Články

Velmi netradiční recenze "Labutího jezera"

Už léta se chystám napsat esej o tom, jak je strašlivě důležité číst knihy či vidět filmy v tom správném věku a v té správné době. Prostě číst Tajuplný ostrov ve dvanácti a třeba v padesáti, to je zatracený rozdíl: vlastně je to jiná kniha. Také  Antonioniho „Červená pustina“, shlédnutá v existencionálních pochybách  poloviny šedesátých let byla zjevením, kdežto dnes je to v lepším případě „ušlechtilá nuda“. A takto by se dalo pokračovat téměř donekonečna, však si vlastní příklady jistě vybavíte sami.

Pak ovšem existuje ještě jeden důležitý a závažný vliv: a to duševní rozpoložení , stav mysli, při němž člověk čte knihu, dívá se na film, poslouchá koncert, dívá se na obrazy, sochy, fotografie…

Prostě sebelepší kniha Vás při zánětu okostice asi nepotěší (Karel Čapek takovou knihu toužil napsat, ale ani jemu se to nepovedlo), kdežto navštívíte-li během prvního rande průměrný a fádní  film s dívkou vašeho srdce, určitě na něj do smrti nezapomenete.

Takže takto předem varováni čtěte další řádky.

Tu sobotu totiž konečně započalo nádherné slunečné počasí, čerstvě sestříhané trávníky na zahradě voněly, dívce mého srdce vyskákaly kolem nosu roztomilé pihy a moc jí to slušelo, čekankový salát s ovčím sýrem a sklenkou veltlínu byl tím správným lehkým obědem a přívětivá podvečerní cesta do Litomyšle netrvala, vzhledem k malému provozu, ani hodinu.

Krásný hotýlek Aplaus nám nabídl nejen skvělé apartmá, ale jeho restaurace také skvělé telecí plátky na rožni a vychlazené chablis. Pak jen pozdravení s přáteli, zasednutí na arkády zámeckého nádvoří a v celodenním dobrém rozmaru očekávání krásného zážitku. Prostě: duševní rozpoložení jak má být…

Protože se první a třetí jednání odehrává v královském paláci, nelze si představit dokonalejší kulisu, než zdobnou stěnu a vysoké dveře litomyšlského renezančního zámku. Černý závěs a modré nasvětlení pak dokonale navodilo noční  jezero ve zbývajících dějstvích…

Nedokážu posoudit kvalitu hudby, na to si jednak netroufám, jednak jsem ji vnímal jaksi vcelku, jako nedílnou, nevytrhnutelnou  součást celkového zážitku. A ten byl nádherný, opájející,  neboť od první chvíle se byl člověk stržen do víru děje, nechal se jím unášet, dojímat, bát se a radovat, veselit se i truchlit.

 Michal Štípa byl v roli  prince Siegfrieda opravdu aristokratický každým coulem a Nikola Márová v roli Odetty/Odilly? Oči jsem na ní mohl nechat a sebenepatrnější pohyb její paže měl v sobě dechberoucí krásu vznešeného labutího pohybu. Ale i zbytek souboru jakoby ovlivnilo zámecké prostředí  a z jejich výkonů čišela jakási vnitřní radostná lehkost, samozřejmost…

Takže jsem jaksi podvědomě předpokládal, že ze čtyř možných zakončení vybral režisér určitě to šťastné a předpokládal jsem správně.

Když jsme si pak s Petrou přiťukli zpátky v hotelu skleničkou šampaňského, bylo to jednak na zdraví, ale hlavně na nádherně strávený den, zakončený baletem, na který do smrti nezapomeneme. Ještě jednou díky, osude! 

Úterní glosy 29. 6. 2010

Pražský radní Janeček chce zbavit centrum města bezdomovců a tak pro ně plánuje rezervaci kdesi na okraji Prahy, kde by si žili svým způsobem života.

