Články

Petra na letošní Velké pardubické...

Středeční glosy 13. 10. 2010

Předseda poslanecké komise pro kontrolu BIS Martin Pecina projevil v případě dvou špionů této služby, nachytaných a nahraných majitelem soukromé firmy při vydírání, neobyčejnou jasnozřivost: „Buď s nimi rozváže pracovní poměr, nebo je kázeňsky potrestá, nebo se jim také nic nestane."

Geniální, škoda jen, že neuvedl procenta pravděpodobnosti a nevyhlásil sázky: vsadil bych si ihned na variantu třetí…

 

Šéf nejvyššího kontrolního úřadu Dohnal čelí obvinění ze zpronevěry, jel prý na dovolenou za veřejné peníze s manželkou. Pokud ano, je to žabař: to bývalý šéf ČD Cargo Bazala dle auditu pronajímal vagony a další služby dokonce i pod cenou nákladů a prošustroval tak ajznbónu dvě miliardy…

Ale to nic, stačí zvednout DPH o nějaké ty dvě, tři procenta a je to zamázlé…

 

Přenos ze záchranné akce zasypaných chilských horníků je mezi všemi těmi zprávami o válkách, havariích a dalších neštěstích douškem vody živé. Přesto si televizní redaktor neodpustí poznámku, zda horníci pociťují jen radost anebo i vztek, že došlo k závalu a museli pak na záchranu tak dlouho čekat…dokonalý příklad profesionální deformace!

 

Čtenář glos P. Š. mi napsal:

Dobrý den, pro pobavení přikládám výpis "významných" dnů z kalendáře na rok 2011.
Tak třeba dvacátý týden :
17.5. 2011 Světový den telekomunikací
21.5.2011 Světový den kulturní rozmanitosti
22.5.2011 Mezinárodní den biologické rozmanitosti
V podobné kadenci to jde i ostatní týdny v roce, například 22 týden:
31.5.2011 Světový den bez tabáku
1.6.2011 Mezinárodní den dětí (budiž)
4.6.2011 Mezinárodní den nevinných dětských obětí (nějaká temná souvislost s MDD? Jako že kdo moc zlobil na oslavě … domýšlet se to nechce ! )
5.6.2011 Světový den životního prostředí
A další perly následují - 11.7.2011 je Světový den populace, a aby nás Všehomír nenařknul s antropocentrismu, je zařazen na 11.12.2011 Světový den hor ! To jest politická korektnost !
Den 12.10.2011 je Mezinárodním dnem za omezení přírodních katastrof . Představuji si, jak to ten den vypadá : vyvěsí se transparenty proti suchu, demonstruje se pod činnou sopkou, bohatší pak z pronajatého letadla spílají na tsunami letící Tichým oceánem …
Bezpochyby agenda spojená se správou slavných dnů stojí nějaký ten dolar či euro, ale uznejte, za tu bžundu, co si užijete při listování kalendářem, to stojí !

Úterní glosy 12. 10. 2010

Smekám před poslanci Pavlem Drobilem (z ODS), Jiřím Paroubkem a Milanem Urbanem (z ČSSD) a dalšími, kteří dokáží pronajmout poslanecké kanceláře na takovém místě a takové velikosti a vybavení, že platí přesně na korunu maximum povoleného limitu. Ba dokonce by mi to ani nevadilo, pokud by to nešlo z našich daní. Takto je to pěkná sviňárna, soudruzi (oslovení vybráno dle Vašeho vztahu k našim daním, tedy původně soukromému majetku).

 

Mail čtenáře glos V. G. mne inspiroval k následujícímu textu:

Pokud člověk užije zdravou a léty prověřenou zásadu, že nejlepší metodou změny je začít sám u sebe, pak jsou slova bývalého prezidenta Václava Havla, která pronesl na slavnostním zahájení 14. ročníku mezinárodní konference Forum 2000, pozoruhodným příkladem sebekritičnosti. Řekl totiž: Pokud lidstvo  nezmění svůj přístup k tomu, co ho obklopuje, a nebude pokornější, vřítí se civilizace do katastrofy… Lidstvo se může vzpamatovat jen tehdy, pokud se utká se svojí krátkozrakostí, tupým přesvědčením o své vševědoucnosti a nabobtnalou pýchou.

Tedy dle výše napsaného: Pokud Václav Havel nezmění svůj přístup k tomu, co ho obklopuje a nebude pokornější, vřítí se jeho svět do katastrofy…Václav Havel se může vzpamatovat jen tehdy, pokud se utká se svojí krátkozrakostí, tupým přesvědčením o své vševědoucnosti a nabobtnalou pýchou…

 

Silně jsem přitakával při četbě slov rakouského filosofa Konrada Liessmanna z jeho rozhovoru s Tomášem Lindnerem v týdeníku Respekt:

Nesouhlasím s tím, aby studenti méně četli a psali. Nesouhlasím s tím, že není třeba se nic učit, protože vše najdeme na Wikipedii. Myslím si totiž, že je to přesně naopak – čím lepší bude vzdělanostní základ studentů, tím snáze budou schopní se v tom novém oceánu informací orientovat. Především dokážou rozlišit  důležité od nedůležitých informací.

