Články

Středeční glosy 22. 6. 2011

Pravicová (?) vláda prosadila ve sněmovně nesystémové změny ve zdravotnictví, jejichž součástí je též vznik ministerské komise, která bude schvalovat nákup nových drahých  přístrojů…uff!

 

Před drahnou dobou jsem v glosách napsal, že Řecko již dávno  zbankrotovalo, jen si to někteří politikové nechtějí připustit. Včera prohlásil britský konzervativní poslanec John Redwood á margo toho, že Británie odmítá přispět do dalšího záchranného balíčku Řecku: „Řecko zbankrotovalo již před rokem, ale ministři některých zemí si to nemyslí a plýtvají penězi daňových poplatníků na snahy předstírat, že se nic takového nestalo.“

 

Text, kterým jsem přispěl do knihy k sedmdesátinám prezidenta Klause:¨

KKK aneb Kratičký kurz Klausologie.

Každý, kdo se v životě stýkal či stýká s Václavem Klausem, si nezbytně musel projít jednou až třemi fázemi  tohoto  vztahu. První  fází bývá kratší či delší doba nekritického obdivu, která pak u některých lidí přetrvává nastálo. Druhá fáze je, řekl bych, stav jakési nevlídnosti, ba téměř až nenávisti, neboť člověku vadí některé jeho způsoby, hlavně však drtivá argumentační nekompromisnost. I tato druhá fáze pak u některých lidí zůstává napořád a dokonce přechází v jakousi alergii. Třetí fází je, že si začnete velmi vážit jeho nepopiratelných kvalit a zároveň se dokážete bez újmy na duševním zdraví  „stýkat a potýkat“ (řečeno s Palackým) s jeho osobnostními nedostatky.

Každý, kdo se v životě s Václavem Klausem nepotkal, je pak trvale ovlivňován a názorově vychylován reprezentanty ustrnulé první či druhé fáze, neboť reprezentanti fáze třetí tvoří příslovečnou „mlčící většinu“.

Opticky se pak zdá, že Václav Klaus patří mezi fenomény, které můžete buď milovat nebo nenávidět, bez jakékoliv šedé zóny uprostřed, asi jako ústřice či hudbu Bély Bartóka.

Přesto však beze zbytku, všichni, každý z nás, byl Václavem Klausem přímo či nepřímo ovlivněn, a to bez ohledu zda tomu chtěl či nikoliv. Neboť nás nutil a nutí nad každým svým psaným i mluveným projevem souhlasně pokyvovat či nesouhlasně vrtět hlavou, nutí nás přemýšlet, zaujímat postoje a hlouběji a důkladněji se o spoustu věcí a dějů zajímat.

A ještě něčím nás všechny  nesmírně ovlivnil, včetně těch, kteří jsou na něho neskonale alergičtí: vehementně se snažil  a snaží vytvářet co největší svobodný prostor k tomu, abychom mohli ukázat co v nás je, co umíme, co dovedeme. To už  ovšem záleží jen a jedině na nás, což se také někdy  neodpouští.

 

 

Úterní glosy 21. 6. 2011

Čtenář glos I. H. mi napsal k problému radarových kontrol po novelizaci zákona :

Je to zcela bezostyšný způsob vymáhání peněz bez jakéhokoliv dalšího ohledu a zjišťování, prostě jen a jen inkaso dovedené do stadia průmyslové velkovýběrny. Plynulost dopravy? Bezpečnost dopravy? Phe, k smíchu, pouze pohodlné kasírování!!

Policie místo hlídkování jen třídí množství vytištěných údajů a rozesílá pokuty do všech stran. A v dáli už se pochechtává exekutor - to kdyby Vás náhodou napadlo nezaplatit. To samé pak platí u všech fotoměřičů ve městech a u všech fotodokumentačních radarů. Už ani trestné body naše ochránce nezajímají - majitelům se ukládat nebudou. Body ti nedáme, ale zaplať. A za jednu cestu třeba i několikrát, však my už se ti dostaneme na kobylku, neukázněný spoluobčane!

Tento názor v podstatě obráží názor takřka všech profesionálních pracovníků v dopravě, alespoň od té části, s níž jsem měl možnost o celé záležitosti hovořit. Věřte, my jsme ti poslední, kteří by chtěli na silnicích chaos a anarchii, nás silnice živí. Ale nechceme zároveň ani inkasní teror ze strany státních orgánů.

