Články

Čtvrteční glosy 31. 3. 2011

Včera jsem přerušovaně poslouchal vášnivou debatu v Modravě, týkající se národního parku Šumava.

Kdybych byl na místě, položil bych zúčastněným ekologickým sdružením následující dotaz: Zřejmě jste přesvědčeni o své pravdě, tedy proti kůrovci nijak nezasahovat a ponechat na určitém území přírodu přírodou.  Byli byste ochotní stát se majiteli tohoto národního parku a být osobně, tedy majetkově a trestněprávně odpovědní za vaše podnikání  (v tomto případě nepodnikání) s tímto majetkem? Pokud ne, pak totiž chcete, aby za vaši víru a přesvědčení nesli odpovědnost a finanční následky jiní.

 

Čtenář glos P. J. mi napsal:

Konečně se v plné síle ukázalo, že Zelení měli a mají pravdu. Katastrofa ve Fukušimě konečně přesvědčivě vyjevila, že jaderná energie je vražedná varianta a je třeba se jí urychleně zbavit, abychom my všichni, lidstvo tedy, nezahynuli bídnou smrtí zrentgenováním v důsledku řetězových havárií zfušovaných jaderek. Zelení kvůli tomu vyhráli volby v tradiční baště CDU/CSU v německém Badensku -Würtembersku. Pro mne je to jen další důkaz toho, že voliči všude na světě jsou nemyslící dav, který jedná zcela impulzivně pod vlivem dostatečně ukřičených samozvaných spasitelů.

Zajímalo by mne, kdo z těch, kteří tak svižně skočili na vějičku zachránců světa, si položil zcela jednoduchou otázku a pokusil se použít hlavu se zbytky zdravého rozumu. Co se vlastně stalo? Jedna atomovka v Japonsku dostala do těla, a to způsobem, proti němuž nebylo absolutně obrany. Jak konstatoval jeden britský novinář ze Sunday Times, tato událost ho přeměnila z odpůrce jaderné energie na jejího příznivce, protože poškozená elektrárna ve Fukušimě podle všeho vydržela mnohem víc než na co byla stavěna ,i když samozřejmě následky havárie nejsou žádná veselice. Následující jaderná hysterie, především v Německu, byla a je naprosto neadekvátní situaci. Ano, jaderná energetika je samozřejmě riziková, a to až smrtelně, avšak rizikové jsou i jiné činnosti – jízda autem, vlakem, na byciklu, let letadlem i pohyb ve vaně. Vsadím se, že úrazy ve vaně stály více lidských životů než havárie v jaderných elektrárnách, a přesto nikdo nezakazuje vyrábět vany a koupat se v nich, stejně jako nezakazuje výrobu aut, vlaků, byciklů či letadel. Hysterie kolem jaderné energetiky je z rodu těch, co tu už byly kolem ptačí, a posléze prasečí, chřipky, globálního oteplování, geneticky modifikovaných rostlin apod. Samá hysterie, žádné seriózní důkazy ani debaty.

A co nám Zelení za jadernou energetiku nabízejí? Samozřejmě alternativní (jak adresné) a obnovitelné zdroje. Biopaliva, biomasu, vítr, slunce a vodu, prostě už žádná špína a smrad či záření. Jako všechny krásné a zdravé věci, které jsou nám spasiteli lidstva vnucovány, skrývají i tyto uvedené alternativy čertovo kopyto, ale o něm se taktně nehovoří. Ono jaksi do té zdravovědné kampaně nepasuje, že biopaliva dost nechutně zatěžují životní prostředí, ničí motory a palivové systémy aut, že biomasu je třeba sklízet, převážet, zpracovávat, znovu převážet, distribuovat ze skladů a že energetická bilance vstupů a výstupů biopaliv je taková, že více energie sežerou než odevzdají. Ale jsou bio! A lidi to Zeleným žerou! Osobně nechápu, proč někdo z jiného politického spektra proti bio-blábolům věcně nevystoupí, ale odpověď se zřejmě skrývá v pojmu, který jsem si pro sebe vytvořil, a sice, že politik je odnož druhu homo sapiens, která zmutovala do formy homo electus. V první chvíli jsem se pyšně domníval, že jsem učinil svého druhu objev, abych však vzápětí seznal, že toto označení se již delší dobu používá v anglosaské části světa, kde pojem homo electus označuje člověka, který je zcela závislý na potřebě být populární a oblíbený, a to tak, že bude volen a zvolen. Je smutnou pravdou, že rozumní a rozvážní politici bývají smeteni populistickými křiklouny, kteří mají pro dav vždy nějakou lahůdku ve formě slibů, že ho ochrání navždy a před vším a že jedině oni jsou ti praví spasitelé. A dav jim to žere a žere.

