Články

Petra téměř letní

Úterní glosy 24. 5. 2010

 

Nikdy jsem nechápal těch šestnáct let dohadování s paní Havránkovou o kus pole, potřebného na dostavbu dálnice, neb jsem nikdy nechápal, proč už dávno nemáme institut nuceného odkupu ve veřejném zájmu, kdy se při zákonem striktně vyjmenovaných případech pozemek či stavba vykoupí za cenu  v místě a čase obvyklou. Pochopitelně bez výjimek. Pak by se ani některé drahé protipovodňové hráze nemusely stavět…

 

Sázková kancelář Tipsport vypsala na to, že premiérem bude Paroubek, kurz 1,4 : 1, kdežto na Nečase 5 : 1. Myslím, že si vsadím (pokud to jde) na následující výsledek: ČSSD vyhraje volby, ale Paroubek premiérem nebude.

 

Včerejší Radiožurnál, těsně před desátou večer, bláboly politických stran, Cyril Svoboda uvádí hlasy voličů KDU – ČSL, mladý muž praví:  Čekáme teď další děťátko a nechceme, aby nám stát bral další peníze!

Jestli se ovšem radujete, že tento příznivec lidovců  vyjadřuje  touhu po snižování daní, mýlíte se. Chce jen zachovat vysokou mateřskou. Správně by tedy měl říkat:  Čekáme teď další děťátko a chci, abyste mi na něj, ať už chcete nebo ne,  přispěli!

Řeč lidovců holt bylo a bude nutné vždy překládat…

 

Kéž by se Petr Nárožný mýlil: „Myslím, že autentickou pravici čili ty, kteří pokládají za největší statek svobodu, tvoří tak čtvrtina Čechů. A bojím se, že tak je to už pomalu v celé Evropě. Když dáte na billboard nápis „Kolo do každé rodiny“ a poukážete na to, že boháči mívají kola dvě, najde se mnoho lidí, kteří spravedlnost vidí v tom, že jedno kolo je třeba boháčům vzít a dát ho těm, co ho nemají.“

(Rozhovor pro časopis Týden.)

 

Potvrzení o lékařské prohlídce se jmenovala kartička, kterou musel mít řidič starší šedesáti let u sebe. Na zadní straně měla ještě dvě kolonky na prodloužení a byť byla tištěna nepříliš kvalitním papíru, který se záhy ošoloumal, sloužila a hlavně vlezla do poněženky či náprsní tašky, což oceňovali zvláště řidiči, kteří nejezdí jen jedním vozem.

Včera jsem navštívil kamaráda lékaře, aby mi potvrzení prodloužil. Uchechnul se a pravil: tak jednoduché to nebude, byrokrati zase všechno změnili…a jal se pracovat na počítači.

Výsledkem byly dva papíry formátu A4 s názvem Příloha č. 2 k vyhlášce č. 277/2004 Sb., Posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel.

Jednu plachtu jsem podepsal pod řádkem, že se vzdávám práva odvolání a šel jsem.

 A teď prosím, moc prosím, neznáte někdo toho přičinlivého veleblbce na některém ministerstvu, který tutu změnu vymyslel? Pokud se tedy dá použít slovo „vymyslel“, jehož základ je ze slovesa „mysliti… Rád bych jej osobně poznal za účelem nakopání do zadku…

 

Čtenář glos Z. U. mi napsal:

Nechápu sociální demokraty. Proč vůbec uvažují o zdrojích nutných k navýšení prostředků ve zdravotnictví, když je zdravotnictví zadarmo?

 

Moc děkuji čtenáři glos J. H. za připomenutí Dykovy básně „Smutná píseň venkovského šprýmaře“ z roku 1911!!!

 

Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle,
Vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět.
Při kterémkoliv nás tak vidím díle:
Ne dobří, zlí ne. Něco uprostřed.
Vábeni věčně vším, co pro nás cizí,
Jdem šumařiti v chladný pro nás svět.
Na půli cesty tato náhle zmizí.
Ne sví, ne cizí. Něco uprostřed.
Zvedneme ruku. Potom zase klesne.
Dnes oheň v nás. A zítra zase led.
Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne.
Ne živí, mrtví ne. Tak něco uprostřed.

