Články

Úterní glosy 7. 2. 2012

David Tramba napsal v dnešních Lidovkách: …ani snížení ruských dodávek plynu nepředstavuje větší problém.

Jenže: Rusko dodává do Evropy veškerý nakontrahovaný plyn, jen neakceptovalo požadavky na navýšení dodávek s tím, že plyn přednostně užije doma. A Putin k tomu dodal: Kdyby se nekladly plynovodu Nordstream do cesty politické překážky, mohlo do Evropy proudit dnes více plynu další větví z nových nalezišť.

Píšu to jen kvůli tomu, že mne popuzují tendenční nepravdy v mediích, i když riskuji, že budu vydáván za rusofila…

 

Havlův film Odcházení byl nominován na dvanáct Českých lvů. Jen v kategorii dokumentárních filmů ne. Přitom právě tohoto Českého lva by měl dostat, neboť výše zmíněných dvanáct nominací jasně dokumentuje jednu velmi charakteristickou vlastnost nemalé části české humanitní inteligence…

Pondělní glosy 6. 2. 2012

Opsáno z idnes:

Cena za korporativismus je vidět všude kolem nás: dysfunkční korporace, které přežívají navzdory své hrubé neschopnosti sloužit zákazníkům, zkornatělé ekonomiky typické pomalým růstem výstupu, nouzí o poutavou práci a skrovnými příležitostmi pro mladé lidi, vlády krachující kvůli svým snahám tyto problémy tišit a sílící koncentrace majetku v rukou těch, kdo jsou dostatečně úzce napojeni na správnou stranu korporativistické dohody.

Přesun moci od majitelů a novátorů ke státním úředníkům je protikladem kapitalismu. Přesto mají apologeti tohoto systému a poživatelé jeho výhod troufalost dávat všechny tyto nezdary za vinu "bezohlednému kapitalismu" a "nedostatečné regulaci", které podle jejich názoru vyžadují silnější dozor a regulaci, což ovšem ve skutečnosti znamená více korporativismu a systematické státní protekce.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/nazor-soucasna-podoba-korporativniho-kapitalismu-je-stezi-udrzitelna-1m9-/kavarna.aspx?c=A120202_150119_kavarna_chu 

 

Čtenář glos Z. T. mi napsal:


Sice opožděně, ale přesto si dovolím reagovat na čtenáře glos J.B o rozdávání ovoce ve školách. Má ve všem pochopitelně pravdu, ale trochu nesouhlasím s jeho post scriptum: „Pokud by někdo chtěl vědět, kde většina ovoce skončí, klidně a rád odpovím - děti z nepřizpůsobivých rodin vezmou ovoce domů a budou s ním krmit své rodinné příslušníky, kteří sociální dávky, určené mimo jiné na výživu dětí, propili nebo prohráli v automatech, a ty rozežrané děti, tak ti to ovoce vyhodí a půjdou si smlsnout nějaké chipsy…“

Jsem možná hodně naivní, ale myslím si, že by se našlo dost dětí z finančně dobře situovaných rodin, které by toto ovoce snědly, popřípadě vzaly domů anebo dokonce darovaly někomu potřebnějšímu. Myslím si, že jsou z domova zvyklé na to, že nic není zadarmo. A právě naopak, plno ostatních dětí by si klidně uspořádalo bitvu s pomeranči. Taky jsou zvyklé z domova na to, že to co je "zadarmo" je vlastně pořád a není třeba si toho vážit…..

 

Paní E. J. B., Češka žijící a pedagogicky pracující v USA, napsala následující slova, která mi mluví z duše:

Dnes jsem vyzvedávala mé děti ve škole a zastavil mě jeden kantor s tím, že má dotaz, podle jaké metody děti vychovávám, protože jsou jaksi jiné. Prý unikátně zdvořilé, ale zároveň asertivní, nebojí se prohry a umějí vyhrávat. Řekla jsem mu, že jsem instinktivní rodič, nechodím na přednášky o pozitivním rodičovství, ne…čtu odbornou literaturu, nikdy jsem nekupovala módní vzdělávací hračky, děti chválím i trestám (občas padne i nějaký ten láskyplný pohlavek), mají zodpovědnosti a programově jim nezvedám sebevědomí (you are the best) a stokrát denně jim neopakuju jak jsou jedinečné a jak je miluju. Matematiku je učím hrou (kostky, karty, logik) a ráda je nechávám prohrát, aby si zvykly na život. Zároveň je nutím k drilu násobilky a gramatiky. Chyby neignoruju, ale opravuju, city neanalyzuju, ale vnímám je, nejsem členem žádného klubu pozitivních matek a místo návštěv hloupých kreativních dílniček či drahých nudných teoretických přednášek, děti učím péct cukroví, používat jehlu a nit nebo psát na počítači (či perem) vlastní pohádky. Rodičovství není věda a z populární rodičovské literatury a rodičovských teorií mám kopřivku. Jsem odchovancem profesora Zdeňka Matějčka, se kterým jsem kdysi živě korespondovala a který byl normální, na rozdíl od dnešních pseudoodborníků na rodičovství.

 

Nádherný doklad českého smyslu pro humor: Havlův film Odcházení dostal dvanáct nominací na cenu Český lev…

 

Netřeba strašit poplatky ve zdravotnictví. Tady je návod k použití:

Nemáte-li peníze na doktora, běžte na letiště. Absolvujete zdarma rentgen, vyšetření prsou a v případě, že se zmíníte o Al-Kájdě, získáte jako bonus koloskopii…

 

 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Gertrudou Steinovou

Alici B. Toklasové

 

Opravdu myslíš že bych chtěla ano chtěla

celou tě cele milovat

opravdu myslíš že bych mohla ano mohla

celou tě cele milovat

opravdu myslíš že bych měla ano měla

celou tě cele milovat ano měla

a mohla ano chtěla

opravdu myslíš že tě miluji

celou a cele ano miluji tě

a žehnám ti má lásko

Perlička na víně s rajčaty

Rozpis pro čtyři osoby:

 

1 perlička (cca 1,2 kg)

50 g cibule

2 stroužky česneku

600 g rajčat

350 g červených paprik

2 lžíce olivového oleje

sůl, čerstvě utlučený černý pepř

¼ l suchého bílého vína

snítka tymiánu

4 lístky bazalky

2 bobkové listy

1 malá chilli paprička

citronová kůra

100 g černých oliv

 

Perličku vně i uvnitř opláchneme, osušíme a rozporcujeme na kusy. Rajčata blanžírujeme, oloupeme, rozkrájíme na kousky a odstraníme semeníky se semeny (lze použít kupovaná konzervovaná krájená rajčata). Papriky prudce opečeme v troubě při 220 stupních Celsia až zpuchýřkovatí. Pak je na chvíli dáme do plastového sáčku, aby se „zapotily“. Jdou pak snadnooloupat. Oloupané je rozkrájíme na kousky a opět zbavíme semeníků a semen.

Na oleji kusy perličky opečeme do zlatova. Osolíme, opepříme, přidáme prolisovaný česnek a cibuli nakrájenou na kolečka. Zalijeme  bílým vínem, přidáme tymián, bazalku, bobkové listy, citronovou kůru a chilli papričku. Nakonec vmícháme kousky rajčat a papriky.

Dusíme pod poklicí v troubě při 150 stupních Celsia zhruba jednu hodinu. Pak přidáme celé olivy a ještě chvíli podusíme.

Příloha: tradičně „pan blanco“, tedy plátky bílého chleba do křupava opečené na olivovém oleji.

Čtvrteční glosy 2. 2. 2012

Premiéra Nečase zarazil průběh posledního summitu EU, neboť předsedové vlád dostali do rukou konečný text smlouvy o fiskální unii (připravený Merkozym, pochopitelně) a bylo jim řečeno, ať se okamžitě rozhodnou, zda jej přijmou. Bez času na rozmyšlenou, na analýzu textu, na projednání s experty či s vládou nebo parlamentem…

Velice se divím, co jej na tom zarazilo: takto přece funguje jakýkoliv protektorát. Včetně domácí páté kolony…

 

Čtenář glos J. K. mi napsal:

K vaší poznámce o databázi DNA bych měl jedno možné rozšíření. Pakliže policie, státní zástupci nebo soudy prosazují preventivní sběr DNA u všech odsouzených, měla by tato databáze obsahovat též
vzorky DNA každého policisty, státního zástupce nebo soudce.
Nejenže bude na zmíněné působit preventivně, ale též značně usnadní vyšetřování případné trestné činnosti, které je již z podstaty věci obtížnější u těchto osob protože znají vyšetřovací postupy.
Zároveň to bude záruka jak zabezpečení těchto dat tak i jejich řádného využití. Pokud je důkaz pomocí DNA průkazný, nemusí se policista nebo soudce bát justičního omylu.
A naopak odpor by značil pochybnosti o kvalitě dokazování pomocí DNA.
Tento princip by bylo možné dále rozšířit. Pokud policejní ředitel prosazuje uvolnění pravidel pro odposlechy se slovy že "slušný člověk se nemá čeho bát", pak ať jsou jeho telefonáty zcela veřejné
včetně GPS trasy, kterou denně urazí.
Ale to by znamenalo mít stejný metr pro pány jako pro kmány. Takže to neprojde…

 

Přítel O. V. mi napsal:

Moji brněnští kamarádi v dávné minulosti říkávali ."Kémo, když něco fachčí, tak do teho nevrté!". Zlaté pravidlo, o němž asi pan Drábek a s ním i celá jeho strana nic netuší, takže se jal, místo toho, aby provedl integraci leta existujících databází obecních úřadů, vypsat nové "výběrové řízení", jehož výsledkem je naprosto nefunkční systém, kolabující úředníci a vřískající (vyjímečně právem) odbory. Najde-li se pak někdo z čackých neúplatných novinářů, kdo by se zajímal o to, proč se vítězem tohoto zajisté naprosto transparentního řízení stala samozřejmě věhlasná a transparentní firma Fujitsu (jako ostatně IBM na ministerstvu zdravotnictví) a hlavně kolik finančních prostředků přistálo na účtech jediné solidní politické strany TOP09. "That´s the question".

 

Od čtenáře glos J. K. jsem se s radostí nechal poučit:

Ve včerejších glosách v krátkém odstavci věnovaném kancléřce Merkelové uvádíte:

„Němci obdivují svoji kancléřku Merkelovou za to, jak se jí daří prosazovat své názory a požadavky v rámci EU. Der Spiegel dokonce její poslední výsledek na právě skončeném summitu komentoval titulkem "Všechno jasné, paní komisařko!"
Takže bychom měli být velmi na pozoru! Od komisařky k Führerin není zas tak daleko…“

Bohužel jste, dle mého názoru, v tomto případě zřejmě nepochopil pointu. Ironický titulek v magazínu der Spiegel je parafrází refrénu světoznámého hitu již zesnulého rakouského zpěváka jménem Falco, který dobýval evropské diskotéky počátkem osmdesátých let. Zpívá se v něm o partě narkomanů, kteří se oddávají své neřesti a jeden z nich říká jinému, volně přeloženo: „neotáčej se, komisař jde okolo, podívá se na tebe a ty víš proč…“ a v refrénu pak pokračuje: „Alles klar Herr Kommissar?“

Přirovnáním kancléřky k policejnímu (nikoli EU) komisaři ve zpravodajském článku vyjadřuje Spiegel všechno, jen ne obdiv. Je možné spekulovat i nad tím, proč Němci, kteří si tak potrpí na genderové stereotypy, nenapsali se správnou německou genderovou koncovkou Frau Kommissarin, nýbrž Frau Kommissar. Možná jen proto, aby ta parafráze byla více pochopitelná a rým zůstal zachován….

Pokud jde o samotný Spiegel, těžko byste v něm hledal slova velebící současné německé nebo evropské politiky či politiku. Troufám si tvrdit, že úroveň jejich novinářské investigace patří k naprosté světové špičce a taková je i jejich mezinárodní prestiž.

 

Středeční glosy 1. 2. 2012

Vláda plánuje od příštího roku opět hlouběji hrábnout do našich kapes a navíc vytvořit další vysoce korupční prostor. Plánuje totiž štítkování starších domů a bytů k prodeji a pronájmu zvláštními štítky s vyznačením jejich energetické náročnosti. Mají je vydávat speciální inspektoři ministerstva průmyslu a obchodu a mají stát od tisíců po desetitisíce, dle náročnosti posouzení.

Dvakrát fuj!

