Články

Čtvrteční glosy 6. 10. 2011

Vůdce Paroubek založí novou politickou stranu, Národní socialisty. Jak příznačný název!

 

Čtenář glos V. H. mi napsal:

Mám sice mizernou paměť ale matně si vzpomínám, že před léty, při přechodu na platbu eurem bylo Německo, kritizováno za to, že své, z oběhu stažené marky jako jediná země neskartovalo, ale uložilo do depozitu. Takže pokud je to pravda, tak ani ty rotačky nemusí roztáčet. Klidně se může stát, že se jednoho rána dozvíme, že se v Německu zase platí markami.

Konec konců klidně si mohou vzít příklad z našeho prvního prvorepublikového ministra financí, ten něco podobného udělal taky, prostě do rána nechal zavřít hranice a okolkovat všechnu hotovost a co nemělo kolek platilo akorát v bývalém Rakousku Uhersku. To dodávám jenom proto, až lidi budou na Německo spílat aby si vzpomněli, jaká byla cesta k prosperitě mladého Českého státu.

No spíš si vsadím na to, že to 99% populace neví, to je zase ukázka mizerného školního systému, který učí spoustu blbostí ale o podstatných věcech nemluví. Ale jak by mohl, vždyť to neví ani 99% kantorů. Ale to už jsme zase u jiného tématu.

Kdyby naše evropská reprezentace byla tou skutečnou elitou, za kterou se vydává, dávno by musela přijít na to, že ani sjednocení USA nebylo bezbolestné. Vždyť občanská válka severu proti jihu byla spíše o ekonomickém sjednocení,než o ideálech svobody. To jsme zase u toho školství a historie, která se místo podstatou zabývá spíše přáními autorů, která se stávají otcem myšlenky.

 

Přítel  Z. Š. mi napsal:

K odchodu Německa z eurozóny: je to druhá strana téže mince a podle mne sice riskantnější, neb může dojít k divokému rozpadu doprovázenému chaosem a půtkami mezi národy. Je to však řešení logičtější, ekonomicky a kulturně přiměřenější a jistě pro budoucnost národů Evropy i správnější. Z mnoha pramenů – naposledy z projevu pana Tricheta (nutno urychleně přikročit k silnější integraci EU a zavést evropské ministerstvo financí – volně přepisuji) je jasné, že socialističtí blouznivci se nevzdali svého plánu na vládu nad Evropou a pokračování jejich vskutku nesnesitelně lehkého bytí a myšlenky o superstrátu poskládaného z etnicky, kulturně i ekonomicky naprosto různorodých kamínků. Tvrdší, rychlejší a bezohlednější integrace EU v superstát je tudíž tou první stranou mince a můžeme očekávat, že by tím nevolené, tedy i nikomu se nezodpovídající struktury nových evropských elit upevnily svoji pozici. V takovém státě by již opravdu houby záleželo, co si myslíme, co chceme a jak konáme (záleží snad na tom ještě nyní?). Nezbývalo by nám, než platit. Takže jsem opravdu zvědav, zda padne německý orel, nebo bruselská hlava. Při pohledu na naše europoslance, kteří ve skutečnosti ani žáden vliv mít nemohou (tudíž se ani nestarají) mne děsí, že jsme v rukách Cohn – Benditů ale hlavně různých Barrosů či komisařek Roedingových, nebo Kroesových, protože evropský parlament je jen loutkové divadélko navozující zdání demokracie a rozhodování členských států. Experiment špiček evropské integrace zvaný EU jde proti civilizačnímu vývoji, je to umělina toho nejvyššího řádu a nemá tudíž šanci na dlouhodobé přežití. Jeho udržení je otázkou nezměrných nákladů, za což platíme - nejdříve ztrátou konkurenceschopnosti, poté obrovským snížením životní úrovně a ztrátou pozice v civilizačním procesu. Pořád si říkám – proč někdo z představitelů bývalých komunistických států neřve hlasitě (čest výjimkám), že pokus vnutit Evropě tuto cestu a centrálně ji řídit je cestou do pekla, kterou jsme na vlastní kůži přežili? Odpověď je nasnadě. Nezbavili jsme se natolik bolševického způsobu myšlení, aby nás instinkty varovaly a nutily k drsnější akci. A i kdyby, elity EU, které se cítí intelektuálně na nejvyšší úrovni nás, křupany z východu ani nechtějí poslouchat. Co tedy zbývá? Je poněkud pozdě se k lumpárně přidat, již je obsazeno, takže nezbývá než z ní vycouvat.

