Články

Středeční glosy 20. 10. 2010

Zdá se, že se varování Petra Nečase jen tak nezbavím: informace o plánu usalašit Tomáše Julínka (za pravděpodobného předpokladu, že neobhájí místo senátora) do křesla ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) by bylo v případě uskutečnění pro celou ODS natolik poškozující, že snad není možné o tom ani uvažovat…

 

Napadá mne nové české slovo, „čunkování“. Tedy užívání spousty a spouty tajuplných náznaků, aniž by bylo cokoliv konkrétního řečeno. Vím, že by se dala použít spousta jiných jmen, ovšem Jiří Čunek je mezi nimi hvězdou. Posuďte sami dle ukázky z rozhovoru v časopise Týden:

Otázka: Několikrát jste prohlásil, že někdo vás chtěl zničit. Kdo?

Odpověď: To vám neprozradím…

Otázka: Proč to jméno nechcete říct?

Odpověď: Protože nechci.

Otázka – konstatování: Myslím, že vůbec žádné jméno nemáte.

Odpověď: To si můžete myslet. Jakmile bych ale to jméno řekl, ta bitva se odehraje jen nahoře. A dole se nezmění nic. Když se ale odehraje změna dole, bude i změna nahoře mnohem efektivnější. Protože dole nebude člověk, který by ty nahoře chránil. Teď je ten systém provázaný. Ten nahoře má spojence – i nedobrovolné – dole. Protože ti dole dostali zaplaceno, a to jakkoliv. Funkcí, penězi, nemovitostí…Zkrátka policajti, soudci a státní zástupci teď musejí s těmi nahoře držet basu…

 

Velmi se mi líbila jasná řeč šéfa kanadského senátu Noëla Kinsella při jeho návštěvě Česka ke zrušení kanadských víz pro naše občany: „Věc nyní prochází implementační fází, po jejímž ukončení budou vytvořeny podmínky pro zrušení vízové povinnosti.“ No, řekněte: neobjali byste ho – a pak nekopli do koulí?

 

Dle medií protestují ve Francii proti důchodové reformě i mladí lidé. Myslím, že jde o zprávu zavádějící, neboť správně by měla znít, že ve Francii protestují mladí lidé.

Jako při jakékoliv jiné příležitosti…

 

Kdysi jsem prohlásil, že Michal Viewegh je McDonald české literatury. Po vydání jeho posledního románu Biomanželka k tomu jen dodávám: s příšerným náhražkovým bio „masem“ namísto poctivého hovězího…

Petra hraně ustaraná...

Úterní glosy 19. 10. 2010

Vzkaz pro Petra Nečase: dejte si velmi velký pozor na část pražské magistrátní  ODS, která už po straně domlouvá velkou koalici s ČSSD a námluvy s TOP 09 zatím netorpeduje jen proto, aby získala její podporu ve druhém kole senátních voleb. Důvod takového činění je nasnadě: děsivý strach ze skutečné změny na pražském magistrátu a následných důkladných auditů a šetření, o ztrátě moci nemluvě…

Docent Svoboda, má-li zde logická koalice TOP 09 a ODS bez starých tváří dobře dopadnout (což by bylo velmi pozitivní i pro celkový obraz ODS), bude potřebovat velmi silnou podporu vedení!

Naopak koalice ODS a ČSSD by byla pro budoucnost pražské ODS lektvarem smrtícím…

 

„Podle CIA má teď al – Káida v Afganistánu jen kolem stovky členů. A přesto jsme kvůli ní začali dvě války v Iráku a v Afganistánu, utratili jsme v nich tři biliony dolarů, poprvé jsme v Americe vytvořili obrovské ministerstvo vnitřní bezpečnosti, které jsme dříve ve jménu ochrany osobních svobod odmítali, všude na Západě jsme omezili naše každodenní svobody a v Afganistánu pořád máme 150 000 vojáků. To je 1500 vojáků na jednoho člena al – Káidy.“ ( Z rozhovoru Fareeda Zakarii v časopisu Respekt).

