Články

Čtvrteční glosy 12. 5. 2011

Nestačím zírat: „úsporná vláda“ respektive ministerstvo vnitra slíbilo České veterinární správě 25 milionů korun na program „Česká zvěřina“, který má „omezit černý prodej zvěřiny a zvýšit povědomí lidí o tomto mase“.  Čípak kamarádi ten program zrealizují?  

 

Předseda ČSSD Sobotka si udělal audit pracovitosti jednotlivých stínových ministrů. Audit měl pro Sobotku mimo jiné vysledovat, kdo ze stínových ministrů  pořádá tiskové konference, posílá do médií tiskové zprávy anebo jak často je v médiích vidět.

Proč se to tedy jmenuje audit pracovitosti, nechápu. Snad audit vytváření PR bublin…

 

Čtenář glos P. J. mi napsal:

Jan Werich, moudrý to muž, v jedné ze svých pověstných předscén s Miroslavem Horníčkem se dotkl osoby vévody Albrechta z Valdštejna a jeho vojensko-politických ambicí a vizí, za něž byl, jak známo, Valdštejn odměněn bodnou ranou do těla. Příslušný dialog končí takto: “…a nebyl to blbej nápad. Proto ho taky zabili. Za velký nápady se zabíjí, za blbý nápady se nezabíjí. Kdyby se zabíjelo za blbý nápady, to by bylo bytů volnejch!”

Mám pocit, že kdyby se dnes zabíjelo v české kotlině za blbé nápady, máme tu hustotu osídlení jako na Aljašce.

Nejčerstvější příklad za mnohé – snížení bezcelní hodnoty dovozu ze třetích zemí na limit 22,00 EUR. Opatření, které má zřejmě přispět k naplnění státní kasy a které mohl vymyslet pouze státní úředník na ozdravném pobytu v zotavovně v Praze-Bohnicích. Nápad hodný šílených římských imperátorů, při němž si lidé z praxe nutně musí ťukat na čelo.

Zásilka v hodnotě 22,00 EUR a více bude tedy nyní podléhat celnímu řízení a následnému vybírání cla a DPH. V limitním případě jde o celní hodnotu řekněme 550,00 Kč, což v případě celní sazby např. 10% a DPH ve výši 20% znamená přínos pro stát v částce 176,00 Kč. Když si uvědomíme, že onu zásilku musí někdo vzít do ruky, prohnat rentgenem, když si nebude jist obsahem, tak rozbalit, znovu zabalit, vystavit výměr na celní dluh, případně napsat dopis adresátovi s požadavkem na doložení celní hodnoty (požaduje se zpravidla výpis potvrzující výši úhrady dodavateli), odpověď adresáta, následné odeslání zásilky po celním řízení, tak tu máme administrativy a ztráty času za stovky až tisíce Kč.

Nyní má osobní zkušenost. Mám firemní vůz dovezený z USA. Ne z rozmařilosti, nýbrž proto, že evropský vůz obdobné kategorie by byl 2x dražší (proč asi?). 24. dubna t.r. jsem si   pro tento vůz objednal náhradní díly asi za 110,00 USD, takže čekám, že státu doplatím asi 600,00 Kč na clu a DPH. Americký dodavatel díly odeslal 26.4. a 28.4. dorazily letecky

do Prahy. Od této doby do dnešního dne leží někde v Praze na poště a čekají. Já rovněž čekám a auto je nepojízdné. Kdybych tyto díly už měl a mohl auto používat, mohl jsem velmi pravděpodobně zajistit pro firmu zakázky za ca 500 tisíc Kč, což by v zisku mohlo činit nějakých 120 tisíc Kč, z nichž by stát na daních získal asi 23 tisíc Kč. Nicméně pro stát je zřejmě důležitějších oněch 600,00 Kč. Tomu se říká šetřit, ať to stojí, co to stojí.

My, co nemáme moudrost státních úředníků, samozřejmě už teď víme, že se rozvine efektivní systém dvojích fakturací a podfakturací, takže očekáváme posílení počtu úřednictva, které bude hlídat a kontrolovat správnost uváděných celních hodnot. A jelikož je to neuhlídatelné, tak s velikou pravděpodobností očekáváme, že se nakonec začne blbnout s “cenami obvyklými” a clo a DPH se začnou vybírat více či méně paušálem.