 

Čtenář glos M. Z. mi k problému s projektem IZIP napsal:

Ale víc by se měli divit, ba děsit toho, že projekt nejde zrušit,protože vlastníkem je zahraniční subjekt a hrozila by arbitráž. Jen v obecné rovině to totiž znamená, že domácího vlastníka se stát bát nemusí, neboť ať mu provede cokoliv, může se tento obrátit jen na soud tuzemský a zde se patrně stát nemá čeho obávat. Toto pojetí "spravedlnosti" je poněkud znepokojující.

 

Opsáno z facebooku:

Nebe je místo s britskými policisty, italskými nadřízenými, německými konstruktéry a francouzskými milenci, a to vše je řízeno Švýcary.

Peklo je místo s německými policisty, britskými nadřízenými, francouzskými kostruktéry a švýcarskými milenci, a to vše je řízeno Italy.

 

Viniční statek, restaurace a hotel Nigl v Senftenbergu

Parkoviště je prostorné, zrovna tak jako dvůr, prodejna vína, destilátů a jiných domácích lahůdek či pár hostinských pokojů a apartmánů. Restaurace je otevřena od čtvrtka do neděle a rozhodně stojí za to ji navštívit. Nečekejte sice žádný luxusní prostor, neboť původní hospodářské místnosti jsou sníženy dávnými podhledy a vybavení je na úrovni venkovské hospody. Zato talíře, misky a další servírovací porcelán, stejně jako nápojové sklo a příbory, už svědčí o vybraném přístupu k dobrému jídlu a pití. A posledně jmenované, tedy jídlo a pití, je zde na úrovni zcela špičkové.

Jídla se připravují jen a jedině z nejkvalitnějších čerstvých místních surovin a co se týká vín, patří Martin Nigl bezesporu do nejlepší desítky rakouských vinařů  – a že je zde pořádná konkurence!

Pokud budete na statku za teplého počasí, rozhodně doporučuji usadit se k první skleničce před večeří ve dvoře: výhled na hradní zříceninu a vinice pod ní je impozantní a tak si v přívětivém rozpoložení můžete v klidu zalistovat jak jídelním, tak vinným lístkem.  

My tak učinili s tímto výsledkem: Petra si objednala marinovanou svíčkovou s nakládanými houbami, domácí hořčicí a směsí salátů, následovanou grilovaným candátem s artyčoky, špenátem a rýzlinkovou omáčkou a na závěr makovo – kakaový piškot se ztuženou makovou pěnou, hruškami williamskami nakládanými v zweigeltu a s zweigeltovou zmrzlinou. Já neodolal parfaitu z drůbežích jater v krustě z bylinek a s bramborovou brioškou, taktéž candátu a pak kozímu sýru na lístkovém těstě s marinovanými hrozny, horčicí s medem a horským tymiánem.

Jak je vidno na první pohled, spousta z těch lahůdek je vyráběna přímo v domě a některé si samozřejmě můžete při odjezdu zakoupit, kupříkladu několik druhů domácí hořčice (vždyť jsme v Senftenbergu nedaleko Kremže!), paštiky, ovocné a vinné šťávy, octy či zavařeniny.

Jídlo bylo skvělé, ba o grilovaném candátu mohu směle prohlásit, že byl nejlepší nebo alespoň jedním z nejlepších, jaké jsem kdy měl na talíři: skvostný zážitek, umocněný navíc vynikajícím rýzlinkem Privat 2010 z vinice Senftenberger Pellingen. Také teplá bramborová brioška k parfaitu byla z říše snů…

Ovšem, i kdyby Vás přepadla chuť na maso červené, třeba na zvěřinu (blízký kopec s další zříceninou hradu se jistě ne náhodou jmenuje Rehberg), najdete ve vinném lístku spoustu zajímavých místních červených vín,včetně vynikajícího Niglova cuvée Point ze zweigeltu, svatovavřineckého a merlotu.

