Články

Úterní glosy 26. 7. 2011

Řeč čísel: počet imigrantů tvořil v roce 2010 11.5 % norské populace, v hlavním městě Oslo ovšem 27%. Jaká bude budoucnost?

 

Psycholog Miroslav Hudec v dnešních Lidovkách mj. píše: „Zavládne-li v evropské společnosti poraženectví, začnou-li se šířit nálady typu, že všechno je špatně, že všechno se musí od základu změnit a uznávané hodnoty především, že sice odsuzujeme činy vraždícího monstra, ale že bychom přece jen měli o jeho názorech přemýšlet, protože reaguje na nějaké skutečné problémy, jen to povzbudí další vrahy a další masakry. Tím ovšem nechci říct, že tato společnost nemá řadu vážných problémů. Avšak permanentní zlepšování, které je přirozeným mechanismem společenského vývoje, se bude dít z naší vnitřní potřeby a z našeho svobodného rozhodnutí – nikoliv pod namířenou pistolí.“

Dodávám: krásná slova, jenže neberou v potaz jeden děsivý faktor: politické elity už dávno nedělají to, co občané požadují a co chtějí, co je jejich vnitřní potřebou a svobodným rozhodnutím. (Postoj Němců k záchraně Řecka budiž toho posledním příkladem z desítek a stovek dalších.) A v tom je největší problém, který je zapotřebí změnit především. To bude také ta nejlepší prevence. 

Pondělní glosy 25. 7. 2011

Obávám se ovšem, že tento masakr na dlouhou dobu zmrazí a nikoliv rozproudí tolik potřebnou debatu o míře otevřenosti Evropy, imigraci, multikulturalismu či nadvládě eurobyrokracie a jiné než „oficiální“  názory budou kriminalizovány jako zdroj potenciálního násilí.

 

Bude též velmi zajímavé sledovat proces s Andersem Behringem Breivikem: zdá se, že jedním z jeho hlavních cílů, ne-li cílem jediným, bylo stanout na takto sledovaném podiu a hlásat svoje názory. Bude to tedy velká zkouška evropské „svobody slova“…  

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Otokarem Fischerem

Vládní pětka krotí lva ve státním znaku

 

Když stávkou vázne doprava,

pohledem mrkni do prava.

Když v Anglicku je obleva,

ocasem mrskni doleva.

Svůj pravý charakter vždy jev

co pravolevopravolev.

 

 

Česká polemika

 

Nešustěte papírem,

v boji bohorovném!

Kdo na nás jde rapírem,

my do něho …klovnem!

 

 

Protest v polemice

 

Je kodex rytířského klání:

boj vybojovat stejnou zbraní.

Když tedy smluven souboj per,

užívat ducha není fair!

 

Óda na zahradu

Nikoliv náhodou obdrželo nádherné místo, určené k posmrtnému životu bohabojných lidí, jméno ráj. Jméno původu perského, znanenající ohrazenou kultivovanou krajinu, oplývající hojností všeho a bezpečím. A nikoliv náhodou nazývá jeden ze starých českých překladů bible toto místo ještě přesněji: rajská zahrada.

Dnes už sice až na výjimky zahrady neslouží k obživě svých obyvatel, ale rozhodně uspokojují mnoho a mnoho dalších lidských potřeb, neboť  „nejen chlebem živ jest člověk“.

A protože založení, kultivace a udržování zahrady nutně učí zahradníka řádu, pořádku a systematičnosti, vezmu tyto nemateriální  potřeby pěkně popořádku.

Za prvé je zahrada rozhodně místem, které silně uspokojuje pradávnou lidskou potřebu vlastnit kus půdy, kus země a vzdělávat ho. Zahrada je tak místem ryze soukromým, intimním, kde platí jiná pravidla a jiné zvyklosti, než ve veřejném okolí. Jinak řečeno, spolu s Henrym Davidem Thoreauem: zahrada je místo, odkud na stát není vidět. Což je, jak jistě uznáte, často a mnohokrát k nezaplacení.

Zahrada také  velmi zvětšuje náš soukromý životní prostor, rozšiřuje doslova i přeneseně náš obzor a dává rychle zapomenout na chvíle, kdy je naše životní „bublina“ atakována přílišnými davy v kancelářích, na ulicích, v obchodech či dopravních prostředcích. Zahradní altánek či zákoutí s lavičkou se tak stává místem „daleko od hlučícího davu“, v němž lze nabýt duševních sil a rovnováhy nebývalou rychlostí.

Na zahradě také neběží čas tak zběsilým tempem až cvalem jakým běží v hektickém okolním světě, ale plyne zde pozvolněji, důstojněji, poklidněji, jsa řízen jen a jedině neúplatným sluncem.