 

 

Přítel O. V. mi napsal:

Každý pojal oslavu prezidentova jubilea po svém. Média většinou na hranici naprosté trapnosti - nedovedl jsem si představit, že by mohl existovat kdokoliv, kdo by bral některé z výroků V.K. jinak než jako pořádnou nadsázku až provokaci, leč ve stavu novinářském nachází se daleko větší množství volů, než jsem se obával. Výjimku učinil mnohdy tvrdě (a oprávněně) kritizovaný Radiožurnál. Jako by se nám všem, kteří si rveme vlasy zoufalstvím nad tím, jakou hudbu nabízí posluchačům v přestávkách mezi jinak vysoce kvalitním zpravodajstvím a publicistikou, chtěl omluvit. A to tím, že zařadil do nedělního vysílání přímého přenosu skvěle obsazeného koncertu z cyklu "Jazz na Hradě" věnovaného prezidentově jubileu. Další "dáreček" připravili prezidentovi američtí vědci, kteří zjistili, že nás místo globálního oteplování poměrně rychle čeká počátek tzv. malé doby ledové. Benjamin Disraeli sice kdysi varoval: "Bůh nás ochraňuj před experty!", ale tentokrát se předpovědi amerických vědců kupodivu shodují s tím, co mi kdysi říkávala má babička (prokazatelně bez kontaktů na NASA), takže mám tendenci tuto předpověď nebrat na lehkou váhu.

 

Čtenář glos P. P.: Podle vědců začne do deseti let „malá doba ledová“ …i začne dotované odkatalyzátorování…

 

Čtenář glos O. S.: Přišel mi spam od jedné cestovky. Že prý dělají zájezdy pro seniory, dotované z EU. Předpokládám, že ty zájezdy jsou do Řecka.

 

Vladimír Neff: Říkáme tomu bulvarizace, ale ono je to obecné směřování k hlouposti.

Pondělní glosy 20. 6. 2011

Všímavý novinář Blesku napsal v článečku o křtu knihy k sedmdesátinám prezidenta Klause: „Prezident knihu představil před zvláštní sešlostí. Vedle sebe stáli třeba zakladatel ODS Miroslav Macek, současný šéf ODS a premiér Petr Nečas, někdejší šéf ČSSD a expremiér Miloš Zeman…“

Opravdu zvláštní, že poblíž sebe stojí tři spoluautoři křtěné knihy…

 

Na výše zmíněné knize mne poněkud popudil její podtitul „Festschrift k významnému životnímu jubileu“. Nechápu totiž, proč byl editor tak „světový“, když existuje krásný český výraz „pamětní spis“. Mám jich v knihovně z doby prvorepublikové spoustu a spoustu…Škoda té zbytečné „světovosti“!

 

Víkendová příloha MF Dnes oslovila (samozřejmě s úmyslem nevážným) několik vybraných písničkářů,  básníků a textařů ( a prezidentova  tajemníka a taky rockera Jakla), aby napsali verše k sedmdesátinám prezidenta Václava Klause. Dobrý nápad, bohužel úroveň publikovaných textů  zdaleka nedosahovala (až na zcela nepatrné výjimky)ani úrovně ze všech stran kritizované české politiky…

Na www.macekvbotach.cz  naleznete jak tři ukázky těchto veršů, tak moji reakci.

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát o verších k sedmdesátinám prezidenta Václava Klause

Tři příklady za všechny:

Vít Kremlička: Zdravice Václavovi Klausovi, prezidentovi České republiky, nositelovi Ceny za bengálskou literaturu, největšímu z polygamů našich dnů, etc.

Vašku, ty jsi kujebák!

Rozumu máš za jebák;

nejde ti však upřít,

že se umíš zapřít.

 

Viki Shock (Viktor Pípal): Bez názvu

Hitler, Stalin, Klaus,

všichni maj aplaus

 

Radka Denemarková: Báseň o pánovi, který se ocitl mimo realitu

a s takovou chutí by zavedl svou vlastní totalitu:

všechno je mé a všechno se vstřebá,

jen mne je na tomto světě třeba!

(s egem se dialog fakt vést nedá)

 

Po přečtení těch veršů mi to nedalo a napsal jsem krátkou prosbu, prosbičku  k mocnostem olympským:

Prosím jen, ať je hned nezabije,

Thaleia, múza vší komedie,

Zeus pak, ať za ty příšernosti,

v rukou jim nezláme všechny kosti.

Hádése prosím však, s ním nejsou hračky,

navěky ať jim čte ty jejich sračky.

Krajina mého srdce - západ slunce nad Klárinkou

Čtvrteční glosy 16. 6. 2011

Odboráři chtějí svůj dnešní protest zakončit pochodem na pražský Hrad. Geograficky to platí, obecně lze ovšem říct, že pochodují k Řecku.

