Články

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Clivem Staplesem Lewisem

Ta plytká slova, zblázněný že jsem jen do tebe.

Už od zrození sobeckost se žitím se mnou plouží.

Jsem žoldák, který bojuje vždy jenom za sebe.

Vždy chtěl jsem, ať mi Bůh i Ty a přátelé jen slouží.

 

Chtěl jistý jsem být, že budu mít klid a potěšení,

a nikdy ani o kousek se ze své kůže nehnu:

vždy bylo slyšet, že v mých slovech pravé lásky není,

žil pro sebe jsem, jist, že vstanu, kde si večer lehnu.

 

Však nyní, sice příliš pozdě, jsi mi ukázala

tu hroznou propast. Za ní ovšem tvůj cit žhnul a svítil,

tak přejít ji po vratkém mostě sílu jsi mi dala,

jít za tebou a stát se mužem. Most se ovšem zřítil.

 

Však žehnám ti, že skončilo vše zmarem.

Ta bolest, již mi dáváš, je nejcennějším darem.

Páteční glosy 6. 9. 2019

Ještě k tomu přechylování:

- Tati, chci ti něco říct.
- Copak synku?
- Víš, líbí se mi Novák.
- Tedy…Ale to je v pořádku, nám vůbec nevadí, že jsi gay, máme tě rádi takového, jaký jsi.
- Co blbneš? To je ta zrzka z béčka.

 

Překlad z korektní češtiny do hovorové:

Extrovertní dítě s vysokým egem = rozmazlený spratek.

Čtvrteční glosy 5. 9. 2019

Česká kandidátka na eurokomisařku Jourová dostala zlomyslnou nabídku, aby se stala eurokomisařkou dohlížející na dodržování zásad právního státu.

 

Jan Amos Komenský roku 1623 v roli vizionáře o úřednictvu:

Někteří neměli uši, jimiž by stížnosti poddaných vyslýchati; jiní oči, jimiž by neřády před sebou znamenati; jiní nosu, kterým by šibalů proti právu úklady čenichati; jiní jazyku, kterým za němé utištěné promlouvati; jiní rukou, kterýmiž usudky spravedlnosti vykonávati mohli; mnozí ani srdce neměli, aby, co spravedlnosti káže, konati směli.

 

Češi jsou smějící se bestie:

Kombajnista, který pomocí policejního převratu přivedl k moci estébáka, odchází do civilu. Prý se Babiš při loučení spletl a řekl mu „Všechno nejlepší, pane Mrázek.“

Středeční glosy 4. 9. 2019

Úterní glosy 3. září 2019

Německo je důkazem, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Což platí nejen o olympiádě, ale i Druhé světové…

 

Petr Pauczyñski:

Zase duševně nemocný Imigrant, co zapichuje lidi. Místo slibovaných doktorů dorazili do Evropy jen jejich pacienti.

Pondělní glosy 2. 9. 2019

Hloubková kontrola účetnictví karlovarského filmového festivalu, o které se začíná mluvit, by způsobila nebývalý mediální řev všech, kteří tam tak rádi popíjejí a pózují.

 

Čtenář glos V. B. mi napsal k přelepování symbolu EU na státních poznávacích značkách:

Není to nic nového, podobně postupovali soudruzi po roce 1968, kdy byli pokutováni motoristé, kteří měli na autě nalepenu oválnou značku (ve stejném tvaru jako rozlišovací značka státu) s nápisem EU (čti Europa - aby nedošlo k mýlce) lemovanou vlaječkami států EHS. Značku museli odstranit často i na místě.

 

Švéd Anders Sahlin v roce 2013:

Minule jsem nakupoval v obchodě a mladá pokladní mi řekla, že bych měl mít s sebou vlastní nákupní tašku, protože ty igelitové jednorázovky nejsou dobré pro životní prostředí. Omluvil jsem se a vysvětlil jí, že za mých starých časů jsme takto o životním prostředí nikdy neuvažovali. Pokladní mi na to řekla, že problém spočívá právě v tom, že „naše generace nedostatečně dbala o životní prostředí pro budoucí generace“. Samozřejmě jsem musel uznat, že v jedné věci měla pravdu.

Za našich časů neexistovalo povědomí o ochraně životního prostředí. Co jsme vlastně měli za našich časů? Po dlouhém přemýšlení jsem si vzpomněl na to, že jsme měli láhve na mléko, které se vracely zpět do obchodu. Ten je pak posílal zpátky do mlékárny, kde je vydezinfikovali a použili znovu. Ty láhve tak byly použity několikrát. Neexistovalo ovšem povědomí o životním prostředí. Chodili jsme nahoru po schodech, protože neexistovaly výtahy ve školách, nákupních centrech nebo dalších vysokých budovách. Když jsme šli do obchodu, šli jsme pěšky. Nejezdili jsme těch pár metrů autem. Neexistovalo ale povědomí o životním prostředí.

