Články

Středeční glosy 12. 5. 2010

 Michael Kocáb, ještě coby ministr pro lidská práva, měl vládní úkol: vytvořit meziresortní komisi, která by zpracovala materiál, jak zbavit Česko v následujících letech cikánských ghett. Kocáb to udělal následovně: zadal úkol dvěma soukromým firmám a za studii, která neřeší vůbec nic, jen popisuje stávající stav, zaplatil z našich kapes milion korun.

Úředníci ministerstva vnitra chtějí po Kocábovi vysvětlení, proč svolal meziresortní skupinu jen jednou a pak přihodil penízky soukromým firmám.

Nechápu proč, vždyť vše je jasné už na první pohled: společnosti se jmenovaly CAG Ivana Gabala a Socioklub Pertra Víška. Nevím, jak Víšek, ale Ivan Gabal je přece Kocábův starý kámoš z doby Občanského fóra a Havla na Hradě…

 

Evropská dluhová unie má dle investorů dvě cesty: politickou unii nebo rozpad eurozóny. V obou případech nás léta nic dobrého nečeká…

 

Petr Bystroň napsal ve včerejší MFDnes:

„V dobách velké koalice se socialisty byla levicová politika Merkelové mylně interpretována jako nutné zlo, a tedy ústupek koaličnímu partnerovi. Jenže Merkelová již téměř půl roku vládne v koalici s liberály a dennodenně se ukazuje, že ono levicové smýšlení je jí vlastní.“

Připomeňte si tato slova vždy, když se někdo začne ohánět tezí, že klasická pravice a levice už neexistuje, rozdíly se setřely a  pragmatická politika se obejde bez ideologického náboje.

A hlavně si připomeňte, zvláště u nás v Česku, staré dobré  naučení: Kdo říká, že není ani pravičák ani levičák, je levičák. 

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

Loni Lobkowicz nechal zasít pšenici, letos opět řepku. Jednou jsem chtěl skze ni projet na koni. Nejde to,  je to jak trní z Šípkové Růženky, navíc nasycené 18 postřiky. Životu nebezpečné umělé svinstvo rostoucí z dříve úrodné země v Jižních Čechách, dnes z chemie a kamení. Někdy se mi zdá, že tato smrdutá havěť zmutuje a pohltí ty krásné jihočeské vesničky.

Postěžoval jsem si farmáři, u kterého mám koně. Komentoval to tak, že za to může Evropská Unie. Za tu řepku i za ty solární panely osvěcované ve Španělsku v noci silnými reflektory. Ne ne, pane doktore, žádná EU, ale my si za to můžeme a za čtrnáct dní to ve volbách opět předvedeme…. Obojí je přece na kriminál, jsou to zločiny, které nikdo netrestá a tak raději zavrhneme sluníčko a přestaneme jíst rostlinné tuky..

 

Také jsem dostal následující mail:

Vážení přátelé,
To je Patrick Chan z Hong Kongu. Posílám vám tuto zprávu, co se týká podnikání návrh a já chci, abyste partner se mnou na tomto projektu. Toto podnikání bude mít prospěch vás hodně, protože budete mít reálnou share.Please kontaktujte mě zpátky na adresu detaily, to je moje důvěrné adresa: (
chanpkws@gmail.com ) I čekají vaše rychlé reakce.
Patrick Chan

Moje poznámka: některé volební materiály  se mi obsahem i formou zdají podobné až stejné, jen namísto mailu je tam volební číslo strany…

 

Petra zimomřivá...

Dopis z Řezna

A z těch vyjmenuji alespoň ty pro mne nejdůležitější. Řezno je hlavně nasáklé historií a proto je stále na co koukat, čemu se obdivovat. Jak by také ne: po Keltech se tu zalíbilo i Římanům a založili zde v době Marka Aurelia tábor Castra Regina, jehož impozantní zbytky můžete stále obdivovat, a to dokonce velmi zblízka, zvláště když se v hotelu Bischofshof ubytujete v nejlepším apartmánu, jehož jednu stěnu tvoří ohromné kameny pretoriánské brány výše zmíněného castra. Také gotický dóm svatého Petra a další nádherné kostely prostě nemůžete minout, zrovna tak jako radnici, v níž se konával „stálý říšský sněm“, Kamenný most starý devět století, zámek Thurn – Taxisů včetně jejich malebného pivovaru a patricijské paláce i malebné středověké uličky plné starých domů, domků a domečků.

