Články

Pondělní glosy 16. 5. 2011

Jestli u nás skutečně platí legislativní prostředí, v němž nelze odvolat vrchního státního zástupce, pak by zákonodárci, kteří tento stav způsobili, měli vrátit svoji mzdu. Proč bychom je měli platit za tak mizernou práci?

 

Proč si Radek John proboha stěžuje, že někdo nahrával jeho spolustraníky? Cožpak sám neradil  (navíc ve funkci ministra vnitra) panu Michálkovi, aby si nahrál svého šéfa? Pěkné pokrytectví!

 

Hlavní ekonom České spořitelny Jan Bureš zakončil svůj článek o chudých a bohatých regionech Evropy perfektním shrnutím: „V dnešním globalizovaném světě platí více než kdy jindy, že vzdělaní a kvalifikovaní snadněji utečou. Chudým regionům a státům pak mohou lehce zůstat na krku levní, neschopní a nezdanitelní.“

 

Čtenář glos J. B. mi napsal:

Přečetl jsem si článek V. Klause týkající se globálního oteplování na serveru Neviditelný pes a diskusi k tomuto příspěvku. Zejména ta diskuse mě utvrdila v tom, že lidstvo je zcela nepoučitelné a nezaslouží si nic víc, než nechat sebou manipulovat. Opět jsou tady doby, kdy je jakýkoliv názor proti většinovému názoru manipulovaného stáda označen za hloupý výplod a jeho autor za nesvéprávného. Vždyť kdo se jen pokusí polemizovat o globálním oteplování a vlivu člověka na toto oteplování, je okamžitě dost nevybíravě osočen a veškerá diskuze je ukončena tvrzením - globálně se otepluje, může za to člověk a jeho emise CO2 a basta fidly. Úplně stejné je to s EU. Všude kolem sebe, i mezi lidmi, se kterými se stýkám, se setkávám s minimálně divnými pohledy, když si dovolím polemizovat o přínosu EU a nedej bože přínosu zavedení EURA. Následuje skoro odplivnutí se slovy, víš jaký by tady byl bordel, kdyby nebylo EU?
Marně se jim všem snažím vysvětlit, že toho jaký by tady byl bordel se neobávám, že se spíš obávám toho, jaký tady bude pod taktovkou EU pořádek. Boj je to však marný a nastolení novodobé formy socialismu ( úředníkem a byrokratem řízený lidský život) je asi již neodvratné. A ti nositelé menšinových (vlastních) názorů se musí připravit na moderní převýchovná zařízení, kde jim bude pod taktovkou dobře vyškoleného specialisty změněn názor a i pro ně se stane samozřejmostí to, že jediný a správný je ten většinový.

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Théophilem Gautierem

                                                          Motýli

 

                                             Motýli, zcela sněhobílí,

                                             nad mořem tvoří zářný mrak;

                                             motýli krásní, v které chvíli

                                             letět smím s Vámi do oblak?

 

                                             Má kněžko lásky tmavozraká,

                                             zda víte, krásko krásek všech,

                                             když mně by dali křídla taká,

                                             zda víte, kam by mne hnal spěch?

 

                                             Bez polibků bych růže nechal

                                             a po hvozdech a úvalech,

                                             bych k Vám, můj květe, rychle spěchal

                                             a mřel na rozevřených rtech.

 

 

Zahrada, pátek třináctého...

Páteční glosy 13. 5. 2011

Představte si, že si koupíte nejdražší počítač na trhu a pak jej používáte jen jako psací stroj. Že je to neuvěřitelné plýtvání? Ale, ale…

Ze zatím dodaných osmatřiceti obrněných transportérů Pandur působí čtyři v Afganistánu a ostatní se prohánějí po cvičišti. Jeden z jeho řidičů pak konstatuje: „Pandur je hodně velký, pro protivníka je to zajímavý a hlavně jednoduchý cíl…podvozek má sice dobré schopnosti, ale uvnitř obsahuje vůz zbytečně moc elektroniky, kterou vojáci nepoužijí…“

 

Přítel O. V. mi napsal:

Včera mě "dojal až k slzám" vůdce sociálních demokratů Sobotka, když zdůvodňoval nesouhlas poslanců ČSSD s tzv. "malou důchodovou reformou", která částečně narovnává do nebe volající zhovadilost poškozující lidi s vyššími příjmy. Jeho argument, že je naprosto nepřijatelné, aby se kvůli zvednutí důchodů deseti procentům seniorů snížily sedmdesáti procentům ostatních, je pozoruhodným úkazem robinhoodského pojetí sociální spravedlnosti. To, že oněch deset procent během svého aktivního života zásadním způsobem přispívá na to, aby oněch zbylých devadesát vůbec nějaké důchody mělo, se jaksi opomíjí.