A pokud byste ještě chtěli nějaký ten „schlaftrunk“ na závěr, destilátů zde mají také požehnaně. Ale nepřehánějte to, abyste mohli po bohaté snídani záhy vyrazit do okolí ochutnat a nakoupit u dalších skvělých vinařů vynikající vína za přívětivé ceny…     

Středeční glosy 5. 10. 2011

Všichni se diví, že miliardový projekt IZIP europoslanců Cabrnocha a Ouzkého  a dalších) nejde zrušit, neboť jeho část se najednou ocitla v rukou nastrčeného švýcarského „správce majetku“ a Česku by tak hrozila mezinárodní arbitráž. Nechápu proč se diví, vždyť přece od prvopočátku šlo o „ušlechtilý tunel“, právně dozajista připravený natolik skvěle, že zavřít nebude koho …

 

Další důkaz postupné decimace střední třídy: na DPH vybral stát meziročně více o 2 procenta, na spotřebních daních více o 6,7 procenta, daně z příjmu právnických osob však klesly o 6, 3 procenta, zato z příjmu fyzických osob stouply o 2,8 procenta…

 

Rychle roste cena cukru. Důvod? Neúroda v Brazilii, vyšší spotřeba v Číně a hlavněnesmyslná nařízení Svazu evropských socialistických republik o pěstebních kvótách. Dnes by se zase lány cukrovky a naplno jedoucí cukrovary hodily, co? Zato pěstujeme dotovanou řepku a biomasu…  

 

Už dlouho jsem neměl na jazyku tak hořkou pachuť, jako při čtení slov studentské tajemnice Vysoké školy ekonomické v Praze Saviny Finardi o zrušení plánované debaty o nebezpečí  islamizace České republiky vedením školy: „Společnost ještě není na takovou diskusi připravena.“

Být studentem VŠE, jednak bych protestoval a jednak bych se za svoji alma mater velice styděl…

 

Ludvík Vaculík v Lidovkách: „Komunismus odsouzen, a kde jsou pachatelé? Byli to obyčejní lidé, jako my. Ona je neudělala ta strana, oni takoví už byli, ona si je jenom našla, přitáhla. A oni si našli ji, aby mohli svobodně projevit zlo, které v nich bylo už z jejich rodin. Byli to lidé chtiví moci, suroví, sprostí, škodolibí a závistiví. Proto vyháněli pořádné a úspěšné lidi z domovů a statků, z práce, ze škol. Lidé psychicky vadní, méněcenní. A k nim se připočítávali „idealisté“, neuctiví k obyčejným lidem…“

 

Přítel O. V. mi napsal:

V lavině zpráv o ataku "domácností" na české vládní dluhopisy a podobných zajímavostí nějak zanikla podle mě veledůležitá zprávička o tom, že jistí, a ne zrovna nevýznamní, američtí ekonomové předpokládají, že téměř určitě z eurozóny vystoupí nějaká země. Nebude to však podle nich Řecko, ale Německo (!!). Dokonce se prý Německo může vrátit k marce (což by korespondovalo s názorem významně nadpoloviční částí německých občanů), v nadsázce řečeno prý Němci už "rozjíždějí rotačky" s novými tisky těchto bankovek. Hloupost a fantasmagorie? Ale, kdeže! Byl by to vysoce racionální krok nejen z hlediska Německa. Mohl by znamenat i krok k evropské integraci poněkud jiného typu, než současný hroutící se mastodont EU a eurozóny. Integrace určitého stupně a to na bázi států, jejichž ekonomika je jakžtakž měřitelná a postavená především na reálné lidské práci, by nemusela být zrovna špatným směrem. Pro nás by mohlo být štěstím to, že jsme geograficky položeni v místě, které by spíše odpovídalo další spolkové zemi a navíc, s mírným optimismem lze předpokládat, že jsme pracovat ještě úplně nezapomněli. Jedná se o oprášení myšlenky ekonomicky silného tzv. "severního" pásu. Kdo by tam patřil, ať si každý odvodí sám. Jen malá historická nápověda. Z historie je znám někdejší silný ekonomický trojúhelník Bavorsko, Sasko a Země koruny české. Slyšel snad někdo o silném ekonomickém trojuhelníku Portugalsko, Španělsko, Řecko?

 

 

Úterní glosy 4. 10. 2011

Je neuvěřitelné, jakou nabubřelou malost projevil divadelník Břetislav Rychlík ve včerejším Týdnu, když ve zdravici exprezidentovi Václavu Havlovi napsal: „A myslím, že symbolické bylo i to, že Ti během naší návštěvy zazvonil v kapse županu mobil a volala Ti Madeleine Albrightová. Za to, jaké mají Tvoje názory ve světě politické spojence,Ti budeme jednou vděčni. Mám totiž dojem, že až bude v politickém důchodu Tvůj nástupce, zazvoní mu v kapse županu mobil maximálně od Bátory nebo od Bobošíkové.“

 

Doposud jsem netušil, jakým strašným rizikem moje generace procházela, když nás matky rodily doma…

