Články

Středeční glosy 26. 1. 2011

Bývalý eurokomisař Pavel Telička včera v podvečer v rozhovoru Radiožurnálu o kontraktu jeho firmy s ministerstvem dopravy mluvil s neskutečnou kadencí, létaly jména firem, pro které pracuje, létaly jména jeho vzácných a zkušených spolupracovníků, ovšem to nejdůležitější, co je tedy konkrétním výsledkem jeho práce pro ministerstvo, odbyl neuvěřitelnými dvěma slovy: superkoncepce, superstrategie. Superblábol…

Čtenář glos J. J. mi napsal:

Na doplnění Vašeho článku na pondělí si dovolím připojit malý výčet Dubčekových „zásluh“: Soudruh Dubček pod vlivem svých levičáckých rodičů vyrůstal do svých sedmnácti let ve stalinistickém Rusku (do roku 1938). V poválečné době působil v politických funkcích v Trenčíně a Bánské Bystrici, v polovině padesátých let byl diktátorským komunistickým režimem jako „perspektivní kádr“ vyslán do Moskvy, kde „studoval politické vědy“. Ve svých třiceti sedmi letech se stal tajemníkem Komunistické strany Slovenska v Bratislavě, o dva roky později byl jmenován tajemníkem ÚV KSČ pro průmysl, v roce 1963 se stal prvním tajemníkem ÚV KSS. To je jen malý výčet „zásluh“ tohoto „významného evropského politika“ v období, kdy diktatura nezákonného komunistického režimu v naší zemi vrcholila. A na závěr krátká poznámka: Málo lidí ví, že při demonstracích v srpnu 1969 bylo československými represivními složkami při jejich potlačování zavražděno několik lidí. A kde byl v té době „demokrat“ Dubček? Byl předsedou federálního shromáždění, které pod jeho vedením přijalo v reakci na tyto nepokoje tzv. „Pendrekový zákon“. Na jeho základě pak v dalších letech komunistický režim pronásledoval jakékoliv i sebenepatrnější pokusy o vyjádření nesouhlasu s Husákovým režimem.  

Čtenář glos M. S. mi napsal:

Již v uplynulém roce jsem se dotázal 170 svých  známých, přátel, jejich přátel a kolegů, jak dlouho aktivně řídí automobil a kolikrát za tu dobu použili autolekárničku. Použitím rozumím její užití přímo související s dopravní nehodou nebo provozem motorového vozidla a pro potřeby zraněného člověka, nikoli tedy použití obvazu při pořezání na chatě nebo užití gumového škrtidla na opravu hadice v autě. Respondenti celkem odřídili 4464 let. Za tu dobu byla podle uvedených kriterií použita autolekárnička jednou, v souvislosti s úrazem cyklisty, v roce 1978.

Čtenář glos P. B. mi poslal tento nekorektní vtip:

Probíhá bitka: skinheadi bijí Romy. Opodál stojí hlouček policistů a nic nedělá. Bitka skončí, Romové leží na zemi, skini jdou na pivo. Nesmělý pozorovatel se ptá policistů: Proč jste nic neudělali? Dostane odpověď: Víte, my jsme se nemohli rozhodnout, jestli pomáhat nebo chránit…

A čtenář glos J. D. další: Osvícený tatínek chtěl mít z Deža vzdělance i poslal ho do školy. Dežo chodí a samé pět, pět, pět… Inu, zkusíme jinou školu. Situace se opakovala. A na řadu přišla církevní škola. A ejhle, najednou Dežo nosí samé jedničky.
„No víš tato, přijdeš na chodbu, chlap na kříži, přijdeš do třídy, chlap na kříži. Tam se, tato, s nikým neseró…"

Úterní glosy 25. 1. 2011

Luděk Niedermayer v Hospodářských novinách připomenul tato čísla: stát letos utratí o 24 miliard více, nežli loni. Příjmy státu, tedy daňové inkaso, se totiž zvýší o 44 miliard, zatímco schodek rozpočtu klesne jen o dvacet miliard. A kdyby vám snad některý z politiků něco říkal o úsporné vládě, nakopněte ho.

