Články

Jehněčí kotletky na rozmarýnu s pečenými brambory se slaninou

Kotletky zbavíme (je-li nutno) přílišného loje a velmi lehce je naklepeme. Na prudce rozpáleném tuku je rychle opečeme (asi půlminuty po každé straně) a před koncem pečení posypeme rozmarnýnem. Posolíme, opepříme.

Opláchnuté brambory obalíme v anglické slanině, osolíme hrubou solí, zabalíme do alobalu a pečeme v troubě při 200 stupních zhruba 50 minut. Před servírováním je podélně rozkrojíme.

Ideálním tekutým doplňkem  je bordeaux (nejraději z Pauillacu), ale klidně vyzkoušejte i jiná kvalitní červená vína. 

Čtvrteční glosy 10. 6. 2010

Kdyby můj moudrý otec (žil postupně v Rakousku – Uhersku, Československu, Velkoněmecké říši, Protektorátu Čechy a Morava a v Česku, zažil dvě světové války, dvojí znárodňování  a asi pět měnových reforem) slyšel dnešní návrhy na důchodovou reformu (tedy zabezpečení na stáří), ukroutil by si nechápavě hlavu. A pravil by: nejsolidnějším zabezpečením na stáří jsou přece dobře vychované a vzdělané děti a k tomu vlastní úspory v různorodé formě (nemovitosti, starožitnosti, akcie, zlato…), aby se co nejvíce rozložilo riziko. Počítat se státem by pak pokládal za pošetilost a snahu vyvázat se z osobní odpovědnosti za svůj život, včetně stáří.

  

A vůbec nejvíce by mého otce rozesmála věta ministra financí Janoty, že penzijní fondy by měly mít za povinnost nakupovat státní dluhopisy coby garanci bezpečnosti vkladů…

 

Fascinují mě argumenty zastánců nového loterijního zákona, právě vetovaného prezidentem Klausem: je to prý zákon mizerný a se spoustou chyb, ale je lepší než ten minulý a tak by měl platit.

Což takhle prostě připravit zákon kvalitní, který by nemusel být v příštích pár letech stokrát novelizován?

 

 

Dopis z Dürnsteinu

Je to opravdu skvost v jinak skvosty značně přeplněné krajině.

Vždyť jen považte: malebná zřícenina hradu Künringer nad obcí, v němž byl po tři měsíce na přelomu let 1192 - 1193 vězněn slavný anglický král Richard Lví Srdce, vracející se z třetí křížové výpravy. Výkupné prý mělo činit celých 100.000 stříbrných, ale pak se prý dohodli jaksi jinak, zřejmě i král „nechtěl slevu zadarmo“. Dokonalý cíl odpolední procházky, aby Vám večer lépe chutnalo, který se Vám odmění též nádherným výhledem.

Dole malebné středověké městečko s tisícovkou obyvatel a s dlouhou, úzkou středovou ulicí, naštěstí téměř bez dopravy, neboť auta šikovně jezdí (neviditelně a neslyšitelně) tunelem hluboko ve skále pod ní.

Pohádkově krásný zámek, přestavěný před mnoha desetiletími na rodinný hotel, o který vzorně pečuje, stejně jako o své hosty, rodina Thiery. Historické pokoje jsou zařízené starožitným nábytkem, venkovní bazén za zdmi zámeckého nádvoří dovoluje při plavání naznak kochat se zříceninou výše zmíněného hradu a nádherně malbami vyzdobený bazén vnitřní, doplněný všelikými vodními a parními hrátkami, si můžete do libosti užívat za méně příznivého počasí.

Ale hlavně: zámecká hotelová terasa nad Dunajem, kde si při západu slunce můžete dát skleničku (nebo raději dvě) dokonale vychlazeného šampaňského a kochat se zcela nezapomenutelnými hrami světla zapadajícího slunce na strmých skalách, vinicích vůkol a lesích na druhé straně řeky. Pak dozajista pozvete svůj půvabný doprovod na skvostnou večeři (doporučuji zdejší ryby) při svitu svíc a měsíce.