A dalším příkladem úřední blbosti je aféra šéfky exekutorské komory Tvrdkové. Její “hraběcí rada”, aby se lidé, poctění neoprávněnou návštěvou exekutora, nejlépe odstěhovali a změnili si jméno, už je skutečně pozvánkou na dýchánek u doktora Chocholouška. A nejhorší je, že pan ministr Pospíšil se svou dětskou tváří sice prohlásil, že její výrok je absurdní, nicméně aby takovou kr..u (prospěšné dojnice prominou) vyrazil navěky z oblasti justice, tak k tomu to zřejmě ještě nestačilo. Já sám jsem přesvědčen, že poslanci, když schvalovali předpisy ohledně exekučního řízení, museli být zhulení nebo podplacení, protože něco tak nebetyčně a neurvale nespravedlivého by snad člověk ve střízlivém stavu nemohl schválit. Tady by se měl nechat vidět Ústavní soud a ne se patlat ve stavebním spoření. Podle mne by Ústavní soud měl především hlídat ústavnost a maximální soulad práva se spravedlností a normu, která vymáhá právo pomocí zákonem posvěceného bezpráví, by měl okamžitě sám zrušit.

 

 

 

Středeční glosy 11. 5. 2011

Premiér Nečas přednášel studentům filosofie o důchodové reformě a opět použil oblíbený argument: „Dnes připadají na jednoho důchodce dva výdělečně činní lidé, v roce 2050 bude připadat na jednoho penzistu jeden výdělečně činný člověk."

Může být, ovšem nikdo nebere v potaz, o kolik víc vyprodukuje ten výdělečně činný člověk v roce 2050 oproti tomu dnešnímu. Takže všechny ty propočty jsou veskrze falešné.

 

Spoluzakladatel ODS Petr Havlík:

Reforma je nyní tak nadužívané slovo, že už ztratilo svůj obsah. Není tedy divu, že lidé jsou přinejmenším zmatení a v tom horším případě znechucení.

 

Řekové vymysleli zajímavý způsob řešení své zadluženosti: generální stávku!

 

Čtenář glos P. J. mi napsal:

Potřebujeme reformy, pěje unisono naše pravice i levice. Ale pravice, když jí přiznám upřímnou snahu o provádění reforem, neumí potřebné reformní kroky ani vysvětlit ani prodat.

Kuňkání ministrů Hegera či Drábka nikoho nenadchne ani nepřesvědčí, ačkoliv jsou oba možná muži na svém místě. Zato ryk sociální demokracie přeslechnout nelze. Vytahují osvědčenou zbraň kalibru důchodci a podpora rodin s dětmi. Zdatné sekundanty mají v odborech, které samozřejmě  reformy podporují, ale ne ty, které se týkají odebrání sektářských výhod a socialistických výdobytků.

Nemám nic proti podpoře rodinám s dětmi, ale musí jít o podporu systémovou, cílenou a žádoucí a taková může být jen a pouze ve formě daňových úlev a nikoliv přímých dotací.

Neboť ten, kdo platí daně, tak také pracuje a vytváří takové sociální klima, že i jeho potomci nejspíš budou mít snahu pracovat. Vím, že v duchu lokálního menšinohavlismu jsem za asociála, ale já jsem ochoten podporovat rodiny s dětmi pracujících rodičů a nikoli množírny konzumentů sociálních dávek.

Čili sečteno a podtrženo, reformy, ty vskutku potřebné a žádoucí, jsou v Česku nerealizovatelné a neproveditelné. Shoda pravicových stran na jejich nutnosti je pouze proklamativní, avšak jejich skutečné provádění brzdí neukojené ambice politických trpaslíků posedlých vlastní důležitostí a zaslepených strachem z příštích voleb. Problém, a to značný, je i v tom, že současná vláda sice hovoří o nutnosti šetřit, ale zároveň neumí a nechce sáhnout do vlastního revíru a zredukovat či zrušit přebujelé úřady, agentury, výbory a podvýbory, které stojí stamiliony a miliardy, nemají žádný efekt a jenom iritují občany.

Ve světle kupř. zvyšování zdravotnických poplatků je tento rest vlády jen sypání soli do vředu. Příští volby nejspíš vyhraje sociální demokracie, ta provede reformu jedinou, kterou zná a umí – ukradne znovu více peněz těm, kteří ještě nějaké peníze mají, a tím posune letitý prů..r  opět o několik let dále. Nakoupí hlasy voličských tupounů, nechá se oslavovat a bude se opájet vlastní úžasností.

 

 

 

Úterní glosy 10. 5. 2011

Je zcela neuvěřitelné, kolik politiků se stále domnívá, že Řecko nezkrachuje, ačkoliv už zkrachovalo…

 

Že to tato vláda myslí se snižováním deficitu a s likvidací zbytečného přerozdělování vážně, uvěřím až tehdy, kdy zcela zruší „stavební“ spoření a podporu hypoték. Do té doby to bude vláda populistická.

