Články

Wachberg neboli Strážka

Ovšem výhled je z něho neuvěřitelný a vzhledem k tomu, že je z něj vidět nejen hrad Brníčko a zámek Úsov, ale také velký kus Mohelnické brázdy a dále až k Olomouci, je zcela jasné, jak přišel ke svému jménu. Za jasného počasí ten výhled bere dech…

Velmi doporučuji k víkendovému výletu!

Petra vážná (velmi raritní snímek!)

Konečně zase prosluněná zahrada (a jedna mravoličná báseň Huga Saluse k tomu)

Letní obloha

Dnes ráno bylo bájně modré nebe,

lze hezčí střechu přát si v tuto dobu?

A přesto večer se svou šedí zebe,

má smutnou barvu čerstvé hlíny z hrobu.

Však, člověče, ty měj jen slunce v tváři,

vždyť obloha zas bude ráno čistá,

tak užívej si dne, když modře září,

ta šedá jáma je až příliš jistá!

Páteční glosy 21. 5. 2010

Tuhle na mne vybafla z internetu reklama: Většina se řídí volebním průzkumem – odvážní se řídí srdcem. Volím stranu zelených. A u toho fotografie Václava Havla.

Co je odvážného na tom, volit srdcem, není mi jasné. Navíc volit české zelené je spíše volba slepým střevem, než srdcem…

 

Přítel Z. Š. mi napsal:

Včera jsem kolem osmé večer přijel z práce a vybral si ze schránky balík novin a letáků. Večer jsem si jich nevšímal, díval jsem se totiž na Otázky V.M. z našeho kraje a dostal jsem se k nim tudíž až dnes ráno. Byla tam kromě novin a reklam  též notoricky známá „Kalouskova složenka“ a plátek Věcí veřejných (z nichž neznám kromě Radka Johna nikoho dalšího).

Byly tam také noviny, které lžou již svým názvem : „LISTY – nezávislé noviny sociální demokracie“. O to by nešlo, každý jsme je asi již dostali a k nám do hor to vše chodí později. Krom povodní tedy.

Když jsem však ty socnoviny vzal mezi palec a ukazovák a váhal, zda je otevřít, vypadla na mne malá, ale výrazná kartička, na které stálo: „Půjčka 50 až 250 tisíc“ , doprovozeno několika pádnými důkazy výhodnosti takové transakce, včetně údaje o RPSN „již od 11,26%“ (psáno velmi drobně), samozřejmě však bez údajů o firmě, která je tak výhodně poskytuje.

Celkově to zapůsobilo, jako by ta škartka vlastně byla organickou součástí těch socanských novin. Jak případné, jak aktuální, jak kouzelné. A JAK VÝSTRAŽNÉ !!!   

Škoda, že se něco podobného nezatoulalo pošťačce při roznosu onoho předvolebního plátku ČSSD do každé domácnosti!

 

Čtenář glos A. N. mi napsal:

Pan Paroubek obviňuje herce Issovou a Mádla z vyvolávání nenávisti vůči starým občanům pouze proto, že v dobré vůli,  možná ne moc vtipným, ale o to snad účinnějším způsobem, vyjádřili svůj názor a prosbu, aby tito starší lidé nevolili levici.

 Velice mladý starosta Městyse Cerhenice, ředitel zastoupení Středočeského kraje při Evropské unii, zastupitel Středočeského kraje, předseda OVV ČSSD Kolín a v neposlední řadě věrný žák krajského hejtmana, Marek Semerád, v posledním týdeníku kolínského Pressu odpovídá v pravidelné anketě na dotaz,které politické subjekty by rád viděl v poslanecké sněmovně takto: „ V PS by mi osobně stačila přítomnost ČSSD. Při výběru ostatních stran bych si totiž připadal jako člověk, který si má vybrat například mezi syfilis, kapavkou, morem nebo padoucnicí.“

To znamená, že pro pana starostu představuje nejméně těch 70%  „neobyčejných“  lidí, kteří ho volit nebudou, pohlavní chorobu……

Nevím, zda předseda Paroubek zná názory svých mladých nadějných politiků, jestli je za ně kárá či chválí, ale odpornější příklad vyvolávání nenávisti ve společnosti by těžko našel….