 

Středeční glosy 30. 3. 2011

Stále více a více ve mně sílí názor, že je nejvyšší čas zrušit českou armádu a ponechat z ní jen jednotlivé útvary, které by byly začleněny do integrovaného záchranného systému státu (protichemické jednotky, ženisté, vrtulníky apod.). Tanků, letadel a různých raket nám historicky netřeba. Posledním  polínkem do tohoto ohně je zpráva, že sice máme gripeny za desítky miliard, ale nemohou se zúčastnit pořádné akce, neb nemohou tankovat za letu.

 

Mezinárodní ratingová agentura Standard & Poor´s včera opět snížila hlavní rating  Řecka. Jsem velmi zvědavý, kdy konečně dojde i europolitikům, že strkáním hlav do písku a přisypáváním dalších eur do černé díry  Řecko od bankrotu nezachrání.  Ostatně pohled na hospodaření většiny států EU včetně Česka  svědčí o nepředstavitelném budoucím průšvihu. Rychlost jeho přichodu pak  závisí hlavně na tom , kdy německou střední třídu přejde trpělivost a europštrosy vymete. 

Úterní glosy 29. 3. 2011

Také Alexander Vondra zřejmě patří mezi ně. Neustále opakuje, že nevidí důvod k rezignaci, protože přece nic neprovedl. A že se prošustrovaly miliony a miliony? Ale za to on přece nenese žádnou odpovědnost, on bral plat pouze za to, že tomu šéfoval!  

 

Půl tisíce korun za amalgámovou plombu, zní také jeden z návrhů, jak získat pro zdravotnictví více peněz. Vřele doporučuji všem reformátorům, aby si nejprve pečlivě  prostudovali švýcarský systém péče o chrup a jeho výsledky, a to včetně náběhu systému,  a pak teprve mluvili a navrhovali!

 

Čtenář glos P. J. mi napsal:

“Všude dobře, tak co doma”, povzdechl jsem si spolu s klasikem, jen co jsem otevřel v letadle český denní tisk při návratu z příjemné dovolené. A jak tak dny jdou, zdá se mi, že slovo “koalice” je skutečně odvozeno od samice australské koaly, což je vcelku roztomilé, nicméně dosti tupé, zvíře.

Čím dál více nabývám dojmu, že jednotliví  „koaliční partneři” jsou štěstím bez sebe, když se na některého jiného z nich provalí nějaká levota, neboť svým moralistickým povykem odvádějí pozornost od problémů vlastních. Dlužno dodat, že bodrý chasník Saša Vondra jim tentokrát dodal a dodává hodně výživný materiál. A je příznačné, jak kámoši z koalice do něho tepou (neříkám, že neprávem), ale ne zase do krajnosti, protože nemohou dopustit rozpad vlády. Samozřejmě to vše s nejušlechtilejšími úmysly, ono se od nacpaného žlabu nerado odchází. A je lepší, když se mluví o Vondrovi, alespoň si nikdo nevzpomene na Johnovy eskapády, Bártovo špiclování, Dobešovu platební velkorysost, Kalouskovy nepadající padáky a nestřílející tanky z dob jeho náměstkování na obraně (ale to byl asi jiný Kalousek, tamten byl z jakési KDU-ČSL, tenhleten náš Kalousek, to je hospodář pane, jedna radost).

