Články

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Roaldem Dahlem

Tři malá prasátka

 

Mám zvířátka rád velice

a prasátka pak nejvíce.

Jsou ušlechtilá, moudrá též

a zdvořilejších nenajdeš.

Však absolutna svět je prost:

já viděl jedno hloupé dost.

To dosvědčí mi nebesa,

vždyť nedávno tu u lesa

dům zahlédl jsem, dětičky,

jenž ze slámy byl celičký.

Vlk vlastním očím nevěří:

To prasátko chci k večeři!

„Hej, prasátko, rád zajdu k vám!“

„Ne! Nepustím tě, přísahám!“

„Pak odfouknu ten směšný krám!“

 

Než modlitbičky řeklo půl,

vlk domek prostě odfouknul!

„Ha! Šunka! Plecko! Slanina!

Jak překrásně to začíná!

Však ocásek, to jasná věc,

ten ponechám si na konec!“

Vlk, trochu přežrán, šel pak dál

a čeho se to nenadál!

Dům zahlédl zas, dětičky,

jenž z větviček byl celičký!

 

„Hej, prasátko, rád zajdu k vám!“

„Ne! Nepustím tě, přísahám!“

„Pak odfouknu ten směšný krám!“

 

A praví: „Však tě donutím!“

a nadechne se k fouknutí.

„Proč odfouknout bys domek chtěl,

vždyť večeři jsi dnes už měl!“

Vlk ušklíbnul se: „Ale běž!“

a ve chvíli ho sežral též.

 

„Dvě prasátka sníst pro radost,

však neznamená, že mám dost!

Vždyť na přecpaný žaludek

je jídlo nejvhodnější lék!“

Hle, další dům! Tak jako myš

se tiše plíží blíž a blíž.

Dům pevnější sic drobátko,

však uvnitř také prasátko.

„Mě nedostaneš, táhni pryč!“

„Zas odfouknu dům, jen si kvič!“

„Tak toho raděj rovnou nech,

vždyť na to nestačí ti dech!“

Však foukal hodinu a půl,

a dům se ani nepohnul.

„Když můj dech na to nestačí,

tak pořídím si jinačí!

Kde silnější dech ale vzít?

Ha! Pořídím si dynamit!“

Dí prasátko: „Jsi kazisvět!“

a k telefonu běží hned.

Ví, naštěstí, co dělat má,

tak Karkulce hned zavolá.

 

„Kdo volá? Haló? Kdo je tam?

Vy, prasátko! Vás dobře znám.“

„Ach, prosím, prosím o pomoc,

Ach, prosím, prosím, moc a moc!“

„Co děje se? A nač ten křik?“

„Vlk!“ ozývá se jenom kvik.

„Vy z vlků nemáte přec strach

a já se bojím, achich, ach!“

 

„Vlk? Hned jsem u vás, prasátko

a pomohu vám zakrátko,

jen trvalou si dodělám

a běžím, už jsem vlastně tam!“

 

A za maličkou chviličku

je Karkulka v tom lesíčku.

Vlk stojí tu a velice

mu oči žhnou, jak hořčice

jsou žluté, zuby jako meč

a slintá, jak se blíží zteč.

Však Karkulka jen zamrká,

kolt vytasí hned na vlka

a jednou ranou do hlavy

jej chladnokrevně odpraví.

A prasátko je nadšené:

„To byla krása! Ne, že ne!“

 

Však slečně z vyšší třídy přec

tak věřit, to je hloupá věc.

Je spokojená nadmíru,

má vlčí kožich na míru

a cestuje-li někam, pak

má z vepřovice krásný vak.

 

 

 

 

 

Krajina mého srdce - Zlatník nad Rudou n. M.

