Články

Odpolední slunce v zahradě

Pro zahradníka je květen měsícem, kdy si vybírá první dividendy v podobě tvarů, barev a vůní z kapitálu v podobě tvrdé práce, kterou zahradě v časném jaru věnoval…

Rozkvetla kalina...

Petra jarní a společenská

Páteční glosy 7. 5. 2010

Evropský soudní dvůr, tedy tribunál EU včera rozhodl, že cestující může za ztrátu svého zavazadla dostat maximální odškodnění 1134,71 Euro. Tato hranice je dle soudu absolutní a zahrnuje jak majetkovou, tak nemajetkovou újmu.

Myslím, že to soudní rozhodnutí a ta číslovka vypovídá o EU také absolutně vše.

 

Evropští politikové mají jasno: za řeckou dluhovou krizi nemůže řecké žití na dluh a ochota ostatních států jim na toto žití půjčovat, ale ratingové agentury, kteréí snížily Řecku rating. A tak se Sarkosy s Merkelovou dohodli, že je potřeba ratingové agentury politicky řádně zregulovat a nejraději si založit vlastní ratingovou agenturu EU.

Půvabné je, že před pár lety byly ratingové agentury pod palbou politiků z přesně opačného důvodu: prý včas nereagují na změny a ponechávají svá nákupní či prodejní doporučení příliš dlouho beze změny.

Ach jo.

 

Čtenář glos J. E. mi zaslal dopis, který stojí za to si nejen přečíst, ale také se nad ním velmi vážně zamyslet:

S povděkem kvituji, že se neustále snažíte logickými argumenty mobilizovat společnost k normálnímu chování. Bohužel si myslím, že je to již marný boj. Celá západní kultura nevyhnutelně spěje ke katastrofickému konci. Totální regulace všeho a sociální státy způsobily, že jakýkoliv výrobek z těchto oblastí je neskutečně drahý a nekonkurenceschopný a vlády všech zemí, aby se zalíbily svým voličům, vytvářejí téměř bez výjimky dluhy. A to vlády pravicové i levicové, pravicové možná o trochu méně.

V Evropě zcela jasně zvítězila totální byrokracie, která způsobuje, že bohatnou lidé nezúčastňující se výrobního procesu, ale lidé tyjící z byrokratického systému.

Typickým příkladem jsou stavební pozemky. Zatímco 1m2 stavebního pozemku, dříve pole, stojí cca 1.000,–Kč, sousedící původní pole stojí 10 Kč/m2. Rozdíl mezi oběma pozemky je pouze ten, že ten drahý se podařilo byrokratickým rozhodnutím umístit v územním plánu  do území určeného pro výstavbu. Na jedné stavební parcele lze tímto způsobem vydělat při velikosti pozemku 1.000m2  990.000,–Kč.

Pokud umí člověk trochu počítat, a stačí k tomu velká násobilka, ví, že státní dluhy, kterými jsou zatíženy všechny země EU, jsou již teď nesplatitelné.

Vezmu příklad ČR. Stát dluží 1 bilion Kč, občané mají půjčeno druhý bilion Kč. Pominu skrytý dluh na neopravených komunikacích, zastaralé infrastruktuře atd.

Nejsem marxistou, přesto předpokládám, že hodnoty jsou vytvářeny materiální prací a službou. Vše ostatní, tj. např. právní služby, lékařská péče, státní aparát atd. pouze zvyšuje formou daní, pojištění a jiných služeb cenu materiálního výrobku, ale na jeho výrobě se nepodílí.

Uvažuji-li, že počet lidí zúčastněných na materiální výrobě či službě je v ČR pouze 2 miliony osob, pak  každý z nich ke splacení již existujících dluhů musí vyprodukovat zisk 1 mil.Kč. Nepočítám úrok.

Oblíbený nápad politiků, že nás zachrání dotace Evropská unie, je nesmysl. Jednak sama EU je v podobném stavu jako ČR, jednak je třeba se podívat, jakou formou nám EU pomáhá.

Přicházejí dotace na nesmyslná akvacentra a podobné stavby, kde se město nebo obec ještě v zájmu nejušlechtilejšího cíle zadluží, aby svůj podíl na investici bylo schopno zaplatit, ovšem nikdo již neřeší, kdo bude hradit budoucí provozní náklady.

Přirovnal bych to k tomu, že zadlužený člověk vyřeší svůj dluh tím, že si postaví na zahradě vyhřívaný bazén. 

Dříve jsem měl pocit, že to politici na všech úrovních dělají z nevědomosti, dnes již vím, že to dělají v duchu „každý den dobrý“.