 

Plocha novin, která je dnes věnovaná stávce, je mnohonásobně větší, než plocha zprávičky, že státní dluh v prvním čtvrtletí tohoto roku stoupnul o více než 60 miliard korun na celkovou výši 1,404 bilionu.

Čtvrteční glosy 16. 6. 2011

Odboráři chtějí svůj dnešní protest zakončit pochodem na pražský Hrad. Geograficky to platí, obecně lze ovšem říct, že pochodují k Řecku.

 

Plocha novin, která je dnes věnovaná stávce, je mnohonásobně větší, než plocha zprávičky, že státní dluh v prvním čtvrtletí tohoto roku stoupnul o více než 60 miliard korun na celkovou výši 1,404 bilionu.

Středeční glosy 15. 6. 2011

Také další zpráva je dokonale česky kocourkovská: v Poděbradech se až do čtvrtka koná golfový turnaj železničních odborářů z patnácti zemí, na který míří i někteří předáci stávkujících…

 

Dnes nastane dlouhé zatmění měsíce. Zatmění zdravého rozumu už probíhá dávno. Kupříkladu u předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky se projevuje trvale a někdy až žertovně. Viz citát z jeho dnešního prognostického textu v Lidovkách: Na jedné straně růst třídy odstrčených a deklasovaných, na straně druhé prosperující byznys s bezpečností těch bohatých, kteří by se stále více uzavírali do svých přísně střežených enkláv, za jejichž ploty měly děti zakázáno si hrát…

 

Robert Williams, prezident Mezinárodní astronomické unie:

Pokud hledáte dokonalou společnost, kde lidé mají střechu nad hlavou, mají co jíst, dostanou ošacení i lékařskou péči, takovou společnost v Americe už máme – ve vězení. A přesto, kdyby se na okamžik otevřely brány věznice, pohrnou se lidé dovnitř?  

Pondělní glosy 13. 6. 2011

Navrhuji historicky nepopiratelnou, definitivní omluvu sudetským Němcům:

Omlouváme se za to, co udělali naši rodiče a prarodiče vašim rodičům a prarodičům v reakci na to, co udělali vaši rodiče a prarodiče našim rodičům a prarodičům.

 

Čtenář glos J. B. mi napsal:

Tak jsem si bláhově myslel, že odbory slouží k obhajobě práv těch skvělých zaměstnanců proti těm škaredým zaměstnavatelům. A ejhle, mýlil jsem se, odbory jsou už ani nevím kolikátou komorou Parlamentu, která např. v současnosti, způsobem sobě vlastním, řeší penzijní a zdravotnickou reformu. Prostě jim kurňa my jediní poctivě pracující ukážeme, zastavíme dopravu a zablokujeme ulice. A co zbývá mně, člověku, který už má těch odborářských nefachčenků a tlučhubů až po krk? Nezbývá mi nic a navíc ještě musím vypnout veřejnoprávní rozhlas, protože prostor, jaký tam odboráři dostávají je až neuvěřitelný a já už to nemůžu poslouchat. A co teprve to pomyšlení, k čemu je můj hlas vhozený do volební urny. Ten je úplně k ničemu, stejně o všem pak rozhoduje mnou nevolený odborář, nebo socialistický, mnou rovněž nevolený, ústavní soudce. Emigrace? Kdeže, vždyť všude kolem, v celé Evropě, je stejný socialismus. Jsme prostě nepoučitelní.

 

Publicista Josef Bouška na ihned.cz o tom, jak zablokoval odborového předáka:

Slunce vyšlo nad obzor a odborový předák Jaroslav Zavadil kráčí po schodech před svým domem. Vyráží, tak jako každé ráno, každý všední den, i ve svátek, bojovat za obyčejného člověka.

Do rozjásaného májového dne však náhle vstupuje problém v podobě automobilu parkujícího před odborářovými vraty - ještě k tomu napříč, tak těsně, že i anorektická kočka by měla problém proklouznout ven. V autě sedím já.

"Pane, nestojíte šťastně," praví Zavadil skrze zdobené mřížoví své brány. "Potřebuji odjet."

"Já vím. Proto jsem zde."

"Aha, vy jste vděčný dělník a chcete mě odvézt do práce. To je od vás hezké, ale jednak mám lepší auto než vy a taky bych večer neměl čím jet zpátky."

"Nechci vás odvézt. Vlastně chci, abyste nikam nejel."

"Prosím? Nerozuměl jsem."

