Články

Nedělní chvilka poezie - tentokrát o krásných Helenách

To dílo jako by mi hlavu

snad vyměnilo za novou:

co příroda nebyla stavu,

to zvládla krása s Canovou.

Ta odolá i toku času,

víc vzývat si ji netroufám,

že nesmrtelnou tají krásu,

jen Helenu teď v srdci mám.

Grand Restaurant Festival v restauraci Villa Primavesi v Olomouci

Restaurace bohužel nesídlí v původní jídelně, takže návštěvníci jsou ochuzeni nejen o průchod skvostnou halou, ale též o fascinující výhled do městského parku Výpad pod tereziánskými hradbami, na nichž vila stojí. Restaurace okupuje původně technické místnosti domu, naštěstí dostatečně prostorné a vysoké. Cestou k ní raději nepřemýšlejte nad tím, který barbar použil na chodníčky v zahradě secesní vily betonovou zámkovou dlažbu a spíše si představujte, že zahradu stále zdobí Hanakovy sochy…

Večeři jsme nemohli objednat přímo v restauraci, ale prostřednictvím webových stránek festivalu, kterému jsme také museli předem poukázat peníze. Nezvyklé řešení, ale utěšovali jsme se tím, že takto alespoň restaurace předem ví, kolik hostů si objedná festivalové menu a může tedy jídlo připravit „just in time“.

Po příchodu jsme usazeni ke stolu a je nám úslužným číšníkem nabídnut sekt coby aperitiv. Přikyvujeme a záhy před námi stojí skleničky se zteplalým sektem bez jedné jediné bublinky. Normálně bych udělal scénu, ale to by restauraci ihned varovalo a nezvěděli bychom tedy, jak taková festivalová večeře skutečně probíhá.

Z podivné kombinace nabízených jídel (pečená husí prsíčka s bystročickým zelím a špenátovými noky - pečené jehněčí kolínko na rozmarýnu s pyré z bílých fazolí - domácí tagliatelle s krevetami a cuketou) jsme měli ze studijních důvodů předem internetově vybrány husí prsíčka a jehněčí kolínko.

Nabídka červeného vína, které bylo součástí festivalové přehlídky, zněla: modrý portugal z Templářských sklepů Lechovice, což jsme se ovšem dozvěděli až na přímý dotaz. Také jsme se dozvěděli, že toto víno bylo vybráno a zasláno pražskými pořadateli.

Na stůl dorazilo se správnou teplotou, bohužel správnou pro víno bílé. Bylo nám řečeno, že víno, dodané pražskými patrony, spočívalo v chladicí skříni. Číšník víno odnesl a záhy se vrátil se skleničkami s vínem s teplotou vhodnější, což u stolu vybudilo „veselou“ debatu na téma, zda se dá víno ohřát v mikrovlnné troubě nebo stačí chvíli podržet láhev v proudu horké vody nad dřezem.

První chod nebyl zrovna degustační, ale velikosti formanské hospodské porce: jehněčí kolínka byla řádně propečená, bohužel někdy dříve, neboť na talíři byla jen mírně prohřátá, rozmarýn jsme ani chutí ani okem nezaznamenali a fazolové pyré postrádalo jak kýžené lehké okyselení, tak jakoukoliv známku jiného dochucení.

Během jídla dorazil číšník a vyměnil nám papírové ubrousky za plátěné: zřejmě vliv festivalu…

Druhý chod kopíroval první: velká porce vlažných husích prsíček, poněkud sušších, příjemné bystročické zelí, bohužel zcela se „tlukoucí“ se špenátem v nocích, které také působily, že jsou už po několikáté ledabyle prohřáté.

Po takovém jídle nezbývá, než – řečeno s Karlem Poláčkem – „seděti a tupě zírati“, my si alespoň povídali o tom, že půl miliardový akvapark v Olomouci rozhodně turistický ruch v regionu nevytrhne, když zde chybí to základní: dobré jídlo a pití a spousta drobných potěšení v podobě bezchybných služeb k tomu.

