Články

Pondělní glosy 31. 5. 2010

Když před pát lety uspořádala manželka tehdejšího středočeského hejtmana Petra Bendla módní přehlídku své firmy v prostorách památníku na Vítkově, mohli se tehdy zvláště levicoví psavci zbláznit: jaké to znevážení místa, jaká neúcta, jaká arogance peněz! Až se Tamara raději omlouvala na všechny strany…

V sobotních Lidovkách pak čtu, že se v památníku budou hrát hry Thomase Bernharda:  ve Slavnostní síni, v kolumbáriu i v laboratoři, kde byl uchováván Klement Gottwald. A levicoví intelektuálové nyní mlčí, ba dokonce si dovedu představit, že se jim to velmi zamlouvá…

Petra křivky kontrolující

ale mezi základní vědomosti by prostě měl - a to zvláště u dívek - proniknout zákon zachování hmoty a energie: když za večer sním zhruba kilo veškeré potravy, rozhodně nemohu dvě kila přibrat, a navíc na jednom jediném nechtěném místě…

Avšak hlavně stále platí slova jedné z mých moudrých tet: Mám sice nějaké to kilo navíc, ale jedno hezčí než druhé!

Podvečerní pohled na promoklou zahradu

Většinou totiž měly tuto dobu mladé výhonky spálené prudkým sluncem a barvu velmi "vyšisovanou". Teď se bujně naparují a předvádějí neuvěřitelnou škálu žluti, zeleně a červeně.

A svým půvabem nám pomáhají překonávat nevlídné upršené chvíle…Mám je rád!  

Mimořádné nedělní glosy 30. 5. 2010

 

Také Ivan Langer by se měl velmi zamyslet nad tím, proč byl na Olomoucku vykroužkován z prvního místa a nedostal se do sněmovny a proč zde získala ODS nejmenší počet hlasů z celé ČR, ale hlavně by se měli nad svojí další činností v politice zamyslet další krajští funkcionáři ODS, doposud na krajské úrovni poklidně kolaborující s ČSSD…

 

Velmi zajímavou zprávu jsem včera dostal od pana P. H. Tady je:

Dnes večer se ve Žlutých lázních sešla zajímavá parta – Hrdlička, Dvořák, oba ODS, pak Háva, Kalouskův guru, a Janoušek s Bártou, kteří řídí Johna. Co dodat?

 

Ani lidovci, ani Zeman, ani Bobošíková se nedostali do sněmovny. Lidovci to ovšem budou mít obzvláště těžké: penězovody do Orla a dalších lidoveckých aktivit náhle vyschnou…

Také zelení prohráli na celé čáře, bohužel miliardy za jejich topolánkovské vládnutí  budeme splácet ještě léta a léta, naštěstí  jim už alespoň nemusíme nedobrovolně přispívat na chod strany: nedostali se přes tři procenta.

 

Kdyby chtěla být nová koaliční vláda hodně úsporná a hodně funkční, mohla by být toliko desetičlenná:

Předseda vlády

Ministr zahraničí

Ministr obrany

Ministr vnitra

Ministr financí

Ministr školství a kultury

Ministr životního prostředí včetně zemědělství

Ministr průmyslu, obchodu a dopravy

Ministr spravedlnosti

Ministr práce, sociálních věcí a zdravotnictví

 

Také koaliční rozdělení by mohlo být jednoduché: premiér plus tři ministerstva ODS, jediný viceremiér plus tři ministerstva TOP 09, tři ministerstva VV. Menší volební výsledek VV by byl zohledněn výběrem přidělených  ministerstev.

Obávám se ovšem, že takto šetrná tato koalice nebude…Bohužel.

  

Mirek Topolánek prozradil, že hodlá napsat knihu, v níž se „všechno dozvíme“… nechápu, opravdu nevím, proč se mi při čtení této zprávy vybavil epigram Josefa Spilky z roku 1936 o legionáři, generálovi , spisovateli a politikovi Rudolfu Medkovi:

Že ve Španělsku masakry jsou bědné,

že v Rusku vůdce střílejí si,

všechna ta hrůza před touhletou bledne:

generál Medek chystá nové spisy.

Nečas po volbách

Nečas po volbách

 

Dvojsmyslný titulek jsem nezvolil náhodou, neboť následující řádky budou pojednávat jak o pravděpodobném povolebním klimatu, tak o možnostech chování a jednání volebního lídra ODS a kandidáta na českého premiéra Petra Nečase.

