Články

Petra slastí jatá...

Úterní glosy 24. 8. 2010

Zdá se, že modus vivendi současné české vlády byl nalezen: nimbysmus. Výraz pochází z angličtiny a jde o zkratku slov „not in my backyard“ (NIMBY) ve významu „samozřejmě, že je třeba postavit tu dálnici, spalovnu, továrnu, atd., ale rozhodně ne na mém dvorku“…

V tomto případě všichni mluví o nezbytnosti šetření, ale hlavně ne ve svých resortech. A škrty jsou nezbytné, ale tlačí na ně hlavně jiné koaliční strany, než je ta naše…

A to je letošek teprve rozcvičkou na nezbytné úspory v příštím roce!

 

Ministr vnitra John narazil při úsporách ve svém resortu na  „skvělý“ pomníček, který v rezortu postavil Staník Grossů: rozmařilý výslužný systém. Vždyť jen si představte: po 15 letech služby vám chodí na účet minimálně 20% posledního platu, bez ohledu na to, kolik si v novém zaměstnání vyděláváte. Nás, daňové poplatníky, stojí tato grossárna (dle vzoru prasárna) osm miliard ročně…

Pondělní glosy 23. 8. 2010

 

Tom Zajíček, bývalý poslanec  ODS a poradce ministrů a současný poradce premiéra pro státní správu pronesl v rozhovoru v páteční MF Dnes větu, za kterou by měl být okamžitě propuštěn. Na otázku, jak je z našich peněz (třikrát podtrhuji!) coby externista na půl úvazku honorován, totiž odpověděl: „Já myslím, že to není důležité.“

Pro mne a jistě i spoustu lidí, kteří Zajíčka platíme, to ovšem důležité je:  rádi bychom si totiž zkontrolovali, zda se nám jeho poradenství (navíc námi nežádané) za naše peníze alespoň vyplácí!

 

A do třetice o našich daních: media začínají spekulovat, zda si ředitel České televize Janeček mohl ze svého platu pořídit všechna ta drahá auta a motorky a nemovitosti a premiér Nečas volá po zavedení majetkových přiznání šéfů veškerých státních institucí a podniků.

Navrhoval bych jinou cestu: drasticky snížit platy ve vedení státních institucí. A vsaďte se, že i za zcela průměrný plat by se našli lidé, kteří by vedli tyto instituce stejně, ba i lépe, než současná, nesmyslně přeplácená vedení…

 

 

Zahrada: západ slunce 20. srpna 2010

Páteční glosy 20. 8. 2010

 

Snížení platů státních zaměstnanců o 10 % nechápu. Vždyť by nebylo žádným problémem jim platy zvýšit třeba na dvojnásobek: každý šéf státního úřadu nebo instituce by dostal seznam úkolů a k tomu balík peněz a pokud by vše zvládnul s polovinou zaměstnanců…

 

Dnes mne „dostal“ titulek článku v Lidovkách, který napsal sociální antropolog Laco Toušek, pojednávající o plánu pražského magistrátu sestěhovat pražské bezdomovce na periferii města. Zní: Vytěsňování odlišnosti na periferii.

Takže pozor! Ode dneška buďme korektní a smradlavé alkoholiky ale třeba i pedofily nazývejme pokytecky „Vaše Odlišnosti“…

 

Čtenář glos K. K. mi napsal:

Můj otec, letos by měl 103 let, prožil totéž, co Váš. Dvacet let si platil úřednický penzijní fond a po roce 1948 fond bolševici bez jakékoli náhrady zrušili. Bohužel jsem jeho moudré rady, abych nikdy do žádného penzijního fondu peníze nedával, neposlechl. Také jsme na to s manželkou doplatili. Penzijní fond VIVA (v likvidaci) se postaral o podobné zhodnocení našich peněz, jaké bolšáni dopřáli otci.
Penzijní fondy jsou moc"dlouhé" peníze, za třicet a více let se také může dvakrát změnit režim. Můžu si za to sám, rady otců se mají dodržovat…

Christophe Plantin: Štěstí tohoto světa

Štěstí tohoto světa

Christophe Plantin

 

Mít pohodlný dům a navíc krásný k tomu,

se spoustou stromů, jež provoňují sad,

mnohem víc vína, než dětí sobě přát,

pak mírnou, milou choť a věrnou paní domu.

 

Žít bez dluhů a lží, též soudců, děvek, zlomů,

sester a bratří, jež touží jenom brát,

nebát se mocných, vždy za svým pevně stát,

mít rovný, silný růst, jenž podobá se stromu.