Zřejmě netuší, že žádné bezdomovectví neexistuje, jen alkoholismus, jehož je bezdomovectví někdy součástí. Alkoholici se ovšem musí logicky pohybovat tam, kde si vyškemrají peníze na další pití, což okraj Prahy jistě není a nebude…

Jediným řešením by byla nucená ochranná léčba – často trvalá - v pracovním táboře s tvrdým režimem, ale to by se jistě neslučovalo s přebujelými lidskými právy…

 

Zhrzený Jiří Paroubek vyhrožuje knihou svých vzpomínek, při jejichž četbě prý budeme žasnout nad charakterem Miloše Zemana.

Jak kdo, jak kdo, někteří jej dávno známe…

 

Čtenář glos M. N. mi napsal:

Vážený pane doktore, Vám asi nedošlo, že paní Paroubková II. je  minimálně stejně dobrá spisovatelka, jako Standa Gross investor. A tak se peníze určitě pohrnou, ať si tu její knihu někdo koupí nebo nekoupí.

 

Čtenář glos V. H. mi napsal:

Kouknul jsem se do slovníku spisovné češtiny z roku 1978 a žádné slovo „vybydlet“  jsem tan nenašel.  Dokonce i automatické opravy v počítači toto slovo neznají.  Podle tvrdých y usuzuji, že by mělo jít o složeninu předložky vy-  a slova bydlet, tzn. podobně jako pít a vypít, jíst a vyjíst.  Přesto tomu slovu opravdu nerozumím, protože bydlím v domku po rodičích a intenzivně v něm někdo bydlel přes padesát let, a jak se zdá,  dá se v něm bydlet i nadále. A když se podívám po městě, existují i budovy mnohem starší, kde se dál vesele bydlí a k žádnému jejich vybydlení se neschyluje.

Pravděpodobně jde o nějakou romskou specialitu, ledaže by se za tímto výrazem schovávalo slovo zdemolovat.  Protože jsme s kolegou opravovali dva domy po cikánech, mohu odpovědně říci, že byly totálně zdemolované, ale vybydlené ne,  protože po opravě se v nich opět dál vesele bydlí.

Takže pokud jde o domy zdemolované a zničené, nazývejme věci pravými jmény a nevymýšlejme si impotentní novotvary.

 

 

Čekankový salát se zakysanou smetanou

Rozpočet pro dvě osoby:

 

2 puky čekanky

1 zakysaná smetana (klasická, ne light)

sůl, zelený pepř

čerstvě nastrouhaná citronová kůra

 

Varianta s ovčím sýrem: přidat dvě hrstě tvarohového ovčího sýra nakrájeného na drobné kostičky

Varianta s roquefortem: opět přidat sýr nakrájený na drobné kostičky

Varianta s jablky: přidat na kostičky nakrájené menší oloupané nakyslé jablko.

Varianta s mandarinkami: přidat oloupané dílky mandarinky nakrájené na kousky

 

Odřežeme spodní, většinou nahořklé konce puků, které pak příčně nakrájíme na proužky o síle asi půl centimetru. Osolíme, opepříme, přidáme nastrouhanou citronovou kůru, přidáme sýr nebo ovoce  a vmícháme zakysanou smetanu. Podáváme velmi vychlazené, nejraději s taktéž dobře vychlazeným veltlínským zeleným.

Dobrou chuť!

Pondělní glosy 28. 6. 2010

 

Armáda objednala bezpilotní špionážní vrtulník pro misi v Afghánistánu za 46 miliónů. Posléze ale zjistila, že je pro tamní podmínky nevyhovující a koupila jiný za 111,5 miliónů. Vsaďte se, že nikdo nebude za takový šlendrián potrestán a vše nakonec zaplatíme z našich kapes.

 

Plýtvání v době neustálého povyku o nezbytnosti šetřit ovšem není zdaleka jen českou specialitou: Schůzka G20 v kanadském Torontu, jednající jen a jedině o úsporných opatřeních, přišla daňové poplatníky na více než milardu dolarů. V době, kdy videokonference by měl být zcela zažitý pojem…

 

Aut Caesar aut nihil po česku aneb buď bude Radek John ministrem vnitra a nebo nebudou věci veřejné ve vládě. Prý ultimátum, jak říkají media. Vydírání, říkám tomu já.