 

Ondřej Neff v dnešních Lidovkách: Media nestojí o moudrost a pravdu, protože jejich konzumenti o to nestojí.

Pondělní glosy 9. 5. 2011

Přítel O. V. mi napsal:

K neustále opakovaným volbám v obci Krupka na Teplicku mám tuto politicky vysoce nekorektní poznámku.

Naprostá většina lidí žije v iluzi, že tzv. občanské svobody a jim podobné atributy současných společností, jsou tu nějak odjakživa, že je patrně předal osvíceným státníkům nějaký biblický Mojžíš, obdržev je před tím od Boha na vrcholu některého z alpských velikánů (jedná se totiž o iluzi veskrze (západo) evropskou). Samozřejmě tomu tak není. Například všeobecné volební právo je novinkou z historického hlediska velmi čerstvou. Jak ve staré athenské "polis", tak i například ve Velké Británii, mohli ještě počátkem devatenáctého století volit pouze vážení občané, tedy ti, kteří "aktivně přispívali k blahu obce". To znamená ti, kteří především pracovali, odváděli řádně daně, zaměstnávali další lidi a podobně. Pouze ti byli považováni za dostatečně moudré (dnešním slovem "kvalifikované") na to, aby se pomocí volebního práva podíleli na dalším rozkvětu obce. Všeobecné volební právo, s jehož zaváděním se započalo v devatenáctém století, bylo, jak se ukazuje, klasickým krokem na cestu do pekel dlážděnou dobrými úmysly. Ve světle tradičně pojímaného volebního práva by samozřejmě žádná "krupka" nehrozila. Vážený občan by se dal jen stěží přemluvit k tomu, aby "za stovku" volil nějaký obskurní spolek. V tomto světle by pak neměli volební právo ti, kteří nevytvářejí žádné pro obec prospěšné hodnoty, kteří jsou závislí pouze na tom, co vyprodukuje někdo jiný. Dovedeno do konce, volební právo by nenáleželo nejen "nefachčenkům" a notorickým příjemcům sociálních dávek, ale také vojákům, policistům (což tu kdysi bylo) a vůbec státním úředníkům. To, že tento návrat ke kořenům je dnes ryzí iluzí, neznamená, že by nebyl věcí velmi logickou a užitečnou.

 

Opsáno z facebooku:

Úžasné. Vyhrát v závodech v postrkování kusu pečené gumy po umělém ledě křivejma tyčkama, to je věru důvod k národní hrdosti.

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Robertem Browningem

Noční schůzka

 

Šeď moře, temné země pruh

a srpek luny zářící

a poplašených vlnek cval,

jak spánek jsem jim zpřetrhal,

když v zátočině s pramicí

jsem tiše přídí proťal vzduch.

 

Pak v teplém písku pláže jít,

tři pole přejít ke statku

a zaťukání, vrznutí,

škrt sirky, modré vzplanutí

a radostný hlas ve zmatku,

než srdce spolu mohou bít.

Krajina mého srdce - údolí Moravské Sázavy u Lupěného

Páteční glosy 6. 5. 2011

Znepokojuje mne, kterak se stále mluví o A, tedy navrácení majetku církvím a nemluví o B, tedy odluce církví od státu, ačkoliv obé by mělo jít ruku v ruce.

 

Neznám detaily plánu  severomoravského hejtmana Palase na sloučení tamních nemocnic do jediné krajské firmy, který je pod palbou kritiky. Pokud by ale mělo jít o tzv. „hospital trust“ se společnou personální, investiční a rozvojovou  politikou pro jednotlivé nemocnice , je to vynikající řešení.

 

Z blogu Vladimíra Zemana:

Taky jsem poslouchal na interview ČT 24 slova pana Petra Hájka. Jeho myšlenkové pochody je potřeba nejprve správně vyhodnotit a pokusit se je pochopit. Což dá, jak je vidět, někomu opravdu hodně práce a někdo to nepochopí vůbec (pan Pehe ve svém blogu na Aktuálně.cz). Pan Petr Hájek přece vůbec nemluvil o tom, že Bin Ládin je nějaká fikce, on v této souvislosti mluvil o medální fikci. V tom je propastný rozdíl. Nepřítelem lidstva je terorismus a spousta dalších - ismů, nikoliv ten jeden, to jedno jméno. To jméno je právě ta mediální fikce, to jest jméno, na kterém se dohodne novinářská obec a to jméno bude donekonečna opakovat, až se z něho stane pojem - to jest mediální fikce.   

 

Chřest s omáčkou Mornay

Rozpis pro dvě osoby:

Půl kila chřestu oloupeme (nejrychleji speciálním nástrojem s pohyblivým ostřím), odkrojíme zavadlé konce a povaříme ve slané vodě s kolečkem citronu cca 15 minut. Necháme okapat, přendáme na předehřáté talíře a zalijeme omáčkou.

