Články
Nedělní chvilka poezie, tentokrát s půvabně ironickým lordem Byronem
Když muž, který byl vyhnán z ráje,
otálí chvíli poblíž vrat
a vzpomínka, ač vzdálená je,
nutí ho osud proklínat,
pak jenom toulky širým krajem
žal lépe snášet naučí,
když smutně rozloučil se s rájem,
klid duše dálky zaručí.
Však, paní, teď se jedná o mě:
když nesmím sdílet už Váš šarm,
tak zdržuji se v dáli skromně,
jen povzdech pro minulost mám.
Je moudré utéci hned zkraje,
pokušení se vyhývat,
nemohu vidět krásy ráje,
aniž bych chtěl v nich přebývat.
Telecí kotlety s kapary
Rozpis pro čtyři osoby:
4 telecí kotlety v celku
50 gramů vodou propláchnutých kaparových květů
50 g vodou propláchnutých kaparových plodů
ředěná solanka z kapar (1 díl solanky, dva díly vody) na podlévání
50 g másla
2 plátky anglické slaniny
bílý pepř, nové koření
4 lžíce kysané smetany
Kotletky vložíme do pekáčku, přidáme máslo, na drobno nakrájemou anglickou slaninu, bílý pepř a nové koření, kaparové květy, kaparové plody zbavené stopek a rozřezané na poloviny a cca 1 deci ředěné solanky.
Pečeme při 200 stupních Celsia 60 – 70 minut, dle potřeby podléváme solankou. Pak kotletky rozřežeme na jednotlivé díly, do omáčky vmícháme kysanou smetanu a kotletky v omáčce už jen prohřejeme.
Servírujeme s rizotem, při jehož přípravě jsme opět namísto vody použili ředěnou solanku.
Doporučené víno: plnější a voňavější bílé, nám velice chutnal alsaský riesling, pozdní sběr 2008 od Camille Brauna.
Dobrou chuť!
Páteční glosy 22. 10. 2010
Přítel Z. Š. mi napsal:
Ačkoliv jsem ještě nečetl Tvůj článek v lidovkách, nedá mi to a posílám svůj názor. Jistě se shodneme, že tak zavrženíhodné činy vyžadují odpovídající tresty. Nicméně se nemohu ubránit srovnání. Na straně tohoto činu, spáchaného příslušníky většiny vůči etniku menšinovému, se věnuje postiženým jak plná mediální pozornost a podpora, tak podpora ze strany státu a samosprávy (a to i významná podpora finanční a materiální) a zároveň se koná soudní proces za plné informovanosti veřejnosti, kdy trvalá a podrobná medializace vatvořila silný tlak na soudce. A nikdo mi nebude vykládat, že neovlivnila jejich výrok. Na straně činů spáchaných příslušníkem či příslušníky etnické menšiny na etniku většinovém se prakticky ve všech případech setkáváme s krátkou zprávou s potlačenou informací o etnické příslušnosti pachatele, která se jen zřídka objeví na obrazovkách dvakrát. Jsem přesvědčen, že v těchto případech stát na postižené kašle a samospráva se akorát (jestli vůbec) zarmouceně vyjádří formou soustrasti. Tím vším se bohužel jen podporuje nedobrý obraz, který cikánská menšina získala a dává se jí tak opakovaně jasný signál o nadstandartním přístupu institucí této společnosti k jejich právům.
Co se soudců týče, musím jen smutně konstatovat, že si svoji nezávislost brání vždy jen a jen tehdy, když jim jde o prachy…
Přečteno na facebooku:
Horoskop na zítřek: Všichni Vás budou chválit, nosit na rukou a zahrnovat květinami.
p.s.: pohřeb už je takový…
Zahrada 21. října 2010
Čtvrteční glosy 21. 10. 2010
Středeční glosy 20. 10. 2010
Zdá se, že se varování Petra Nečase jen tak nezbavím: informace o plánu usalašit Tomáše Julínka (za pravděpodobného předpokladu, že neobhájí místo senátora) do křesla ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) by bylo v případě uskutečnění pro celou ODS natolik poškozující, že snad není možné o tom ani uvažovat…
Napadá mne nové české slovo, „čunkování“. Tedy užívání spousty a spouty tajuplných náznaků, aniž by bylo cokoliv konkrétního řečeno. Vím, že by se dala použít spousta jiných jmen, ovšem Jiří Čunek je mezi nimi hvězdou. Posuďte sami dle ukázky z rozhovoru v časopise Týden:
Otázka: Několikrát jste prohlásil, že někdo vás chtěl zničit. Kdo?
Odpověď: To vám neprozradím…
Otázka: Proč to jméno nechcete říct?
Odpověď: Protože nechci.
Otázka – konstatování: Myslím, že vůbec žádné jméno nemáte.