Páteční glosy 25. 3. 2011

V tsunami zpráv o zamořených potravinách a vodě v Japonsku zní bohužel racionální hlas fyzika Luboše Motla v Reflexu jako hlas volajícího na poušti: „Množství škodlivé radiace se vyjadřuje tzv. ekvivalentní dávkou. Jednotkou je sievert ( 1 Sv), formálně jeden joule na kilogram (1 J/kg). Asi 3 sieverty způsobí polovině zasažených smrt do měsíce. Ani v Tokiu však úroveň radiace nikdy nedosáhla ani jednoho mikrosievertu za hodinu.“

Moje poznámka: předpona mikro = 1 miliontina.

Čtvrteční glosy 24. 3. 2011

Pokud se Číně podaří během příštích dvaceti let udržet roční růst na úrovni osmi procent, tak by Peking mohl předhonit Spojené státy americké a stát se světovou ekonomickou jedničkou, uvedl hlavní ekonom Světové banky (SB) Justin Lin.

Miluju takové dvacetileté prognózy: vůbec totiž  neberou v potaz, co se za dvacet let všechno může přihodit a vždy mi připadají jako ty staré prognózy, kdy nějaký stát předběhne Anglii ve výrobě parních kotlů nebo Německo ve výrobě logaritmických pravítek.

Nemohu se navíc  zbavit dojmu, že to bude zatraceně dřív a větší podíl na tom budou mít Spojené státy a ne Čína.

 

Zítra vyjde v Lidovkách můj text o zamýšleném navýšení poplatků ve zdravotnictví, se kterým přišel ministr zdravotnictví Heger.

Úterní glosy 22. 3. 2011

Nejhlavnější  místopředseda ČSSD Michal Hašek prohlásil ve včerejším Radiožurnálu, že zdraví rozhodně není zboží. Lze s ním souhlasit, neboť zdraví nikdo nikdy ani pořádně nedefinoval. Ovšem zdravotní služby, to jen jiná: ty jsou zbožím jako každé jiné a většina dnešních problémů ve zdravotnictví  je bohužel způsobena právě tím, že to někteří z různých důvodů popírají.

 

V rozhovoru pro pondělní  vydání časopisu Týden se kněz Tomáš Halík opět projevuje jako schopný manipulátor: „Netušili jsem, že se tak vysoko dostanou lidé, pro něž jsou „pravda“ a „láska“ sprostá slova, hodná cynického výsměchu.“

Protože jsem byl znám jako otevřený kritik exprezidenta Havla a jeho kamarily s těmito slovy ve štítě, dovoluji si p. Halíka informovat, že pro mne slova „láska“ a „pravda“ nejsou slova hodná výsměchu, ale vždy jsem se vysmíval pokrytectví těch,  jejichž osobní život měl k hlásané „pravdě a lásce“ zatraceně daleko, a to bez ohledu na množství namalovaných srdíček.  

 

Čtenář glos J. P. mi napsal:

Ve zprávách v médiích zaznělo, že škody vzniklé zemětřesením a následné cunami dosahují 3,5 % japonského HDP.

Aniž bych se chtěl Japoncům nějak vysmívat, musím konstatovat, že když jsem odešel do důchodu, rázem, z měsíce na měsíc, klesl můj příjem na polovinu. A také musím přežít, přizpůsobit se a nikdo mě nelituje a nestará se o mě.

 

 

Pondělní glosy 21. 3. 2011

Je neuvěřitelné, kolik se najde tupců, kteří věří tomu, že by zde hospodařila dobře strana, která má 360 milionů stále narůstajících dluhů…

Naskýtá se však vynikající možnost ČSSD finančně zlikvidovat: nevolit ji.

 

Až Nejvyšší správní soud řešil ( za naše peníze) neuvěřitelný případ: Žena chtěla po státu kvůli své chudobě okamžitou a jednorázovou dávku  - na pořízení televizoru. Úředníci se rozhodli přímo v jejím bytě přesvědčit, zda už jeden televizor nevlastní. Žena je ovšem odmítla do bytu pustit. Úředníci zas odmítli dávku vyplatit.

Soud rozhodl, že úředníci  jednali správně. Já se rozhodl, že je nejvyšší čas změnit systém, kdy musíme ze svých daní přispívat lidem na televizory!