Ale abych se nenechal příliš unést: kostel augustinského kláštera (Chorherrnstift), zrovna tak jako celý klášter, patří k vrcholům rakouského baroka a bití jeho hodin tvoří příjemnou kulisu při procházkách a nákupech v malebných obchůdcích. (Doporučuji zvláště skvostnou domácí marmeládu z meruněk, zde zvaných marillen, prodávanou v malém obchůdku v jedné z bran městečka)..

Dále: velký počet Heurigen, v nichž si můžete dát různé místní klobásky, tlačenky, salámy, sýry, zeleninky a také preclíčky a jiné místní specialitky a k tomu ochutnat vynikající domácí bílá vína, která vám s potěšením rozlijí do viertlíků a achtlíků, takže záhy zcela ztratíte přehled, kolik jste toho vypili. Ale ubezpečuji vás, že toho bude hodně, neboť místní neuburské, zelený veltlín, bílé burgundské a hlavně ryzlink jsou vína nebezpečně lahodná.

Jen se musíte naučit místní značení vín, zde nenajdete žádná vína jakostní, kabinety a pozdní sběry – ve Wachau zní ta stupnice: Steinfeder, Federspiel, Smaragd.

Ať se vydáte po proudu či proti proudu Dunaje (a nemusíte hned sedat do auta, jde to také lodí - v Dürnsteinu je přístaviště, ke kterému sejdete středověkým tunýlkem ve skále), záhy určitě skončíte u nějakého skvostného kláštera, zámku či vinaře.   

A tak tedy - last but not least: kolem dokola je spousta opravdu špičkových vinařů, namátkou jmenuji jen Franze Hirzbergra, Josefa Jamka, Emmericha Knolla, W. Pragera a hlavně F. X. Pichlera, na jehož  riesling „Unendlich“ nikdy nezapomenu, byť obsah lahví „unendlich“ bohužel nebyl.

A až tam zasednete k dobrému jídlu a vínu, připijte na zdraví všem cestovatelům, kteří se dokáží  na cestách radovat nejen z krás přírody, ale také z triumfů lidského ducha, mezi něž skvostné jídlo a vynikající víno dozajista patří.

 

Hezký pobyt nejen v Dürsteinu

 

přeje

Miroslav Macek

 

.

 

 

 

Středeční glosy 9. 6. 2010

 

Podle ČSSD by zavedení školného zadlužilo mladé lidi. Když se školné nezavede a náklady studia se budou tradičně hradit ze ztrátových rozpočtů, tak je to nezadluží? 

 

Čtenář glos M. A. V. mi napsal:

Myslím, že za pozornost stojí nejnovější výrok Ondřeje Lišky, který se co nezaměstnaný hlásil na Úřad práce a komentoval to mimo jiné slovy "Já se uživím vždy a nebudu naši zemi nic stát."
Nahlédnutím do jeho oficiálního životopisu lze zjistit, že za celou svou kariéru se nikdy neživil způsobem, který by nebyl napojen na státní rozpočet. Pokud tedy nebude naši zemi nic stát, bude to v jeho životě poprvé.

 

Přítel O. V. mi napsal:

Dnešní Radiožurnál uveřejnil velmi zajímavou zprávu, v níž je naprosto explicitně ukázáno, jak to "funguje", tedy jak si "hoši, co spolu mluví" přijdou na pěkný "vejvar" (řečeno nehezky, leč přesně, novopražštinou).