Obecně platí, že čím více politické strany nainvestují do negativní volební kampaně a čím více političtí soupeři očerní jeden druhého, tím obtížnější a složitější je povolební atmosféra s nezbytností domluvit vládní koalici a její program. Letos  jsou pak navíc oba lídři nejsilnějších politických stran, tedy ČSSD a ODS (ale nejen jich), nuceni pod tlakem minulého vývoje politické situace, svých členských základen a taktéž medií pronášet vyjádření, která hypotetické možnosti povolebních koalic velmi zužují až ztěžují. Mám na mysli zvláště vyjádření o možnosti velké koalice ČSSD a ODS, kdy padají slova o nemožnosti jejího vytvoření se stávajícím stranickým vedením protivníka, ale obdobné  vyjádření padlo i ze strany TOP 09 vůči možné koalici s ČSSD.

Navíc předseda ČSSD Jiří Paroubek, zřetelně toužící po menšinové jednobarevné vládě s podporou KSČM (byť tuto podporu nazývá „podpora napříč politickým spektrem“) plánovitě a cíleně velmi zužuje budoucí vyjednávací prostor veřejnou deklarací nepodkročitelných bodů programového prohlášení jeho případné vlády: zrušení poplatků ve zdravotnictví, znovuzavedení platby za první tři dny nemocenské, rozdělení „13. důchodu“  a dále přijetí protikorupčního balíčku a snížení zadlužování cestou á la ČSSD. Spoléhá totiž jednak oprávněně na to, že u spousty bodů by mu mohli vypomoci v případě překročení  pětiprocentní hranice lidovci a podpora KSČM by tak byla rozředěna, hlavně však, a to dle mého názoru chybně, spoléhá na to, že se může opakovat situace po krajských volbách, kdy spousta krajských politiků ODS byla ochotna za různá místa a různé funkce  akceptovat a spolupodílet se na programu ČSSD.

Opět sice obecně platí, že po volbách může být pod tlakem reality vše jinak, ale jak již jsem uvedl výše, čím více politikové nainvestují do negace některých hypotetických řešení, tím obtížněji se k nim pak mohou vrátit. Osobnostní uskupení Petra Nečase dává navíc jistotu, že by to rozhodně nebyl on, kdo by byl ochoten a schopen domlouvat s Jiřím Paroubkem  velkou koalici ČSSD - ODS.

Pro ostatní politické strany z jednání ČSSD a Jiřího Paroubka ovšem jednoznačně vyplývá jediný volební cíl: udělat jednotlivě (a nejraději i koordinovaně) vše pro to, aby Jiří Paroubek svého cíle nedosáhnul, tedy aby bylo možno vytvořit neparoubkovskou středopravou vládu. 

Pokud se to podaří, pak by Petra Nečase se značnou pravděpodobností neminul úkol takovou vládu sestavit, s pravděpodobností poněkud menší se pak na ní podílet. Úkol na jedné straně obtížný, na druhé straně zjednodušený tím, že papírově deklarované progamy a cíle ODS, TOP 09 a Věcí veřejných nejsou natolik rozdílné, jak se může při prvním čtení zdát, straničtí lídři nejsou letitě znepřáteleni a při určitém volebním výsledku by navíc vedle velké koalice ČSSD a ODS žádná jiná reálná alternativa nezbývala. Jinak řečeno: v případě součtu volebních výsledků ODS, TOP 09, Věcí veřejných či lidovců vyšším než 50 %, jsou si  tyto strany koaličně souzeny.

V české kotlině, moravských úvalech a části Slezska ovšem bohužel platí, že poslanecká křesla jsou sice obsazována více méně dle zásad akciové společnosti, ale vláda se obvykle sestavuje na  principu družstevním, tedy „my jsme strana, vy jste strana, takže každý máme nárok na stejný díl ze silových ministerstev i křesel ostatních“.

Tento způsob chování menších stran by pochopitelně čekal i Petra Nečase. Jeho výhodou by ovšem bylo, že ODS a její členská základna je vnitřně připravena v podstatě na porážku a sebenepatrnější vítězství v podobě možnosti podílet se na vládě by bylo úspěchem, který by otupil jinak vysoké ambice mnohých. Petr Nečas by tedy nebyl pod tak vysokým vnitrostranickým tlakem uhrát pro ODS co největší počet co nejvlivnějších křesel a dalších postů.