Svatý Bonifác zde založil už roku 739 biskupství, v němž bylo roku 845 pokřtěno čtrnáct českých velmožů s družinami, také Karel Veliký tu měl falc a Ludvík Němec tu dokonce jeden čas sídlil, bylo zde také sídlo prvních bavorských vévodů z rodu Karolingů…prostě historie tu na Vás dýchá ze všech koutů.

Ale chcete-li jí uniknout do víru konzumní společnosti, vězte, že i nakupovat se tu dá na úrovni, a to velmi vysoké a také zábavu všelikého druhu tu najdete velmi lehce. Čas od času ovšem raději zbožně zvedněte oči k nebi, to abyste nemuseli shlížet na různé kýčovité korbele, hrníčky, talíře, sklenice, ubrousky, tašky a trička s obrázkem papeže Benedikta XVI.

Současný papež je totiž nejen Bavorák, ale také od roku 1969 vyučoval na zdejší univerzitě a tak jej místní berou za našince, zvláště po jeho nedávné slavné návštěvě města.

O dvou možnostech zábavy se ovšem zmínit musím: jednou je návštěva koncertu nejstaršího chlapeckého pěveckého chrámového sboru na světě, založeného už roku 975 zdejším biskupem Wolfgangem – dómští špačkové, jak jsou nazýváni, Vás určitě ani repertoárem ani kvalitou zpěvu nezklamou, spíše přímo nadchnou. A zrovna tak zmiňuji slavné řezenské vánoční trhy, zvláště když jsou bílé vánoce, ty s jejich nádhernou vánoční atmosférou se všemi patřičnými barvami, vůněmi a zvuky stojí skutečně za výlet. 

Najít ubytování je tu snadné (v turistické sezóně ovšem nezapomeňte na včasné zamluvení hotelu), možností je zde opravdu požehnaně - já ovšem na sebe prozradím, že upřednostňuji starodávný hotel Bischofshof s nádherným nádvořím, kde se zvláště za parnějších dnů dá vysedávat v příjemném chládku, navíc s výhledem na vedle se vypínající katedrálu. Také posezení v některé z místností hotelové restaurace u tradičních dobrot je více než uspokojivé. A to nepočítám spřízněnou restauraci David v pěší vzdálenosti od hotelu, umístěnou v nejvyšším patře měšťanského domu a tedy s nádherným výhledem na osvětlené Řezno. Také zde se určitě s potěšením začtete do jídelního i vinného lístku…

O jedné velmi mladé pamětihodnosti se musím ovšem ještě zmínit: mladý nadšenec Peter Schlegl zde před deseti lety založil v jednom starém domě poblíž Dunaje restauraci Gänsbauer a vedle různých husích specialit zde podává  další skvostné krmě a lahodná vína.  Já při poslední návštěvě odolal vábení husích pokrmů, neb mám tukových zásob dost a dost, a dal si následující menu:

 

Roláda z mlaďounkého kuřátka na polníčku s bramborovou zálivkou

 

Wolfbarsch čili mořčák pečený v banánovém listu s omáčkou z bílého burgundského a s rizotem na šampaňském

 

Švestkový závin s omáčkou z bílé čokolády a s medovou glazurou

 

Víno, doprovázející předkrm a hlavní chod hrdlem, byl pozdní sběr rýnského ryzlinku ročníku 2004 z vinice Gleisweiger Hölle od slavného Thea Mingese z falckého Flemlingenu, k závinu a po závinu jsem nepohrdl flétničkou šampaňského…

A tak se nedivte, že jsem se na místě rozhodl, že se sem při nejbližší příležitosti zase vrátím.