 

Být prostý slávy, pokojně si žít,

nic nepřehánět, pevnou víru mít,

krotit své vášně, nebýt však k nim slepý,

 

mít zdravým rozumem vždy hlavu jatou,

s pokorou ovšem roubovat své štěpy

a poklidně zde čekat na zubatou.

Středeční glosy 18. 8. 2010

Téměř v celé Evropě se uplatňuje nekompromisní zákaz kouření v restauracích, neboť při ponechání rozhodnutí, zda bude restaurace kuřácká, nekuřácká či (za splnění daných podmínek) smíšená, na majitelích, by prý žádné nekuřácké restaurace nevznikly. Kecy, samozřejmě.

Podle posledního průzkumu v Česku, kde rozhodnutí moudře zůstalo na majitelích, je současná situace následující: třetina restaurací je nekuřácká, čtvrtina kuřácká, 42%  restaurací je pak kuřáckých i nekuřáckých…

Fanatický striktní zákaz napříč Evropou už ovšem nikdo nezruší.

 

Nejsem přívržencem penzijních fondů, a to z jednoho prostého důvodu: nikdy bych nebyl schopen zaručit svému otci, že by v nich měl za život, během něhož prožil dvě světové války, pět změn režimů a pět měnových reforem, našetřeno na poklidné stáří. Tu sumu ovšem znám: byla by to nula.

Navíc prostě pokládám za samozřejmé, že děti v dospělosti přispívají svým starým rodičům.

Teď přicházejí Nečas s Kalouskem se zajímavým řešením, kterak nahradit výpadek v průběžném důchodovém systému, když si mladí lidé začnou část peněz dávat do fondů – půjdou z rezerv státních a polostátních firem jakými jsou ČEZ, Státní lesy, Letiště Praha a podobně.

Jsou-li tam skutečně miliardy, které lze označit za čistý zisk a firmám tedy nebudou chybět na nezbytné investice, pak by ovšem možná stačilo tyto peníze trvale dávat na průběžný důchodový účet a systém neměnit. Ten výpočet (včetně demografických faktorů) by mne velmi zajímal.

Chápu ovšem, že si velcí finanční hráči nenechají fondový systém ujít… třicet a více let spravovat stovky miliard, to je sen každého z nich.

 

V dnešních Lidovkách publikuje ekonom Ladislav Tajovský  článek „Bublina k bublině sedá“ a v něm mj. komentuje zprávu Mezinárodního měnového fondu, ze které vyplývá, že nejnižší reálné úrokové sazby (a tedy nejlevnější peníze a tedy nejvíce úvěrů a tedy nejvyšší poptávku po nemovitostech zvyšující jejich ceny) měly Španělsko, Italie, Řecko  a Irsko.

Nepřipomíná vám ten seznam zemí něco?  

 

Úterní glosy 17. 8. 2010

Osmnáct hodinek Prim v ceně od sedmi do třiceti tisíc zakoupila ministryně spravedlnosti Kovářová před odchodem z funkce za naše peníze k reprezentačním účelům. Ministr Pospíšil prý neví co s nimi, neboť je na nich vyryté logo ministerstva spravedlnosti a jsou tedy prý prakticky neprodejné.

Navrhuji mu dvě řešení, jedno spravedlivé a jedno tržní. To spravedlivé: hodinky odkoupí za své exministryně Kovářová a rozdá je dle svého uvážení. Jinak jí pohrozit žalobou, neb nespravovala svůj rezort s péčí řádného hospodáře. To tržní: nabídnout hodinky v aukci zájemcům, neboť logo ministerstva spravedlnosti z nich dělá zajímavé sběratelské kusy.

 

Několik čtenářů glos mne upozornilo na pozoruhodný literárně kritický talent Václava Moravce. Ptal se totiž ve svých nedělních Otázkách Jiřího Paroubka, který se vrhl na internetovou publikační činnost, jak reaguje na onanová media…

 

Pražští radní urychleně schvalují nové projekty, naposledy za 700 milionů, což je docela velký „dáreček“ pro příští vedení radnice. Velmi nepěkny zlozvyk, tahleta rozhodnutí před volbami.Ta by snad měla být trestná… Samozřejmě však budou opentlena kecy o nezbytnosti pokračování schvalovacích procesů, ztrát z prodlení, atd., atd.

Pondělní glosy16. 8. 2010

 

 

Paroubek se ovšem projevil při televizním vystozupení jako ryzí gentleman: Člověk, který je zvyklý pracovat čtrnáct šestnáct hodin denně, se trošku nudí…většinou se nudím se svojí ženou tak, že jsme na dovolené nebo na chatě.

