Články
Novoroční přání
Tokany (tokáň) ze srnčího na majoránce
Rozpis pro dvě osoby:
400 g srnčí svíčkové
1 menší bílá cibule
1 lžíce sádla
30 g jemně vyuzené slaniny
1 dcl suchého aromatičtějšího bílého vína
1 lžíce drhnuté majoránky
sůl, pepř
1/8 l kysané smetany
V pekáčku osmahneme na sádle jemně nasekanou cibuli, opečeme maso z obou stran, přidáme majoránku, osolíme, opepříme, podlijeme vínem a cca 30 minut dusíme při 180 strupních Celsia.
Maso nakrájíme na plátky, do omáčky vmícháme do zlatova osmahlou, na kostičky nakrájenou slaninu a kysanou smetanu, plátky masa vložíme zpátky a vše pomalu prohřejeme.
Doporučená příloha: šafránová rýže
Doporučené víno: plné, ale nepříliš barikované červené
Petra fetišistická
Zapékané žampiony plněné míchanými vejci s anglickou slaninou
Rozpis pro 2 osoby:
12 – 16 středně velkých žampionů
1 vejce
1 plátek anglické slaniny
hrudka másla
½ dcl šlehačky
sůl, černý pepř
Hlavičky žampionů zbavíme nožek, osmahneme z obou stran na másle do růžova a pak je naplníme míchaným vajíčkem, které jsme připravili na troše másla s jemně nakrájenou anglickou slaninou, osolili a lehce opepřili.
Žampiony poskládáme do vhodného kastrolku, zalijeme lehce osolenou šlehačkou a zapékáme je nezakryté (aby šťáva ze šlehačky a žampionů mohla redukovat) cca 20 minut při 180 stupních Celsia.
Podáváme na předehřátých talířích se světlým pečivem (servírujte jej raději trochu víc, šťáva je tak skvělé chuti, že neodoláte a vytřete ji pečivem z talíře dočista).
Doporučený doprovod: suché bílé víno. Nám nesmírně chutnalo sylvánské od Camilla Brauna z Alsaska.
Zahrada 27. prosince 2010
Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Johnem Wilbyem
Thus saith my Cloris bright
Thus saith my Cloris bright
When we of Love sit down and talk together
Beware of Love, Love is a walking sprite,
And Love is this and that,
And O I wot not what,
And comes and goes again I wot not whither.
No, no, these are but bugs to breed amazing
For in her eyes I saw his torchlight blazing.
Tak moudrá Cloris dí
Tak moudrá Cloris dí,
když o lásce si s ní chci povídati:
vždy lásky střež se, přelud polední
je láska, je to tak,
tak je to, nejinak,
je náhle tady, pak se zase ztratí.
Ne, ne, ta slova nehloubí mi vrásky,
vždyť v jejích očích plaménky zřím lásky.
P. S. Zadáte-li na googglu „John Wilbye thus saith“, budete si moci madrigal i poslechnout…
Bramborový salát dle Miroslava Macka
Rozpis na 4 porce:
½ kg salátových brambor (používám žlutomasou německou odrůdu Sieglinde, ta z rašelinišť kolem Dunaje je zcela nepřekonatelná!)
1 středně velké nakyslé jablko (nejlépe Coxova reneta)
40 g kořenové petržele
40 g celerové bulvy
2 maličké sterilované okurky (corniche)
25 g libové vařené šunky
3 vrchovaté lžíce kysané smetany
2 lžíce kvalitní majonézy
sůl, černý pepř, citronová kůra
Brambory a kořenovou zeleninu uvaříme a pokrájíme na drobné kostky, okurky na tenké plátky. Jablko oloupeme, zbavíme jádřince a též pokrájíme na kostičky. Šunku pokrájíme na drobné proužky. Poměrně dosti osolíme, dle chuti opepříme a přidáme trochu citronové kůry.
Nakonec přidáme kysanou smetanu a majonézu, vše lehce, ale důkladně promícháme a ponecháme v chladu 10 - 12 hodin odležet.
Petra vánoční
Všem věrným čtenářům přeju krásné Vánoce a v novém roce spoustu zdraví, štěstí a spokojenosti,
Váš
Miroslav Macek
Čtvrteční glosy 23. 12. 2010
Čtenář glos P. J. mi napsal skvělý mail:
Po delší době jsem opět ve vlasti a s úlevou zjišťuji, že se tu ale vůbec nic nezměnilo. Znovu si musím říci spolu s Janem Werichem: "Já sám sobě připadám, že je mi 129 let, podle toho, co jsem zažil anebo podle toho, co jsem nezažil. A někdy si zas něco přečtu a připadá mi, že je mně vosum."
Jak jinak vnímat hrátky kolem důvěry, či nedůvěry k vládě.