A doufám, že jsem Vás navnadil natolik, že se za příjemného potulování starodávným Řeznem záhy někde potkáme,

 

 Váš  

 Miroslav Macek  

                                                   

 

Úterní glosy 11. 5. 2010

 

Jaksi si nemohu a nemohu vzpomenout, co jsem od stínového ministra ODS Davida Vodrážky četl na téma životní prostředí. Tak nakouknu na internet…

Je to moje chyba: našel jsem čtyři odkazy na články, které jsem si rozklinul….ach, jo!

 

Evropská unie ve velkém zachraňují euro: v případě problémů mají předlužené státy k dispozici 750 miliard dalších dluhů…. Žijeme v zajímavém světě…

 

V době, kdy čím dále tím více odborných studií prokazuje, že biopaliva jsou ve svém konečném důsledku pro přírodu větším zatížením, než paliva klasická, přichází německá letecká společnost Lufthansa s prohlášením, že začne přidávat ke klasickému kerosenu biopalivo. Jak říkám, žijeme v zajímavém světě…

 

 

 

l

Současný pohled z terasy

Rozkvetl česnek medvědí...

Máj, Karel Hynek a Shakespeare

Kdysi dávno, když jsem překládal Shakespearovy sonety a vězel po krk v angličtině, jsem natolik zatoužil po máchovské zpěvnosti, že jsem angličtině natruc (ne, že by Shakespearův verš nebyl zpěvný, ale kam se hrabe na Máchu!) přeložil jeho sonet CIX. zcela "máchovsky"…

 

                                                                             Jen neříkej, že faleš v srdci mám,

                                                                             jak nepřítomnost má ti namlouvá,

                                                                             své tělo klidně do zástavy dám,

                                                                             však duše si tvou náruč zamlouvá.

                                                                             Je sídlem lásky: i když bloudívám

                                                                             jak starý tulák, vždy se vracím zpět

                                                                             a zpozdilý a změněn nebývám,

                                                                             zde smývám špínu, která plní svět.

                                                                             Však nemysli si, i když dobře znám

                                                                             snad od všech hříchů na sta příklad,

                                                                             že pro nic za nic hloupost udělám

                                                                             a opustím svůj poklad pokladů.

                                                                             Vždyť vesmír je mi prázdnou pustinou,

                                                                             jen ty jsi v něm mou růží jedinou.

                                                                   

                                                           

                                                                                 

 

 

 

 

 

 

 

 

Petra v černém

Dopis z Kodaně

   A to nepočítám další literární pozvánku, nevelkou detektivku „Vražda v divadle pantomimy“ Toma Kristensena, v podstatě autorovo vyznání lásky kodaňskému zábavnímu parku Tivoli, které je velice, převelice nakažlivé.

Kde se ubytovat? Chcete-li mít krásný výhled na radnici a mít to kousíček pěšky do parku Tivoli, ubytujte se v Palace Hotelu (kde jinde, než na Radničním náměstí). Osobně ovšem dávám přednost jednomu z nejstarších luxusních hotelů světa s dvěstěpadesátiletou tradicí, hotelu d‘Angleterre na náměstí Kongresovém a poblíž Královského divadla, neboť tady na Vás určitě přívětivě dýchne „fin de siécle“ v původní nádheře, nezaprášený, nezestárlý, v plném lesku. Každý z jeho devatenácti apartmánů Vás dozajista uspokojí, což jistě také platí, když vezmete zavděk „obyčejným“ pokojem.

  Také tu začíná (anebo končí, podle toho, z které strany to vezmete) dlouhatánská pěší zóna Stroget (píše se s přeškrtnutým o), pokud byste zatoužili provětrat tělo a peněženku.

   Kam se však musíte, prostě musíte vypravit, je podniková prodejna Kodaňské královské manufaktury na výrobu porcelánu, kde si určitě zakoupíte na památku alespoň něžný mokka šálek s tradičním modrým dekorem, když už vás nezláká některá z pohádkových figurek, inspirovaná - kým jiným - než Hansem Christianem Andersenem.