 

 

    

 

Zážitky z restaurace La Finestra in Cucina

Petra je již usazena, usedám tedy též a rozhlížím se zvědavě kolem: s potěšením kvituji strohou eleganci stropu z režných cihel, zaklenutých do traverz… a s nelibostí sleduji dvě nepřehlédnutelné hliníkové roury pod stropem, zřejmě klimatizaci. Já vím, je to módní, je to praktické, je to levnější….ale stejně to na mne působí jako šilhající oko na jinak dokonalé krásce. (Naštěstí mne během večera trochu uchlácholil nepopiratelný fakt, že ač byla restaurace plná a svíčky na stolech ozvláštňovaly půvab dam, roury skvěle plnily svůj účel a v restauraci bylo stále příjemně vzdušno a v místnosti jen sem tam hebce zavonělo jídlo od vedlejších stolů.)

Objednali jsme si aperitiv: správně vychlazené  Ca´del Bosco nikdy nezklame a neučinilo tak ani zde. Také pohled do jídelního a vinného lístku sliboval nevšední zážitky.

Trochu mne zklamalo, že se na stole k bílému pečivu objevil jen panenský olej (sice dozajista velmi kvalitní, ale na mou chuť přece jen poněkud „fermežový“) a nikoliv i máslo, kterému vždy dávám přednost.

Petra si objednala dle doporučení číšníka Ravioli s mozzarelou, cherry rajčátky a bazalkou a pak grilovaného humra,  kterého jí ochotná a přívětivá číšnice donesla spolu s další rybí nabídkou ku shlédnutí, já pak fritovanou telecí směsku, a to líčko, brzlík, mozeček a morek, následovanou prudce opečeným tuňákem se špenátem.

Záhy jsme měli možnost ochutnat amuse bouche, dýňovou polévku s acetem balsamikem a tataráčkem ze svatojakubek . Dýňovou polévku dělám a vychutnávám si často a rád, takže jsem byl na tu zdejší zvědav velice, převelice. Nebyla špatná, jen aceto na můj vkus poněkud přehlušovalo jemnou vůni a chuť dýně, kombinaci se svatojakubkami se ovšem nedalo vytknout nic.

Za přívětivého restauračního šumu (jsem přesvědčen, že v té správné intenzitě má blahodárný účinek na slinivku břišní a trávení vůbec –což je určitě atavismus z doby jeskynní, kdy se při hodování u ohně také nesl klenbou), dorazil první chod.

Petřiny ravioli byly přesně takové, jaké mají ravioli al dente být (pochopitelně jsem je ochutnal), moje fritovaná telecí směs v lehkém těstíčku však dokonalá zdaleka nebyla: líčka mi připadala, že se před fritováním někde poněkud pozdržela a nabyla příliš temnou barvu a nečerstvou chuť, brzlík byl poněkud tužší neý by měl být (dal jsem jej ochutnat i Petře a ta, dobře znajíc brzlík v mém podání, potvrdila totéž), morek byl pak sice skvostný, ale zato mozeček! Prokrvácený kousek s černými cévkami nepůsobil ani esteticky, ani nechutnal a zůstal tedy na talíři. Číšník slíbil, že se o tom zmíní v kuchyni, ale reakce jsem se nedočkal…

Při čekání na hlavní chod jsme velmi ocenili sympatického majitele a šéfkuchaře Riccarda Lucqueho, který mi vzdáleně připomíná mého oblíbeného Mr. Ackera Bilka (samozřejmě bez buřinky a klarinetu), jenž vítal hosty, dirigoval číšníky a dle potřeby jim vypomáhal a jako živé stříbro přispíval k přívětivé atmosféře restaurace. A také jsme si vychutnali sorbet ze žlutého melounu, dokonale  vyvážené mírné sladkosti a kyselosti: nepovedený mozeček byl při tomto skvělém chuťovém zážitku téměř zapomenut.

Dorazil hlavní chod:  Petřin grilovaný humr s čerstvým jarním salátkem a můj zprudka upečený tuňák se špenátem. Humr byl přesně jak má být, tuňák též, jen jeho porce byla na mne poněkud gargantuovská a s lítostí a omluvou jsem část nechal na talíři.

