Články

Páteční glosy 8. 10. 2010

Zlatá slova napsala v článku o ztrátovém mistrovství světa v lyžování v Liberci ve včerejší MF Dnes komentátorka Jana Bendová: Utrácet drahé veřejné peníze na soutěže vrcholových profesionálů? Zisky ze špičkového sportování jsou soukromé.

 

Deník Právo se zeptal všech ministrů, kdo jsou jejich poradci. Ode všech dostal jasnou a konkrétní odpověď, jen za ministra vnitra Radka Johna odpověděl tiskový odbor velmi kuriózním způsobem:

 „K vašemu dotazu, vztahujícímu se ke zveřejnění jmen poradců ministra vnitra, je nutné konstatovat, že platná právní úprava tuto povinnost ministerstvu vnitra neukládá. Za svou kariéru novináře pan ministr poznal mnoho kvalitních lidí, se kterými nyní bezplatně konzultuje aktuální otázky a čerpá od nich informace.“

 

Čtenářka glos V. S. mi napsala:

Neodolám, abych se s Vámi nepodělila o zprávičku, kterou poslal můj syn, pobývající momentálně na konferenci v poněkud deštivě slunné Kalifornii:
"Zřejmě jistá forma slepoty vůči těm největším absurditám způsobila, že jsem si toho nevšiml už v předchozích dnech: pokaždé, když začne pršet, zaplní se místní chodníky žlutými kužely a stojánky s nápisy "Attention: Wet floor". Uklidňuje mě jedině to, že za absurditu to považují i místní obyvatelé…“

Dopis ze Senftenbergu

Na okraji městečka, přímo pod kopcem s hradem, ovšem uvidíte po pravé ruce bílý viničný statek rodiny Niglovy, a bylo by chybou jej minout. Nejenom, že jméno Nigl patří mezi špičku rakouských vinařů, nejenom, že je zde přívětivá restaurace s rodinnou atmosférou, ale naleznete tu i několik apartmánů, které se mohou stát východiskem výletů do okolí.

Vždyť jen považte. Výšlap pěšinkou na hradní zříceninu je samozřejmostí, nádherný výhled na okolní vinice a hlavně do údolí Kremže vyráží dech. V areálu hradu najdete technickou zajímavost a  archologickou senzaci evropského významu, objevenou teprve v roce 1991: deset metrů hlubokou jímku na filtraci dešťové vody s kameným roubením ze 16. století, ovšem s ještě starším důmyslným pískovým filtračním systémem.

Na ostrohu pod hradem, obtočeném zákrutou řeky, pak můžete obdivovat opevněný kostel ze 14. století, s jádrem ještě starším.

Také vyhlídkové cesty mezi strmými vinicemi nabízejí nevšední výhledy jak do údolí, tak na okolní zalesněné kopce.

Znaveni, můžete strávit podvečer u Niglů při ochutnávce vín ze známých vinic Senftenberger Piri (Piri znamená v místním dialektu vinohrad), Hochäcker, Kremsleiten, Freiheit či Gartling, a to nejen špičkových veltlínů a ryzlinků, ale také výborného zweigeltu a pinotu.

Na pěší zónu do Kremže, pokud byste chtěli strávit nějaký čas nakupováním, je to osm kilometrů, do vedlejší obce Imbach ovšem jen asi tři sta metrů. Tady byl v roce 1269 založen ženský klášter a už tehdy vznikly první základy kostela Narození Panny Marie, který je dnes nejstarším dvojlodním kostelem v celém Rakousku. Při délce třiceti tří metrů a šíři jedenácti, pak působí výška klenby ve výši dvacet dva metry neuvěřitelně majestátně.