Nabízí se závěr, že naši vrcholoví politici jsou buď neskuteční naivové, totální hlupáci nebo prohnilí gauneři, případně kombinací všeho. Ani jedna sorta nemá v politice co pohledávat, ale proč by tam ti kluci nebyli, když jsme je zvolili. Ale volte někoho jiného, když poslouchám B. Sobotku či P. Kováčika… vždyť on ten Saša je docela milý kluk a myslí to poctivě.   

 

Čtenář glos P. H. mi napsal:

Na oficiální stránce sčítání. cz je námitka, že všechny požadované údaje už úřady mají, zodpovězena následovně. Cituji: "Propojování osobních údajů z různých databází a bez výslovného
souhlasu osoby, jíž se tyto údaje týkají, je zákonem o ochraně osobních údajů přímo zakázáno."
Takže samotný ČSÚ nám vzkazuje, že celý tento předražený humbuk je nutný pouze z důvodu nekonaného simultánního zvednutí stojedné poslanecké ruky, nutné pro úpravu jednoho řádku v zákoně.

Sám však musíte uznat, že zdvihat ruce a zároveň okopávat kotníky koaličním kolegům je cvik natolik náročný, že patrně přesahuje fyzické síly naší reformní vlády.

 

Pondělní glosy 28. 3. 2011

Noviny jsou plné zcela protichůdných recenzí na film Odcházení. Protože „de gustibus non est disputandum“, ať si na film udělá názor každý sám, pokud jej vůbec  po té reklamní masáži bude chtít shlédnout.

Zcela bez povšimnutí ovšem prochází fakt, že velmi bohatému exprezidentovi přispěli na jeho soukromý rozmar i poslední chudáci, platící televizní poplatky, neboť Česká televize na jeho film přispěla deseti miliony korun (osmi miliony v penězích, dvěma pracemi).  Že to Václavu Havlovi nebylo a není blbé, mně jen utvrzuje v tom, co si o něm myslím už dávno: je to starý pokrytec.

 

Čtenář glos D. Š. mi napsal:

Ještě jednou se vrátím ke sčítání lidu. Čím dál tím víc se utvrzuji, že se jedná o grandiózní manipulaci.
Pro formuláře jsem musel na poštu - OK, ale nepochopím proč mi nevydali originály s předtištěnými údaji. Paní za přepážkou opsala na čistý formulář údaje.Prý to tak musí být. A ještě po mně chtěla číslo bytové jednotky podle zápisu v katastru…
Jal jsem se formuláře studovat a šok nastal hned u rodného čísla. Nevadí mi, že ho někdo chce, ale proč musím vyplnit datum narození a pohlaví? Formuláře se budou zpracovávat elektronicky a vyzobnutí obou údajů z RČ je elementární programátoroská úloha. Pokud to systém za miliony neumí, pak tady něco fakt smrdí.
A k tomu mediální masáž. Prý ČSÚ potřebuje údaje o dopravě do práce aby se nerušily spoje. Naprostý blábol. Každý dopravce si snadno spočítá kolik lidí na které lice vozí - spočítat jízdenky umělo už ČSAD před 40 lety. A hlavně - činí tak minimálně jednou ročně a nemůže čekat 10 let na nepřesné údaje od ČSÚ. Totéž platí pro hasiče - mají vlastní zdroje informací a mnohem přesnější. Málo se také ví, že každá jedna firma je povinna předávat ČSÚ údaje o svém podnikání - takže počet předplatitelů internetu je taky snadno zjistitelný. A takto by se dalo pokračovat.

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Roaldem Dahlem

Tři malá prasátka

 

Mám zvířátka rád velice

a prasátka pak nejvíce.

Jsou ušlechtilá, moudrá též

a zdvořilejších nenajdeš.

Však absolutna svět je prost:

já viděl jedno hloupé dost.

To dosvědčí mi nebesa,

vždyť nedávno tu u lesa

dům zahlédl jsem, dětičky,

jenž ze slámy byl celičký.

Vlk vlastním očím nevěří:

To prasátko chci k večeři!

„Hej, prasátko, rád zajdu k vám!“

„Ne! Nepustím tě, přísahám!“

„Pak odfouknu ten směšný krám!“

 

Než modlitbičky řeklo půl,

vlk domek prostě odfouknul!

