Články

Krajina mého srdce - ojíněná vodní nádrž Nemilka

Krajina mého srdce - ojíněná vodní nádrž Nemilka

Úterní glosy 1. 2. 2011

Kdybych byl premiérem, po včerejším vystoupení Alexandra Vondry v Radiožurnálu bych jej okamžitě odvolal z vlády – takové bláboly a vytáčky si nesmí dovolit žádný ministr…

Kristýna Kočí, předsedkyně poslaneckého klubu Věcí veřejných je nejen mladá, ale i velice převelice dětinská, abych byl politicky korektní. Ve včerejším rozhovoru v Týdnu pravila, že Vít Bárta přesvědčil celý jejich poslanecký klub, že jeho firma ABL žádné politiky na Praze 11 nesledovala, neboť jim řekl: „Že opravdu nešlo o sledování. Že šlo o prověřování.“ Sancta simplicissima!

Čtenářka glos V. M. Mi napsala: Kdyby přestala média strašit občany s tím, jak je nebude mít kdo léčit, a pár dnů o lékařích nenapsala nic, to by tito ale fofrem stahovali výpovědi. A když už chtějí média psát, pak o tom, z čeho LOK financuje marketingovou agenturu. Z čeho - to přece každý ví, z odborářských příspěvků. Ty vybírají pro odborářské bossy zaměstnavatelé zdarma a na vlastní náklady (místo odborářského pokladníka musí zaměstnavatel zajistit srážku ze mzdy a poté zaslat odborářům do pokladny) a odborářské příspěvky (na rozdíl např. od příspěvků svazu včelařů či rybářů a obdobných spolků) si odborář odečítá z daní. Tzn. že je hradíme my všichni,tedy akci Děkujeme, odcházíme, financuji i já, i když nejsem odborář ani lékař (pozn.: jsem pro větší platy lékařů, ale ne formou Peníze nebo život).
A jen tak na okraj - proč jsou všichni ti odborářští bossové tak nehezcí? Lékař by přece měl být pacientovi vzorem v dodržování životosprávy - předseda LOK nezdravé zuby a věčně mastné vlasy, místopředseda je obézní, funí do mikrofónu a nezdravě se potí.

     
    Z facebooku… V bance: Dobrý den, pane. Jak Vám můžeme pomoci? Klient: Dobrý den, chtěl bych si vybrat peníze z dědictví, co mi přišly na účet. Bankovní úředník: Jistě, samozřejmě…ale to je pěkná sumička, nechcete vstoupit do našich podílových fondů nebo do nějakého jiného našeho výhodného produktu? Klient: Vy jste mi asi špatně rozuměl, já jsem říkal, že jsem dědil, ne že jsem debil!

Pondělní glosy 31. 1. 2011

Poslanecká sněmovna má popatnácté hlasovat o snížení imunity poslanců. No comment.

Čtenář glos M. Č. mi napsal mail, se kterým beze zbytku souhlasím:

Panu ministrovi Hegerovi jsem fandil po celou dobu, co se nenechal vydíráním donutit k lití dalších peněz do beznadějně hluboké černé díry, do zdravotnictví. Měl šanci upevnit si pozici poté, co by lékaři dokázali svými činy, zda jsou opravdu rozhodnuti odejít, a hlavně zda jsou vůbec schopni se uživit jinde a jinak. S očištěným týmem lékařů mohl následně provádět reformu podle svých představ, a nikoliv podle představ těch, které reformuje. Zda by z toho byl průšvih, nebo pochvala, se už bohužel nedozvíme.

Zrušení lůžek a Úhradové vyhlášky, pokud je to opravdu správný postup, prý povede k získání dvou miliard! Pokud by se podobně „zmáčkli“ i ostatní ministři, mohla vláda získat pěkný balíček peněz, o jehož použití mám úplně jinou představu: umořit část státního dluhu, který každou vteřinou neustále narůstá.

Chování pana ministra mi tak připadá jako chování manžela, který rozpáře peřinu s posledními úsporami, a namísto umoření části dluhu, který samovolně narůstá kvůli úrokům a úrokům z úroků, je dá své hysterické manželce na nové šaty…

Nedělní chvilka poezie - tentokrát o krásných Helenách

To dílo jako by mi hlavu

snad vyměnilo za novou:

co příroda nebyla stavu,

to zvládla krása s Canovou.