Ale zpět k věcem pozemským: vyjedete-li proti proudu řeky do kopců a překonáte hřeben, který odděluje Kremstal od Wachau, jste za půl hodiny ve Weissenkirchen, Jochingu a dalších vesnicích s množstvím výborného jídla a vína. Vezmete-li to však přes hřeben mezi Kremstalem a Kamptalem, jste opět za necelou půlhodinu v největším vinařském městečku Rakouska, v Langenlois, kde se můžete kochat nejen krásami architektury a okolních vinic, ale hlavně spoustou opravdu skvostných vín. Nemluvě o skvělé restauraci Schwillinsky, ale o tom až příště… 

Váš

Miroslav Macek  

Čtvrteční glosy 7. 10. 2010

Čtenářka glos I. M. mi napsala:

Dovolím si reagovat na článek čtenáře z Kaplic, a to ohledně situace v Pohorské Vsi: tamnímu panu starostovi bych nezáviděla ani plný plat, ani dvě ženy v kanceláři, naopak si cením, jak ta vesnice vypadá navzdory početné romské komunitě, která tam žije. Tři roky po sobě jsme poblíž trávili dovolenou a při každé návštěvě jsem byla příjemně překvapena, ba šokována, jak je ta vesnice čistá a upravená (což se např. o některých vesnicích kolem Prahy nedá říct, a o místech s velkou koncentrací Romů vůbec nemluvě). Nevidím "dovnitř", takže nechápu, jak se jim to povedlo, ale je to důkaz, že nějaká cesta existuje (dokonce jsem tam viděla cikány pracovat!)

 

Čtenář glos J. K.:

Je to sice dosti otřelé téma ale já bych název POMAZÁNKOVÉ MÁSLO nekomolil. Mně by se líbilo POMAZÁNKOVÉ MÁSLÍČKO ! My v Česku ho máme rádi tak proč se s ním nepomazlit? No a v Bruselu ať se z toho třeba pose…zvencnou!

 

Čtenář glos Z. Š.:

Poprask kolem „Pomazánkového másla“ mi připomenul jiný, dnes již malinko zastaralý, poprask kolem jednoho nejmenovaného malovýrobce kozích sýrů, kterému na základě nějakého nařízení EU naši hygienici, kteří bývají nad papeže papežštější, zakázali jeho sýry prodávat.

Onen chytrý hoch použil neuvěřitelně rychle geniální řešení. Na obal napsal, že se jedná o „sýr pro krmné účely“, pod tím si dovolil malým písmem překrásný klofanec: „Testováno na lidech“ a klidně to prodával dál.

 Jak to s ním skončilo, nevím. Snad jej evropští komisaři v Bruseli mučili až povolil, nebo jej naši úředníci tiše utloukli formuláři, nebo že by snad pochopili a poté se již na něj raz dva tři…??

 

 

Dýňová polévka s koriandrem

Rozpis pro čtyři osoby:

 

1 kg (brutto) co nejoranžovější dýně

1 dcl telecího fondu

7 dcl vody

4 lžíce smetany ke šlehání

4 lžičky kysané smetany

Koriandr, zelený pepř, sůl

 

Z dýně odstraníme semeníky a semena, odkrojíme slupku a dužinu pokrájíme na kostky. Ty vložíme do kastrolu, přilejeme fond, šlehačku a vodu, přidáme deset kuliček koriandru, pět kuliček zeleného pepře, osolíme a 10 – 12 minut povaříme. Necháme vychladnout a rozmixujeme tyčovým mixerem.

Pak polévku uvedeme do pomalého varu a za občasného míchání ji zhruba o pětinu objemu zredukujeme. Tím se zahustí, ale hlavně ztratí svůj „košťálový“ podtón. Dle potřeby dosolíme.

Nalejeme do předehřátých polévkových misek, do každé dáme lžičku kysané smetany (je-li polévka správně zahuštěna, zůstane plavat na povrchu) a posypeme tlučeným koriandrem.

 

Příloha: bílé pečivo

Pár doušků vychlazeného sauvignonu je skvělým kontrapuntem!