 

Na třicet tisíc poutníků vyklízela včera francouzská policie ze slavného poutního místa Lourdy, neboť prý hrozilo odpálení čtyř bomb. Nejvyšší čas postavit tam v rámci multikulti politiky mešitu…

 

Americký prezident Obama se vydal na floridské pláže, aby spoluobčanům dokázal, že se zde i po ropné havárii dá bez problémů koupat. Jak to budou vysvětlovat zelení, nevím. Možná budou namítat, že Obamovi se to lehce dělá, když na něm ta ropa není vidět…

Dopis z Hamburku

Navštívit přístav této „Brány do světa“ je v podstatě povinností, pohled na mořské velikány je impozantní, a pokud si najmete loď sice značně menší, ale neméně krásnou, budete moci obdivovat krásu města ze zajímavě podivuhodných úhlů, neboť počet ramen Labe a různých   kanálů přečísluje Benátky a jen počet mostů dosahuje dvou tisíc!

Také ohromný komplex bývalých skladišť, úložišť, překladišť, kanceláří a rezidencí starých hanzovních firem, zářící červenými cihlami a měděnými střechami a dnes renovovaný do komplexu kanceláří, bytů, nákupních středisek, muzeí, sálů a galerií nelze pochopitelně vynechat.

Středem města je, jak jinak, radnice - a když už jste u ní, nesmíte zapomenout na proslavený Radniční vinný sklípek, v němž se (a nikoliv v kancelářích nad ním) tvořily dějiny města a kde si můžete dát proslavený „gruetzwurst s rozinkami“. Hned vedle je pak burza a bankovní čtvrť, kde se peníze vydělávají a když přejdete přes Adolfův most na druhou stranu řeky, dostanete se pak na „Nové valy“, kde se naopak peníze příjemně utrácejí: začíná zde totiž impozantní nákupní míle, na níž najdete luxusní zboží z celého světa.

Ovšem dozajista se nevypravíte do Hamburku jen za nákupy. Státní opera, divadlo a balet nabízejí zase kulturní zážitky a v Kunsthalle najdete stálou kolekci (zvláště německého) malířství a můžete zde obdivovat díla P. D. Friedricha, P. O. Rungeho či O. Kokoschky, abych jmenoval alespoň tři z těch slavných.

Nádherný obraz již zmíněné Lipové terasy hotelu Louis C. Jakob od slavného impresionisty Maxe Liebermanna pak můžete obdivovat přímo v  hotelu. A když už jste tu, proč si hned nezamluvit stůl na večer?  Hotelová restaurace je proslavená a nedat si v Hamburku rybí menu, to by byl hřích, zvláště když ve vinném sklepě hotelu odpočívá a čeká na Vás 50.000 lahví špičkových vín….

Město ovšem nabízí i jiné zajímavosti až kuriozity. Co byste řekli kupříkladu Muzeu kanalizace, tady zvané Siel? To bylo totiž tak: v roce 1842 postihl město ohromný požár, při němž třetina města lehla popelem a tak se moudrý městský senát rozhodl zároveň s opravou města vybudovat kanalizaci - první v Německu. Dnes má 5400 kilometrů a nabízí nejen prohlídku starých, architektonicky skvostných stok, ale ve výše zmíněném muzeu i různá stará zařízení na čištění vody a ohromnou sbírku předmětů, vylovených z kanálů. Mimochodem, spousta lidí sem chodí najít si svoje klíče, průkazky a zubní protézy, a to často s úspěchem.

A pokud budete chtít po návštěvě podzemí  pozvednout  svůj zrak k výšinám, pak nabízím návštěvu planetária, které sídlí ve staré vodárenské věži v nádherném městském parku.

Nabídnout mohu ještě Muzeum dějin Hamburku, což je největší městské muzeum v Německu., v němž se o dějinách i současnosti města dozvíte všechno, ale také muzeum mnohem menší, v němž na 540 čtverečních metrech můžete obdivovat přes pět set modelů lokomotiv a vagonů anebo Muzeum ponorek, v němž je hlavní atrakcí největší neatomová ponorka světa U – 434, sloužící až do roku 2002 coby špionážní ponorka Sovětskému svazu.

Jsem ovšem přesvědčen, že si různých atrakcí, zajímavostí a hlavně příjemností najdete v tomto městě sami více než dost a až zasednete večer lehce uondání ke skleničce šampaňského před skvostnou večeří, připijete si s radostí na staré dobré  hanzovní město Hamburk.

 

 

Krásné chvíle přeje

 

 

Miroslav Macek  

 

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články