Tady už nejsou seriózní politické strany, jen tlupy neandertálců v oblecích, které se snaží urvat co největší kus žvance. Bohužel při tom projevují i inteligenci neandertálců. Chtělo by to už konečně nějakého politického cromagnonce, který, jak známo, neandertálce historicky přechytračil. Ale evoluce si holt dává na čas. Nemáme ani žádný seriózní plátek, který by dokázal držet jakous takous úroveň politického komentáře, protože s každou novou "aférou" (a jsou vůbec nové?) se veškerý tisk téměř bez výjimky mění v bulvár. Musím se hořce usmívat nad svatým rozhořčením socanské opozice, která volá po demisích a vysloveních nedůvěry, zvlášť když si vzpomenu na ty laviny demisí po průserech Standy Grosse, po profláknutých kontaktech s podsvětím Jirky Paroubka či po ministersko - manažerských ekvilibristikách Jardy Tvrdíka atd.
Děsivá je až posedlost ministra Johna jeho protikorupčními výmysly a naprosto nechápu, proč už konečně někdo nevyleze na světlo s tím, že jediný účinný a úspěšný boj s korupcí je ten, kdy se odstraní korupční prostředí, tedy hejna ouřadů rozhodujících o přidělování a přerozdělování všelijakých dotací a nikoliv budování sítě bonzáků a velkých bratrů, kteří budou bdít nad naší "korupční odolností". Jenže ono to asi není jen tak, dotace a "malé domů" se hodí každé partě, ať zprava či zleva a sem tam úplateček voličské základně není k zahození. No a ty "ďolíky" pro kámoše na všelijakých fondech, agenturách, vládních úřadech, výborech, podvýborech a vůbec je taky třeba udržovat, protože za dobré služby je třeba služebnictvo odměnit.
Rovněž mi schází solidní a serózní a široce zveřejňovaný rozbor toho, proč jsme v současném průseru, že vlastně jen sklízíme se zpožděním to, co jsme si mohli odbýt již počátkem 90. let, kdy ale kvůli různým klidným silám, aliancím, uniím, selháním ODS a zemanovství a žvástům o sociálním smíru jsme prošvihli příležitost k zásadním reformám. Nyní máme znovu určitou šanci něco změnit k lepšímu. A namísto toho se vyčerpáváme ve vnitro i mezistranických strkanicích a nezbývá čas ani prostor na seriózní práci.
Středeční glosy 22. 12. 2010
To se mi ulevilo! Poradce Martin Knetig promluvil a je po spekulacích. Vše se jednoduše a jasně vysvětlilo:
"Klíčovým nedostatkem pana Michálka byl nedostatečný respekt vůči úřední hierarchii a celkově nízká sociální inteligence, se kterou přistupoval k řešení relativně běžných provozních záležitostí, zejména personálních otázek a externí komunikaci. S cílem věci změnit jsem se v našich soukromých rozhovorech - v rozporu se skutečností - snažil vyvolat dojem, že má pověření jsou větší, než skutečně byla, že jsem pravou rukou Pavla Drobila, a že mám pověření za něj vyjednávat prakticky cokoliv. S tímto záměrem jsem si vymýšlel a hovořil nepravdy."
A je to! A my jsme si mysleli, že se na životním prostředí děje bůhvíco!
A on tam byl jenom zaměstnán nějaký Knetig, který si myslí, že jsme úplně, ale úplně blbí…
Projev Petra Nečase k aféře na Fondu životního prostředí při včerejším zasedání sněmovny byl obsahově i formálně dokonalý a estét ve mně si přišel na své (a to nemyslím pranic ironicky!). Mám však s tím projevem dva problémy: jednak s premiérovým tvrzením, že nikdo nic nebude zametat pod koberec – což zaznělo až po tiskové správě Martina Knetiga, prvotního hybatele, který zametal a zametal, až se mu prášilo i od huby a pak s tvrzením, že při rozmísťování fondových miliard do bank o všem rozhoduje ředitel fondu (tedy Michálek), takže k žádné nekalosti nemohlo dojít –jenže kamarád Michálek tam byl přece dosazen právě proto, že se Knetig domníval, že bude povolný a dá na něj – a dalíkovské poradce, málem vlivnější než premiér nebo ministr, tak to už také známe…
Zato projevy socialisty Sobotky jsou dokonalou ukázkou toho, jak nevypadat a nemluvit a mají tedy svoji vysokou pedagogickou hodnotu coby odstrašující případ. Vysokou vypovídací hodnotu má také jeho vysoká popularita mezi našimi spoluobčany – o nich, pochopitelně.
Také dalšímu kandidátovi na předsedu ČSSD Haškovi zřejmě nikdo neřekl, že projevy mají být jadrné a stručné a ne hemžící se opakovanými floskulemi: jeho projev byl k uzoufání.
Prezident Václav Klaus udělil milost bolševické prokurátorce Brožové, která poslala na smrt Miladu Horákovou.
Chápal bych to, kdyby se v toku času stala z mladé bolševické svině starou ovcí. Stala se z ní však stará bolševická svině (nikdy neprojevila ani špetku lítosti, ba právě naopak) a tak měla zůstat tam, kde byla.