Články

Úterní glosy 25. 10. 2011

Švýcaři zřetelně začali dělat práci české policie. Bude tedy možné srovnávat…a vyhazovat přebujelé české policejní náčelníky.

 

Lékařské odbory daly ministru zdravotnictví Hegerovi další ultimátum. Dbře mu tak. Kdo si zadá s vyděrači, nemůže čekat nic jiného. Alespoň nyní by si ovšem měl zopakovat větu „S vyděrači se nejedná, vyděrači se likvidují.“

 

Je zajímavé, jak ta stará, nekorektní moudra platí: nejhorší jsou vzteklí trpaslíci.

 

Prezident Evropské unie Herman van Rompuy prohlásil, že politici jsou v zájmu řešení dluhové krize připraveni změnit i základní smlouvy EU. Jak typické: o občanech - voličích a o tom, zda vůbec a jak chtějí stávající smlouvy změnit, ani slovo, slovíčko.

 

Opsáno z facebooku na důkaz, jaká zhůvěřilost je všeobecné hlasovací právo:

Vzhledem k tomu že 80% pracujících dostává jen minimální mzdu, ze které, poté co zaplatí nájem a energie, nezbývá dostatek peněz ani na základní potraviny, tak se nabýzí otzáka kdo chodí do těch fastfoodů. Já v tom mám jasno: zloději jako jsou celebrity, podnikatelé, manažeři, voliči ODS a TOP 09 a jejich haranti, mádlovci…

p.s. text zveřejněn bez korektury.   a spousta dalšího odpadu této společnosti, co nevytváří žádné skutečné hodnoty a jen žijí z práce ostatních, kteří na ně musí otročit za almužnu! Chodí se tam nacpávat extrémě předraženým jídlem a ještě sedí co nejblíže u okna, címž se vysmívají těm statisícům lidí co v této zemi trpí hlady! Fastfoody zrušit a jejich zákazníky poslat na nucené práce.

Pondělní glosy 24. října 2011

Mirek Topolánek na kongresu ODS také prohlásil, že se mu zdá, že se v ODS málo diskutuje. To může být ovšem ze tří důvodů: ODS je natolik ideově a zásadově kompaktní, že veškeré problémy každodenní politiky nemusí diskutovat, neboť jejich řešení jasně vyplývá z těchto idejí a zásad. Druhou možností je, že je ve vedení ODS příliš mnoho lidí, kteří žádné ideje a zásady nemají, ale o každodenní politické praxi přesto nediskutují, neboť na to nemají intelektuální a odborné schopnosti. Třetí a poslední možností pak je, že na diskusi není čas, neboť ten je pohlcován vnitrostranickými a koaličními rozmíškami a chaotickým vládnutím, generujícím další a další akutní problémy. 

 

Smrtí Kaddáfího nic nekončí…až přerozdělením licencí naftových polí.

Mimochodem, největším hrdinou boje s Kaddáfího zločinným a krvavým režimem je Mustafa Abdal Džalíl, který byl po čtyři roky ministrem spravedlnosti tohoto režimu, ale dozajista se stane dalším oblíbencem zásadových západních politiků… 

 

A opět máme k dispozici jen zcela neúplné zprávy. Včera jsme se kupříkladu dozvěděli, že za dosud neschválený obří ekotendr utratilo ministerstvo financí z našich kapes již 16 milionů korun, a to převážně za platby známým pražským advokátním firmám a pochopitelně vždycky bez výběrového řízení, neboť kontrakt rozdělilo na několik menších. Moc bych si  však (a jistě nejen já) rád zalistoval materiály a účty, za které jsem musel zaplatit. S pravděpodobností hraničící s jistotou tvrdím, že jde o zcela zbytečné právní úkony a bláboly, bez kterých bychom se všichni lehce obešli…

 

Analytička Lenka Zlámalová v LN: Záchrana eura není žádné melodrama o solidaritě ani evropanství. Je to tvrdý pragmatický střet, kolik za iluzi o společné měně nechají politici zaplatit své voliče a kolik spřízněné bankéře.

 

Alexander Tomský: „Vždyť to byl všude především neúprosný růst státní byrokracie, neúměrné platy státního sektoru, z principu špatné státní zakázky, nejrůznější (eko) i jiné dotace a nekonečný růst zbytečných humanitních vysokoškolských studií, nemluvě o státních dluzích eurozóny a levných penězích, který nakonec přidusil onen nenáviděný trh, jenž to už dnes nestačí všechno živit."  

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Robertem Williamem Servicem

Tři ženy

 

Dí Jones: jsem rád, že moje paní

se vzdělaná být zrovna nezdá,

mít více intelektu k mání,

tak vedle ní bych nebyl hvězda;

mít trochu navrch v našem klání,

tak chytřejší mne se i pes zdá.