Středeční glosy 6. 10. 2010

Vypadá to, že se našel nový, neotřelý způsob, jak vydělat na lidském strachu, což je tedy co říct! Francií se totiž šíří doporučení, aby lidé necestovali do Velké Británie, neb tam hrozí velké nebezpečí teroristických útoků. Neotřelá strategie podpory domácího turistického ruchu!

 

Čtenář glos z Kaplic mi napsal dlouhý mail, ze kterého vybírám:

Naše městečko má kolem šesti tisíc obyvatel, městské zastupitelstvo má dvacet jedna členů. Přitom jsou tři zastupitelé tzv. uvolnění (tedy placení). Starosta a dva místostarostové na plný úvazek. Aby se dostalo na všechny koaliční lídry, vytvořili si nové funkce. Porovnejte to např. s Teplicemi, kde pan Kubera je primátor, který stihne i senátorovat a má pouze jednoho placeného zástupce (náměstka primátora). Přitom naše městečko se velikostí nedá v žádném případě k Teplicím přirovnat.

 Podobně sousední vesnice Pohorská Ves se 323 obyvateli má placeného starostu na plný úvazek a dvě placené ženy v kanceláři. Jedna byla na mateřské dovolené a tak za ni byla přijata zástupkyně. Když se z mateřské dovolené vrátila, zůstaly v kanceláři obě. Je to normální?

Nyní budou probíhat komunalní volby. Člověk by řekl, že jim to voliči spočítají. To je ale jen zdání. Normální člověk o těchto praktikách nemá ani zdání a ani ho to nezajímá…

 

Čtenář glos L. H. mi napsal:

Měl bych ještě malý zlepšováček k návrhu pana Z.H. ohledně změny názvu Pomazánkové máslo na Pomazánkové náslo. Menším písmem - pro zvídavé duše - bych připsal, že název byl změněn, aby vyhovoval komunitárnímu právu EU. Jen ať se sláva SESRu (Svaz evropských socialistických republik) šíří a hvězd se dotýká…

 

Čtenářka glos V. H. :

K diskuzi o pomazánkovém máslu přidávám tip: pomazánkové nemáslo.

 

Petra unavená

Úterní glosy 5. 10. 2010

Čtenář glos K. K. mi napsal:

Napsal jste: Velmi šetřící vláda obhajuje účet (který ještě nemusí být konečný) za opravu České národní budovy v Novém Yorku, která se vyšplhala z plánovaných 235 milionů korun na více než 812 milionů.

To je na úrovni vlády. Ale u nás v malém městě Bystřici pod Hostýnem (cca 8500 obyvatel) jsou za podpory strukturálních fondů EU - "Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost"  realizovány projekty:

Vzdělávání v eGon Centru Bystřice pod Hostýnem: 2, 034. 534.- Kč, prý pro zvýšení PC gramotnosti a elektronické komunikace zaměstnanců Městského úřadu.

Zvýšení kvality řízení města: 3, 750. 648 Kč 88 haléřů ??!!!

Takže tento "bordel" jde napříč celým byrokratickým aparátem. Z takového rozhazování, zvlášť v době silného zadlužení, je mi velmi smutno.

 

Čtenářka glos V. W. mi napsala:

Již dlouhá léta jsem velký milovník burské pomazánky a právě před hodinou jsem si ji mazala na chleba. A při té příležitosti jsem si ověřila, co se píše v anglickém vysvětlení obsahu nádobky. Samozřejmě, že se tam mluví o "peanut butter", jak tomu odjakživa v Americe i ve Velké Británii říkají. To jsem strašně zvědavá, jak bude evropská komise odnaučovat miliony Američanů a Angličanů říkat tomu "peanut butter", když to máslo není. A jak bude tlačit na tamní výrobce, aby to přejmenovali.

 

A čtenář glos Z. H. přišel s vynikajícím podnikatelským záměrem:

  Ohledně toho pomazánkového másla mám nápad, který by se mohl ujmout (třeba i komerčně). Vy zase máte zkušenosti, styky, kontakty a smysl pro podnikání i humor.