 

Utržené části obou uší, zhmožděniny po celém těle, zlomenina žebra a mnohačetné tržné rány na rukou a na hlavě. Tak minulé pondělí dopadl čtyřiapadesátiletý zloděj kovů, který se vydal na lup ke garážím v Karviné. Jenže ve stejnou chvíli na místo přijel majitel jedné z garáží a měl s sebou psa. Zbitého muže pak odvezl do lesa, donutil ho se vysvléci a odjel.

Hrozí mu za ublížení na zdraví a omezování osobní svobody až osm let.

Jsem velmi zvědavý, zda soud zohlední prapříčinu toho všeho, totiž, že kde stát dostatečně neochraňuje své občany a jejich majetek, zákonitě nastává soudce lynč.

 

Už dlouho jsem nečetl takový žvást, jako následující věty ze sobotního článku Petra Fischera v Lidovkách, pojednávajícím o Havlově filmu odcházení: „Věčný boj o Václava Havla – o jeho lidskou a uměleckou velikost a naši lidskou a uměleckou malost, o jeho světovýznamnost a naši provinčnost, o jeho genialitu a naši malost, o život v pravdě (jeho) a život ve lži (náš) a vice versa – pokračuje tentokrát v souboji o hodnocení jeho filmového debutu.“

Kéž by všechno na světě bylo takto černobílé! Havel je pro mne v něčem lidsky veliký a v lecčem velmi malý, umělecky rozkolísaný (s vrcholem v letech šedesátých), bez stop geniality v tom pravém slova smyslu, neprovinční stejně jako spousty a spousty dalších, žijící v pravdě i ve lži, prostě člověk jako mnoz í jiní, jsoucí v něčem nad ním, v něčem stejní, v něčem pod ním. Adorace ani zatracení netřeba.

p.s. A kvalitní kritik dokáže odhlédnout při hodnocení díla od osoby autora. 

 

Komentátoři se předhánějí ve vymýšleníteorií, proč Rusko nevetovalo vojenský zásah v Lybii, ale zdrželo se hlasování. Svoji teorii dávám k dobru: s potěšením bude sledovat, jak se Západ opět zaháčkoval ve vojenském konfliktu, který si ekonomicky nemůže dovolit, nebo´t každé oslabení Západu je posílení Ruska.    

 

Čtenář glos Š. N. mi napsal:

Při vyplňování sčítacího formuláře mne napadlo několik rychlých otázek:
Jaké údaje vykáže bytový dům, ve kterém bydlím a kde velkou část bytů vlastní různá s.r.o. a velká část bytů je pronajímána, obojí soudě podle jmenovek na schránkách (jedná se přitom o typickou pražskou novostavbu)? A tak se budou statistici zase podivovat nad tím, že desetina bytového fondu je neobývána (a Stanislav Křeček bude chtít zavést daň z prázdného bytu).
Co se dozvíme o u nás žijících národnostních menšinách?
Kolik lidí i při dobré vůli nevyplní formulář správně a kolik jich dobrou vůli mít nebude? Pro správné vyplnění je potřeba zapojit mozek a sám jsem dobrou vůli během vyplňování rychle ztrácel, kladouc si poslední otázku:
Co komu do toho všeho k čertu je? Ještě tak, kdyby byl formulář anonymní, ale takto se nemohu zbavit dojmu, že nás sleduje velký bratr. Většinou údajů stát již disponuje, jak bylo ostatně popsáno v dřívější glose (registr obyvatel, katastr nemovitostí, finanční úřad, zdravotní pojišťovna, správa sociálního zabezpečení, úřad práce, cizinecká policie atd.). Ale proč mám v bytovém listu JMENOVITĚ vyplňovat, kdo se mnou žije v domácnosti?

 

Pan Josef Kukačka napsal pp.prezidentovi, ministrům, poslancům a senátorům následující dopis:

V minulých letech od nás Japonsko koupilo emisní povolenky na kysličník uhličitý za několik miliard dolarů. Ministerstvo životního prostředí je hodlá utratit v programu Zelená úsporám.