Co si ale počnou se svými penězi, až celá ta bublina splaskne a peníze ztratí svoji cenu, to již nedomýšlejí. ..Ach jo!

 

 

Půvabný nekorektní vtip z facebooku:

Paroubek srazí dva chodce na přechodu. I ptá se ministra vnitra, jaký trest se dá očekávat. Pecina vysvětluje: "Ten, cos ho nabral tak, že ti rozbil přední sklo, dostane tři roky za vloupání a ten, co po nárazu odletěl dvacet metrů, dostane čtyři roky za útěk z místa nehody…

P.S.  Být Vámi moc bych se nesmál…

České sklo

Proklepou tě, prosvítí tě

po líci i rubu.

Nehněvej se na zrcadlo,

máš-li křivou hubu.

Nehněvám se na zrcadlo,

mám-li hubu křivou.

Važte, sviťte, řežte, měřte -

měrou spravedlivou.

Ale pozor na sklo! Pozor

na zrcadla zdejší.

Sama celá křivá, zkřiví

hubu nejrovnější.

Luciphera

Sen

Čtvrteční glosy 6. 5. 2010

Ze včerejší MFDnes na mne vypadly „Zdravotnické listy“, předvolební plátek ČSSD o zdravotnictví. Vynikajícím způsobem udělaný list: směska lží, polopravd a stupidit je přesně to, co na voliče ČSSD zabírá. Čímž nemyslím skupinu chytřejších - vyčuranějších voličů ČSSD, kteří si dobře spočítali, že za její případné vlády vydojí z veřejných prostředků na své platy anebo do svých firem více: ty Paroubek přesvědčovat nemusí.

 

Řekové  přesvědčují okolní svět, že je velmi nerozumné investovat do nich byť jen jedno jediné euro. Vzhledem k tomu, že většinu řeckých dluhů však vlastní německé a další banky, je plánovaná pomoc Řecku ve skutečnosti pomocí těmto bankám.  Neboť velké banky jsou soukromé pouze tehdy, když vydělávají, pokud prodělávají, jsou náhle veřejnými instituce.

 

Překladový slovník ze sociálnědemokratštiny do češtiny:  Podpora napříč politickým spektrem = podpora komunistů.

Šéfe, šéfe!

Bývalý politik a gurmán Miroslav Macek napsal před časem do časopisu TÝDEN kousavou recenzi na restauraci Divinis na Starém Městě pražském, v níž vládne "televizní šéfkuchař" Zdeněk Pohlreich. Zde jsou reakce slavného kuchaře na Mackovy výtky. 

Miroslav Macek: „Vidím staré litinové ústřední topení, ale rovněž uřezané staré trubky, zásuvku neočištěnou od malby… Možná by stačilo o jednu dřevěnou sochu méně a z ušetřených prkýnek udělat kryt na radiátory."

Zdeněk Pohlreich: „Návrh na rozštípání sochy a její použití na zakrytí radiátoru mluví sám za sebe, to jistě uznáte. Jestliže si někdo stěžuje na křupanství, vyznívá to obzvlášť pikantně."

 MM: Navrhl jsem snad rozštípání sochy? Stěžoval si na křupanství? Naprosto ne…navrhl jsem jen namísto cca šesti soch sbitých z prken instalovat kupříkladu soch jen pět a za ušetřený peníz vylepšit nevábný kout. Jen tím výpadem odbýváte výtku o nevlídném koutu ve Vaší restauraci. Očima se však také jí, a nejen z talíře…

Macek: „Prosecco je příjemně vychlazené a nasloucháme výčtu "specialit dne" od úslužného a milého číšníka, který se ovšem záhy u vedlejšího stolu opře při hovoru s hosty oběma rukama o stůl - zajímavá neokázalost!"

Pohlreich: „Že se číšník opřel o stůl? Dělá to pravidelně, nikomu to zatím nevadilo. Ať už se to někomu líbí, či ne, vždy budu mít radši příjemného číšníka, než prkenného typa, který stojí v uctivé vzdálenosti."

MM:  Oběma rukama se plně opírat o stůl hostů je neomluvitelné, to prostě neokecáte.  Optimální je pak příjemný číšník, který se neopírá hostům o stůl.

Macek: „Podivuhodné je, že vinný lístek nabízí vína o tři až pět let starší, než jsou ta skutečně k dispozici. Ceny za ta mladší vína jsou ovšem stejné, takže klam."

Pohlreich: „Musím souhlasit s poznámkou týkající se vinného lístku, je pravdivá a mrzí mě to. Tu chybu jistě a rádi napravíme."

