Články

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Emily Dickinsonovou

Když jedno puklé srdce spravím,

pak pro něco jsem žil,

když jeden krušný život zbavím

jedné ze zlých chvil

či drozda hnízdu vrátím,

když ubylo mu sil,

pak pro něco jsem žil.

 

 

Dopis z Barbadosu

Důvodů je pro to nespočet. Tak zaprvé: už několik staletí se rodí na Barbadosu jeden z nejvyšších počtů dvojčat na světě, takže toužíte-li získat větší rodinu s co nejmenším počtem porodů, proč nepočít potomstvo právě zde.

Za druhé (a možná to s tím za prvé nějak souvisí): na Barbadosu se stále destiluje nejstarší rum na světě – Mount Gay Rum.

Za třetí: je to vůbec zajímavé místo - žijí tady hvízdající žáby a v noci každou chvíli uvidíte přeběhnout přes cestu zvířátka se jménem mongoose, která sem byla kdysi dávno dovezena z Indie, aby zlikvidovala krysy – mongoose jsou však zvířata noční, takže se s krysami jaksi míjela, zato však zlikvidovala místní hady (až na jednoho maličkého, a to tak maličkého, že se dostal do Guinessovy knihy rekordů), což Vám může být milé.

Taky grapefruity vznikly zkřížením na tomto ostrově, který se ovšem proslavil také tím, že jde o jediné území mimo Spojené státy americké, které navštívil prezident Georges Washington.

Což vysvětluje jednu z mála nevýhod tohoto ostrova – jsou zde spousty Američanů, často s hordami „velmi volně vychovávaných“ (jinak řečeno zcela nevychovaných) dětí, což zvláště ve starších turistech, toužících po poklidné dovolené ve staroanglickém koloniálním duchu, může vyvolávat vzpomínky na slávu krále Herodesa.  A to zvláště v kombinaci s některými Američankami, vládnoucími sklotříštivým ječivým hlasem, rozléhajícím se i na velkých veřejných prostranstvích.

Zato nádherných pláží, luxusních hotelů, všelikých přírodních krás a nákupních možností je tu skutečně požehnaně. Skvostné koupání, vodní sporty a potápění se už má v Karibiku jaksi za samozřejmé, golfové hřiště u hotelu Royal Westmoreland je už také proslavené široko daleko, a kdyby se vám náhodou zdálo nepohodlné nechat se vždy z letiště dopravovat do hotelu a na hřiště hotelovými vrtulníky, nabídnou vám tu ke koupi jednu z nádherných karibských vil už za necelých deset milionů dolarů.

Ovšem také milovníci historie a umění zde nepřijdou zkrátka: „must“ je návštěva The Barbados Museum, kde se poutavým způsobem dozvíte o historii ostrova a jeho obyvatel od doby předkolumbovské do dneška, v Shell Gallery můžete nejen vidět, ale také si koupit mušle všech barev, tvarů a velikostí, též milovnice brilantových šperků si zde užijí spousty pokušení a pro jejich manžele, kterým takové nákupy už provětraly kreditky, jsou zde útěšné poznávací zájezdy do hojných palíren rumu.

A to jsem se ještě vůbec nedostal k možnostem ukájení kulinářského libida.

Na tomto místě ovšem nelze nepopsat zážitek z večeře ve slavné restauraci The Cliff, to by byl vskutku hřích.

Útes, prosvětlené modrozelené moře, desítky svíček ve velkých svítidlech na stěnách a velké pochodně, lemující zábradlí k moři. Útes, upravený tak geniálně, že při větším příboji Vám vlna vyletí do výše několika metrů, kousek od vašeho stolu se rozkošnicky stočí dolů a za vlastního hudebního doprovodu se vrátí zpět, aniž by jedna jediná kapka dopadla na neposkvrněnou běl ubrusu.

Obsluha dokonalá. Sklenice vychlazeného šampaňského Laurent Perrier na horní terase, pak přesun ke stolu na terasu dolní a následující skvosty:

Dáma: dortíček z kraba s patřičnou oblohou, pak garnáti s curry omáčkou, rýží a upraženou bazalkou a ostružinový dortík s vynikajícím créme bruleé.

