Články

Šalvějová zmrzlina

Rozpis pro dvě až čtyři osoby (dle velikosti porcí):

¼ l šlehačky

35 g moučkového cukru

1 žloutek

12 čerstvých lístků šalvěje

2 (4) šalvějové lístky na ozdobu

Šlehačku, cukr, žloutek a šalvějové lístky za stálého míchání (nejraději metličkou) pomalu zahřejeme na 60 - 70 stupňů Celsia. Necháme čtvrthodinku chladnout, pak vyndáme šalvějové lísty a vymačkáme je do smetany.  Směs ponecháme zcela vychladnout a pak vložíme do zmrzlinového stroje. 

Mezitím na pánvičce rozehřejeme ořech másla s trochou medu, pomalu upražíme do křehka (nepřepražit, jinak zhořknou!) šalvějové lístky, vyndáme je, osušíme na ubrousku a lehce pocukrujeme vanilkovým cukrem (pochopitelně s pravou vanilkou, ne ethylvanilinem!)

Výsledná zmrzlina má nádherně jemnou šalvějovou chuť a vůni a nepůsobí pranic sladce a těžce…

Sklenka suchého šampaňského je skvostným doprovodem.

Dobrou chuť přeju!

Úterní glosy 7. 9. 2010

Na drahou léčbu některých pacientů nemají nemocnice peníze: pojišťovny jim některé diagnózy prostě limitují, aby se nedostaly do minusu. Nastává tedy ideální stav připomenout socialistické části veřejnosti, že je holý nesmysl platit ze zdravotního pojištění zbytnosti a prkotiny…

 

Technik v energetice Josef Knob v dnešních Lidovkách: Není možné, aby vlastnická práva majitele solární elektrárny byla nadřazena vlastnickým právům například majitele slévárny, kterého plánované ceny elektřiny po novém roce zruinují.

Bohužel se obávám, že v našem Kocourkově to možné je…Ostatně každá dotace, každé zvýhodnění narušuje svobodnou soutěž a končí tak zákonitě vyššími cenami.

 

Nová strategie stále státní České pošty: abychom nezbankrotovali, zřídíme vlastní banku, ale hlavně budeme zajišťovat IT služby pro stát.

Takže si velmi pohlídejme, zda na státní IT služby bude vypsána férové výběrové řízení, jinak se nám kamarádíčkové ouředníčkové  domluví a my budeme platit a platit jako mourovatí.

 

 

Pondělní glosy 6. 9. 2010

Být v kůži Mirka Topolánka, velmi bych protestoval proti dnešnímu titulku Lidovek, že ministr Kocourek jede do Bruselu „udat Topolánka“, tedy sehnat mu nějaké eurokoryto. Normální chlap se přece o sebe umí postarat sám!

 

Ještě větší rapl, než jsem si mysleli: Michael Kocáb, stále ještě jakýsi zmocněnec vlády pro lidská práva, včera prohlásil, že svoje místo neopustí, dokud je někomu nepředá, neboť se cítí jako zodpovědný pilot….okamžitě vyhodit, zní moje rada.   

 

Sobotní Lidovky přinesly v sobotu komentář redaktora Vlacha o situaci na ministerstvu obrany, v němž mne zaujala věta: Dělat pořádek na obraně není snadné: velké peníze v tendrech, obrovské tlaky ze strany zbrojařů.

Domnívám se totiž, že to snadné je, chce to ovšem použít radu majitelky nevěstince na ozdravení jakéhokoliv podniku: Nešoupat s postelemi, vyházet kurvy!

Restaurant Boettners

Ale vezmu to pěkně zkraje: pár kroků, tedy doslova pár kroků od Platzlu, což je střed Mnichova nejstředovatější, je ulička Pfisterstrasse a v ní, v domě se dvěma velkými půlkruhovými okny, dvě místnosti restaurace Boettner´s.

Už vedle vchodu si můžete vlídně naladit chuťové buňky nahlédnutím do nabízených dobrot: rozlévané šampaňské je Laurent Perrier Brut, z předkrmů Vás jistě zaujmou parfait z husích jater s lanýži a vinným želé, potoční ráčci v bylinkové omáčce či výběr letních salátů s pečeným Loup de Mer a liškami.

(A mohu Vás ujistit, že když jsem při mé poslední, velmi nedávné návštěvě neodolal posledně jmenovanému předkrmu, byly lístky salátů čerstvé, nejčerstvější, zálivka dokonale vyladěná, kousky ryby dokonale propečené, tedy ani moc, ani málo a lišky podušené přesně jak mají být. Nádherný začátek přívětivého večera…).