 

Dí Smith: jsem rád, že moje žena

je nehezká, to věc je jistá,

však ví, kdy ztichnout jako pěna,

sic zbláznil bych se dozajista:

vždyť z bezdůvodné žárlivosti

se trápím i tak víc než dosti!

 

Dí Brown: má žena chytrá není

a krásu také nemá v tváři,

je vážná, nebaví ji čtení,

však neskutečně dobře vaří!

Když u plotny se pootočí,

tak necháte hned na ní oči.

 

Vždyť nad to v životě víc není

(teď přijde jádro mojí rady),

být s tím, co máme spokojení,

vždy vidět na svých ženách klady

a rozhodně se stranit lidí,

co jenom jejich chyby vidí.

 

 

Dušené řezy z jehněčí nožky po turecku

Rozpis pro dvě osoby:

 

2 plátky příčně řezané jehněčí nožky s kostí, cca 3 cm silné (jehněčí osso bucco)

200 g rajčat

200 g dýně

100 g zelených paprik

50 g cibule

1 stroužek česneku

1 menší chilli paprička

2 dcl jehněčího (nebo telecího) fondu

1 lžíce hrubě nasekané máty

sůl, pepř

olivový olej na smažení

 

Plátky jehněčího osolíme a opepříme. Cibuli a česnek jemně nasekáme, z chilli papričky odstaníme semeník a semena a nakrájíme ji na proužky. Rajčata blanšírujeme, oloupeme, zbavíme semen a nakrájíme na  větší kousky (možno použít konzervované).

V kastrolu rozehřejeme olej a plátky masa na něm z obou stran prudce osmahneme. Přidáme cibuli, česnek a chilli papričku a krátce je též osmahneme.  Přidáme rajčata a polovinu fondu. Za občasného podlévání dusíme cca 90 minut v troubě při 200 stupních Celsia.

Mezitím nakrájíme oloupanou a semen zbavenou  dýni na větší kostky (cca 3cm), papriky zbavíme semeníků a semen a nakrájíme na  větší kousky (cca 2 cm). Nakonec dýni a papriku přidáme k podušenému masu a dusíme dalších 20 minut. Dle potřeby dosolíme a dopepříme a na závěr vmícháme nasekanou mátu.

 

Příloha: pilaf

Rozpis pro 2 osoby:

 

80 g dlouhozrné rýže

½ menší cibule

1 hrudka másla

10 g piniových semínek

sůl

čerstvě tlučený pepř

½ lžičky tlučeného badyánu

¼ litru drůběžího fondu

 

Cibuli jemně nasekáme a osmahneme do sklovata na másle. Přidáme piniová semínka a rýži a za stálého míchání necháme též zesklovatět. Přilejeme drůbeží fond, osolíme, opepříme, vsypeme badyán a  pomalu vaříme 15 – 20 minut.

Naservírované maso, zeleninu a pilaf ozdobíme snítkou máty.

 

Doporučené víno: středně těžké červené  

Úterní glosy 18. 10. 2011

Šéfredaktor Respektu Erik Tabery zřejmě věří, že tento týdeník má nejen duši, ale i vlastní myšlení. Jinak by přece nenapsal do včerejšího čísla „…přiznejme, že tento časopis příliš nevěřil šancím TOP 09 dostat se do parlamentu.“ Ale spíše se bojí přiznat, kdo z velkých žurnalistických hvězd se takto utnul…

Vzhledem k tomu, že ve stejném článku napsal „Paroubek má charisma, jež mnozí podceňují“, předpokládám, že to byl on. Neboť „charisma“, ať už  beru tento pojem sociologicky coby schopnost svými mimořádnými osobními vlastnostmi přesvědčit ostatní, aby mne uznávali a byli mi oddaní (Weber) nebo psychologicky, tedy vlastnost být přitažlivý a okouzlující, umět ovlivňovat lidi a vybuzovat v nich sympatie, rozhodně Paroubek nemá. Jen děsivou touhu po moci za každou cenu, což podle mých celoživotních zkušeností  je v politice ta nejnebezpečnější vlastnost. 