Já: dušené svatojakubky s trochou hedvábné bramborové kaše a lanýžovým olejem, následované grilovaným dolphinem, posazeném na velkém, též grilovaném, žampionu, kolem dokola s přehrádkami z bramborové kaše a v nich omáčka ze starého parmezánu (skvostná!) a na závěr pak gratinované berries, tedy maliny, ostružiny, jahody, borůvky a rybíz, s hrozinkovou zmrzlinou.

Takové jídlo nejde doprovodit jen tak nějakým vínem, a protože vinnému lístku vévodí skvosty slavného kalifornského vinaře Josepha Phelpse, nezaváháte ani vteřinu.

Také si můžete odnést knížku špičkových receptů majitele restaurace a šéfkuchaře Paula Owena s osobním věnováním…a mimochodem, svatební proceduru Vám zde zařídí každý luxusní hotel – a hned máte dobrý důvod vracet se na místo činu.

 

 

Váš

 

Miroslav Macek

 

Zahrada včera...

Čtvrteční glosy 2. 12. 2010

Bolševici na vnitru zřejmě zdaleka ještě nevymřeli. Nebo, že by povstali noví? V návrhu rozpočtu ministerstva vnitra se totiž píše: Úřad počítá se ziskem 35 medailí  na mistrovstvích světa a Evropy nebo vytvořením 25 nových českých rekordů.

 

Čtenář glos V. G. mi poslal skvělý text k návrhu důchodové reformy Věcí večejných z pera Pavla Rusého:

Přečetl jsem si Vaši poznámku k návrhu VV, konkrétně Pavla Rusého na důchodovou reformu. Sám jsem si musel udělat schéma, abych byl schopen se v návrhu vyznat, ale to bych mu samozřejmě nevyčítal, nicméně toto schéma mi řeklo několik věcí:

1.       Návrh důchodové reformy celou věc činí složitější

2.       Zavádí nový prvek – Garanční fond

3.       Všechny příjmy jsou nakonec vypláceny přes PAYG, čili součet garantovaného důchodu plus  zásluhových důchodů (to je můj termín pro zjednodušení) tvoří vyplácenou jednu částku

4.       P.R. říká, že jediný nový náklad bude na financování FDC a to ve výši 2% navýšení snížené sazby DPH, tj. několik miliard, ale to není zjevně pravda, protože Generační fond musí být – jak správně říkáte - rovněž nějak financován.

Rozebírat tento model by se dalo velmi dlouho, ale o to nejde, jde o jinou věc. Jestliže garantován má být pouze jedna část (PAYG), potom mi logika říká, že stačí tento garantovaný důchod a vše ostatní ponechat občanům, aby si na penzi naspořili.Odpadnoutři složky:Generační fond, NDC a FDC a s tím odpadne nutnost je financovat. Jinak řečeno, stanovme 10% - 15%odvod pro všechny, vyplácejme z něho minimální důchod, aby nikdo nezůstal zcela bez peněz a zbylých cca 13%  až 18% nechme lidem a konečně budou mít z čeho si na důchod naspořit!    

 

 

 

 

„Dokázal šest let řídit senát tak, že neměl výrazné nepřátele…“ tak začíná rozhovor Barbory Tachecí s prvním místopředsedou senátu,  členem nejužšího vedení ODS a aspirantem na funkci prezidenta Přemyslem Sobotkou ve včerejší MFDnes.

Po jeho přečtení je pak zcela jasné, proč nemá nepřátele… Na dotaz „Shodujete se s prezidentem v obdivu k Pavlu Bémovi“ neodpoví „Ale prezident Klaus Pavla Béma neobdivuje, jen nepodléhá módní vlně nasazovat mu psí hlavu a vinit ho ze všech nepravostí v Praze“, ale jen špitne „Já Pavla Béma neobdivuji“.