Omáčka Mornay: ¼ litru bešamelové omáčky se smetanou, před použitím vmícháme 2 lžíce másla a 3 lžíce strouhaného parmazánu. (Varianta: polovina parmazánu, polovina gruyéru).

Bešamelová omáčka se smetanou: světlá jíška, ¼ l mléka, sůl, pepř, muškátový oříšek, půlka menší cibule se zapíchnutým hřebíčkem, snítka petrželky a tymiánu, bobkový list.

Jíšku zředíme vroucím mlékem, přidáme ingredience a za stálého míchání povaříme. Procedíme, přidáme 1/8 l smetany, přivedeme k varu a pak necháme vychladnout.

Příloha: bageta

Doporučené víno: tzv. chřestové, tedy mladé, ještě lehce perlivé, lehké, ročníku 2010, nejraději veltlínské zelené…          

Středeční glosy 4. 5. 2011

Předpověď, že schodek rozpočtu může letos překonat rok 2010, potvrdily pondělní údaje ministerstva financí o tom, kolik daňoví poplatníci odvedli v prvních čtyřech měsících roku 2011.

Stát proti předpokladům inkasoval na daních o šest procent méně. Pokud se bilance státního rozpočtu nezmění do konce roku, příjmy poklesnou o 30-35 miliard a deficit dosáhne přes všechny úsporné kroky 170 miliard.

No comment.

 

Pražádnou úlevu po smrti bin Ládína nepociťuji: kontroly na letištích a všeliké šmírování nepoleví a islám už dávno změnil taktiku: chce se dostat k moci „svobodnými“  volbami, zatím „ jen“  ve svých zemích. Strategický cíl pak zůstává stejný… 

 

Dokonalé shrnutí na facebooku:

"Bin Ládin je mrtev! Stejně jako volební šance republikánů v roce 2012."

 

Čtenář glos V. H. mi napsal:

Rád bych podotknul, že nic neříkající  a nesouvisející vysvětlení nejsou vlastní jenom politikům, ale staly se normou pro odpovědi  většiny „řídících“ pracovníků ve státní správě  a ve velkých nadnárodních korporacích. Je  úděsné poslouchat tyto lid,i jak se nám snaží namluvit, že se tímto způsobem vytvářejí hodnoty. Skutečnost je ale taková, že ve skutečnosti by si vlastní hlavou nebo rukama nevydělali ani na slanou vodu. Domnívám se, že základem je přemíra takzvané „korektnosti“, která je vydávána za společenský šarm a přirozený takt.  A tak místo, aby lidé mluvili o věcech otevřeně a k věc,i ale současně slušně a při tom nikoho neuráželi, dokáže většina politiků a takzvaných manažerů člověka poslat kdykoliv se jim zachce takříkajíc do pr..le a přitom se ani nezardít.

Nejsmutnější na celé věci ale je, že takováto výchova začíná už ve školce a škole, kde se do dětí cpou rádoby správné názory, které jsou ale naprosto odtržené od reality světa. Myslím si, že se nám tato věc dříve či později vymstí a to i přes značné úsilí těch, kteří se s takovýmto vývojem nechtějí smířit.

 

Úterní glosy 3. 5. 2011

Největším bezpečnostním rizikem Spojených států je totiž  jejich zahraniční dluh a ten se po včerejšku spíše zvýšil…

 

Bohužel až příliš výstižný komentář z Facebooku:

Bin Ládin už není, zapomeňte. Foto nebude. Pohřeb už proběhl, svatba by vám měla stačit!

 

V časopisu Týden vyšel na sedmi stranách (!) rozhovor Renaty Kalenské s Vítem Bártou, který by se měl stát přílohou jeho chorobopisu…

Dvě ukázky:

Týden: Ale i Vaše žena Kateřina Klasnová psala kvůli vašim praktikám rezignační dopis. A pak si to najednou rozmyslela.

Odpověď: Víte co, Kristýna Kočí teď tady chodí v kuloárech a říká: „S Kmentou připravuju další maso, bude to drsný…Bárta bude dál dehonestovanej, vyprdněte se na Věci veřejné, ty jsou mrtvé, pojďte se mnou, založíme novou stranu…“

Týden: Takže znovu. Premiér Nečas lže, když říká, že vnitro jste řídil vy?

Odpověď: Paní redaktorko, já jsem strašně rád, že pan premiér ustál tlaky, které tady byly na vytvoření vlády s přeběhlíky. A já to stále beru tak, že…A promiňte, víc vám k tomu nepovím. Omlouvám se.

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články