 

Čtenář glos P. H. mi napsal k vysoké odměně pracovníka ministerstva financí dr. Franty:
Na základě mých dlouholetých zkušeností v oblasti finančních trhů si neodpustím poznámku ke zdůvodnění vyplacené vysoké odměny panem ministrem financí. Při krizích se investoři, zcela racionálně, vyhýbají rizikovějším aktivům, banky snižují svou ochotu k úvěrování podnikatelského sektoru, a ty peníze se velmi rychle přesouvají do tzv. bezpečných přístavů, které již po mnoho let představují státní dluhopisy. Takže by se dalo říci, že pan Dr. Franta dostal svou odměnu zcela nezaslouženě, neboť právě krize mu jeho práci velmi ulehčila. Jednak zvýšenou poptávkou po státních dluhopisech, která, spolu s iniciativou centrální banky, vedla ke snížení úrokových sazeb, což znamená snížení nákladů financování státního dluhu. Ale pokud je odměnňování úředníků nastaveno podle "výsledků hospodaření", tak se proti tomu nemůže nic namítat, jen proti té "ubohé" ministrově výmluvě.

Pondělní glosy 17. 10. 2011

V Belgii znárodní banku Dexia…netušil jsem, že se podruhé v životě dočkám doby s takovými titulky.

 

Vysvětlení ministra Kalouska, proč pobral jeden z úředníků ministerstva financí za rok 2009 celkem 1,85 milionu korun na mzdě a odměnách:„Tu odměnu mu napsal můj předchůdce pan Janota a týká se to roku 2009, kdy byla velká hospodářská a finanční krize, kdy bylo velmi složité refinancovat co nejlevněji a bez finančních rizik státní dluh. Pan ministr usoudil, že pan ředitel Franta učinil při správě státního dluhu záslužnou práci a že mu ta odměna patří.“

Sakra, copak to nepatří ke zřejmé náplni jeho práce? To je něco navíc?

 

Z blogu Terezy Kakosové na idnes:

Demonstruje se proti boháčům, proti nízké solidárnosti s chudými, proti konzumnímu způsobu života a proti kapitalismu.

Kapitalismus přitom zažil jen krátké okamžiky při plném vědomí. Drtivou část svého života prožívá v umělém spánku. Stará se o něj tým socialistický mediků, kteří regulují jeho dýchání a omezují metabolické funkce. Tento tým socialistických pečovatelů však jde ještě dál. Vydávají se za blízké příbuzné kapitalismu a maskují realizaci svých socialistických vizí jeho vůlí. A když se ukáže, že jejich rozhodnutí byla mylná, všechno svedou na kapitalismus. Davu se předhodí bezvládné, v umělém spánku udržované tělo.

Žijeme v bludném kruhu. Socialisté volají po omezení a regulaci trhu (kapitalismu), ale ten kdykoli začne fungovat, okamžitě vzbuzuje ambice socialistů jej řídit a usměrňovat. Díky jejich omezením, díky přebujelosti státu (EU) jako pečovatele a díky minimální důvěře v tržní prostředí jsme minimálně my v Evropě tam, kde jsme. Téměř každé rozhodnutí Evropské unie z posledních let jde zcela proti principům kapitalismu – svobodě, volné soutěži a tržnímu prostředí.

Demonstranti v ulicích vidí jedinou možnou cestu k nápravě v regulacích bohatství a bohatých. Místo toho, aby volali „vzbuďte kapitalismu“ volají „vypněte mu dýchací přístroj“! Chudoba jedněch není způsobena bohatstvím druhých, stejně jako něčí neschopnost není způsobena schopností jiného. Je to mnohem jednodušší. Budeme se mít lépe jen tehdy, když opět uvěříme v sílu svobody a schopnosti jednotlivce. Když řekneme dostatečně hlasitě dost těm, kteří nám slibují pomoc a peníze v nouzi, do které bychom se nikdy nedostali, kdyby nám je předtím nesebrali.

 

 

Svět se opravdu zbláznil: v sobotní MFDnes vyšel celostránkový rozhovor „s písničkářem a přívržencem iniciativy Vyměňte politiky“, Tomášem Klusem, uvedený větami „Pusťte si jeho nové CD a třetí písničku už nevymažete z hlavy. Protest song Pánubohudooken“…a v textu následuje ukázka: „Mnohý nešťastník hledá řešení v extrému. A tak bacha na rudé koalice. Vzpomeňte, jaká je po třešních stolice. Nedávno zase přišla jedna děsivá zpráva, že se zase valí dělníci, tentokrát zprava. Poznávacím znamením jsou holé hlavy, neznalost dějin a ústavy.“

Umění hraničící se zločinem…

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Alfredem Noyesem

Když otecko zahučel do rybníka

 

Nálada žádná. Den jako zlý sen.

Strašlivá nuda, v níž mlčet šlo jen.

Málem už končil ten nevlídný den,

ve kterém čas vůbec neutíká,

pak

otecko zahučel do rybníka.

 

V mžiku se každému zjasnila líc,

Timothy chechtal se čím dál tím víc,

„Podej mi kameru! Tak rychle! Dělej!