Po katastrofě, která Japonsko před týdnem postihla, je japonská vláda, pokud peníze vrátíme, určitě využije na obnovu zničené infrastruktury a pomoc postiženému obyvatelstvu účelněji, než bychom je použili my tady.

My si náš program Zelená úsporám můžeme buď financovat z vlastních zdrojů a nebo se jej můžeme bez náhrady vzdát a nic podstatného se nestane. Vždyť jsme Japonsku vlastně prodali pouze příslib, že u nás ohřejeme méně vzduchu, než bychom mohli. A Japonci povolenky při tak zničené infrastruktuře patrně stejně v dalších letech nevyužijí.

Japoncům tyto původně jejich peníze mohou pomoci rychleji zacelit rány, které od přírody dostali. A jde i o čas. Kdy už jindy, než v případě tak obrovské katastrofy, by mělo platit, že kdo rychle dává, dvakrát dává.

Domnívám se, že tímto gestem dobré vůle můžeme být dobrým příkladem ostatním bohatým státům světa, aby i oni byli s nyní tolik sužovanými Japonci solidárnější.

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Williamem Butlerem Yeatsem

Námořní kapitán, ať už stojí na můstku nebo vyhlíží ze své kajuty, hodně přemýšlí o Bohu i o světě. Ve vzdálených údolích lidé při potulkách obilím a mákem lehce zapomenou na vše mimo hřejivé slunce nad hlavou a laskavý stín stromoví. Ale ten, jehož cesty vedou bouřemi a temnotou, musí neustále přemýšlet. Jednoho července před mnoha léty jsem večeřel s kapitánem Moranem na palubě jeho lodi Margaret, kdesi na západní řece, kam zabrousil nevím už odkud. Zjistil jsem, že je to muž mnoha zajímavých myšlenek okořeněných jeho osobností, jak už to u námořníků bývá.

Mluvil svým podivínským způsobem o Bohu a o světě a všechna svá slova pronášel s nesmírným přesvědčením.

„Pane,“ řekl mi, „slyšel jste už někdy modlitbu kapitána?“

„Ne,“ řekl jsem. „Jak zní?“

 „Zní: Pane, dej mi sílu sebekázně!“

„A co to znamená?“

„To znamená,“ řekl, „že když mne někdo uprostřed noci  vzbudí a řekne mi „Kapitáne, potápíme se!“, tak se nezesměšním. Kdysi, pane, jsem válčil uprostřed Atlantiku a zrovna stál na můstku, když se objevil třetí důstojník a vypadal jako smrtka. „Kapitáne, všechny nás dostanou!“ řekl mi.

 A já mu odvětil: „Když jste nastoupil k námořnictvu, tak jste nevěděl, že každý rok se nějaké procento lodí potopí?“

„Věděl, pane,“ řekl mi a já mu odpověděl: „A nejste tedy placen i za to, že můžeme jít ke dnu?“

„Ano, pane,“ řekl a já odpověděl:  „Tak jděte ke dnu jako muž, zatraceně!“

 

Zapékané brambory s anglickou slaninou a sýrem gruyére

Rozpis pro dvě osoby:

 

400 g brambor

75 g sýru gruyére

40 g másla

25 g anglické slaniny

sůl, černý pepř

 

Syrové brambory postrouháme na tenké plátky. Do pekáčku dáme na dno cca třetinu másla a pokrájené anglické slaniny. Rozprostřeme polovinu brambor, osolíme, opepříme, posypeme zhruba polovinou nastrouhaného sýra a  další třetinou másla a anglické slaniny. Rozprostřeme zbytek brambor, opět osolíme, opepříme, posypeme zbývající polovinou sýra a ozdobíme zbytkem másla a anglické slaniny.

Zapékáme při 200 stupních Celsia zhruba 30 – 40 minut.

Páteční glosy 18. 3. 2011

Vilín - další posel jara




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články