Články

Dopis z Olomouce

Olomouc se ovšem změnila k nepoznání: ztratila svoji khaki šedivost a rozkvetla, byť na některých nových budovách je stále vidět jakési papalášské procovství. Zato sál Sidia se pranic nezměnil, jen ještě více vynikla jeho reálně socialistická podoba, která jako by ovlivňovala vše ostatní – myslím, že ani nostalgie nemůže být omluvou pro výběr tohoto sálu, navíc nevytopeného, takže dámy s odhalenými rameny se chvěly nejen při pohledu kupříkladu na příšerný plastový koš na odpadky v rohu, byť s modrým plastovým pytlem uvnitř.

Na stole ležely na papírových táccích podivné chlebíčky z nějaké výrobny, kde zřejmě stále užívají   socialistický přístup, že na takových akcích se zkonzumuje cokoliv. Ubrousky papírové, modré, v počtu jeden na tři hosty. Také otevřené láhve velmi průměrného bílého vína na stolech dávaly tušit, že organizátoři nevědí, jaká má být teplota servírovaného bílého vína – jinak řečeno, po chladičích s ledem ani památky.

Pro vodu jsem si musel zajít k pultu, kde mne žvýkající mladíček s baseballovou čapkou na hlavě laskavě prodal větší láhev mírně perlivé vody za 120 korun českých. Skleničky žádné, jen příšerné měkké plastové kelímky. Začínal jsem si připadat jak na venkovské konferenci ČSSD, ale tam by asi voda stála méně.

No, nakonec na ples jde člověk hlavně kvůli tanci a popovídání si s přáteli, byť mezi návštěvníky plesu jsem mně známých tváří už mnoho neviděl…nakonec, dvacet let je dlouhá doba. To jsme ovšem ještě netušili, že po předtančení místní skupiny Olymp nastoupí k tanci a poslechu Eva and Hurricanes, při jejichž směsce neuslyšíme dokonce ani u stolu na konci sálu jedno jediné slovo, i když na sebe budeme řvát.

Občasný útěk do foyeru skýtal další záludnost: z otevřeného kuřáckého baru se všude linulo tolik kouře, že jsme šaty větrali ještě dva dny…

Dokonce i host, Janek Ledecký, při svém hodinovém vystoupení pranic nešetřil decibely a tak jsme záhy po půlnoci prchli domů.

Cestou jsme si povídali o tom, jak je možné, že po dvaceti letech od pádu bolševiků nikdo neumí zorganizovat ples na úrovni, jak je možné, že na plese konzervativní ODS potkáme pány ve vytahaných světle šedých oblecích a příšerných kravatách, jak je možné, že organizátoři neslyší, že si u stolů za toho kraválu nelze povídat, jak je možné, že občerstvení je děsivě mizerné a zřetelně předražené, aniž by to organizátorům, ba dokonce většině hostů, vadilo…smutné povídání to bylo.

Na závěr jsem spolkl poznámku, jestli náhodou ten ples přesně neodráží stav dnešní ODS…

 

 

Miroslav Macek  

Středeční glosy 2. 2. 2011

Jan Krauskopf na svém blogu na idnes: Vzhledem k tomu, že máme v tento okamžik méně než měsíc do odchodu lékařů, nabízí se otázka, jestli další vyjednávání není už pouze akademické – každý doktor, který hodlal do zahraničí odejít, má už jistě uzavřenou novou pracovní smlouvu a v současné době shání nákladní vozidlo, které mu převeze nábytek do nového bydliště. Nebo jsou snad ještě lékaři, kteří se chtějí vrátit? Škoda, že LOK zatím neříká, kolik lékařů, kteří podali výpověď, případnou výzvu k ukončení akce uposlechne, popřípadě může uposlechnout bez toho, že by porušili nový závazek, který mají k novým zaměstnavatelům v zahraničí.

Čtenář glos J. P. mi napsal: Nevím, jestli je to jen náhoda, že největší "průšvihy" v poslední době se objevily na Vondru a Bártu, tj. na ministry, kteří alespoň verbálně a možná nejen tak bojují proti předraženým zakázkám atd…Např. kdo je ministr pro místní rozvoj ani pořádně nevím, snad jsem ho ani nikde neviděl a neslyšel…Chci tím říct, jestli ty kauzy Bárty a Vondry nejsou jen odvetou těch potrefených?? Např. o ABL a sledování se psalo už někdy v říjnu, potom to nevím proč úplně utichlo a najednou se objevilo zase teď. Neškrtl on náhodou mezitím betonové lobby další zakázku?? Nebyl by na jeho místě pro ně lepší někdo povolnější??