 

Ekonom Pavel Kohout v sobotních Lidovkách: Kdyby nebylo Evropské centrální banky (ECB), evropský bankovní systém by se dávno zhroutil.  Na druhé straně bez měnové expanze prováděné ECB prakticky od jejího založení by zřejmě žádná finanční krize nenastala. Evropská centrální banka jen hasí požár, který sama založila. 

 

Čtenář glos A. P. mi napsal:

V tisku jsem se dočetl, že má být v Chánově  zbořen panelák, který jeho osazenstvo zcela vybydlelo. Navrhuji tento objekt použít jako exponát Muzea romské kultury nebo jako kultovní místo multikulturalistů.

Moje p.s.: Ta druhá varianta se mi velmi zamlouvá…

 

 

Dopis z Deidesheimu

Pokud Vás ovšem toto k návštěvě nepřesvědčí, pak nabízím další důvod: je to krásné, starobylé městečko ve spolkové zemi Porýní – Falc s necelými čtyřmi tisíci pohostinnými obyvateli, poprvé zmíněné už v roce 699. Patřívalo různým klášterům, po roce 1100 pak klášteru ve Speyeru (česky krásně ve Špýru) a roku 1395 mu udělil český král a římský císař Václav, toho jména IV., městská práva.

V různých sporech, bitvách a válkách si po staletí zažíval svoje, ale stejně dále rostl, až vyrostl do krásy: můžete zde obdivovat nádhernou renesanční radnici s dvojitým vnějším schodištěm, pozdně gotický farní kostel svatého Ulricha, spoustu krásných starobylých domů a třeba také zajímavé kašny.

Stále nestačí? Nevadí, mám pro Vás další lákadla: pořádá se zde každoročně první úterý po Božím těle lidová veselice zvaná Deidesheimer Geissbockversteigerung, vycházející ze středověké tradice, kdy sousední ves Lambrecht platila za užívání místních cest při svážení dřeva jedním kozlem, který se vždy vydražil ve prospěch obecní pokladny. Také jsou tu vynikající trhy se spoustou výrobků místních umělců a řemeslníků a o říjnových nedělích varhanní koncerty.

Pořád ještě nestačí? Opět nevadí: také je tu krásné okolí vábící k procházkám (však je toto městečko také vyhlášenými klimatickými lázněmi) a nádherný městský park s věží, v níž každoročně po čtyři týdny pobývá vybraný spisovatel, popisující v německém jazyku krásy Deidesheimu, za což dostává denně dvě deputátní láhve vína.

A jsme u toho nejhlavnějšího: vína, vína, vína. Deidesheim je jedna z největších vinařských obcí ve Falci (na radnici je vinařské muzeum) a místní vinaři jsou proslulí nejen zde, ale doslova po celém světě. Vždyť který milovník ryzlinku (a sylvánského) by neznal jména dr. Deinhard, Geheimrat dr. von Bassermann - Jordan, Geheimrat J. Wegeler či Reichsrat von Buhl? Anebo nádherné názvy zdejších vinic, z nichž namátkou vybírám Herrgottsacker, Pechsteinforst, Mariengarten, Hohenmorgen, Mäushöhle, Paradiesgarten? A přijdete-li ke kterémukoliv místnímu vinaři, vězte, že Vás úslužný zaměstnanec uvede do krásného dvora či spíše zámečku s chladnými síněmi, usadí Vás zde a dá Vám před Vaší objednávkou řádně ochutnat. Však také nedoporučuji navštívit za den více než dva, tři. No, možná čtyři…

A pokud by Vám snad ani tento důvod k návštěvě Deidesheimu nestačil, pak tu mám další trumf! Nádherný pětihvězdičkový hotel Deidesheimer Hof s restaurací Schwarzer Hahn, v níž šéfkuchař Stefan Neugebauer nabízí mj. různé falcké speciality, z nichž si určitě nedejte ujít všeliké huspeninky a paštičky.