Nelosovali jsme, prostě Petra se obětovala a objednala si „navíc“ dezert, čokoládový fondant, který má ráda a důvěrně zná jeho vynikající podoby z mnoha proslavených restaurací. Ochutnal jsem i já a spolu s ní konstatoval, že užitá čokoláda je příliš sladká, příliš málo hořká a zřejmě velmi levná.

Odešli jsem zklamaní a strávili těžkou noc s mnohým převalováním - naši známí rozháněli večeři slivovicí a dobře udělali, Petře a mně bylo (bez přehánění) velmi nevlídno ještě další dva dny…

Gulášová polévka (gulyas) dle starého uherského receptu

Rozpis pro čtyři osoby:

350 - 400 g řádně odleželé hovězí kližky

2 lžíce sádla

2 lžíce sladké kalocsaiské papriky

1 lžíce středně pálivé kalocsaiské papriky

1 středně velká cibule

1 dl suchého nebo mírně nasládlého aromatického bílého vína (používám suchý tokaji furmint)

2 středně velké brambory

sůl

Maso nakrájíme na drobnější kostky. Brambory oloupeme, nastrouháme na hrubém struhadle a uvaříme v 1 ½ litru vody. V kastrolu osmahneme na sádle jemně nasekanou cibulku se sladkou a pálivou paprikou. Vsypeme a opečeme kostky masa, pak přilijeme víno a necháme je pomalu vydusit. Vlijeme asi čtvrtinu vody z brambor, osolíme a pomalu dusíme za občasného podlití vodou z brambor zhruba 1 hodinu. Pak přilijeme zbytek vody z brambor, přidáme propasírované brambory a ještě asi deset minut necháme pobublávat…

Příloha: čerstvý slaný rohlík

Čtvrteční glosy 27. 1. 2011

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně, jejímž zřizovatelem je Zlínský kraj, skončila předloni ve ztrátě 123 milionů a za loňský rok to bude zřejmě ještě víc. Kumulovaná ztráta už činí několik set milionů korun. Řešení? S pomocí evropského a krajského grantu má na Universitě Tomáše Bati vzniknout tým vědců a expertů z tamního ústavu regionálního rozvoje, veřejné správy a práva, který má pomoci najít rezervy a vylepšení. Marně přemýšlím, koho tamního znám coby experta na pasportizaci zdravotnictví a management nemocnic…Navíc, rada je tu jednoduchá: třeba zadarmo předat nemocnici někomu, kdo umí hospodařit.

V loňském projevu o stavu Unie vyhlásil prezident Obama „válku nezaměstnanosti“ a napumpoval do ekonomiky miliardy dolarů, pochopitelně na dluh. V letošním projevu (nezaměstnanost se snížila nepatrně a je stále vysokých 9.6 %) vyhlásil „válku zadlužování země“. Jsem zvědavý, kdy tahle prázdná PR bublina zvaná Barack Obama, praskne..

Čtenář glos Z. U. mi napsal: Studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ve svém výzkumu zjistili, že 80 procent veřejných zakázek, zadávaných českými ministerstvy v letech 2006 až 2010 bylo přiděleno neveřejně nebo bez soutěže a celková hodnota neprůhledně zadaných zakázek činila v tomto období 276 miliard korun. Domníváte se, že se někdo nahlas zeptá, kdo vlastně v té době v naší zemi vládl a tedy s těmi penězi nakládal a hospodařil? O tom, že by měl být popotahován, raději nemluvím, protože k jeho usvědčení ani potrestání v této zemi nemůže dojít.

Středeční glosy 26. 1. 2011

Bývalý eurokomisař Pavel Telička včera v podvečer v rozhovoru Radiožurnálu o kontraktu jeho firmy s ministerstvem dopravy mluvil s neskutečnou kadencí, létaly jména firem, pro které pracuje, létaly jména jeho vzácných a zkušených spolupracovníků, ovšem to nejdůležitější, co je tedy konkrétním výsledkem jeho práce pro ministerstvo, odbyl neuvěřitelnými dvěma slovy: superkoncepce, superstrategie. Superblábol…

Čtenář glos J. J. mi napsal:

Na doplnění Vašeho článku na pondělí si dovolím připojit malý výčet Dubčekových „zásluh“: Soudruh Dubček pod vlivem svých levičáckých rodičů vyrůstal do svých sedmnácti let ve stalinistickém Rusku (do roku 1938). V poválečné době působil v politických funkcích v Trenčíně a Bánské Bystrici, v polovině padesátých let byl diktátorským komunistickým režimem jako „perspektivní kádr“ vyslán do Moskvy, kde „studoval politické vědy“. Ve svých třiceti sedmi letech se stal tajemníkem Komunistické strany Slovenska v Bratislavě, o dva roky později byl jmenován tajemníkem ÚV KSČ pro průmysl, v roce 1963 se stal prvním tajemníkem ÚV KSS. To je jen malý výčet „zásluh“ tohoto „významného evropského politika“ v období, kdy diktatura nezákonného komunistického režimu v naší zemi vrcholila. A na závěr krátká poznámka: Málo lidí ví, že při demonstracích v srpnu 1969 bylo československými represivními složkami při jejich potlačování zavražděno několik lidí. A kde byl v té době „demokrat“ Dubček? Byl předsedou federálního shromáždění, které pod jeho vedením přijalo v reakci na tyto nepokoje tzv. „Pendrekový zákon“. Na jeho základě pak v dalších letech komunistický režim pronásledoval jakékoliv i sebenepatrnější pokusy o vyjádření nesouhlasu s Husákovým režimem.  

Čtenář glos M. S. mi napsal:

Již v uplynulém roce jsem se dotázal 170 svých  známých, přátel, jejich přátel a kolegů, jak dlouho aktivně řídí automobil a kolikrát za tu dobu použili autolekárničku. Použitím rozumím její užití přímo související s dopravní nehodou nebo provozem motorového vozidla a pro potřeby zraněného člověka, nikoli tedy použití obvazu při pořezání na chatě nebo užití gumového škrtidla na opravu hadice v autě. Respondenti celkem odřídili 4464 let. Za tu dobu byla podle uvedených kriterií použita autolekárnička jednou, v souvislosti s úrazem cyklisty, v roce 1978.

Čtenář glos P. B. mi poslal tento nekorektní vtip:

Probíhá bitka: skinheadi bijí Romy. Opodál stojí hlouček policistů a nic nedělá. Bitka skončí, Romové leží na zemi, skini jdou na pivo. Nesmělý pozorovatel se ptá policistů: Proč jste nic neudělali? Dostane odpověď: Víte, my jsme se nemohli rozhodnout, jestli pomáhat nebo chránit…

A čtenář glos J. D. další: Osvícený tatínek chtěl mít z Deža vzdělance i poslal ho do školy. Dežo chodí a samé pět, pět, pět… Inu, zkusíme jinou školu. Situace se opakovala. A na řadu přišla církevní škola. A ejhle, najednou Dežo nosí samé jedničky.
„No víš tato, přijdeš na chodbu, chlap na kříži, přijdeš do třídy, chlap na kříži. Tam se, tato, s nikým neseró…"

Úterní glosy 25. 1. 2011

Luděk Niedermayer v Hospodářských novinách připomenul tato čísla: stát letos utratí o 24 miliard více, nežli loni. Příjmy státu, tedy daňové inkaso, se totiž zvýší o 44 miliard, zatímco schodek rozpočtu klesne jen o dvacet miliard. A kdyby vám snad některý z politiků něco říkal o úsporné vládě, nakopněte ho.

Rozhodně si přečtěte reportáž ve včerejším Týdnu s názvem „Jak jsem učil Romy“.

Po jeho přečtení jsem nabyl přesvědčení, že existuje jen jedna jediné řešení romské problematiky, a to investovat do vzdělávání Romů následujícím způsobem: internátní školy s tvrdým, nekompromisním režimem a pracovní tábory namísto kriminálů. Bylo by to nákladné, ale rozhodně mnohem levnější, než budou následky dnešního přístupu. Obávám se ovšem, že ochránci lidských práv nic takového nedovolí, takže to nakonec odskáčeme všichni…

V Italii soudruzi postavili Alexandru Dubčekovi pomník, jako vděk „muži pražského jara“. Jaksi opomněli, že byl v nejkrutějších padesátých letech krajským tajemníkem KSČ, a tím tehdy nemohla být malá svině.

