Články

Pondělní glosy 18. 4. 2011

Ivan Langer jako by si neuvědomoval, že veřejným voláním po odstranění Johna a ABL z vlády nahání Věcím veřejným příznivce…

 

Náš Kocourkov dospěl do další fáze: výklad článku ústavy, hovořící o přijmutí demise mimistrů „bez zbytečných odkladů“ provádí prezident republiky a nikoliv Ústavní soud…

 

A už opět to socialistické myšlení: podle navržené koncepce reformy zdravotnictví by mohly zdravotní pojišťovny vypovídat lékařům smlouvy, přičemž ministerstvo uvažuje o výpovědní lhůtě tři až pět let!

Strašně rád bych žil ve státě, v němž by do smluv mezi poskytovateli  zdravotní péče a pojišťovnami stát nemluvil a nezasahoval.

Představa, že pojišťovna nemůže pohrozit neefektivně léčícímu lékaři rozvázáním smlouvy, ale musela by čekat tři, čtyři, pět let, je absurdní. Představa, že by se pojišťovna před vypovězením smlouvy nesnažila s lékařem důvody zbytečně neefektivní léčby probrat, taktéž.

Ve Spojených státech jednou jedna instituce (jméno už si nepamatuji)  učinila průzkum „drahých“ diagnóz (a to drahých jednorázově i drahých z důvodů nezbytné dlouhodobé až celoživotní  léčby) a to s následujícím výsledkem: nemoci jsou buď léčeny vhodnými postupy v nepravý čas, nebo ve správný čas nevhodnými. Tady je pak nesmírný prostor pro pojišťovny, aby lékaře patřičně proškolovaly (a sankčně je nutily k efektivitě), neb se jim to vyplatí (zvláště, když budou jejich zaměstnanci platově motivováni na hospodářských výsledcích).

V současném zdravotnickém socialismu je to však každému jedno, jen natahuje ruku do našich kapes…

 

Ke koaličním jednáním bych měl jednu stručnou poznámku: ke gentlemanské dohodě je nezbytně zapotřebí gentlemanů…

 

Bohumil Doležal v dnešních Lidovkách: „Ke vzniku opravdu nové celostátně úspěšné strany je dnes zapotřebí spousta peněz a solidní personální základna.“

Což dozajista platí, ovšem zdaleka nejdůležitější je moudrý a charismatický lídr, ne mediální rychlokvaška.

 

Rada americkým voličům, opsaná z Facebooku:

Jestli jste v roce 2008 volili Obamu, abyste dokázali, že nejste rasisté, volte v roce 2012 někoho jiného, abyste dokázali, že nejste idioti.

 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Williamem Morrisem

Dvě rudé růže s měsícem

 

Kdys žila paní na zámku,

tak štíhlá, zrak jak studánku,

a zpívala si celý den

Dvě rudé růže s měsícem.

 

A rytíř kolem jedoucí,

když jaro bylo kvetoucí,

pět slyšel paní tento den

Dvě rudé růže s měsícem.

 

Však místo aby seskočil,

dál galopem jel ze všech sil,

pět nechal paní celý den

Dvě rudé růže s měsícem.

 

Vždyť v dáli k bitvě chýlí se,

tam šarlat s modří  chytí se,

tak tryskem hnal se celý den –

Dvě rudé růže s měsícem.

 

Boj do kopců a do hor spěl,

kde vítr mlýny poháněl,

tak říkal si, jak běžel den,

Dvě rudé růže s měsícem.

 

V tom moři modře s šarlatem

se ztrácí přilba se zlatem,

tak křiknul, v boji celý den,

Dvě rudé růže s měsícem.

 

Hned proniká meč se zlatem

tím mořem modře s šarlatem

a rázem ukončí jim den

Dvě růže s měsícem.

 

Vím, že se v zámku zastavil,

vždyť v dešti chvátal tolik mil,

rty líbaly by celý den

Dvě rudé růže s měsícem.

 

A pro tu paní králem byl,

vše zlatým leskem zastínil

a trubky hrály celý den

Dvě rudé růže s měsícem.