Pondělní glosy 11. 10. 2010

Náčelník generálního štábu Vlastimil Picek žádá politiky, aby zavčas rozhodli, jak se bude chránit český vzdušný prostor, až za pár let doslouží staré sovětské mobilní rakety KUB.

Navrhuji nejprve rozhodnout, kdo nás v příštích dvaceti letech s vysokou pravděpodobností vojensky napadne…

 

Čtenář glos P. J. mi napsal:

Začínám být unavený a znechucený, až otrávený, z neustálého poslouchání štěkotu státních odborářů, kteří sice empaticky chápou nezbytnost snižování státní zadluženosti, jen nám jaksi odmítají spolknout hořkou pilulku proti desetiletí budované státní rozežranosti a raději by ještě trochu víc vyždímali z těch, které ještě neomrzelo pracovat, snažit se a kupodivu i něco vydělat. To vše za čacké podpory opoziční Národní fronty.

Jsem alergický na hlášky socanů všeho druhu, že důsledky krize se nesmí řešit na úkor těch, kdo ji nezavinili. Sebezpytně se tedy ptám, zda jsem snad tuto krizi nezavinil já, neboť já, takto živnostník a maloprůmyslník, který přišel o značnou část zakázek, jsem automaticky musel snížit své výdaje, logicky tedy i příjmy, o 50%. A hle, nikde nikdo, kdo by se o mne "postaral", kdo by se bil za má práva a zjednal pro mne "spravedlnost".

Nejvíc ze všeho nechápu, proč se někdo z politiků (řečnicky by mi k tomu sedl Kalousek) už dávno nepostavil před národ a neřekl naplno tato naprosto zjevná fakta:

- tato naše společnost se nezadlužuje až posledních 20 let, nýbrž již posledních 60 let. Lidovláda pod vedením jedné strany nejdříve ukradla a posléze prožrala vše, co naši otcové a dědové vybudovali a nahospodařili a když už nebylo co komu ukrást, zašla na úbytě.

- rozumpatentní socialistický státní karcinom metastázoval i do dnešních dnů a stal se zřejmě inoperabilním, soudě podle mdlých slovních snah o jeho redukci při skutečném skrytém bujení.

- "výhody a výdobytky" v podobě různých příplatků, dávek, nároků a služeb "bezplatně či zadarmo" jsou socialistické a neufinancovatelné zvěrstvo. Virus rovnostářství je velice nakažlivý a zhoubný a v konečném důsledku likviduje skutečnou rovnost a spravedlnost. Při budování "lepší a spravedlivější" společnosti vytvořil reálný socialismus značnou armádu vychcánků a lehkoživků, kteří si své návyky přinesli i do současnosti a nikdo zatím nenašel způsob a odvahu, jak tyto lidi odstavit od vysávání sociálního systému.

- každý si musí uvědomit, že jednoduše a prostě všichni nemohou mít všechno a že na určitý standard není žádný "nárok". Našim dědům připadalo zcela normální, že byli bohatí, méně bohatí i vysloveně chudí lidé, tak proč by to nás mělo pohoršovat?

Náprava věcí, pokud je vůbec ještě možná, je o to složitější, že socialistická choroba nahlodává i tzv. svobodný svět, který evolučně dospěl k mnoha socialistickým deformacím, které jsou navíc vydávány za "pokrok". A ačkoliv zkušenost říká něco jiného, tak politické reprezentace odmítají připustit, že rakovina se aspirinem či antidepresivy léčit nedá. A co je vůbec nejhorší je fakt, že značná část voličstva po celém světe nevolí špičkové operatéry, nýbrž pouhé felčary, kteří v bázni o koryta budou tvrdit, že oni tu rakovinu aspirinem zvládnou. A když už se náhodou nějaký ten operatér ve vládě objeví, vystrašení pacienti za podpory felčarů odmítnou podepsat souhlas s operací. Co bude následovat je nasnadě.

 

Čtenář glos S. K. mi napsal:

Za opakované připomínání k problému fotovoltaiky stojí:

Iniciace této obludné zhovadilosti přišla, tak jako již z mnohé, z Brusele.

Podstatou inkriminované do nebe volající sprosťárny je uzákoněná povinnost vykupovat veškerou elektřinu "z alternativních zdrojů" od výrobců za cenu řádově desetkrát vyšší, nežli je cena tržní, což pro "koncového zákazníka" odpovídá krádeži. Vykřikovat dnes, že problém nastal až poté, co se do tohoto "lukrativního podnikání" nahrnulo přespříliš investorů (prý spekulantů…), je demagogie.