 

Ve včerejších Hospodářských novinách vyšel obsáhlý rozhovor s nositelem Nobelovy ceny za ekonomii Josephem Stiglitzem se spoustou často protichůdných rad, co by se v dnešní ekonomické situaci mělo dělat. To redaktorka Julie Hrstková byla ve svém sloupku stručnější a jednoznačnější a troufám si tvrdit, že její návod by na rozdíl od hraběcích rad otitulovaných expertů fungoval : „To, co chybí dnešnímu světu, je reálný kapitalismus, kdy jsou za špatná rozhodnutí potrestáni akcionáři, ne daňoví poplatníci. Stát má jen vytvářet právní rámec a tlačit na jeho dodržování, ne zachraňovat nezachranitelné či napravovat nerovnosti.“  

 

Opsáno z facebooku:

Znovu se vyostřují diskuse o volbě prezidenta. Čeká nás nejspíš lítý boj o bezesporu klíčový prvek demokracie, tedy, jestli budou hlavu státu volit zkorumpovaní zákonodárci, nebo zblblý dav.

 

Pondělní glosy 3. 10. 2011

Úplně mne „dostal“ Michael Kocáb: Romové nechodí do škol, protože mají strach tam chodit a nemají kde trávit volný čas, proto jej tráví v hernách…

 

Zrovna tak Kristýna Kočí, která tvrdí, že za publikací jejích starších fotek „nahoře bez“ je snaha ji zdiskreditovat. Jako by to dávno nezvládla sama, a to i  „nahoře s“…

 

Britský ministerský předseda David Cameron: „Většina lidí si nepřeje odejít z Evropské unie, ale chce ji zreformovat.“ Jinak řečeno: většina lidí současnou EU nechce. Protože však žijeme v rozvinuté demokracii, je jim to houby platné. Vždyť ani cameron nemá odvahu udělat v Británii na téma vrácení částí pravomocí zpět z Bruselu do Londýna referendum.  

 

Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat. (Benjamin Franklin)

Nedělní chvilka poezie - tentokrát opět o víně

Je jako pohádkový rek,

jenž zlatým leskem zbroje září,

však v jeho ušlechtilé tváři

je mír a klid a nikdy vztek.

 

Sic roste tady celý věk,

však nepodlomilo jej stáří,

je jako pohádkový rek,

jenž zlatým leskem zbroje září.

 

Je na splín nejvhodnější lék,

svou silou každý výpad zmaří

 a aniž vyžaduje vděk,

vždy porazit jej se mu daří.

 

Je jako pohádkový rek…  

Petra v klobouku

Středeční glosy 28. 9. 2011

Až budete zadluženi až po uši a přitom budete na svůj rozmařilý život potřebovat další a další peníze, mám pro vás řešení: běžte za sousedem a řekněte mu, že si od něj půjčíte na pár let milion korun, a to na něco vyšščí úrok, než by dostal v bance. Předpokládám, že bude souhlasit. Pak mu řekněte, že ty úroky mu ovšem budete dávat z jeho peněz, které vám musí dát navíc a samozřejmě, že to musí být o něco víc než dostane, neboť posílání těch úroků také něco stojí.

Soused si v lepším případě poklepe na hlavu, v horším vás rovnou praští se zamručením, cože je to za blbost.

Ovšem přesně tak přece budou fungovat státní dluhopisy, které nám budou laskavě nabídnuty…

 

Mohl by mi někdo vzdělaný vysvětlit, proč je zapotřebí zavést trestní odpovědnost právnických osob?

Jestli někdo poruší jakýkoliv trestní zákon, vždy to přece musí být živá bytost (podnikatel, prokurista, ředitel, náměstek, skladník, uklízečka) či komplot živých bytostí, neboť  právnická osoba sama o sobě těžko cokoliv spáchá. Zdá se mi tedy, že než aby se zjednodušily, zpřehlednily a zjednoznačnily stávající zákony a stejně tak práce policie, usnadňuje si stát práci, za kterou jej platíme, novými „vylepšeními“.

P. S. Argument, že tento právní nástroj existuje i v mnoha dalších zemích světa neberu! Neschopných a zároveň hrabivých vlád je ve světě dvanáct do tuctu!