"Nenechám vás vyjet ani vyjít. Zůstanete doma."

Odborářův obličej mírně změnil barvu, ale jeho majitel zůstává vzhledem k situaci ještě poměrně klidný.

"Vy jste se zbláznil!"

"Nikoliv, pane Zavadile. Blokuji váš dům kvůli vysokým daním."

Prošedivělý boss pracujícího lidu mě chvíli tiše pozoruje mezerou v bráně. "Vždyť to říkám, zešílel," bručí spíš pro sebe než ke mně.

"Mýlíte se," odpovídám. "Vláda mi chce zvýšit pojištění, aniž by zároveň snížila daň z příjmu. Moje celková daňová zátěž se tím zvyšuje a mně se to nelíbí. Už teď platím víc, než je zdrávo."

"Ale za to já přece nemůžu," volá Zavadil.

"Nemůžete. Jen vyjadřuji svoji nespokojenost veřejným protestem. Mrzí mě, že to postihlo zrovna vás."

"Jaký postihlo!" křičí odborář. "Nic mě nepostihlo, ty mi stojíš před fungl novou bránou s elektrickým otevíráním, který jsem si chtěl vyzkoušet. Nevím, o co se snažíš, chlapče, ale koukej zmizet. Já nemám s tvejma daněma nic společnýho."

"Smůla. Rozhodl jsem se upozornit na závažný problém a nic mi v tom nezabrání."

"Zavolám na tebe policajty!"

"Ti mi nic neudělají," ubezpečuji teď již hodně rozčileného muže. "Byli by obviněni z potlačování práva na svobodné vyjádření názoru, hnal bych je až do Štrasburku."

Za rohem se objevuje prostě oděná dáma pozdně středního věku, v každé ruce vleče síťovku.

"Támhle je moje žena," říká Zavadil. "Jen počkej, ta ti ukáže."

"Vaši paní pro změnu nepustím dovnitř. Může přelézt plot, když jí pomůžete. Není to vysoko."

"Nenávidím vás," křičí uvězněný muž a není jasné, zda se vrátil k vykání nebo svoji stížnost směřuje na imaginární skupinu trýznitelů.

"Já vás ne. Nenáviděl jsem vás dřív, když jsem musel stát, beznadějně zaklíněný, na pražské magistrále a sledoval, jak mi odboráři či zemědělci blokují silnici.

Proč zrovna mně a jakým právem," ptal jsem se, "proč neblokují ministerstvo, Úřad vlády nebo parlament, když už musí někomu zničit den? Proč se rozhodli, že lidé, kteří nemohou za jejich problémy, nesmějí dojet do práce, na schůzku nebo pro děti do školky?" Odborový předák mlčí a jeho nechápající oko mě upřeně pozoruje.

"Tehdy jsem vás nenáviděl. Když jsem však pochopil, že i já mohu využít svých nezadatelných práv na protest, začal jsem být vám odborářům vděčný, že jste mi ukázali cestu."

"To přece nejde srovnávat! Všude v civilizovaném světě mají odbory právo protestovat a stávkovat, jak se jim zachce," rudne Zavadil a vystupují mu žíly na odborářských skráních.

"Milý pane, všude v civilizovaném světě mají občané stejná práva. A teď už mlčte, jinak vám tamhle můj účetní - ten menší pán za volantem multikáry, to je on - vyklopí před dům tři metráky nezaplacených faktur. Já vládě ještě ukážu, že si to už líbit nenechám!"


Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Jessie Belle Rittenhouseovou

Dnes

 

Co záleží, zda po smrti

snad na mne bude vzpomínat

pár nezrozených neznámých,

co mohli by mě milovat?

 

Co záleží, zda vychválí,

že nikdy nevyřkla jsem lež?

Vždyť mně jen na tom záleží,

zda ty a dnes si vzpomeneš…

 

 

Proměna

 

Jak krásná budu, až se vrátíš zpět!

Sic nebude to krása rtů a očí,

tvůj pohled se však rázem ke mně stočí,

vždyť bez půvabu vídával mne svět.

 

A podivíš se, jak se krásná zdám,

ač dny chvátají stále víc a více,

vždyť nevíš, že jsem v roli řeholnice,

co jediného na mysli vždy má.

 

 

Zajatá

 

Jak včera mi to připadá,

kdy svět se širý zdál,

kdy myšlenky mi vítr bral,

co čtyřmi směry vál.

 

Jak ptáci v kleci jsou však dnes,

vzlet není v jejich moci,

to tys je lapil do srdce

té krásné jarní noci.




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články