď již hodně rozčileného muže. "Byli by obviněni z potlačování práva na svobodné vyjádření názoru, hnal bych je až do Štrasburku."

Za rohem se objevuje prostě oděná dáma pozdně středního věku, v každé ruce vleče síťovku.

"Támhle je moje žena," říká Zavadil. "Jen počkej, ta ti ukáže."

"Vaši paní pro změnu nepustím dovnitř. Může přelézt plot, když jí pomůžete. Není to vysoko."

"Nenávidím vás," křičí uvězněný muž a není jasné, zda se vrátil k vykání nebo svoji stížnost směřuje na imaginární skupinu trýznitelů.

"Já vás ne. Nenáviděl jsem vás dřív, když jsem musel stát, beznadějně zaklíněný, na pražské magistrále a sledoval, jak mi odboráři či zemědělci blokují silnici.

Proč zrovna mně a jakým právem," ptal jsem se, "proč neblokují ministerstvo, Úřad vlády nebo parlament, když už musí někomu zničit den? Proč se rozhodli, že lidé, kteří nemohou za jejich problémy, nesmějí dojet do práce, na schůzku nebo pro děti do školky?" Odborový předák mlčí a jeho nechápající oko mě upřeně pozoruje.

"Tehdy jsem vás nenáviděl. Když jsem však pochopil, že i já mohu využít svých nezadatelných práv na protest, začal jsem být vám odborářům vděčný, že jste mi ukázali cestu."

"To přece nejde srovnávat! Všude v civilizovaném světě mají odbory právo protestovat a stávkovat, jak se jim zachce," rudne Zavadil a vystupují mu žíly na odborářských skráních.

"Milý pane, všude v civilizovaném světě mají občané stejná práva. A teď už mlčte, jinak vám tamhle můj účetní - ten menší pán za volantem multikáry, to je on - vyklopí před dům tři metráky nezaplacených faktur. Já vládě ještě ukážu, že si to už líbit nenechám!"


Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Jessie Belle Rittenhouseovou

Dnes

 

Co záleží, zda po smrti

snad na mne bude vzpomínat

pár nezrozených neznámých,

co mohli by mě milovat?

 

Co záleží, zda vychválí,

že nikdy nevyřkla jsem lež?

Vždyť mně jen na tom záleží,

zda ty a dnes si vzpomeneš…

 

 

Proměna

 

Jak krásná budu, až se vrátíš zpět!

Sic nebude to krása rtů a očí,

tvůj pohled se však rázem ke mně stočí,

vždyť bez půvabu vídával mne svět.

 

A podivíš se, jak se krásná zdám,

ač dny chvátají stále víc a více,

vždyť nevíš, že jsem v roli řeholnice,

co jediného na mysli vždy má.

 

 

Zajatá

 

Jak včera mi to připadá,

kdy svět se širý zdál,

kdy myšlenky mi vítr bral,

co čtyřmi směry vál.

 

Jak ptáci v kleci jsou však dnes,

vzlet není v jejich moci,

to tys je lapil do srdce

té krásné jarní noci.

Glamour...

Páteční glosy 10. 6. 2011

Věci večejné požadují po koaličních partnerech více postů ministerských náměstků a členství v dozorčích radách. Ne abyste si ale mysleli, že jim jde o koryta. Chtějí tam přece protikorupčně působit…

 

Myslím, že kolem Diag Human bude ještě veselo: dle státních úředníků prý rozhodl rakouský soud o zadržení českých obrazů na základěš dokumentu, který rozhodně není pravý…jde holt o miliardy a v takových případech se nakonec objevuje i střelba nebo sem tam někdo spadne z posedu.

 

Čtenář glos M. Č. mi napsal:

Slyšel jsem opět o víkendu zvučný baryton pana Paroubka na téma, jak on přeci dávno říkal, že Topolánková vláda zkorumpovala pana Volfa z ČSSD příslibem odpustku vracení zneužité dotace…

Je zvláštní, ta selektivní paměť politiků.