A co byste řekli třeba následnému pětichodovému menu?  

 

Huspenina s garnáty z Ledového oceánu na fenyklovém salátu s kaviárem

Polévka s liškami a s ravioli

Kambala pečená na provensálské zelenině

Telecí steak v šalotkové krustě, fazolky se slaninou a madeirskou omáčkou

Dortíček s broskvemi v šampaňském s rybízem a citrónovým sorbetem

 

Ani to Vás neláká? Ba ani to, že v této restauraci se báječně najedli (postupně, ne najednou) takové celebrity jako Helmut Kohl, Michail Gorbačov, Boris Jelcin či Margaret Thatcherová? 

Tak dobrá. Mám tedy po ruce poslední trumf: v Deideshaimu je honorární konsulát republiky Togo.

A je to jasné…na shledanou v Deidesheimu, v restauraci Schwarzer Hahn, u některé z místních specialit a se skleničkou vynikajícího místního ryzlinku nebo sylvánského v ruce!

 

Váš

 

Miroslav Macek

 

 

 

Páteční glosy 25. 6. 2010

Velmi fandím tomu, aby byl v Českých Budějovicích postaven Kaplického „Rejnok“, tedy koncertní a kongresové centrum, pochopitelně za soukromé peníze. Krásně by se tak ukázalo, zda by předpokládaná cena odpovídala konečné a kolik by stály provoz a údržba takové budovy. A také, jak by vypadala po čase…

 

Trojkoalice se rozhodla, že přidá začínajícím učitelům na platě. Není něco podivného na státu, kde rozhodují o konkrétních  platech učitelů politici a ne ředitelé škol?

 

Ze včerejšího blogu Jiřího Paroubka:

Řecká karta pravice

Tuto strategii naopak velmi dobře, zcela cynicky rozpracovala ODS a v koordinaci minimálně s TOP 09 a zejména s některými ke všemu ochotnými médii (MFD, LN a HN) ji důsledně uplatňovala. Cílem bylo neustálým opakováním vytvořit dojem naprosté rozpočtové neodpovědnosti, nekompetentnosti a vlastně nebezpečnosti návrhů sociální demokracie pro stát. V posledním měsíci před volbami média situaci hysterizovala řeckou kartou.
I veřejnoprávní média (zejména OVM), ale i další diskusní pořady v televizi i v rozhlase, neustále toto téma rozvíjely. Slabost odborného zázemí sociální demokracie se projevila právě v této otázce. Toto odborné zázemí – především Jiří Havel – produkovalo výborné pozitivní ekonomické programové dokumenty. Ale zejména v závěru volební kampaně, především tištěná média vlastně odsabotovala zveřejnění inovovaného výtečného zásadního ekonomického programového materiálu.

Brutální tlak medií

V naší zemi není však žádné (!) médium, které by sociální demokracii otevřeně a plně podporovalo. Naopak část médií, a to těch nejvlivnějších, které čte dost potenciálních voličů sociální demokracie (Blesk a MFD), nenapsalo v posledních pěti letech o ČSSD a mně osobně jako předsedovi ČSSD nic pozitivního. To říkám velmi eufemisticky. Vlastně to byla každodenní štvanice vedená především vůči mně osobně, zejména v posledním roce a čtvrt. V podvědomí české veřejnosti se působením médií vytvářel dojem, že volit ČSSD je něco zcela nepatřičného. A osobní útoky na mě neměly hranice a vlastně kontinuálně pokračovaly i po volbách. Jako bych byl vůdcem Dělnické strany a ne předákem sociální demokracie. A veřejnost byla každodenně masírována, že hrozí spojení ČSSD a komunistů a návrat normalizačního režimu.