Ani hlavní chody vás dozajista nezklamou: o Hechtklösschen, které si pochopitelně můžete též objednat jako předkrm, jsem již lehce mluvil, z ostatních se zmíním o dunajském sumci dušeném v klasické německé „Wurzelsud“ z mrkve, celeru, petržele, pórku a cibule, a nemohu vynechat ani zmínku o pečeném platýzi se špenátovými lístky a říčními ráčky či srnčím hřbetu se smrži, celerovým pyré a špenátovými spätzle.

Ale abych se blíže vrátil k těm štičím knedlíčkům: jsou jako dech, neb jsou vytvořeny z naškrábaného a sítem prolisovaného štičího masa, vajec, másla a smetany, následně krátce povařené a na talíři pak zalité humrovou omáčkou s petrželkou. Nádherný kulinářský zážitek, zvláště když sousta doprovází výborné víno. Vinný list nabízí spoustu zajímavých možností, a to zvláště z vinic kol Rýna a Mosely.

Ideálním zakončením hodování  je pak (když jste v Mnichově) bavorský krém s malinovým přelivem, který tu umějí vskutku na jedničku.

Od stolu u Boettnerů se vám určitě nebude chtít vstát, takže použijte účinnou vnitřní přesvědčovací metodu: rozhodněte se jít na skleničku šampaňského před spaním do baru nedalekého hotelu Mandarin Oriental, kde se sedí neméně příjemně, klavírista tiše dotváří barovou atmosféru… a kde je nakonec řečeno, že musíte zůstat jen u jedné skleničky?    

 

Petra na výlet připravená

Zapékaný fenykl s olivami a sušenými rajčaty

Rozpis pro dvě osoby:

 

2 velké bulvy fenyklu

10 černých oliv

4 – 6 proužků sušených rajčat

sůl, pepř, citronová kůra

parmazán

8 plátků másla

trocha suchého bílého vína

 

Fenykl rozkrájejte na čtvrtky (zelené „chocholky“, tedy zbytky mladých lístků, uchovejte) a čtvrt hodiny povařte ve slané vodě. Rozdělejte na jednotlivé díly, svrchní, které jsou tuhé, nepoužijte. Na dno kastrolku dejte čtyři plátky másla a vyložte jej polovinou dílků fenyklu. Sušená rajčata nakrájejte na proužky, olivy vypeckujte a rozkrájejte každou na 3 – 4 kousky. Rajčaty a olivami posypte vrstvu fenyklu, posolte, opepřete a lehce posypte nastrouhaným parmazánem. Nakonec strouhněte trochu citronové kůry. Navrstvěte zbytek fenyklu, opět posolte a opepřete, ozdobte zbylými plátky másla a lístky fenyklu a nakonec opět posypte nastrouhaným parmazánem. Zakapejte trochou suchého bílého vína a pečte přikryté 30 minut při 180 stupních Celsia.

Příloha: bagetka

Doporučené víno: lehké, bílé, hodně vychlazené, nejraději veltlínské zelené

 

Dobrou chuť přeju!

Čtvrteční glosy 2. 9. 2010

Někdejší hokejový brankář Petr Bříza, který vede ODS do komunálních voleb ve čtvrtém pražském obvodu, bude mít ve svém odborném týmu bývalé reprezentační trenéry. Budou to například předseda Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS) Ivan Hašek, manažer HC Slavia Praha Vladimír Růžička nebo šéftrenér Českého svazu ledního hokeje Slavomír Lener.

Doporučuji doplnit billboardy s Kratochvílovou, Fibingerovou a Neumannovou…

 

To Arbes nenapsal, Vrchlický nebásnil (ukázka současné češtiny z Facebooku):

„Se poseru. Sosnu si patch pro Visual Studio, a rázem mi vyprší trial. Odkaz vedoucí k prodloužení free licence vede do shopu. Googluju co s tím, a dostanu se na oligofrenní connect web, kde je osm ticketů, pod každým z nich poděkování za stížnost od VS produkťáka a že to budou řešit, ale fix půl roku nikde. Výsledek je, že nemůžu pracovat, a mám chuť zaškrtit někoho z Microsoftu, nebo ho aspoň nakopat do koulí“.