Pondělní glosy 24. 1. 2011

Pár tupců z Věcí veřejných se zřejmě domnívá, že dobrá důchodová reforma vznikne pouze splácáním sobotkovsko - škromachovských a privátněfondových (ne, že bych s nimi souhlasil) představ a tak požadují při jejím přijetí ústavní většinu. Chtějí tedy dát veškerou rozhodovací pravomoc do rukou dvěma poslancům z řad socialistů či komunistů….proboha!

Anebo si naivně myslí, že tím přetáhnou levici nějaké hlasy? Možná, ale pak jsou ještě tupější.

Ministerstvo obrany nakoupilo do svých aut nové autolékárničky. Za osm set kus, ale také za třináct set. Nemáme se prý ceně divit: jsou jiné, než ty, co jsme do svých aut nakoupili my. Čemuž lze věřit: ty naše v sobě neměly započítanou pořádnou provizi pro nákupčího…

Čtenář glos J. S. mi poslal text profesionálního záchranáře M. L.:

Protože  záchranáře přímo učím, něco bych vám všem rád sdělil. V Česku je cca  4,3 milionů registrovaných automobilů. Takže při ceně řekněme kolem 250 Kč za jednu autolékárničku jde o obchod zhruba za miliardu.  Takže evidentně musel mít někdo mohutný zájem. Nicméně si asi sbor  zákonodárců   jaksi nevšiml, že od loňského roku platí v EU zcela nová závazná  pravidla pro neodkladnou resuscitaci. V nich se výslovně  nedoporučuje dýchání z úst do úst. Většinou totiž jen zdržuje a má  nebezpečné vedlejší efekty. Především většina vdechovaného vzduchu  jde do žaludku  a chudák postižený se potom dosti často pozvrací s rizikem vdechnutí  zvratků. Je totiž  takzvaně „předýchán". Neškolený záchrance totiž do postiženého  povětšinou funí jako do nafukovací matrace. To někdy vede až k velmi  nebezpečnému otoku mozku postiženého.  Proto se umělé dýchání v té či oné formě doporučuje pouze školeným týmům záchranářů.  Primární je masáž srdce. Tečka. Minimálně první čtyři minuty je vždy nejdůležitější masáž - na dýchání raději zapomeňte.  Pokud si totiž vezmete resuscitační roušku s ventilem z lékárny,  nasadíte si jí moc těsně a zkusíte dýchat, pocítíte minimálně i  jako  zcela zdraví lidé silný diskomfort. Pokud máte nějaké dechové  obtíže, začnete se sám  dusit. Přesto je tato hloupost u nás povinná. Nové autolékárničky a přiložené návody  jdou tedy zcela proti posledním předpisům Evropské resuscitační rady a nejsou momentálně ničím jiným, než jen zdrojem velmi dobrého  kšeftu a buzerace občanů! Co tedy všechny automobilisty stejně a  logicky v dohledné době čeká znovu? Další nové autolékárničky s  jiným návodem a obsahem! Což bude samosebou dalším skvělým kšeftem pro příslušné podnikatelské kruhy většinou velmi blízkých některým  vlivným zákonodárcům a politikům.  A ty občane blbečku jen drž hubu a znovu a znovu plať!

Vyčteno z facebooku: Zdálo se mi, že slyším mluvit ministra Bártu. Probudil jsem se…byl to sousedův alarm.

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Omarem Chajjámem

Žít bez vína by nejtěžší byl trest,

znáš někoho, kdo nedá se jím svést?

Nač také žít a světa neužít,

když smrt tu na nás číhá u všech cest?

                  xxx

Já sice nevím, stvořil-li mne Bůh

spíš pro peklo a nebo rajský vzduch,

však skvostné víno, milou, loutny zvuk,

ty nevyměním za nebeský luh.

                  xxx

Pij víno, pramen žití věčného,

lék na stáří, zdroj mládí nového,

čas růží je a vína, lásky čas

a čiré slasti z žití samého.

Petra s růžemi

Petra s růžemi




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články