Ta odolá i toku času,

víc vzývat si ji netroufám,

že nesmrtelnou tají krásu,

jen Helenu teď v srdci mám.

Grand Restaurant Festival v restauraci Villa Primavesi v Olomouci

Restaurace bohužel nesídlí v původní jídelně, takže návštěvníci jsou ochuzeni nejen o průchod skvostnou halou, ale též o fascinující výhled do městského parku Výpad pod tereziánskými hradbami, na nichž vila stojí. Restaurace okupuje původně technické místnosti domu, naštěstí dostatečně prostorné a vysoké. Cestou k ní raději nepřemýšlejte nad tím, který barbar použil na chodníčky v zahradě secesní vily betonovou zámkovou dlažbu a spíše si představujte, že zahradu stále zdobí Hanakovy sochy…

Večeři jsme nemohli objednat přímo v restauraci, ale prostřednictvím webových stránek festivalu, kterému jsme také museli předem poukázat peníze. Nezvyklé řešení, ale utěšovali jsme se tím, že takto alespoň restaurace předem ví, kolik hostů si objedná festivalové menu a může tedy jídlo připravit „just in time“.

Po příchodu jsme usazeni ke stolu a je nám úslužným číšníkem nabídnut sekt coby aperitiv. Přikyvujeme a záhy před námi stojí skleničky se zteplalým sektem bez jedné jediné bublinky. Normálně bych udělal scénu, ale to by restauraci ihned varovalo a nezvěděli bychom tedy, jak taková festivalová večeře skutečně probíhá.

Z podivné kombinace nabízených jídel (pečená husí prsíčka s bystročickým zelím a špenátovými noky - pečené jehněčí kolínko na rozmarýnu s pyré z bílých fazolí - domácí tagliatelle s krevetami a cuketou) jsme měli ze studijních důvodů předem internetově vybrány husí prsíčka a jehněčí kolínko.

Nabídka červeného vína, které bylo součástí festivalové přehlídky, zněla: modrý portugal z Templářských sklepů Lechovice, což jsme se ovšem dozvěděli až na přímý dotaz. Také jsme se dozvěděli, že toto víno bylo vybráno a zasláno pražskými pořadateli.

Na stůl dorazilo se správnou teplotou, bohužel správnou pro víno bílé. Bylo nám řečeno, že víno, dodané pražskými patrony, spočívalo v chladicí skříni. Číšník víno odnesl a záhy se vrátil se skleničkami s vínem s teplotou vhodnější, což u stolu vybudilo „veselou“ debatu na téma, zda se dá víno ohřát v mikrovlnné troubě nebo stačí chvíli podržet láhev v proudu horké vody nad dřezem.

První chod nebyl zrovna degustační, ale velikosti formanské hospodské porce: jehněčí kolínka byla řádně propečená, bohužel někdy dříve, neboť na talíři byla jen mírně prohřátá, rozmarýn jsme ani chutí ani okem nezaznamenali a fazolové pyré postrádalo jak kýžené lehké okyselení, tak jakoukoliv známku jiného dochucení.

Během jídla dorazil číšník a vyměnil nám papírové ubrousky za plátěné: zřejmě vliv festivalu…

Druhý chod kopíroval první: velká porce vlažných husích prsíček, poněkud sušších, příjemné bystročické zelí, bohužel zcela se „tlukoucí“ se špenátem v nocích, které také působily, že jsou už po několikáté ledabyle prohřáté.

Po takovém jídle nezbývá, než – řečeno s Karlem Poláčkem – „seděti a tupě zírati“, my si alespoň povídali o tom, že půl miliardový akvapark v Olomouci rozhodně turistický ruch v regionu nevytrhne, když zde chybí to základní: dobré jídlo a pití a spousta drobných potěšení v podobě bezchybných služeb k tomu.

Nelosovali jsme, prostě Petra se obětovala a objednala si „navíc“ dezert, čokoládový fondant, který má ráda a důvěrně zná jeho vynikající podoby z mnoha proslavených restaurací. Ochutnal jsem i já a spolu s ní konstatoval, že užitá čokoláda je příliš sladká, příliš málo hořká a zřejmě velmi levná.

