Články

Pondělní glosy 20. 6. 2011

Všímavý novinář Blesku napsal v článečku o křtu knihy k sedmdesátinám prezidenta Klause: „Prezident knihu představil před zvláštní sešlostí. Vedle sebe stáli třeba zakladatel ODS Miroslav Macek, současný šéf ODS a premiér Petr Nečas, někdejší šéf ČSSD a expremiér Miloš Zeman…“

Opravdu zvláštní, že poblíž sebe stojí tři spoluautoři křtěné knihy…

 

Na výše zmíněné knize mne poněkud popudil její podtitul „Festschrift k významnému životnímu jubileu“. Nechápu totiž, proč byl editor tak „světový“, když existuje krásný český výraz „pamětní spis“. Mám jich v knihovně z doby prvorepublikové spoustu a spoustu…Škoda té zbytečné „světovosti“!

 

Víkendová příloha MF Dnes oslovila (samozřejmě s úmyslem nevážným) několik vybraných písničkářů,  básníků a textařů ( a prezidentova  tajemníka a taky rockera Jakla), aby napsali verše k sedmdesátinám prezidenta Václava Klause. Dobrý nápad, bohužel úroveň publikovaných textů  zdaleka nedosahovala (až na zcela nepatrné výjimky)ani úrovně ze všech stran kritizované české politiky…

Na www.macekvbotach.cz  naleznete jak tři ukázky těchto veršů, tak moji reakci.

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát o verších k sedmdesátinám prezidenta Václava Klause

Tři příklady za všechny:

Vít Kremlička: Zdravice Václavovi Klausovi, prezidentovi České republiky, nositelovi Ceny za bengálskou literaturu, největšímu z polygamů našich dnů, etc.

Vašku, ty jsi kujebák!

Rozumu máš za jebák;

nejde ti však upřít,

že se umíš zapřít.

 

Viki Shock (Viktor Pípal): Bez názvu

Hitler, Stalin, Klaus,

všichni maj aplaus

 

Radka Denemarková: Báseň o pánovi, který se ocitl mimo realitu

a s takovou chutí by zavedl svou vlastní totalitu:

všechno je mé a všechno se vstřebá,

jen mne je na tomto světě třeba!

(s egem se dialog fakt vést nedá)

 

Po přečtení těch veršů mi to nedalo a napsal jsem krátkou prosbu, prosbičku  k mocnostem olympským:

Prosím jen, ať je hned nezabije,

Thaleia, múza vší komedie,

Zeus pak, ať za ty příšernosti,

v rukou jim nezláme všechny kosti.

Hádése prosím však, s ním nejsou hračky,

navěky ať jim čte ty jejich sračky.

Krajina mého srdce - západ slunce nad Klárinkou

Čtvrteční glosy 16. 6. 2011

Odboráři chtějí svůj dnešní protest zakončit pochodem na pražský Hrad. Geograficky to platí, obecně lze ovšem říct, že pochodují k Řecku.

 

Plocha novin, která je dnes věnovaná stávce, je mnohonásobně větší, než plocha zprávičky, že státní dluh v prvním čtvrtletí tohoto roku stoupnul o více než 60 miliard korun na celkovou výši 1,404 bilionu.

Čtvrteční glosy 16. 6. 2011

Odboráři chtějí svůj dnešní protest zakončit pochodem na pražský Hrad. Geograficky to platí, obecně lze ovšem říct, že pochodují k Řecku.

 

Plocha novin, která je dnes věnovaná stávce, je mnohonásobně větší, než plocha zprávičky, že státní dluh v prvním čtvrtletí tohoto roku stoupnul o více než 60 miliard korun na celkovou výši 1,404 bilionu.

Středeční glosy 15. 6. 2011

Také další zpráva je dokonale česky kocourkovská: v Poděbradech se až do čtvrtka koná golfový turnaj železničních odborářů z patnácti zemí, na který míří i někteří předáci stávkujících…

 

Dnes nastane dlouhé zatmění měsíce. Zatmění zdravého rozumu už probíhá dávno. Kupříkladu u předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky se projevuje trvale a někdy až žertovně. Viz citát z jeho dnešního prognostického textu v Lidovkách: Na jedné straně růst třídy odstrčených a deklasovaných, na straně druhé prosperující byznys s bezpečností těch bohatých, kteří by se stále více uzavírali do svých přísně střežených enkláv, za jejichž ploty měly děti zakázáno si hrát…

 

Robert Williams, prezident Mezinárodní astronomické unie:

Pokud hledáte dokonalou společnost, kde lidé mají střechu nad hlavou, mají co jíst, dostanou ošacení i lékařskou péči, takovou společnost v Americe už máme – ve vězení. A přesto, kdyby se na okamžik otevřely brány věznice, pohrnou se lidé dovnitř?  