Víno, kompromisně vybrané k našim chodům , a to sicilské Donnafugata Vigna di Gabri 2008 z místní odrůdy Ansonica, bylo přívětivým doprovodem, zvláště tak dokonale vychlazené jako to naše. Vinný lístek sestával většinově z pestrého výběru italských vín, jedna jediná stránečka byla pak vyhrazená dražším vínům francouzským. Opět jsem zalitoval, že nevyhradili druhou stránečku vybraným vínům moravským, pro potěchu hostů, kteří rádi ochutnávají místní vína. Nevěřím, že by se jich pár nenašlo: myslím jak hostů, tak vín…

Povídali jsme si o zážitcích z hlavního chodu a celkových dojmech z restaurace a těšili se na dezert.  Petřin fondant s kokosovou zmrzlinou a lesním ovocem byl opravdu skvělý, můj créme bruleé s dokonale, do poloměkka, karamelizovanými plátky pomeranče byl ještě lepší. Shodli jsme se záhy, že už dlouho, hodně dlouho jsme si v restauraci na dezertu takto nepochutnali.

Poprosili jsme o účet (ceny pražské, obvyklé v těch pár prvotřídních restauracích) a o taxi a pochopitelně neopomněli skleničku Ca´del Bosco na závěr. A odcházeli jsme s pocitem, že jsme strávili přívětivý večer v přívětivém prostředí s přívětivou obsluhou a s přívětivou krmí a vínem a rozhodli se, že záhy vyrazíme do již zavedenějšího pražského podniku pana Lucqueho, do Aromi…

Takže, pokračování příště…

Čtvrteční glosy 20. 5. 2010

Velmi nesouhlasím s tvrzením německé kancléřky Angely Merkelové, že padne-li euro, padne Evropa (tedy EU). Jen by se rozpadl nesmyslný projekt jednoho superstátu s téměř třicítkou států, jejichž historie, tradice, ekonomická úroveň, kultura i jazyk jsou zcela rozdílné.

Před mnoha a mnoha léty jsem byl členem skupiny evropských politiků (nazývali nás už tehdy euroskeptici), která vypracovala alternativní unijní projekt, tzv. Evropu á la carte. Tedy Evropu s volným pohybem zboží, lidí, myšlenek i kapitálu a se seznamem spousty a spousty společných projektů, z nichž by si každý stát svobodně zvolil, co si vybere a co ne, co se mu hodí a vyplácí a co nechce.

Politicky jsme to tehdy s euronadšenci projeli….bohužel.

 

Čtenář glos V. H. mi napsal skvělý mail:

Včera jsem si položil otázku jak je to vlastně s placením u lékaře a zda za vše může pouze politická vůle a zájmy občanů vyjádřených ve volbách zvolením populistů a za koho ti populisti vlastně kopou.

K tomuto zamyšlení mne přivedla  zkušenost, kdy jsem byl odmítnut od dvou místních soukromých logopedů, které jsem obvolával a to z toho důvodu, že jsem jim chtěl za jejich služby, vylepšení výslovnosti písmenka r, zaplatit v hotovosti. V obou případech mi řekli, že si to nemohou dovolit, protože by se to nelíbilo pojišťovnám a mohli by přijít o smlouvu pro ošetření dalších pacientů. Doporučili mi, abych si raději sehnal doporučení, tzn. nejdříve zašel k obvodnímu lékaři, ten mi dal doporučení na ORL a s tím přišel k nim.

No, jedním slovem Kocourkov.  Naštěstí se mi podařilo s jedním z nich domluvit, že po něm nebudu chtít účet a těch  400 kč za  hodinu mu dám do kapsy. Pokud bude někdo namítat, že jsme společně s oním logopedem připravili stát o daň a další poplatky, klidně za onoho logopeda zaplatím DPH, daň z příjmu, sociální a zdravotní   pojištění.  Současně však budu požadovat vrácení peněz za vzniklé úspory, to je za svoji ztrátu času, vyšetření u dvou lékařů a logopeda, administrativu taktéž u dvou lékařů, jednoho logopeda a  zdravotní pojišťovny, bankovní poplatky, práci úředníků na finančním úřadě, zdravotní pojišťovně atd… atd  atd.. a klidně se vsadím, že na uvedeném případu vydělám a tím vymyslím ekonomické perpetum mobile.