Páteční glosy 15. 4. 2011

Nevím jak vy, ale já tomu, co říkala v kavárně Kristina Kočí, v podstatě věřím, tedy pochopitelně ne těm fantasmagorickým blábolům, ale tomu, že tak současnou politiku vzhledem ke svým, byť krátkým, zkušenostem vnímá, že je přesvědčena, že takto to v politice funguje, že takto se lze domoci politického postavení, vlivu a peněz…

 

Není  náhodou ten Václav Havel, co je tak znechucený z Kristýny Kočí ten stejný Havel, co viděl ve Stanislavu Grossovi mladého nadějného politika?  Tak čemu se, proboha, diví?

 

Doufám, že se Vladimír Špidla nemýlí, když tvrdí, že zásluhou vládní krize může Česko přijít o stamiliardy z evropských dotací. To by nám v budoucnu ušetřilo podstatně větší peníze, neboť většina dotací je prošustrována v projektech, které budou v budoucnu peníze hlavně polykat…

 

Přítel O. V. mi napsal:

Logika dostává v těchto dnech pořádně na frak. Nejvíce se mi líbí aplikace antického paradoxu lháře v podání Kristýny Kočí, ústící v ono klasické "lžu v tom, že jsem lhala". Paradox reprezentovaný aforismem o Kréťanovi, který prohlásí "Všichni Kréťané jsou lháři", zamotal hlavu všem klasickým logikům, údajně někdy vedl i k sebevraždám dotyčných.

 Aplikace na české poměry se nabízí sama: "Všichni čeští politici jsou lháři, řekl český politik". Interpretace je nabíledni. Buďto má pravdu a všichni lháři jsou, což ovšem znamená, je-li to český politik, že zároveň lže. Tento pradox je v rámci klasické logiky neřešitelný a poukazuje na její nedokonalost. Teprve sir Bertrand Russel až ve dvacátém století uveřejněním teorie typů ukázal, že tento problém je řešitelný pouze v logice vyššího řádu, tedy "odjinud" - připomíná to Cimrmanův proslulý "krok stranou".

 V našich podmínkách to znamená, že česká politická scéna je sama sebou nereformovatelná, neb se na hony vzdaluje reálnému životu, kterému by měla sloužit. Je tedy na nás, co s tím uděláme, ne na politicích. 

 

Čtenářka glos (a nepochybuji, že taktéž jemná dáma) M. V. mi napsala:

Tak prý když nemůže být Radek John ministrem vnitra, tak by se pro něho mohlo vytvořit nové ministerstvo boje proti korupci. A teď to řeknu, jak to cítím - to si z nás ti politici včetně prezidenta dělají pr..l?!

 

Opsáno z facebooku:

Volá do rádia chlapeček: ,,K smrti nenávidím ostatní rasy! Jsem rasista?"
Hlasatel se vážně zamyslí: ,,To je složitá otázka. Pokud jsi Žid, tak jsi ortodoxní, pokud jsi Muslim, tak jsi pravý Mujahedin, pokud jsi Japonec, tak jsi vlastenec a pokud jsi černoch, tak jsi nevinná oběť bílého teroru, ale pokud jsi běloch… tak jsi zasraná fašistická svině!

Čtvrteční glosy

Nejhorším možným efektem posledních šíleností ovšem je, že spousta lidí se najednou domnívá, jaký že je to ten Bárta skvělý chlapec a mučedník, který tak vehementně šlapal na paty „kmotrům z ODS“, až ho „sejmuli“…

Staré dobré české přísloví „Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet“ jako by v tom rozhořčeném vytržení  zapomněli…

 

Prezident Klaus si může zvát koaliční partnery na Hrad třeba stokrát, z toho materiálu, který se po volbách jevil solidní kvality, ale rychle se ukázalo, že je topřevážně šunt,  se pořádná vláda prostě sestavit nedá…

 

Na zprávě o tom, že se ministr zemědělství Ivan Fuksa domnívá, že lidé z okruhu Víta Bárty chtěli koupit společnost Lesní Hradecká a proto tak Věci veřejné tlačily na zachování této společnosti jako prostředníka v obchodě se dřevem ze státních lesů, můžeme mávnout rukou jako nad další paranoickou konstrukcí. V této zprávě mě však zaujala jiná věc, a to tato slova ministra Fuksy: „Třináct ministerstev z patnácti nemělo ke Dřevěné knize připomínky, pouze ministerstvo školství a pro místní rozvoj. Oba ministry jsem vyzval k jednání a řekl jsem, ať všechny své připomínky a náměty vyloží. Na základě toho jsme absolvovali jednání, kterých se zúčasnil i Vít Bárta. Požadoval, aby se zachovala aspoň část prodeje dřeva přes společnost Lesní hradecká.“