 

 

 

 

Hrušky na víně

Rozpis pro 4 osoby:

 

4 vyzrálé hrušky (nejraději odrůdy Williams nebo Santa Maria)

0,7 l kvalitního červeného vína (vynikající je k tomuto účelu Rioja)

skořicová kůra

 snítka rozmarýnu

6 – 8 kuliček černého pepře

2 – 3 hřebíčky

2 – 3 kuličky pimentu (nového koření)

kousek citronové kůry

2 polévkové lžíce krystalového cukru (ale osobně upřednostňuji dvě lžíce medu)

1 kávová lžička škrobu rozmíchaná ve vodě na řídkou kaši

1 polévková lžíce másla

 

Víno s cukrem (medem) svaříme na dvě třetiny. Hrušky oloupeme, ponoříme do vařícího vína a asi 10 – 12 minut pomalu vaříme. Pak je vytáhneme a přikryjeme, aby neoschly.

Do vína přidáme veškeré koření a varem zredukujeme na polovinu, víno přitom ztmavne téměř do černa. Přecedíme, přidáme za stálého míchání škrob, ještě chvíli povaříme a nakonec přidáme máslo.

Vložíme hrušky zpět a pomalu prohřejeme. Servírujeme s kysanou smetanou (tu preferuji) nebo šlehačkou.

 

Jiří Mahen

„Člověk ustavičného kvasu“, tak jej krátce a výstižně charakterizoval autor slovníku českých spisovatelů Jaroslav Kunz.  Nelze proto vyčíst všechna jeho díla, všechny jeho počiny, všechny jeho nápady, ale ani osobnosti, které navždy ovlivnil, navždy „uštknul“ svojí energií, svým působením…

A tak si dovolím Vám jej připomenout alespoň pár jeho nádhernými verši…

 

Člověk a láska

 

Tak je to: všechno je šílenství
a hraní neodpovědné -
a na tom jenom prý záleží,
zdali vrah před vraždou zbledne.

Tak je to: v nás leží celý svět,
nad námi bičem se práská,
my nesem na zádech celou zem,
ale nás nese prý Láska -

tak je to! Vysoko pod nebem
tohleto drama se hraje,
zvířata nemluví, ale my řvem,
vidouce ždibeček ráje!

 

Pondělní glosy 24. 5. 2010

Škoda, že si ODS nevzala příklad z českého národního hokejového týmu, který dokázal vůlí po vítězství a hlavně inteligentní týmovou prací porazit mnohem silnějšího soupeře a spustila kampaň proti TOP 09 (která nyní ODS oplácí stejnou mincí). Jako by individuální počet získaných poslaneckých mandátů byl důležitější, než hlavní cíl, společně porazit Paroubka…

 

Nechápu, jak mohou odpovědní pracovníci Radiožurnálu nechat téměř pět minut žvanit západočeskou hejtmanku a exministryni Emmerovou k problematickým dotovaným ekologickým projektům v kraji. Jedna její věta za všechny: „Všechno bylo v pořádku, až na nějaký ten Excel manuál, který byl mimo tabulky…“

 

Dnešní celostránkové předvolební reklamě v Lidovkách vévodí titulek „Jedině ČSSD prosadí bezplatné zdravotnictví“.  Tedy titulek, nad kterým by každý člověk se zdravým selským rozumem měl zavrtět nechápavě hlavou, neboť ty stovky a stovky miliard ročně nikdo jiný, než občané, nakonec pochopitelně nezaplatí.

Nejvíce mne ovšem „dostala“ věta: „Máme jasnou představu o zdrojích nutných k navýšení prostředků ve zdravotnictví.“ V celém inzerátu totiž není o té představě ani půl slova…

 

Pedagog  pražské VŠE Ladislav Tajovský v dnešních Lidovkách napsal: „Připravuje se mix nástrojů, jejichž cílem je zahladit stopy po dlouhodobém tragickém hospodaření – trocha zvýšení daní, trocha snížení výdajů, trocha inflace, trocha nové regulace, žádná systémová změna.“

Bohužel má pravdu…    

Wachberg neboli Strážka

Ovšem výhled je z něho neuvěřitelný a vzhledem k tomu, že je z něj vidět nejen hrad Brníčko a zámek Úsov, ale také velký kus Mohelnické brázdy a dále až k Olomouci, je zcela jasné, jak přišel ke svému jménu. Za jasného počasí ten výhled bere dech…

Velmi doporučuji k víkendovému výletu!

Petra vážná (velmi raritní snímek!)

Konečně zase prosluněná zahrada (a jedna mravoličná báseň Huga Saluse k tomu)

Letní obloha

Dnes ráno bylo bájně modré nebe,

lze hezčí střechu přát si v tuto dobu?

A přesto večer se svou šedí zebe,

má smutnou barvu čerstvé hlíny z hrobu.