Tím vším chci jenom říci, že je lidem neustále třeba vtloukat to hlavy, a to již od útlého dětství, že se o sebe mají starat především sami, protože jenom tak mohou být skutečně svobodní a bohatí.  Jinak se totiž stanou pouhým stádem, se kterým si může dělat kdo chce co chce, to je čekat kdy bude oškubán, prodán nebo poslán na porážku a budou celý život čekat kdo jim co nasype do koryta.

 

Čtenář glos P.Š. mi napsal:

Rád bych Vás upozornil na rozhovor s p. Pírkem, z něhož bych vypíchl hlavně tuto část:
"Teoreticky existuje řada možností, jak dluhy zlikvidovat. První, co každého napadne, je přirozeně je splatit, jak to dělá většina lidí. Tato možnost je nejméně pravděpodobná. Znamenalo by to se uskromnit, vrátit se ve svém životním standardu výrazně zpátky a naopak začít více pracovat. Tuto možnost si většina lidí nepřeje."
více zde:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stepan-pirko.php?itemid=9747 

 

 

Přítel O. V. mi napsal:

V mediální záplavě záplav jsou poněkud upozaděny patálie, které, bohužel, ovlivní náš život daleko silněji, i když ne s takovou brutální bezprostředností  jako přírodní katastrofy. Jedná se o průvodní jevy procesu, který je možno s trochou skepse (spíše smyslu pro realitu) nazvat pokračujícím krachem eurozóny.

Včerejší demonstrace v Athénách podobně  jako dnešní v Bukurešti a budoucí v Lisabonu, Madridu, Dublinu a možná i v Praze (Rumunsko není v eurozóně ale zato už nějakou chvíli v EU), ukazují především na pozoruhodný jev, který lze nazvat jakousi symbolizací abstraktního zla, které poškozuje masy "nevinných a poctivě pracujících". Tímto symbolem jsou nenasytní kapitalisté, spekulanti, mezinárodní korporace, a bůhví co ještě.

 Nikdo z politiků samozřejmě neřekne těmto "právem rozhořčeným masám", že se jedná o symbol zástupný, že na vině je všeobecná rozežranost a s ní související úpadek chuti k normální, otravné, každodenní práci, která velmi tvrdě ukazuje, jak těžké je jejím prostřednictvím získat jediné euro (korunu, dolar, lei, atd.).

 Sociální dávky a různé jiné "bonusy", na který má "pracující nevinný lid" nárok, se pak odvozují od této  skutečné práce skutečně pracujících lidí, jejichž kapacita už prostě nestačí na to, aby tuto "spravedlivě rozhořčenou masu" dále živila. Prostě konečně (doufejme!) padla kosa na kámen.

 

A přítelkyně D. W.:

Naše řeky mají těsný korzet, což způsobuje degeneraci vnitřností…

 

A čtenář glos J. M. mne upozornil na nejlepší britský výrok roku 1974. Zřejmě už tehdy MI6 monitorovala Paroubka:

Každý chlap je dobrý alespoň jako odstrašující příklad.

Dopis z Helsinek

Tak za prvé, je to přece jen jiná krajina, a to značně malebná - někoho jistě okouzlí spousta zeleně, jiného moře, mne osobně nejvíce zaujaly ohromné masy žuly, vystupující tu a tam ze země i na těch nejneobvyklejších místech, často velmi umně vkomponované do zástavby.

Tedy, do zástavby…spíše by se mělo říct do skvostných staveb, neboť finská architektura je světově proslulá a ať už jste fandové na secesi, art deco či nejnovější výboje, určitě si v Helsinkách přijdete na své.

Já se zamiloval do helsinského nádraží slavného Eliela Saarinena (otce neméně slavného Eera Saarinena, který je už ovšem řazen k architektům americkým) a naopak pranic nezamiloval do staveb přeslavného Alvara Aalta z let padesátých a šedesátých, ale co nakonec chcete od starého konzervativce?

Také sochařských prací je v Helsinkách více než dosti - možná to způsobuje všudypřítomný kámen. Jen tak namátkou: Rybařící medvěd v městském parku, jezdecká socha generalissima Mannerheima a socha ruského cara Alexandra II., obě na Senátním náměstí, socha slavného běžce Paava Nurmiho na olympijském stadionu a mé dvě nejoblíbenější: socha Obětem moře na kopci nad přístavem, v záři vycházejícího slunce dech beroucí, a symbol Helsinek, socha mořské víly Amandy s pozadím tak impozantním, že popuzovalo městské radní natolik, že chtěli vztyčení této krásky zabránit – jediné, čeho ovšem dosáhli, bylo to, že sochař promptně natočil sochu tak, aby nádherným zadečkem směrovala do oken radnice.