Takže: ministerstvo dopravy připomínky nemělo, ministr dopravy se ovšem s jiným názorem účastní schůzek, na kterých v podstatě nemá co dělat. Nechápu, jak si něco takového mohl nechat ministr zemědělství líbit. Já bych na jeho místě Bártu k jednání nepustil a okamžitě o tom informoval premiéra.

Jedinou útěchou nám může být , že se ty schůzky neděly u Bárty v bytě…

 

Radek John na tiskovce: „My nechceme, aby ministerstvo vnitra obsadila ODS, protože se tam vyšetřují kauzy ODS.“

Ministr vnitra, který neví, že kauzy vyšetřuje policie (která je přece nezávislá, nebo ne, pane Johne?) a ne ministerstvo vnitra….a žádný z přítomných novinářů jej na místě nerozcupoval!

 

Summa summarum: vykopejme je všechny!

 

„Já elektřinu ke svému životu nepotřebuji, televizi klidně mohu sledovat i pří svíčkách,“ pravila Lubica Trubíniová, šéfka slovenského hnutí Greenpeace…jak vidíte, akutní idiocie nezná hranic…

 

Dopis z hradu Wernberg

Můžete samozřejmě pokračovat za hranicemi po dálnici a pak jen odbočit ke hradu, ale zrovna tak můžete jet romantickou krajinou po Via Caroli a kochat se výhledem na ruiny hradu Leuchtenberg a další zajímavosti: cesta je to i tak nedlouhá. A až zaparkujete na parkovišti pod hradem, ochotný personál pro Vás přijede elektrickým vozíčkem, pokud si ovšem sami nevyšlápenete ten kousek k mostku přes hluboký hradní příkop a na hradní nádvoří.

Zvažte však, zda je skutečně rozumné ubytovat se v romantickém Svatebním apartmánu, neboť ten má  i na nepříliš vdavekchtivé dívky devastující účinek, i začnou zvažovat, že TADY, TADY TEDY JO!

A tak je raději rychle nalákejte na procházku kol hradeb, ukažte jim hlubokánskou hradní studnu a usaďte je na jižní terase s něčím drobným k zakousnutí a se skleničkou vychlazených bublinek…

(Zda má výše zmíněný apartmán stejný účinek na váhavé mládence, nevím, ale možná by to „čekanky“ mohly vyzkoušet a dát mi vědět.)

Čas Vám zde bude utíkat dozajista hodně rychle, a tak než se nadějete, ocitnete se v restaurantu Kastell u některého z nádherně prostřených stolů pod dokonalou starobylou klenbou.

Vybrat si můžete ze dvou menu, šestichodového menu „Kellermann“ a osmichodového degustačního, což ovšem neznamená, že si nemůžete „vyzobat“  z nabídky čtyři či pět nabízených lahůdek. My jsme si  nezbaběle objednali celé menu degustační a dobře jsme udělali.

Krevety Marelle v ananasové omáčce byly skvělým začátkem, dokonale připravené, jemně pikantní, prostě zážitek.

Následovalo květákové veluté s mangem a kousky králičího masa, opět chuťově velmi vyvážené a příjemné.

Dále doputovala na stůl bretaňská makrela s perským kořením djah oftadeh a se šafránovou omáčkou, která mne jako jediná trochu zklamala příliš výraznou rybí chutí, ale vše napravoval francký ryzling ze slavné vinice Escherndorfer Lump Grosses Gewächs 2009, vybraný z tlustého svazku zastupujícího zde vinný lístek. Slunce, akumulující se v tamním vápenci s mušličkami, udělalo z tohoto vína dokonalý skvost.

Po pauze následoval mořský jazyk marinovaný v karí s červenou řepou a pak zlatý hřeb večera, holubí prsíčka Imperial s červenou paprikou a mangoldem, skutečně skvělý kulinářský zážitek!