Státní (!!!) nemocnice na Homolce se rozhodla převést do elektronické podoby její rozsáhlý archiv. Vítěz výběrového řízení (jedná se samozřejmě o státní zakázku) za 174 milionů Kč zajišťuje plnění této zakázky tak, že si vlastní skenování (foneticky to vypadá lépe než "scanning") objednal u jedné pardubické firmy za ž této ceny (hezkých 25% malé domů). Jeden skenovaný list papíru tak vyjde na "pouhých" 1,70 Kč, místo 2,30 Kč, které reprezentuje faktická cena této "vítězné" zakázky. Leč nastojte! Ukazuje se, že v jiných případech je dotyčná firma schopná provést stejnou operaci za 0,80 Kč! Při této ceně by státní Homolka, ergo my všichni, zaplatila cca 70 milionů, což je o 100 milionů méně!!! Kolik z této částky skončilo v kapsách nenažraných "kompetentních" činitelů? Vyšetří to někdo? Zavřou někoho? Pokud se při čtení těchto cifer někomu otvírá kudla v kapse, ať ví, že já ji mám dávno otevřenou. Jak dlouho ještě si necháme tato a podobná svinstva líbit? Předpokládám, že reforma, kterou pravděpodobný příští předseda vlády slíbil vykonat v politické straně, kterou vedl do voleb, je myšlena se vší vážností. Pak by ovšem členy vyjednávacích týmů neměli být lidé, za jejichž panování k podobným zločinům docházelo. Pokud tento a podobné případy nebudou dotaženy do konce, můžeme se všem slibům o reformách jen smát. Nebo emigrovat…

 

Čtenář glos K. Ch. mi napsal:

Docela by mne zajímalo finanční zdraví kampeličky jménem FIO, která půjčila ČSSD polovinu svých aktiv a následně(za odměnu?) získala bankovní licenci. Myslím, že jsou zralí nejen k odebrání bankovní ale i kampeliččí licence. Co na to příslušné dozory ČNB nebo ministerstva financí?

 

 

Čtenář glos P. R. mi napsal:

 V reakci na vyjádření p. Kříže o tom, proč je nutno stavět linku vedení vysokého napětí přes Vysočinu, jste napsal: co takhle spíše postavit nové zdroje na severní Moravě?
Ono to není tak jednoduché. Postavit tam další zdroj na uhlí by asi neprošlo; určitě by nezlepšil tamní ovzduší, které je asi nejhorší v republice. Pro postavení elektrárny na plyn tam není dostatečné připojení na plynovod a jaderka? Jedna je v územním plánu u Blahoutovic, ale nedávno jsem zaznamenal snahy místních úřadů ji odtamtud vyškrtnout.
Pro jadernou elektrárnu dnes nepřichází v úvahu blok menší než cca 1200MW, ty nejmodernější jsou velmi bezpečné, ale daní za to jsou velké rozměry, takže jediná možná doprava je lodí (zvláště
poté, co v Německu nakonec z hangáru na obří vzducholodě udělali tropický ráj).. Zatímco do Temelína je už vymyšlená trasa po Vltavě, na severní Moravě vodní cesty dostatečné kapacity nejsou
k dispozici. Dále, okolo jaderné elektrárny musí být ochranná zóna, kde nesmějí být trvale obydlené objekty; u Temelína je to už vyřešeno, na severní Moravě by se muselo nějaké území vystěhovat,
což je nepříjemné a hlavně zbytečné. Vedení vysokého napětí určitě krajinu nezkrášlí, ale i kdyby se stavěla nová jaderka na Moravě, muselo by se vedení posílit zase opačným směrem. Rozumný
je požadavek, aby se k budování použily stávající trasy a budovalo vícenásobné vedení.
Doufám, že někdo nepřijde s nápadem, přenést elektřinu kabelem. Kromě podstatně vyšších ztrát musí být souběžně s kabelem kvůli údržbě vybudována zpevněná komunikace a protože nad vedením
nesmějí přejíždět těžká vozidla, je téměř vyloučeno trasu s jejím ochranným pásmem jakkoliv využívat. Pod venkovním vedením lze naproti tomu bez omezení provozovat zemědělskou činnost.
Provoz elektrické soustavy je velmi složitou záležitostí a vysoký standard zajištění dodávek elektřiny má v naší zemi tradici už od dvacátých let minulého století. Pokud tedy je naplánováno
nové vedení, je tak činěno s rozmyslem a věřím, že po důkladnémzvážení všech alternativ.
Bohužel tady platí, že každý chce mít spolehlivou dodávku elektřiny, ale nikdo nechce mít elektrárnu za domem (obdobně dálnici, letiště, železniční koridor…)