Těch přibližně 40 mld. Kč ročně, co bude tento "tunel dekády" stát občany ČR, je ale zřejmě cena za "občanskou výchuvu k evropanství" odpovídající. Stejně jako reparace Řecku.

Návrhy změnit název pomazánkového másla na "pomazánkové nemáslo" se zvýrazněným podtitulem "název změněn na příkaz Brusele" jsou v porovnání s tím jenom paběrkováním.

A v té souvislosti bych se rád zeptal např. Evropana Schwarzenberga (který také pro "fotovoltaiku" hlasoval), zdali to myslel takto.

 

 

 

 

Nedělní chvilka poezie: Česko - německá konverzace

Česko - německá

konverzace

 

Der Mund

jsou

ústa.

 

Růst

je

der Wuchs.

 

Hřích

je

die Sünde.

 

Rozkoš

die Lust.

 

Srovnám

ten

zmatek,

chaos,

der Wust:

 

S rozkoší

rostu

hříchem

tvých

úst.

 

Dýňové zelí

Rozpis pro 4 osoby:

 

1 kg (brutto) oranžové dýně

1 středně velká cibule

2 lžíce vinného octa

2 dcl telecího fondu

sůl, pepř

máslo

 

Dýni nakrájíme na díly, zbavíme semeníku a slupky a postrouháme ji na hrubém struhadle. Vložíme do kastrolu, zalijeme fondem a octem, osolíme, opepříme a cca 20 minut pomalu dusíme, až je šťáva téměř vydušena. V dalším kastrolu rozpustíme máslo a osmahneme na něm jemně nasekanou cibuli do sklovata. Přidáme dýni, promícháme, dle potřeby dosolíme a pomalu prohřejeme.

Páteční glosy 8. 10. 2010

Zlatá slova napsala v článku o ztrátovém mistrovství světa v lyžování v Liberci ve včerejší MF Dnes komentátorka Jana Bendová: Utrácet drahé veřejné peníze na soutěže vrcholových profesionálů? Zisky ze špičkového sportování jsou soukromé.

 

Deník Právo se zeptal všech ministrů, kdo jsou jejich poradci. Ode všech dostal jasnou a konkrétní odpověď, jen za ministra vnitra Radka Johna odpověděl tiskový odbor velmi kuriózním způsobem:

 „K vašemu dotazu, vztahujícímu se ke zveřejnění jmen poradců ministra vnitra, je nutné konstatovat, že platná právní úprava tuto povinnost ministerstvu vnitra neukládá. Za svou kariéru novináře pan ministr poznal mnoho kvalitních lidí, se kterými nyní bezplatně konzultuje aktuální otázky a čerpá od nich informace.“

 

Čtenářka glos V. S. mi napsala:

Neodolám, abych se s Vámi nepodělila o zprávičku, kterou poslal můj syn, pobývající momentálně na konferenci v poněkud deštivě slunné Kalifornii:
"Zřejmě jistá forma slepoty vůči těm největším absurditám způsobila, že jsem si toho nevšiml už v předchozích dnech: pokaždé, když začne pršet, zaplní se místní chodníky žlutými kužely a stojánky s nápisy "Attention: Wet floor". Uklidňuje mě jedině to, že za absurditu to považují i místní obyvatelé…“

Dopis ze Senftenbergu

Na okraji městečka, přímo pod kopcem s hradem, ovšem uvidíte po pravé ruce bílý viničný statek rodiny Niglovy, a bylo by chybou jej minout. Nejenom, že jméno Nigl patří mezi špičku rakouských vinařů, nejenom, že je zde přívětivá restaurace s rodinnou atmosférou, ale naleznete tu i několik apartmánů, které se mohou stát východiskem výletů do okolí.

Vždyť jen považte. Výšlap pěšinkou na hradní zříceninu je samozřejmostí, nádherný výhled na okolní vinice a hlavně do údolí Kremže vyráží dech. V areálu hradu najdete technickou zajímavost a  archologickou senzaci evropského významu, objevenou teprve v roce 1991: deset metrů hlubokou jímku na filtraci dešťové vody s kameným roubením ze 16. století, ovšem s ještě starším důmyslným pískovým filtračním systémem.

Na ostrohu pod hradem, obtočeném zákrutou řeky, pak můžete obdivovat opevněný kostel ze 14. století, s jádrem ještě starším.

Také vyhlídkové cesty mezi strmými vinicemi nabízejí nevšední výhledy jak do údolí, tak na okolní zalesněné kopce.