Odešli jsem zklamaní a strávili těžkou noc s mnohým převalováním - naši známí rozháněli večeři slivovicí a dobře udělali, Petře a mně bylo (bez přehánění) velmi nevlídno ještě další dva dny…

Gulášová polévka (gulyas) dle starého uherského receptu

Rozpis pro čtyři osoby:

350 - 400 g řádně odleželé hovězí kližky

2 lžíce sádla

2 lžíce sladké kalocsaiské papriky

1 lžíce středně pálivé kalocsaiské papriky

1 středně velká cibule

1 dl suchého nebo mírně nasládlého aromatického bílého vína (používám suchý tokaji furmint)

2 středně velké brambory

sůl

Maso nakrájíme na drobnější kostky. Brambory oloupeme, nastrouháme na hrubém struhadle a uvaříme v 1 ½ litru vody. V kastrolu osmahneme na sádle jemně nasekanou cibulku se sladkou a pálivou paprikou. Vsypeme a opečeme kostky masa, pak přilijeme víno a necháme je pomalu vydusit. Vlijeme asi čtvrtinu vody z brambor, osolíme a pomalu dusíme za občasného podlití vodou z brambor zhruba 1 hodinu. Pak přilijeme zbytek vody z brambor, přidáme propasírované brambory a ještě asi deset minut necháme pobublávat…

Příloha: čerstvý slaný rohlík

Čtvrteční glosy 27. 1. 2011

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně, jejímž zřizovatelem je Zlínský kraj, skončila předloni ve ztrátě 123 milionů a za loňský rok to bude zřejmě ještě víc. Kumulovaná ztráta už činí několik set milionů korun. Řešení? S pomocí evropského a krajského grantu má na Universitě Tomáše Bati vzniknout tým vědců a expertů z tamního ústavu regionálního rozvoje, veřejné správy a práva, který má pomoci najít rezervy a vylepšení. Marně přemýšlím, koho tamního znám coby experta na pasportizaci zdravotnictví a management nemocnic…Navíc, rada je tu jednoduchá: třeba zadarmo předat nemocnici někomu, kdo umí hospodařit.

V loňském projevu o stavu Unie vyhlásil prezident Obama „válku nezaměstnanosti“ a napumpoval do ekonomiky miliardy dolarů, pochopitelně na dluh. V letošním projevu (nezaměstnanost se snížila nepatrně a je stále vysokých 9.6 %) vyhlásil „válku zadlužování země“. Jsem zvědavý, kdy tahle prázdná PR bublina zvaná Barack Obama, praskne..

Čtenář glos Z. U. mi napsal: Studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ve svém výzkumu zjistili, že 80 procent veřejných zakázek, zadávaných českými ministerstvy v letech 2006 až 2010 bylo přiděleno neveřejně nebo bez soutěže a celková hodnota neprůhledně zadaných zakázek činila v tomto období 276 miliard korun. Domníváte se, že se někdo nahlas zeptá, kdo vlastně v té době v naší zemi vládl a tedy s těmi penězi nakládal a hospodařil? O tom, že by měl být popotahován, raději nemluvím, protože k jeho usvědčení ani potrestání v této zemi nemůže dojít.

Středeční glosy 26. 1. 2011

Bývalý eurokomisař Pavel Telička včera v podvečer v rozhovoru Radiožurnálu o kontraktu jeho firmy s ministerstvem dopravy mluvil s neskutečnou kadencí, létaly jména firem, pro které pracuje, létaly jména jeho vzácných a zkušených spolupracovníků, ovšem to nejdůležitější, co je tedy konkrétním výsledkem jeho práce pro ministerstvo, odbyl neuvěřitelnými dvěma slovy: superkoncepce, superstrategie. Superblábol…

Čtenář glos J. J. mi napsal:

Na doplnění Vašeho článku na pondělí si dovolím připojit malý výčet Dubčekových „zásluh“: Soudruh Dubček pod vlivem svých levičáckých rodičů vyrůstal do svých sedmnácti let ve stalinistickém Rusku (do roku 1938). V poválečné době působil v politických funkcích v Trenčíně a Bánské Bystrici, v polovině padesátých let byl diktátorským komunistickým režimem jako „perspektivní kádr“ vyslán do Moskvy, kde „studoval politické vědy“. Ve svých třiceti sedmi letech se stal tajemníkem Komunistické strany Slovenska v Bratislavě, o dva roky později byl jmenován tajemníkem ÚV KSČ pro průmysl, v roce 1963 se stal prvním tajemníkem ÚV KSS. To je jen malý výčet „zásluh“ tohoto „významného evropského politika“ v období, kdy diktatura nezákonného komunistického režimu v naší zemi vrcholila. A na závěr krátká poznámka: Málo lidí ví, že při demonstracích v srpnu 1969 bylo československými represivními složkami při jejich potlačování zavražděno několik lidí. A kde byl v té době „demokrat“ Dubček? Byl předsedou federálního shromáždění, které pod jeho vedením přijalo v reakci na tyto nepokoje tzv. „Pendrekový zákon“. Na jeho základě pak v dalších letech komunistický režim pronásledoval jakékoliv i sebenepatrnější pokusy o vyjádření nesouhlasu s Husákovým režimem.  

Čtenář glos M. S. mi napsal:

Již v uplynulém roce jsem se dotázal 170 svých  známých, přátel, jejich přátel a kolegů, jak dlouho aktivně řídí automobil a kolikrát za tu dobu použili autolekárničku. Použitím rozumím její užití přímo související s dopravní nehodou nebo provozem motorového vozidla a pro potřeby zraněného člověka, nikoli tedy použití obvazu při pořezání na chatě nebo užití gumového škrtidla na opravu hadice v autě. Respondenti celkem odřídili 4464 let. Za tu dobu byla podle uvedených kriterií použita autolekárnička jednou, v souvislosti s úrazem cyklisty, v roce 1978.

Čtenář glos P. B. mi poslal tento nekorektní vtip:

Probíhá bitka: skinheadi bijí Romy. Opodál stojí hlouček policistů a nic nedělá. Bitka skončí, Romové leží na zemi, skini jdou na pivo. Nesmělý pozorovatel se ptá policistů: Proč jste nic neudělali? Dostane odpověď: Víte, my jsme se nemohli rozhodnout, jestli pomáhat nebo chránit…

A čtenář glos J. D. další: Osvícený tatínek chtěl mít z Deža vzdělance i poslal ho do školy. Dežo chodí a samé pět, pět, pět… Inu, zkusíme jinou školu. Situace se opakovala. A na řadu přišla církevní škola. A ejhle, najednou Dežo nosí samé jedničky.
„No víš tato, přijdeš na chodbu, chlap na kříži, přijdeš do třídy, chlap na kříži. Tam se, tato, s nikým neseró…"

Úterní glosy 25. 1. 2011

Luděk Niedermayer v Hospodářských novinách připomenul tato čísla: stát letos utratí o 24 miliard více, nežli loni. Příjmy státu, tedy daňové inkaso, se totiž zvýší o 44 miliard, zatímco schodek rozpočtu klesne jen o dvacet miliard. A kdyby vám snad některý z politiků něco říkal o úsporné vládě, nakopněte ho.

Rozhodně si přečtěte reportáž ve včerejším Týdnu s názvem „Jak jsem učil Romy“.

Po jeho přečtení jsem nabyl přesvědčení, že existuje jen jedna jediné řešení romské problematiky, a to investovat do vzdělávání Romů následujícím způsobem: internátní školy s tvrdým, nekompromisním režimem a pracovní tábory namísto kriminálů. Bylo by to nákladné, ale rozhodně mnohem levnější, než budou následky dnešního přístupu. Obávám se ovšem, že ochránci lidských práv nic takového nedovolí, takže to nakonec odskáčeme všichni…

V Italii soudruzi postavili Alexandru Dubčekovi pomník, jako vděk „muži pražského jara“. Jaksi opomněli, že byl v nejkrutějších padesátých letech krajským tajemníkem KSČ, a tím tehdy nemohla být malá svině.




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články