I když grilovaný srnčí hřbet s artyčoky a cibulkami cippoline byl neméně skvělý, a to zvláště s německým Blauburgunderem od dr. Hegera z Bádenska (rád objednávám a ochutnávám, kde to jen jde, místní, nedovozová  vína).

Po další pauze nastoupil „pán nad sýry“ Volker Waltmann se svým výběrem sýrů z nepasterizovaného kravského mléka a protože „finis coronat opus“, skončili jsme dokonalým suflé s rebarborou a rozmarýnem.

Po takové degustaci se v tlustých hradních zdech usíná opravdu báječně a zřejmě i dobře tráví, neboť ani snídani na terase jsme pranic neodbyli.

Takže je to jasné, příště na shledanou na hradě Wernberg!

 

Váš

 

Miroslav Macek

 

Středeční glosy 13. 4. 2011

Staré pouťové vyvolávání  u housenkové dráhy „Držte si klobouky, jedeme z kopce“ by mohlo inspirovat hradní ceremoniáře: „Držte si pera, pan prezident přichází!“

 

Přítel T. H. mi nasal:

Nejsem přítelem konspirativních teorií dějin. Nevěřím na nějaké tajemné nitky vedoucí k ještě tajemnějším loutkohercům. Naše krize, stejně jako drtivá většina krizí ve světě, není výsledkem předem plánovaných operací zlých geniálních konspirátorů, Sionských mudrců, Bilderbergských spiklenců nebo Trilaterální komise. Krize nevznikají tím, že kdesi v pozadí někdo zatáhne za nitky a rozjede se přesně plánovaný řetěz událostí. Krize vznikají jako následek chyb a omylů, vznikají špatným hodnocením situace, špatným hodnocením informací a někdy i zcela náhodným souhrnem událostí. - a většinou  kombinací těchto faktorů. Když krize vznikne, mělo by se hledat její řešení, a mělo by se začít hodnocením faktů, je nutno zkoumat, co k ní bezprostředně vedlo, je nutno identifikovat podmínky, které její vznik umožnily a vyhodnotit kroky, které mají k jejímu řešení vést. Je nutno hodnotit každý další krok na základě vývoje událostí a na základě aktuálních informací.

Krize mají svou dynamiku a účinost každého kroku musí být hodnocena, jeho dopad  musí být znovu a znovu analyzován a přehodnocen.To vše je nutno řešit a je nutno vzít v úvahu i to, že ve společnosti i v politice je vždy množina participantů, kteří mají na jejím řešení zájem, ale každý z nich v ní sleduje i vlastní legitimní zájmy a priority, každý z nich má tendenci hodnotit a řešit situaci tak, aby z krize vyšel s co možná nejmenšími šrámy a v co možná nejlepší pozicí pro následující období. Nesmíme zapomínat na opozici, která sleduje zcela legitimně své vlastní cíle a zcela legitimně z krize chce těžit. A je nutno vzít v úvahu i to, že spolu s legitimními zájmy participantů se téměř vždy vynoří i skupiny, jejichž zájmy jsou méně legitimní, které chtějí krize využít pro své partikulární zájmy ať už uvnitř své skupiny či strany, nebo v rámci krizí postižené koalice. 

To vše platí i pro současnou politickou krizi.

Plán pro vyřešení krize není a nemůže být. Jak jsem již uvedl výše, politické krize včetně té naší současné nejsou plánované. Málo kdy se dají řešit podle přesného, předem stanoveného harmonogramu, v němž si odfajfkujeme uskutečnění jednotlivých plánovaných kroků. Situace koalice se dá přirovnat spíše ke korábu zasaženému bouří v pobřežních vodách plných úskalí, z nichž některá jsou viditelná a některá se vynoří z vln až v posledním okamžiku během plavby. Kapitán nemá k disposici mapu, ze které by vyčetl jejich polohu, směr a sílu větru a směr a sílu proudů. Nemůže předem vědět, zda se z bodu A bezpečně dostane k bodu B a zda někde cestou narazí na bod C. Záleží na jeho zkušenostech, jeho schopnosti vyhodnotit a reagovat na rychle se měnící situaci a hlavně na jeho autoritě a schopnosti ukočírovat loď a její posádku. Cílem není, a ani nemůže být, udržet loď na předem přesně plánované trase, ale překonat chaos bouře a bezpečně se vrátit na cestu vedoucí k cíli plavby.