Na konstatování tazatelky, že  radní Hulinský za ČSSD pobral v různých dozorčích radách šest milionů a že je to pro ni šokující informace, odpovídá: „Pro mne taky.“

Na konstatování tazatelky, že je za to odpovědná ODS, pak odpovídá „Já s Vámi souhlasím.“

A nic s tím nezmůžete, že?, ptá se paní Tachecí. Odpověď: „Ne, Ale máme tady hezký příklad Teplic a pana Kubery…“

Věříte radnici, v jejíž čele bude stát Váš Bohuslav Svoboda a prvního náměstka mu bude dělat Karel Březina z ČSSD? „Řeknu to takhle: jsem rád, že tam s nimi nesedím“.

Jak vidíte, bývalý druhý nejvyšší představitel státu a letitý člen vedení ODS za ODS a její problémy opravdu pranic nemůže, nic nezmůže…

 

Ekonom Karel Kříž ve včerejších Lidovkách konstatoval smutnou pravdu: Takřka výhradně stávkují ti, kteří žijí z daní soukromého sektoru. Chtějí si určovat, kolik jich má ve státě být, co mají dělat a za kolik.

Ovšem rozhodně si najděte a přečtěte celý ten článek!

 

Čtenář glos J. K. si položil řečnickou otázku, zda všichni ti demonstranti na pražském magistrátu měli dovolenou, náhradní volno, jsou nezaměstnaní, důchodci či si jen tak mohou odejít z práce. To by byl zajímavý průzkum, bohužel to nikoho z medií na místě nenapadlo…

 

 

 

  

Středeční glosy 1. 12. 2010

Od včerejška je také čeština obohacena o nové výstižné slovo: havlolůza…

 

Čtenář glos P. V. mi k tomuto tématu napsal:

Chvíli jsem se díval na dnešní zasedání pražské radnice. Pan docent Svoboda klidně přihlížel  jednání tzv. aktivistů. Vůbec ho to nevzrušovalo. A tak mě napadlo, jestli to není tím, že jako gynekolog je celý život zvyklý dívat se nevzrušeně na p…

 

Čtenář glos J. B. k témuž:

Možná by to těm demonstrujícím mohl vysvětlit demokrat tatíček Havel. Ten má se zastupitelskou demokracií přeci mnoho zkušeností - ona mu nikdy moc neseděla, pokud by totiž bylo podle něho, vládly by nám všechny možné i nemožné osobnosti, a to s jedním společným jmenovatelem: nikdy by nevzešly ze svobodných voleb.

Pavel Rusý z Věcí veřejných zareagoval na moji včerejší glosu k jeho návrhu důchodové reformy a mj. napsal:

„Podpora se týká výhradně pracujících rodičů a je limitována jejich odvody do Generačního fondu. Takže pokud někdo nepracuje a tedy nepřispívá do Generačního fondu, nedostane z fondu ani korunu, i kdyby měl dětí deset. Naopak, současně nastavené porodné jde na ruku právě nepracujícím rodičům, takže současná úprava podporuje Vámi kritizované skupiny.“

Což je ještě zajímavější: takže další ouřad…a už vidím budovu, funkce obsazené  kamarády a kamarády kamarádů, s úředníky, mobily a auty… a s obvyklými výsledky po všech devalvacích, inflacích ba i měnových reformách v průběhu desetiletí…

Nemluvě o detailech, v nichž je ukryt bůh i ďábel: bude-li mít někdo deset dětí a bude pracovat, bude důchodově zvýhodněn, přestane-li ovšem pracovat, bude znevýhodněn(?), budou-li jeho děti pracovat, bude zvýhodněn, nebudou-li pracovat, bude peníze vracet(?)

Pane Rusý, prosím o další, vysvětlující text. Rád jej uveřejním. A hlavně prosím o tabulku nákladů a výnosů Vašeho návrhu…

 

Další ukázka toho, co vznikne, když chce stát ochránit spotřebitele před jejich vlastní blbostí:

EU požaduje, aby měl každý zákazník možnost odstoupit do 14 dnů od smlouvy, od Nového roku to tedy bude i naše zákonná praxe. Leasingové společnosti se právem obávají, že se stanou čtrnáctidenními gratis půjčovnami automobilů. Mají ovšem možnost obcházet to tak, jako to dělají leasingovky ve Francii: zákazník dostane úvěr i zboží až po uplynutí čtrnáctidenní lhůty na rozmyšlení…

Což ovšem mohi klidně týdny a týdny rozmýšlet před návštěvou leasingové společnosti…chvílemi začínám nabývat dojmu, že úkolem EU a členských států je průběžná výchova nesvéprávných blbců…voličsky dozajista znamenitého elektorátu.