 

Němci obdivují svoji kancléřku Merkelovou za to, jak se jí daří prosazovat své názory a požadavky v rámci EU. Der Spiegel dokonce její poslední výsledek na právě skončeném summitu komentoval titulkem „Všechno jasné, paní komsařko!“

Takže bychom měli být velmi na pozoru! Od komisařky k Führerin není zas tak daleko…  

 

Z blogu Rudolfa Polaneckého na idnes:

Nechápu snahu některých politiků o to, abychom byli neustále v hlavním proudu. Jde o znak stádovitosti a bezmezné poslušnosti vůči bruselské vrchnosti. Sama EU si na toto zvykla tak, že jinou odpověď než ano neuznává. Od doby, kdy náš stát podal přihlášku se situace radikálně změnila.

Místo spolupracujících suverénních států zde máme klusající spolek podle francouzskoněmecké píšťalky, přičemž není povoleno vybočit z řady a natož promluvit. Proč má náš státní rozpočet schvalovat nikým nevolený bruselský byrokrat? Jak může od svého stolu vědět, co ta která země, region, kraj nebo dokonce obec potřebuje?

Někdy mám pocit, že kdyby se Merkelová se Sarkozym usnesli, že si půjdou skočit z letadla bez padáku, ostatní členské státy se přetrhnou, aby mohly skočit s nimi. Samotná myšlenka na "uzákoněný" vyrovnaný rozpočet není špatná a mělo by to být prioritou každé vlády. Ale způsob jakým je poslušnost vyžadována a ještě více způsob provedení je nepřijatelný.

 

Čtenář glos P. R. mi napsal:

Plně souhlasím s Vaším názorem na financování vysokých škol. Má to však, podle mého názoru, háček. Finanční podpora univerzity by měla být úzce provázána s její pedagogickou a vědeckou úrovní. MŠMT však umožnilo v posledních dvaceti letech vznik mnoha vysokých škol velice různé odborné úrovně. Potom je financí zdánlivě málo. Je to podobný problém jako ve zdravotnictví. Místo řešení kvality škol, rozhazují se peníze daňových poplatníků.

 

Čtenář glos J. M.:

Pořád silněji cítím v ČR, EU i globálně jakýsi ošklivý pach. Pokaždé, když zavane, nenapadne mě nic jiného, než slovo NORMALIZACE.“…

 

Úterní glosy 31. 1. 2011

To je dobré: v autě ministra dopravy objeví autoservis odposlouchávací zařízení…a nic se neděje! Nikdo nezavolá okamžitě policii a specialisty, nikdo nevyslechne ani řidiče (bývalého pracovníka Bártovy ABL) ani kohokoliv jiného a ministr se též tváří jako by se nic nestalo a jen blekotá. Z toho mně ovšem vyplývá jedno jediné: všichni velmi dobře od počátku vědí, kdo tam to zařízení nainstaloval a mají tedy strach cokoliv říci nebo učinit, neboť též dobře vědí, co vše může mít dotyčný adresát odposlechů v rukou….Je to nA BLití…     

 

Policie odebírá vzorky DNA dokonce i neplatičům výživného a tak nastává boj o rozsah této činnosti. Jak bývá v Česku zvykem, vyleje se s vaničkou i dítě. Naznačuje to již titulek včerejších Lidovek „Berte DNA vrahům, ne neplatičům“. Většina vražd jde totiž „domácích“, jakákoliv recidiva u nich nehrozí a vzorek DNA je tedy kriminalisticky bezcenný, pokud někdo nechce zkoumat případné dědičné dispozice k vraždě, což je ovšem kriminalisticky také na nic.

Z logiky věci by se tedy vzorky DNA měly odebírat u  těch pachatelů trestných činů, u kterých jde o recidivu nebo u trestných činů, u nichž je recidiva velmi častá. Pak by to byl skvělý pomocník  boje proti lumpům.

 

Španělská vláda rozhodla, že již nebude dotovat žádné elektrárny z obnovitelných zdrojů. Odůvodnila to logicky tím, že je to příliš nákladné a prohlubuje to schodek státního rozpočtu a dále, že to zvyšuje ceny elektřiny, což je v současné ekonomické situaci Evropy holé šílenství. Příklad hodný okamžitého následování!

 

Prezident Václav Klaus o akademické obci:

Nemohou bojovat proti školnému a současně chtít maximální akademickou svobodu a plné rozhodování o vysokých školách. Pokud vysoké školy touží po naprosté nezávislosti na státu, pak by samozřejmě musely chtít i nezávislost na penězích daňových poplatníků, to je elementární aritmetika.

