Články

Petra luční

Pondělní glosy 9. 8. 2010

Nastanou nechutné tahanice o výši povodňové pomoci mezi socialistickými kraji a pravicovou vládou, pro hejtmana Haška a spol. nebude žádná pomoc dostatečná a až dopodzimních voleb budou pokřikovat a pokřikovat…

 

Mám pocit, že Svoboda ztratil soudnost,“ dodal k informaci, že Cyril Svoboda podal ústavní stížnost ve sporu o dědictví domu po ženě, které pomáhal coby notář s jeho restitucí, volební lídr KDU-ČSL v Praze 1 Petr Burgr.

Mýlí se, nikdy ji neměl…

 

Kdyby chtěla vláda rychle získat půjčku na povodňovou pomoc a zároveň chtěla posílit sounáležitost občanů, rychle by vydala klasické dluhopisy po 1.000.- až 100.000.- Kč s ročními kupony a s úroky u českých státních dluhopisů obvyklými ( Státní tiskárna cenin by je dozajista uměla vytisknout během pár dnů) a nabídla by je přednostně občanům.

Na zaknihované dluhopisy ovšem starší generace neslyší a na nepatrné a ještě zdaněné výnosy také ne…takže zřejmě vydělají spíše banky.

Restaurace Chez Miro v Pardubicích

Není to běžná restaurace s předem připravenými pokrmy, do níž můžete kdykoliv zavítat rovnou z ulice. Tady se vaří vždy z těch nejčerstvějších vybraných surovin, takže je nezbytné předem se objednat. Velkou výhodou ovšem je, že takto můžete s mistrem kuchařem sladit vaše chutě s jeho recepty a domluvit se na menu dle vašich představ.

Kdo ovšem má rád trochu toho tajemství a překvapení, rád ponechá výběr jídel a vín na panu Růžičkovi.

Naposledy jsem se ohlásil před pár dny na oběd s přáteli a po přívětivém uvítání a popovídání, jaké novinky doputovaly do sklepa a jací noví dodavatelé kvalitních surovin přibyli, jsme byli usazeni ke stolu.

Na začátek, jen tak na probuzení chuťových pohárků, nás čekala svatojakubka s omáčkou Vierge (pokud chcete vyzkoušet, jde o ohřátý olivový olej se šalotkou, rajčaty, bazalkou, černými olivami, peřem a solí).

Prvním chodem byla makrela, což je většinou ryba napíchnutá na klacek v zahrádkářské osadě, ovšem zde šlo o pečená filátka se sušenými rajčaty, bazalkovým olejem, solená gomasiem (chcete-li si připravit domácí gomasio, mírně prohřejte až upražte sezamová semínka se solí a pak utlučte v hmoždíři). Byl to nezvyklý a velmi chutný zážitek.

Dalším chodem byl vepřový bůček, mnoho hodin pomaličku pečený, šťavnatý, skvostný, s omáčkou gribiche, kterou nám odkázali, spolu s mnoha jinými důležitostmi, staří Římané. (Pokud ji chcete udělat doma, vyhledejte recept na některou z mnoha jejích variant – základem jsou vždy uvařené žloutky s olejem, horčicí, kapary, petrželkou, okurkami či jinou zeleninou, případně s proužky vařeného bílku).

Nezbylo, než si dát trochu delší pauzu a věnovat se více vínu. Greco di tuffo je rafinované, avšak přátelské víno z oblasti Avellino, které doputovalo do Italie, jak název napovídá, z Řecka. A to už hodně a hodně dávno, neboť  už jedna z pompejských fresek nese povzdech „Dnes jsi opravdu chladná, Bytis, celá jakoby z ledu, vždyť tě v noci nerozehřálo ani řecké víno.“

Tato odrůda totiž nejprve doputovala na svahy Vesuvu, kde se nazývala Lacrimae Christi, tedy slzy Kristovy a teprve odtud doputovala do Avellina, kde dostala dnešní název.