Restaurant Bellevue a lanýže

Restaurant je to starosvětský: klasický prostor s vysokými  stropy, přívětivé osvětlení, nažehlené a naškrobené prostírání, lesknoucí se sklenice, výhled je opravdu belle, a to jak na nasvětlené nábřeží, tak na panorama Hradčan a obsluha má všechna tři D: je důstojná, decentní a dokonalá.

Rozhodně doporučuji dát si nejprve sklenku sektu Ca´del Bosco, neboť v tomto „domě u lesa“ v oblasti Franciacorta, podložím a podnebím podobné Champagni, umějí klasickou metodou vyrobit přívětivá šumivá vína. Navíc jejich vůně krásně doplňuje vůni lanýžů, kterou je provoněný celý restaurant. A co pro vás šéfkuchař Petr Bureš se svým týmem připravil?

Na počátek dostanete křepelčí vajíčko ve smetaně s lanýžovým kaviárem a k tomu sklenku sauvignonu 2009 z Langhe, mladého, jiskřivého, příjemně doplňujícího pokrm, který vám naldí patro do příjemného očekávání věcí příštích.

Následovat bude carne cruda di Alba s panenským olejem a černými lanýži, tedy „tataráček“ z vysoce kvalitního hovězího, jehož chuť se také skvěle snoubí s lanýži. Již zmíněný sauvignon vše skvěle doplňuje.

Další chod: peimontské bílé rizoto s parmezánem a strouhanými bílými lanýži. Vynikající. Víno k němu servírované, Chardonnay 2006, zrající dvacet měsíců v dubových sudech a pak ještě osm měsíců odpočívající v sudech velkých, bych si asi sám nevybral, přišlo by mi příliš barikové a příliš voňavé. Kupodivu spolu s krmí se najednou proměnilo v dokonale vyváženou kompozici alkoholu, zbytkového cukru a kyselinky a jeho „máslová“ vůně a chuť se skvěle snoubily se smetanou v rizotu.

Po nezbytném kratším oddechu následuje další přívětivý kulinářský zážitek: hříbkové ravioli s máslovou omáčkou se šalvějí a s černými lanýži. Ravioli čerstvé, neoschlé…ale netřeba hledat slov: prostě jak mají být. K nim se pak objeví ve sklenici Monte Colombo 2006, což je barbera d´Asti.

A po delší chvíli přichází vyvrcholení večeře, tournedos Rossini, tedy s kachními játry, bramborovou kaší, lanýžovou omáčkou a strouhanými bílými lanýži. Myslím, že i sám Rossini by byl spokojen, zvláště, když by ocenil skvělou kvalitu masa, jater i omáčky a vychutnal si vícero doušků barbaresca Gaiun Martinenga ročníku 2000.

Pak už jen stačí vychutnávat si poslední doušky vína a těšit se na antiklimax dezertu. Bohužel, čokoládová pěna s mandarinkovým coulis byla jediným drobným zklamáním, a to vzhledem k příliš málo nakyslému coulis, v jehož sladkosti se značně ztrácela mandarinková chuť i vůně…

Ovšem sklenka Ca´ del Bosco na závěr dává zapomenout na tuto pihu na kráse  a návrat domů se pak nese ve znamení plejády velice přívětivých zážitků.

Neváhejte a pospěšte si! Letošní lanýže, na rozdíl od diamantů, nejsou věčné…

 

p.s.