Plenky jsme museli vždy prát, protože neexistovaly ty na jedno použití. Prádlo jsme sušili venku, ne v sušičce. Solární a větrná energie k vysušení prádla nám v našich časech bohatě stačila. V domě byla jedna televize a jedno rádio. Neměli jsme televizi v každém pokoji. Obrazovka měla velikost kapesníku, ne jako polovina Gotlandu. V kuchyni jsme všechno mísili ručně. Neměli jsme přístroje, které by to udělaly za nás.

Když jsme něco balili, nepoužívali jsme bublinovou fólii, ale staré noviny. Za našich časů jsme také nepotřebovali benzín, abychom nastartovali sekačku – měli jsme ruční. Cvičili jsme u těžké práce a nemuseli chodit do posilovny a používat všechny ty přístroje, které plýtvají energií. Ale pokladní měla pravdu, neexistovalo povědomí o životním prostředí.

Pili jsme vodu z vodovodu namísto toho, abychom museli kupovat vždy další a další plastové láhve. Měli jsme pera s inkoustem namísto toho, abychom museli kupovat vždy nové a umělohmotné propisky. Žiletky jsme vždy vyměnili a nevyhazovali celý holicí strojek. Neexistovalo ale povědomí o životním prostředí. Za našich dob lidé jezdili do práce autobusem a děti do školy na kole nebo chodily pěšky. Nepotřebovali jsme taxíky.

Měli jsme v každém pokoji jednu zásuvku, nikoli uzel plný prodlužovaček. Nepotřebovali jsme zařízení, které by vysílalo signál 3000 km nahoru jen kvůli tomu, abychom věděli, kde je nejbližší pizzerie.

Není to smutné, když mladá generace tvrdí, že jsme plýtvali přírodními zdroji jen proto, že neexistovalo povědomí o životním prostředí?

 

 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Lesliem Coulsonem

Poslední soud

 

Co dáváš, Bože, to rád přijímám,

a dávám Ti rád, co mi odnímáš,

vždyť co mne trápí, velmi dobře znáš.

Vše trpně beru, aniž se Tě ptám,

ač často mi Tvůj záměr není znám

a nechápu, co někdy uděláš.

Jsme přece hlína, kterou v rukou máš

a které tvar Tvá vůle dává nám.

 

Až uslyším však zvuk úmrtních hran

a hlína zemi navrátí se zpět,

až duše skončí u nebeských bran,

pak zeptá se Tě zcela upřímně,

proč činil jsi vše, pak podle Tvých vět

já Tebe budou soudit, ne Ty mě.

 

Čtvrteční glosy 29. 8. 2019

To v Italii se raději spojí úhlavní nepřátelé, jen aby vyšachovali politika s největší podporou voličů a vlezli Bruselu zase zpět do zadele. Tentokrát pochopitelně křik o nedemokratičnosti nenastane.

 

Vládní koalice ve sněmovně odsouhlasila zavedení EET dokonce i u kosmické dopravy. Myslím, že to je geniální vizionářský tah, který nám zaostalejší země mohou jen a jen závidět.

 

Opsáno z facebooku:

Dříve se na univerzitách učilo myslet, nyní se učí, co si máme myslet.

Středeční glosa 28. 8. 2019

https://knihy.heureka.cz/samomluvy-miroslava-macka-miroslav-macek/recenze/

Úterní glosy 27. 8. 2019

Filosof a politolog Daniel Kroupa: „Ve svobodě slova je těch slov příliš mnoho. Lidi pak nepoznají, které je pravdivé.“

 

Úřady ve Velké Británii zakázaly další reklamu VW. Tentokrát kvůli údajné genderové nevyváženosti, respektive šíření stereotypů. Reklama říká, že pokud se dokážeme přizpůsobit, můžeme zvládnout cokoliv. Najdeme v ní například snaživého handicapovaného sportovce, ale také ženu, která připravuje snídani, nebo sedí v parku na lavičce s kočárkem. A právě tohle je podle regulátorů kámen úrazu.

Britský úřad pro reklamní standardy (ASA) rozhodl o zákazu na základě tří stížností. Lidem vadí, že zatímco muži jsou tu vyobrazeni při dobrodružných činnostech, žena je tu prezentována „jen“ jako pečovatelka. Nepomohlo ani odvolání Volkswagenu.

Na této zprávě jsou nejvíce kuriózní slova „rozhodl na základě tří stížností“ a následné „lidem vadí“. Domnívám se totiž, že lidem by ta reklama vůbec nevadila, vadila jen těm třem, které bych ovšem nazval rozhodně jinak, než „lidé“.

 

Na D1 již měsíc probíhá výstava pracovních strojů.

 

Zaposlouchejte se a nechte se inspirovat ke koupi knihy…

https://dvojka.rozhlas.cz/miroslav-macek-ona-oni-a-ja-aneb-vychovatelem-snadno-a-rychle-8042046#player=on

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články