Znaveni, můžete strávit podvečer u Niglů při ochutnávce vín ze známých vinic Senftenberger Piri (Piri znamená v místním dialektu vinohrad), Hochäcker, Kremsleiten, Freiheit či Gartling, a to nejen špičkových veltlínů a ryzlinků, ale také výborného zweigeltu a pinotu.

Na pěší zónu do Kremže, pokud byste chtěli strávit nějaký čas nakupováním, je to osm kilometrů, do vedlejší obce Imbach ovšem jen asi tři sta metrů. Tady byl v roce 1269 založen ženský klášter a už tehdy vznikly první základy kostela Narození Panny Marie, který je dnes nejstarším dvojlodním kostelem v celém Rakousku. Při délce třiceti tří metrů a šíři jedenácti, pak působí výška klenby ve výši dvacet dva metry neuvěřitelně majestátně.

Ale zpět k věcem pozemským: vyjedete-li proti proudu řeky do kopců a překonáte hřeben, který odděluje Kremstal od Wachau, jste za půl hodiny ve Weissenkirchen, Jochingu a dalších vesnicích s množstvím výborného jídla a vína. Vezmete-li to však přes hřeben mezi Kremstalem a Kamptalem, jste opět za necelou půlhodinu v největším vinařském městečku Rakouska, v Langenlois, kde se můžete kochat nejen krásami architektury a okolních vinic, ale hlavně spoustou opravdu skvostných vín. Nemluvě o skvělé restauraci Schwillinsky, ale o tom až příště… 

Váš

Miroslav Macek  

Čtvrteční glosy 7. 10. 2010

Čtenářka glos I. M. mi napsala:

Dovolím si reagovat na článek čtenáře z Kaplic, a to ohledně situace v Pohorské Vsi: tamnímu panu starostovi bych nezáviděla ani plný plat, ani dvě ženy v kanceláři, naopak si cením, jak ta vesnice vypadá navzdory početné romské komunitě, která tam žije. Tři roky po sobě jsme poblíž trávili dovolenou a při každé návštěvě jsem byla příjemně překvapena, ba šokována, jak je ta vesnice čistá a upravená (což se např. o některých vesnicích kolem Prahy nedá říct, a o místech s velkou koncentrací Romů vůbec nemluvě). Nevidím "dovnitř", takže nechápu, jak se jim to povedlo, ale je to důkaz, že nějaká cesta existuje (dokonce jsem tam viděla cikány pracovat!)

 

Čtenář glos J. K.:

Je to sice dosti otřelé téma ale já bych název POMAZÁNKOVÉ MÁSLO nekomolil. Mně by se líbilo POMAZÁNKOVÉ MÁSLÍČKO ! My v Česku ho máme rádi tak proč se s ním nepomazlit? No a v Bruselu ať se z toho třeba pose…zvencnou!

 

Čtenář glos Z. Š.:

Poprask kolem „Pomazánkového másla“ mi připomenul jiný, dnes již malinko zastaralý, poprask kolem jednoho nejmenovaného malovýrobce kozích sýrů, kterému na základě nějakého nařízení EU naši hygienici, kteří bývají nad papeže papežštější, zakázali jeho sýry prodávat.

Onen chytrý hoch použil neuvěřitelně rychle geniální řešení. Na obal napsal, že se jedná o „sýr pro krmné účely“, pod tím si dovolil malým písmem překrásný klofanec: „Testováno na lidech“ a klidně to prodával dál.

 Jak to s ním skončilo, nevím. Snad jej evropští komisaři v Bruseli mučili až povolil, nebo jej naši úředníci tiše utloukli formuláři, nebo že by snad pochopili a poté se již na něj raz dva tři…??

 

 

Dýňová polévka s koriandrem

Rozpis pro čtyři osoby:

 

1 kg (brutto) co nejoranžovější dýně

1 dcl telecího fondu

7 dcl vody

4 lžíce smetany ke šlehání

4 lžičky kysané smetany

Koriandr, zelený pepř, sůl

 

Z dýně odstraníme semeníky a semena, odkrojíme slupku a dužinu pokrájíme na kostky. Ty vložíme do kastrolu, přilejeme fond, šlehačku a vodu, přidáme deset kuliček koriandru, pět kuliček zeleného pepře, osolíme a 10 – 12 minut povaříme. Necháme vychladnout a rozmixujeme tyčovým mixerem.

Pak polévku uvedeme do pomalého varu a za občasného míchání ji zhruba o pětinu objemu zredukujeme. Tím se zahustí, ale hlavně ztratí svůj „košťálový“ podtón. Dle potřeby dosolíme.

Nalejeme do předehřátých polévkových misek, do každé dáme lžičku kysané smetany (je-li polévka správně zahuštěna, zůstane plavat na povrchu) a posypeme tlučeným koriandrem.

 

Příloha: bílé pečivo

Pár doušků vychlazeného sauvignonu je skvělým kontrapuntem!




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články