Cíl: Odtlačit voliče od ČSSD

Cíl byl jednoduchý a znali jsme jej dlouhé týdny před volbami. Nejpozději od odchodu M. Topolánka z vedení ODS bylo zřejmé, že tato strana rezignovala na pozitivní volební kampaň, na své volební vítězství. A že jim půjde jenom o destrukci volebních šancí ČSSD. Šlo o to, aby se v médiích neustále vytvářeným tlakem podařilo od ČSSD odtlačit část jejich voličů k jiným politickým stranám. A část voličů ČSSD natolik znechutit a znejistit, aby zůstali doma. Nikdy bych nevěřil, že část veřejnosti si nechá v demokratické zemi takto vymýt mozky. Za starého režimu bylo vymývání mozků jaksi z donucení, teď bylo dobrovolné. Co je ještě smutnější a zcela v práci médií ostudné, je, že jakýmsi viníkem štvanice na sociální demokracii (a mě osobně) byla prý ČSSD samotná.

Moje poznámka: jako příloha chorobopisu je ten text dokonalý…

Čtvrteční glosy 24. 6. 2010

Příští rok zaplatí průměrná česká domácnost za elektřinu až o 1500 korun více, z čehož půjde tisícovka  pěstitelům solárních panelů…s potěšením bych se šel na Staroměstské náměstí podívat na popravu těch, kteří  ten zhůvěřilý dotační systém vymysleli.

 

Konečně se začíná šetřit: rada České televize včera schválila generálnímu řediteli Janečkovi odměnu ve výši 704 780.- korun. Za co, soudruzi, za co?

 

Na mimořádné tiskovce Českých drah řekl jejich generální ředitel Petr Žaluda, že tendr na nákup nových vozů  firmou ČD Cargo je velmi podezřelý a hrozí ztráta 175 milionů korun. Záhy poté se objevila zpráva, podepsaná ředitelem komunikace ČD Cargo (kouzelný titul, což?), že Žaluda měl o této záležitosti nepravdivé informace. Jak vidno, bordel u ajznboňáků nadále pokračuje…

Středeční glosy 23. 6. 2010

Včera večer jsem napsal: Doufám, že se velice mýlí jeden z pražských vrabců na střeše, který mi zacvrlikal: oblast Prahy 5 určitě zruší, to je téměř jisté. Bude to další symbol očisty ODS. Vtipné na tom všem je, že celou akci rozproudil Rudolf Blažek, dlouholetá podržtaška a kšeftman s Tomášem Hrdličkou. Rudolf Blažek za tuto okamžitou pokongresovou iniciativu dostane od Nečase místo ministra a Tomáš Hrdlička se bude opět smát. Upevní vliv v Praze, protože "rekonstrukci "Prahy 5 si samozřejmě nenechá ujít a navíc získá zajímavý vliv na blíže nespecifikovaném ministerstvu….vnitra.

Moje dnešní ranní p.s.: Milan Jančík je ovšem protřelý a všemi mastmi mazaný člověk: na pražské regionální radě oznámil, že k 31. 7. sám dobrovolně skončí coby starosta Prahy 5 a šéf oblastní rady ODS…

 

Čtenář glos K. Ch. mi napsal:

Bohouše Sobotku mám rád, jako snad jediný politik se při lži červená. Ve všech televizních debatách po první větě zrudne a vydrží mu to až do konce.

 

 

Petra krásnooká

Úterní glosy 22. 6. 2010

Nad logikou některých novinových zpráv si mohu hlavu ukroutit. Kupříkladu dnešní Lidovky a článek na první straně o snaze automobilek vymoci si státní podporu ekologických aut. Článek začíná větou: Auto s nižšími emisemi by vás mohlo přijít levněji.

Nechápu, jak by to mohlo platit: sečtu-li dotovanou cenu auta, část mých daní, která by padla na podporu aut s nižšími emisemi a náklady na přerozdělení dotace, logicky mi vychází, že by to auto bylo dražší.

 

Poslední Topolánkův písemný projev se Martinu Schmarczovi příliš nepovedl: dopis kongresu ODS media více méně ignorovala. Ale možná chtěl autor jen definitivně potvrdit prvotní Klausův postřeh: prázdný a falešný…

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články