 

Quiche s kozím sýrem a liškami

Rozpis na quiche o průměru formy 28 cm:

 

Těsto:

100 g másla

200 g výběrové hladké mouky

1 žloutek

2 lžíce studené vody

½ lžičky soli

 

Náplň:

150 g tvarohového ovčího sýra

250 g lišek

1 bílek

½ dcl smetany

sůl, pepř, drcený tymián

 

Mouku vysypeme na vál, uprostřed uděláme důlek, do kterého pokrájíme máslo, přidáme žloutek, vodu a sůl a těsto (nejprve nožem, pak rukama) zpracujeme do vláčna. Necháme půl hodiny odležet. Těsto rozválíme, vyložíme jím formu a patřičně na krajích upravíme. Pak naklademe na těsto plátky ovčího sýra, posypeme  je liškami (vařenými 12 minut ve slané vodě, následně vychlazenými a odkapanými), nakonec pokropíme smetanou s rozšlehaným vejcem a dle chuti dosolíme, opepříme a posypeme  tymiánem.

Pečeme při 200 stupních Celsia 30 minut pod alobalem nebo pečicí folií, pak deset minut odkryté.

Quiche chutná teplý i studený, osobně dávám přednost studenému, neboť kupodivu více vynikne vůně a chuť kozího sýra…

Doporučené víno: lehké nebo středně těžké bílé, možné je i růžové. Osobně dávám přednost rýnskému ryzlinku v kvalitě Federspiel z Wachau.

 

Dobrou chuť!

 

 

Středeční glosy 1. 9. 2010

Tak dlouho se dělá bengál, až přijde nervově labilní soused se samopalem…ovšem výklady slovenské tragedie budou mnohem „ušlechtilejší“ a vítězně z nich rozhodně nevyjdou ti, kteří ráno chodí do práce a chovají se slušně…

 

Blbne se všude, na všech úrovních: stát neplatí v řádném termínu stavebním firmám za provedené stavby a tlačí je prý tak k výraznějším slevám, přičemž stavební firmy neuplatňují smluvní penále, čímž prý stavby zlevňují. (Napadá mně, že bychom všichni mohli přestat státu platit daně, a tlačit tak na jejich snížení a stát by nám neúčtoval penále, čímž by je vlastně snižoval…). A do Ústí nad Orlicí má přijet prezident Klaus a tak starosta nechal přemalovat na staré mozaice místního kulturního domu rudý prapor na modro. Ale není to prý symbol ODS, ta barva je „velmi, velmi bledě modrá“…uáááá!

 

Čtenář glos M. P. mi napsal:

Reaguji na Váš odmítavý postoj k vyšším pokutám pro bohaté - já s nimi naprosto souhlasím. Zároveň ovšem požaduji, aby také při volbách byly zohledněny majetkové poměry a každý měl počet hlasů dle svého daňového přiznání za poslední volební období. Když větší zodpovědnost, tak ve všem…

 

Čtenářka glos M. V. mi napsala:

Dnes jen krátce k nápadu ministra zdravotnictví k odstupňování poplatku v nemocnici: dvacet let se mi postupně zhoršují problémy se zády, k lékařům moc nechodím, naučila jsem se s tím žít. Až před nedávnem mne to skolilo, že jsem nedošlápla na nohu a opravdu jsem musela strávit 14 dnů na kapačkách na neurologickém oddělení. Na pokoji jsem byla já a dvě důchodkyně, nazvěme je Odložená a Nedomová. Za Odloženou přišla na návštěvu početná rodina, a druhý den jilékař sdělil, že by sice měla jít domů, ale protože rodina odjela do Chorvatska a nemá se o ni kdo starat, tak ji přesunou na LDN. Nedomová už tam jen tak polehávala, byla po operaci delší dobu, lékařskou péči již nepotřebovala žádnou,jen trochu pomoci s pohybem, ale domů nemůže jít, neboť se o ni nemá kdo starat - obden za ní přitom docházel obtloustlý nezaměstnaný syn žijící s ní ve stejné domácnosti. Jen já, vrcholový manažer, jsem z tama prchla ihned, jak to jen trochu bylo možné, protože v rámci "solidarity" s těmi na pokoji a jim podobnými, hradím sociální pojištění v mnohem větší výši, ale v době nemoci dostanu stejně jako oni.

 

Dopis z Lucernu

Když jsem kdysi dávno poprvé navštívil Lucern (tedy domorodě Luzern), zdál se mi podivuhodně maličký, kapesní, uspořádaný, starosvětský a pěkně zazobaný, k čemuž jistě přispělo i ubytování v jednom z 57 apartmánů klasického novorenezančního luxusního hotelu Palace na břehu Vierwaldstädtersee, naštěstí zcela prostého dnešních moderních designérských výbojů.

