Články

Restaurant Borgo Agnese v Brně

Je krásné, když se to tak sejde: poklidná cesta do Brna, přívětivé počasí, ubytování v klidném hotelu, setkání s milými přáteli a nápad jít večer do restaurace Borgo Agnese. Když nás pak v jejích dveřích pohladila po uších živá jazzová hudba (náhoda chtěla, že si ji na ten den objednala větší společnost u stolu), udivila část gotického presbytáře v jinak moderním a prosvětleném prostoru s nádherným výhledem a šéfkuchař Michal Prachař nás uvedl do prostorného salonku, naše natěšenost zákonitě vrcholila.

Ten presbytář vysvětlím raději hned: dům s restaurací totiž stojí na místě, které už ve 13. století slulo „Na provaznickém vršku“ a stával na něm až do roku 1645, kdy jej zničili Švédové, kostel Všech svatých. Tím místem lze ovšem také vysvětlit název restaurace: v italštině totiž „borgo“ znamená jednak místo na kopci a jednak část osídlení mimo městské hradby, takže vlastně ani nešlo podnik, který se chce chlubit středomořskou kuchyní a převážně italskými víny, pojmenovat jinak.

Jídelníčky jsme se příliš neprobírali, neboť nám bylo odrecitováno degustační menu, kterému nebylo lze odolat: tataráček z mladého býčka s olivovým olejem a čerstvě nastrouhanými letními lanýži z Alby, svatojakubky s grilovanými hřiby a s olivovým olejem, telecí brzlík s omáčkou z portského vína a  crémem bruleé z kachních jater, tuňák lehce po jedné straně grilovaný s bramborovou kaší se šafránem a telecí demi – glacé, plátky z bizona v rozmarýnu a ministeak z býčka s chřestem a pečeným bramborem, výběr sýrů a nakonec  knedlíčky s nugátovou náplní, omáčkou z lesního ovoce a pusinkou.  Odolali byste?

Vinný lístek zde mají  objemný, na rozdíl od mnoha restaurací s řádným výběrem moravských vín, dali jsme se ale tentokrát na šéfovo doporučení a postupně se potěšili rýnským ryzlinkem ročníku 2008 z vinařství Petri z Falcka, sancerre 2008 z Domaine Crochet, pinotem nero ročníku 2005 z vinařství Castel Sallegg u jezera Caldaro v Horní Adiži (pro milovníky vinařské historie: rodina dnešního majitele Georga von Kuenburg zdědila castel v polovině 19. století od arcivévody Rainera, což ale jistě nebyl jediný důvod, proč vína z této vinice milovalo jeho císařské veličenstvo František Josef I.) a skončili jsme u zcela skvostného Pieve Santa Restituta z Montalcina, z první vinice, kterou slavný Angelo Gaia získal v Toskánsku. Přiznávám bez mučení, že ročník jsem si už nezapamatoval…

Ale zpět k zážitkům z pokrmů. Vrcholem byl pro mne tuňák: v životě jsem snad nejedl tak skvěle připraveného tuňáka, ponechaného jednostranně na grilu ani o vteřinu méně a ani o vteřinu déle, než bylo zapotřebí k získání dokonalé vůně a chuti. Ale abych nepřechválil: telecí omáčka byla značně redukována a přece jen mi při některých soustech překrývala zážitek z ryby, osobně bych volil jemnější omáčku, rybu více podtrhující.

Lanýže potěší vždy, výběr italských sýrů byl impozantní, červená masa skvostná, brzlík i kachní créme bruleé výborné, ač se chuťově  ne zcela doplňovaly…někdy holt bývá méně více.

Celkový dojem z večera byl ovšem skvělý a velmi rád do restaurace Borgo Agnese při občasných návštěvách Brna opět natěšeně zavítám.

(Doufám, že mezitím v salonku umně skryjí topné radiátory na stěně: nekryté a většinou nevábné radiátory mne totiž pronásledují  ve většině restaurací a už se na ně stávám alergický.)

A zcela na závěr: asi dva tři roky jsem v Brně nebyl a tak jsem s potěchou zaznamenal to, co místní v podstatě nevidí: město za tu dobu opět zkrásnělo a nemalý počet nádherných domů se vrátil k původní kráse.  