Pondělní glosy 13. 6. 2011

Navrhuji historicky nepopiratelnou, definitivní omluvu sudetským Němcům:

Omlouváme se za to, co udělali naši rodiče a prarodiče vašim rodičům a prarodičům v reakci na to, co udělali vaši rodiče a prarodiče našim rodičům a prarodičům.

 

Čtenář glos J. B. mi napsal:

Tak jsem si bláhově myslel, že odbory slouží k obhajobě práv těch skvělých zaměstnanců proti těm škaredým zaměstnavatelům. A ejhle, mýlil jsem se, odbory jsou už ani nevím kolikátou komorou Parlamentu, která např. v současnosti, způsobem sobě vlastním, řeší penzijní a zdravotnickou reformu. Prostě jim kurňa my jediní poctivě pracující ukážeme, zastavíme dopravu a zablokujeme ulice. A co zbývá mně, člověku, který už má těch odborářských nefachčenků a tlučhubů až po krk? Nezbývá mi nic a navíc ještě musím vypnout veřejnoprávní rozhlas, protože prostor, jaký tam odboráři dostávají je až neuvěřitelný a já už to nemůžu poslouchat. A co teprve to pomyšlení, k čemu je můj hlas vhozený do volební urny. Ten je úplně k ničemu, stejně o všem pak rozhoduje mnou nevolený odborář, nebo socialistický, mnou rovněž nevolený, ústavní soudce. Emigrace? Kdeže, vždyť všude kolem, v celé Evropě, je stejný socialismus. Jsme prostě nepoučitelní.

 

Publicista Josef Bouška na ihned.cz o tom, jak zablokoval odborového předáka:

Slunce vyšlo nad obzor a odborový předák Jaroslav Zavadil kráčí po schodech před svým domem. Vyráží, tak jako každé ráno, každý všední den, i ve svátek, bojovat za obyčejného člověka.

Do rozjásaného májového dne však náhle vstupuje problém v podobě automobilu parkujícího před odborářovými vraty - ještě k tomu napříč, tak těsně, že i anorektická kočka by měla problém proklouznout ven. V autě sedím já.

"Pane, nestojíte šťastně," praví Zavadil skrze zdobené mřížoví své brány. "Potřebuji odjet."

"Já vím. Proto jsem zde."

"Aha, vy jste vděčný dělník a chcete mě odvézt do práce. To je od vás hezké, ale jednak mám lepší auto než vy a taky bych večer neměl čím jet zpátky."

"Nechci vás odvézt. Vlastně chci, abyste nikam nejel."

"Prosím? Nerozuměl jsem."

"Nenechám vás vyjet ani vyjít. Zůstanete doma."

Odborářův obličej mírně změnil barvu, ale jeho majitel zůstává vzhledem k situaci ještě poměrně klidný.

"Vy jste se zbláznil!"

"Nikoliv, pane Zavadile. Blokuji váš dům kvůli vysokým daním."

Prošedivělý boss pracujícího lidu mě chvíli tiše pozoruje mezerou v bráně. "Vždyť to říkám, zešílel," bručí spíš pro sebe než ke mně.

"Mýlíte se," odpovídám. "Vláda mi chce zvýšit pojištění, aniž by zároveň snížila daň z příjmu. Moje celková daňová zátěž se tím zvyšuje a mně se to nelíbí. Už teď platím víc, než je zdrávo."

"Ale za to já přece nemůžu," volá Zavadil.

"Nemůžete. Jen vyjadřuji svoji nespokojenost veřejným protestem. Mrzí mě, že to postihlo zrovna vás."

"Jaký postihlo!" křičí odborář. "Nic mě nepostihlo, ty mi stojíš před fungl novou bránou s elektrickým otevíráním, který jsem si chtěl vyzkoušet. Nevím, o co se snažíš, chlapče, ale koukej zmizet. Já nemám s tvejma daněma nic společnýho."

"Smůla. Rozhodl jsem se upozornit na závažný problém a nic mi v tom nezabrání."

"Zavolám na tebe policajty!"