Dlohodobé příčiny vládní krize nejsou ničím novým. Připomínám zde článek „Jak ODS handlovala až prohandlovala “, který jsem napsal v době sestavování vlády v červnu 2010. Podotýkám, že jsem nebyl sám, kdo upozorňoval na podivné praktiky Věcí veřejných a nebezpečí, která vyplývají z jejího úzkého propojení s bezpečnostní agenturou ABL a z její nečitelnosti a nečitelnosti jejích cílů, programu a představitelůa. Krátce potom, zejména v souvislosti s masovým obsazováním funkcí náměstků ministrů a vysokých pozic ve státní správě exponenty ABL během minulého roku, se nad vznikající infiltrací politického prostoru bezpečnostní agenturou ABL, zamýšlelo více analytiků a politických komentátorů.

Svou roli ve vývoji událostí, které vedly k dnešní vládní krizi, sehrálo i nepříliš úspěšné vyjednávání ODS o vládní koalici a její podobu. Již tehdy se zřetelně rýsovaly i kontury  dodnes zcela nevyjasněného spojení VV s pražskými politiky ODS. Zřetelná byla i nevůle situaci, která zcela zjevně existovala a gradovala řešit.

Článek, na který odkazuji, jsem psal dlouho před tím, než jsem věděl (a musím uvést že o tom nevěděli ani jiní komentátoři a analytici, ani politici jiných stran, snad s výjimkou těch pražských politiků ODS, kteří stáli u metamorfózy Věcí veřejných z politické strany na podnikatelský subjekt) o nějakých „obchodních“ plánech a strategiích ABL.   

Bezprostřední příčinou dnešní krize bylo to, že mfDNES zveřejnila nahrávky projevu majitele soukromé bezpečnostní agentury ABL pana Víta Bárty na školení manažerů ABL v květnu 2007, ve kterých svým posluchačům popisuje plán na ovládnutí politického prostoru a popisuje zásady, kterými se jeho firma řídí. Pokud by byl plán uskutečněn, jednalo by se o vážné narušení našeho demokratického systému a ústavního pořádku. Ve skutečnosti již byl plán ze znečné části realizován. ABL se skutečně do značné míry podařilo pomocí Věcí veřejných státní strutury infiltrovat. 

Na školení manažerů v ABL, Bárta přiznává, že k získání klientů (připomínám, že velmi podstatnou částí klientely ABL byla a je veřejná sféra, zejména v Praze) je potřeba udělat všechno možné včetně infiltrace prostředí zákazníkova prostředí: "Dokážu si představit, že když mám opravdu velkého zajímavého zákazníka, že na něj na dva dny nebo na týden někoho posadíme, abychom věděli, kde je, co dělá, s kým se stýká. A potom se pokusíme infiltrovat natvrdo do jeho prostředí".

Bárta se v nahrávkách při vysvětlování strategie pětileté koncepce, v jejímž rámci měla ABL prostřednictvím politiky dosáhnout na významnou ekonomickou moc přiznal i k metodám, které jeho firma používá: "Je třeba si přiznat, že my jako top management se chováme stejně jako dosavadní elity a společenský systém minimálně nepodporujeme - například děláme maximum pro minimalizaci daňové zátěže, korumpujeme, podporujeme protekcionalismus," uvedl Bárta v roce 2008, kdy dal údajně dohromady pětiletou koncepci, v jejímž rámci chce prostřednictvím politiky získat ekonomickou moc. Získání kontroly nad Věcmi veřejnými, tehdy malou politickou stranou prvního pražského obvodu, bylo, jak je z citovaných materiálů zřejmé, prvním krokem k uskutečnění jeho plánů.  