Zahrada je také dokonalou tělocvičnou, které se nevyrovná sebedokonaleji zařízené fitness centrum: sečení, hrabání, stříhání, plení, rytí, přesazování, kropení, po žebříku lezení, válcování a spousta dalších a dalších činností jsou nekonečnou šňůrou přirozených pohybů na čerstvém vzduchu a v ladném prostředí. Zřejmě nikde než na zahradě se  nelze přiblížit „kalokagathii“, řeckému ideálu dokonalé souhry duše a těla.

Esteticky nic neukojí duši lépe, než zahrada: nejmódnější a sebedražší parfémy renomovaných značek nikdy nedosáhnou slastné vůně růže z Jericha za večera, omamné vůně kaliny po ránu či dramatické vůně nenápadných kvítků skalníku.

Také velká plátna Claude Moneta s partiemi jeho zahrady, ač tolik obdivovaná milovníky umění, dozajista nevystihují všechny valéry barev, her světel a stínů a tvarů, měnících se ve vánku či větru.

I sluch si na zahradě přijde na své a žádnému sebenadanějšímu skladateli se doposud nepodařilo vyjádřit pár notami všechnu tu radost ze života, sebevědomí a touhu, jak se daří obyčejnému kosovi za soumraku.

Samozřejmě ani na chuť nelze zapomenout, a to zvláště v zahradě ovocné či zeleninové: střapec černého rybízu prohřátého sluncem či čerstvé hrášky rozplývající se na patře přímo na zahradě patří ke kulinářským zážitkům, jimž se nevyrovná seberafinovanější krmě v nejvybranější restauraci.

Zahrada naučí člověka nejen pracovitosti, ale také nezměrné trpělivosti, neboť sebesilnější vůlí a sebevroucnějším přáním prostě na jaře lístečky medvědího česneku z polozmrzlé půdy nevytáhnete a nevytáhnete. A ještě další veledůležité vlastnosti, dnes velmi opomíjené, nás učí zahrada: pokoře. Neboť můžete být zahradníkem sebevzdělanějším a sebepracovitějším, křehké výhonky s květy na vzrostlém ořešáku před nevlídnými ledovými muži neuchráníte. Naštěstí však zahrada naučí člověka též silné vůli k životu, neboť dobře ví, že z omrzlých větví v krátkém čase vyrazí nové listy, a i když se ořechů ten rok nedočká, zkuišenost mu říká, že si to příroda v letech příštích vynahradí a srovná. A nic není nakažlivější, než právě ta vůle k životu, kterou může člověk dnes a denně pozorovat a vnímat na zahradě.

A to jsem ještě vůbec nemluvil o spoustě obyvatel zahrady, o ptácích, motýlech, broucích, ještěrkách a žábách, o včelách, lasičkách, veverkách či netopýrech, kteří v elegantních krouživých osmičkách zvěstují definitivní příchod tmy.

Určitě jsem ve svém výčtu prospěšností zahrady a zahradničení na mnoho dalších požitků a krás zapomněl, ale nevadí: záhy si je mezi stromy, keři a květy zase s potěchou připomenu…

A jedno staré čínské přísloví na závěr: Chceš-li být šťastný jeden den, dobře se najez a napij. Chceš-li být šťastný jeden týden, ožeň se. Chceš-li být šťastný celý život, staň se zahradníkem.

Páteční glosy 22. 7. 2011

To je mi titulek:  „Vyšší daň pro bohaté? TOP 09 není zcela proti.“ Velmi mi to připomíná slova dívky u lékaře: „Pane doktore, já jsem asi trochu těhotná.“

 

Ministerstvo financí předpovídá růst českého HDP v roce 2014 na 3.9 %. Zřejmě velmi optimisticky předpokládá, že i v tomto roce svět vesele pojede na dluh financovaný Čínou…

 

Povzdech na facebooku:  ODS se nám mění na sociální demokracii, TOP 09 na lidovce a Věci veřejné na komunisty. To jsou vyhlídky!

 

Ekonom Karel Kříž v dnešních Lidovkách:

Domnívám se, že za úvahami o DPH ve výši 19% je zejména pohodlnost. Než propouštět zbytečné státní zaměstnance, než zastavit zbytečné agendy a než zlikvidovat činnosti, které nikdo nepotřebuje, zdá se být jednodušší plošně dodanit veškeré obyvatelstvo. Vláda stojí proti agresivním, pevně zájmově definovaným skupinám, které jsou na rozpočtu bytostně závislé (lékaři, učitelé, zaměstnanci státních drah, policisté, státní úředníci), a velmi nerada se tedy s nimi pouští do střetu. „Podojit“ na daních celý národ prostřednictvím DPH se jeví jako úkol mnohem jednodušší a málo konfliktní.

