Články

Sen o "domu - květu"

Středeční glosy 22. 9. 2010

Také Rathovy žvásty o ústavním právu na demonstraci a jeho proplacení neodpracované doby zaměstnacům Středočeského kraje jsou těžko uvěřitelné! Nikde v ústavě jsem se totiž nedočetl o právu demonstrovat v pracovní době a dostávat za to peníze od nás, nedemonstrujících daňových poplatníků!

 

Na jaře letošního roku jsem napsal v článku pro LN:

..v případě součtu volebních výsledků ODS, TOP 09, Věcí veřejných či lidovců vyšším než 50% jsou si tyto strany koaličně souzeny…pokud se to podaří, pak by Petra Nečase se značnou pravděpodobností neminul úkol takovou vládu sestavit…bohužel platí, že poslanecká křesla jsou sice obsazována více či méně dle zásad akciové společnoti, ale vláda se obvykle sestavuje na principu družstevním, tedy „my jsme strana, vy jste strana, takže každý máme nárok na stejný díl silových ministerstev i křesel ostatních“…výhodou Petra Nečase by ovšem bylo, že ODS a její členská základna je vnitřně připravena v podstatě na porážku a sebenepatrnější vítězství v podobě možnosti podílet se na vládě by bylo úspěchem, který by otupil jinak vysoké ambice mnohých…Petr Nečas by tedy nebyl pod tlakem uhrát pro ODS co největší počet co nejvlivnějších křesel…zásadní  věcí by ovšem byl vklad ODS do programového prohlášení a do praktického směrování vládnutí…současná rozplizlost idejí, cílů a směrování politiky ODS totiž nedává příliš naděje, že by tato strana při vládním angažmá nějakým rozhodným způsobem zformovala hlavní rysy jak vnitrostátní, tak zvláště zahraniční politiky a byla by tak zřejmě ve vleku svých koaličních partnerů…jejím hlavním podílem by pak logicky byla jen účast na poli ekonomickém, na snižování míry zadluženosti státu, což ovšem není vzhledem k okolnostem účast zanedbatelná…

 

Dotaz jednoho včerejšího posluchače ČT 24 v debatě o fotovoltaice: Proč mám nuceně platit drahou sluneční energii, když mně stačí ta temelínská?

 

Čtenář glos J. T. mi napsal:

Je krásný den a během oběda jsem zaslechl rozhlasovou reportáž z dnešní manifestace nepracujících zaměstnanců. Naštěstí jsem v práci „daleko od hlučícího davu“, který nám, daňovým poplatníkům, hlasitě a nevybíravě dává najevo, že jim platíme málo. Trochu to v těch svých hlavách mají popletené. Ne my poplatníci, ale jejich šéfové špatně hospodaří s prostředky, které jim z našich daní stát přiděluje. Tam se musí obrátit.  A pak také na své kolegy, kteří nepracují tak, jak by měli, kteří se jen vezou s pusou plnou pracovního vypětí.

 

Restaurace "U dvou Kohoutků" v Pardubicích

Jejich restaurace je v místě známá „hostujícími kuchaři“, vařili zde kupříkladu Zdeněk Pohlreich, Dalibor Navrátil, Roman Vaněk či Václav Frič a chystá se sem se svými italskými specialitami Ricardo Lucque z pražské restaurace La Finestra di Cucina. Což je činnost jistě velmi záslužná, neboť praktické osvěty v podobě školení mlsných jazýčků není nikdy dost.

Rozhodli jsme se však „přepadnout“  tuto restauraci v pravé poledne všedního dne, abychom zjistili, jak se o hosty starají sami, bez hostujících šéfů kuchyně. Dvě místnosti, kuřácká a nekuřácká mají celkem 55 míst u stolů, v létě přibude tři a půl desítky ve venkovní zahrádce. Zadní nekuřácká místnost má ozdobné prvky z neomítnutých cihel, barevně ladící dlaždice na podlaze a bohužel intenzívně červené stěny, které spolu s černými koženkovými potahy masivnějších křesílek působí poněkud pekelnicky. Ihned sním o světlých stěnách, které by relativně nízkou místnost prosvětlily a daly vyniknout struktuře cihel a o světlejších potazích křesel. Také levné umělohmotné krytky klimatizace a rozšklebená krabice s dráty v rohu u našeho stolu jsou vadami na kráse. Možná řeknete drobnosti: ale právě proto nechápu, proč vůbec jsou, když je známé, že očima se také jí (a netýká se to zdaleka jen vzhledu jídla).