Krize vznikla z konkrétních příčin. Řešit se dá jen jejich odstraněním. Tou příčinou je bezprecedentní situace vzniklá odhalením plánů soukromé bezpečnostní agentury ABL na ovládnutí  a privatizaci veřejného politického prostoru České republiky. Řešit ji tím, že ji koalice bude vydávat za pouhý spor o resorty, který lze řešit tím, že se všechny strany koalice vzdají každá nějakého svého ministra, nemůže nikdy fungovat. V tomto světle nelze ani vnímat „nabízenou“ posici Alexandra Vondry výměnou za odvolání ministrů ABL. Situace ministra obrany, jeho odvolání, nebo případná demise či demise nebo odvolání kteréhokoliv jiného ministra by se v žádném případě nemělo řešit v souvislosti s odvoláváním ministrů ABL, ale na základě hodnocení jejich vlastní situace a eventuálně v rámci již dlouho předem avizované restrukturalizace Nečasovy vlády, která má zcela jiný důvod a má být výsledkem premiérova hodnocení jejich dosavadního vládního působení. Hovořit v souvislosti s řešením průniku ABL do české politiky o „obětování“ a vyvažování vládních postů metodou „kus za kus“ je cynické a pokrytecké a nemůže vést k ničemu jinému než k úplné ztrátě důvěry ve vládní koalici a její jednotlivé strany a k úplné ztrátě důvěrohodnosti vlády. Pokud by se koalice uchýlila k tomuto způsobu „řešení situace“, nepřispělo by to k uklidnění politické scény, ale k jejímu úplnému rozkladu. Pomohlo by to jen ABL a Vítu Bártovi, jejhož odchod z vlády by mohl být vydáván za oběť, kterou Věci veřejné nesou pro očištění politické scény od „zkorumpovaných politiků“ ODS a TOP09.

Nelze házet do jedné kupy obchodní plán Víta Bárty a ABL na ovládnutí politikého prostoru s ať už skutečnou korupcí, nebo mediálně vyvolanými pseudoaférami v jiných politických stranách. Žádná naše parlamentní, ani pokud vím neparlamentní strana, včetně těch, které mají s korupcí ve svých řadách problém, nebyla a není programovým nástrojem nějakého konkrétního podnikatele, nebo konkrétní podnikatelské skupiny k ovládnutí politického prostoru. To píši zcela při vědomí toho, že i v jiných stranách existují skupiny a jednotlivci, kteří se snaží o přímé propojení byznysu a politiky a že se našim politickým stranám boj proti takovým tendencím příliš nedaří a že se k němu ne vždy staví s potřebným důrazem.    

K řešení situace nijak nepřispěl ani prezident republiky. Tím, že odkládá přijetí demise ministra Bárty, ačkoliv je již dnes jisté, že Bárta, i pokud pomineme jeho pokus o privatizaci politické scény a jeho podivné „půjčky“ poslancům VV (i půjčka za nestandardně výhodných podmínek je v celém civilizovaném světě považována za úplatek), dle vlastního přiznání přinejmenším porušil zákon o praní špinavých peněz. Tím, že odkládá a podmiňuje odvolání ministrů Johna a Dobeše, prezident fakticky zaujímá vyhraněný politický postoj preferující stranu, jejíž praktiky krizi zavinily a řešení blokuje.

ODS ani TOP09 prostě nemohou, pokud nechtějí spáchat vlastní politickou sebevraždu, zamést aféru ABL pod koberec. Věci veřejné, Vít Bárta a hlavně ABL,  získaly nečekanou podporu prezidenta republiky. Situace dnes má pouze tři řešení:

-          ODS a TOP09 ustoupí Věcem veřejným, ministr John dále povede Ministerstvo vnitra a ministři a další exponenti ABL zůstanou ve svých funkcích a budou nerušeně plnit své obchodní plány. ODS a TOP09 se stanou partnery ABL.

-          Dojde k tomu, před čím varuji – ODS a TOP09 odvolají své ministry, stejně tak učiní Věci veřejné a vše skončí jako nějaká „government shuffle“ která nepomůže ničemu, nepřivede nás ani o krůček blíže k řešení problému, který krizi vyvolal, postaví strany koalice do pozice tichých partnerů ABL, které takové řešení umožní s malými personálními změnami pokračovat v plnění jejích obchodních cílů.

V obou případech bude trvale zničena důvěryhodnost vlády a koaličních partnerů.

-          Třetí možností je demise Petra Nečase a s ním celé vlády.

Ani jedna z těchto možností není nijak atraktivní pro ODS a TOP09.