Při vychutnávání jeho plnosti a harmonických tónů jsme doputovali k sýrům, a to výběru francouzských sýrů z nepasterizovaného mléka: comté, camembert, rocquefort a valencay – ke tvaru posledně jmenovaného skvostného kozího sýru s našedlou plísní z provincie Berry se váže zajímavá historka, která, pokud není pravdivá, je alespoň dobře vymyšlená: původně prý měl sýr tvar pyramidy, když se ale Napoleon po neslavném návratu z tažení do Egypta zastavil na zámku Valencay a na stole se objevil tento sýr, v náhlém záchvatu vzteku mu šavlí usekl špičku… V každém případě chutná ovšem i v této tvarové úpravě, která přetrvala, výborně!

A už jsme u moučníku, jablečného závinu á la Miro, tedy nezavinutého, hračičkově vypiplaného chuťově i tvarově: jablečné kuličky á la parisienne, rozinkové coulis ( z latinského „colare“, tedy cedit), gratinované vlašské ořechy, skořicová zmrzlina a plátek filo těsta (původně „phillo“, což je dávný a dávný turecký recept dávno a dávno přenesený do Řecka, sloužící jak  k přípravě „tažených“ závinů, tak k výrobě různých košíčků, mističek a plátků).

Tak, a jsme u konce a netvrďte mi, že se Vám při tom popisu všelikých lahůdek nesbíhaly sliny. Tady ovšem není vůbec a pranic na místě odolávat pokušení a tak určitě zavolejte do restaurace Chez Miro a domluvte si s panem Růžičkou, nadšencem na svém místě, vlastní kulinářský zážitek.

Stojí to za to, neb žijeme jen jednou!

 

  

Lamentatio

Dnes to byl krásný západ slunce po deštivém, šedivém dni…který jsem ovšem strávil s tou, kterou miluji…

Dopis z Berlína

Neubytujete se totiž v nedávno obnoveném velkohotelu Adlon ve středu města, jehož (hlavně bývalá) sláva se hvězd dotýká, plného obchodníků a zástupců velkých firem a korporací, utrácejících na luxusních setkáních, seminářích a konferencích peníze před zdaněním, ale zakončíte svoje putování do Berlína ve vilové čtvrti Grunewald, kde v Brahmsově ulici, kousek od malebného parku s jezerem, stojí ve velké, dokonale upravené zahradě Palais Pannwitz, dnes „Schlosshotel im Grunewald“.

To bylo tak: kdysi před první světovou válkou si mladý právník Wolfgang von Pannwitz vzal jednu svoji mandantku, jistou Catalinu Rothovou, a to jistě nejen kvůli tomu, že to byla nesmírně, ale opravdu nesmírně bohatá dědička ohromných stád hovězího dobytka v Argentině. Žili na úrovni, přátelili se se samým císařem Vilémem II., byli velcí sběratelé umění, pořádali bály a společenské večírky (však měli také dvě stovky sloužících) a v roce 1914 postavili výše zmíněný palác. Jenže v ten rok vypukla světová válka a po prohře Německa odešli spolu se svým císařem do exilu v Holandsku a palác shrábnul stát k reprezentativním účelům.

Za Třetí říše zde sídlilo velvyslanectví spřáteleného Chorvatska, po roce 1945 nepříliš přátelští Rusové, až v roce 1951 si pronajal palác slavný gastronom Gerhus a tak zde vznikl stejnojmenný hotel a vyhlášená restaurace. Po Gerhusově smrti to už nebylo ono, až před pár lety objekt citlivě dozařídil módní návrhář Karl Lagerfeld, stejně citlivě a vkusně byly přistavěny zahradní terasa a krytý bazén a pětihvězdičkový hotel byl opět znovuzrozen.

Pokud se ubytujete v apartmánu s knihovnou (Library Suit, 95 m2) a rychle začnete využívat nejen opulentní bazén a wellness centrum, ale i krbový bar „Le Tire Bouchon“, terasu s barem „Catalina“, vinné bistro „Le Jardin“ či přepychovou francouzskou restauraci „Vivaldi“, určitě nebudete litovat.