„Ha! Šunka! Plecko! Slanina!

Jak překrásně to začíná!

Však ocásek, to jasná věc,

ten ponechám si na konec!“

Vlk, trochu přežrán, šel pak dál

a čeho se to nenadál!

Dům zahlédl zas, dětičky,

jenž z větviček byl celičký!

 

„Hej, prasátko, rád zajdu k vám!“

„Ne! Nepustím tě, přísahám!“

„Pak odfouknu ten směšný krám!“

 

A praví: „Však tě donutím!“

a nadechne se k fouknutí.

„Proč odfouknout bys domek chtěl,

vždyť večeři jsi dnes už měl!“

Vlk ušklíbnul se: „Ale běž!“

a ve chvíli ho sežral též.

 

„Dvě prasátka sníst pro radost,

však neznamená, že mám dost!

Vždyť na přecpaný žaludek

je jídlo nejvhodnější lék!“

Hle, další dům! Tak jako myš

se tiše plíží blíž a blíž.

Dům pevnější sic drobátko,

však uvnitř také prasátko.

„Mě nedostaneš, táhni pryč!“

„Zas odfouknu dům, jen si kvič!“

„Tak toho raděj rovnou nech,

vždyť na to nestačí ti dech!“

Však foukal hodinu a půl,

a dům se ani nepohnul.

„Když můj dech na to nestačí,

tak pořídím si jinačí!

Kde silnější dech ale vzít?

Ha! Pořídím si dynamit!“

Dí prasátko: „Jsi kazisvět!“

a k telefonu běží hned.

Ví, naštěstí, co dělat má,

tak Karkulce hned zavolá.

 

„Kdo volá? Haló? Kdo je tam?

Vy, prasátko! Vás dobře znám.“

„Ach, prosím, prosím o pomoc,

Ach, prosím, prosím, moc a moc!“

„Co děje se? A nač ten křik?“

„Vlk!“ ozývá se jenom kvik.

„Vy z vlků nemáte přec strach

a já se bojím, achich, ach!“

 

„Vlk? Hned jsem u vás, prasátko

a pomohu vám zakrátko,

jen trvalou si dodělám

a běžím, už jsem vlastně tam!“

 

A za maličkou chviličku

je Karkulka v tom lesíčku.

Vlk stojí tu a velice

mu oči žhnou, jak hořčice

jsou žluté, zuby jako meč

a slintá, jak se blíží zteč.

Však Karkulka jen zamrká,

kolt vytasí hned na vlka

a jednou ranou do hlavy

jej chladnokrevně odpraví.

A prasátko je nadšené:

„To byla krása! Ne, že ne!“

 

Však slečně z vyšší třídy přec

tak věřit, to je hloupá věc.

Je spokojená nadmíru,

má vlčí kožich na míru

a cestuje-li někam, pak

má z vepřovice krásný vak.

 

 

 

 

 

Krajina mého srdce - Zlatník nad Rudou n. M.

Páteční glosy 25. 3. 2011

V tsunami zpráv o zamořených potravinách a vodě v Japonsku zní bohužel racionální hlas fyzika Luboše Motla v Reflexu jako hlas volajícího na poušti: „Množství škodlivé radiace se vyjadřuje tzv. ekvivalentní dávkou. Jednotkou je sievert ( 1 Sv), formálně jeden joule na kilogram (1 J/kg). Asi 3 sieverty způsobí polovině zasažených smrt do měsíce. Ani v Tokiu však úroveň radiace nikdy nedosáhla ani jednoho mikrosievertu za hodinu.“

Moje poznámka: předpona mikro = 1 miliontina.

Čtvrteční glosy 24. 3. 2011

Pokud se Číně podaří během příštích dvaceti let udržet roční růst na úrovni osmi procent, tak by Peking mohl předhonit Spojené státy americké a stát se světovou ekonomickou jedničkou, uvedl hlavní ekonom Světové banky (SB) Justin Lin.

Miluju takové dvacetileté prognózy: vůbec totiž  neberou v potaz, co se za dvacet let všechno může přihodit a vždy mi připadají jako ty staré prognózy, kdy nějaký stát předběhne Anglii ve výrobě parních kotlů nebo Německo ve výrobě logaritmických pravítek.