Obávám se ovšem, že se zcela logickým a správným heslem „Kdo platí, rozhoduje“, narazí u každého bolševika mysli, byť sebevíce ověnčeného akademickými tituly.

 

Několik čtenářů glos mi napsalo, že výše naší půčky Mezinárodnímu měnovému fondu byla zřejmě odvozena z výše polského příspěvku, přepočítaného na náš počet obyvatel. Škoda, že jsme si nevzali příklad odjinud, třeba z Estonska…

 

Opsáno z facebooku:

Kajínek dostane nového spoluvězně a ptá se ho: "Za co jsi tady?"
"Ále, stáhnul jsem si o vás film."

Pondělní glosy 30. 1. 2011

Ke stejnému tématu čtenář glos M. Č.:

Pan Wolf dostal za zneužití jedenáctimilionové dotace celkem pět let. A odvolal se. Nechápu. Po zaplacení pokuty jeden milion Kč stále zbývá deset milionů, které navíc nemusí vracet, protože mu je Topolánkova vláda odpustila.I kdybych já obdobně seděl na své pracovní židli pět let, přesto si nevysedím ani desetinu této sumy. Mohl by mi pan Wolf poradit, jak se nechat zavřít s výdělkem dva miliony ročně?

 

Úplně mě dostal titulek na idnes: „Kongresové centrum ve Zlíně prodělává. Ale mnohem méně, než se čekalo.“

Už se „těším“ na titulky, až bude zapotřebí toto centrum za půl miliardy po čase rekonstruovat a eurodotace už nebudou…

 

Finský ministr zahraničí Erkki Tuomioja v rouhovoru pro Lidovky: „Každý snad už vidí, že s dluhem 130 procent HDP a programem tvrdého šetření se z toho Atény nikdy nedostanou. Čili každým dalším balíčkem jen odsouváme hodinu pravdy, házíme peníze do kanálu a privátnímu sektoru umožňujeme, aby se z Řecka stáhl co nejdál a účty přenechal daňovým poplatníkům.“

 

Velmi se mi líbí přirovnání vysokých škol k divadlům . Je jich přespříliš, spousta špatných, se stejným postojem k daňovým poplatníkům: „dejte nám co nejvíce peněz na naše ušlechtilé konání a už se o ně nestarejte. A každou snahu o zjištění efektivity vynaložených prostředků budeme brát jako útok na vzdělanost, kulturu a svobodu vůbec…a nepřejte si pak ten řev!“

 

Půjčky musejí mít pro některé lidi nějaké zvláštní kouzlo! Matka bývalého šéfa pražského Dopravního podniku Marie Nováková kupříkladu v rozhovoru s MF Dnes říká, že jako developerka vydělala stovky milionů korun. Vzápětí nato vysvětluje půjčku na nákup domu na Madeiře ve výši  jednoho milionu eur (tedy něco přes dvacet pět milionů korun) od advokátní kanceláře – která si ovšem sama půjčuje tyto peníze od jakési obskurní formy na Panenských ostrovech…

 

Středočeský hejtman, poslanec a bývalý ministr zdravotnictví David Rath zlomyslně radí: Jste chudí? Darujte své orgány!

Bez zlomyslnosti: Kdyby se odhodlal nechat se vycpat, některé muzeum kuriozit by dozajista s potěšením zaplatilo nemalou částku…

 

Zpráva, nad kterou zůstává rozum stát: Německo vybralo v prosinci loňského roku na daních rekordních 70,8 miliard eur, nejvíce za jeden měsíc ve své historii. Díky těmto příjmům z daní se země nebude muset tolik zadlužit.

 

 

Mnoha čtenáři jsem byl poučen, že půjčka MMF je prostě 1,5 miliardy Euro. Prima, ale proč ne jen jedna miliarda nebo naopak dvě miliardy? Jak k té sumě vláda dospěla? Ta metodika mne zajímá!