 

 

Středeční glosy 15. 9. 2010

Výběr renomovaného, respektovaného a známého doktora Bohuslava Svobody coby kandidáta pražské ODS na funkci primátora je nejlepším možným tahem. Teď jde jen o to, zda – vzhledem k rozestavení ostatních modrých figurek na šachovnici – bude stačit na vítězství nebo alespoň pat…

 

Otec ministra vnitra Radka Johna, takto slovutný lékař, by měl poučit svého syna, že jedinou účinnou léčbou je léčba příčin, nikoliv následků. Pak by syn těžko vylézal s hlavními body své strategie boje s korupcí, v níž chybí to hlavní, léčba příčin. Tedy likvidování jednoho korupčního prostoru, který umožňuje přebujelá legislativa a tisíce ministerských vyhlášek, za druhým. Jinak řečeno: kde není zapotřebí razítka, není korupce. Ještě jinak řečeno: na AIDS pudr nezabírá…

 

Nemám nic proti velkorysé podpoře fotovoltaiky i dalších netradičních zdrojů energie. Ovšem pod jednou jedinou podmínkou, že veškeré dotace na její výrobu či výkup zaplatí ti, kteří po alternativních zdrojích energie volají a prosazují je. Konkrétně: na trhu budou k mání dva druhy elektrické energie, stávající a alternativní dotovaná. Zeleně uvažující občané si jistě rádi připlatí za tu svoji „čistou“ energii a jen a jedině tyto peníze navíc půjdou jejím výrobcům. My ostatní zaplatíme zase tu svoji nedotovanou. Bude to spravedlivé, bude rozhodovat trh a hlavně, nebudeme nevolníci fanatiků.

 

Přítel L. V. mi připomíná prostřednictvím čtenáře glos O. J. následující slova Marka Tullia Cicera z roku 55 před n. l.:

"Rozpočet by měl být vyvážený,státní pokladna by se měla znovu naplnit,veřejný dluh by se měl snížit,arogance úřednictva by se měla zmírnit a být pod dozorem,pomoc cizím zemím by se měla omezit,pokud Řím nemá přijít na mizinu.

Lidé se opět musí naučit pracovat namísto toho,aby žili z veřejné podpory."

 

Babí léto...

Úterní glosy 14. 9. 2010

Jak se u nás také hospodaří: Lucie Talmanová, manželka expremiéra Toplánka, bývalá místopředsedkyně sněmovny a kandidátka na senátorku pobírá 3500 korun rodičovského příspěvku…

 

Do třetice jak se u nás hospodaří, tentokrát poznámka zbrojaře Richarda Hávy v rozhovoru pro časopis Týden: Je zajímavé, kolik na sobě nezávislých a vzájemně nekomunikujících systémů IT za mnoho miliard armáda provozuje – a nikdo to ani nekomentuje.

 

Nedivte se, že expremiér Staník Gross vydělal stamiliony, při jeho inteligenci a obchodním talentu to je pochopitelné. Viz jeho odpověď  časopisu Týden na dotaz, že se nedávno psalo, že obchoduje na burze s diamanty: „Já určitě ne. To je vždycky taková ta mediální záležitost. Tenhle obchod pro několik klientů obchodovala firma, kterou jsme s manželkou v minulosti založili. Má nějaké nemovitosti, nebo nemovitost, kterou pronajímá. Pak se ještě věnuje nějakým realitním projektům.“

 

Závěr rozhovoru Týdne s nositelem Nobelovy ceny za ekonomii Harrym Markowiczem: „Když se zrodilo euro, upřímně řečeno, nevěděl jsem, jak funguje. Jak by mohlo fungovat. A nyní tomu rozumím: nemůže fungovat.

 

Petra v černém

Pondělní glosy 13. 9. 2010

Doposud jsem se domníval, že existuje jen jeden jediný element, který ovlivňuje nezávislost toho kterého soudce, a tím že jsou jeho lidské, morální kvality. Teď se dozvídám, že nezávislost soudců ovlivňuje i nějaká ta stovka či tisícovka na platě, jak ústavní soudci rozhodli. Předpokládám, že to platí i u navýšení mzdy, takže bych soudcům tak dvě tři desítky let nepřidal ani halíř, aby  náhodou neviděli ve zvyšování svých platů snahu o zkorumpování a tedy ztrátu nezávislosti.

Už dlouho jsem neviděl takové vítězství falešné profesní solidarity nad zdravým rozumem!