 Jsem si vědom toho, že přívětivost večera byla nemálo potencována půvabem dívky mého srdce, jinak bych lehce nesouhlasil s výběrem reprodukovaného jazzu a velmi  ostře a nechvalně se  zmínil o skupince Rusů u jednoho ze stolů, kteří se sice nechovali nijak hlučně, ale záhy si pánové sundali saka a rozvalili se na židlích. Ale nelze to brát národnostně, záhy totéž udělal i mladší Čech, sedící s přítelkyní u vedlejšího stolu!

 Kde jsou ty časy, kdy Guth – Jarkovský správně tvrdil, že sundá-li si muž ve společnosti sako, může si už rovnou sundat kalhoty.  A kdeže jsou časy následující historky o sommeliérovi  Georgesi Leprém z restaurace L´Espadon v pařížském Ritzu, který, když jednou s hrůzou zpozoroval, jak jeden ze zámořských hostů vstává od stolu a chystá se sundat si sako, dvěma plavnými kroky přiskočil ke stolu (bylo to poprvé a naposledy, co jej spolupracovníci viděli při pohybu jiném než při důstojné chůzi), pomohl hostu znovu do saka a mírně, avšak rozhodně pronesl: "Tady ne, pane!"

Pragmatik ve mně ale též ví, že dnes si něco takového žádná restaurace ani k barbarským hostům nemůže z ekonomických důvodů dovolit…Bohužel!

 

:      

Úterní glosy 30. 11. 2010

Proboha, proč je tolik humbuku kolem úniku americké diplomatické pošty? Copak se tam objevuje něco, co průměrně myslící čtenář a posluchač nevěděl a neví?

 

 Představa Číňanů, stavějících levně naše dálnice, rozrušila české stavební firmy natolik, že začaly hlasitě poukazovat na nekvalitu čínské práce. Lidové noviny se tedy vydaly podívat se na kvalitu čínských dálnic a vybraly si frekventovaný úsek v 15 milionové aglomeraci  Shenzen. Výsledek? Dálnice plná kamionů a aut s hladkým povrchem, bez vln, výmolů a vyjetých kolejí. Stavba nových silnic probíhá pak sedm dnů v týdnu ve dvou dvanáctihodinových směnách.

Takže problém bych viděl spíše v českých dělnících, které by u nás Číňané zaměstnávali, neboť zlato českých rukou většinou už dávno přešlo do odborářských úst…

 

Omlouvám se všem čtenářům glos, které jsem včera mylně informoval: rozhovor Daniela Kaisera s Thilem Sarrazinem vyšel samozřejmě v sobotních Lidovkách a ne MFDnes. (Ponaučení pro příště: dvakrát měř, jednou řež).

Pondělní glosy 29. 10. 2010

Po ministrovi vnitra Radku Johnovi prý půjdou novináři, najatí „kmotry“, kteří se bojí  jeho chystaných razantních protikorupčních opatřeních. No, nevím, nevím, ale zdá se mi, že mnohem klidnější by naopak mohli být, kdyby John se svými dosavadními výkony zůstal  na vnitru co nejdéle…

 

Někdo prý rozbíjí elektrovoltaické panely…jako, kdyby ty za něco mohly! Politicky zničit by se přece měli všichni ti odkývávači všelijakých dotací! Tam je příčina, panely jsou jen následkem!

 

Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo úhradovou vyhlášku na rok 2011. Nemocnicím se má snížit paušální úhrada o 2%. „Už v polovině roku začnou nemocnicím docházet peníze…“ říká na to Stanislav Fiala z Asociace českých a moravských nemocnic.

Ať počítám jak počítám, jaksi mi to nevychází…

Zajímavá jsou ovšem jiná čísla: Počet nemocničních lůžek léčebné péče na 1000 obyvatel  je u nás více než pět ( 5,2), zatímco ve Švýcarsku 3,3 nebo v Dánsku 3,0. Co myslíte, je proto ve Švýcarsku nebo v Dánsku o tolik horší nemocniční péče? A kolik nemocnic či oddělení by se mohlo při obdobném počtu lůžek na 1000 obyvatel u nás zavřít?

A to počet lůžek u nás mezi léty 1990 a 2009 klesl o čtvrtinu, zvláště zásluhou kratší doby pobytu na lůžku…nemocničních lékařů kupodivu za tu dobu mírně přibylo…

 

Zcela skvělý článek Pavla Janouška „Státní maturity nejsou lék, nýbrž symptom choroby“ vyšel v sobotní příloze Víkend MFDnes.