Co vás tu určitě také zcela zaujme, je spousta nádherných chrámů, a to zvláště pravoslavných  - dlouhodobý ruský vliv je tu ostatně vidět na každém kroku.

Zaznamenání hodný je též fakt, že spousta ministerstev sídlí v budovách tak malých, že nemohou mít příliš úředníků – a to je vždy povznášející pocit.

Chcete-li se ubytovat na špičkové úrovni, nelze jinde, než v hotelu Kämp z osmdesátých let devatenáctého století, nedávno citlivě restaurovaném. Jeho zakladatel Carl Kämp byl restauratérem v Operním sklípku, a když zásluhou železničního spojení Helsinek s tehdejším hlavním městem Petrohradem došlo ke značnému rozšíření cestovního ruchu, jal se konat. Vybral strategické místo mezi nádražím a přístavem a kamarádům ve sklípku hlasitě přislíbil, že budou mít v restauraci jeho hotelu vždy rezervovaná místa. Tu se zvedl mladík od vedlejšího stolu a pravil: „Pane Kämpe, až se stanu slavným skladatelem, budu ve vašem hotelu oslavovat všechny premiéry svých děl.“

„Ó, poznamenám si hned rezervaci“, děl žertovně Kämp.

„Díky,“ odvětil mladík. „Na jméno Sibelius, Jean Sibelius, pane Kämpe.“

A věřte tomu nebo nevěřte, oba svůj slib dodrželi.

Ovšem za vynikající krmí nemusíte chodit jen do nádherné hotelové restaurace, vyrazte si třeba do slavné sobí restaurace Laapi, v níž vám šéfkuchař Vesa Ratia předloží kupříkladu následující menu: aperitiv Sobí slzy, což je ledová finská vodka s mraženými brusinkami, následovaný domácí sobí klobáskou s pivní majonézou a s dušeným květákem, dále pak sobím jazykem a sobími játry na grilu s pečenými bramborami, vše zakončeno dezertem z laponského sýra ve skořicové omáčce a s džemem ze zlatých malin.

Finské víno si sice nedáte, ale vhodných vín z tradičních zemí je na vinném lístku více než dost.

No, a co takhle na závěr jednoho Skučícího vlka, což je horká pálenka s kávou a smetanou?

A věřte, že budete-li se po takové večeři vracet do hotelu třeba i mrazivou severskou nocí, zima vám rozhodně nebude…

Ovšem nejpříhodnější čas na návštěvu Helsinek je podle starousedlíků červen, a tak tedy záhy na shledanou v Helsinkách!

 

Váš

 

 

Miroslav Macek

 

 

 

Středeční glosy 19. 5. 2010

Podle průzkumu společnosti Median pro Lidové noviny by si byla jen čtvrtina lidí ochotna připlácet na lepší zdravotní péči formou připojištění a jen 15 procent lidí by bylo ochotno připlácet si v hotovosti.

Bolševizace našich myslí stále trvá, stále trvá. Přitom právě připlácení „na dřevo“ ( a to nejraději u veškeré zdravotní péče, samozřejmě s limitem) má jednak solidní regulační účinek, jednak trvale připomíná lidem, že zdravotní péče není zadarmo (tzv. uvědomění si nákladů).

 

Nová poslankyně Klára Slámová, známá advokátka,která nahradila na chvíli poslance ODS Daniela Reissiegela, má hbitý postřeh. Hned po prvním hlasování ve sněmovně konstatovala: „Poslanci nad tím, o čem hlasují, nepřemýšlí.“

 

Včerejší volební příloha MFDnes přinesla mj. příběh vyučené elektrotechničky Renaty Strnadové (37 let) ze Žatce. V textu se píše: …je už devět měsíců bez práce a říká: „Podobnou zkušenost už z minula mám, ale vždy jsem dokázala během měsíce zaměstnání znovu najít.“  Za poslední dva měsíce  obešla aspoň dvacet firem. Marně. Když už to vypadalo, že ji vezmou, ztroskotalo to na tom, že neumí anglicky. Podporu v nezaměstnanosti brala pět měsíců, pak už jen dávky v hmotné nouzi. Nedávno se přes úřad práce začala rekvalifikovat na administrativní práce s angličtinou. Díky tomu má znovu nárok na vyšší sociální dávku.