 Takže o co jde. Tu blbost z Bruselu by šlo ošetřit tak, že výrobci pomazánkového másla by své výrobky nepřejmenovali na nějaký ten normalizačně – bruselský název typu roztíratelný tuk s 

mléčnou přísadou či něco podobného, ale na Pomazánkové náslo. Prostě místo M by bylo N. Toho úbytku jedné nožičky v názvu by si skoro nikdo ani nevšiml, při nákupu jde o celkový optický dojem nápisu.

Ten název Pomazánkové náslo by si šlo i zaregistrovat, tupost bruselských byrokratů by byla reklamou zadarmo.

 

A do třetice, čtenář glos P. Č. zaznamenal na twitteru:

Když se dle EU pomazánkové máslo nesmí jmenovat máslo, chci, aby se nafta, která má víc jak 1% státem přidaných sraček, nesměla jmenovat nafta.

 

 

Pondělní glosy 4. 10. 2010

Velmi šetřící vláda také utratí pět milionů korun za „efektivnější řízení lidských zdrojů na Úřadu vlády“. Najaté firmy nejprve udělají audit, jestli úředníci dobře pracují, mají dostatečné vzdělání a umějí cizí jazyky. Pak je začnou školit.

Navrhuji řešení, které nebude stát ani korunu: jak úředníci pracují, zdali mají dostatečné vzdělání a umějí cizí jazyky, jistě vědí jejich dobře placení šéfové. Nevědí-li, je zapotřebí takové šéfy vyhodit. Vědí-li, je zapotřebí vyhodit úředníky, kteří nepracují, nemají dostatečné vzdělání a neumějí cizí jazyky tam, kde je to zapotřebí.

Petře Nečasi, proboha!!!

 

Bývalý prezident Václav Havel svolává na Forum 2000 desítky architektů, filozofů a ekologů, kteří budou diskutovat o necitlivém a chaotickém zastavování krajiny. Což je velmi záslužné. Také by ovšem panu Havlovi mohli připomenout, jak hyzdí krajinu rozpadající se terasy na Barrandově, které daroval své ženě, aby se zbavil odpovědnosti. To Havlovo dvojaké pokrytectví je příšerné!

 

Netřeba mne podezřívat, že bych nevěděl, jaké je základní sociální  zákonodárství Švýcarska – více než deset let jsem žil se Švýcarkou. Text čtenáře glos T. K. jsem přetiskl bez uvedení na pravou míru proto, že je čistokrevnou ukázkou toho, jaké řešení by si někteří (a troufám si tvrdit, že většina) občanů Česka přála…

 

Před pár dny jsem letmo zaslechl na Radiožurnálu, jak si kdosi – zřejmě po návratu z Číny – stěžoval, jak to tam mají dobročinné organizace těžké, neboť zákony jim umožňují utratit ze získaných peněz jen 10 procent na chod organizace.

Vynikající námět pro naše zákonodárce, co říkáte?

 

Čtenář glos J. M. mi napsal:

Evropská unie nás žene k soudu za pomazánkové máslo - není to máslo. Na druhé straně vydává copyright na Štramberské uši, což ovšem nejsou uši, ale z těsta stočená trubička. Také šlehačka ve spreji není šlehačka… a tak by se dalo pokračovat.

             

 

Nedělní chvilka poezie, tentokrát podzimní

Už začal podzim podle kalendáře,

je chladno, prší, z listí mizí síla

však jarní vítr ovívá mi tváře,

když na mysli mi vytaneš, má milá.

Čas léta zmizel na skřípavé káře

a z barev květů jenom hnědá zbyla,

však slunce stále zahřívá mé tváře,

když na mysli mi vytaneš, má milá.

Už četník – podzim zahnal léto – žháře,

sněť na listech se pevně usídlila,

však letní sprška laská moje tváře,

když na mysli mi vytaneš, má milá.

Ač chladno s deštěm o podzim se sváří,

ty jaro s létem vykouzlíš v mé tváři.

Krajina mého srdce - Mírovský rybník




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články