Články

Úterní glosy 27. 7. 2010

 

Tak jsem se těšil na dvojrozhovor Renaty Kalenské s Ludvíkem Vaculíkem a Olgou Sommerovou ve včerejším Týdnu! Měl být totiž o úloze ženy v dnešní společnosti a tak jsem čekal intelektuální i verbální jiskření. Marně! Ein Kesselbuntes nakonec skončil všeobecnou dvojlamentací:

S.: Mě by zajímalo, jestli Ludvíkovi nevadí rozkradení národního bohatství.

V.: To mi vadí. Oddychnu si vždycky jen na chvilku, když vláda rozhodne, že nepovolí další těžbu. Ale takové rozhodnutí má platit nafurt! Proč všechno projednávají znovu a znovu?

S.: No, kvůli betonářům, uhlobaronům…

V.: Ano, a toto mě velice štve. Proč prodáváme elektřinu? Tak jí, sakra, dělejme méně, když tolik nepotřebujeme.

S.: Já to taky nechápu.

V.: Podívej se, Madla si chtěla koupit smaltovaný hrnec. V obchodě jí ale řekli, že není, protože fabriku zrušili. A co sirky, co Solo Sušice? Jedna Sušičanka mi poslala vysvětlení: Ředitelství v Sušici existuje, výroba byla přemístěna na východ. Proč? Toto nenávidím!

S.: Já to taky nenávidím.

V.: Nenávidím to!

S.: Odporný hnus!

V.: Dálnice! Nenávidím! Není třeba jezdit rychleji. A další nešvar jsou protihlukové zátarasy u železnice. Nevidíš z vlaku nic! Nač to? To jsem se mohl nechat poslat balíkem!

S.: Tunely, co ty stojí peněz! Třeba v údolí Tiché Orlice teď chtějí udělat tunel. Přitom je tak nádherný dívat se na to z vlaku! A jen proto, že se ušetří tři minuty, tam budou stavět tunel! Proč lidi tak spěchají? Do hrobu?

V.: Hmm…

Když vyjdu z domu a dám se ulicí pár metrů k městu, je na rohu autobusová zastávka, kde vystupují a nastupují spousty postarších a starých paní (hlavně) a pánů, neb je to zastávka nejblíž u hřbitova. Kdykoliv ji míjím, slyším podobné dialogy či trialogy, plné zahořklých, nevlídných, nechápavých, nechtěně i chtěně zlých slov a vět.

Může za to, pochopitelně, hlavně věk s poklesem hormonálních hladin a sklerotickými změnami, poznání, že už jsou pracovně a společensky za zenitem, ale hlavně jejich „nátura“, která se tak viditelně některým vepisuje do stárnoucích tváří a vytváří ty „zlé“ vrásky kol očí a úst…

Brblání na zastávce mi ovšem nevadí tolik jako hudrování Olgy Sommerové a Ludvíka Vaculíka, neboť – řečeno s Ferdinandem Peroutkou – „prodloužíme-li svou ruku o pero, dosáhneme daleko a způsobíme mnoho dobrého a zlého. Jde jen o to, chceme-li válčit na straně chuti do života, či chceme-li pomáhat v rozšiřování rozmrzelosti.“

 

Vyčuranost Davida Ratha zdá se býti bez hranic. Už jen středočeský kraj, kde je hejtmanem, vytrvává s vracením zdravotnických poplatků a protože jak české soudy, tak bruselští úředníci prosté vracení poplatků pacientům jen státních zařízení prohlásili za nezákonné, vymyslel následující fintu: pacienti státních i soukromých zdravotnických zařízení poplatky zaplatí a pak mohou požádat kraj, který jim je vrátí ve formě daru. K tomu ovšem Rath dodává: My samozřejmě negarantujeme každému pacientovi, že ten dar od kraje dostane. Větší šanci budou mít pacienti našich nemocnic. Uff!   