 

Z blogu Karoliny Stonjekové na idnes:

Dnes už se na to totiž hodně zapomíná, ale byl to právě Topolánek, kdo se v rámci vypořádání s vnitrostranickou opozicí rozhodl Kalouska politicky reinkarnovat po jeho smrtící povolební eskapádě Národní fronta II., a instaloval ho na Ministerstvo financí. Nebýt tohoto Topolánkova kroku, znal by dnes jméno „Miroslav Kalousek“ už jen pracovník armádního skladu padáků anebo skutečný politický fajnšmekr.

 

Z blogu Jiřího Očenáška na idnes:

Kdosi to prásknul a o případ nepřístojného chování majority na severu Čech se začala zajímat Evropská unie a evropské instituce. Protože v západní Evropě díky multikulturalismu a toleranci byly podobné problémy vyřešeny už před časem/ prý to bylo kdysi ve čtvrtek/, přicestovala do Prahy na pětidenní pobyt 55 členná evropská delegace ve složení

- 5 Evropanů a 2 Evropanky

 - 48 příslušníků a příslušnic integrovaných menšin z Blízkého , Středního a Dálného východu, Afriky, Moluk a Karibiku, včetně sexuálně dezorientovaných menšin.

- Program tzv. řešícího pobytu byl následující: čtyři dny pobyt v Praze/ návštěva ministerstev,hospoda u Fleků, Karlštejn, Lány , ve čtrtek večer Prodaná nevěsta/. Pátek 10.00 přesun vrtulníky na Šluknovsko,beseda se starosty.11.00 odlet do Prahy, slavnostní oběd ,převzetí pamětních dárků. 15.00 odlet v business class zpět do Bruselu.

 

Další dopis z Weidenu

Pokud nemáte zálibu ve velkých hlučných hotelích, ale upřednostňujete malé, přívětivé a romantické hotýlky, vřele Vám doporučuji dorazit v pátek po poledni ke Klassik Hotel am Tor, který sídlí ve středověké, mnohokrát přestavované městské bráně a přilehlé, taktéž starodávné nemovitosti. Doporučuji také, pokud bude k dispozici, ubytovat se v apartmánku Wallenstein, ke kterému se sice dostanete jen úzkými chodničkami s několika schůdky, ale zato Vás odmění  „gemütlich“ atmosférou a jeho vířivka s výhledem do uzavřeného, zelení obrostlého dvorku, Vás určitě ihned zláká ke smytí „prachu z cest“.

U recepce je malý bar, kde si můžete dát na uvítanou skleničku příjemného moku, my si s potěšením dali dvě čtvrtky skvěle vychlazeného a vynikajícího sylvánského v tradičních franckých bocksbeutel a natěšeně vyšli vedlejšími dveřmi rovnou na pěší zónu. Dolní část historického Marktu tonula v časně podzimním slunci, ale spousta červených muškátů pod okny radnice ověnčené břečťanem  působily stále letně. Posadili jsme se do jedné z mnoha a mnoha restauračních zahrádek, a to podniku ZOE, kde byl lehký pozdní oběd korunovám velkou porcí tiramisú, snad nejlepšího, jaké jsme v životě ochutnali. Skvostný zážitek!

Volným dovolenkovým krokem jsme prošli pravou stranu náměstí (opětovně mne pobavily nápisy u dvou protilehlých dveří rohového obchodu, jeden „katholisches Türl“  a druhý „evangelisches Türl“, proti kterým nemůže nic mít ani EU, protože jsou oba nachlup stejné) a já se pomalu chystal přejít na druhou stranu, abych nenápadně zabránil pokračovat Petře k obchodu Bella Donna, což se většinou prodraží.

Nezabránil jsem a prodražilo se to…

Zpátky jsme se vraceli souběžným městským parkem, abychom si v krásné secesní vile s nenápaditým názvem „Die Villa“ objednali stůl na večer. (Kuchyni zde mají dobrou, ale přímo výbornou pro velké jedlíky = porce jsou opravdu značné, bohužel vinný lístek se věnuje spíše vínům červeným než bílým a výběr byl poněkud limitující. Příště zkusíme restauraci Thun.) Na nějaký ten „Schlaftrunk“ zde můžete zajít na mnoho míst, my však dali přednost poklidným křeslům v recepci…

V sobotu ráno, po příjemné snídani s perfektní obsluhou je přímo nezbytností vydat se na pravidlené trhy na náměstí, na nichž sice nenarazíte na všelijaké žužu, perníková srdce a cukrové vaty, ba ani na spoustu všelijakých „značkových“ hadérek, botů a tašek, zato však na spoustu a spoustu zeleniny a ovoce z okolních statků, zrovna tak jako na čerstvé i zralé kozí, ovčí a kravské sýry od okolních malovýrobců, asi tak na šest, osm odrůd brambor bez jediné poskvrnky či nakopnutí, další spoustu salámů, klobásek, jelítek, tlačenek, pstruhů, sivenů, uzených lososů, husí, kačen, kuřat a masa skopového,  telecího, vepřového, hovězího, jeleního, srnčího, daňčího, a to jsem jistě ještě na spoustu dobrot zapomněl. S nápisy bio se téměř nesetkáte, neb to se zde  pokládá za zbytečný pleonasmus.