Zásadní věcí by ovšem při angažování se ODS v budoucí koaliční vládě byl její vklad do programového prohlášení vlády a do praktického směrování jejího vládnutí. Současná rozplizlost idejí, cílů a směrování politiky ODS totiž nedává příliš naděje, že by tato strana při vládním angažmá nějakým rozhodným způsobem zformulovala hlavní rysy jak vnitrostátní, tak zvláště zahraniční politiky a byla by tak zřejmě ve vleku svých koaličních partnerů. Jejím hlavním podílem by pak logicky byla jen účast na poli ekonomickém, na snižování míry zadlužování státu, což ovšem není, vzhledem k okolnostem, účast zanedbatelná. Silnější ruku na vládním kormidlu bych od ODS neočekával.

Svým způsobem má Petr Nečas coby nástupce Topolánka svoji úlohu usnadněnou: pokud prohraje volby mírně a přesto se bude moci podílet na koaliční vládě, bude veleben a chválen a jeho vnitrostranická pozice bude velmi posílena. Pokud prohraje volby značněji a zamíří do opozice, s pocitem „dělal jsem, co jsem mohl“ zamíří zpět do šedi poslaneckých lavic a při troše umu se mu může podařit zůstat předsedou ODS. Otázkou ovšem zůstává na jak dlouho, neboť na podzim jsou nejen volby komunální, ale i senátní, v nich ODS obhajuje, na rozdíl od svého rivala ČSSD, velký počet křesel. Ale to už je na zcela jinou úvahu…

 

Čekání na Pyrrhovo vítězství Jiřího Paroubka

Dovedu si sice představit situaci, kdy by mocichtivý Paroubek naléhal na prezidenta Klause, ať mu umožní "divoké" hlasování ve sněmovně o důvěře jeho menšinové vládě (nakonec je tady precedens s první vládou Mirka Topolánka, jež nakonec nedostala důvěru), v současné ekonomické a politické situaci, žádající si však vládu silnou, nestojící na pár přeběhlících (zrádcích, řečeno s Paroubkem), může však (a jistě bude) p. prezident trvat na tradiční koaliční vládě s tradičními dohodami politických stran. 

A vzhledem k tomu, že Jiří Paroubek je osobou v politice velmi nebezpečnou a ostatní politické strany (až na KSČM) v předvolební kampani nainvestovaly do slov "S Paroubkem ne" nemalý politický kapitál, pokud bude moci vzniknout koaliční vláda bez Paroubka, tak dozajista vznikne. Proto jsem optimista!  

Páteční glosy 28. 5. 2010

Čtvrteční glosy 27. 5. 2010

Také mi hlava nebere eurounijní návrh, aby banky odevzdávaly povinně peníze do fondu, ze kterého by se v případě nutnosti zachraňovaly. Prý, aby to neodnesli jejich klienti…

Kde získají ale banky ty peníze do fondu? Z Marsu? Jinak řečeno, to, co nám fond v případě krachu dá, budeme mít už dávno předplaceno…

Jenže to už většině střádalů nedojde a bude velebit „moudré“ politiky, kteří to zařídili…

 

„Obyčejný člověk jsme my všichni, kdo se nepovažují za nóbl, tedy ty, kteří volí ODS. My jsme stranou pro dolních deset miliónů - pro obyčejné lidi. Obyčejný člověk je i ten, kdo volí ODS, ale volí proti svému zájmu,“

 Ať čtu včerejší slova Jiřího Paroubka jak čtu, neustále se mi dere na jazyk slovo blb…

 

Znám Mirka Topolánka drahně let a rozhodně bych jej nenazval expertem na energetiku. Proto mne nepřekvapuje, že mu Jiří Paroubek v případě, že se stane premiérem, takové místo nabízí…vždyť jen mezi velmi průměrnými až podprůměrnými může se jevit jako velikán.

 

Čtenář glos J. S. mi napsal:

Rád bych využil možnosti přidat jeden absurdní a dost pološílený administrativní úkon, co musíme dělat….jeden z mnoha….
Jako sedláci a sadaři dostáváme v únoru tabulku ze Statistického úřadu, kde se musí napsat odhad úrody, hezky pěkně po druzích ovoce. Tedy třeba 150 t hrušek, 30 t višní……a tak podobně.

Za další tři měsíce obdržíme zase další tabulku,  takzvanou zpřesňující, kde se napíše odhad, který by se měl blížit kvalifikovanému odhadu.

No a pak poslední tabulka přijde na začátku září. Ta se má vyplnit zcela přesně na kg, kolik se 
sklidilo. Bohužel na začátku září opět nedokážeme zase přesně předpovědět, kolik hrušek, nebo pozdějších odrůd jablek sklidíme.