Všechny tři jsou ovšem darem z nebes pro ABL  a její politickou divizi, Věci veřejné, které se nemusí nijak vyrovnávat s vážnou situací, kterou spojením bezpečnostní agentury a politické strany zavinily a mohou pád vlády (který po prezidentově intervenci považuji za nevyhnutelný bez ohledu na to, která ze tří možností, na která prezident zúžil manévrovací prostor koalice, by byla zvolena ) vydávat za výsledek „bezcenných a špatných“ kroků Nečasovy ODS a neústupnosti TOP09..

Preziden se v krizi postavil na stranu ABL. Bohužel nenalezl jediného slova, kterým by hodnotil obchodní projekt a činnost ABL, Víta Bárty a ostatních kmotrů a podílníků obchodní společnosti zvané Věci veřejné. Nijak jej neznepokojil pokus ABL zvrátit ústavní pořádek České republiky. Zato jej znepokojila snaha premiéra Nečase, který se, pozdě ale přece, rozhodl řešit situaci, která není jen politickou, není jen vládní, ale je ve svých důsledcích ústavní krizí. Zhodnotil ji nevybíravými již citovanými slovy: „bezcenná a špatná“, a tím se rozhodl ji předem odsoudit k nezdaru.

 

 

.

 

Úterní glosy 12. 4. 2011

Prezident Klaus je geniální herec  - naturščik: v roli kleptomana, který se v Chile shlédl v drahém psacím peru, nemá chybu! Doufám jen, že použije některou z oblíbených vysvětlovacích taktik: „půjčka“ nebo „mystifikace“…

Dodatečně jsme však byli ujištěni, že o žádnou krádež nešlo, neboť „to bylo běžné pero s logem státu, které dostávají prezidenti při státních návštěvách."

V tom případě bylo ovšem předáno mimořádně neobvyklým způsobem! Ale naše mozky, politiky už zcela zblblé, akceptují už cokoliv. Ach, jo! 

 

Jsou věty, za které by se mělo povolit okamžité použití brachiálního násilí. Kupříkladu za větu poslance Věcí veřejných Michala Babáka: „Splácel jsem to z toho, že jsem minulý rok prodal akcie asi tak za třicet čtyřicet milion, teď přesně nevím.“

 

Opsáno z facebooku:

Kočí: „Našla jsem doma v ložnici štěnici instalovanou v ložnici.“
Bárta: „To je lež, máme videozáznam z jejího pokoje, že si ji tam nainstalovala sama.“

 

Čtenář glos P. J. mi napsal:

Čím dál tím víc se utvrzuji v názoru, že jedinou funkční formou vlády je osvícená diktatura, kde pro různé Bárty, Johny, Dobeše, ale i Vondry, Kalousky, Grosse, Paroubky a stáda dalších by vzkvétaly fungující galeje. Současné tahanice máslem potažených makovic našich vrcholových politiků jsou nechutnou fraškou a ukazují neskutečnou ubohost lidského formátu špiček “véčkařů”. Především Radek John v plné nahotě ukázal, jaký je sebestředný buran, který pro kariéru odhodí i poslední zbytky charakteru.