Čtvrteční glosy 21. 7. 2011

Je zajímavé, kterak se veškerá koaliční debata vede o tom, kde se peníze ušetří a ušetřené utratí. Logické by přece bylo, kdyby šly veškeré ušetřené peníze na snížení dluhu.

 

Ovšem Vít Bárta chce značně přisypat ministerstvu dopravy na stavbu silnic, neboť bez toho prý neexistuje zvýšení naší konkurenceschopnosti. Toto tvrzení má ovšem jeden háček: Portugalsko má lepší silniční síť než Finsko a Egypt lepší než Norsko…jestli to náhodou není v lidech…

 

Předseda představenstva finanční skupiny AXA Henri de Castries v rozhovoru s Lidovkami řekl:  Lidé přestávají politikům věřit, že dokážou zajistit jejich budoucnost. Lidé vědí, že nejlepší způsob, jak ochránit svoje úspory, je nedávat je státu.

Středeční glosy 20. 7. 2011

Ostře si konkurující tipovací kanceláře by měly přijít s novou číselnou hrou: sázky na to, s jakou novou výší daně z přidané hodnoty, s kolika hrazenými dny v nemocnici, s jakou výší zdravotnických poplatků či s jakou další metodou hrábnutí do našich kapes  přijde vláda…

 

Mám stejný názor, ovšem Karel Kříž jej v dnešních Lidovkách vyjádřil dokonale:

Dnešní krize bohatých ekonomik spočívá v naprosté rozmazlenosti, zpupnosti a zkaženosti významné části elektorátu, v nárokovém způsobu života, v přesvědčení, že stát je dojná kráva, která je zde od toho, aby lidi zaopatřila od kolébky do hrobu. I poslední lenoch, padouch a lhář může stranám vyhrát volby. Co mu nabídnout, aby k volbám šel? Demokratický politický sytém v dnešní velkorysé podobě produkuje problém, protože poskytuje právo rozhodovat o přerozdělování společného státního měšce i těm, kteří do něj nijak nepřispívají – a to celý život. Nejvíce řečí pak mají ti, které ten společný měšec přímo živí, státní zaměstnanci.  

Úterní glosy 19. 7. 2011

Podle čerstvé zprávy si pražský dopravní podnik hodlá vypůjčit na investice zhruba šest miliard korun a půjčku krýt směnkou, za kterou by ručila Praha. Jak a do kdy by DP půjčku splácel, o tom zpráva taktně mlčí. Takže zřejmě by šlo o půjčku nevratnou.

 

Středočeský hejtman David Rath perfektně umí zařídit svoji politickou reklamu za veřejné peníze: desítkám billboardů nabádajících děti, aby nosily při jízdě na kole na hlavách přilby, vévodí právě středočeský hejtman. Teď by to chtělo ještě nějaké ty billboardy se zvířátky…

 

Také v USA už objevili politikové cestu, kterak řešit vážné problémy: vytvořit komisi. Děsivý americký rozpočet eskaluje politickou bitvu mezi demokraty a republikány, ale prý se blýská na časy: pracuje se na kompromisním návrhu, který by povolil nadále utrácet, ale vytvořil by komisi, který by začala jednat, kde šetřit.

Pondělní glosy 18. 7. 2011

V Rakousku a Německu si zatím příhraniční obchodníci mohou mnout ruce, neboť záhy se většině občanů Česka vyplatí vyrážet i za menšími nákupy za hranice.

 

Věci veřejné a jejich superguru Vít Bárta, předvolební bojovníci za zrušení poslanecké imunity, se překabátili v tvrdé zastánce téhož. Jak nepřekvapivé!

 

Zatímco se neustále vede složitá debata o rostoucím zadlužení Evropy a záchranných opatřeních pro krachující státy, dokonce i vysoce prosperující Německo nemá vyrovnaný rozpočet. I blb z Horní – Dolní si dokáže spočítat, kam to zákonitě povede. Důvod? Klasické vítězství  politiků, jejichž hlavním cílem je znovuzvolení, nad zdravým rozumem, a to za pasivního přihlížení voličů, kteří si namlouvají, že to tak může jít donekonečna.

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s netradičním rondeau

Rondeau (se slabikou navíc)

 

Toužím se s tebou milovat,

tak prosím čas, ať cvalem běží;

sic vím, že dokáže to stěží,

však dnes by říct si mohl dát.

 

Včera šel jistě brzy spát,

tak jeho nohy jsou dnes svěží;

toužím se s tebou milovat,

tak prosím čas, ať cvalem běží.

 

Kdyby se snažil nastokrát,

tu rychlost dosáhne jen stěží,

co chtěl bych jeho nohám dát;

vůbec mu na tom nezáleží

(že)

toužím se s Tebou milovat…




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články