Připomínám příběh oddlužení Moldavy na Teplicku, kdy nemusela vracet též špatně použitých 7mil. Kč dotace, v době, kdy volby na Moldavě vyhrála ČSSD za účasti pana Petra Bendy- který následně starostu přivedl za panem Bohuslavem Sobotkou a společně dobře vyřešili dluh- tedy odpuštěním vrácení dotace. A důvod? Výstavba větrníků v Krušných horách - ani kuře přeci nehrabe zadarmo…

 

Středeční glosy 8. 6. 2011

Začínám mít podezření, že ta německá nákaza escherichií rozhodně není náhodná. Konečně se totiž dostala ven informace, že 17 hostů restaurace v Lübecku, u kterých byla zjištěna infekce, byla skupina daňových úředníků…

 

Martin Komárek v dnešní MF Dnes:

Po tom, co víme o Bártových záměrech, o tajemných obálkách a sponzorských penězích v igelitkách, působí protikorupční patos „veverek“, jako by teď Strauss – Kahn kázal v kostele o pohlavní zdrženlivosti.   

 

Radka Kvačková ve včerejších Lidovkách:

Elitní univerzita v Cambridge bere do bakalářského studia pořád stejně uchazečů – kolem tří tisíc. To Univerzita Karlova za posledních dvacet let počet přijímaných zdvojnásobila a například u Masarykovy univerzity je nárůst studentů ještě větší. Lze pak ještě udržet kvalitu?

 

Čtenář glos Z. V. mi napsal:

Co se týče ministra Hegera a sebrání peněz zdravotním pojišťovnám (tedy občanům) ve prospěch VZP, tak za to by se nemusel stydět ani kovaný bolševik. Kromě toho, že peníze protečou a brzy bude nynější stav zpět (protože systémově není vidět žádná změna), tak se rozvíjí další bizarní scénář: pokud zdravotní pojišťovny přistoupí ke kroku žaloby na stát o zabavené peníze, tak vítězem budou vždy jedině právníci obou stran sporu a jistým prohrávajícím VŽDY jen občan-poplatník. Ať spor vyhraje kdokoliv. Poplatník platí současně obě strany sporu včetně jejich právního zastoupení. Nevšiml jsem si, že by ministr Heger hodlal vyvodit nějakou konkrétní odpovědnost vůči plýtvavé VZP a osobám, které mají stav na svědomí. I zpětně. Tedy tradiční stav …
Za druhé - na úvaze ministra Hegera můžeme vidět, co udělá stát, až nebudou peníze na důchody, přičemž v penzijních fondech by se nacházely nemalé peníze lidí, kteří si v potu tváře tvořili svou hromádku, ať už zcela dobrovolně nebo přes druhý pilíř po opt-outu, pokud do něj kdysi nevratně vstoupili…. A to je dnes ve vládě pseudopravice, co teprve levice …

 

Čtenář glos P. S. mi napsal:

Reaguji tímto na postřeh čtenáře glos O.V.  V podstatě bych se vším souhlasil až na názor, že je možné v nějakém horizontu vzděláváním dosáhnout změny nazírání obyčejných lidí na informace. Já si myslím, že je to naprosto nemožné, a je kolem nás vidět, že situace se nezlepšuje ani nestagnuje, ale zhoršuje. Lidé se více a více chovají jako tupé stádo, které ovládat není problém. Ale ono se není čemu divit. Člověk s průměrnou inteligencí, a těch je většina, není schopen se bránit promyšlené, cílené a obratné manipulaci, která je většinou dílem lidí vzdělaných právě v této činnosti. V podstatě každá reklama je manipulace, každý přihlouplý seriál je manipulace a každé zprávy ve sdělovacích prostředcích jsou manipulace.

 

Čtenář glos P. B. mi poslal následující vtip (tedy, pokud je to vtip):

 Na tiskové konferenci se ptá novinář ministra financí Kalouska: "Pane ministře, z čeho jste vycházel při tvorbě nových daňových zákonů?"
 Kalousek: "Z poslaneckého bufetu…"

 

 

Dnes před šestou...