"Ti mi nic neudělají," ubezpečuji teď již hodně rozčileného muže. "Byli by obviněni z potlačování práva na svobodné vyjádření názoru, hnal bych je až do Štrasburku."

Za rohem se objevuje prostě oděná dáma pozdně středního věku, v každé ruce vleče síťovku.

"Támhle je moje žena," říká Zavadil. "Jen počkej, ta ti ukáže."

"Vaši paní pro změnu nepustím dovnitř. Může přelézt plot, když jí pomůžete. Není to vysoko."

"Nenávidím vás," křičí uvězněný muž a není jasné, zda se vrátil k vykání nebo svoji stížnost směřuje na imaginární skupinu trýznitelů.

"Já vás ne. Nenáviděl jsem vás dřív, když jsem musel stát, beznadějně zaklíněný, na pražské magistrále a sledoval, jak mi odboráři či zemědělci blokují silnici.

Proč zrovna mně a jakým právem," ptal jsem se, "proč neblokují ministerstvo, Úřad vlády nebo parlament, když už musí někomu zničit den? Proč se rozhodli, že lidé, kteří nemohou za jejich problémy, nesmějí dojet do práce, na schůzku nebo pro děti do školky?" Odborový předák mlčí a jeho nechápající oko mě upřeně pozoruje.

"Tehdy jsem vás nenáviděl. Když jsem však pochopil, že i já mohu využít svých nezadatelných práv na protest, začal jsem být vám odborářům vděčný, že jste mi ukázali cestu."

"To přece nejde srovnávat! Všude v civilizovaném světě mají odbory právo protestovat a stávkovat, jak se jim zachce," rudne Zavadil a vystupují mu žíly na odborářských skráních.

"Milý pane, všude v civilizovaném světě mají občané stejná práva. A teď už mlčte, jinak vám tamhle můj účetní - ten menší pán za volantem multikáry, to je on - vyklopí před dům tři metráky nezaplacených faktur. Já vládě ještě ukážu, že si to už líbit nenechám!"


Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Jessie Belle Rittenhouseovou

Dnes

 

Co záleží, zda po smrti

snad na mne bude vzpomínat

pár nezrozených neznámých,

co mohli by mě milovat?

 

Co záleží, zda vychválí,

že nikdy nevyřkla jsem lež?

Vždyť mně jen na tom záleží,

zda ty a dnes si vzpomeneš…

 

 

Proměna

 

Jak krásná budu, až se vrátíš zpět!

Sic nebude to krása rtů a očí,

tvůj pohled se však rázem ke mně stočí,

vždyť bez půvabu vídával mne svět.

 

A podivíš se, jak se krásná zdám,

ač dny chvátají stále víc a více,

vždyť nevíš, že jsem v roli řeholnice,

co jediného na mysli vždy má.

 

 

Zajatá

 

Jak včera mi to připadá,

kdy svět se širý zdál,

kdy myšlenky mi vítr bral,

co čtyřmi směry vál.

 

Jak ptáci v kleci jsou však dnes,

vzlet není v jejich moci,

to tys je lapil do srdce

té krásné jarní noci.

Glamour...

Páteční glosy 10. 6. 2011

Věci večejné požadují po koaličních partnerech více postů ministerských náměstků a členství v dozorčích radách. Ne abyste si ale mysleli, že jim jde o koryta. Chtějí tam přece protikorupčně působit…

 

Myslím, že kolem Diag Human bude ještě veselo: dle státních úředníků prý rozhodl rakouský soud o zadržení českých obrazů na základěš dokumentu, který rozhodně není pravý…jde holt o miliardy a v takových případech se nakonec objevuje i střelba nebo sem tam někdo spadne z posedu.

 

Čtenář glos M. Č. mi napsal:

Slyšel jsem opět o víkendu zvučný baryton pana Paroubka na téma, jak on přeci dávno říkal, že Topolánková vláda zkorumpovala pana Volfa z ČSSD příslibem odpustku vracení zneužité dotace…

Je zvláštní, ta selektivní paměť politiků.

Připomínám příběh oddlužení Moldavy na Teplicku, kdy nemusela vracet též špatně použitých 7mil. Kč dotace, v době, kdy volby na Moldavě vyhrála ČSSD za účasti pana Petra Bendy- který následně starostu přivedl za panem Bohuslavem Sobotkou a společně dobře vyřešili dluh- tedy odpuštěním vrácení dotace. A důvod? Výstavba větrníků v Krušných horách - ani kuře přeci nehrabe zadarmo…

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články