Nemohu se navíc  zbavit dojmu, že to bude zatraceně dřív a větší podíl na tom budou mít Spojené státy a ne Čína.

 

Zítra vyjde v Lidovkách můj text o zamýšleném navýšení poplatků ve zdravotnictví, se kterým přišel ministr zdravotnictví Heger.

Úterní glosy 22. 3. 2011

Nejhlavnější  místopředseda ČSSD Michal Hašek prohlásil ve včerejším Radiožurnálu, že zdraví rozhodně není zboží. Lze s ním souhlasit, neboť zdraví nikdo nikdy ani pořádně nedefinoval. Ovšem zdravotní služby, to jen jiná: ty jsou zbožím jako každé jiné a většina dnešních problémů ve zdravotnictví  je bohužel způsobena právě tím, že to někteří z různých důvodů popírají.

 

V rozhovoru pro pondělní  vydání časopisu Týden se kněz Tomáš Halík opět projevuje jako schopný manipulátor: „Netušili jsem, že se tak vysoko dostanou lidé, pro něž jsou „pravda“ a „láska“ sprostá slova, hodná cynického výsměchu.“

Protože jsem byl znám jako otevřený kritik exprezidenta Havla a jeho kamarily s těmito slovy ve štítě, dovoluji si p. Halíka informovat, že pro mne slova „láska“ a „pravda“ nejsou slova hodná výsměchu, ale vždy jsem se vysmíval pokrytectví těch,  jejichž osobní život měl k hlásané „pravdě a lásce“ zatraceně daleko, a to bez ohledu na množství namalovaných srdíček.  

 

Čtenář glos J. P. mi napsal:

Ve zprávách v médiích zaznělo, že škody vzniklé zemětřesením a následné cunami dosahují 3,5 % japonského HDP.

Aniž bych se chtěl Japoncům nějak vysmívat, musím konstatovat, že když jsem odešel do důchodu, rázem, z měsíce na měsíc, klesl můj příjem na polovinu. A také musím přežít, přizpůsobit se a nikdo mě nelituje a nestará se o mě.

 

 

Pondělní glosy 21. 3. 2011

Je neuvěřitelné, kolik se najde tupců, kteří věří tomu, že by zde hospodařila dobře strana, která má 360 milionů stále narůstajících dluhů…

Naskýtá se však vynikající možnost ČSSD finančně zlikvidovat: nevolit ji.

 

Až Nejvyšší správní soud řešil ( za naše peníze) neuvěřitelný případ: Žena chtěla po státu kvůli své chudobě okamžitou a jednorázovou dávku  - na pořízení televizoru. Úředníci se rozhodli přímo v jejím bytě přesvědčit, zda už jeden televizor nevlastní. Žena je ovšem odmítla do bytu pustit. Úředníci zas odmítli dávku vyplatit.

Soud rozhodl, že úředníci  jednali správně. Já se rozhodl, že je nejvyšší čas změnit systém, kdy musíme ze svých daní přispívat lidem na televizory!

 

Utržené části obou uší, zhmožděniny po celém těle, zlomenina žebra a mnohačetné tržné rány na rukou a na hlavě. Tak minulé pondělí dopadl čtyřiapadesátiletý zloděj kovů, který se vydal na lup ke garážím v Karviné. Jenže ve stejnou chvíli na místo přijel majitel jedné z garáží a měl s sebou psa. Zbitého muže pak odvezl do lesa, donutil ho se vysvléci a odjel.

Hrozí mu za ublížení na zdraví a omezování osobní svobody až osm let.

Jsem velmi zvědavý, zda soud zohlední prapříčinu toho všeho, totiž, že kde stát dostatečně neochraňuje své občany a jejich majetek, zákonitě nastává soudce lynč.