No a tak je to pořád. Hlavně, že statistický úřad má na ty nesmysly nové PC, který teď nakupují……o tabulkách kolik a kde sní ovce, kde se vyprázdní, nebo dokonce, jestli náhodou neleží pod stromem, když snímkují z družice a počítají počet kusů a přepočítavají na dobytčí jednotku ani nemluvím, to by bylo příliš.

Básník J. V. Sládek o historických kořenech paroubkismu

Ze selských bouří


Hořel ve vsi statek,
  už hořela ves, -
kdyby kdos byl v zmatek
  nenamát se kdes.
Střechu srazil hákem,
  děti vynes sám,
div před naším zrakem
  nezabil ho trám.
Když byl konec všemu,
  nechtěl dát se znát -
modlíme se k němu:
  byl to anděl snad!
Až jsme ho chtíc nechtíc
  k řečí ponoukli:
byl to jakýs šlechtic. -
  My ho utloukli.

Středeční glosy 26. 5. 2010

Podle průzkumu veřejného mínění se třetina občanů bojí státního bankrotu. Průzkum bohužel neříká, kolik z nich bude přesto volit Paroubka…

 

My se tady dohadujeme o takových prkotinách jako je budoucí vítěz voleb, složení koaliční vlády či rozpočet a přitom nám unikají skutečně přelomové zprávy. Kupříkladu, že v USA konečně mají automobil jezdící na vodu… z Mexického zálivu…

 

Čtenář glos Z. M. mi zaslal „Doporučení voličům levice“:

Vážení občané této země, chcete si pojistit vítězství sociálních jistot, vítězství levice? Chcete svým hlasem podpořit budoucnost obyčejných lidí?
Pojistěte si vítězství levicových stran a při volbách vložte do jedné obálky volební lístky ČSSD i KSČM současně, znásobíte tak sílu svého hlasu. Nebuďte lhostejní k budoucnosti svých dětí, toto je to nejlepší, co můžete udělat!

Můj dodatek: myslím, že tohle bychom měli doporučovat do voleb dnes a denně všem voličům levice…

 

Čtenář glos M. E. mi napsal:

Ve vašich glosách píšete o patáliích s přílohou k řidičskému průkazu. Přál bych si, aby v ČR byl systém, který funguje v USA. Řidičák, který má velikost kreditní karty, je jediným dokladem totožnosti, který je třeba mít ke styku se státní správou, bankami či policií. Průkazy vydávají jednotlivé státy, není to federální doklad a dále uvedené se proto může v jednotlivých státech mírně lišit:  Řidičský průkaz se obnovuje jednou za tři roky. Podmínkou  obnovení  je, že dotyčný má splacené všechny pokuty, jinak prodloužení  nedostanete.  Výměna starého dokladu za nový se dělá přes internet, ale jednou za čas je třeba vyměnit fotku a udělat “vision test”, to je pak nutné dojít si pro ten doklad osobně. Jistě by nebyl problém vydání podmínit lékařskou prohlídkou po šedesátce, ale pochybuji, že by to někdo požadoval.

 Summa summarum:

·         Stačí jeden doklad na všechno

·         Stačí praktická velikost kreditní karty

·         Systém řeší vymáhání nezaplacených pokut

·         Autority obtěžují občana jenom když je to nezbytně nutné

·         Máte pocit, že státní správa pracuje pro vás a ne vy pro ni

 

Další mail na toto kocourkovské téma jsem dostal od MUDr. J. B.:

Prakticky denně potvrzuji "schopnost k řízení motorových vozidel". Ten formulář je dle zákona vzor, nikoli tiskopis. Je tedy nutné dle zákona dodržet obsah, nikoli formát.
Mám zmenšeny a okopírovány lístky A6, na ně mi tiskárna natiskne potřebné údaje o řidiči. Ten podepíši. Po složení na polovinu má velikost řidičáku, pohodlně se k němu vejde a za
2-5 let (dle zákona) napíši další.
Málokdo ten zákon četl, platnost není dva roky od vystavení, ale k datu narození, není-li vystaven více než půl roku před datem platnosti.
Tedy: Jestliže vystavím pacientovi v 60 letech tento lístek 4 měsíce před jeho jubileem, platí mu do 65tých narozenin.
Bohužel to neví ani policisté, takže jsou schopni ho pokutovat, i když  doklad platí.

 

 

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články