 

Dialog na FB:

Bárta a Kočí by měli jít okamžitě do showbusinesu…

Oni už v jednom dobře placeném jsou, jen to vstupné jsme neplatili dobrovolně!

 

Čtvrteční glosy 12. 5. 2011

Nestačím zírat: „úsporná vláda“ respektive ministerstvo vnitra slíbilo České veterinární správě 25 milionů korun na program „Česká zvěřina“, který má „omezit černý prodej zvěřiny a zvýšit povědomí lidí o tomto mase“.  Čípak kamarádi ten program zrealizují?  

 

Předseda ČSSD Sobotka si udělal audit pracovitosti jednotlivých stínových ministrů. Audit měl pro Sobotku mimo jiné vysledovat, kdo ze stínových ministrů  pořádá tiskové konference, posílá do médií tiskové zprávy anebo jak často je v médiích vidět.

Proč se to tedy jmenuje audit pracovitosti, nechápu. Snad audit vytváření PR bublin…

 

Čtenář glos P. J. mi napsal:

Jan Werich, moudrý to muž, v jedné ze svých pověstných předscén s Miroslavem Horníčkem se dotkl osoby vévody Albrechta z Valdštejna a jeho vojensko-politických ambicí a vizí, za něž byl, jak známo, Valdštejn odměněn bodnou ranou do těla. Příslušný dialog končí takto: “…a nebyl to blbej nápad. Proto ho taky zabili. Za velký nápady se zabíjí, za blbý nápady se nezabíjí. Kdyby se zabíjelo za blbý nápady, to by bylo bytů volnejch!”

Mám pocit, že kdyby se dnes zabíjelo v české kotlině za blbé nápady, máme tu hustotu osídlení jako na Aljašce.

Nejčerstvější příklad za mnohé – snížení bezcelní hodnoty dovozu ze třetích zemí na limit 22,00 EUR. Opatření, které má zřejmě přispět k naplnění státní kasy a které mohl vymyslet pouze státní úředník na ozdravném pobytu v zotavovně v Praze-Bohnicích. Nápad hodný šílených římských imperátorů, při němž si lidé z praxe nutně musí ťukat na čelo.

Zásilka v hodnotě 22,00 EUR a více bude tedy nyní podléhat celnímu řízení a následnému vybírání cla a DPH. V limitním případě jde o celní hodnotu řekněme 550,00 Kč, což v případě celní sazby např. 10% a DPH ve výši 20% znamená přínos pro stát v částce 176,00 Kč. Když si uvědomíme, že onu zásilku musí někdo vzít do ruky, prohnat rentgenem, když si nebude jist obsahem, tak rozbalit, znovu zabalit, vystavit výměr na celní dluh, případně napsat dopis adresátovi s požadavkem na doložení celní hodnoty (požaduje se zpravidla výpis potvrzující výši úhrady dodavateli), odpověď adresáta, následné odeslání zásilky po celním řízení, tak tu máme administrativy a ztráty času za stovky až tisíce Kč.

Nyní má osobní zkušenost. Mám firemní vůz dovezený z USA. Ne z rozmařilosti, nýbrž proto, že evropský vůz obdobné kategorie by byl 2x dražší (proč asi?). 24. dubna t.r. jsem si   pro tento vůz objednal náhradní díly asi za 110,00 USD, takže čekám, že státu doplatím asi 600,00 Kč na clu a DPH. Americký dodavatel díly odeslal 26.4. a 28.4. dorazily letecky

do Prahy. Od této doby do dnešního dne leží někde v Praze na poště a čekají. Já rovněž čekám a auto je nepojízdné. Kdybych tyto díly už měl a mohl auto používat, mohl jsem velmi pravděpodobně zajistit pro firmu zakázky za ca 500 tisíc Kč, což by v zisku mohlo činit nějakých 120 tisíc Kč, z nichž by stát na daních získal asi 23 tisíc Kč. Nicméně pro stát je zřejmě důležitějších oněch 600,00 Kč. Tomu se říká šetřit, ať to stojí, co to stojí.