MM.: Vy nekontrolujete jídelní a vinné lístky?

 Macek: „Nepříjemným překvapením je, že chybí sezónní radosti: chřest a medvědí česnek."

Pohlreich: „To, že neprodáváme chřest a medvědí česnek je prostě naše obchodní rozhodnutí, do kterého mu s prominutím nic není. Je to stejné, jako když se zubař rozhoduje, zda použije amalgamovou plombu či jinou. Chřest byl v té  době stále ještě velmi drahý, importovaný z Řecka a Španělska, tudíž ne té nejlepší kvality. Medvědí česnek mi navíc nechutná, nerad ho vařím, takže je to asi jasné."

MM.: Chápu, že je to Vaše obchodní rozhodnutí, to ale neznamená, že se mi to nemůže nelíbit. To právo mi těžko i s Vaší arogancí můžete upřít. Prostě od teďka vím, že na speciality s medvědím česnekem mám chodit jinam. P.S.: Pacientovi, který platí, ovšem není jedno, zda dostane plombu amalgámovou či jinou a rozhodně mu do toho velmi je!

 Macek: „Škoda též, že bych nemohl cizinci předvést kvalitní moravské víno."

Pohlreich: „Názor o "kvalitním moravském víně" v italské restauraci působí zcela směšně a nepatřičně i přes zjevný původ pana hodnotitele. Každý ví, že moravská vína až na výjimky nejsou zrovna skvělá a těch několik výjimek navíc zcela diskvalifikuje jejich neúměrná cena."

MM: Ač nejsem Moravák, jsa narozen v Litomyšli (a geneticky už vůbec ne!), musím konstatovat: pak tedy působí směšně i výběr vín z celého světa v restauraci L´Espadon v pařížském Ritzu či v mnoha jiných (i italských restauracích): vždy mají i jiná vína, než francouzská (italská, německá, švýcarská)…to je mi tedy argument!  Zvláště cizinci rádi ochutnávají kvalitní místní vína a vězte a věřte, že i na Moravě jich pár za rozumnou cenu dostanete.

 Macek: „Místo vody nám bez optání přinesou minerálku (v lahvi od studia Pininfarina); sice se nedá pít, ale máte ji zatraceně dobře započítanou v ceně."

Pohlreich: „Komentář o tom, že se voda nedala pít, ale byla naúčtována, je nesmyslný. Proč by neměla být naúčtována? Navíc Lauretana, kterou servírujeme, je nejlepší italskou vodou na trhu."

 MM.:  Špatně jste mne pochopil, šlo o literární narážku na gurmánskou povídku Williama Somerseta Maughama, totiž, že drahá láhev se nedá pít, ale máte ji započtenou v ceně ( u Vás za 100.- Kč). Kritizoval jsem ovšem něco jiného: jinou možnost, než předraženou H2O  jsme nedostali.

Macek: „Vybírám si marinovanou telecí kýtu s omáčkou z tuňáka a dušená telecí líčka s marsalou a se špenátem… Můj pokrm, zvaný též Vitello Tonnato, který jsem už ochutnal v mnoha slavných restauracích, právě přichází. Řečeno s Marcellou Hazanovou (autorka nejslavnější italské kuchařské knihy), i já viděl pokrmy vydávané za vitello tonnato, vytvořené ovšem z rozložených plátků telecího s kopečkem omáčky na nich nikoli nejméně 24 hodin omáčkou zcela zalité, aby do nich pronikla. Také tentokrát jde, bohužel, o první případ."

Pohlreich: „Marcella Hazan, jejímž receptem na Vitello Tonatto se pokoušel pan Macek oslnit, prostě není profesionální kuchařka, je to někdo, kdo prostě popsal domácí italskou kuchyni. Sice dobře a přesně, ale nepoužitelně pro profesionální účely. Mít v restauraci marinované vitello 24 hodin prostě nejde, co by se s ním asi tak mělo udělat potom?"

  MM.: Nesnažil jsem se nikoho oslňovat paní Hazanovou, jen jsem ji citoval. Opravdu jsem měl vitello tonato v mnoha proslavených italských restauracích v Italii i ve světě, ale nikde mi nenaservírovali našedlé lejno doprostřed talíře. Vskutku! A jistě Vám ty restaurace rády prozradí, jak to dělají.

Macek: „Telecí líčka na hromádce špenátu jsou téměř černá, z jedné stany příliš připečená, nicméně krásně měkká a kližkovitá. Zato omáčka je velmi, velmi přesolená. Nabízím beze slova k ochutnání Petře, která solí více než já. "Příšerně slané!" nechává se slyšet. Ve špenátu jsou pinolky, nijak neinzerované, takže alergici na oříšky, pozor!"