Však, člověče, ty měj jen slunce v tváři,

vždyť obloha zas bude ráno čistá,

tak užívej si dne, když modře září,

ta šedá jáma je až příliš jistá!

Páteční glosy 21. 5. 2010

Tuhle na mne vybafla z internetu reklama: Většina se řídí volebním průzkumem – odvážní se řídí srdcem. Volím stranu zelených. A u toho fotografie Václava Havla.

Co je odvážného na tom, volit srdcem, není mi jasné. Navíc volit české zelené je spíše volba slepým střevem, než srdcem…

 

Přítel Z. Š. mi napsal:

Včera jsem kolem osmé večer přijel z práce a vybral si ze schránky balík novin a letáků. Večer jsem si jich nevšímal, díval jsem se totiž na Otázky V.M. z našeho kraje a dostal jsem se k nim tudíž až dnes ráno. Byla tam kromě novin a reklam  též notoricky známá „Kalouskova složenka“ a plátek Věcí veřejných (z nichž neznám kromě Radka Johna nikoho dalšího).

Byly tam také noviny, které lžou již svým názvem : „LISTY – nezávislé noviny sociální demokracie“. O to by nešlo, každý jsme je asi již dostali a k nám do hor to vše chodí později. Krom povodní tedy.

Když jsem však ty socnoviny vzal mezi palec a ukazovák a váhal, zda je otevřít, vypadla na mne malá, ale výrazná kartička, na které stálo: „Půjčka 50 až 250 tisíc“ , doprovozeno několika pádnými důkazy výhodnosti takové transakce, včetně údaje o RPSN „již od 11,26%“ (psáno velmi drobně), samozřejmě však bez údajů o firmě, která je tak výhodně poskytuje.

Celkově to zapůsobilo, jako by ta škartka vlastně byla organickou součástí těch socanských novin. Jak případné, jak aktuální, jak kouzelné. A JAK VÝSTRAŽNÉ !!!   

Škoda, že se něco podobného nezatoulalo pošťačce při roznosu onoho předvolebního plátku ČSSD do každé domácnosti!

 

Čtenář glos A. N. mi napsal:

Pan Paroubek obviňuje herce Issovou a Mádla z vyvolávání nenávisti vůči starým občanům pouze proto, že v dobré vůli,  možná ne moc vtipným, ale o to snad účinnějším způsobem, vyjádřili svůj názor a prosbu, aby tito starší lidé nevolili levici.

 Velice mladý starosta Městyse Cerhenice, ředitel zastoupení Středočeského kraje při Evropské unii, zastupitel Středočeského kraje, předseda OVV ČSSD Kolín a v neposlední řadě věrný žák krajského hejtmana, Marek Semerád, v posledním týdeníku kolínského Pressu odpovídá v pravidelné anketě na dotaz,které politické subjekty by rád viděl v poslanecké sněmovně takto: „ V PS by mi osobně stačila přítomnost ČSSD. Při výběru ostatních stran bych si totiž připadal jako člověk, který si má vybrat například mezi syfilis, kapavkou, morem nebo padoucnicí.“

To znamená, že pro pana starostu představuje nejméně těch 70%  „neobyčejných“  lidí, kteří ho volit nebudou, pohlavní chorobu……

Nevím, zda předseda Paroubek zná názory svých mladých nadějných politiků, jestli je za ně kárá či chválí, ale odpornější příklad vyvolávání nenávisti ve společnosti by těžko našel….

 

 

    

 

Zážitky z restaurace La Finestra in Cucina

Petra je již usazena, usedám tedy též a rozhlížím se zvědavě kolem: s potěšením kvituji strohou eleganci stropu z režných cihel, zaklenutých do traverz… a s nelibostí sleduji dvě nepřehlédnutelné hliníkové roury pod stropem, zřejmě klimatizaci. Já vím, je to módní, je to praktické, je to levnější….ale stejně to na mne působí jako šilhající oko na jinak dokonalé krásce. (Naštěstí mne během večera trochu uchlácholil nepopiratelný fakt, že ač byla restaurace plná a svíčky na stolech ozvláštňovaly půvab dam, roury skvěle plnily svůj účel a v restauraci bylo stále příjemně vzdušno a v místnosti jen sem tam hebce zavonělo jídlo od vedlejších stolů.)

Objednali jsme si aperitiv: správně vychlazené  Ca´del Bosco nikdy nezklame a neučinilo tak ani zde. Také pohled do jídelního a vinného lístku sliboval nevšední zážitky.

Trochu mne zklamalo, že se na stole k bílému pečivu objevil jen panenský olej (sice dozajista velmi kvalitní, ale na mou chuť přece jen poněkud „fermežový“) a nikoliv i máslo, kterému vždy dávám přednost.