Hotel, respektive přívětiví a pozorní hostitelé, si potrpí na „very british“  tea-time se sandwichi a také výběr šampaňského je zcela neuvěřitelný, o čemž se můžete lehce přesvědčit, objednáte-li si do postele „Champagner Frühstück“. A v nádherné restauraci si můžete poručit kupříkladu následující menu:

 

Canneloni s ledovým krabem

 

Sele na rožni se zeleninou a levandulovou omáčkou nebo

Soté z králíka se smrži

 

Výběr dokonale uzrálých sýrů

 

Čerstvá rebarbora s citrónovým krémem a tymiánovým sorbetem

 

Vinný lístek Vám pochopitelně umožní vybrat si k této lahodné krmi to nejpříhodnější víno dle Vaší chuti.

A pokud zatoužíte vyrazit si „do podhradí“ za kulturními zážitky či za nákupy, nájemným vozem jste v centru města za pět minut. A pokud Vás toulky Berlínem záhy unaví, což je velice pravděpodobné, naberte další síly následovně: vkráčejte do šestipatrového obchodního domu (největšího na kontinentu) KaDeWe (Kaufhaus des Westerns), ihned vyjeďte do patra s lahůdkami, zde se usaďte a více než uspokojte svoje chuťové a čichové buňky z ohromného, vždy čerstvého výběru těch nejlahůdkovatějších lahůdek z celého světa.

A až si večer na zahradě Palais Panwitz přiťuknete se svým půvabným protějškem skleničkou vychlazeného šampaňského na krásný zbytek dne a na přívětivý den příští, určitě mi dáte za pravdu, že Berlín není zase tak špatné místo k navštívení.

 

 

Váš

 

Miroslav Macek

 

 

 

 

 

 

Páteční glosy 6. 8. 2010

Evropská komise má v plánu sjednotit vzhled všech značek cigaret, takže z krabiček mají zmizet názvy, loga, barvy, atd. Jak je vidět, blbost skutečné nemá hranic…

 

Radek John je vlastně přestrojený superman: předseda politické strany, místopředseda vlády a ministr vnitra, poslanec a nově chce ještě být zastupitelem Prahy 5…Ach jo!

 

 Čtenář glos M. V. mi napsal:

K uváděnému průměru platů zaměstnanců ministerstva pro místní rozvoj jen krátkou poznámku. Pokud jde opravdu o průměr základních platů, tak je nutné k této částce připočíst ještě odvod sociálního  a zdravotního pojištění. V tomto případě / 36. 060/, je dle platných předpisů nutné odvést ještě 25% sociálního a 9% zdravotního pojištění, což je dohromady 12.260. Zmíněnou částku dostane zaměstnavatel rovněž ze státní pokladny. Pro každého zaměstnance tak musí být každý měsíc ve státní kase nachystáno 48.320 Kč! Částku 12.260 sice zaměstnavatel státu v plné parádě vrátí (proč to drahé kolečko?), zaměstnanec přidá svých 6,5% sociálního a 4,5 % zdravotního pojištění a daň 15% a také jen vrátí trochu toho, co si z eráru vzal. Irituje mě převelice, když se státní zaměstnanec ohání tím, že platí daně jako všichni a dokonce prý větší než soukromý sektor! Přitom nedělá nic jiného, než každý měsíc vykrádá státní kasu a potom, tam trochu vrací. Pro příjmovou stránku státního rozpočtu, kterou krmí lidé s daleko nižšími příjmy, má státní zaměstnanec nulovou hodnotu, pro výdajovou stránku je však zničujícím elementem.

 

 

Čtenář glos M. Č. mi napsal:

 

Jak jsem tak dnes ráno krmil v jezírku své jasně oranžové karásky, napadla mne v přemítání nad cirkusem, který nás čeká v rámci podzimní volební kampaně, následující myšlenka:

Ti karásci jsou jak voliči sociální demokracie:

  • se samozřejmostí očekávají, že jídlo jim bude padat shůry
  • nezajímají se, kde se bere
  • nezajímají se, zda ono jídlo a jeho množství souvisí s jejich prací a činností
  • bezmezně mě za poskytování svého žrádla milují

 

 

 

Slávky v pikantní polévce

Rozpis pro dvě osoby:

 

1 kopa očištěných slávek

4 větší rajčata

1 větší cibule

2 stroužky česneku

1 kus celerového řapíku

1 svazeček petrželové natě

1 feferonka

2 dcl suchého bílého vína 

2 lžíce olivového oleje

nové koření, černý pepř, sůl

kousek sušeného zázvoru

cca ½ l fondu z krunýřů mořských potvor (používám kvalitní kupovaný)

 

Rajčata spaříme, oloupeme, odstraníme semeníky a nakrájíme na kousky. Cibuli nakrájíme na kolečka, česnek na plátky. Cibuli a česnek osmahneme na pánvi na olivovém oleji, přidáme rajčata a lehce je zahustíme.