Dušená čekanka se šunkou

Rozpis pro dvě osoby

 

2 větší čekankové puky

4 plátky vařené šunky

lžička másla

sůl, pepř, citronová kůra

1 dcl suchého bílého vína

parmezán na posypání (nebo strouhanka osmahnutá na másle)

 

Na dno pekáčku vložíme dva plátky šunky, na ně položíme podélně rozkrojené čekanky (řezem dolů), mezi ně dáme kousíčky másla, osolíme, opepříme, nastrouháme trochu citronové kůry, nalijeme víno a nakonec vše přikryjeme zbylými plátky šunky. Dusíme  pod poklicí v troubě předehřáté na 200 stupňů Celsia 30 – 40 minut. Pokud poklice dobře těsní, netřeba podlévat, po vytažení z trouby by měla zůstat v pekáčku jen trocha šťávy. Spodní plátky šunky budou dušené, horní mírně opečené (viz obrázek). Posypeme parmezánem nebo strouhankou.

Příloha: bagetka

Doporučené víno: lehké bílé, jak Petra tak já preferujeme k dušené čekance veltlínské zelené.

Dobrou chuť!

Pondělní glosy 26. 7. 2010

Zdá se, že nový ministr školství Josef Dobeš oprášil Gottwaldovo heslo „Ani muže ze závodu, ani haléř ze mzdy“. Je holt ještě nerozkoukaný a tak si nevšiml, že ve školství je mnohem více lidí, kteří učí děti, než učitelů…

 

Hokejista Jiří Šlégl má, pokud se týká veřejných prostředků ve sportu, jasno: Sociální demokracie nemůže dopustit, aby na bezmyšlenkovité škrtání peněz současní vlády doplatila celá česká populace zhoršením kvality života.

Za mého mládí jsme běhali po polích, házeli kamením, jezdili na kole, šplhali po stromech, chodili se koupat do rybníka a v zimě na něm bruslili, aniž naši rodičové natahovali ruku ke státu. A život to byl velmi, velmi kvalitní. Ona holt spousta a spousta věcí není o penězích, ale o zdravém rozumu a vůli…

Dopis z Curychu

 Jeden život mohou strávit v bankách (a že jich tady je) a hledat co nejlepší investiční příležitosti pro svoje peníze (přičemž jako jinde na světě platí, že když vaše investice vydělávají, vydělává s Vámi i banka, kdežto když prodělávají, proděláváte sami).

Druhý zase nakupováním v luxusních obchodech na slavné Bahnhofstrasse, přičemž zvláště milovnice kožichů a šperků a čokolády si přijdou na své, zrovna tak jako milovníci luxusních hodinek, zapalovačů, plnicích per a dalších naprostých nezbytností.

Třetí život klidně prochodí po nepřeberné spoustě pamětihodností, po výstavách, koncertech a dalších kulturních akcích, kterými Curych přímo přebujele oplývá.

 Mně osobně jeden život - vzhledem k jeho úmyslné zběsilosti - docela stačí a tak jej při pobytu v Curychu dělím mezi všechny výše jmenované aktivity. Nikoliv však spravedlivě, to přiznávám, neboť spoustu času, a to zvláště večerního, trávím aktivitou další: příjemným poznáváním nových restaurací a radostnými návraty do restaurací již dříve navštívených.

V Curychu je pochopitelně spousta vynikajících hotelů, osobně však dávám přednost hotelu Baur au Lac, neboť snídaně v proskleném pavilonu a čaj o páté v jeho stinné zahradě s výhledem na jezero jsou spolu s jeho strategickou polohou a nevtíravým luxusem nepominutelnými přednostmi.  Odtud Vás pak hotelové taxi doveze do kterékoliv z Vámi vybraných restaurací.