 

Samozřejmě, že pověst pražské ODS se odráží i na pověsti ODS mimo Prahu. V politice to totiž funguje jako v krasobruslení: vždy záleží na celkovém (uměleckém) dojmu.

 

Dnes mě velmi zaujala věta  Věry Kameníčkové z firmy Czech Credit Bureau, která sleduje zadluženost obcí (zadlužených je jich polovina) z rozhovoru v Lidových novinách: „Prokázat reprezentantům obce, že jejich rozhodnutí bylo špatné, je velmi obtížné.“

Mám tomu snad rozumět, že když zásluhou rozhodnutí reprezentantů obce něco dopadne finančně či jinak špatně, že jejich rozhodnutí mohlo být dobré?

 

Ministerstvo financí a jeho podřízené organizace opustí  do konce roku téměř tisícovka zaměstnců. Můžeme se vsadit, že na chodu úřadu se to projeví spíše pozitivně. Vyvstává ovšem otázka: jak to, že tam bývalí ministři financí tyto zřejmě zbytečné lidi drželi? Neměli by pak kvůli tak mizernému a plýtvavému vedení úřadu vrátit daňovým poplatníkům značnou část svých tehdejších platů a odměn?

 

 

 

 

Anakreón

 

Když vyprázdním svou čísi,

hned starosti jsou pryč,

též bolesti se ztiší

a ke štěstí znám klíč.

Vždyť stejně zemřem všici,

však proč mít proto vztek?

Spíš mějme ve sklenici

vždy vína dostatek.

Vždyť při tom vína pití,

tak slastně plyne žití!

Hovězí roláda

Rozpis pro dvě osoby:

 

2 větší roštěnky

4 menší nakládané okurky

2 plátky anglické slaniny

½ menší cibule

40 g mrkve

40 g petržele

1 stroužek česneku

1 kus řapíku celeru

20 g rajčatového pyré

½ dcl červeného vína

2 dcl hovězího vývaru

1 lžička sladké papriky

Sůl, pepř

Olej, máslo

 

Roštěnky naklepeme, položíme na ně plátek slaniny, kroužky cibule a plátky okurky. Osolíme, opepříme a stočíme do rolády, kterou svážeme nití.

Na pánvi rozpustíme trochu másla, přidáme něco oleje, vložíme nakrájenou zeleninu a česnek a vše lehce osmahneme. Vložíme rolády a ze všech stran je opečeme. Přidáme papriku, rajčatové pyré, víno a hovězí vývar, osolíme, opepříme a 1 hodinu pomalu vše dusíme. Pak rolády vyjmeme, šťávu přepasírujeme přes hrubší síto, dle chuti dosolíme a dopepříme, rolády vložíme zpět a pomalu je prohřejeme.

Uvařené brambory propasírujeme hrubým sítem, aby vytvořily „bramborový sníh“.

 

Doporučené víno: středně těžké červené

 

Dobrou chuť přeju!

 

Páteční glosy 10. 9. 2010

Je zajímavé, že zrovna slovutní ekonomové z NERVu, kteří většinově hlásají, že konkurence je zárukou solidních cen, a že stát je mizerným hospodářem, prosazují, aby studentské půjčky monopolně poskytovala státní Českomoravská záruční a rozvojová banka…jako by nevěděli, že jakýkoliv dobrý nápad, dostane-li se do rukou státních úředníků, jde do háje.

 

Česko si letos musí vypůjčit na trhu 280 miliard korun. Z toho 100 miliard půjde na splácení starých dluhů a úroky. Tato čísla by měla být denně otloukána o hlavu všech, kteří sice mají plnou hubu šetření, ale rozhodně ne u sebe.

 

Ministr vnitra Radek John vycouval z plánu omezit ochranu českých ambasád v rizikových zemích. Nemohu a nemohu si vzpomenout, kdy některé z jeho dramatických mediálních prohlášení skutečně za pár dnů platilo.

 

Naslouchám-li ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi, nabývám dojmu, že reforma zdravotnictví nastane až tehdy, kdy už bude pět minut po dvanácté a bude hodně, ale hodně zle. V lecčems mi totiž připomíní Petra Pitharta (všiml jste si, jak zcela vymizel?) v době dělení Československa: jednejme, jednejme, naslouchejme, jednejme, ještě ne, dvojdomek, stále ne…  

 

Čtvrteční glosy 9. 9. 2010




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články