 

Čtenář glos D. P. mi napsal:

  … tohle se údajně novináři Petrovi Koubskému doopravdy stalo:
  Obsazení:
  On - Rom v mém věku, mírně ošuntělý, ale ne moc.
  Já - Petr Koubský
  On: "Kolik je hodin?"
  Já: "Za deset minut dvě."
  On: "Pěkne hodinky mate! A ja nemam žadne hodinky. Je toto spravedlive?"
  Já: "Nevím, jestli je spravedlivé, že vy nemáte žádný hodinky.  Že je mám já, to ale spravedlivé je. Vydělal jsem si na ně."
  On: "Zarobil!" (A přešel do tykání.) "Ty zarobiš, a ja nezarobim. A to je spravedlive?"
  Já: "Tak já vás vezmu k šéfovi. Jestli umíte dělat, co dělám já a budete to dělat líp,
         třeba mě vyhodí a vezme vás."
  On: (Přátelským, důvěrným tónem.) "Mazaný kokot ty si!"

 

 

Úterní glosy 8. 6. 2010

Neskutečnou sviňárnu provedl končící ministr zemědělství Šebesta: v půli května vypsal zakázku na propagaci úřadu za devět milionů korun! Divím se, že jej premiér Fischer okamžitě neodvolá, nepřevezme na těch pár týdnů ministerstvo a zakázku okamžitě nezruší.

 

Docela se těším na to, že se rýsující se koalice dohodne na přímé volbě prezidenta. Češi, coby inovativní národ, jistě vymyslí pár podivuhodných kandidátů…

 

Považte, co je u nás možné: dohadování o systému záloh na vratné lahve probíhalo déle, než debata o energetické koncepci státu…

 

V Česku je okolo dvanácti tisíc opuštěných továren a výrobních objektů o celkové rozloze asi 40.000 hektarů. Prý vesměs neprodejných. Dle mého názuoru ovšem neprodejných kvůli zcela nerealistickým cenám. Příkladem budiž papírna Keratech ve Štětí, za kterou vlastník původně chtěl 100 milionů korun a nakonec ji prodal za 19,5 milionu. Holt se většina vlastníků drží staré zásady, že je lepší nechat zkazit zboží, než zkazit cenu…

 

Čtenář glos J. S. mi napsal:

Paroubkův urychlený odchod z čela socdem - mohlo by se zdát, že to byla jen reakce zhrzeného vůdce "obyčejných lidí", ale nějak mi to na Proubka nesedělo - je to příliš chlapské.
On to ale byl spíš úprk před zodpovědností (což už jeho psychologickému profilu odpovídá víc) - jak se zdá, ČSSD utratila za předvolební kampaň podstatně víc, než kterákoli jiná strana a hlavně podstatně víc, než kolik mohla získat i v případě "drtivého vítězství" jako příspěvek od státu. Je to naprosto archetypální pro ČSSD - prožrat dnes peníze na zítřek a pak blbě čumět, že mi nezbylo nic krom dluhů. Socialistům se moc nechce s pravdou ven, kolik že je ta kampaň stála. Napřed mluvili o 200 mil., odhad nějaké PR agentury byl, že to musel být minimálně dvojnásobek. Paroubek za to v TV hrozil té agentuře trestním oznámením. Sobotka někdy předevčírem neuváženě přiznal, že to mohlo být někde okolo 400 milionů. Jiná agentura zvýšila svůj odhad na 750 milionů…
A pak jsem někde v diskusi na netu četl (ale to už je opravdu zpráva z druhé nohy), prý někdo, kdo byl přítomen v nějakém místním "volebním štábu" ČSSD po oznámení výsledků "exit polls" zaslechl, jak nějaký člen ČSSD prohlásil: "Tak, a miliarda je v prdeli." Prodávám, jak jsem koupil, ale leccos by to vysvětlilo.
Rád bych, aby socialisté vysvětlili, jak hodlali zaplatit kampaň, která byla objektivně dražší (buď mírně, nebo velmi výrazně, to se teprve ukáže), než kolik mohli získat na státním příspěvku za následující 4 roky, i kdyby získali 50% hlasů. Každěmu je snad jasné, že si brousili zuby za všimné za udělené státní zakázky. Jenže uvěřili předvolebním průzkumům, u kterých asi zapomněli, že si je před tím nechali cinknout. Že by vláda socdem byla expresní dálnicí do Řecka snad musí být jasné i těm, kteří o tom doposud pochybovali… Jinak, Tvrdík je fakt talent - co on manažuje, to skončí před bankrotem, ať to bylo v sebelepší výchozí situaci. Pro příští volby bych ho rád půjčil komunistům.

Krajina mého srdce - Burg Oberranna

V patnáctém století tu vznikl silně opevněný hrad s neuvěřitelně strmými a hlubokými hradními příkopy, ale hradní kaple svatého Jiří je už z první poloviny 12. století a krypta má sloupy s hlavicemi s loveckými výjevy, z jichž některé jsou snad už keltského původu.

Hrad je přestavěný na malý hotel garni, s fantastickými apartmány, s nádhernou jídelnou v Rytířském sálu a s terasami, z nichž je dech beroucí výhled do údolí a na okolní lesy.

A ještě jedna nepominutelná výhoda: pod hradem ve vesnici Mühldorf je restaurace Weisses Rössl, kde se nadějete opravdu překvapivě lahodné kuchyně!

pondělní glosy 7. 6. 2010

Přitom program nastávající vlády je předem dán: drastické škrty v rozpočtu, příprava legislativy, umožňující ještě drastičtější škrty  a pak už vlastně žádný prostor k vládnutí moc nezbývá…Navíc Německo oznamuje největší rozpočtové  škrty v historii, což se nás, coby jedné z „chudších spolkových zemí“, s mírným zpožděním opět negativně ekonomicky dotkne.

 

V rámci úsporných opatření se ovšem ozvou soudci, kteří budou vehementně tvrdit, že případné snížení jejich platů by zlikvidovalo jejich nezávislost. Možná by stálo za to jim vyhovět a na výši platu jim nesahat…nejméně deset let.

 

 

 

 

Čtvrteční glosy 3. června 2010

 

Vakciny proti prasečí chřipce za 110 milionů se vyhodí. Pokud se s nimi nevyhodí i ti, kteří rozhodli o jejich nákupu, plýtvat se v tomto státě nepřestane.

 

Rozhodnutí o tom, co ve zdravotnictví  je solidárně hrazeným standardem a co individuálně hrazeným nadstandardem je rozhodnutí ryze politi cké. A největší chybou by bylo vtáhnout do rozhodování lékařské odborné společnosti, z nichž každá by zákonitě lobbovala za svůj obor.

Právě to však chce učinit Česká lékařská komora: chce ve spolupráci s odbornými společnostmi urychleně připravit vlastní návrh.

 

Mluvčí společnosti ČEZ Ladislav Kříž prohlásil á conto nových plánovaných stožárových vedení z Temelína:  „Třeba severní Morava dnes vykazuje vysokou spotřebu, a přitom prakticky žádné energetické zdroje. A soustava se tomu musí přizpůsobit.“

Této logice nerozumím: co takhle spíše postavit nové zdroje na severní Moravě?

 

Opět hrozí záplavy v ostravské lokalitě Žabník….no comment.