Dodávám: Je to docela možné, ba pravděpodobné. To však nic nemění na faktu, že jeden ministr si vybudoval soukromou BIS, která kupovala od policie informace a druhý ministr svojí neschopností ohlídat podřízené prošustroval desítky a desítky milionů. Nemluvě o tom, jak lžou, vykrucují se a dělají z nás voly…

Na druhé straně mi chybí vysvětlení banky, která měla ze zákona nahlásit podezřelou transakci s miliony do 72 hodin, proč tak neučinila a informace, jak budou její úředníci, kteří porušili zákon, potrestáni. A pokud tak banka učinila včas, chybí mi vysvětlení ministerstva financí, respektive ministra Kalouska, jak to, že měsíce a měsíce se nic nedělo.

Krajina mého srdce - ojíněná vodní nádrž Nemilka

Krajina mého srdce - ojíněná vodní nádrž Nemilka

Úterní glosy 1. 2. 2011

Kdybych byl premiérem, po včerejším vystoupení Alexandra Vondry v Radiožurnálu bych jej okamžitě odvolal z vlády – takové bláboly a vytáčky si nesmí dovolit žádný ministr…

Kristýna Kočí, předsedkyně poslaneckého klubu Věcí veřejných je nejen mladá, ale i velice převelice dětinská, abych byl politicky korektní. Ve včerejším rozhovoru v Týdnu pravila, že Vít Bárta přesvědčil celý jejich poslanecký klub, že jeho firma ABL žádné politiky na Praze 11 nesledovala, neboť jim řekl: „Že opravdu nešlo o sledování. Že šlo o prověřování.“ Sancta simplicissima!

Čtenářka glos V. M. Mi napsala: Kdyby přestala média strašit občany s tím, jak je nebude mít kdo léčit, a pár dnů o lékařích nenapsala nic, to by tito ale fofrem stahovali výpovědi. A když už chtějí média psát, pak o tom, z čeho LOK financuje marketingovou agenturu. Z čeho - to přece každý ví, z odborářských příspěvků. Ty vybírají pro odborářské bossy zaměstnavatelé zdarma a na vlastní náklady (místo odborářského pokladníka musí zaměstnavatel zajistit srážku ze mzdy a poté zaslat odborářům do pokladny) a odborářské příspěvky (na rozdíl např. od příspěvků svazu včelařů či rybářů a obdobných spolků) si odborář odečítá z daní. Tzn. že je hradíme my všichni,tedy akci Děkujeme, odcházíme, financuji i já, i když nejsem odborář ani lékař (pozn.: jsem pro větší platy lékařů, ale ne formou Peníze nebo život).
A jen tak na okraj - proč jsou všichni ti odborářští bossové tak nehezcí? Lékař by přece měl být pacientovi vzorem v dodržování životosprávy - předseda LOK nezdravé zuby a věčně mastné vlasy, místopředseda je obézní, funí do mikrofónu a nezdravě se potí.

     
    Z facebooku… V bance: Dobrý den, pane. Jak Vám můžeme pomoci? Klient: Dobrý den, chtěl bych si vybrat peníze z dědictví, co mi přišly na účet. Bankovní úředník: Jistě, samozřejmě…ale to je pěkná sumička, nechcete vstoupit do našich podílových fondů nebo do nějakého jiného našeho výhodného produktu? Klient: Vy jste mi asi špatně rozuměl, já jsem říkal, že jsem dědil, ne že jsem debil!

Pondělní glosy 31. 1. 2011

Poslanecká sněmovna má popatnácté hlasovat o snížení imunity poslanců. No comment.