Rozhodně si přečtěte reportáž ve včerejším Týdnu s názvem „Jak jsem učil Romy“.

Po jeho přečtení jsem nabyl přesvědčení, že existuje jen jedna jediné řešení romské problematiky, a to investovat do vzdělávání Romů následujícím způsobem: internátní školy s tvrdým, nekompromisním režimem a pracovní tábory namísto kriminálů. Bylo by to nákladné, ale rozhodně mnohem levnější, než budou následky dnešního přístupu. Obávám se ovšem, že ochránci lidských práv nic takového nedovolí, takže to nakonec odskáčeme všichni…

V Italii soudruzi postavili Alexandru Dubčekovi pomník, jako vděk „muži pražského jara“. Jaksi opomněli, že byl v nejkrutějších padesátých letech krajským tajemníkem KSČ, a tím tehdy nemohla být malá svině.

Pondělní glosy 24. 1. 2011

Pár tupců z Věcí veřejných se zřejmě domnívá, že dobrá důchodová reforma vznikne pouze splácáním sobotkovsko - škromachovských a privátněfondových (ne, že bych s nimi souhlasil) představ a tak požadují při jejím přijetí ústavní většinu. Chtějí tedy dát veškerou rozhodovací pravomoc do rukou dvěma poslancům z řad socialistů či komunistů….proboha!

Anebo si naivně myslí, že tím přetáhnou levici nějaké hlasy? Možná, ale pak jsou ještě tupější.

Ministerstvo obrany nakoupilo do svých aut nové autolékárničky. Za osm set kus, ale také za třináct set. Nemáme se prý ceně divit: jsou jiné, než ty, co jsme do svých aut nakoupili my. Čemuž lze věřit: ty naše v sobě neměly započítanou pořádnou provizi pro nákupčího…

Čtenář glos J. S. mi poslal text profesionálního záchranáře M. L.:

Protože  záchranáře přímo učím, něco bych vám všem rád sdělil. V Česku je cca  4,3 milionů registrovaných automobilů. Takže při ceně řekněme kolem 250 Kč za jednu autolékárničku jde o obchod zhruba za miliardu.  Takže evidentně musel mít někdo mohutný zájem. Nicméně si asi sbor  zákonodárců   jaksi nevšiml, že od loňského roku platí v EU zcela nová závazná  pravidla pro neodkladnou resuscitaci. V nich se výslovně  nedoporučuje dýchání z úst do úst. Většinou totiž jen zdržuje a má  nebezpečné vedlejší efekty. Především většina vdechovaného vzduchu  jde do žaludku  a chudák postižený se potom dosti často pozvrací s rizikem vdechnutí  zvratků. Je totiž  takzvaně „předýchán". Neškolený záchrance totiž do postiženého  povětšinou funí jako do nafukovací matrace. To někdy vede až k velmi  nebezpečnému otoku mozku postiženého.  Proto se umělé dýchání v té či oné formě doporučuje pouze školeným týmům záchranářů.  Primární je masáž srdce. Tečka. Minimálně první čtyři minuty je vždy nejdůležitější masáž - na dýchání raději zapomeňte.  Pokud si totiž vezmete resuscitační roušku s ventilem z lékárny,  nasadíte si jí moc těsně a zkusíte dýchat, pocítíte minimálně i  jako  zcela zdraví lidé silný diskomfort. Pokud máte nějaké dechové  obtíže, začnete se sám  dusit. Přesto je tato hloupost u nás povinná. Nové autolékárničky a přiložené návody  jdou tedy zcela proti posledním předpisům Evropské resuscitační rady a nejsou momentálně ničím jiným, než jen zdrojem velmi dobrého  kšeftu a buzerace občanů! Co tedy všechny automobilisty stejně a  logicky v dohledné době čeká znovu? Další nové autolékárničky s  jiným návodem a obsahem! Což bude samosebou dalším skvělým kšeftem pro příslušné podnikatelské kruhy většinou velmi blízkých některým  vlivným zákonodárcům a politikům.  A ty občane blbečku jen drž hubu a znovu a znovu plať!