My, co nemáme moudrost státních úředníků, samozřejmě už teď víme, že se rozvine efektivní systém dvojích fakturací a podfakturací, takže očekáváme posílení počtu úřednictva, které bude hlídat a kontrolovat správnost uváděných celních hodnot. A jelikož je to neuhlídatelné, tak s velikou pravděpodobností očekáváme, že se nakonec začne blbnout s “cenami obvyklými” a clo a DPH se začnou vybírat více či méně paušálem.

A dalším příkladem úřední blbosti je aféra šéfky exekutorské komory Tvrdkové. Její “hraběcí rada”, aby se lidé, poctění neoprávněnou návštěvou exekutora, nejlépe odstěhovali a změnili si jméno, už je skutečně pozvánkou na dýchánek u doktora Chocholouška. A nejhorší je, že pan ministr Pospíšil se svou dětskou tváří sice prohlásil, že její výrok je absurdní, nicméně aby takovou kr..u (prospěšné dojnice prominou) vyrazil navěky z oblasti justice, tak k tomu to zřejmě ještě nestačilo. Já sám jsem přesvědčen, že poslanci, když schvalovali předpisy ohledně exekučního řízení, museli být zhulení nebo podplacení, protože něco tak nebetyčně a neurvale nespravedlivého by snad člověk ve střízlivém stavu nemohl schválit. Tady by se měl nechat vidět Ústavní soud a ne se patlat ve stavebním spoření. Podle mne by Ústavní soud měl především hlídat ústavnost a maximální soulad práva se spravedlností a normu, která vymáhá právo pomocí zákonem posvěceného bezpráví, by měl okamžitě sám zrušit.

 

 

 

Středeční glosy 11. 5. 2011

Premiér Nečas přednášel studentům filosofie o důchodové reformě a opět použil oblíbený argument: „Dnes připadají na jednoho důchodce dva výdělečně činní lidé, v roce 2050 bude připadat na jednoho penzistu jeden výdělečně činný člověk."

Může být, ovšem nikdo nebere v potaz, o kolik víc vyprodukuje ten výdělečně činný člověk v roce 2050 oproti tomu dnešnímu. Takže všechny ty propočty jsou veskrze falešné.

 

Spoluzakladatel ODS Petr Havlík:

Reforma je nyní tak nadužívané slovo, že už ztratilo svůj obsah. Není tedy divu, že lidé jsou přinejmenším zmatení a v tom horším případě znechucení.

 

Řekové vymysleli zajímavý způsob řešení své zadluženosti: generální stávku!

 

Čtenář glos P. J. mi napsal:

Potřebujeme reformy, pěje unisono naše pravice i levice. Ale pravice, když jí přiznám upřímnou snahu o provádění reforem, neumí potřebné reformní kroky ani vysvětlit ani prodat.

Kuňkání ministrů Hegera či Drábka nikoho nenadchne ani nepřesvědčí, ačkoliv jsou oba možná muži na svém místě. Zato ryk sociální demokracie přeslechnout nelze. Vytahují osvědčenou zbraň kalibru důchodci a podpora rodin s dětmi. Zdatné sekundanty mají v odborech, které samozřejmě  reformy podporují, ale ne ty, které se týkají odebrání sektářských výhod a socialistických výdobytků.

Nemám nic proti podpoře rodinám s dětmi, ale musí jít o podporu systémovou, cílenou a žádoucí a taková může být jen a pouze ve formě daňových úlev a nikoliv přímých dotací.

Neboť ten, kdo platí daně, tak také pracuje a vytváří takové sociální klima, že i jeho potomci nejspíš budou mít snahu pracovat. Vím, že v duchu lokálního menšinohavlismu jsem za asociála, ale já jsem ochoten podporovat rodiny s dětmi pracujících rodičů a nikoli množírny konzumentů sociálních dávek.