Dodávám: Vítěz se zdá být jasný…

 

Od roku 2012 by konečně měla zmizet jedna nelogická příšernost a stavební spoření by mělo sloužit jen ke stavění…škoda jen, že nezmizí toto dotované spoření vůbec, neboť je velmi pravděpodobné, že vznikne další absurdita: stát nejprve bude z peněz daňových poplatníků dotovat stavění, aby pak napařil stavebníkům vyšší daň z nemovitosti…

Pondělní glosy 18. 10. 2010

Mnohem horší situace je ovšem pro ODS u voleb senátních. I kdyby se ČSSD nepovedl toužebný zisk dvanácti křesel a tedy možnost zdržovat a rozmělňovat plánované reformní kroky, přece jí tímto ziskem „narostou křídla“ a bude ještě nepříjemnější opozicí, navíc s populistickým heslem (převzatým z Francie): Reformy ano, ale spravedlivě.

Přičemž spravedlností bude myslet reformy, které postihnou všechny ostatní mimo její voličskou základnu.

 

V Praze pak lze čekat snadnou koalici TOP 09 a ODS, ovšem jen za předpokladu, že se docentu Svobodovi podaří přesvědčit spolustraníky, aby neprosazovali na místa radních „staré známé tváře“. Pokud by ovšem trvali na radních Blažkovi, Klegovi, Richterovi, atd., skončí pravděpodobně v opozici. Tůma to naznačil více než jasně a má možnost výběru.

 

Volby dále ukázaly, že TOP 09 je zatím typicky (velko)městskou stranou a dále, že Radkovi Johnovi se podařilo za neuvěřitelně krátkou chvíli odehnat nespokojené voliče zpět k ČSSD. A to nikoliv jen příliš pravicovou, nestředovou politikou, jak bude tvrdit, ale hlavně nesympatičností svého politického vystupování.

Nedělní chvilka poezie, tentokrát s Henrym Howardem, Earlem of Surrey a trochu také s Williamem Shakespearem

Slib věrné lásky

 

Ať přebývám, kde slunce trávu pálí

a nebo tam, kde nerozpouští led,

ať tam, kde vládne mír a poklid stálý

či mezi lidmi uprostřed všech běd,

ať pošlete mne do výšin či hlubin

a lhostejno, zda noc je nebo den,

zda pošmourno je, slunce žhne jak rubín,

zda za mlada či s vlasy jako len,

ať pošlete mne do pekla či nebe,

ať do údolí, do hor nebo skal,

ať přebývám, kde pálí to či zebe,

kde zdravý jsem či nemocným se stal,

že budu s ní, vždy na mysli mám jen,

ač bez šance, tak bývám spokojen.  

 

(Překlad Miroslav Macek)

 

Telecí filety na zázvoru s rizotem

Rozpis pro dvě osoby:

 

400 g telecí svíčkové

100 g telecích odřezků s lojem

sůl, pepř, čerstvě strouhaný sušený zázvor

citronová kůra, celerová nať

0,5 dcl aromatičtějšího bílého vína

trocha smetany

 

Svíčkovou nakrájíme na plátky cca 2 cm silné. Nenaklepáváme, nemoučníme. V pekáčku pomalu osmahneme drobně nakrájené telecí odřezky s lojem. V něm pak prudce osmahneme plátky svíčkové. Přidáme citronovou kůru a celerovou nať, osolíme, opepříme, zalijeme vínem, a zhruba půl hodiny podusíme v troubě při 180 stupních Celsia. Dle potřeby podlijeme telecím fondem. Na závěr posypeme sušeným strouhaným zázvorem (1 lžička).

 

Rizoto k telecímu (opět pro 2 osoby)

 

100 g rýže (nejraději arborio)

½ malé cibule

1 lžíce olivového oleje

1 dcl bílého vína

2 dcl telecího fondu

Sůl

 

Velmi jemně nasekanou cibulku zesklovatíme v kastrolku na olivovém oleji. Přidáme rýži a za stálého míchání ji lehce opražíme. Přidáme víno a opět za stálého míchání mírně vaříme tak dlouho, až je víno vsáknuto rýží.  Vlejeme polovinu osoleného telecího fondu a opět za stálého míchání vaříme do vsáknutí fondu. Přidáme zbytek fondu a postup opakujeme.