Kvalita fantastická, ceny mírné, ochota a úsměvy prodavačů široké a gratis. Dva příklady za všechny: dva kilogramy brambor žlutomasé odrůdy (název si nepamatuji), a to menších, jak jsme si naporučili, nás přišlo na 1 (jedno) euro. Když si vzpomenu na zábřežský Kaufland…Baculatě vykrmená kachna se nám zdála příliš velká a navíc preferujeme stehýnka, a tak nám byla s úsměvem odříznuta zadní půlka - tři eura sedmdesát. K jehněčím kotletkám jsem dostali jednu navíc gratis a ke klobáskám a slanině byl  Petřin slastný výraz odměně jelení klobáskou…

Zpátky do hotelu jsem šli obtíženi taškami v zadumání, proč to někde jde a někde ne…

Sobotní odpoledne můžete pochopitelně strávit buď ve Weidenu, kde je k mání i spousta kulturních zážitků nebo se vypravit do okolí, které taktéž skýtá spoustu nádherných míst. My si vybrali zříceninu hradu Leuchtenberg a pěkně si protáhli nohy výlezem na věž, odkud je skvělý výhled na Horní Falc.

Cestou zpět do vlasti se rozhodně nezapomeňte zastavit ( je to kousek od cesty) na hradě Wernberg (viz Dopis z Wernbergu), kde Vás pan Kellermann obšťastní na cestu nějakým svým chutným výtvorem při posezení na kryté terase s výhledem do hradního příkopu!

Přeju hezkéc hvíle a záhy na shledanou ve Weidenu,

 

Váš

 

Miroslav Macek   

Úterní glosy 27. 9. 2011

Tipněte si, kdo pronesl tato slova:

Spojené státy americké jsou řízeny oligarchií. Tady žádná demokracie neexistuje. Je to všechno faleš. Amerika je ve skutečnosti řízena Wall Streetem, vojensko – bezpečnostním komplexem, ropnými společnostmi, žemědělskou lobby a v menší míře pojišťovnami a farmaceutickými firmami. A samozřejmě Americko – izraelským výborem pro veřejné záležitosti. Kdokoliv se chce ucházet o vysoký politický úřad – třeba o post kongresmana nebo právě prezidenta – musí sehnat obrovskou sumu peněz na volební kampaň. Rozhodující fondy na politické kampaně mají v rukou silné zájmové skupiny, ona oligarchie, o níž jsem mluvil. Kdo se vzpžíčí a prohlásí třeba, že si nepřeje další válčení na Blízkém východě, jde od válu. Zákony tady píše oligarchie. A to, že je schvaluje kongres a podepisuje prezident, to je jenom divadlo.

a.) Nikita Sergejevič Chruščov, bývalý generální tajemník KSSS a předseda rady ministrů

b.) Paul Craig Roberts, duchovní otec hospodářských reforem za vlády Ronalda Reagana

b.) je správně

p.s. Celý rozhovor, který opravdu stojí za to si přečíst, vyšel včera v časopisu Týden.

 

Jedenadvacetiletá básnířka Monika Kubicová chystá vydat prvotinu „Ze života zvracím vzduch“ a podle porotců regionální soutěže jde o „zjevení v současné poezii“. To dozajista, takhle by mne nevyděsila ani bílá paní se zvracející hlavou v podpaží…Zde ukázka z její poezie:

 

Hysterická jízda historickou tramvají

oči obrácené v sloup nitra zavřené zastávky

nenápadně pod sedačku grcáme na setrvačník společnosti.

Lepší hrdost  v poblité šalině

než čekárna plná

pitomých kraviček a agresivních čuřáků?

Ke svým minulým zvratkům

jdu pešo.

 

Opsáno z facebooku: Česko figuruje v tabulce průměrné délky penisů ve státech EU téměř na konci - za námi se umístili už pouze Finové a Švédové, jenže tam platí antidiskriminační zákony a do výzkumu byly zařazeny i ženy.




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články