Rozhodně si jej přečtěte!

 

A další vynikající rozhovor vedl Daniel Kaiser s Thilem Sarrazinem taktéž v sobotní MFDnes. Určitě si jeho názory přečtěte a hlavně, zamyslete se nad nimi.

 

Čtenář glos Z. Š. na téma IZIP:

Jsem jedním z prvních účastníků IZIPu, kam jsem dobrovolně vstoupil v domnění, že se naplní jejich slib, že dám-li písemný souhlas, pak se každý lékař první pomoci a každé zdravotnické zařízení dozví krevní skupinu, alergie, anamnézu, současné diagnózy a léky. Postačí, když u mně najdou OP nebo průkazku pojišťovny.

 Teď, skoro po 2 letech, jsem zjistil, že ze čtyř lékařů, které navštěvuji (praktická, ORL, oční, zubní) tam an ijeden z nich nezapsal Dg., ani léky, ani…, prostě NIC ; ze tří pravidelně navštěvovaných lékáren ani jeden zápis o vydaném léku (zato  zápis z lékárny, kam jsem 1x zašel jen proto, protože v mé favorizované dělali inventuru po vloupání). Dokonce ani z FN, kam mne před rokem poslala praktická, protože se jí nelíbila jedna z mých bradavic, zapsali jen "Odd. 7/b Vyšetření 475 Kč". O mně by se tedy z IZIPU dověděli akorát část nacionálií (aleaž pro jejich zadání z OP nebo z Legitimace pojištěnce VZP - to je asi redundantní, ne ?).
Tak jsem si dovolil se zeptat, zavolal na Helpdesk IZIPu do Českých Budějovic a žádal o spojení s manažerem pro styk s veřejností. Ochotná slečna omluvila toho manažera, že je právě na důležitém jednání (bodejť by ne - bylo to v pátek v poledne), dovolila se, zda si může můj dotaz nahrát, aby mu jej mohla přehrát k vyřízení, a že dostanu odpověď mailem. Zeptal jsem se zdvořile, jak mohli tenhle drahý projekt vůbec spustit, když neměli páky na lékaře, aby do něj zapisovali aspoň ty nejdůležitější údaje ; proč v něm pokračují dál, když ty páky dosud nemají a kolik to asi tak stojí ročně přepočteno na jednoho pojištěnce VZP.
Samozřejmě na jejich odpověď čekám marně…

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Nicolasem de Condorcet

Knihy, jimiž duše potěšena,

kdyby si vás chtěli vypůjčit,

opovažte se mne opustit!

Každá přec jste jako krásná žena,

která cudně může býti zřena,

půjčena však nikdy nesmí být!

Divoký králík na žampionech

Rozpis pro dvě osoby:

 

1 králičí hřbet

5 dkg slaniny

slanina na prošpikování

1/16 másla

1 menší cibule

1 malá karotka

125 g žampionů

bobkový list, 3 hřebíčky, cca 5 kuliček černého pepře a 5 kuliček nového koření

sůl

¼ l kysané smetany

 

Hřbet prošpikujeme a zprudka opečeme ze všech stran na másle. Přidáme nasekanou cibuli, na kostičky nakrájenou karotku, žampiony nakrájené na čtvrtky, veškeré koření, osolíme a lehce osmahneme. Pak podlijeme pečeni cca 1dcl fondu z divočiny ( v horším případě fondu  telecího, v nejhorším vodou) a za stálého podlévání kysanou smetanou pečeme asi 1 hodinu při 200 stupních Celsia.

Po upečení vykostíme, maso vrátíme do omáčky a lehce prohřejeme.

 

Doporučná příloha: smetanová rýže se šafránem (recept viz „Žampiony plněné smetanovou rýží se šafránem).

Doporučené víno:  těžší bílé, my si pochutnali na rieslingu Alte Reben 2009 od Stierschneiderů z Weissenkirchen ve Wachau…




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články