Úslužná obsluha přináší jídelní lístky: množství jídel je překvapivě velké, což nebývá dobrým znamením, spíše naopak. Petra si objednává domácí carpaccio s parmezánem a dále pečeného králíka se špekovýmiknedlíky, já hovězí vývar (ideální tester kvality restaurace)  a taktéž pečeného králíka. Vinný lístek obsahuje asi desítku moravských vín a pár levnějších vín cizích, bohužel jsme hned upozorněni, že lístek je „v přestavbě“ a většina vín tedy není. Což je s podivem a na pováženou. Nakonec volíme z nouze Mádlovo barikované Svatovavřinecké z roku 1996.

Pak čekáme téměř dvacet minut na předkrm…ten je však, vzhledem k dříve napsanému, velmi příjemným překvapením: hovězí vývar je chuťově výborný, žádné glutamáty, zeleninka tence nakrájená, chutná a nerozvařená, počet ok na hladině vzorový. Carpaccio s parmezánem taktéž výborné chuti a konzistence. Dalším lahodným překvapením jsou čerstvě rozpečené malé bagetky, opravdu skvělé.

Hlavní chod už přichází ve správný čas: králičí kýta je dokonale propečená, štavnatá, výborné chuti, omáčka hustá, se spoustou chuťových odstínů,  škvarkové knedlíky chuťově ladí  a porce je to přímo obří. Jedinou vadou je asi deset růžiček vařené růžičkové kapusty, tvrdých a chuti, která by okamžitě přebila jemné valéry masa a omáčky. Pro mne zcela nadbytečná a zůstala tedy na talíři.

Říkám si, že večer bych takovou porci, po předkrmu a před sýrem či dezertem, určitě nezvládnul a v duchu radím majitelům, aby vedle těchto jistě žádaných veleporcí nabízeli (zvláště večer) porce menší, degustační .

Po delší chvíli, určené k dopití vína a lehkému vytrávení, platíme nepražský, Pardubicím přiměřený účet a zcela nasyceni odcházíme s tím, že tuto restauraci můžeme, co se jídla týká, všem bez obav doporučit. A když tam budeme všichni chodit častěji, majitelé jistě rádi část utržených peněz investují do zkrášlení prostorů a nezbytného doplnění vinného sklepa a svoji invenci  do vychytání drobných nedostatků . Pak to bude restaurace zcela k nepominutí!

 

Úterní glosy 21. 9. 2010

Ten, kdo vymyslel a sepsal Českým drahám podmínky, za kterých dostanete v případě zpoždění vlaku zpět díleček jízdného, by měl být oceněn řádem Vtipálek roku, byť jde o hovado blbé…

Nejsmutnější ovšem na tom je, že si takový výsměch opět necháme líbit a nevezmeme ty ajznboňáky pražcem do hlavy.

 

Jiří Paroubek na svém blogu o Valtru Komárkovi:

„Valtra jsem si v roce 2004 vytáhl v jeho 75 letech z důchodu jako ministr coby svého hlavního poradce“.

Moje poznámka: krásný jazyk, krásná ukázka praktické politiky…

 

Investor Warren Buffett: „Zcela určitě nezažijeme druhou recesi. Vidím, že se náš byznys zotavuje napříč téměř všemi sektory“.

Prognostik Gerald Celente: „Do roku 2011 přijde krize, která nenechá nikoho na pochybách, že míříme do největší deprese“.