 Vřele doporučuji hlavně ty, které sídlí v Zunfthausech, tedy domech cechů, které se po roce 1336 zmocnily na staletí vlády ve městě. A nepochybujte o tom, že bohatí a mocní měšťané si dokázali zpříjemňovat život taktéž vybraným společným hodováním. Dnes jde sice o spolky s neporovnatelně menším vlivem a mocí, láska k dobrému jídlu a pití však jejich členům zůstala a tak tyto restaurace, dnes otevřené všem, mohu návštěvníkům Curychu vřele doporučit.

V Zunfthausu „zum Rüden“ si dávali do nosu už od roku 1349 šlechtici, velkoobchodníci, zlatníci a směnárníci, sdružení do Gesellschaft zur Constaffel. V dnešním hotelu Storchen se zase scházel a schází Zunft zur Schiffleuten, v Zunfthausu zur Saffran obchodníci, a to nejen se šafránem či kořením, v Zunfthausu zum Zimmerleuten truhláři, zedníci, kameníci, bednáři a další řemeslníci, v Zunfthausu zum Schneider střihači pláten a krejčí, ale také zahradníci a další  řemeslníci, v Zunfthausu zur Schmiden kovolitci, zámečníci, hodináři, zvonaři a kupodivu také lékaři a v Zunfthausu zur Waag zase místní tkalci.

Cechovních restaurací je zde pochopitelně více, ale myslím, že k příjemnému výběru by výše zmíněné mohly stačit. Výstavná cechovní sídla byla pochopitelně v toku staletí mnohokrát přestavována, nádhera až luxus, pohodlí a vznešená atmosféra jim však zůstaly do dnešních dnů.

A tak až budete sedět kupříkladu v jídelních místnostech Zunfthausu zur Waag v prvním patře krásného domu s gotickou fasádou a pozdně renesančním vnitřkem  na starobylém Münsterhofu a budete mít za sebou menu, sestávající z teriny z kachních jater s kdoulovým želé a s teplou brioškou, z polévky z muškátové dýně,  z jehněčího karé propečeného jen do růžova v krustě z bylinek a oříšků, se zapékanými brambory a dále z čokoládové pěny dle Marcela Chardona, majitele cukrárny a člena tohoto cechu, a na dně skleničky před Vámi bude jiskřit zbytek Chateau Pichon Longueville Comtesse de Lalande ročníku 1990, kterému jste přece jen dali přednost před místním svatovavřineckým z vinařství Reblaube Uetikon, vyhlédněte z okna, slastně se usmějte a popřemýšlejte, jakým digestivem završíte nádherný večer v Curychu. A v následném rozjímání se rozhodněte, do které cechovní restaurace zamíříte další den.

 

Na shledanou v některé z nich se těší

 

Váš

Miroslav Macek 

 

 

Petra s břečťanem

Páteční tropy na zahradě

Páteční glosy 23. 7. 2010

 

Hurá! Také Paroubek se vrátil do medií! Už mi ta jeho puchejřovitá nabubřelost chyběla. Ovšem v předvčerejší MFDnes začal ve velkém stylu:

 „Chtěl bych se vedle funkce poslance uplatnit také v akademické sféře.“

„Co byste chtěl přednášet?“

„Určitě ekonomiku, politologii, zahraniční politiku, dějiny národního hospodářství. To jsou věci, které mne zajímají.“

 

Všude je vidět, že začala okurková sezóna: Lidovky měly na titulní straně srdceryvný příběh matky, které odebral soud novorozence a nyní Ústavní soud rozhodl, že tento soud chyboval. Emoce z článku jen kapou, zato informací je v něm jako šafránu…Ovšem zcela mě dostala věta Zuzany Baudyšové z nadace Naše dítě, která s matkou a její dcerou strávila „celý den“: „Chvíli jsem si malou chovala a ta se hned dívala po své mamince a chtěla k ní. Ta se o ni dokáže postarat.“

 

Přesáhne-li teplota 25 stupňů Celsia, vyjedou do pražských ulic kropicí vozy. Což stojí na den více než 200. 000.- korun, neboť se kropí pitnou vodou!