Vyčteno z facebooku: Zdálo se mi, že slyším mluvit ministra Bártu. Probudil jsem se…byl to sousedův alarm.

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Omarem Chajjámem

Žít bez vína by nejtěžší byl trest,

znáš někoho, kdo nedá se jím svést?

Nač také žít a světa neužít,

když smrt tu na nás číhá u všech cest?

                  xxx

Já sice nevím, stvořil-li mne Bůh

spíš pro peklo a nebo rajský vzduch,

však skvostné víno, milou, loutny zvuk,

ty nevyměním za nebeský luh.

                  xxx

Pij víno, pramen žití věčného,

lék na stáří, zdroj mládí nového,

čas růží je a vína, lásky čas

a čiré slasti z žití samého.

Petra s růžemi

Petra s růžemi

Páteční glosy 21. 1. 2011

Nevěřím tomu, že je ministr zemědělství Ivan Fuksa tak hloupý, jak se jeví z jeho slov v rozhovoru v Lidovkách, z naivních slov o auditu hospodaření lesů České republiky: „Účetnictví je v pořádku a všechny kroky byly v souladu se zákonem“. Vzápětí totiž dodal: „Tady se konečně standardně soutěžilo,což se mnoha dřevařským subjektům nelíbí. Nelíbí se jim to proto, že v minulosti si to vždy dokázaly nějak zařídit…“

Chystá se zjednodušení některých daní ( z převodu a prodeje nemovitostí), přičemž se některé daně zkomplikují a zvýší (domovní daň se bude vypočítávat podle cenových map a metrů čtverečních). Osobně rozlišuji dva druhy daní: mravné a nemravné. Nemravné daně jsou daně z práce, podnikavosti, zisku, úspor, kapitálu, nemovitostí, dědické, atd. A jedinou mravnou daní je daň ze spotřeby. Jasná, jednoduchá, lehce vybíratelná, logická. Proto nebude tento jednoduchý systém nikdy a nikde zaveden…

Čtenář glos M. H. Mi k financování sportu napsal:

Je zřejmé, že se nejedná o sportovní aktivity občanů, ale o ty z nich, kteří se tzv. sportem živí. Chápu státní podporu sportování dětí a mládeže, ale jsem zásadně proti státnímu financování vrcholového sportu (tito tzv. sportovci jsou v podstatě herci, kteří baví obecenstvo), natož pak zájmového sportu dospělých.

 

Čtvrteční glosy 20. 1. 2011

A další příšerné přerozdělování, opět z kapes všech některým: na dotacích na zateplení už byly vyplaceny dvě miliardy, přičemž beze zbytku platí, že rozumné zateplení se vyplatí vždy, byť v delším časovém horizontu. Takže by to šlo klidně bez dotací, to by se ovšem nikdo nenapakoval…

Podle posledního průzkumu veřejného mínění se TOP 09 silně propadá. Není divu: Schwarzenberg jako by neexistoval, Tůma zazářil a zcela pohasl a Kalousek je vnímán jako ministr financí a nikoliv jako čelný představitel této strany. Z ostatních topáků pak nepůsobí jako lídr nikdo…

Vzhledem k bitce politických stran, která se odehrává kolem volby policejního prezidenta, jsou řeči o nepolitické policii zcela úsměvné.