Pohlreich: „Úvahy o slanosti pokrmů jsou jistě možné, a pokud je to téma, dá se to zcela snadno napravit na místě, nemyslíte? Takhle je to ovšem zábavnější, že ano?"

M.M.: Přesolenou omáčku napravit na místě? Prosím o recept! A zábavné to pranic nebylo, jen prostě příšerně přesolené.

Macek: „Po pauze si objednáváme dezert: Petra čokoládový fondant s malinovým pyré, já mučenkový sorbet. Fondant je výborný, malinové pyré průměrné, zato je tu opět neavizovaná pistáciová zmrzlina s velmi podezřele silnou pistáciovou chutí a neomylně s ethylvanilinem. Sorbet je velmi kyselý: v tomto směru by šel jistě vylepšit např. přidáním akátového či jedlového medu."

Pohlreich: „Úplně mě rozbila rada, jak napravit kyselou chuť (podle mě osvěžující) sorbetu z mučenky (která je přirozeně kyselá) medem, zvláště pak jedlovým. Trošku jsem se poptával a nikdo neví, o jaký med jde. Nicméně pořád si nemyslím, že jedle a tropické ovoce mají příliš společného. Navíc se znovu ptám; kdo to je, že nám radí, jak vařit?"

  MM.: Kyselost sorbetu by mi nevadila, tento byl ovšem velmi, převelice kyselý. Potlačovat přílišnou kyselost medem je stará známá metoda. A jedlový med (med, který vyrábějí včely ze šťávy jedlového jehličí a který je běžně v prodeji (Tannenbaumhonig v Německu) má tu výhodu, že potencuje chuť a vůni ovoce a nepřidává sladkosti. Ale neříkejte mi, že to jste nevěděl!

Macek: "Víno Montepulciano je skvělé a dává zapomenout, že k nám pomalu, ale jistě přichází pach z kuchyně, který nás usazen v šatech doprovodí až domů… Ještě nám zbývá dát si skleničku prosecca na vytrávení, zaplatit účet (na pražské poměry uspokojivý, ne přehnaně vysoký) a nasednout do objednaného taxi. Doma rozvěsíme šaty na balkon, aby vyčichly, a vyprávíme si, jak by bylo skvělé, kdyby si Zdeněk Pohlreich místo svých oblíbených "vole" a dalších vypípaných slov udělal pořádek doma. A to z gruntu!"

Pohlreich: „Pokud si pan Macek stěžoval, že mu smrděly šaty, myslím si, že tu něco skutečně pěkně smrdí. Pokud jsem vyzván k tomu, abych si udělal pořádek doma místo mých televizních aktivit, musím jen požádat pana "hodnotitele", aby se raději věnoval své oslnivé kariéře ať už zubařské, politické, či jiné, místo psaní nesmyslů o restauracích. Mediální pozornost, která vyvrcholila pěti minutami slávy na lékařském kongresu, ať si, prosím, zajistí něčím, v čem se skutečně vyzná. Gastronomie to zcela jistě není."

MM: Šaty moje i mé společnice opravdu zapáchaly přepáleným tukem z kuchyně. Rozhodně jsem Vám pak nedoporučoval, abyste si udělal pořádek doma namísto televizních vystoupení, za něž jsem Vás v úvodu (nezkráceného) textu chválil . Doporučoval jsem jen namísto zcela zbytečných „ramsayovských“ vulgarit udělat si pořádek ve vlastním podniku.

P.s. Již staří Řekové si velmi nevážili lidí, kteří namísto argumentace k věci (ad rem) argumentovali k osobě (ad personam). Dozajista jste si všiml, že já to ve svém textu nečinil a nečiním.

P.p.s.  Vařím pro sebe a své přátele půl století a zeptejte se jich, jak jsou s mojí kuchyní spokojeni. Také jsme navštívil desítky a stovky výborných restaurací po celém světě a znám se osobně s mnoha proslavenými kuchaři:  vesměs skromnými  a slušnými lidmi.

And last but not least: rád Vás pozvu domů na večeři, kterou vlastnoručně připravím a během ní  možná zjistíte, že o vaření a stolničení vím mnohem více, než si myslíte a já možná zjistím, že nejste taková vztahovačná PR primadona , jak se jevíte. Platí?

 

S přáním klidu a míru v duši (velmi to prospívá kvalitě připravovaných pokrmů),

Váš

Miroslav Macek

Rozkvetl kdoulovec japonský...




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články