 

Už dlouho jsem nečetl takový žvást, jako následující věty ze sobotního článku Petra Fischera v Lidovkách, pojednávajícím o Havlově filmu odcházení: „Věčný boj o Václava Havla – o jeho lidskou a uměleckou velikost a naši lidskou a uměleckou malost, o jeho světovýznamnost a naši provinčnost, o jeho genialitu a naši malost, o život v pravdě (jeho) a život ve lži (náš) a vice versa – pokračuje tentokrát v souboji o hodnocení jeho filmového debutu.“

Kéž by všechno na světě bylo takto černobílé! Havel je pro mne v něčem lidsky veliký a v lecčem velmi malý, umělecky rozkolísaný (s vrcholem v letech šedesátých), bez stop geniality v tom pravém slova smyslu, neprovinční stejně jako spousty a spousty dalších, žijící v pravdě i ve lži, prostě člověk jako mnoz í jiní, jsoucí v něčem nad ním, v něčem stejní, v něčem pod ním. Adorace ani zatracení netřeba.

p.s. A kvalitní kritik dokáže odhlédnout při hodnocení díla od osoby autora. 

 

Komentátoři se předhánějí ve vymýšleníteorií, proč Rusko nevetovalo vojenský zásah v Lybii, ale zdrželo se hlasování. Svoji teorii dávám k dobru: s potěšením bude sledovat, jak se Západ opět zaháčkoval ve vojenském konfliktu, který si ekonomicky nemůže dovolit, nebo´t každé oslabení Západu je posílení Ruska.    

 

Čtenář glos Š. N. mi napsal:

Při vyplňování sčítacího formuláře mne napadlo několik rychlých otázek:
Jaké údaje vykáže bytový dům, ve kterém bydlím a kde velkou část bytů vlastní různá s.r.o. a velká část bytů je pronajímána, obojí soudě podle jmenovek na schránkách (jedná se přitom o typickou pražskou novostavbu)? A tak se budou statistici zase podivovat nad tím, že desetina bytového fondu je neobývána (a Stanislav Křeček bude chtít zavést daň z prázdného bytu).
Co se dozvíme o u nás žijících národnostních menšinách?
Kolik lidí i při dobré vůli nevyplní formulář správně a kolik jich dobrou vůli mít nebude? Pro správné vyplnění je potřeba zapojit mozek a sám jsem dobrou vůli během vyplňování rychle ztrácel, kladouc si poslední otázku:
Co komu do toho všeho k čertu je? Ještě tak, kdyby byl formulář anonymní, ale takto se nemohu zbavit dojmu, že nás sleduje velký bratr. Většinou údajů stát již disponuje, jak bylo ostatně popsáno v dřívější glose (registr obyvatel, katastr nemovitostí, finanční úřad, zdravotní pojišťovna, správa sociálního zabezpečení, úřad práce, cizinecká policie atd.). Ale proč mám v bytovém listu JMENOVITĚ vyplňovat, kdo se mnou žije v domácnosti?

 

Pan Josef Kukačka napsal pp.prezidentovi, ministrům, poslancům a senátorům následující dopis:

V minulých letech od nás Japonsko koupilo emisní povolenky na kysličník uhličitý za několik miliard dolarů. Ministerstvo životního prostředí je hodlá utratit v programu Zelená úsporám.

Po katastrofě, která Japonsko před týdnem postihla, je japonská vláda, pokud peníze vrátíme, určitě využije na obnovu zničené infrastruktury a pomoc postiženému obyvatelstvu účelněji, než bychom je použili my tady.

My si náš program Zelená úsporám můžeme buď financovat z vlastních zdrojů a nebo se jej můžeme bez náhrady vzdát a nic podstatného se nestane. Vždyť jsme Japonsku vlastně prodali pouze příslib, že u nás ohřejeme méně vzduchu, než bychom mohli. A Japonci povolenky při tak zničené infrastruktuře patrně stejně v dalších letech nevyužijí.

Japoncům tyto původně jejich peníze mohou pomoci rychleji zacelit rány, které od přírody dostali. A jde i o čas. Kdy už jindy, než v případě tak obrovské katastrofy, by mělo platit, že kdo rychle dává, dvakrát dává.

Domnívám se, že tímto gestem dobré vůle můžeme být dobrým příkladem ostatním bohatým státům světa, aby i oni byli s nyní tolik sužovanými Japonci solidárnější.

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články