 

Lidé se opravdu často chovají jako kvasinky v šampaňském: namlouvají si , kterak vytvářejí skvost a nechápou, že nakonec zajdou ve srágorách na dně.

Velká španělská kampelička žádá vládu o 3 milardy eur, neboť rozpůjčovala hypotéky lidem a firmám, které je nikdy neměly dostat, a to na projekty, které nikdy neměly vzniknout.

V Číně hrozí do roka velký hypotéční krach: lidé si bez problémů půjčili peníze na nákup drahého bytu, ač měli šanci na splacení  pár splátek. Mezitím ceny nemovitostí stouply natolik, že byt se ziskem prodali někomu, kdo měl opět na pár splátek a který byt po čase opět prodal za vyšší cenu….

 

Srbská umělkyně Marina Abramovičová seděla s přestávkami celkem 700 hodin na židli v neworském Muzeu moderního umění a zírala před sebe. Naproti ní si mohli sednout návštěvníci a zírat na ni. Kritika to nazvala „ojedinělým pojetím umění“.

Předpokládám, že kdyby na návštěvníky vystrkovala zadek, nazvala by to „unikátním pojetím umění“…

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

Pokud by někoho, pane doktore, udivovalo to, co předvádí, tedy včetně mimiky, pan Jón, pak doporučuji shlédnout hru, kterou na stejné téma napsal před 400 lety Vilda Šejkspýr s názvem Kupec benátský, a kterou lze vidět  v rámci stejnojmenných slavností v létě na Hradě s Bolkem Polívkou. Skvěle zahrané, zvláště jeho duet s panem Přeučilem….

Přeji krásný zážitek, leč bude vám z něho běhat mráz po zádech…

 

 

Zahrada v záplavě deště

Středeční glosy 2. 6. 2010

Deficit rozpočtu v květnu je 95,4 miliardy, a to na pozadí hlasitých projevů a výkřiků o nezbytnosti šetřit. Přitom se nadále mizerně hospodaří, kam se člověk podívá…

 

Daniel Petruška, vykroužkovaná pardubická jednička ODS, chce nadále působit v politice a“předávat své zkušenosti“. To chválím, zvláště když bude učit začínající politiky, jak se v politice rozhodně nechovat a jak lze prohrát volby…    

 

Podle Paroubkova přítele Bendy už teď expředseda ČSSD lituje, že se unáhlil a rezignoval. Kam se ovšem jeho případná lítost hrabe na tu moji! Jak já se těšil na to, jak novináři budou Paroubka grilovat a na ty jeho žvásty!

 

Je-li pravda to, co říká bývalý ministr spravedlnosti Pospíšil o současné ministryni Kovářové, totiž že za státní, tedy naše, peníze „paní ministryně na konci roku koupila každému náměstkovi hodinky po čtyřiceti tisících a ty jim dala“, pak absolutně nechápu, že už není na dlažbě!

 

Také krajská hejtmanka Milada Emmerová by se měla odporoučet, a to za slova: „Proplácení poplatků byla ze strany krajů jistá vstřícnost, občané si to asi ne vždy uvědomovali a tu vstřícnost neocenili.“

Stačí jen nahradit eufemismus „jistá vstřícnost“ správným výrazem „úplatek“.

 

To německý prezident Horst Köhler byl nucen resignovat za pravdivá slova, která se ovšem nesmějí říkat:

Země naší velikosti, s orientací na zahraniční obchod a se závislostí na něm, musí vědět, že v krajním případě je k ochraně našich zájmů nezbytné i vojenské nasazení. Například k udržení volných obchodních cest, aby se zabránilo regionální nestabilitě, což by se s určitostí odrazilo na našich obchodních šancích, pracovních místech, příjmech.

Takže nadále si Němci budou nalhávat, že v Afganistánu bojují jen a jedině za ideály.

Třikrát fuj tomuto příšernému pokrytectví!




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články