 

Čtenář glos M. N. mi napsal:

Dotace na ovoce a dotace od EU obecně mají ještě další rozměr. Ve skutečnosti se za ně v ekonomicky slabších zemích jako ČR udává nadvýroba zboží z ekonomicky silnějších zemí. Tyto země vlastní rozhodující obchodní řetězce, stály za likvidací naší sobestačnosti v řadě odvětví a nabízejí své skrytě dotované produkty. To, že 23 let po revoluci nejsme soběstační v komoditách, které bychom si při skutečně nepokřiveném volném trhu bez problémů vyrobili sami (vepřové apod.), je cílená likvidační politika vůči provinciím EU. Vidět jen objem peněz od EU a ne proč a za jakých okolností k nám jdou, je jako vidět na jedno oko…

 

Přítel Z. Š. mi napsal:

Pan P.B. se zamýšlel nad problémem, zda jsme v tom zdravém jádru stáda EU krávy, bejčci, nebo volové. Já myslím, že nejde o stádo kravské - jsme prostě ovce.

Tomuto správnějšímu určení druhu kopytnatců odpovídají i další příspěvky v pátečních glosách. Kdo jiný, než ovce se po tolika letech v socialismu nechá dovést k dalšímu socialismu, i když je tento jaksi „západní provenience“? Komu jinému, než ovcím uniká, že vlk je vlkem i když o sobě tvrdí něco jiného? Kdo naslouchá pohádkám velké ovčí babičky – EU a není schopen si nad realitou všedního dne uvědomit, že ten slibovaný evropský ráj je jen heslo, pod kterým putujeme po další třetí cestě? Pouze ovce. Vždyť i ta hesla se opakují – jen pro příklad: před několika lety chtěla EU dohnat a předehnat zbytek světa, zejména USA. Po pár letech regulací a nařízení typů „úsporné žárovky“ se to změnilo v heslo udržet krok. Nyní, když jsme si vybudováním sociálního státu blahobytu úplně zařízli konkurenceschopnost, zbývá nám již jen neztratit stopu. Vot tak. Vsjo uže býlo.

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Edwardem Learem

Sova a kotě namoutě v slotě

po moři plují mil stovky,

vezou si tousty a medu spousty

v kornoutu z tisícovky.

Sova si brouká, na hvězdy kouká,

na banjo písničku hraje:

Krásné jsi kotě, namoutě kotě,

krásné jsi jak anděl z ráje,

krásné jsi,

krásné jsi

krásné jsi jak anděl z ráje.

 

Koťátko jásá, tohle je krása,

kterak ta sovička pěje,

svatbu chci, dámo, dlouho jsem samo,

prstýnek ale kde je?

Pluli však dále, skoro rok málem,

k zemi, kde hrušky strom loupá,

v tom divném lese prase se nese,

na nose kruh se mu houpá,

na nose,

na nose,

na nose kruh se mu houpá.

 

Nechci mít dloužek, koupím ten kroužek!

Kroužek? Tak dobrá, dí prase.

Sezdal je záhy hned vedle dráhy

Turek, co dlel tam v tom čase.

Pojedli kdoule, tváře jak boule,

společnou měli lžičku,

pospolu dále na bílé skále

tančili při měsíčku,

tančili,

tančili,

tančili při měsíčku.

 

Dopis z Györu

Ten název jsme převzali z němčiny (Raab), která jej ovšem zase převzala z keltského názvu Arrabona, neboť už Keltové měli na půvabném ostrohu nad soutokem Malého Dunaje a Rábu svoje osídlení. Sídlil tu ovšem postupně kdekdo: Langobardi, Slované, Avaři, Maďaři i Turci a tak se tu každou chvíli bojovalo. Italští stavitelé Ferrabosco a Gaballio zde dokonce postavili významnou pevnost, která měla být předsunutou ochranou Vídně a o kterou se pak sváděly oboustranně úspěšné i neúspěšné boje. Po definitivní porážce Turků se město utěšeně rozvíjelo, a to zvláště potom, co získalo od císařovny Marie Terezie statut svobodného královského města.