Povšimněte si též, že ministr John stále ještě nedodal jeden jediný důkaz ke svému tvrzení, že exministr Langer prásknul údaje z vyšetřovacího spisu časopisu Euro. A opět: ticho po pěšině…

Středeční glosy 19. 1. 2011

Zaměstnanci detektivní agentury ABL prý budou dokumenty o sledování komunálních politiků ODS v Praze 11, které publikovala MF Dnes, totiž „interpretovat“. To slovo se mi nesmírně líbí, dle akademického slovníku cizích slov znamená : vykládat, vyložit, vysvětlovat, vysvětlit, tlumočit, ztvárňovat, ztvárnit, provést..už se těším, do čeho budou ztvárněny, ale vsadil bych se, že si budeme opět připadat jako blbci, kteří snesou všechno…

Nejvyšší správní soud definitivně rozhodl, že hrazení nemocničních poplatků za pacienty kraji bylo nezákonné. Z toho mi ovšem jednoznačně vyplývá, že Rath a spol. porušili zákon a měli by být tedy potrestáni.

Bývalý slovenský ministr zdravotnictví a dnešní poradce české vlády Zajac včera v Radiožurnálu velmi správně řekl, že ve sporu odcházejících lékařů s vládou už vůbec nejde o podstatu věci, ale o zachování tváře, neboť lékaři tuto akci důkladně připravili, najali si PR agenturu a zaplatili desítky milionů korun, přičemž dobře věděli, že se jich může uchytit v cizině jen pár set a ne tisíc a že v případě prohry budou pro smích. Velmi podporuji vládu v tom, aby byl levicový LOK definitivně pro smích…

Vydavatel knihy Petry Paroubkové Feldek si pochvaluje, kterak se kniha prodává, a to zvláště prostřednictvím internetu. „Lidé se ji prostě stydí kupovat v obchodě,“ dodává. Zajímavé zjištění, velmi zajímavé, dodávám já. Možná, že ke studu časem dostanou i rozum a takové knihy nebudou kupovat vůbec…

Dopis z Brna

Budova Mahenova divadla vídeňských architektů Felnera a Helmera je sama o sobě zážitkem, navozujícím libý pocit fin de siécle, takže první kroky byly opravdu slavnostní, včetně uvítání ředitelem a dalšími pracovníky vedení divadla. Naše lože byla sice jen s malým stolečkem, takže o případném stolování na úrovni hlavního sálu nemohla být ani řeč, to však vynahradila výhodná pozice s krásným výhledem. První pohled do sálu ovšem přinesl také první překvapení: na všech stolech stály lahve vína, a to včetně bílého, takže značně zteplalého. Což bylo zcela nepochopitelné jen do okamžiku, kdy jsme požádali mladou servírku o nějaké šampaňské a chladič s ledem. Šampaňské se ten den nepodávalo žádné, což na takto noblesním plese velmi překvapilo, jen sekt Bohemia Prestige Brut, který je naštěstí docela pitelný. Další slova servírky nám ovšem vyrazila dech: ledu je prý nahoře v bufetu dost, ale neví, jestli se najde v inventáři nějaký ten chladicí kyblík!! Proboha, jak budou řešit ta zteplalá vína na stolech, bleklo mi hlavou. Kyblík se naštěstí přece jen našel – kupodivu během celého večera všichni hosté zřejmě popíjeli to příšerně zteplalé víno, neboť žádný další chladič s ledem jsem během celého večera nezaznamenal. Což by na jižní Moravě, ve vinařské oblasti, jeden vskutku neočekával, možná tak ještě v zemi Bašibozuků…

Ples uváděl Marek Eben, jako vždy na úrovni, a zrovna tak na úrovni bylo předtančení sboru baletu Národního divadla Brno na melodii valčíku z Louskáčka. Následovalo přivítání hostů, včetně primátora, a pak namísto první účinkující, bohužel onemocnělé Evy Urbanové, vystoupil Peter Dvorský se dvěma populárními ariemi. První taneční blok pak obstaral orchestr brněnského Národního divadla Straussovými skladbami.