Úterní glosy 7. 6. 2011

Těžko, přetěžko se obhajuje zvýšení DPH a další „reformní“ kroky, když si ve stejný čas mohou lidé číst kupříkladu o tom, že česká armáda za stamiliony léta modernizovala a udržovala starý sovětský pozemní systém protiletecké obrany, o němž dnes mluvčí ministerstva tvrdí, že „je schopen maximálně ochránit čtyři budovy v České republice“, přičemž jej ovšem armáda chce nadále udržovat až do roku 2016.

 

Na příkladu nákazy escherichií v Německu je dobře vidět, že se globalizoval i strach a hlavně nedostatek zdravého selského rozumu, tedy blbost. Což jsou tradičně dvě komodity, na kterých se dá nejlépe a nejvíce vydělat.

 

Němečtí investoři si mj. stěžují, že je v Česku nedostatek nízkokvalifikované pracovní síly. Což je, vzhledem k počtu politologů, sociologů a jiných -logů z vysokých škol, vznikajících jako houby po dešti, s podivem.

 

Přítel O. V. mi napsal:

Někdy v roce 1994 jsem se zúčastnil velmi zajímavé a podnětné diskuse, která se týkala zásadního přerodu mediálního působení na "globálního" občana. Dotyčná diskuse probíhala, jak jinak, v Londýně za účasti britských bezpečnostních expertů, poslanců Dolní i Horní sněmovny a samozřejmě i předních redaktorů BBC. Ústředním tématem diskuse byl tzv. "CNN faktor", tedy zprostředkování událostí globálního významu v on-line reportáži pomocí satelitních televizních kanálů, především Války v Zálivu a obsazení Somálska. Mezi politiky a experty na straně jedné a zástupci médií na straně druhé došlo k zásadní neshodě. Na jedné straně jakési právo na svobodné šíření informací a na straně druhé (především konzervativní) zodpovědnost vůči dopadu těchto informací na globální populaci. Tehdy byl internet ještě v plenkách, nicméně někteří z nás už tehdy upozorňovali na rodící se fenomén globální informační sítě, která v událostech celosvětového významu může sehrát velmi silnou roli (skutečnost později mnohanásobně předčila naše prognózy).

Co s tím? Válka v Zálivu, pád TwinTowers, ptačí chřipka, španělské okurky, atd. Každá událost je charakterizována následujícím řetězcem: událost sama - její bezprostřední svědek - jeho interpretace události - její mediální zpracování (na základě názoru příslušného redaktora vedeného komerčním zájmem k co největšímu koeficientu prodejnosti dotyčné reportáže) - kontext zařazení dotyné reportáže (hlavní zprávy, okrajová sdělení, "okolí" tvořené dalšími zprávami, atd.) - dopad na konzumenta informace a jeho interpretace zprávy - kontext tvořený převzetím (nepřevzetím) dalšími mediálními kanály - dopad na realitu (krach pěstitelů okurek z důvodů drastického snížení poptávky, válka proti terorismu, atd.). S jistými obměnami tento řetězec platí i pro internet. S tímto fenoménem nelze v současnosti dělat vůbec nic. Postupem času by bylo možné vzdělávat veřejnost v kritickém pohledu na informace a vést ji k jejich vlastnímu vyhodnocování (podpora "selského rozumu"). To však potrvá věky. Zatím se musíme smířit s tím, že takto podávané informace budou nadále především škodit (ekonomicky, společensky), a doufat, že nezpůsobí nějakou nevratnou katastrofu.

 

Moje poznámka: Vzhledem k dramaticky sníženým cenám okurek a další zeleniny je nejvyšší čas rozšířit fámu, že krvavé průjmy způsobuje benzin, voda, plyn a elektřina…

 

Kuře z Bresse na víně z Pomerolu

Rozpis pro 4 - 6 osob:

 

1 kuře z Bresse (cca 1.7 kg)

75 g lehce prorostlé slaniny

150 g cibule

150 g pórku

100 g mrkve

1 stroužek česneku

200 g žampionů

0,7 l  vína z Pomerolu (nemusí to být zrovna Chateau Petrus)