 

Přítel O. V. mi napsal:

Jako profesionála v oboru kybernetiky mě doslova nadchla, přesněji dojala, zpráva (uveřejněná m.j. v pondělních LN) o úspěchu vědeckého týmu profesora O´Briena z britského (předpokládám Královského) Institutu pro kvantovou fotoniku. Podařilo se totiž sestrojit čip, pracující za normálních podmínek  (tedy bez speciálního chlazení a podobně) na principech kvantové mechaniky. Laicky to nelze nijak srozumitelně vysvětlit - jedná se o princip uchovávání informce na atomární a subatomární úrovni, kde platí úplně jiné zákony než v našem makrosvětě. Důsledkem těchto zákonů je například naprosto nepředstavitelný fakt, že v tentýž časový okamžik se může jediná informace vyskytovat na různých místech, aniž by byla kopírována. Důsledkem je naprosto zásadní zvýšení rychlosti vybavování této informace a zvýšení kapacity takovýchto médií za hranice lidské představivosti. U zrodu kvantové mechaniky stáli giganti typu Einstein, Heisenberg a Planck, o jejichž teoriích si může laik myslet cokoli, pokud se nesetká s praktickými důsledky těchto teorií. Stačí zajet do města Hirošima…

Nadchla mě tato zpráva i kvůli Isaacu Asimovovi, protože jeho pozitronickým mozkem vybavený veleslavný superrobot Daanel Oliwaw, z ještě slavnější sci-fi série Nadace, přestává být utopií. Alespoň technicky. Modus vivendi, který by tyto nepředstavitelně rychlé stroje donutil myslet, zatím ještě nikdo neobjevil. Zatím…

I když, co je to vlastně myšlení? Tato myšlenka nás fantasty velmi rychle přišpendlí k zemi. A to při představě těch nehorázných kravin, které budou tyto stroje (snad už v příštím desetiletí) v obrovských kvantech a téměř světelnou rychlostí zpracovávat. Ach jo…

 

Petra svůdně mrkající

Pondělní glosy 20. 9. 2010

Ve švédské předvolební kampani vybudil emoce televizní klip  Švédských demokratů, kteří mají ve volebním programu mj. omezení přistěhovalectví o 90 %. Spot ukazuje dlouhou frontu lidí na sociální dávky, v níž náhle předběhne švédskou penzistku skupina muslimských žen v burkách s kočárky.

Předseda strany Jimmie Akesson tvrdí, že nárůst muslimské populace ve Švédsku je pro zemi největším nebezpečím od druhé světové války.

Politoložka Jenny Madestamová ze stockholmské univerzity k tomu říká: „Rovnostářské ideje se vytrácejí a lidé jsou stále více individualističtí“.

Podle jiných je za vzestup pravice odpovědná recese a nárůst nezaměstnanosti.

Osobně vidím problém zcela jinde: v nárůstu muslimské imigrace a jejich rychlému množení, přičemž multikulti překorektní politikové před tímto reálným budoucím nebezpečím strkají hlavu do písku. Čím déle ji ovšem v tom písku budou mít, tím větší průšvih v toku času nastane.

 

Dnešní zpráva Petry Procházkové z afgánských voleb, publikovaná v LN: Osm procent volebních středisek se v sobotu ráno nespojilo s Ústřední volební komisí v Kábulu, protože se členové volebních komisí nedokázali prostřílet na svá pracovní místa.

Ale podivná hra na demokracii stále pokračuje, dodávám…

 

Další ukázka současné zdeúřední češtiny, tentokrát z úst mluvčího Útvaru rychlého nasazení, vyjadřujícího se k zatčení advokáta Julia Kramariče:

„ Mohu jen potvrdit, že proběhla realizace našeho útvaru…“

Nedělní chvilka poezie, tentokrát o poslední básni Johna Keatse

Tvou neměnnost a stálost, hvězdo, mít,

plát do temnoty noční oblohy,

jak trpělivý poustevník tam žít

a pozorovat z této polohy,

jak řeky plní svůj posvátný úkol

a omývají každý lidský břeh,

jak bělostný sníh přikryl zemi vůkol

a vytváří pel zimy na blatech…

Ach, ne! Chci raději tiše, bez hnutí

zas na ňadrech mé milé spočinout

a slastně cítit jejich klenutí,

být sladce vzrušen, nikdy neusnout,

jen tiše vnímat jejich něžný vzlet

a tak žít stále – nebo zemřít hned.