I domnívali jsme se, že ples bude po tomto úvodu pokračovat již tradičně tak, aby člověk mohl náležitě skloubit tré důvodů, proč zde je: tanec, dobré jídlo a pití a společenskou zábavu, tedy konversaci s přáteli. Nikoliv: pořadatelé zřejmě neznali přísloví, že méně bývá více a zahltili ples spoustou nesourodých vystoupení: fragmenty z baletu, arie ze Straussova Netopýra, další fragment baletu z Delibesovy Coppélie a hosté ze Stardance II., Monika Absolonová a Saša Rašilov se svými profesionálními tanečníky. Do desáté večer si prostě člověk nezatancoval a nezatancoval a nevěřím též, že si hosté v sále bez pokřikování dokázali povídat o viděném a slyšeném.

Zvláštní směska skončila a konečně nastoupil orchestr B Side Band s hostující Terezou Černochovou, orchestr pro tento účel bohužel více jazzový než taneční. Krásně by se poslouchal na koncertu…

Během programu jsem odběhli k bufetu a nutno říci, že byl skvělý, zvláště teplá jídla a moučníky byly skutečně na úrovni reprezentačního plesu. Bohužel stolečků k jídlu i stolečků odkládacích tam bylo jako šafránu, takže k jídlu a zapíjení soust vínem by člověk musel mít rozhodně více než dvě ruce, což velmi kazilo celkový dojem.

Orchestr byl po necelé hodině opět vystřídán hvězdami Stardance a po dalších třiceti minutách kostýmním konceptem Triumf lásky, se sedmi smrtelnými hříchy a sedmi cnostmi. Blýskavá kostýmní přehlídka jako by sem byla přenesena z jiného večera a člověku se pomalu začalo jiskřit před očima.

Pak se stále ještě netancovalo, ale nastala charitativní dražba. Osobně nejsem přítelem takovýchto spektakulárních dražeb, neboť se domnívám, že charita se má dělat nenápadně, bez halasu, jinak lze llehce nabýt dojmu, že dárcům jde mnohem více o osobní prezentaci a společenský prospěch, než o charitu jako takovou. Průběh mi dal velmi za pravdu, neboť hlavním magnetem dražby byla poukázka na vyfotografování módním fotografem Jadranem Šetlíkem a tu vydražila mladá blondýnka, sedící vedle neuvěřitelného týpka v leskle pruhovaném saku, které samo o sobě svádělo k vraždě, zvláště, když ho měl přehozené přes židli a seděl jen v košili, neznaje dozajista správné podotknutí Gutha – Jarkovského, že sundá-li si muž na veřejnosti sako, může si stáhnout i kalhoty.

Dívenka k jeho pobavení vydražila fotografování Šetlíkem za více než 140.000.- Kč. Holt, pecunia non olet… Docela jsem v tu chvíli Marka Ebena litoval, ale držel se statečně.

Byla půlnoc, ovšem celková doba k tanci byla doposud jen něco málo přes hodinu…podivný to ples.

Pak se konečně mohlo začít tancovat: k hodinovým vystoupením nastoupili popořadě Lou Bega (to jsme mohli jít na diskotéku a ne na ples a u stolů nebylo slyšet vlastního slova), Miro Žbirka (konečně alespoň směska rychlejších a pomalejších skladeb coby výsek z Mekyho koncertu) a nakonec příšerná Sandra, zpívající z playbacku (to už si u stolu nešlo povídat vůbec, jen hlasitě nadávat). Obsluha s přibývajícím časem též vázla a tak jsme se záhy vydali do hotelu s jasným rozhodnutím, že za mnohatisícové vstupné to byl (až na nádhernou budovu a výborný catering) docela velký průšvih, nehodný názvu representační ples, neřkuli vrchol sezóny.

Jen se moc a moc obávám, že tento ples přece jen něco representoval: dnešní dobu a dnešní „honoraci“ (čest budiž výjimkám!)…uff!

Váš konsternovaný 

Miroslav Macek




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články