Čtenář glos M. Č. mi napsal mail, se kterým beze zbytku souhlasím:

Panu ministrovi Hegerovi jsem fandil po celou dobu, co se nenechal vydíráním donutit k lití dalších peněz do beznadějně hluboké černé díry, do zdravotnictví. Měl šanci upevnit si pozici poté, co by lékaři dokázali svými činy, zda jsou opravdu rozhodnuti odejít, a hlavně zda jsou vůbec schopni se uživit jinde a jinak. S očištěným týmem lékařů mohl následně provádět reformu podle svých představ, a nikoliv podle představ těch, které reformuje. Zda by z toho byl průšvih, nebo pochvala, se už bohužel nedozvíme.

Zrušení lůžek a Úhradové vyhlášky, pokud je to opravdu správný postup, prý povede k získání dvou miliard! Pokud by se podobně „zmáčkli“ i ostatní ministři, mohla vláda získat pěkný balíček peněz, o jehož použití mám úplně jinou představu: umořit část státního dluhu, který každou vteřinou neustále narůstá.

Chování pana ministra mi tak připadá jako chování manžela, který rozpáře peřinu s posledními úsporami, a namísto umoření části dluhu, který samovolně narůstá kvůli úrokům a úrokům z úroků, je dá své hysterické manželce na nové šaty…

Nedělní chvilka poezie - tentokrát o krásných Helenách

To dílo jako by mi hlavu

snad vyměnilo za novou:

co příroda nebyla stavu,

to zvládla krása s Canovou.

Ta odolá i toku času,

víc vzývat si ji netroufám,

že nesmrtelnou tají krásu,

jen Helenu teď v srdci mám.

Grand Restaurant Festival v restauraci Villa Primavesi v Olomouci

Restaurace bohužel nesídlí v původní jídelně, takže návštěvníci jsou ochuzeni nejen o průchod skvostnou halou, ale též o fascinující výhled do městského parku Výpad pod tereziánskými hradbami, na nichž vila stojí. Restaurace okupuje původně technické místnosti domu, naštěstí dostatečně prostorné a vysoké. Cestou k ní raději nepřemýšlejte nad tím, který barbar použil na chodníčky v zahradě secesní vily betonovou zámkovou dlažbu a spíše si představujte, že zahradu stále zdobí Hanakovy sochy…

Večeři jsme nemohli objednat přímo v restauraci, ale prostřednictvím webových stránek festivalu, kterému jsme také museli předem poukázat peníze. Nezvyklé řešení, ale utěšovali jsme se tím, že takto alespoň restaurace předem ví, kolik hostů si objedná festivalové menu a může tedy jídlo připravit „just in time“.

Po příchodu jsme usazeni ke stolu a je nám úslužným číšníkem nabídnut sekt coby aperitiv. Přikyvujeme a záhy před námi stojí skleničky se zteplalým sektem bez jedné jediné bublinky. Normálně bych udělal scénu, ale to by restauraci ihned varovalo a nezvěděli bychom tedy, jak taková festivalová večeře skutečně probíhá.

Z podivné kombinace nabízených jídel (pečená husí prsíčka s bystročickým zelím a špenátovými noky - pečené jehněčí kolínko na rozmarýnu s pyré z bílých fazolí - domácí tagliatelle s krevetami a cuketou) jsme měli ze studijních důvodů předem internetově vybrány husí prsíčka a jehněčí kolínko.

Nabídka červeného vína, které bylo součástí festivalové přehlídky, zněla: modrý portugal z Templářských sklepů Lechovice, což jsme se ovšem dozvěděli až na přímý dotaz. Také jsme se dozvěděli, že toto víno bylo vybráno a zasláno pražskými pořadateli.

Na stůl dorazilo se správnou teplotou, bohužel správnou pro víno bílé. Bylo nám řečeno, že víno, dodané pražskými patrony, spočívalo v chladicí skříni. Číšník víno odnesl a záhy se vrátil se skleničkami s vínem s teplotou vhodnější, což u stolu vybudilo „veselou“ debatu na téma, zda se dá víno ohřát v mikrovlnné troubě nebo stačí chvíli podržet láhev v proudu horké vody nad dřezem.

První chod nebyl zrovna degustační, ale velikosti formanské hospodské porce: jehněčí kolínka byla řádně propečená, bohužel někdy dříve, neboť na talíři byla jen mírně prohřátá, rozmarýn jsme ani chutí ani okem nezaznamenali a fazolové pyré postrádalo jak kýžené lehké okyselení, tak jakoukoliv známku jiného dochucení.