Králičí hřbet na divoko

Rozpis pro dvě osoby:

 

1 králičí hřbet zbavený tuku

1 dkg másla

4 sušené švestky

1 lžička jahodové  marmelády

sůl, pepř, nové koření

1,5 dcl fondu z divočiny ( v nejhorším případě hovězího)

 

Králičí hřbet opečeme z obou stran krátce na másle. Přidáme sušené švestky a nové koření, osolíme, opepříme, zalejeme fondem a pečeme 1 hodinu při 200 stupních Celsia. Dle potřeby můžeme podlévat fondem, ale v malém pekáčku s těsným víkem většinou netřeba.

Pak maso vyjmeme a naporcujeme na přiměřené kousky. Švestky vidličkou rozmačkáme, přidáme jahodovou marmeládu a omáčku důkladně promícháme. Vložíme maso zpět a pomalu prohřejeme.

 

Vhodná příloha: hrníčkové knedlíky

Vhodné víno: těžší červené

Páteční glosy 17. 9. 2010

Komunistická část mozku ministra vnitra Radka Johna se zaktivizovala: přemýšlí, kterak přestat platit soukromým operátorům za policejní odposlechy, které navíc hodlá rozšířit.  Jak správně podotýkají soukromí operátoři, to by také policie mohla chtít zadarmo benzin…Ach, jo!

 

Čtenář glos B. K. mi napsal:

 Tak jsem se dnes večer dočetl jednu perlu olomouckého primátora Martina Novotného, reprezentujícího ODS, který na jedné facebookové diskusi poznamenal:  Jen poznámka k prosperitě akvaparků. Základním problémem je přítomnost nebo nepřítomnost přírodního zdroje termální vody. Proto tolik akva na Slovensku, v Maďarsku. Zjednodušeně platí, že tam kde termální voda není, musí se provoz dotovat.

 Jen dodávám, že já blázen jsem si myslel, že pravicový politik bude reagovat tak, že tam , kde není termální voda, tam že se akva nestaví.  Zase vedle. Ach jo.

 

Čtenář glos J. V. mi zaslal  přepis jazykové lahůdky z vysílání České televize:

Dnes jsme vyzpovídali architekta  který v tuto chvíli říká, že připravuje vznik nejoptimálnější realizace varianty současných filozofických směrů v systému vyhledávání a zápůjček literatury a to zejména mezi  dvěmi  možnými variantami, zejména s ohledem na ona nová média s tím, že především se bude soustředit na cyklus příchodu klientů,  kde musejí uskutečnit  automatickou platbu na instalovaných technologiích pro příjem peněz.

 

Dnes opět vyšel v Lidovkách můj pravidelný páteční článek s redakčním titulkem „Stát nabízí trabanty za cenu BMW“. Nenechte se mýlit tím, že v textu je napsáno že „dostáváme od státu hodně ojetou dacii za cenu nového luxusního mercedesu“.  I redaktor Lidovek nemusí mít zrovna svůj den…

 

Čtvrteční glosy 16. 9. 2010

Vidím, že vláda to s úsporami zase tak vážně nemyslí, neboť pokud ano, pak by nejen konečně odvolala zmocněnce pro lidská práva Kocába, ale tento veskrze zbytečný úřad zrušila. Namísto toho bude marnit čas politickými vyjednáváními o „jednom společně konsensuálním jméně“, jak pronesl zdeúřední češtinou premiér Nečas. Ach jo!

 

Pokud vláda ustoupí jedněm jediným vyděračům (a lhostejno, zda z Lékařského odborového klubu či odjinud), bude to znamenat definitivní začátek konce reformy veřejných financí. Vše ostatní už bude klasická česká pinkačka, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články