Při dnešní návštěvě určitě zažijete spoustu „smíšených pocitů“: renesanční urbanistický koncept města je sice stále ještě patrný, ovšem tvrdé stavební zásahy minulého režimu leckde volají o pomstu. Nakonec, známe to i od nás. Ohromí nás spousta krásných barokních staveb, zrovna tak ovšem neutěšený stav některých z nich. Překvapí nás spousta soch a sousoší, ovšem záhy si všimnete, že čím mladší umělecké výtvory to jsou, tím méně jde o umění, které by nehraničilo se zločinem. (Opět si můžete bručet: Jako u nás! Jako u nás!). Dozajista Vás potěší spousta levných maďarských potravin výborné kvality - zvláště doporučuji tradiční salámy a klobásy, husy a kachničky, ale i maso, sádlo a škvarky z vepřů Mangalica (kříženců slavných bagounů s polodivokými prasaty) a samozřejmě papriku čerstvou i mletou a spoustu další zeleniny a ovoce, o všelikých pálenkách a vínech ani nemluvě, zrovna tak jako o skvělých zákuscích z impozantního výběru cukráren Patio nebo Matias - ovšem nepočítejte s tím, že byste si v místních obchodech s textilem vybrali cokoliv na sebe, pokud ovšem nemáte svérázný místní vkus.

Když se ubytujete v našem oblíbeném hotýlku Schweizerhof, hned na kraji rozsáhlé pěší zóny, potěší Vás jeho pitoresknost (nachází se ve třech domech z 15. století) a zajímavá vstupní hala, ovšem na druhý pohled je již vidět, že je nejvyšší čas opět do něj něco investovat. Což Vás ovšem napadá na každém druhém rohu. Třeba hned u městského termálního koupaliště s jodovou vodou kousek od výše zmíněného hotýlku: pěkný areál, báječné cachtání vevnitř i venku (zvláště v zimě!), ve všední dny velmi volno, ovšem také zde je na druhý pohled vidět nedostatek peněz na důkladnou údržbu (na čistotě se to naštěstí pranic neprojevuje).

Jen jedna věc „smíšené pocity“ nevyvolává, ale vždy jen pocity libé, a to bistro a restaurace „La Maréda“.

Sídlí v budově z roku 1617 se zajímavou historií: už od roku 1703 tam byl německý vojenský obchod s vínem, pak oblíbená vojenská kantina, dále rybářská hospoda vedená populárním „strýčkem Öczim“ a od roku 2004 rodinná restaurace specializující se na maďarskou kuchyni a maďarská vína.

V jedné místnosti můžete obdivovat umělecké lustry zlatníka a sochaře Jozsefa Madarassyho, ve druhé textilní obrazy Marianny Nagy a jinde zas vitráže Lászlo Heftera, ale rozhodně se příliš nerozptylujte a šetřete si smysly na skvostné jídlo a pití.

Vřele doporučuji vyzkoušet pečená husí játra s brusinkami v tokajském vínu a s čerstvým nasládlým toustem (sklenka několikaputňového tokajského k nim je nezbytností) nebo dušená kachní prsíčka na medu, s praženými vlašskými ořechy a bavorským modrým sýrem.

Po vychutnání předkrmu se pak chvíli rozhodujte, zda-li si dáte ještě polévku (nabízí se dýňová, cibulová, hovězí či fazolová) nebo rovnou něco z ryb či spíše masitého. Tady doporučuji nechat se zlákat sumcem na ráczský způsob, se slaninou a kysanou smetanou a doprovodit jej směsí vlašského a rýnského rýzlinku z vinařství Szeremley nebo rýnským z pannonhalmského opatství. Ovšem i rolka ze pstruha s karotkovým krémem se zázvorem je fantastická.

Nebo můžete směle pokračovat klasickým pörköltem, jehněčím „Navarin“, kachnou na několik způsobů či pečeným vepřovým kolenem. Osobně mne nadchla kachní prsa pečená do růžova s pomerančovým jamem a dýňovým pyré: v kombinaci s vynikající směskou cabernetu a shirazu z vinařství Konyári nemají chybu.

Nevím, jestli si ještě troufnete na dezert, neboť zde Vám v žádném případě nenaloží maličké degustační porce, jejichž hlavní součástí jsou nejedlé ozdobné serepetičky, ale porce pořádné! Pokud ovšem neodoláte, pak doporučuji „Duet z jedlých kaštanů“ s višňovým želé a hořkým pomerančovým likérem, ovšem i kakaový koláček se švestkami v rumu a karamelem je obtížné pominout.

Ještě na jednu nepominutelnou výhodu této restaurace musím upozornit: vína zde rozhodně nepředražují a vzhledem k současnému kurzu forintu zde skvěle povečeříte za čtvrtinu pražské ceny.

Doufám tedy, že jsem Vás už dostatečně nalákal, a tak záhy nashledanou!

Samozřejmě v Györu!

 

Váš

Miroslav Macek   




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články