   Také prodejnu slavné firmy Georg Jensen nesmíte minout bez povšimnutí. Tento vynikající zlatník zaměstnával za svého života (a pokračovatelé v tom úspěšně pokračují) desítky slavných návrhářů a sochařů (namátkou jmenuji Gundolfa Albertuse, Johana Rohdeho či Haralda Nielsena), přesto však vytvořil na první pohled poznatelný a zapamatovatelný „Georg Jensen Style“. Nepochybuji ovšem, že si v Kodani sami najdete další stánky umění dle vlastního gusta, vybírat je skutečně z čeho.

   Určitě také navštivte královské paláce Amalienhof a Christianhof a jistě mi pak dáte za pravdu, že i velká architektura má v Kodani přívětivé lidské rozměry, prosté vší nabubřelosti a velikášství - potěšitelné to zjištění.

   Na druhé straně Vás budou v přístavu určitě zcela šokovat ohromné zaoceánské lodě, zvláště když na Vás z ničeho nic vybafnou zpoza rohu. Kolem přístavu se pak nalézá jednak spousta pivnic - a ještě větší spousta zcela opilých Švédů, zajíždějících trajekty užít si alkoholové svobody ze sešněrované domoviny.

  Vám ovšem spíše doporučuji dát si klasický čaj o páté v kavárně hotelu d’Angleterre (se stejně klasickým sendvičem), pokud Vás ovšem nesvede přehlídka nádherných zákusků.

  A co se kulinářských zážitků týká, i v Kodani si jistě přijdete na své a to zvláště v rybích restauracích, neboť rybáři a upravovatelé ryb byli a jsou Dánové výteční: zvláště severské úpravy s různými majonézami, remuládami a marinádami nesmíte za žádnou cenu opominout.

Dánové si navíc potrpí na čerstvé, přírodní, s láskou pěstované a chované produkty, takže se můžete těšit i na věci tak „obyčejné“, jako je kupříkladu máslo…

Vína sice budou jiné provenience, ale nebojte se, ta špičková a oblíbená ve vinných lístcích jistě naleznete. Nějaký ten destilát coby digestiv nebo „schlaftrunk“ si ovšem s potěšením dejte místní.

   Netuším ovšem, která doba je pro návštěvu Kodaně nejpříhodnější, byl jsem tam v době jarní i v době předvánoční a líbila se mi vždy stejně, tedy hodně.

   A pokud se nespolehnete na neživou mořskou vílu místní, ale přijedete do Kodaně s vílou velmi živou, Vašemu srdci nejbližší, pak Váš pobyt bude určitě patřit k těm, na které se  nezapomíná a do Kodaně se s potěšením ještě mnohokrát vrátíte. Těším se tam na shledanou,

 

                                                         

Váš Miroslav Macek

   

 

Pondělní glosy 10. 5. 2010

Kdyby byl místopředseda ČSSD frajer a chlap, mávnul by nad agresivním opilcem a uštědřenou ranou velkoryse rukou a požádal prezidenta Klause, aby mu udělil milost…Kdyby byl frajer a chlap.

 

A tak pár kraválistů z Greenpeace způsobilo, že na jejich hloupou klukovinu navazuje ještě hloupější reakce: zákaz chození po chodníku kol Úřadu vlády, zákaz vjezdu nákladních aut a během zasedání vlády policisté i na střeše.

Jaksi tomu nerozumím. Můj moudrý otec by měl po ruce jednodušší, značně levnější  a mnohem a mnohem účinnější řešení: dva pořízky, kteří případné žebříkolezce setřesou dolů, dají jim pár facek a pošlou domů rodičům k dovychování.

 

Čtenář glos Š. N. mi napsal:

Dovolte mi jeden postřeh k páteční glose. Pracuji v bance a v posledních letech je patrný zhoubný trend - stále více převažují investiční projekty s všelijakými dotacemi. Bez dotací jsou investiční záměry prakticky neufinancovatelné, ačkoliv dílem i následkem vytěsňovacího efektu (banky je preferují před projekty bez dotací, podobně jako ochotněji financují státní dluhy místo soukromých investic).

A jeden půvabný vtip na konec:

Nenáviděl jsem svatby v rodině. Babičky a tetičky mne štípaly do tváří, smály se a říkaly: „Teď jsi na řadě ty!“

Přestaly s tím, když jsem jim na pohřbech začal dělat to samé…

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články