Během jídla dorazil číšník a vyměnil nám papírové ubrousky za plátěné: zřejmě vliv festivalu…

Druhý chod kopíroval první: velká porce vlažných husích prsíček, poněkud sušších, příjemné bystročické zelí, bohužel zcela se „tlukoucí“ se špenátem v nocích, které také působily, že jsou už po několikáté ledabyle prohřáté.

Po takovém jídle nezbývá, než – řečeno s Karlem Poláčkem – „seděti a tupě zírati“, my si alespoň povídali o tom, že půl miliardový akvapark v Olomouci rozhodně turistický ruch v regionu nevytrhne, když zde chybí to základní: dobré jídlo a pití a spousta drobných potěšení v podobě bezchybných služeb k tomu.

Nelosovali jsme, prostě Petra se obětovala a objednala si „navíc“ dezert, čokoládový fondant, který má ráda a důvěrně zná jeho vynikající podoby z mnoha proslavených restaurací. Ochutnal jsem i já a spolu s ní konstatoval, že užitá čokoláda je příliš sladká, příliš málo hořká a zřejmě velmi levná.

Odešli jsem zklamaní a strávili těžkou noc s mnohým převalováním - naši známí rozháněli večeři slivovicí a dobře udělali, Petře a mně bylo (bez přehánění) velmi nevlídno ještě další dva dny…

Gulášová polévka (gulyas) dle starého uherského receptu

Rozpis pro čtyři osoby:

350 - 400 g řádně odleželé hovězí kližky

2 lžíce sádla

2 lžíce sladké kalocsaiské papriky

1 lžíce středně pálivé kalocsaiské papriky

1 středně velká cibule

1 dl suchého nebo mírně nasládlého aromatického bílého vína (používám suchý tokaji furmint)

2 středně velké brambory

sůl

Maso nakrájíme na drobnější kostky. Brambory oloupeme, nastrouháme na hrubém struhadle a uvaříme v 1 ½ litru vody. V kastrolu osmahneme na sádle jemně nasekanou cibulku se sladkou a pálivou paprikou. Vsypeme a opečeme kostky masa, pak přilijeme víno a necháme je pomalu vydusit. Vlijeme asi čtvrtinu vody z brambor, osolíme a pomalu dusíme za občasného podlití vodou z brambor zhruba 1 hodinu. Pak přilijeme zbytek vody z brambor, přidáme propasírované brambory a ještě asi deset minut necháme pobublávat…

Příloha: čerstvý slaný rohlík

Čtvrteční glosy 27. 1. 2011

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně, jejímž zřizovatelem je Zlínský kraj, skončila předloni ve ztrátě 123 milionů a za loňský rok to bude zřejmě ještě víc. Kumulovaná ztráta už činí několik set milionů korun. Řešení? S pomocí evropského a krajského grantu má na Universitě Tomáše Bati vzniknout tým vědců a expertů z tamního ústavu regionálního rozvoje, veřejné správy a práva, který má pomoci najít rezervy a vylepšení. Marně přemýšlím, koho tamního znám coby experta na pasportizaci zdravotnictví a management nemocnic…Navíc, rada je tu jednoduchá: třeba zadarmo předat nemocnici někomu, kdo umí hospodařit.

V loňském projevu o stavu Unie vyhlásil prezident Obama „válku nezaměstnanosti“ a napumpoval do ekonomiky miliardy dolarů, pochopitelně na dluh. V letošním projevu (nezaměstnanost se snížila nepatrně a je stále vysokých 9.6 %) vyhlásil „válku zadlužování země“. Jsem zvědavý, kdy tahle prázdná PR bublina zvaná Barack Obama, praskne..

Čtenář glos Z. U. mi napsal: Studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ve svém výzkumu zjistili, že 80 procent veřejných zakázek, zadávaných českými ministerstvy v letech 2006 až 2010 bylo přiděleno neveřejně nebo bez soutěže a celková hodnota neprůhledně zadaných zakázek činila v tomto období 276 miliard korun. Domníváte se, že se někdo nahlas zeptá, kdo vlastně v té době v naší zemi vládl a tedy s těmi penězi nakládal a hospodařil? O tom, že by měl být popotahován, raději nemluvím, protože k jeho usvědčení ani potrestání v této zemi nemůže dojít.




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články