Chceme-li mít rýži uvařenou al dente, celý proces by měl trvat 18 – 20 minut.

 

Doporučené víno: dokonale vyvážené bílé nebo módně i rosé. Chcete-li však umocnit kulinářský zážitek, zkuste Condrieu ze severní Rhony. Dříve to sice byla vína polosladká, ale dnes jsou vždy perfektně suchá, s mimořádnou kombinací svěžesti a přitom adstringence, navíc s broskvovým dozvukem…

 

 

 

Krajina mého srdce - Nemilka

Páteční glosy 15. 10. 2010

Stát vydal za prvních osm měsíců letošního roku o dvacet procet méně peněz za nemocenskou. Lidé prý se bojí marodit, aby nepřišli o práci. Vsadím se, že je to jinak: jen nezůstávají doma s každou prkotinou…   

 

Velmi výstižný text, kolující po internetu:

Rád bych věděl, kam mám zajít, abych se mohl úplně odhlásit ze státního penzijního systému.
Mám na mysli podepsání nějakého prohlášení (reversu), že až budu starý, nebudu od státu požadovat žádný důchod a na oplátku teď nebudu na tento systém muset platit.
Rozhodl jsem se totiž, že bude jistější, když si sám budu spořit ve fondech, založím si akciové portfolio a koupím si na hypotéku nějakou nemovitost, kterou pak v důchodu buď prodám, nebo pronajmu.
Mám totiž obavu, že jinak teď budu platit vysoké daně a až mi bude 65, stát řekne: "Sorry, nejsou peníze na důchody - můžou za to předchozí vlády, to my ne. Jo a vy jste si vedle toho spořil do státem podporovaných penzijních fondů? Sorry, ale inflace produkovaná minulým vedením ČNB tyto úspory znehodnotila, nehledě k tomu, že vám ty úspory zdaníme sedmdesáti procenty, aby bylo na důchody pro ty, kteří si nespořili. Jak by k tomu ti chudáci přišli, že?

 

Opsáno z facebooku:

Redaktor: "Choceňští Romové si stěžují, že mají doma zimu a že město musí ze zákona svým občanům zajistit teplo. Proč jim netopíte?"
Starosta Chocně: Pane redaktore, když pominu to, že za teplo neplatí, tak Vám musím sdělit, že jim netopíme proto, že se jim ve spánku v letních měsících ztratily radiátory!"

 

Čtenář glos J. N. mi napsal:

Asi by nemělo smysl a efekt bránit se přistěhovalectví. Lidé ve světě jsou v pohybu a my ho nezastavíme. Měli a mohli bychom však usilovat o to, aby přistěhovalci, které přijmeme, respektovali naši kulturu, jazyk a zvyky a neměli ani možnost usilovat o to, abychom se  my přizpůsobovali jim;  pokud by to nechtěli takto akceptovat, měli bychom mít sílu a odhodlání je odsud vytlačovat.

 

Čtenář glos O. B. mi napsal:

Jen malá poznámka ke 12. 10. 2011, Mezinárodnímu dni za omezení přírodních katastrof. Není to tak dávno (cca 250 let), co bylo zákázáno zvonit na zvony proti bouřkám. Důvody byly jednoduché - nesmyslnost a boj proti pověrám.
Na tomto dni je ukázkově znázorněno, že dějiny se stále opakují v rozmanitých podobách a lidé jsou v řadě ohledů stále nepoučitelní.

 

A ještě jeden postřeh z facebooku:

Teorie je, když všechno víme, ale nic nefunguje. Praxe je, když všechno funguje, ale nikdo neví proč. My jsme spojili teorii s praxí: nic nefunguje a nikdo neví proč.

Restaurant Schwillinsky v Langenlois

Zadruhé: Langenlois je největší rakouské vinařské město s ohromnou tradicí, krásnou architekturou, půvabným okolím, špičkovými vinaři a milými a přátelskými lidmi. Město vždy upravené, vyfintěné, úhledné.