Na břeh už drápe se, od bahna celej!“

 

Zahradník vypukl v huronský smích,

přitom se popadal za velký břich,

kačeny spustily to svoje „kvák“

jakoby vztekem řval stařičký drak.

„To byl den,“ každičký dodnes říká,

„když

otecko zahučel do rybníka!“

Zelňačka dle starého rodinného receptu

Rozpis pro 4 osoby:

 

16 dkg jemně kysaného zelí

2 menší, žlutomasé, nerozvařující se brambory

8 dcl vody

1 vrchovatá lžíce hladké mouky

2 dcl kysané smetany

2 žloutky

hrudka másla

½ lžičky kmínu

sůl, pepř

1 lžička sladké papriky

½ lžičky pálivé papriky

10 dkg uherské paprikové klobásy (Csabai kolbász či podobnou)

 

Zelí, pokud je skutečně jemně kysané a nepříliš kyselé, neproplachujeme, jen nasekáme nožem na drobnější kousky. Brambory oloupeme a nakrájíme na drobné kostičky (cca  ½  x ½ cm). Klobásu nakrájíme na kolečka, která osmahneme na másle, vyndáme z tuku a odložíme na další použití. Do tuku vsypeme sladkou papriku a mouku, které za stálého míchání též mírně osmahneme. Zelí, brambory a kmín povaříme cca 15 - 20 minut na mírném ohni v hrnci s přiléhavou poklicí, aby se polévka příliš nevyvařila, psplíme, opepříme, vlijeme tuk s osmahnutou moukou a paprikou a na závěr důkladně vmícháme žloutky a následně kysanou smetanu. Dle chuti  ještě dosolíme a dopepříme, krátce povaříme a servírujeme s osmahlými kolečky klobásy (v horké polévce se okamžitě prohřejí) a pálivou paprikou, kterou polévku dle chuti posypeme.

Ideální příloha: tmavý chléb

Čtvrteční glosy 13. 10. 2011

Manipulace novinářů prostřednictvím komentářů, který se vydávají za zprávy, je čím dál tím častější. Tady je exemplární příklad, „zpráva“ z včerejšího  idnes: "Neschopnost skupiny slovenských liberálních politiků, sdružených ve straně Svoboda a solidarita (SaS), nahlédnout širší souvislosti evropské i domácí politiky způsobí, že se hlavním hráčem slovenské politiky opět stane bývalý premiér a předseda dosud opoziční strany Směr - sociální demokracie Robert Fico."

 

K návrhu zákona, který má zabránit bulváru publikování fotografií „celebrit“ bez jejich souhlasu, a to pod hrozbou vysokých pokut, mám ambivalentní postoj. Na jedné straně z vlastní zkušenosti vím, jak nepříjemný je pocit, že na vás někdo číhá za křovím a fotí bez vašeho vědomí  v co „nejprodejnějších“ momentech, na druhé straně ovšem také z vlastní zkušenosti vím, kterak slastný pocit to je, když bulvár kupříkladu otiskne moje fotografie z maškarního plesu, které si bez mého vědomí a gratis stáhne z mých webových stránek a opatří je titulky o sexuálních orgiích a představuji si ty blbce, kteří za takové nesmysly utrácejí peníze a slastně slintají či prskají vzteky…

Středeční glosy 12. 10. 2011

Dá se ovšem očekávat, že eurohujeři se nyní vrhnou na Richarda Sulíka a  budou se snažit politicky jej zničit za každou cenu.  

 

Podle britského deníku Daily Telegraph nejnovější nařízení EU zakázalo dětem do osmi let nafukovat obyčejné balonky bez dohledu dospělých osob. Bez jejich přítomnosti nesmí ani foukat do frkaček, ty jsou nově vedeny jako nebezpečné hračky pro děti mladší čtrnácti let. Nejhroznější na této zprávě je, že už u sbevětší pitomosti si nemůžeme být jisti, zda je to drsný vtípek nebo eurounijní realita.Osobně bych hlavně zakázal dětem nafukovat prezervativy, neboť při jejich poškození se pak rodí ještě víc takových cvoků, jací nám vládnou v EU.

 

Zlatá slova redaktora Milana Vodičky v MF Dnes:

Afgánské selhání má stejný kořen jako krize ekonomiky a sebevědomí  Západu. Rozhodují ignorantští manažeři bez vize a strategie, pro něž není nejdůležitější výkon, ale prezentace. Vytvářet dojem, že auto jede a zrychluje, je pro jejich kariéru významnější  než fakt, že nadskakuje na místě. Nepotřebují nic vědět, jen ovládat power – point.




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články