Petra si objednala dle doporučení číšníka Ravioli s mozzarelou, cherry rajčátky a bazalkou a pak grilovaného humra,  kterého jí ochotná a přívětivá číšnice donesla spolu s další rybí nabídkou ku shlédnutí, já pak fritovanou telecí směsku, a to líčko, brzlík, mozeček a morek, následovanou prudce opečeným tuňákem se špenátem.

Záhy jsme měli možnost ochutnat amuse bouche, dýňovou polévku s acetem balsamikem a tataráčkem ze svatojakubek . Dýňovou polévku dělám a vychutnávám si často a rád, takže jsem byl na tu zdejší zvědav velice, převelice. Nebyla špatná, jen aceto na můj vkus poněkud přehlušovalo jemnou vůni a chuť dýně, kombinaci se svatojakubkami se ovšem nedalo vytknout nic.

Za přívětivého restauračního šumu (jsem přesvědčen, že v té správné intenzitě má blahodárný účinek na slinivku břišní a trávení vůbec –což je určitě atavismus z doby jeskynní, kdy se při hodování u ohně také nesl klenbou), dorazil první chod.

Petřiny ravioli byly přesně takové, jaké mají ravioli al dente být (pochopitelně jsem je ochutnal), moje fritovaná telecí směs v lehkém těstíčku však dokonalá zdaleka nebyla: líčka mi připadala, že se před fritováním někde poněkud pozdržela a nabyla příliš temnou barvu a nečerstvou chuť, brzlík byl poněkud tužší neý by měl být (dal jsem jej ochutnat i Petře a ta, dobře znajíc brzlík v mém podání, potvrdila totéž), morek byl pak sice skvostný, ale zato mozeček! Prokrvácený kousek s černými cévkami nepůsobil ani esteticky, ani nechutnal a zůstal tedy na talíři. Číšník slíbil, že se o tom zmíní v kuchyni, ale reakce jsem se nedočkal…

Při čekání na hlavní chod jsme velmi ocenili sympatického majitele a šéfkuchaře Riccarda Lucqueho, který mi vzdáleně připomíná mého oblíbeného Mr. Ackera Bilka (samozřejmě bez buřinky a klarinetu), jenž vítal hosty, dirigoval číšníky a dle potřeby jim vypomáhal a jako živé stříbro přispíval k přívětivé atmosféře restaurace. A také jsme si vychutnali sorbet ze žlutého melounu, dokonale  vyvážené mírné sladkosti a kyselosti: nepovedený mozeček byl při tomto skvělém chuťovém zážitku téměř zapomenut.

Dorazil hlavní chod:  Petřin grilovaný humr s čerstvým jarním salátkem a můj zprudka upečený tuňák se špenátem. Humr byl přesně jak má být, tuňák též, jen jeho porce byla na mne poněkud gargantuovská a s lítostí a omluvou jsem část nechal na talíři.

Víno, kompromisně vybrané k našim chodům , a to sicilské Donnafugata Vigna di Gabri 2008 z místní odrůdy Ansonica, bylo přívětivým doprovodem, zvláště tak dokonale vychlazené jako to naše. Vinný lístek sestával většinově z pestrého výběru italských vín, jedna jediná stránečka byla pak vyhrazená dražším vínům francouzským. Opět jsem zalitoval, že nevyhradili druhou stránečku vybraným vínům moravským, pro potěchu hostů, kteří rádi ochutnávají místní vína. Nevěřím, že by se jich pár nenašlo: myslím jak hostů, tak vín…

Povídali jsme si o zážitcích z hlavního chodu a celkových dojmech z restaurace a těšili se na dezert.  Petřin fondant s kokosovou zmrzlinou a lesním ovocem byl opravdu skvělý, můj créme bruleé s dokonale, do poloměkka, karamelizovanými plátky pomeranče byl ještě lepší. Shodli jsme se záhy, že už dlouho, hodně dlouho jsme si v restauraci na dezertu takto nepochutnali.

Poprosili jsme o účet (ceny pražské, obvyklé v těch pár prvotřídních restauracích) a o taxi a pochopitelně neopomněli skleničku Ca´del Bosco na závěr. A odcházeli jsme s pocitem, že jsme strávili přívětivý večer v přívětivém prostředí s přívětivou obsluhou a s přívětivou krmí a vínem a rozhodli se, že záhy vyrazíme do již zavedenějšího pražského podniku pana Lucqueho, do Aromi…

Takže, pokračování příště…




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články