Zatřetí: stačí jen připomenout několik místních vinařů - pěkně abecedně jmenuji ty, za které dám ruku do ohně: Wilhelm Bründlmayer, Ludwig Hiedler, Jurtschitsch, Thomas Leithner, Fred Loimer, Karl Steininger, Elisabeth und Rupert Summerer, ovšem je zde i mnoho dalších, jejichž vína rozhodně stojí za ochutnání.

Začtvrté: z Langenlois můžete vyrážet do okolí, do dalších vinařských vesnic a městeček: do Strassu, Zöbingu, Schönbergu, Hadersdorfu…

Zapáté: netřeba se ve víně příliš vyznat, abyste si dobře vybrali. Stačí objíždět vinaře a držet se místního přísloví „Wie der Herr, so der Wein“, tedy  „Jaký pán, takové víno“, přesně ve smyslu „Jaký pán, takový krám“. A věřte, že ti nejlepší jsou opravdu vždy solidní, úslužní a přátelští…

Nu a konečně za šesté a nejpodstatnější, jsou tady: přívětivé prostředí, přátelská obsluha, výborná jídla a skvělá vína.

Ale pěkně popořádku:  

Ve starodávném domě na rohu Rudolfstrasse ve středu města vstoupíte nenápadným bočním vchodem do šňůry oddělitelných místností. V té, do které jsme byli uvedeni, jsme byli ihned potěšeni nejen sněhobílými ubrusy, ale i nádherně kvelbeným stropem, který je sice nepoživatelný, ovšem přispíval k dobrému pocitu z jídla a pití více, než si myslíte.

Obsluha nám promptně nabídla jídelní lístek, jehož zajímavostí byl seznam dodavatelů čerstvých surovin, od masa a vajec, po ryby a zeleninu, vše z okolí. Také vinný list byl jednak obdivuhodně dlouhý, jednak přívětivě lokálpatriotistický: vína jen z Kamptalu a malým dílem z Kremstalu. Zato to množství a kvalita!

Popíjíme skvěle vychlazený a nádherně suchý sekt Malteser Brut od Lenze Mosera z Rohrendorfu a kocháme se nabídkou. Petra si objednává roastbeef s domácí tatarskou omáčkou a filety z tafelspitz s houbovou omáčkou a máslovými noky, já pak domácí ovčí sýr s paprikou a rukolou a dále restovaná telecí játra se šťávou ze zweigeltu. Další zweigelt, tentokrát Privat 2006 od místního vinaře Thomase Leithnera, se už vydýchává…

Během celé večeře bych snad uplatnil jednu jedinou výtku: dva kousky jater byly na krajích přece jen trochu příliš restované a tedy mírně zhořklé, ale pohled na fantastické kvelbení nad hlavou to poměrně rychle vykompenzoval.

Petra si ještě vybrala Schokoladenmousse, ale velká společnost ve vedlejší místnosti ji již zkonzumovala (druhá a poslední drobná chybička), ale při pohledu na velikost porce taštiček s mákem a jiných moučníků se stejně nakonec rozhodla pro druhou sklenku sektu, v čemž jsem ji následoval.

Nakoupíme si ještě domů dvě nabízené speciality domu: meruňkovou hořčici a „Kamptal Verjus“, což je šťáva z nezralých hroznů zweigeltu, užívaná k okyselení a dochucení omáček, vyráběná vinařkou Barbarou Öhlzeitovou a šéfkuchařem Karlem Schwillinskym.

V dobrém, ba nejlepším rozmaru sedáme do auta a odjíždíme do našeho hotýlku: v Rakousku je jednak povolené množství alkoholu za volantem 0,5 promile, jednak policii ve vinařských oblastech ani nenapadne někoho kontrolovat, pokud jedete dle předpisů a nic neprovedete.

Což je o důvod navíc, proč navštívit restaurant Schwillinsky v Langenlois…

 

 

Petra na letošní Velké pardubické...




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články