Čili sečteno a podtrženo, reformy, ty vskutku potřebné a žádoucí, jsou v Česku nerealizovatelné a neproveditelné. Shoda pravicových stran na jejich nutnosti je pouze proklamativní, avšak jejich skutečné provádění brzdí neukojené ambice politických trpaslíků posedlých vlastní důležitostí a zaslepených strachem z příštích voleb. Problém, a to značný, je i v tom, že současná vláda sice hovoří o nutnosti šetřit, ale zároveň neumí a nechce sáhnout do vlastního revíru a zredukovat či zrušit přebujelé úřady, agentury, výbory a podvýbory, které stojí stamiliony a miliardy, nemají žádný efekt a jenom iritují občany.

Ve světle kupř. zvyšování zdravotnických poplatků je tento rest vlády jen sypání soli do vředu. Příští volby nejspíš vyhraje sociální demokracie, ta provede reformu jedinou, kterou zná a umí – ukradne znovu více peněz těm, kteří ještě nějaké peníze mají, a tím posune letitý prů..r  opět o několik let dále. Nakoupí hlasy voličských tupounů, nechá se oslavovat a bude se opájet vlastní úžasností.

 

 

 

Úterní glosy 10. 5. 2011

Je zcela neuvěřitelné, kolik politiků se stále domnívá, že Řecko nezkrachuje, ačkoliv už zkrachovalo…

 

Že to tato vláda myslí se snižováním deficitu a s likvidací zbytečného přerozdělování vážně, uvěřím až tehdy, kdy zcela zruší „stavební“ spoření a podporu hypoték. Do té doby to bude vláda populistická.

 

Ondřej Neff v dnešních Lidovkách: Media nestojí o moudrost a pravdu, protože jejich konzumenti o to nestojí.

Pondělní glosy 9. 5. 2011

Přítel O. V. mi napsal:

K neustále opakovaným volbám v obci Krupka na Teplicku mám tuto politicky vysoce nekorektní poznámku.

Naprostá většina lidí žije v iluzi, že tzv. občanské svobody a jim podobné atributy současných společností, jsou tu nějak odjakživa, že je patrně předal osvíceným státníkům nějaký biblický Mojžíš, obdržev je před tím od Boha na vrcholu některého z alpských velikánů (jedná se totiž o iluzi veskrze (západo) evropskou). Samozřejmě tomu tak není. Například všeobecné volební právo je novinkou z historického hlediska velmi čerstvou. Jak ve staré athenské "polis", tak i například ve Velké Británii, mohli ještě počátkem devatenáctého století volit pouze vážení občané, tedy ti, kteří "aktivně přispívali k blahu obce". To znamená ti, kteří především pracovali, odváděli řádně daně, zaměstnávali další lidi a podobně. Pouze ti byli považováni za dostatečně moudré (dnešním slovem "kvalifikované") na to, aby se pomocí volebního práva podíleli na dalším rozkvětu obce. Všeobecné volební právo, s jehož zaváděním se započalo v devatenáctém století, bylo, jak se ukazuje, klasickým krokem na cestu do pekel dlážděnou dobrými úmysly. Ve světle tradičně pojímaného volebního práva by samozřejmě žádná "krupka" nehrozila. Vážený občan by se dal jen stěží přemluvit k tomu, aby "za stovku" volil nějaký obskurní spolek. V tomto světle by pak neměli volební právo ti, kteří nevytvářejí žádné pro obec prospěšné hodnoty, kteří jsou závislí pouze na tom, co vyprodukuje někdo jiný. Dovedeno do konce, volební právo by nenáleželo nejen "nefachčenkům" a notorickým příjemcům sociálních dávek, ale také vojákům, policistům (což tu kdysi bylo) a vůbec státním úředníkům. To, že tento návrat ke kořenům je dnes ryzí iluzí, neznamená, že by nebyl věcí velmi logickou a užitečnou.

 

Opsáno z facebooku:

Úžasné. Vyhrát v závodech v postrkování kusu pečené gumy po umělém ledě křivejma tyčkama, to je věru důvod k národní hrdosti.

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Robertem Browningem

Noční schůzka

 

Šeď moře, temné země pruh

a srpek luny zářící

a poplašených vlnek cval,

jak spánek jsem jim zpřetrhal,

když v zátočině s pramicí

jsem tiše přídí proťal vzduch.

 

Pak v teplém písku pláže jít,

tři pole přejít ke statku

a zaťukání, vrznutí,

škrt sirky, modré vzplanutí

a radostný hlas ve zmatku,

než srdce spolu mohou bít.

Krajina mého srdce - údolí Moravské Sázavy u Lupěného




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články