 

Horko se podepisuje všude: v návrhu nového občanského zákoníku je paragraf, který připouští odškodné za „újmu na ztrátě radosti z dovolené“…zato nedodržení bezpečné vzdálenosti na přeplněných silnicích prý nemohou policisté trestat, v zákoně prý není dáno, co je to bezpečný odstup…

Frikadely s paprikou a ovčím sýrem

Rozpis pro 4 osoby

 

250 g vepřové krkovičky

250 g předního hovězího

1 menší cibule

1 masitá červená paprika

2 toasty

50 g tvarohového ovčího sýra

2 vrchovaté lžičky mleté sladké papriky, nejraději kaloczajské

sůl, pepř

máslo na smažení

hrstka nasekané petrželové natě

 

Maso nahrubo umeleme, osolíme, opepříme, přidáme mletou papriku a na drobné kostičky nakrájené toasty, které jsme předem skropili vodou. Vše promícháme.

Cibuli najemno posekáme a na másle zesklovatíme.

Papriku dáme do vyhřáté trouby a krátce ji opečeme, až na ní vyskáčí „puchýře“. Následně ji zabalíme do sáčku či alobalu a necháme „vypotit“. Pak jde lehce sloupnout. Rozčtvrtíme, vybereme semeníky a pokrájíme ji na tenké proužky.

Maso rozdělíme na osm dílů, z každého vytvoříme mokrýma rukama placičku, doprostřed dáme kousek sýra, cibulku a papriku a vše „zabalíme“ do bochánku.

Pečeme na troše másla do růžova. Na závěr přidáme nasekanou petrželovou nať a získáme tak šťávu na polití bramborové kaše, která je nejlepší přílohou.

Doporučené víno: těžší bílé, růžové, velmi lehké červené. Naposledy jsme k nim měli rýnský ryzlink, smaragd 2008 od Gritschů ze Spitz ve Wachau, a bylo to skvělé!

Petra zutá

Středeční glosy 21. 7. 2010

Premiér Nečas považuje za součást elementární politiké kultury, že odcházející vládní činitelé zůstanou ve státní správě (jde momentálně hlavně o šéfa Úřadu vlády Jana Nováka, kterému se hledá nové koryto). Prý znají význačná státní tajemství a nelze je tedy pustit do soukroma…

Osobně to nepokládám za elementární součást čehokoliv, ale pěknou pitomost.

 

Včerejší Lidovky otiskly nekrolog Marian Šlingové – Faganové, bývalé manželky krajského tajemníka KSČ v Brně, popraveného svými soudruhy v roce 1952. O věcech minulých mluví se v něm ušlechtile: „ve 30. letech studovala v Oxfordu, kde se přidala k tehdy módnímu komunistickému hnutí“,“po válce se vrátili do Československa, kde se Šling stal krajským tajemníkem KSČ v Brně“, „po zinscenovaném procesu popraven spolu s dalšími komunistickými prominenty, kteří byli „odhaleni“ jako „zrádci“…“ .

Ani slovo o tom, že Šling byl nebetyčnou bolševickou sviní, spoluzodpovědnou za teror konce let čtyřicátých, který byl sice popraven nezákonně, ale provaz si rozhodně zasloužil.

 

Exministr zdravotnictví Julínek chce radit současnému ministru Hegerovi a už mu poslal několik rad. Hlavně prý nemá začínat s poplatky, ale pustit se do dalších kroků Julínkovovy reformy. Jen to ne, pane ministře!

 

Čtenář glos J. M. mi napsal:

V průběhu 15 let odejde z české ekonomiky 866 miliard Kč za výkup elektřiny z fotovoltaických elektráren. Kam odejde? No, velká část do zahraničí. Například významnou část fotovoltaických elektráren v ČR vlastní německé penzijní fondy. Takže český důchodce bude ještě formou ,,fotovoltaické daně" přispívat německému penzistovi.

Moje poznámka: Je to opravdu tak? Nevíte o tom někdo něco bližšího?




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články