Vlejeme do hrnce vhodné velikosti, přidáme celerový řapík, petrželovou nať, feferonku, bílé víno, koření a dosti osolíme. Uvedeme do varu. Pak vložíme mušle a vlejeme tolik fondu, aby byly mušle ponořené. Opět uvedeme do varu a vaříme 5 minut.

Podáváme s bagetkou a tělnatějším suchým bílým vínem.

 

Dobrou chuť!

Čtvrteční glosy 5. 8. 2010

Včera prohlásil v rozhovoru s Martinem Veselovským na Radiožurnálu stávající šéf ČSSD Sobotka toto: Vyhraje-li ČSSD volby do senátu, bude schopna blokovat činnost vlády.

Jaký to ušlechtilý program! Zapomněl k tomu ovšem dodat, co by taková činnost prakticky znamenala, tedy na kolik desítek miliard dalších dluhů by nás přišla.

 

Průměrný, opakuji průměrný plat zaměstnanců zcela zbytečného ministerstva pro místní rozvoj je 36 060 korun…a pak prý se dá obtížně škrtat!

 

Lidé by  měli na stáří spořit desetinu svého platu, říká šéf penzijního fondu ING a bývalý ministr financí Jiří Rusnok. Předpokládám, že myslí do jím vedeného fondu nebo fondů obdobných. Což ovšem není žádná záruka zabezpečeného stáří…

 

Percy Bysshe Shelley

A to dvěma jeho básněmi v mém překladu…

 

Dobrou noc

 

Už dobrou noc? Ach, ne! Je špatný čas,

jenž rozděluje, co má spojovat,

až umožní nám pospolu být zas,

noc dobrou dá se zvát.

 

Jak zvát ji dobrou, když jsem zůstal sám,

tvá sladká přání přestala už hřát,

jen pokud zapřu, že je všechny znám,

noc dobrou dá se zvát.

 

Jen pro srdce, jež tepou v záři svíc

až do doby, kdy ráno získá moc,

je dobrá vždy, vždyť nenutí je nic

si říkat dobrou noc.

 

 

Ubývající měsíc

 

Jak žena, k smrti hubená a bledá,

jež s klopýtáním mlžný závoj zvedá,

když v šílenství ven z ložnice ji pudí

zlá roztěkanost, usídlená v hrudi,

tak na východě měsíc vyšel k cíli,

též beztvarý a bílý…

Středeční glosy 4. srpna 2010

Ostravská nemocnice si pořídila velmi drahý robotický ozařovač na nádory CyberKnife. Nemá ovšem na jeho drahý provoz, neboť nemá patřičné smlouvy se zdravotními pojišťovnami, které nemají peněz nazbyt.

Být majitelem takové nemocnice, pracovníka odpovědného za ten nákup bych vyhodil. Sám by si jistě pro sebe nekoupil superdrahé auto, na jehož provoz by neměl…

Tady však zřejmě spoléhal na to, že poukazováním na nebohé trpící nakonec z pojišťoven ty peníze vydyndá… a že budou chybět jinde? No a co? Hlavně když jsme my ukojili naše medicinské libido a jsme na světové špičce…

 

A tak nám vláda zpřísní podporu stavebního spoření – u nových smluv se budou moci peníze použít jen na bydlení. Proč nezruší toto podivné přerozdělování vůbec, nechápu. Ušlechtile podporuje lidi, kteří chtějí bydlet ve svém? A přitom zvažuje silně zvednout daně z majetku? Takže dostanete podporu spoření, postavíte si a pak vás tatáž vláda oškube…? 

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články