Moje podivení: Zvláště má-li podobnou zkušenost, proč se už léta neučí anglicky, účetnictví či jiné dovednosti? Proč bych měl ze svých daní pomáhat někomu takovému?

p.s. Můj otec se vyučil kamenosochařem, ve svém volném čase chodil do pokračovací školy, za své absolvoval různé speciální kursy práce s kamenem a namísto dovolené jezdil do Hořic na letní stáže…

 

 

Rozhovor Lidovek s hlavním ekonomem Unicredit Bank v Londýně Markem Annunziatem:

Nebojíte se, že tu budou jen další pravidla, která podobně jako Pakt stability nikdo nebude dodržovat a vymáhat?

„Před deseti lety nám také všichni říkali, jak tvrdý a nekompromisní Pakt stability bude. Jasná pravidla, tvrdé sankce. Za deset let nebyl nikdo potrestán, přestože pravidla opakovaně porušilo i Německo a Francie.“

Můj dodatek:  Právě proto, že ta jasná pravidla opakovaně porušily Německo a Francie, žádné sankce přece nebyly!

 

Wisteria chinensis

Tato je už přes čtyřicet let stará, pravidelně vyvazovaná, takže dnes zabírá téměř 150 metrů čtverečních. V horkém létě je to pak ta nejlepší klimatizační jednotka.

A poznámka pro dámy: ani myši ani pavouci ani jiný hmyz po ní dovnitř nelezou…

Úterní glosy 18. 5. 2010

Další smutně legrační titulek Novinek.cz: „Většina Čechů je finančně negramotná, snadno skončí v pasti lichvářů.“

Mnohem pravdivější znění:  „Většina Čechů je finančně negramotná, snadno skončí v pasti populistických politiků.“

Ti jsou totiž mnohem a mnohem nebezpečnější….!

 

Exministr školství Ondřej Liška je takovým exemplárním příkladem toho, kterak na školách (a to již od základního stupně) chybí výuka ekonomického minima.

Rozhovor ve včerejší MFDnes:

Přijel jste v hybridním autě. Kolik stálo?

Skoro půl milionu korun.

To nevypadá na úplně masové auto.

Tohle je cena docela přiměřená. Nicméně chceme prosadit, aby auta, která jezdí našetrný pohon, byla podstatně dostupnější než dnes.

Chcete je z našich daní dotovat?

Ne, ne, chceme to dělat jako jiné vyspělé státy, totiž využívat různých motivačních nástrojů k tomu, aby výrobky, které šetří přírodu a zdraví lidí, byly dostupnější. Například formou daňových úlev.

 

Exministryně zdravotnictví  a plzeňská hejtmanka za ČSSD MiIlada Emmerová zaměstnává za naše nemalé daně svého přítele a bývalého senátora Františka Jiravu. Co pro Emmerovou dělá a za kolik, se ovšem nedozvíme: „Do toho Vám absolutně nic není“, odsekla tázajícím se Lidovkám.

To se ovšem velice, převelice mýlíte, paní hejtmanko! Je mi velice do toho, jak efektivně zacházíte s mými penězi.  Zřejmě Vám jde příkladem premiér Fischer, jehož jedenadvacetiletý syn stážuje taktéž za naše daně na Úřadu vlády jako „expert“ na extremismus a taktéž nám „po tom nic není“…

 

Velmi trefně to dnes popsal Bohumil Doležal v Lidovkách: Veřejné vystupování Jiřího Paroubka je plné arogance a hrubosti. Pokud by se ovšem někdo pokusil nejen ho snad nedej Bože trochu napodobit, ale třeba jen ironizovat, začne ronit krokodýlí slzy o divoké nenávisti, jíž je obklopen.

 

Jean – Claude Trichet, guvernér Evropské centrální banky obhajuje svoje rozhodnutí z minulého týdne, že banka bude přímo  nakupovat dluhopisy ohrožených zemí, tedy Řecka, Španělska,Portugalska a případně dalších, vskutku pozoruhodně.

Tištění miliard eur, za které se vládní dluhopisy nakoupí, prý nezvýší v Evropě inflaci…




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články