Ihned po ubytování jsem byl pozván na soukromou loď na projížďku po jezeře při západu slunce, s dokonale vychlazeným šampaňským a nějakým tím vhodným soustem a při putování hustým oparem nad hladinou jsem byl neustále ujišťován, jak nádherný budu mít z apartmánu výhled na masiv Pilatu zalitý sluncem. Dva dny bylo zataženo, opar se také nezvedal a žádný kopec nebyl vidět - upřímně řečeno, nebylo moc vidět ani cokoliv jiného, neboť viditelnost byla tak stometrová. I začal jsem pochybovat o tom, že nějaká hora na druhé straně jezera vůbec je, neřkuli krásná.

Pak jsem se dalšího dne ráno probudil, rozhrnul okenní závěsy…a zůstal jsem stát zcela uhranut: modrá obloha, zářící slunce a nádherná, majestátní hora na obzoru. A toto uhranutí Lucernem mi už zůstalo - dokonce jsem přesvědčen, že sám název Lucern nevznikl podle silného výskytu světlušek při ústí řeky Reuss do jezera, jak tvrdí stará pověst, ale podle Lucifera, který za upsání duše dovolil lidem usídlit se na tomto nádherném místě.

Navštívil jsem pak tu horu (nebo spíš masiv s několika vrcholy, z nichž nejvyšší Tomlishorn ční do výše 2119 metrů nad mořem) mnohokrát, přičemž doporučuji následující postup: lodí přes jezero, pak nejstrmější zubatou lanovkou na světě na vrchol (neuvěřitelný zážitek, včetně poklidně se pasoucích krav na jedné vysokohorské louce, které jsou dopravovány na místo a z místa helikoptérou), pak moderní lanovkou na laně do údolí na druhé straně a trolejbusem zpět do města.

Zrovna tak se ovšem můžete rozplývat nad nejstarším krytým dřevěným mostem na světě (Kapellbrücke), který byl sice v roce 1993 silně poškozen požárem, ale protože moudří Švýcaři při opravě v šedesátých letech přesně zdokumentovali každičký dřevěný díl, byl most záhy opět jako nový (pardon, starý). Anebo nad nejstarším barokním chrámem ve Švýcarsku (Jesuitenkirche) či nad více než třemi tisíci exponáty v místním Muzeu dopravy (nejzajímavější jsou, jak jinak, když jsme ve Švýcarsku, lanovky a elektrické lokomotivy) či nad více než sto metrů dlouhým a deset metrů vysokým panoramatickým obrazem z doby přechodu francouzského generála Bourbakiho v bojích s Prusy Švýcarskem…

Můj největší zážitek byl ovšem ze sbírky moderního umění rodiny Rosengart, a to nejen kvůli desítkám děl Paula Kleea a Pabla Picassa, ale hlavně kvůli tomu, že mne provázela půvabná paní Angela Rosengart s mandlovýma očima, dcera místního obchodníka s obrazy a zakladatele sbírky a nad svými portréty od Picassa (byl jí zřetelně okouzlen stejně jako já) mi krásně sametovým hlasem povídala své zážitky, osobní poznámky a postřehy.

A to jsem se vůbec nedostal ke známým hudebním festivalům, ať už vážné hudby nebo jazzu!

Pokud vás však unaví uzavřené prostory, rozhodně doporučuji jak procházku Starým městem, tak ještě raději procházku po městských hradbách.

A až večer zapadnete do anglického baru hotelu Palace na skleničku před večeří, můžete se rozmyslet, zda vyrazíte na večeři do půvabně kýčovitého hotelu Gütsch s nádherným výhledem z hotelové restaurace na nasvícený Lucern nebo do některé z restaurací ve Starém městě.

To už ponechám na vás, jen vám doporučuji rozhodně ochutnat bílé víno ze švýcarské národní odrůdy chasselas, tedy česky z chrupky, neboť jde o víno, které veškerou svoji sílu a rozmanitost čerpá z půdy, takže si k nějaké chutné jezerní rybě ve vynikající úpravě můžete vyzkoušet, zda se k ní hodí spíše to z Dézaley či Epesses nebo více z Fendant. A znáte nějaké příjemnější zakončení nádherného dne v Lucernu? Ach ano, málem bych zapomněl…

 

Váš

 

Miroslav Macek




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články