Dosti už mne i unavují neustále omílané věty ministrů Hegera a Drábka, že reformy jsou nezbytné. Avšak reformy, zřejmě v našem podání, nutně znamenají, že se musí vybírat stále více a více peněz. Ale touto cestou by uměl dělat reformy i obecní blb. Systém vybrat (sebrat) prachy – nalít prachy už tady přeci je a evidentně nefunguje, tak proč jej prohlubovat? Přitom i sám ministr Heger rezignovaně připouští, že v “šedé zóně” zdravotnického hospodaření ročně mizí podle střízlivých odhadů nějakých 30 miliard Kč. Zajímavý byl v tomto ohledu jeden pořad “Reportéři ČT”, který se zabýval majetky některých ředitelů nemocnic (i zadlužených nemocnic), na které si ze svého platu nemohli vydělat a ani jinak jejich získání nemohli věrohodně doložit. Předpokládám, že daňová správa, jak jinak, ani hospodářská kriminálka, se na tento pořad pro jiné pracovní vytížení koukat nestihly. A různé “šedé zóny” fungují na všech ministerstvech a úřadech, kterými protékají naše daně, takže zde je potřeba reformy a nikoliv extenzivně navyšovat odvody a daně. Otázkou zůstává, zda je odstranění reálného socialismu ve veřejném sektoru vůbec ještě možné. Zvláště když demagogičtí šamani typu Davida Ratha oblbují občanstvo, že zdraví přece není a nemůže být “kšeftem”. Zdraví jistě kšeftem být nemůže, ale zdravotnictví? Proč by nemohlo? Sám Rath je toho důkazem, avšak jeho kšefty jsou skryté a zastřené, tudíž nezdaněné a nekšeftuje za své, ale za naše peníze. Zdravotnictví, jakožto služba, by přece “kšeftem” býti mohlo a říkám si často, už aby to bylo. Jenže musel by to být solidní a férový kšeft, tedy kšeft podle jasných a předem daných pravidel s rovnoprávným postavením všech smluvních stran. A právě do těch pravidel se nikomu moc nechce, sice se o nich neustále žvaní, ale dát je na papír, to už je jiná. Je to známý evergreen zdravotnických standardů. Ono totiž, budou-li konečně definovány, hrozí, že pacienti by najednou mohli začít něco vyžadovat, na něčem trvat a “rajtovat” a byl by konec s obálkami do kapes v bílých pláštích, protože nadstandard by bylo možno a nutno hradit otevřeně a hezky pokladnou. Takže reformy,vážení, to není jen tak, protože za povykem různých bijců za práva pacientů se skrývá obyčejné ječení ze strachu před ztrátou nezasloužených privilegií.

Také ze všech stran slyším, že kdejaké ministerstvo či úřad zadal a zadává všelijaké audity, jistě za nemalé peníze a bez gramotných výstupů. A tak si někdy říkám, jestli by nebylo levnější zrušit parlament a vládu a najmout si na správu státu tyhle auditorské chytrolíny. Alespoň bychom se třeba dozvěděli, co vůbec zjistili a jak se to dá použít a využít.

 

 

Pondělní glosy 11. 4. 2011

Československá církev husitská se zastala své ovečky Víta Bárty. Nevěří prý tomu, že by mohl spáchat tak zlé skutky.

Není to náhodou ta církev, co je v ní také Paroubek a co má tak výhodně pronajatý staroměstský chrám svatého Mikuláše?

 

Poslanec věcí veřejných Babák elegantně vysvětlil, kde vzal šest milionů korun, které věnoval své straně: "Půjčil jsem si. Převážně z firmy, kde jsem jednatelem."  A zmínil jihomoravskou společnost WCM CZ.

 V uváděné firmě ale nemá žádný majetkový podíl a společnost navíc podle obchodního rejstříku ještě před dvěma lety vykazovala ztrátu…

 

Čtenář glos J. M. mi napsal:

Dovoluji si Vás ocitovat: Ministře Kalousku, není nejvyšší čas poslat ty nejlepší daňové vlčáky do Bártovy firmy?

Mám takový nejasný pocit, že by Bárta zvolal: Kalousku, jestli k nám příjde kontrola z FÚ, tak já vytáhnu, co jsme v ABL nashromáždili na tebe, Kopřivu a Bartáka.

 

 

 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát se sirem Philipem Sidneym

Spánek

 

Ach, přijď už, spánku, strážce mého klidu,

jsi přístav mysli a lék na můj žal,

jsi bohatstvím všech, kdo třou s nouzí bídu,

jsi vznešených i prostých moudrý král.

A postav kol mne zdivo beze spáry,

jež žal by krutou střelou neproklál

a uchláchol hned ve mně všechny sváry,

rád odměním se, kdybys o to stál.

Tak vezmi postel v nejjemnějším hávu

a tichou místnost, kam se slunci nechce,

pár růží k tomu pro znavenou hlavu,

a pokud i to zvládneš zcela lehce,

ať kousek vlídné přízně v tobě zbývá

a Stella ve snu chová se jak živá.

Polévka s medvědím česnekem

Rozpis pro 2 osoby:

 

½ l hovězího vývaru

20 listů medvědího česneku

2 lžíce kysané smetany

sůl, zelený pepř

 

Do vařícího hovězího vývaru vmícháme čerstvě podrcený medvědí česnek ( používám k tomu účelu crisper s trochou vývaru) a kysanou smetanu. Dle chuti osolíme, opepříme a ihned podáváme s žitným chlebem nebo bagetkou.




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články