Odpověď: To si můžete myslet. Jakmile bych ale to jméno řekl, ta bitva se odehraje jen nahoře. A dole se nezmění nic. Když se ale odehraje změna dole, bude i změna nahoře mnohem efektivnější. Protože dole nebude člověk, který by ty nahoře chránil. Teď je ten systém provázaný. Ten nahoře má spojence – i nedobrovolné – dole. Protože ti dole dostali zaplaceno, a to jakkoliv. Funkcí, penězi, nemovitostí…Zkrátka policajti, soudci a státní zástupci teď musejí s těmi nahoře držet basu…
Velmi se mi líbila jasná řeč šéfa kanadského senátu Noëla Kinsella při jeho návštěvě Česka ke zrušení kanadských víz pro naše občany: „Věc nyní prochází implementační fází, po jejímž ukončení budou vytvořeny podmínky pro zrušení vízové povinnosti.“ No, řekněte: neobjali byste ho – a pak nekopli do koulí?
Dle medií protestují ve Francii proti důchodové reformě i mladí lidé. Myslím, že jde o zprávu zavádějící, neboť správně by měla znít, že ve Francii protestují mladí lidé.
Jako při jakékoliv jiné příležitosti…
Kdysi jsem prohlásil, že Michal Viewegh je McDonald české literatury. Po vydání jeho posledního románu Biomanželka k tomu jen dodávám: s příšerným náhražkovým bio „masem“ namísto poctivého hovězího…
Petra hraně ustaraná...
Úterní glosy 19. 10. 2010
Vzkaz pro Petra Nečase: dejte si velmi velký pozor na část pražské magistrátní ODS, která už po straně domlouvá velkou koalici s ČSSD a námluvy s TOP 09 zatím netorpeduje jen proto, aby získala její podporu ve druhém kole senátních voleb. Důvod takového činění je nasnadě: děsivý strach ze skutečné změny na pražském magistrátu a následných důkladných auditů a šetření, o ztrátě moci nemluvě…
Docent Svoboda, má-li zde logická koalice TOP 09 a ODS bez starých tváří dobře dopadnout (což by bylo velmi pozitivní i pro celkový obraz ODS), bude potřebovat velmi silnou podporu vedení!
Naopak koalice ODS a ČSSD by byla pro budoucnost pražské ODS lektvarem smrtícím…
„Podle CIA má teď al – Káida v Afganistánu jen kolem stovky členů. A přesto jsme kvůli ní začali dvě války v Iráku a v Afganistánu, utratili jsme v nich tři biliony dolarů, poprvé jsme v Americe vytvořili obrovské ministerstvo vnitřní bezpečnosti, které jsme dříve ve jménu ochrany osobních svobod odmítali, všude na Západě jsme omezili naše každodenní svobody a v Afganistánu pořád máme 150 000 vojáků. To je 1500 vojáků na jednoho člena al – Káidy.“ ( Z rozhovoru Fareeda Zakarii v časopisu Respekt).
Dodávám: Vítěz se zdá být jasný…
Od roku 2012 by konečně měla zmizet jedna nelogická příšernost a stavební spoření by mělo sloužit jen ke stavění…škoda jen, že nezmizí toto dotované spoření vůbec, neboť je velmi pravděpodobné, že vznikne další absurdita: stát nejprve bude z peněz daňových poplatníků dotovat stavění, aby pak napařil stavebníkům vyšší daň z nemovitosti…
Pondělní glosy 18. 10. 2010
Mnohem horší situace je ovšem pro ODS u voleb senátních. I kdyby se ČSSD nepovedl toužebný zisk dvanácti křesel a tedy možnost zdržovat a rozmělňovat plánované reformní kroky, přece jí tímto ziskem „narostou křídla“ a bude ještě nepříjemnější opozicí, navíc s populistickým heslem (převzatým z Francie): Reformy ano, ale spravedlivě.
Přičemž spravedlností bude myslet reformy, které postihnou všechny ostatní mimo její voličskou základnu.
V Praze pak lze čekat snadnou koalici TOP 09 a ODS, ovšem jen za předpokladu, že se docentu Svobodovi podaří přesvědčit spolustraníky, aby neprosazovali na místa radních „staré známé tváře“. Pokud by ovšem trvali na radních Blažkovi, Klegovi, Richterovi, atd., skončí pravděpodobně v opozici. Tůma to naznačil více než jasně a má možnost výběru.
Volby dále ukázaly, že TOP 09 je zatím typicky (velko)městskou stranou a dále, že Radkovi Johnovi se podařilo za neuvěřitelně krátkou chvíli odehnat nespokojené voliče zpět k ČSSD. A to nikoliv jen příliš pravicovou, nestředovou politikou, jak bude tvrdit, ale hlavně nesympatičností svého politického vystupování.
Nedělní chvilka poezie, tentokrát s Henrym Howardem, Earlem of Surrey a trochu také s Williamem Shakespearem
Slib věrné lásky
Ať přebývám, kde slunce trávu pálí
a nebo tam, kde nerozpouští led,
ať tam, kde vládne mír a poklid stálý
či mezi lidmi uprostřed všech běd,
ať pošlete mne do výšin či hlubin
a lhostejno, zda noc je nebo den,
zda pošmourno je, slunce žhne jak rubín,
zda za mlada či s vlasy jako len,
ať pošlete mne do pekla či nebe,
ať do údolí, do hor nebo skal,
ať přebývám, kde pálí to či zebe,
kde zdravý jsem či nemocným se stal,
že budu s ní, vždy na mysli mám jen,
ač bez šance, tak bývám spokojen.
(Překlad Miroslav Macek)