2 lžíce rajčatového pyré

50 g másla

5 lžic olivového oleje na smažení

sůl

čerstvě podrcený bílý pepř

2 kusy bobkového listu

po větvičce tymiánu, rozmarýnu, dobromyslu, majoránky a petržele

 

Kuře opláchneme, osušíme a rozporcujeme na šest dílů, osolíme, opepříme. Na pánvi osmahneme na oleji  do zlatova na kostičky nakrájenou slaninu. Tuk slejeme, přidáme máslo a osmahneme kousky kuřete. Přidáme nasekanou cibulku, česnek, nakrájený pórek a mrkev a vše cca 10 minut lehce smažíme. Pak přidáme koření a rajské pyré, vlejeme víno a vše  40 – 50 minut dusíme v troubě pod poklicí při 200 stupních Celsia. Pak vyndáme kousky masa, omáčku propasírujeme sítem a vložíme do ní zpět kousky masa a očištěné a na půlky nakrájené žampiony. Zhruba na 5 minut dáme podusit a prohřát do trouby, už bez poklice.

Servírujeme na nahřáté talíře s bramborovou kaší posypanou strouhankou osmahlou na másle.   

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Johnem Donnem

Kanonizace

 

Tak mlčte, ksakru, když chci milovat,

svůj posměch miřte na mé nemoci,

pár šedých vlasů, kupu bezmoci,

vy zdatní, chytří, nemající hlad,

co nabíráte kurs na správná místa,

kde sláva s úctou čeká dozajista

a z mince shlíží vladařova bysta;

co chcete, čiňte, mlčet budu rád,

vždyť chci jen milovat.

 

Kdo trpěl tím, že chci jen milovat?

Čí koráb můj zrak na hladině spálil?

Kdo říká, že můj pláč mu pole zalil?

Kdy časné jaro oddálil můj chlad?

Snad žár, jejž cítím v žilách celý čas,

mě někomu kdy nutil zkřivit vlas?

Co voják chce, je boj – a právník zas

pár sudičů, co při nechtějí vzdát –

já s ní se milovat.

 

Co chcete jsme, když smíme milovat:

nás muškami, co poletují v dáli,

či svícemi, co samy sebe spálí,

i holubicí s orlem možno zvát.

I Fénix dále záhadou už není,

v nás dvou je možno nalézt vysvětlení:

dvě pohlaví se v jedno tělo mění.

Též důkaz zrodu v smrti můžem dát,

vždyť známe milovat.

 

Smrt způsobí nám zákaz milovat,

a jestli naše hroby nepřežijí,

pak přežijeme hravě v poezii,

a do kronik, když nechcete nás dát,

pak v sonetech se usadíme klidně;

je lepší krásná urna očividně,

než hrobka, která rozpadne se bídně;

nás svatými v těch verších budou zvát,

že známe milovat.

 

Tak vzývejte nás vy, co milovat

už neumíte kvůli odcizení,

jimž láska život v utrpení mění,

kdo duši světa chtěli byste mít

jen ve svých očích (které zrcadlit

by chtěly vše, co láska může chtít),

ať ve vsích, městech, zámcích; Bůh vám snad

jak nám dá milovat.

Čtvrteční glosy 2. 6. 2011.

Čtenář glos J. J. mi napsal:

Ke komentáři čtenáře P. S. mám jednu poznámku: Cermat vůbec není naivní, ale velice prozíravý. Tahle šaškárna s trestním oznámením je jen kvůli tomu, aby mohl přístí rok požadovat další a další peníze za vypracování nových otázek, které letos unikly. Zástěrka porušení autorských práv a další podobné důvody jsou dnes v kurzu a výborně se dají použít. A my budeme zase platit z daní nové nesmysly. Syn mi letos maturuje, takže vím, o čem mluvím.

 

Zajímavou charakteristiku exministryně obrany a současné  poslankyně TOP 09 Vlasty Parkanové mi poslal čtenář glos P. B.:

 Její schopnosti jsou jen dvě: být vždy tam, kde je tlustě namazaný krajíc a pak veřejně netušit, kdo ho namazal.

 

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články